XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 124.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 124.

Příspěvek od michan »

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 124.

Útoky Kanaďanů a Poláků v Operaci TOTALIZE, uskutečněné ve směru k Falaise

Obrázek

od 7. srpna 1944 do 10. srpna 1944.

I když na návrh generála Simondse, velitele kanadského 2. as, byly při Operaci TOTALIZE použity některé nové prvky boje a kanadské jednotky postoupily první den útočné ofenzívy o 10 km, místy dokonce o 12 km, zbývalo stále k Falaise 20 km.
Další den, tedy 8. srpna 1944, se podařilo při dalším postupu polské 1. tankové divizi obsadit ve směru jejího útoku 3 vesnice. Odpoledne však narazily polské tanky na německá víceúčelová 88 mm děla a na SHD doplněnou, německou protitanková bariéru, která Poláky v dalším postupu zastavila. Bylo jasně patrné, že Němci udělají v úporné obraně vše proto, aby zabránili kanadsko-britským a polským jednotkám v postupu a obsazení Falaise. Zároveň začali Němci budovat další linie obrany severně od Potigny. Na německou protitankovou obranu, složenou z 88 mm a SHD a dalších protitankových děl, narazila i kanadská 4. tanková divize, která ve dvou bojových skupinách postupovala na pravém boku (z pohledu Spojenců) útoku polských tanků. Hned zde proti Kanaďanům vyrazily do protiútoků německé tanky i s pěchotou. Celý den pak střídaly, v těžkých bojích, útoky následné protiútoky. Těžké boje trvaly až do večera a Kanaďané při nich ztratili celkem 47 ze svých 60ti nasazených tanků. Po setmění poslední německý protiútok vytlačil kanadskou pěchotu z dosažených pozic ráno. Celý další den doplňovaly jednotky munici a PHM.
V noci z 9. na 10. srpna 1944 se do míst bojů začala přesouvat, směrem na jih, kanadská 3. pěší divize, která měla zabezpečit některá dobytá území a umožnit kanadské 4. tankové divizi pokračovat v útoku. Jenomže již při postupu narazila kanadská 3. pěší divize, po několika kilometrech, na tuhý odpor Němců. Kanadská hlášení přinesla pro historiky poznatek, že zde Němci použili celkem 20 radiem řízených minitanků naložených výbušninami, ale bez vážných následků, z důvodů členitosti terénu. Jeden z velících kanadských důstojníků do zápisu uvedl, že, cituji:

"tanky explodovaly se spoustou rámusu, ale škodu nezpůsobily žádnou."

(Byla použita informace a citace z Miloš Hubáček - Invaze a také informace z Nigel de Lee - Průlom).
Jak uvádí i další historické zdroje - postup kanadských tanků ve skutečnosti zastavilo 25 víceúčelových děl 88 mm, které byly dobře zamaskované a dobře pozičně umístěné v terénu.
Večer dne 10. srpna 1944, okolo 20 hodiny, se o útok směrem na jih pokusila kanadská 3. pěší divize. I když bojovala celou noc jak nejlépe uměla, musel ráno 11. srpna, velitel kanadské 1. A generálporučík Crerar, stáhnout do obrany většinu předsunutých jednotek, neboť ještě v průběhu noci a ráno byla německá obrana posílena o 85. pěší divizi, která se do německých obranných pozic dostala od 15. A z Calais.

Boje kanadské 1. A, směrem k Falaise, trvaly 4 dny a po tu dobu se pokoušeli o stejné, západně od Kanaďanů, i Britové.
Totiž západně od Kanaďanů útočila, mezi řekami Orne a Vire, britská 2. A generálporučíka Milese C. Dempseyho ( viz mapa 12.8. až 16. 8.), která svým 12. as, po těžkých bojích, v těžkém terénu navázala na řece Laize kontakt s Kanaďany a na řece Orne postoupila až k Thury Harcourt. Průzkumné oddíly Britů dosáhly 11. srpna 1944 Thury Harcourt, ale německá obrana zde byla příliš silná a městečko se obsadit nepodařilo. O něco dále odtud na západ se musel britský 30. as (XXX. as) a britský 8. as (VIII. as) z britské 2. A těžce vypořádávat s terénem a v něm maskovanou německou obranou a tak byl i jejich postup velmi pomalý.
Pro složitost a zároveň závažnost dění, protože právě tyhle postupy znamenaly zpoždění, které se promítlo v konečné fázi - Operace Falaiská kapsa - uvádím zde formou citace co o britském postupu v těchto dnech píše Miloš Hubáček v knize Invaze a Nigel de Lee - Průlom, který situaci popisuje podobně. Citace pochází od Hubáčka, cituji:

"V následujících třech dnech dva spojenecké armádní sbory - kanadský 2. as a 12. as - útočící na hlavním falaiském směru, dosáhly jen omezených úspěchů. Kanadská 2. pěší divize, která 12. 8. vyrazila z Bretteville sur Laize, překročila o několik kilometrů jižněji řeku Laize a vytvořila na jejím východním břehu předmostí. 14. 8. je rozšířila a její předsunuté jednotky se nacházely 10 km od Falaise. Britský 12. as dne 13. 8. konečně vytlačil nepřítele z oblasti Thury Harcourt a postoupil po silnici Thury Harcourt - Falaise na západ. Dopoledne se přiblížil k Falaise na 11 kilometrů. Montgomerymu a jeho velitelům však už bylo jasné, že dobýt Falaise je možné pouze po zorganizování nového rozhodného útoku, vedeného značnými silami."

Citace jsem zde použil proto, abych nezkreslil následující historické informace. Totiž právě tenhle pomalý postup Britů, také těžké boje Kanaďanů a Poláků a hlavně potom nedomluvení se nejvyšších generálů na britské a americké straně mělo za následek, že se Falaiská kapsa neuzavřela včas a neprodyšně. A o tomhle nyní bude řeč.

Zde je pro orientaci mapa útoků obou spojeneckých skupin armád, a to jak britské 21. skupiny armád na severu a západě v pozdější Falaiské kapsy( Falais Pocket), tak americké 12. skupiny armád, na jihozápadě a jihu.

Obrázek

Jsou zde zároveň vidět i útoky jejich jednotlivých armád a sborů od 12. srpna do 16. srpna 1944.

Nejprve se však vraťme ještě trochu zpět a řekněme si, že velitel všech pozemních

Obrázek

spojeneckých vojsk v Normandii, generál Montgomery( velel zatím jak americké 12. skupině armád, tak britské 21. Skupině armád), který byl zároveň i velitelem britské 21. Skupiny armád, vydal 6. srpna 1944 novou strategickou směrnici, která určovala úkoly pro všechny čtyři armády (britská 2. A, kanadská 1. A, americká 1. A a 3. A) v Normandii.

Dle směrnice z 6. srpna měly Falaise a Argentan obsadit britské a kanadské jednotky.

My jsme si právě popsali, že kanadsko-britská "Operace TOTALIZE", která byla zahájena v noci ze 7. na 8. srpna 1944, neprobíhala nijak zvlášť úspěšně. Přesto Montgomery neustále věřil, že jeho 21. Skupina armád svůj úkol dobýt města Falaise a Argentan provede rychle a včas. I z těchto důvodů - " důvěry" - vydal Montgomery 11. srpna svou další směrnici, kterou Američanům říkal, že americké jednotky, které postupovaly k Le Manse a k Alenconu, se mají, až projdou Alenconem, zastavit na čáře Carrouges - Sée - tedy asi 19 km jižně od Argentanu a nemají pokračovat dál na sever. A právě tahle směrnice Montgomeryho, z 11. srpna 1944, o zastavení Američanů a nepokračování na sever se stala těžkým problémem v bojích o Falaiskou kapsu....

Totiž Američanům se dařilo lépe a chybu viděli dříve, posuďme.
Již 8. srpna,

Obrázek


když se Patton, velitel americké 3. A, u velitele americké 12. Skupiny armád Bradleyho, seznamoval s Montgomeryho rozhodnutím, měl výhradu. Totiž americký 15. as z Pattonovy 3. A v té době mířil od Le Mans na sever a měl možnost se dostat na linii Falaise - Argentan, neboť zde Němci ještě neměli žádné jednotky v obraně. "Montyho" uzavření linie Falaise - Argentan pro Američany se Pattonovi nelíbilo. A právě zde šlo o to, že když by tam byli Američané dřív - Britové a Kanaďané by třeba byli zdrženi v těžkých bojích - což se ve skutečnosti stalo - uzavřeli by německé jednotky v kotli Američané z jihu. Tím zároveň vše co se nacházelo v Normandii. Totiž německé jednotky v Normandii dostávaly právě přes jmenovanou linii z východu všechny své zásoby i jednotky, a právě v prostoru Falaise - Argentan měli Němci jedinou možnost ústupu, neboť na všech ostatních stranách je začaly svírat do kleští spojenecké jednotky.
Boje v Normandii potvrzovaly Pattonovu skepsi k zákazu postupu na sever - vstříc Kanaďanům.
Totiž již 11. srpna bylo jasné, že britsko-kanadský útok vázne. Pattonovy obavy se potvrzovaly.
Generál Patton si moc dobře uvědomoval, že spojenecká vojska jako celek, mohou ztratit jedinečnou, někdy se v bojích neopakující, příležitost, jak by vyřadily z bojů přibližně 100 000 a možná více německých vojáků, kteří byli soustředěni ve Falaiské kapse!

Historická literatura říká, že právě rozhodnutí po 11. srpnu 1944 nebyla ideální. Totiž na válčišti v Normandii se objevila příležitost, a to poprvé od 6. června 1944, kdy nešlo jen o pouhý územní zisk, ale kdy šlo o zničení celé německé 7. A, možná i 5. TA a také "Tankové skupiny Eberbach".
Některé, bojem vzniklé situace se neopakují. Není možnost reparátu!
A to byl tento případ, "Falaiské kapsy", který si celý rozeberme. Přes nesporné následné vítězství Spojenců šlo o víc.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 124.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 125.

Falaise Pocket - Falaiská kapsa. Od 16. srpna do 20. srpna 1944.

Falaiská kapsa - Falaise Pocket,

Obrázek

od 16. srpna do 20. srpna 1944.

Kdo se dlouhodobě zabývá historickými souvislostmi 2. světové války dobře zná osobnost generála Pattona. I já jsem zde již několikrát řekl (vycházím ze všech mě dostupných historických pramenů o generálu Pattonovi), že to byl agresivní, svérázný, neústupný tankový velitel. Jeho některé "výstřelky" jej, i dle memoárů, takových generálů 2. světové války, jako byl Eisenhower (Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.) a Bradley, i v jejich očích stavěly do pozice - Pozor na něj - Nutno zvláštním způsobem přistupovat, zvláštním způsobem s ním jednat. Skvělý velitel. Dobrý kamarád.
I v tomto momentě, v době od 1. do 19. srpna 1944, se naplno projevila svéráznost tankového generála americké 3. A generála Pattona.
Když mu došlo, "co se mu to objevuje na mapách okolo Mortainu a Falais", a že on nemůže zasáhnout - nemůže porušit dohodu a má zastavit před čárou Argentan - Falais, "rozhodl se, že bude postupovat dle svého mozku, neboť jeho myšlení je v tomto momentě to nejlepší". A podle své úvahy také začal hned jednat!!!
Generál Patton byl dne 11. srpna 1944 na velitelství svého podřízeného 15. as (XV. as), u generálmajora Wadema H. Haislipa, kde své myšlení rozvedl a řekl tomuto veliteli sboru (podkladem zde jsou informace z Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM a také Miloš Hubáček - INVAZE a některá díla uvedená na konci Č 126. - Použité podklady a mých poznámek při sestavování historického popisu. Tahle situace je zásadní pro pochopení všech událostí, které vedly k zničení německých vojsk v Normandii v "Operaci Falaise Pocket" - Falaiská kapsa a nemělo by dojít ani ke zkreslení, ani k pomýlení významů slov, a proto budu velmi často, jako nyní, citovat z podkladů uvedených v závorce), cituji:

"Neber žádný zřetel na Montyho mizernou hranici. Bude-li to třeba, buď připraven postoupit dokonce až za Falaise. Dám ti vědět kdy."

Generál Haislip již trochu Pattona znal, věděl, že rád riskuje, a proto chtěl vědět něco víc ke splnění svého úkolu. Chtěl například vědět jaké dostane posilové prostředky, neboť musel při takhle náročném postupu zajišťovat i svá křídla a především okolí silnic, které vedly z východu na západ severně od Alenconu, neboť právě tudy by mu Němci mohli vpadnout do zad, nebo do boků.
Generál Patton v tomto momentě nijak neotálel a nejenže slíbil posilové jednotky, ale hned je také začal organizovat.
Ihned nařídil generálmajoru Waltonovi H. Walkerovi, aby svůj 20. as (XX. as) soustředil na linii Mayenne - Le Mans a pak na rozkaz měl postupovat na severovýchod na čáru Sées - Carrouges, kde měl navázat kontakt s americkým 15. as generála Haislipa a zde očekávat další pokyny. V prostoru Le Mans měl Walker zanechat jen jednu "Bojovou skupinu" z americké 80. pěší divize.
Zároveň nařídil generálmajoru Lindsayemu McD. Silvesterovi, veliteli americké 7. tankové divize, aby jí vyvedl ze shromaždiště a zaujal s ní předem určenou výchozí linii. Spojil se i s velitelem americké 4. tankové divize (z amerického 8. as, která tak úspěšně "vlétla" do Bretaně) generálmajorem Leonardem Woodem, kterému přikázal, aby připravil svou obrněnou divizi k přesunu na východ - rozkaz kam až - měl následovat. Generála Bradleyho, velitele americké 12. Skupiny armád zároveň požádal, aby mu vrátil jeho 35. pěší divizi, která byla zapůjčena americké 1. A, aby pomohla (spolu s výtečně bojující 30. pěší divizí) zastavit německý "Protiútok u Mortainu" (Němci tuhle operaci u Mortainu - Protiútok u Mortainu - nazývali "Operace LÜTTICH").
Bylo 23 hodin 30 minu,t ještě 11. srpna 1944, když generál Haislip oznamoval svému veliteli 3. A, že jeho 5. tanková divize zakrátko obsadí Argentan. Velitel amerického 15. as generál Haislip zároveň zdůrazňoval, že v současné době nemá žádné příkazy jak má postupovat dál. Řekl zároveň, že jestli tím příkazem bude souhlas s postupem na sever, je jeho 5. tanková divize schopna pokračovat směrem ke Kanaďanům, kteří útočí k Falaise i k Argentanu ze severu.
Zde budu raději citovat z použitých podkladů, které jsem výše uvedl v závorce. (Generál Patton chtěl pro Haislipa zařídit pokračování postupu, a to způsobem, který jsme neřekli, s použitím svého černého humoru, ve kterém je patrné, že Brity moc rád neměl, což mnozí znalci černého humoru generála Pattona znají již i z jeho působení ve Velké Británii, když byl třeba pozván na různé slavnosti). Takže tedy ta citace:

"Na to Patton telefonoval Bradleymu a se svým obvyklým černým humorem, který přiváděl k zuřivosti britské generály, žádal: 'Brede, dovol mi pokračovat na Falaise a zaženu Brity zpět do moře, připravím jim druhý Dunkerque.'
'Nic takového.' Odpověděl generál Bradley, velitel 12. Skupiny armád.
'Zůstaneš stát tam, kde jsi. Silbert mi oznámil, že se Němci začínají stahovat na východ. Bude lepší, když zaujmeš pozice a připravíš se na ně'."

Tady opět raději použiji citace, neboť se jedná o zásadní informaci, která ze všeho nejvíc ovlivnila všechny nejvyšší generály, kteří v Normandii působili, od generála Eisenhowera, přes generála Bradleyho a Montgomeryho a všechny jejich náčelníky štábu. Cituji:

"Informace, kterou brigádní generál Edwin Luther Sibert, hlavní zpravodajský důstojník americké 12. Skupiny armád, Bradleymu předložil, byla jednou z nejvážnějších chyb, jaké se spojenecká zpravodajská služba za bojů v Normandii dopustila. Vyvolala totiž u Bradleyho obavu, že přes všechny ztráty mohou stále ještě mohutné síly 'Devatenácti německých divizí' nacházejících se v tu dobu západně od linie Falaise - Argentan, prorazit relativně slabou frontu, kterou by Američané na této linii měli, a to se všemi nepředvídatelnými následky. Opatrný Bradley nechtěl tak velké riziko podstoupit. Patton však byl velitel úplně jiného ražení, nemohl se nečinně dívat, jak je promarňována příležitost, kterou považoval za zcela mimořádnou. Navzdory jasnému stanovisku Bradleyho již za 70 minut, což bylo 40 minut po půlnoci z 12. na 13. srpna, Pattonův náčelník štábu generálmajor Hugh J. Gaffey předával generálu Haislipovi Pattonův rozkaz:
'Pomalu postupujte ve směru Falaise, umožněte zadním sledům dostihnout čelní jednotky. Po obsazení Falaise, pomalu pokračujte dál, až navážete kontakt s našimi Spojenci!'
Ráno dne 13. srpna americká 5. tanková divize ponechala v Argentanu zajišťovací jednotky a zahájila pozvolný postup k Falaise; během dopoledne se průzkumný oddíl přiblížil k městu Falaise na vzdálenost pouhých několika kilometrů. Generál Patton současně sděloval Haislipovi, že se snaží shromáždit další jednotky, které by mu poskytl pro závěrečný útok. Kanaďané se v tu dobu nacházeli 8 až 9 km severně od Falaise a od Pattonových amerických jednotek je dělilo zhruba 24 km."

A právě v těchto momentech začal ve štábech a to nejen u americké 21. Skupiny armád, ale jak zjistíme, tak i v SHAEF a Eisenhowera, "pěkný tanec" ( i když u SHAEF ten tanec nebyl tak náročný...).
No, ale posuďme.

Totiž bylo již skoro poledne dne 13. srpna 1944, 11 hodin 30 minut, když se v Pattonově velitelském stanu ozval polní telefon. K Pattonově 3. A volal generálmajor Lewen Cooper Allen, což byl náčelník štábu u americké 12. Skupiny armád generála Bradleyho. Bradleyho náčelník štábu oznamoval, že nesmí být překročena stanovená linie dotyku mezi Američany a Brity v oblasti Falaise - Argentan a to z žádných důvodů. Jestli tam je, jakože ano, 15. as - musí zůstat před Argentanem. Náčelník americké 3. A generál Gaffey okamžitě spěchal najít Pattona a vyřídit mu rozkaz z nadřízeného velitelství. Patton koukal "jako vyjevený" na svého náčelníka štábu a ptal se jej, zda si nedělá srandu. Gaffey mu odpověděl, cituji:

"Ne, ne pane. Allen hovořil jménem generála Bradleyho."

Generál Patton se šel přesvědčit osobně a volal na velitelství americké 12. Skupiny armád, která byla umístěna v Cautances a chtěl Bradleyho k telefonu.
Náčelník štábu mu sdělil, že je v Shellburstu, což bylo tehdy krycí jméno pro předsunuté velitelství SHAEF na evropském kontinentě ve Francii. Tam Bradley nebyl a Patton opět zavolal Allena. Na náčelníka štábu 12. Skupiny armád naléhal, aby svého velitele našel a znovu požádal, aby uvážil rozkaz, kterým se zastavuje postup amerického 15. as (XV. as). Zároveň žádal Allena, aby se spojil s Montgomerym a projednal s ním znovu hranice dotyku Američanů a Britů. Patton stále věřil, že Montgomery, až zjistí skutečný stav, nebude na "čáře dotyku" trvat!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 124.

Příspěvek od michan »

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 126.

Generál Allen nakonec nalezl Bradleyho v Shellburstu, jak se kódově říkalo předsunutému velitelství SHAEF ve Francii, kde jednal s Eisenhowerem a Pattonovu žádost mu vyřídil. Tady je zajímavé, že to byl Eisenhower, který se svými štábními důstojníky již počátkem srpna viděli na mapách možnost Němce obklíčit a rozdrtit ve Falaiské kapse. Důkazem je i dopis, který odeslal Eisenhower náčelníku generálního štábu americké armády generálu Marshallovi s datem 9. srpna 1944, když v hlášení píše, cituji:

"Velmi se snažím o to, aby všechny dostupné síly byly soustředěny ke zničení nepřítele, kterého máme před sebou... Pattonovo křídlo se z oblasti Le Mans ostře obrátí na severovýchod k Alenconu a Falaise."

Přesně téhle citace z hlášení Eisenhowera Marshallovi si velmi dobře všimněme, neboť historici právě ze znalosti tohoto hlášení, a znalosti těchto prvních rozkazů, dělají později "velké závěry".
Bylo totiž dále nepochopitelné, že když se nyní, tedy 13. srpna skutečně "hrálo" o obrat amerického 15. as, aby již postupoval směrem až ke Kanaďanům, náhle Eisenhower zaváhal.
Ano!
Když Eisenhowerovi interpretoval Bradley požadavek Pattona, že pošle svůj 15. as naproti Kanaďanům, a Bradley doporučoval, aby se tak nestalo a sbor se zastavil - potvrdil Eisenhower příkaz k zastavení 15. as!
V té samé době ještě telefonoval operační důstojník americké 12. Skupiny armád brigádní generál A. Franklin Kibler na velitelství britské 21. Skupiny armád, kde chtěl od Montgomeryho britských štábních důstojníků a "Montyho" souhlas s postupem amerického 15. as za Argentan.
Generálmajor Francis de Giungand, náčelník štábu Montgomeryho 21. Skupiny armád mu odpověděl, (informace a citace jsou ze stejných podkladů jako jsem uváděl u Č 125. - Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM a také Miloš Hubáček - INVAZE a některá díla uvedená na konci Č 126. - Použité podklady, a také mých poznámek při sestavování historického popisu), cituji:

"Lituji, Kiblere. Souhlas dát nemůžeme."

Abych se nedopustil zkreslení historické informace toho co následovalo, další část vysvětlování raději provedu ze stejných podkladů, cituji:

"Bylo 12 hodin 15 minut (stále 13. srpna 1944 - má poznámka). Zoufalý Patton znovu telefonoval generálmajoru Allenovi: 'Levene', pravil přiškrceným hlasem, který prozrazoval vzrušení: 'Haislip je na linii Argentan - Sées, jak bylo nařízeno. Ale jeho průzkum pronikl podstatně dál. Pro 15. as (XV. as) není problém pokračovat v operaci. Mluvil jsi s Bredem?'
'Ano Georgi', odpověděl Allen, 'odpověď je stále zamítavá.'
Potom náčelník štábu opakoval rozkaz, že 15. as má zůstat na linii Argentan - Sées a konsolidovat svá postavení.
Nemaje už jinou možnost, přikázal Patton ve 14 hodin 15 minut Haislipovi zastavit další postup na sever, nepokračovat za Argentan a okamžitě stáhnout všechny jednotky, které se mohou nacházet v blízkosti Falaise, nebo vůbec severně od Argentanu. Místo útoku vstříc Kanaďanům, kteří v té době tak pracně, metr za metrem, proráželi urputnou německou obranu, místo uzavření úzkého koridoru dávajícího Němcům možnost uniknout z obklíčení, bylo 15. as nařízeno soustředit divize a připravit je k dalšímu postupu jiným směrem (severovýchodním směrem spolu s 20. as a nově vzniknuvším americkým 12. as, viz mapa od 12. do 16. srpna 1944 - moje poznámka). Operace, o které Haislip prohlásil, že mohla mít zásadní význam pro další průběh války v západní Evropě, byla předčasně ukončena.
Podle vzpomínek Eisenhowerova námořního pobočníka kapitána Harryho C. Butchera (TŘI ROKY s EISENHOWEREM, má poznámka) ve stejnou dobu generál Bradley v Shellburstu 'hrál bridž s takovým klidem a pohodou, jako by se právě vrátil z golfového kurtu'.
Patton později napsal: 'Zastavení postupu bylo velkou chybou, neboť bylo jisté, že my jsme mohli dosáhnout Falaise, ale nebylo jisté, že to mohli Britové.
V rozhovorech s příslušníky svého štábu a přáteli se však impulsivní velitel americké 3. A vyjadřoval podstatně ostřeji..."


Informace o tom, jak přemýšleli Němci jsem také získal ze svých poznámek a podkladů uvedených na počátku tohoto článku.
Že Němcům hrozilo velké nebezpečí, jsme říkali již v průběhu předchozích článků na osobě polního maršála Klugeho, který viděl nejen "hloupost v provedení Protiútoku u Mortain", ale viděl i co bude následovat - Falaiskou kapsu...!
Že hrozí obklíčení viděl i velitel nově vzniklé německé 5. TA, které podléhal i 74. ts (LXXIV. ts) generál Dietrich, který dne 13. srpna 1944 v 10 hodin 35 minut varoval náčelníka štábu nadřízené Skupiny armád B generálporučíka Speidela, když telefonoval, cituji:

"Jestliže nebude fronta držená 5. TA a 7. A okamžitě zkrácena a jestliže nebude vyvinuto veškeré úsilí vyvést vojska na východ z hrozícího obklíčení, Skupina armád B bude muset obě armády odepsat. Během velmi krátké doby nebude možné zásobovat vojska municí a PHM. Proto je nezbytné učinit okamžitá opatření k přesunu na východ, dřív než bude pozdě.
Brzy bude nepřítel schopen ostřelovat naše vojska ze všech stran...."


Ještě téhož dne, tedy 13. srpna, žádal polní maršál Kluge OKW o souhlas, aby mohl stáhnout svou 7. A na linii, která procházela městem Flers, což by zároveň posílilo "Tankovou skupinu Eberbach". Zároveň chtěl k Flers stáhnout všechny tankové jednotky, které jsou v oblasti.
Hitler odeslal odpověď 14. srpna 1944 kolem páté ranní hodiny. Nebyla to odpověď, byl to rozkaz, podle kterého se určovaly tankové divize, které mají být poskytnuty Eberbachovi k útoku na americký 15. as v prostoru Alencon - Carrouges, a zároveň tak trochu povoloval zkrácení fronty, těmito slovy, cituji:

"Ve výběžku západně od Flers, v rozsahu přímo závisejícím na aktivitě nepřítele."

Generál Bradley čekal 24 hodin zda se ozve generál Montgomery, aby požádal Američany, aby mu od jihu pomohli. Protože se tak nestalo, rozhodl se v poledne 14. srpna k samostatné akci.
V Bradleyho pamětech se tak dozvíme, cituji:

"Myslel jsem si, že když Montgomery bude chtít naši pomoc při uzavření kordonu, ať o ni požádá sám. Protože bylo málo pravděpodobné, že to udělá, pokračovali jsme na východ."

Takže až 14. srpna nařídil Bradley Pattonovi, aby u Argentanu ponechal jenom polovinu Haislipova 15. as a s druhou polovinou sboru, což byly dvě divize, pokračoval dál na severovýchod k řece Seině, viz onu mapu s datem 12. až 16. srpna 1944. Pokud by měl Haislip příležitost může řeku překročit. První postupný cíl, který generál Haislip pro svůj 15. as dostal, bylo obsazení města Dreux.
Když se na mapu podíváme pořádně, vidíme, že v tu chvíli k Seině směřovaly tři americké sbory z 3. A. Mimo 15. as, který postupoval po linii Argentan - Dreux - Mantes Gassicourt, to byl ještě americký 20. as, který mířil od Le Mans k Chartres. A tím třetím americkým sborem byl 12. as (XII. as), který byl nově sestaven pod velení generálmajora Gilberta L. Cooka (vzhledem ke Cookově onemocnění mu velel od 19. srpna generálmajor Manton S. Eddy), který postupoval od Le Mans k Orleansu.

V dalším vývoji Falaiské kapsy budeme pokračovat příště.

(Pro vojenskou specifičnost textu, jakož i z důvodů zachování vojenské terminologie, kvůli přesnějšímu zachování faktů, menší chybovosti v historické faktografii, jsem většinou do těchto míst psal text, ze svých poznámek a osnovy celého tažení v Normandii, text mnou sestavený ( Osnovu viz zde na tomto odkaze v Úvodu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5236
) - dále pak jsem psal text z informací z historického pojednání, - Nigel de Lee - Boje v Normandii, Nigel de Lee - Průlom, a místy jsem pak použil informace pro text v článcích z historického pojednání - Miloš Hubáček - Invaze - což jsou podklady uvedené i zde u Č 126. na konci.
Všechen historický děj v článcích popisuji svými slovy. Pokud je uvedena citace, je vždy uvedeno odkud byla použita.
U některých historických dějů jsou informace použity z dalších podkladů, které jsou uvedeny na konci posledního článku, zde u Č 126. - Použité podklady.
Obrázky a mapy jsou použity z volně uložených na zahraničních webech, umístěných zde na Palbě v - Album, nebo Fotoforum - odtud pak dle návodu vložených do mých článků.)




Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=67&start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“