Stránka 1 z 1

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 112.

Napsal: 11/2/2013, 05:43
od michan
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 112.

Mapa Operace BLUECOAT, kterou kanadské a britské jednotky spustily hned ráno 30. července 1944,

Obrázek

aby zadržely německé posily, které Němci posílali proti americké Operaci COBRA a zároveň chtěli Britové a Kanaďané proniknout co nejhlouběji na týlové čáry německé 7. A.
Britský, v pořadí Druhý průlom v "Operaci BLUECOAT", neočekávaný průlom, Němce také dokonale zaskočil. Britům se podařilo oběma průlomy (První průlom je líčen v Č 111. na konci, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5628&f=137
) vrazit hluboký klín do německé 7. A a Tankové skupiny Západ. Britské průlomy znamenaly hrozbu pro město Vire, jehož pád by uspíšil zhroucení celého pravého křídla obrany německé 7. A a to právě v době, kdy velitel této armády generál Hausser prováděl částečnou nápravu svého zhrouceného levého křídla, rozvráceného americkým průlomem. Němci prováděli nápravu poměrů v době, kdy Američané již prorazili do Avranches. Německá 7. A byla přesto stále schopna ohrožovat koridor amerických Bradleyho jednotek na čáře Tessy - Percy - Villedieu, v místech, kde bylo centrum německé obrany - v okolí města Vire. Město Vire bylo totiž nejdůležitějším dopravním uzlem západně od řeky Orne. V řečené době se německé divize, které hájily popsanou čáru obrany nacházely 20 až 24 km západně a severozápadně od města Vire a 1. srpna 1944 odpoledne sem spěchaly britské tanky. A tanky britské 11. tankové divize, po obsazení le Bény Bocage, se právě to odpoledne přiblížily na vzdálenost necelých 5 km k předměstí Vire. Již během dne odeslal velitel německé 7. A generál Hausser vše, co mohl sehnat k Avranches a tak mu náhle zbývala pro obranu oblasti Vire jen jediná záloha, která byla dostupná, a která byla poblíž - zbytky 21. td, jenomže ty narazily také na Brity a střetly se s nimi v boji, a proto je také nebylo možno použít. V tu samou dobu se německá 9. td SS sice začala přesouvat z oblasti Caen, ale oblast Vire nemohla dosáhnout dřív, než odpoledne 2. srpna 1944 což bylo hodně pozdě. Do té doby zůstávalo městečko Vire prakticky nechráněno v mezeře mezi německou 7. A a Tankovou skupinou Západ. Mezera byla široká 10 km.
U Britů však vznikl také problém, který pramenil z předchozích dohod. Totiž britský velitel 2. A generál Dempsey sice mohl na Vire nechat zaútočit, v daném momentě své jednotky (vždyť měl tanky jen 5 km odtud), ale existovala dohoda hranic mezi britskou 2. A a americkou 1. A, ze které jasně plynulo, že město Vire je cílem americké 1. A. Z těchto důvodů Dempsey přikázal britskému 8. as (VIII. as), aby svůj hlavní útok vedl na jihovýchod Flers a obešel Mont Pincon, proti kterému se rozvíjel útok britského 30. as (XXX. as). Rozhodnutí Dempseyho v tom momentě vypadalo jako správné, neboť hlavním úkolem Britů bylo vyhnat z Monte Pincon Němce.
Jenomže v celkovém kontextu bojů byl tenhle manévr Dempseyho pro Němce momentální záchrana. Ve výsledku totiž Němci získali čas k mnohem lepšímu zorganizování obrany okolo Vire a zároveň se jim podařilo vyprostit bez větších ztrát své divize na linii Tessy - Percy - Villedieu, divize, kterým hrozilo obklíčení.
Postupující britský 8. as pak 2. srpna 1944, při útocích ve směru Flers, narazil právě na německé tankové zálohy, které se od řeky Orne přesunovaly na západ do oblastí Vire. Přestože se britské 11. tankové divizi podařilo proniknout k silnici Vire - Vassy, dostala se ve vzniklé situaci Gardová tanková divize na jejím levém křídle do těžkých bojů a to jihovýchodně od le Bény Bocage. Britové měli štěstí v tom, že postupující německé síly nebyly tak velké, jak se tvářily. Německé přední tankové oddíly spíše vytvářely falešný dojem, že je jich hodně - útočily stále malými údernými skupinami, které se jen střídaly - vždy jen 2 nebo 3 tanky, doplněné rotou pěchoty a družstvem šestihlavňových minometů. V takto malých skupinkách pronikaly mezi britské kolony na cestách a útočily na jejich křídla. Popsaným způsobem boje se Němcům podařilo zastavit Gardovou tankovou divizi v Estry a stejným způsobem boje se jim podařilo zastavit i britskou 11. obrněnou divizi u silnice Vire - Vassy. Což postupně znamenalo odumírání "Operace BLUECOAT".
Všechny tyhle manévry, do prostoru pronikající německé 9. td SS, však velmi oslabovaly německé úderné skupiny, které neměly možnost, aby k nim plynule přicházely zásoby. Pokračující britské útoky by tehdy Němce přinutili se stáhnout, a to zejména proto, že německá 9. td SS, která vyvíjela největší útočnou činnost, utrpěla těžké ztráty už při překračování řeky Orne. Totiž britské stíhací bombardéry Typhoony, vybavené raketami, napadaly německou 9. td SS již v době přesunů po silnici mezi Thury Harcourt a Condé a způsobovaly jí těžké škody na technice a zároveň narušily její koordinaci. Stejným způsobem Typhoony napadaly i ostatní jednotky, které se po této silnici pohybovaly. Velitelé německých jednotek hledali řešení. V té době, jak plyne z německých zápisů, sděloval generál Dietrich Skupině armád B, že ať se na Caenském úseku děje cokoli, sektor Caumontské fronty hájený 84. as ze 7. A je v tomto okamžiku nutno posílit, neboť veškerá odpovědnost za dění leží právě na tomto německém sboru.
Jenomže ráno 3. srpna 1944 nebyli Němci na frontě britského 8. as schopni dalšího rozhodného útoku a také jej neprovedli. Protože Němci nezaútočili, rozhodl velitel britského 8. as, že své tanky ten den také zastaví do doby než k němu dorazí pěší divize, které mu budou chránit jeho odhalené východní křídlo od řeky Orne, které bylo manévry protaženo a vystaveno nebezpečí. To proto, že britský 30. as zůstával ještě někde vzadu.
V tu dobu zastavit, bylo to nejhorší, co se mohlo stát a příslušně proto zareagoval velitel britské 2. A, který jej 2x vyzval, aby útočil. Přes dvě varování se tak nestalo a proto generál Dempsey zbavil velení velitele britského 30. as generálporučíka Bucknalla. Novým velitelem britského 30. as se stal generálporučík B. G. Horrock a když slavná britská 7. obrněná divize (v Africe - "Pouštní krysy") nedokázala obsadit do 4. srpna Aunay, na východním břehu řeky Odon, odvolal velitel britské 2. A i jejího velitele a velitelem britské 7. obrněné divize se stal brigádní generál G. L. Verney, který do té doby velel 6. gardové tankové brigádě. Vyměněn byl velitel britské 22. tankové brigády ze 7. obrněné divize brigádní generál Hinde, a také velitel divizního dělostřelectva a operační důstojník. Všechny tyhle změny u jednotek 7. obrněné divize nebyly přivítány u mužstva divize a důstojníků vřele. Později se také ukázalo, že nepřinesly ani žádné podstatné zlepšení. Již i na jiném místě říkám, že britské historické zápisy hovoří o tom, že jednotky 7. obrněné divize příliš dlouho bojovaly v poušti, kde, jak víme, získaly přezdívku - "Pouštní krysy". A právě na poušti, na rovných plochách s přehledem do dálky si velitelé a vojáci navykli na určitý způsob válčení a zde většinou v krajině Bocage jim mnoho týdnů a krve trvalo než se terénu v Normandii přizpůsobili (historické prameny říkají, že 7. obrněná divize svou slávu - prakticky novou slávu - získala až později v otevřených rovinách severního Německa).
Neuspokojivá bojová situace na britské frontě, u 30. as, přinutila generála Dempseyho, velitele 2. A, k souhlasu s tím, že i 8. as si měl učinit přestávku, než oba sbory budou zahajovat další útočné operace. Velká příležitost Britů zaútočit rychle a prudce směrem na jih na Flers a dál byly promarněna. Je však třeba objektivně říci, a tak také o tom hovoří historická literatura, že oba britské sbory, jak 30. as, tak 8. as, své hlavní úkoly v britské "Operaci BLUECOAT" do 4. srpna splnily. Svým rychlým postupem k silnici Vire - Vassy britský 8. as Němcům znemožnil, aby přesunuli své tankové posily od Orne k německé 7. A. Němci byli přinuceni do 4. srpna 1944 nasadit své tři td a tři prapory těžkých tanků na zadržení britských jednotek a to v době, kdy Němce ohrožovala britská 2. A v týlu. V době kdy Němce ohrožovaly útoky americké 1. A zepředu a kdy byla německá 7. A nucena opustit čáru Tessy - Percy - Villedieu a kdy se jí podařilo zatlačit zpět k Vire a Mortainu. Americký koridor se každým dnem rozšiřoval.

Zde je mapa všech útoku americké 3. A a 1. A, stejně jako všech útoků kanadské 1. A a

Obrázek

britské 2. A od 1. srpna do 16. srpna 1944, aby si bylo možno udělat o všech směrech spojeneckých útoků přehled.
Postupně si blíže probereme, a nejen do 16. srpna 1944, všechny spojenecké útoky ( včetně německého protiútoku u Mortain a pak následnou bitvu o Falaiskou kapsu).

Předtím jsme probrali zásadní změnu organizační a velitelské struktury spojeneckých vojsk, která nastala k 1. srpnu 1944 (k 23. červenci přibyla kanadská 1. A a k 1. srpnu americká 3. A generála Pattona). Zároveň s těmito změnami došlo i k zásadní změně strategie. Již v původních plánech vylodění "Operace OVERLORD" předpokládali plánovací důstojníci SHAEF, že až vyloděná vojska dosáhnou Avranches, zaměří se americké jednotky především na útok na jihozápad, do Bretaně. Bylo to z toho důvodu, že Spojenci nutně potřebovali bretaňské přístavy St. Malo, Brest, Lorient, St. Nazaire a Nantes, přístavy, které Spojenci považovali za nenahraditelné pro zásobování a posilování svých vojsk, která měla v útoku operovat v severozápadní Francii mezi řekami Seina a na jihu řeky Loira. No a nyní, právě na začátku srpna, průlom na západním křídle spojenecké fronty znamenal, že se mohly úvahy naplňovat. Mohl zároveň nastat okamžitý postup k řece Seině, - k Rouenu a k Le Havru. Pokud by si Spojenci udrželi iniciativu, mohli urychleně zaútočit obchvatem do levého, západního křídla německých vojsk, kudy by pronikli na východ a pak sever a brzy by se mohli zmocnit hlavních přístavů na severu Francie, které ležely mnohem blíž jejich konečného cíle samotného Německa. Tato úvaha spojeneckých štábů, spolu se skutečností, že se závažným způsobem oslabily německé obranné síly v Bretani, jejichž divize byly poslány z Bretaně do Normandie, jako posila, vedly štáby k rozhodnutí, že do oslabené německé obrany Bretaně bude okamžitě vyslána Pattonova 3. A. Z ní bude do Bretaně odeslán americký 8. as a zbytek nově vzniklé americké 3. A pak vyrazí okamžitě podél pravého křídla americké 1. A k řece Seině.

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 112.

Napsal: 11/2/2013, 05:58
od michan
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 113.

Změny v soustavě velení Spojeneckých sil, jakož i změny strategických plánů Spojenců, které jsme si řekli v předchozím článku, se pak přímo objevily v obsahu tzv. " Instrukční dopis Č 1." z 29. července 1944, který vydal generálporučík Bradley. V něm nařizoval americké 1. A, aby postupovala ve své operační zóně na jih a obsadila oblast Mortain - Vire. Americká 3. A generála Pattona měla ve své operační zóně zaútočit na jih, obsadit tam oblast Rennes - Fougéres a pak se měla obrátit na západ (spíše jihozápad) do Bretaně, kde měla obsadit pro Spojence důležité a již řečené přístavy St. Malo, Quiberon a Brest a pak vyčistit od Němců zbytek Bretaně. Pro Pattona to znamenalo, že Bradley chce použít 3. A především k obsazení Bretaně a jejích přístavů. My se nyní nejprve budeme věnovat trochu podrobněji právě Pattonově 3. A a jejímu "plně zrychlenému" útoku do Bretaně, ale i do dalších směrů, nejprve jihovýchod a pak na severovýchod.

Útok Pattonovy 3. A do Bretaně a směrem k Falais.
Bylo 3. srpna 1944, když Bradley vydal tzv. "Instrukční dopis Č 2.", ve kterém americké 1. A již přímo nařizoval postupovat z oblasti Mortain - Vire dál na jih, kde měla zabezpečit prostor Mayenne - Domfront a pak se měla připravit k dalším útočným operacím ve směru na východ

Obrázek

( viz zde mapu s útoky americké 1. A od 1. do 6. srpna 1944)!
Ten samý dopis přikazoval Pattonově 3. A, aby obsadila Bretaňský poloostrov a jeho přístavy jen "s minimálními silami", a Hlavní síly 3. A měly vyčistit od Němců prostor až po řeku Loiru. Přitom se měla 3. A připravit k útoku silnými tankovými formacemi na východ a na jihovýchod. Což byly otevřené prostory, které měly Němci nedostatečně zabezpečené. Prostory, které se rozkládaly jižně od krajiny Bocage, když o Bocage, víme, že to byl pro Američany (ale i Brity) těžký terén pro boj. Zvláště pro boj tanků.
Kdo si dobře prostudoval osobnost velitele americké 3. A generálporučíka Pattona, ví že to byl člověk, který se svým jednáním občas dopustil "faux pas" (z Wikipedie - Faux pas /fó pa ;špatný krok/ je označení trapné situace, kdy někdo poruší všeobecně přijímaná /byť třeba nepsaná/ pravidla společenského chování či dobrých mravů, obvykle tak, že o tom ani neví). Jako třeba v Itálii, kdy nafackoval dva vojáky, že nebyli dostatečně odvážní a za to mu byl pozastaven postup. Zároveň však víme, že byl po vojenské stránce generál Patton velmi agresivní a rozhodný důstojník, který byl vždy na Eisenhowerův příkaz připraven využít každé příležitosti k prokázání svých vojenských kvalit při velení, zvláště tankovým útvarům.
V případě útoku do Bretaně měl Patton dobré zprávy od všech svých průzkumů o tom, že Němci v Bretani nemají nejen zálohy, neboť mnoho jednotek poslali do Normandie, dozvěděl se i to, že mají špatně obsazená obranná postavení. Věděl, že z oblasti Bretaně byly odveleny nejen mobilní síly, ale i ty lepší pěší jednotky. V Bretani tak zůstávaly prakticky jen zbytky čtyř neúplných německých divizí, které byly navíc rozmístěny v obraně tak, že očekávaly útok spíš z moře, než z pevniny. Celý zbytek Bretaňského poloostrova, snad mimo hlavních silničních křižovatek, měli pod kontrolou zdejší francouzští partyzáni - Francouzské vnitřní síly. A právě proto, že mohli a také pomohli francouzští partyzáni, útočily Pattonovy tankové kolony k předem daným cílům velmi rychle. Mnohde partyzáni ukazovali směry a americké kolony se tak nemusely zdržovat likvidací některých, partyzány zjištěných německých opěrných bodů, které mohly obcházet ( nebo je likvidovat tak, že jim partyzáni ukázaly cesty, kterými mohli německé obraně vpadnout do zad). Partyzáni v Bretani dokonce převzali i starost o německé zajatce. Jak hovoří historické zápisy, mnohdy byly nějakou vážnou bojovou akcí jen útoky Luftwaffe na nejzranitelnější místa Pattonova postupu. Tím nejzranitelnějším bodem na trase postupu kolon americké 3. A byly mosty v Avranches a Pontaubaultu. Mosty, přes které se prováděly veškeré přesuny amerických jednotek do Bretaně, a přes který plynuly i veškeré posily a zásoby, dnes bychom řekli veškerá Logistika.
Nejvíce útoku na most u Avranches provedla letadla Luftwaffe mezi 3. a 7. srpnem 1944. Most byl napadán opakovaně ve dne i v noci a za všechny tyto dny utrpěl jen jeden zásah, který byl naštěstí snadno opravitelný. V jednu dobu útočila německá letadla po celé 2 dny ( 24 hodin každý z těchto dvou dnů) na Avrancheský most v síle 290 letadel. V okolí mostu u Avranches rozmístili Američané velké množství děl svého protiletadlového dělostřelectva. Německá letadla tak zachytávaly nejen spojenecké stíhačky, ale i protiletadlové dělostřelectvo, které samo sestřelilo 33 letadel.
Na most v Pontaubaltu Němci dokonce použili radiem řízené kluzákové bomby PC 1400 FX "Fritz X", popsané na Palbě od saldy, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=22&t=5122
, kterou měly určenou pro boj s loďmi na moři.
Po zvážení všech informací od průzkumů nenechal dokonce generál Patton ani vypracovat žádný složitý plán pro útok a postup svých vojsk. Rozkázal svým podřízeným velitelům, aby jeho útočné jednotky použily jedinou silnici, která vedla z Avranches do Pontaubaultu, která se tak stala tou nejvytíženější a nejzaplněnější silnicí spojeneckého vylodění. Důstojníci Pattonova štábu se tak vlastně "stali takřka jen regulovčíky", kteří nedělali nic jiného, než, že po silnici posílali jednu kolonu za druhou a rozdělovali je dle místa určení. Přímo v Pontaubaultu se silnice rozdělovala. Zde každá jednotka amerických divizí dostala jako svou, jednu ze silnic, které běžely od severu směrem na jih a byla to tak "jejich silnice", pro "jejich cíl" .
Celý provoz, celý přeplněný provoz na všech těchto silnicích byl v rozporu se všemi válečnými zákony doby. V rozporu se všemi vojenskými učebnicemi, a to nejen logistiky. Provoz však fungoval (je jasné, že z důvodu dobré PVO amerických jednotek, ale i slabosti Luftwaffe).
Výsledek byl ohromující :

Generálu Pattonovi a jeho důstojníkům se touto jeho "partyzánštinou" podařilo v krátké době 72 hodin přesunout celkem 7 divizí i s celou logistikou!!!

Od rozkazu - do Bretaně! - a do útoku! - byla celá americká 3. A (její 15. as, 20. as a 8. as) v neustálém pohybu.

Rozkazy znamenaly,

Obrázek

že z Avrancheského nástupiště útočil americký 15.as (XV.as) generálmajora Wadeho H. Haslipa na jihovýchod k řece Mayenne, kterou když překročil, útočil dál až k Le Mans (viz mapa). Útok amerického 15. as byl tak rychlý, že tankové jednotky za pouhé 4 dny urazily za bojů 120 km a město Le Mans obsadily 8. srpna 1944.

Americký 20. as (XX. as) generálmajora Waltona H. Walkera pak útočil na jih k městům
Nantes ( útok 20. as směrem k Nantes je vidět na mapě v Č 114.) a Angernes na řece Loiře.

Již vzpomínaný 8. as (VIII.as) generálmajora Troye H. Middletona se dvěma tankovými divizemi a dvěma pěšími divizemi útočil do Bretaně (jihozápad celého útoku).

Věnujme se nyní především 8. as.
Pozoruhodná rychlost

Obrázek

( mapa ukazuje útoky 8. as od 1. do 12 srpna 1944) amerického 8. as, s jakou útočil do Bretaně, s sebou samozřejmě nesla problémy. Těch problémů bylo mnoho, my si řekněme, že se týkaly především spojení a logistiky. Generál Middleton, velitel amerického 8. as, prakticky po celou dobu útoku doháněl frontu svého sboru. Po několik dní se nedostal do blízkosti své´fronty a neustále ztrácel spojení se svými obrněnými divizemi (ale podobně prý na tom byli i velitelé 15. as a 20. as). Jak hovoří americké historické zápisy, rychle se měnící bojová situace a rychlé přesuny znamenaly, že nepřicházelo v úvahu natáhnout telefonní kabely. Jednotky se ale zároveň dostávaly i mimo dosah radiostanic. Nastoupila "služba poslů", kteří používali džípy, ale i těm trvalo celý den, než například dojeli z velitelství armádního sboru k jednotlivým divizím. Bojová situace se navíc měnila tak rychle, že než džíp s poslem dorazil, už obsah zprávy neodpovídal změněné situaci.
Stejně tak byla rozvrácena logistika a v ní i dodávky munice a potravin jednotkám Prvního sledu, a tak se muselo improvizovat. K historikům se dostala, pro vzniklou situaci typická věta jednoho týlového důstojníka, který prohlásil, cituji:

"Po několik dnů jsme doručovali zásoby, jako když svatý Mikuláš rozváží dárky na saních, přičemž jak dodavatel, tak příjemce jsou v neustálém pohybu. Naše nákladní auta připomínala dostavníky projíždějící indiánským územím. Zvykali jsme si, že se kola musí točit bez ohledu na nepřátelské ostřelovače doufajíce, že nebudeme ani zasaženi, ani že nezabloudíme."

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 112.

Napsal: 11/2/2013, 06:09
od michan
XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 114.

V době kdy americký 8. as Pattonovy 3. A , počátkem srpna 1944, tzv. " vlítnul" do Bretaně, začaly se do bojových akcí zapojovat ve velké míře - Francouzské vnitřní síly - Francouzští partyzáni. Není se co divit, v Bretani se k francouzským partyzánům hlásilo takřka 20 000 ozbrojených mužů a žen.
Věci šly tak daleko, že ke koordinaci činnosti - Francouzské vnitřní síly - americká armáda, byl do Bretaně z Londýna povolán vysoký francouzský důstojník Albert M. Eon.
Plukovník Albert M. Eon nejprve ve štábu britské 21. Skupiny armád dostal speciální školení a instruktáž a potom byl shozen na padáku do Bretaně, kde převzal velení Francouzských vnitřních sil.
V oné době SHAEF posílal do Bretaně větší množství odbojových skupin, spolu s partyzánskými veliteli a instruktory. Ve shozech na padácích byly samozřejmě zbraně a munice. Aby to však bylo dle plánu dostatečné množství, tomu zabránil příliš rychlý postup amerických vojsk na Bretaňském poloostrově. A tak program vybudování nějaké větší partyzánské armády nebyl zcela dokončen.
Bylo 3. srpna 1944, tedy v době kdy už americký 8. as postupoval Bretaní, když britský rozhlas vysílal kódované vzkazy, které vybízely francouzské partyzány, aby organizovaně útočili na křižovatky, oddělené německé obranné pozice a na další předem dané cíle. V té době byl právě vysazen francouzský plukovník Eon, s kterým bylo pak ještě v oblasti Morlaixu , tedy východně od Brestu, vysazeno z letounů také 150 Francouzů vycvičených v Anglii s úkolem obsadit nejdůležitější strategické železniční mosty. Přistálo i 10 kluzáků, které přitáhly britské letouny, a to mezi Lorientem a Vannes. V kluzácích měli francouzští partyzáni džípy, zbraně a munici. Takto vybaveni měli zaútočit na Vanneské letiště a obsadit je. K přicházejícím americkým jednotkám se po celé Bretani přidávaly skupiny místních partyzánů, aby mohly bojovat proti Němcům.

Německá obrana Bretaně.
Německou obranu Bretaně tvořil 25. as pod velením generála Wilhelma Fahrnbachera. Po vylodění Spojenců dne 6. června byl 25. as skutečně úctyhodnou silou, neboť měl v té době 100 000 plně vyzbrojených vojáků. Jenomže v době konce července 1944 tomu už tak nebylo. Nejlepší jednotky německého 25. as byly totiž generálu Fahrnbacherovi sebrány a odeslány, aby posílily německou obranu Cotentinského poloostrova. Generálu Fahrnbacherovi tak na začátku srpna zůstala z té úctyhodné síly jen jedna třetina - přibližně 30 000 mužů. Jednalo se většinou o pěší jednotky, které byly minimálně vybaveny dopravními prostředky. Většina německých obránců Bretaně byla soustředěna v obranných postaveních - bránila především přístavní města. Byla zde ještě jedna jednotka, která mohla významným způsobem obranu Bretaně posílit. Totiž na Normanských ostrovech, které leží západně od Cotentinského poloostrova byla jedna německá divize, jenomže Fahrnbacher ji použít nemohl, neboť Hitler rozkázal, aby zůstala kde je, neboť tam bude vázat spojenecké lodě a jednotky.
Obranu Brestu, jednoho z přístavních měst, tvořily dvě německé divize, když jedna z nich byla vzdušně-výsadková divize vysoké kvality. Další oslabené oddíly divize se nacházely v Morlaixu a části jiné divize byly rozmístěny v Lorientu, St. Nazaire a v Nantes. Mimo těchto jednotek ještě posilovaly obranu Bretaňského poloostrova další německé samostatné oddíly, jednotky protiletadlového a pobřežního dělostřelectva, protitankové a ženijní jednotky a další různorodé útvary. Do konce července se ještě do Bretaně z Cotentinského poloostrova stáhly rozbité jednotky z německé 77. a 91. pěší divize, které nechal Fahrnbacher rozmístit v Dinardu a v Rennes.
Když začali Američané útočit do Bretaně a jejich tankové kolony začaly pronikat do nitra bretaňského poloostrova, nechal generál Fahrnbacher přemístit své velitelství do Lorientu. Dokud měl spojení, nařídil svým jednotkám z vnitrozemí, aby se stáhly do obrany hlavních přístavních měst. A jak později uvidíme, bylo to velice účinné.
Ještě dávno před příchodem amerických jednotek byla většina velkých přístavů na Atlantském pobřeží Němci velice účinně opevněna. Stejně tak tomu bylo i v Bretani, kde byly všechny přístavy proměněny v pevnosti a dostaly přímo od Hitlera rozkaz - Bránit přístavy až do konce - do posledního náboje - do posledního muže!
Každému přístavu v Bretani, každé přístavní pevnosti v Bretani, velel zvláště vybraný německý důstojník, který dostal od Hitlera přímý rozkaz, aby bojoval do posledního muže a do posledního náboje!
Rozkaz měl svůj účel, neboť generál Fahrnbacher velmi rychle v srpnu 1944 ztratil spojení s jednotlivými posádkami přístavních měst. Tudíž přístavním městům velel již jen formálně. Prakticky se stal jenom velitelem posádky v Lorientu, kam přemístil své velení. Ostatním obranám v přístavních městech veleli jejich velitelé a museli rozhodovat dle svého uvážení.

A nyní samotné útoky do Bretaně.
Řekli jsme si, že provádět bretaňskou operaci začal americký 8. as generála Middletona z americké Pattonovy 3. A.
Na čele americké ofenzívy

Obrázek

směrem na západ, tedy podél severního pobřeží Bretaňského poloostrova, útočila americká 6. obrněná divize generála Roberta W. Growa a 79. pěší divize s úkolem rychle obsadit Dinan, St. Malo a poté pokračovat na přístavní město Brest.
Druhý směr ofenzívy prováděla americká 4. tanková divize a 8. pěší divize, které postupovaly na jihozápad a měly obsadit Rennes. Dále pak Vannes a Quiberon, které se nacházejí na jižním pobřeží Bretaňského poloostrova, viz mapa.
Při instruktáži řekl velitel americké 12. Skupiny armád generál Bradley důstojníkům Pattonova štábu 3. A a přímo i veliteli 8. as generálu Middletonovi, že by neměli ponechávat v týlu německé jednotky při postupu směrem k Brestu, zvláště pak neměli v týlu ponechat rozbité německé jednotky v Dinanu a St. Malo. Generál Middleton, velitel amerického 8. as, s generálem Bradleym plně souhlasil.
Jak za chvíli uvidíme, velitel americké 3. A generál Patton byl trochu jiného názoru...
Rozkaz k postupu do Bretaně obdržel velitel americké 6. obrněné divize generálmajor Robert D. Grow od generála Middeltona velitele nadřízeného 8. as dne 31. července dopoledne s tím, že má nejprve přemístit svou divizi na předmostí řeky Selune, u Pontaubault.
Grow se Middeltona otázal zda budou jeho tanky útočit doprava a přímo do Bretaně hned, nebo mají vyčkat na předmostí. Odpovědí mu bylo - zatím vyčkat!
Jenomže se stalo něco jiného. Pár hodin po rozednění 1. srpna přišel z velitelství amerického 8. as další rozkaz, který nařizoval Groowě 6. obrněné divizi, aby prošla přes Pontaubault okamžitě a pak ihned pokračovala v útoku na Bretaňský poloostrov směrem k Dinanu (viz mapa). Tato změna rozkazu přišla přímo od generála Pattona, velitele americké 3. A.
Již odpoledne dne 1. srpna 1944, a bylo to v době kdy generál Grow velitel 6. obrněné divize sám osobně řídil na jedné z křižovatek průjezd svých tanků v rozbombardovaných a troskami pokrytých silnicích v městě Pontaubaultu, u něho zastavil džíp. Z džípu vyskočil velitel americké 3. A generál Patton. Celou situaci popisuje kniha našeho historika Miloše Hubáčka - Invaze, ze které cituji:

"Generál Patton přišel ke Growovi a bez jakéhokoli úvodu řekl: 'Poslouchej Bobe, vsadil jsem se s Montym o pět liber, že budeme v Brestu v sobotu večer.'
Generál Grow strnul, když si uvědomil, že je úterý a Brest je vzdálen 320 kilometrů. Ale ten ostřílený voják, který již v 1. světové válce sloužil jako důstojník polního dělostřelectva a jízdy, se okamžitě vzpamatoval a bez jediného slova námitek se jen zeptal:
'Nějaké jiné cíle během postupu pane?'
Uvědomil si totiž Middletonovu obavu z nepřátelských posádek v Dinanu a St. Malo.
'Žádné, odpor obejdi.'
Odpověděl generál Patton. To bylo vše, co chtěl generálmajor Grow slyšet. Velitel armády měl plné právo měnit pokyny velitele sboru."

Tolik tedy historik Hubáček.

Ze změny rozkazu, provedené Pattonem, vzniklo nedorozumění a dokonce historická literatura hovoří o tom, že změna rozkazu zavinila, že nebyl dobyt jeden z bretaňských přístavů z chodu, neboť se americká 6. obrněná divize na jeden důležitý den - z důvodů zmatku vzniklém různými rozkazy - zastavila. Ale o tom všem až příště.

(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou od Č 112. až do těchto míst psal text ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Příprava Operace Overlord - Stephen Badsey, Německá obrana - Detlef Vogel, Operace Neptune - Edward Marolda, Den D - Roger Cirillo, Stephen Badsey, Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil, Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom, a místy jsem použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i u Č 114. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 114. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180