XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 109.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 109.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 109.

Mapa Operace COBRA, útoky amerických sborů 1. A. Je vidět i útok americké 3. A generála Pattona - postup amerického 8.as a 15. as.

Obrázek

Zároveň je z pohledu Spojenců, od moře úplně vlevo, vidět útok britské 2. A a kanadské 1. A v Operaci BLUECOAT - směrem k městečku Vire, jako bezprostřední pomoc americké Operaci COBRA.
Všechny útoky Spojenců jsou od postavení spojenecké fronty dne 24. července do 4. srpna 1944.

Ve vítězném vývoji celé "Operace COBRA", americké útočné ofenzívy, měl rozhodující význam den 27. července 1944, třetí den od začátku bojů. Co vše se stalo?
Na levém křídle amerického útoku se podařilo 19. as(americký XIX. as) proniknout na jih prakticky až takřka k Tessy sur Vire. Od prvních hodin americké útočné operace bojující 7. as (VII. as) generálporučíka Collinse, v samotném středu, již pokročil na téměř polovinu vzdálenosti, která jej dělila od Villedieu a o něco dále vpravo mu do cílového města Coutances, již zbývalo jen 3,5 km.
Jenže právě v těchto místech narazily oba americké sbory na dobře organizovaný německý odpor. Právě v těchto místech museli Němci, dle rozkazu, klást největší odpor, neboť německé velení zde udržovalo průjezdnou - "únikovou cestu pro německé jednotky z pobřežního sektoru, na které tvrdě útočil ten nejzápadnější americký 8. as.

( Tady se svou poznámkou trochu předběhnu, abych vše později rozšířil o další informace. Do čela amerického 8. as /VIII. as/ byl jmenován, dne 27. července - zatím neoficiálně - generálem Bradleyem - generálporučík Patton.
Oficiélně, - a o tom bude v souvislosti se vznikem dalších armád v Normandii hovořeno později - převzal generálporučík Patton, z rozšířeného 8.as vzniklou americkou 3.A, dne 1. srpna 1944, tedy za pár dní, a to za pochodu - spíše za "zrychleného útoku".
A právě od 27. července spěchal, na jih podél moře, Němci takřka neobtěžován. Pattonův 8.as, později obsadil úzké místo v Avranches a postupoval dál na jih - do Bretaně.
Letadla Luftwaffe se neúspěšně pokoušela zničit jediný most v Avranches. Dne 4. srpna Pattonovy jednotky dobyly Vannes na jižním pobřeží Bretaně a město Rennes, hlavní město provincie Bretaň.
Ještě den před tím - 3. srpna 1944 dobyla americká 30. pěší divize město Mortain a Bradley přikázal Pattonovi postupovat na východ. Dne 7. srpna se dostaly přední Pattonovy jednotky až k městu Le Mans, což bylo hluboko v týlu celé německé 7. A).


Ze dvou směrů prudce zaútočil americký 8. as svou 1. pěší divizí a 3. obrněnou divizí do oblasti Coutances ( Coutances - z pohledu Američanů jihozápadní směr k pobřeží) s cílem zcela izolovat bránící se německý 84. as ( LXXXIV. as), který se snažil pod náporem Američanů ustoupit z oblasti Périers - Lessay(viz mapy).
Němci měli v oblasti bojů jediné dvě mobilní divize, a to 2. td SS a 17. (mot.) divizi pancéřových granátníků SS, které se okamžitě vydaly na západ ve snaze zadržet americký příval tanků a pěchoty podporovaný letectvem a SHD, který útočil na Coutances.
Oběma německým motorizovaným divizím SS se sice ráno a dopoledne 28. července 1944 trochu podařilo zabrzdit, až dokonce zastavit, útok amerického 7. as z východu, ale tím se Němci vystavili nebezpečí útoků ze severu. Během dne 28. července prorazily dvě americké obrněné divize ( 4. a 6. obrněná divize) z 8.as útočící z oblasti Périers - Lessay a prudce zaútočily na Coutances a již do odpoledne jej obsadily. V oblasti Coutances pak doslova rozprášily zbytky 6ti německých divizí... (

Obrázek

Mapa bojových operací od 25. července do 29. července 1944.)
Na všech hlavních silnicích mezi Coutances a řekou Vire se během odpoledne, až do soumraku, dne 28. července pohybovaly americké tanky podporovány pěchotou v OT a SHD a na několika místech se Američané dostali na silnici Bréhal - Tessy, což bylo 25 km jižně od linie na které, ráno 25. července 1944, americká útočná Operace COBRA začínala.(

Obrázek

Mapa bojů 28. až 29. července 1944.)
Když padla noc z 28. na 29. července 1944, neexistovala od řeky Vire směrem na západ žádná souvislá, německými štáby koordinovaně řízená, obraná fronta. Německý 84. as (LXXXIV. as) se rozpadal, jako " domeček z karet". Němci v těchto místech neměli žádné zálohy, kterými by mohli linii obrany - spíše hnízda odporu - na západ od řeky Vire - vyztužit a už vůbec ne obnovit.
Pokus dostat nějaké skutečně větší německé jednotky na pomoc obraně západně od řeky Vire, (


Obrázek


generál polní maršál /generalfeldmarshal/ Hans Gunter von Kluge, * 30. října 1882, + 19. srpna 1944, když již v Berlíně věděli, či prokázali, že schvaloval atentát na Hitlera a na Západní frontu poslali místo něho Modela, byl povolán 17. srpna 1944 do Berlína k Hitlerovi. Kluge napsal ještě Hitlerovi dopis, kde jej mimo jiné vyzval, aby jednali se spojenci o míru , a zároveň, že byl vždy jeho věrný přívrženec..., spáchal sebevraždu. Na cestě z Francie do Německa si vzal cyankáli.
Data jeho smrti jsem nalezl dokonce "Tři" - 17. 8, 18. 8 a 19. 8. Ty 19. srpna 1944 byly nejvíce a z nejvěrohodnějších pramenů, a tak 19. srpna 1944 zde uvádím, jako hlavní.)
se uskutečnil z rozkazu generála polního maršála Klugeho ještě během dvou dnů na začátku Operace COBRA. Ve dnech 25. a 26. července 1944 se z východu od míst jižně pod Caen, směrem na americké předmostí, z rozkazu Klugeho, vydaly, pomalu a nerozhodně, některé menší německé samostatné jednotky. Jenomže ty okamžitě začali napadat Kanaďané, kteří v té době zaměstnávali celou německou Tankovou skupinu Západ generála Eberbacha na východním křídle oblasti Normandie. Kanaďané je zaměstnávali tak účinně, že Eberbach nebyl schopen vyslat nějakou ucelenou, větší tankovou jednotku, která by nějak výrazně pomohla německé 7. A na západní, frontě proti Američanům.
Německá 7. A tak byla bez záloh, ale i bez nějakého smysluplného plánu na obranu, ale i možnosti ústupu a plánu smysluplného ústupu. Zůstávala jen s proděravělou obranou, odkázána bojovat se stále se zvětšujícím americkým náporem.
Celou historickou literaturou, se nese věta, cituji:

" Německá 7. A generála Haussera se ocitla v zoufalé situaci!"

Ano je to tak - německá 7. A byla ochromována neustálým přerušováním radiového spojení, bleskovými údery Američanů, jejich neustálým manévrování palbou, leteckými útoky a rychlým přeskupováním pohybujících se motorizovaných jednotek, což nedávalo Němcům šanci se alespoň na chvíli zkonsolidovat a přeskupit. I zkušení, bojem prověření němečtí velitelé a vojáci nedokázali zkonsolidovat obranu, smysluplně ustoupit, nevědělo se kam ustoupit, aby bylo možno provádět protiútoky - "alfu a omegu" německé pohyblivé obrany...
Vznikaly zmatky, rostl chaos, který byl západně od řeky Vire navíc umocňován protichůdnými rozkazy vyšších německých velitelů. Jiný rozkaz na řešení bojové situace vydával velitel 7. A generál Hausser a jiné velitel německého 84. as (LXXXVI. as) generál Dietrich von Choltitz, zatímco kvůli špatnému a přerušovanému radiovému spojení se některé rozkazy maršála Klugeho k německým jednotkám nikdy nedostaly. Některé nebylo možno splnit z povahy skutečných bojů.
Těch reakcí, v podobě rozkazů maršála Klugeho, po spuštění americké Operace COBRA, bylo víc. Tak například dne 26. července vydal rozkaz, aby se německá 2. td , která byla dislokována východně od řeky Orne, připravila k přesunu na Západ - proti americké frontě - pokud se bude situace německé 7. A zhoršovat a hned na druhý den svolal poradu za účasti Hussera. Další rozkaz vznikl mezi 27. a 28. červencem, kdy Kluge přikázal, aby 2. td a 116. td byly převedeny z Tankové skupiny Západ k 7. A, a to se zbytky Bayerleinovy tankové divize Panzer Lehr a se zbytky 352. pěší divize byly podřízeny velitelství 47. as ( XLVII. as), které se v té době přesouvalo na západ - z Caumontského sektoru v Britské frontě.
( Tady si dovolím předběhnout popisovaný vývoj a rozkazy maršála Klugeho, abych něco řekl o reakcích Britů a Němců na tzv - Britské frontě té doby /- bude o tom samostatně vylíčená britská Operace BLUECOAT, její příprava, a samotné spuštění od 30. července/. Totiž po spuštění Operace COBRA, zareagovali jak Britové, tak Němci na východě. Dne 27. července, když vyslal von Kluge německou 2. td a 116. td na západ, dostaly se při postupu obě německé tankové divize do přímých leteckých úderů. Obě tankové divize utrpěly ztráty na mužích a technice a do míst nasazení dorazily obě divize pozdě. V té době se, na východě německé 7. A, v těsné blízkosti řeky Vire, snažily německé jednotky bránit útokům ze severu, které na ně prováděly americký 5. as a 19. as. Od 26. do 30. července např. postoupil americký 5. as, z důvodu úporné obrany německých jednotek jen o 5. km a ani americký 19. as na tom nebyl o moc lépe).
Zpět k maršálu von Klugemu.
Bylo 28. července 1944, když těžce nazlobený von Kluge začal reagovat.
Maršála Klugeho totiž rozčílil způsob vedení obranných bojů, které prováděly jednotky jak . 84. as, tak divize( spíše zbytky divizí) celé německé 7. A. Maršál Kluge s okamžitou platností odvolal náčelníka štábu 7. A a také velitele 84. as. Osobně se dostavil na velitelství německé 7. A a ujal se řízení všech bojových operací armády...
Podle německých armádních zápisů pak z velitelství německé 7. A telefonoval generálmajoru Blumentrittovi, náčelníku štábu svého Velitelství Západ, cituji:

"Zdejší situace je doslova fraška... Včera jsem převzal sbor a armádu... vše je tu v obrovském zmatku... Situace je mimořádně kritická... pěchota se úplně rozpadá a jednotky nejsou v stavu řádně bojovat. Skýtají žalostný obraz."

Hlášení maršála Klugeho bylo však ještě příliš učesané a milosrdné. Kluge prostě neměl v době kdy telefonoval na své velitelství, všechny zprávy od všech forem průzkumu, neboť ani průzkum neexistoval. Stejně tak neexistovaly velitelé a jejich jednotky, které mu měly zprávy vyhodnotit, pravdivě sepsat a odeslat. Nebylo se s kým spojit.
Více než mizerná situace.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 109.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 110.


Obrázek


Mapa bojů od 30. do 31. července 1944.
Americké historické zápisy nás pak seznamují se skutečným stavem, který byl pro Němce ještě hroznější, než jak jej líčil ve svém telefonu dne 31. července 1944 polní maršál von Kluge. Totiž v té době onoho telefonu již Americké jednotky ve skutečnosti obsadili celé západní pobřeží Cotentinského pobřeží (viz mapa - fronta dne 31.7.). Co ještě z německé fronty k tomuto dni zbylo, většina zbylých německých jednotek, bylo zatlačeno až k západnímu břehu řeky Vire...
Když konečně přece jenom nějaké informace o skutečném stavu dorazily do 7. A, bylo z nich sestaveno hlášení. Hlášení bylo sestaveno až týden po událostech 31. 7. 1944 a zaslal je velitel německé 7. A, maršálu Klugemu - na Vrchní Velitelství německých vojsk na Západě.
A jako - " Přísně tajné" nám o skutečném stavu hlášení říká, cituji:

" Vzhledem k nepřátelskému tankovému průlomu levým křídlem 7. A většina divizí, které nepřetržitě bojovaly od začátku invaze a neměly žádný odpočinek ani jim nebyly poskytnuty významnější posily, to jest 77., 91., 243., 275., 5. výsadková, 2. td SS, 17. (mot.) divize pancéřových granátníků SS a části 265., 352. a 353. divize se rozpadla na malé skupinky, které se izolovaně probíjely nepřátelskými liniemi. Ať už jednaly na základě řádných rozkazů nebo jen podle nepotvrzených ústních pokynů, většina těchto skupin byla bez důstojníků, bloudily krajinou směřujíce na východ nebo jihovýchod. Jejich cílem byly Bagnoles a Le Mans.
Zbloudilci jsou většinou ve velmi špatném stavu. Mají jen pár zbraní - pušky, pistole a samopaly. Motorizované jednotky a jednotky s koňskými potahy stále ještě mají kulomety nebo těžké pěchotní zbraně, ty však většinou potřebují opravy. Stav jejich oděvů je hrozivý. Mnoho mužů nemá nic na hlavě nebo jsou bez opasků, mají zničené boty nebo žádné. Když nemohou dostat potraviny z vojenských skladů, živí se tím, co seženou, bez ohledu na porušování vlastnických práv, čímž vyvolávají nenávist mezi obyvatelstvem a přispívají ke zvýšení aktivity partyzánů. U místních obyvatel jsou nepopulární zejména parašutisté. Morálka většiny těchto potulujících se vojáků je silně otřesena..."


A nyní ještě něco bližšího o Klugeho rozkazu, kterým převedl německou 2. td a 116. td z Tankové skupiny Západ do 7. A( stalo se tak během 27. a 28. 7. 1944). Když obě německé td začaly postupovat na Západ narazily na Kanaďany se kterými museli svést boje. Když se jim podařilo v těžkých, krvavých bojích odrazit Kanaďany, začaly se obě německé td přesouvat konečně od řeky Orne na západ a udeřily na východní křídlo Americké fronty - na východní křídlo Operace COBRA - a to v době, kdy zároveň německá 2. td SS ( pozor byly zde dvě německé 2. td, ale jedna z nich byla SS - což byla ta divize, která byla u 7. A již předtím) a 17. ( mot.) pancéřových granátníků SS prováděly také protiúder. Jenomže, boj proti Kanaďanům a letecké útoky spojeneckých letadel během přesunu od řeky Orne byly příčinou, že se obě německé td - 2. td a 116. td - zdržely natolik, že než mohly ve prospěch 84. as a tím 7. A zasáhnout, bylo na Západ od řeky Vire rozhodnuto pro Američany, jejichž kolony se již valily dál.

Stalo se něco co ani sami Američané neočekávaly. Bradley ve svých hlášeních řekl, že za 4 dny Operace COBRA obsadily Američané více území než celý jeho původní plán předpokládal. Jak uvedl tak původní plán amerického 7. as ( VII. as) předpokládal, že sbor dosáhne tak maximálně Coutances a Brénhalu a pak bude muset nutně provést v přestávce doplnění PHM, munice, přeskupení jednotek, a zároveň se měly i další 3 americké sbory 1. A podílet na zesílení útočné činnosti proti německé obraně, kterou svými křídelními útoky měly donutit k ústupu.
A právě soustředěný nápor všech čtyřech sborů americké 1. A měl být další fází celé ofenzívy Operace COBRA. Jenomže skutečnost byla takové, že 28. července již byly v boji všechny 4 americké sbory a vůbec se již nemluvilo o nějakém přeskupování a doplňování ( Američané všechny úkony vlastně stačily provádět v době bojů - zafungoval týl - dnes se říká Logistika - a správné rozkazy), konsolidaci dobytého, ale již probíhala 2. fáze ofenzívy.
Ano, probíhala 2. fáze Operace COBRA, ve které plán předpokládal čištění dobytého území od nepřítele, místo toho nastala fáze mocného útoku. Bradley vše shrnul v oficielní zprávě, kterou napsal již během útočné operace, těmito slovy, cituji:

"Druhá fáze, o které plán předpokládal, že bude využita k upevňování pozic a k vyčištění obsazeného území od nepřítele, se místo toho stala fází mocného útoku".

A nyní ještě další část z "nakousnuté" informace o generálu Pattonovi., ale informace i o dalším americkém sboru.
Jak jsem již v závorce napsal v Č 109., bylo se souhlasem generála Eisenhowera ( podkladem zde jsou : Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY. a Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.), nabídnuto velitelem americké 1. A generálem Bradleyem, generálporučíku George S. Pattonovi, aby zatím "neoficiálně" - od 27. července 1944 - převzal americký 8. as ( VIII. as). Patton měl od toho dne řídit všechny bojové operace 8.as do té doby než z něho vznikne, po doplnění o další divize a dva sbory, americká 3. A ( americká Pattonova 3. A, se pak skládala z 8. as, 15. as a 20. as), které bude generálporučík Patton již zcela oficiálně velet.
Další rozkazy pro americké sbory, které generál Bradley vydal 28. července 1944, se týkaly právě Pattonova 8. as a také 7. as, které měly útočit směrem na jih a měly vyrazit, a také vyrazily, okamžitě.
Americký 7. as rozšiřoval průlom do německé obrany na jihovýchod k Mortainu a Pattonův 8. as útočil přímo na jih, do vzniklé mezery mezi západním pobřežím, pod poloostrovem Cotentin a levým křídlem(západním) německé obrany. Americká 4. obrněná divize z Pattonova 8.as, která za 36 hodin postoupila za bojů o 40 km, vstoupila k večeru dne 30. července do města Avranches na západním pobřeží poloostrova a ještě za soumraku město obsadila ( útok americké 4. obrněné divize viz mapa 25. až 31. 7.). Dál postoupila až k řece Sélune, což bylo několik kilometrů jižně od města Avranches. Ještě v noci ženisté z americké 4. obrněné divize zprovoznily poškozený, ale neobyčejně důležitý most přes řeku Sélune v Pontaubaultu, o kterém zde již byla řeč. Most byl pro americký 8.as a později americkou Pattonovu 3. A veledůležitý. Jakmile americké jednotky překročily po tomto mostě řeku Sélune a ocitly se na jižním břehu řeky, - byli vlastně v Bretani.

Polní maršál Kluge měl již za 12 hodin po pádu nejzápadnějšího města na jeho levém křídle obrany, jím řízené německé 7. A, města Avranches, pro generála Jodla náčelníka OKW "dárek" v podobě varování , ve kterém říkal, cituji:

Následkem průlomu nepřátelských tankových čel byla celá naše Západní fronta roztržena...
Levé křídlo se zhroutilo."

U posledních dní měsíce července 1944 si ještě dořekněme, že 29. a 30. července útočily na americká postavení mezi Tessy a Villedieu již řečené německé 2. td a 116. td, spolu s pěšími částmi jednotek německé 366. pěší divize se snahou proniknout právě na západní křídlo německé 7. A ke Granville ( Granville naleznete u pobřeží nad Avranches - mapa 25. až 31.7), k pobřeží poloostrova Cotentin. Útok obou německých divizí vlastně jen trochu zpomalil americký 7. as. Ale ani německá 2. td, ani 116. td nezískaly žádné území. Naopak se tak zaměstnaly samotným bojem, že nemohly být použity na nejdůležitější útok oněch dnů, boční útok na americké jednotky, které pronikly do oblasti Avranches.
Tak se stalo, že německá 7. A, i když její bojové operace v té době řídil sám Kluge, se ocitla v tak těžké situaci, že se nedařilo ani obnovit obranu na západním, levém křídle, ale nedařilo se ani zamezit nebezpečí, že se zhroutí nejen střed, ale i celé pravé křídlo armády...
Německý polní maršál Kluge si situaci velmi dobře uvědomoval, ale neměl žádné zálohy a tak nebylo v jeho silách postupnému zhroucení 7. A zabránit.

Britská Operace BLUECOAT( 30. července - 7. srpna 1944).

K posledním červencovým dnům roku 1944 také samozřejmě patří britská Operace BLUECOAT, jejíž příprava začínala poradou u Montgomeryho s veliteli obou armád (britské 2. A generála Dempseyho a amerického velitele 1. A generála Bradleyho) dne 27. července. V začátku porady zhodnotil "Monty" momentální bojovou situaci ke dni 27. července a poté vydal nové aktuální všeobecné instrukce.
Při hodnocení situace samozřejmě řekl, že Hlavní úder provádějí Američané - Bradleyho 1. A a všechny další údery musí - jako právě britská Operace BLEUCOAT - být prováděny ve prospěch ofenzívy Američanů. Vycházel z toho, že dosavadní britské útoky přinutily na Britské frontě u řeky Orne Němce, aby zde soustředili většinu svých tankových jednotek, takže nějaký prudký úder do zesílené německé obrany by nemusel přinést okamžité a potřebné úspěchy (poučení z pěti pásem německé obrany pod Caen u hřebenu Bourguebus v britské "Operaci GOODWOOD"). Vždyť Němci měli v současné době na Britské frontě soustředěno šest svých tankových divizí, které byly rozmístěny východně od města Noyes. I proto byla "Operace BLUECOAT" situována tak, aby britský těžký úder vycházel až z prostoru západně od Noyes, kde Němci neměli již žádné tankové formace. Britská 2. A se měla urychleně přeskupit a svůj nový útok měla zahájit s nejméně šesti divizemi z oblasti Caumontu. A úder měl přijít co nejrychleji!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 109.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 111.

Generál Montgomery po obdržení zpráv( hned ráno 28. července), že se Američanům podařil mohutný útok, přikázal Dampseymu, aby ještě více urychlil svou útočnou operaci a spustil ji již 30. července. Ten samý den, 28. července, obdržel Monty dopis, ve kterém mu Eisenhower celou "Operaci BLUECOAT" nejen schvaloval, ale také mu doporučoval, aby britská 2. A z Caumontského nástupiště ofenzívu urychlila. Generál Eisenhower v dopise napsal i tyto věty,cituji:

"Mám velmi silný pocit, že útok 2. A (britské 2. A) třemi divizemi na jejím pravém křídle dnes je cennější než útok šesti divizemi za pět dnů... Teď jako nikdy předtím máme před sebou velkou příležitost... Neztrácejme ani hodinu."

(Podkladem zde jsou: Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY. a Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.)

A právě v konci měsíce července 1944 došlo ve spojeneckých armádách, které operovaly v Normandii, k významné změně v organizaci a velení. Totiž již 23. července zahajovala svou činnost kanadská 1. A generálporučíka H. D. G. Crerara a od 1. srpna 1944 začala existovat americká 3. A generálporučíka Pattona. Což znamenalo, že Američané měli od 1. srpna v Normandii dvě operačně bojující armády (1. A a 3. A) a to stejně jako Britové (britská 2. A a kanadská 1. A). Zároveň byly vytvořeny prakticky dvě Skupiny armád - americká 12. Skupina armád a britská 21. Skupina armád.

V čele americké 12. Skupiny armád byl generál Bradley, kterého ve velení americké 1. A nahradil jeho dosavadní zástupce generálporučík Courtney G. Hodges.

Velení britské 21. Skupiny armád zůstalo v rukou generála Montgomeryho.
Na bojišti tak byli dva rovnocenní generálové Bradley a Montgomery ve velení Skupin armád, ale generál Montgomery prozatím stále zůstával velitelem všech pozemních spojeneckých jednotek - stále mu zůstala koordinace bojových operací obou Skupin armád do doby, než generál Eisenhower přemístil své velitelství spojeneckých sil z Anglie do Francie a sám se ujal přímého velení pozemních vojsk.

A nyní zpět k "Operace BLUECOAT".
Již v době, kdy byl vydán Montgomerym rozkaz britské 2. A generála Dempseyho, aby zaútočila, začaly se britské a kanadské jednotky přesunovat do střední části fronty v Normandii. Nebyl to jednoduchý přesun, neboť Němci neměli nic tušit. Britským a kanadským divizím se podařilo zaujmout v okolí Caumontu pozice před útokem včas a skutečně nepozorovaně pro německý průzkum.

Obrázek


Britsko-kanadská "Operace BLUECOAT" začala na západním křídle britské fronty v nejbližším možném termínu - tedy 30. července 1944 ráno.
Útok začal v místech, kde v té době byl britský 1. as přidělený ke kanadské 1. A a kanadský 2. as přidělený k britské 2. A. Oba jmenované sbory měly v té době jednu vzdušně-výsadkovou divizi a tři pěší divize, jakož i dvě brigády Commandos. Posíleny byly jednou tankovou divizí a třemi samostatnými tankovými brigádami. Dělostřeleckou podporu jim poskytovaly tři armádní skupiny dělostřelectva. Proti těmto spojeneckým silám stály v obraně tři německé tankové divize a jeden prapor těžkých tanků (s německou 4. td a s dalším praporem těžkých tanků v záloze), dále tři německé pěší brigády a dvě brigády těžkých minometů.
Britskou frontu na západ od řeky Orne v té době držely kanadský 12. as (XII. as), britský 30. as (XXX. as) a britský 8. as (VIII. as) z britské 2. A, které byly složeny z pěti pěších a tří tankových divizí. Dále pak ze čtyř tankových brigád a tří armádních skupin dělostřelectva.

Proti nim stály v obraně "jen" čtyři německé pěší divize a jedna německá td, jedna tanková brigáda, jeden prapor těžkých tanků, jeden protitankový prapor a brigáda těžkých minometů. Dále sem pak na německou frontu přijížděly dvě čerstvé pěší divize a jedna tanková divize, které měly zdejší německou obranu posílit.

Britský plán "Operace BLUECOAT" předpokládal útočný tlak po celé šířce fronty, ale britský 30. as a 8. as měly jako hlavní úkol zabránit Němcům v pokusu využít pro svou obranu strategicky důležitý hřeben Mont Pincon a také město Vire, jako ústřední body celé německé obrany, které by jim umožnily provést souvislý a organizovaný ústup, pokud by chtěly zkracovat svou obrannou linii, která se hroutila pod těžkým náporem americké "Operace COBRA".
Nová britská "Operace BLUECOAT" tak ve skutečnosti zamýšlela nejen krýt část křídla americké 1. A a zamezit Němcům, aby zaujali pro ně výhodná obranná postavení, britská operace měla navíc znamenat, že britské jednotky proniknou za linii nové německé fronty. Německé fronty 7. A, která se v nově vzniklé bojové situaci snažila zformovat svou obranu podél řeky Vire.
Při útoku dne 30. července 1944 ráno, měli Britové určitou výhodu v tom, že mezi Villers Bocage a samotným městečkem Caumont neměli Němci žádné td, přesto však průnik německou obranou nebyl jednoduchý. Totiž ani likvidace německého levého křídla Američany východně od řeky Vire neznamenala, že by Němci rezignovali a nebránili se. Mnohem horší však bylo, že právě oblast jižně od městečka Caumont byla tou nejhorší krajinou Bocage, na kterou Spojenci v celé Normandii narazili. Navíc zde pod Caumontem žádné boje takřka sedm týdnů od vylodění Spojenců neprobíhaly a tak měli Němci čas, aby právě v těchto místech britské útočné operace vytvořili neobyčejně rozsáhlá minová pole. Mohli zároveň provézt ohromné množství ženijních prací, které znamenaly, že německá obranná postavení byla vytvořena, doslova vykopána a zamaskována, v úpatí kopců, v prostředku kopců i na hřebenech severně a západně od Mont Pincon s veškerou znalostí a zkušeností německé obrany roku 1944.
Navíc i počasí začalo přát Němcům, neboť když ráno 30. července začalo spojenecké bombardování, táhly nad krajinou nízké mraky, které zakývaly cíle bombardování. Dokonce 200 těžkých bombardérů i s nákladem pum se muselo vrátit na základny. Přestože počasí znamenalo hranu - "Letového a Neletového počasí" - více než 1 000 těžkých a středních bombardérů své útoky provedlo a dle zápisů dokonce s pozoruhodnou přesností zasáhly cíle.
Jenomže německé ženijní zabezpečení obrany a maskování se projevilo, když zahájila útok 43. pěší divize, která postupovala na levém křídle. Postup se dařil jen kus a pak byla divize zastavena rozsáhlým minovým polem a strmými břehy potoka, kam se tanky dostat nemohly. Na druhém křídle - pravém křídle - měla také 11. tanková divize během odpoledne potíže s minami. Jen 15. skotská pěší divize a 6. samostatná tanková brigáda, které postupovaly středem útoku, prolomily německé střední pásmo obrany. Odpoledne následovaly další nálety spojeneckých letadel a po nich jeden tankový prapor dosáhl svahů důležitého a významného pahorku kóty 309, který se nacházel v západní polovině hřebene Mont Pincon.
Britská pěchota za tvrdých bojů probíhajících od rána 30. července 1944 postoupila do večera o 8 km a velevýznamný vrchol pahorku obsadila.
Další den, tedy 31. července 1944, v době, kdy Skotové upevňovali svá postavení na velevýznamném hřebenu a 43. pěší divize se ještě stále zabývala minami a těžkým terénem, se vytvořila příležitost postupu na pravém křídle a 11. tanková divize se chopila příležitosti.
V noci z 30. na 31. července se podařil postup jednomu praporu britské pěchoty, který po Němci nestrážené lesní cestě postoupil až na okraj vesnice St. Martin des Besaces. Když se rozednilo dne 31. července 1944, objely 4 britské OT vesnici a pronikly k řece Souleuvre, která se nacházela 8 km jižně od St. Martin. Posádky OT pak západně od le Bény Bocage nalezly neporušený most a velitel odřadu to rádiem oznámil tankům s pěchotou. K předsunutým OT se velmi rychle dostalo 6 průzkumných tanků, které zde s OT a jejich osádkami vytvořily obranu dřív, než Němci stačili mezeru uzavřít. Izolovaná obrana Britů most udržela i při následných německých protiútocích.
Bylo 31. července 1944 odpoledne, když letecký průzkum hlásil, že německé mechanizované kolony s tanky a pěchotou na OT překročily řeku Orne a začaly postupovat směrem k le Bény Bocage.
Pro britský tankový pluk a jeho pěšáky na tancích začal závod s časem. Musely zaujmout obranu v okolí mostu přes řeku Souleuvre dřív, než sem Němci dorazí. Britský mechanizovaný pluk přijížděl ze severu a Němci od východu. Byl to britský tankový pluk, kterému se podařilo německou "Údernou skupinu z 21. td" v lesích za řekou Souleuvre překvapit. Britové Němce překvapili právě v době, kdy se připravovali k útoku. Britská palba a křídelní útoky znamenaly, že po zuřivém boji začali Němci ustupovat a důležitý most byl uhájen.
Tohle získání mostu a jeho uhájení znamenalo, že 11. tanková divize překročila v noci řeku Souleuvre. V dalším útoku pak dosáhla 11. tanková divize pahorků západně od le Bény Bocage, čímž vytvořila nástupiště pro další pronikání britských a kanadských jednotek na jih k Vire. V dalším postupu se již divize setkávala jen s malým odporem a průzkumná OT pak na divizi hlásila, že na jih od hlavních kolon narazily jen na slabou německou obranu.

Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 109. až do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále jsem pro historický text a popis bojů použil informace z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 111. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 111. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“