XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 4.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 4.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 4.

Mapa německé obrany na Západě,
Obrázek
jak se jí německému velení podařilo zkonsolidovat do 15. září 1944.

2) Ústup Wehrmachtu z Francie, Belgie a jižního Holandska a konsolidace německé armády počátkem září 1944.

V dějinách válečnictví, i desítky a stovky let zpátky, nebyl nikdy hezký pohled na ústup poražené armády, která utíkala, ve zmatku a panice, z okupovaných území.
Ani na Wehrmacht, který ustupoval koncem srpna a počátkem září 1944 z okupovaných území Francie, Belgie a jižní části Holandska, nebyl hezký pohled. Naopak, byl to pohled tragický!
Posuďme sami, jak jej líčí historici:
Po silnicích, ale i postraních cestách, se ze severní a severovýchodní Francie, stejně jako Belgie a jihovýchodního Holandska, až kam obzor sahal, valily nesourodé a nepřehledné masy německých vojáků všech možných druhů zbraní. Ale nebyly to jen zástupy německých vojáků v potrhaných uniformách, vojáci v nějakých uniformách, byli promícháni německými úředníky v civilu z rozmanitých okupačních úřadů a institucí, mezi nimiž byli i v civilu oblečení příslušníci fašistických skupin a kolaboranti všech jmenovaných zemí. Tihle všichni v panice a chaosu buď ustupovali pěšky, nebo na dopravních prostředcích všeho druhu. Mezi nákladními automobily všech evropských značek bylo vidět autobusy, štábní vojenské automobily, motocykly, polopásové OT a také OA, které se pravidelně i nepravidelně střídaly se selskými povozy taženými koňmi. V nesourodých kolonách se pohybovaly i civilní automobily na dřevoplyn. Mezitím vším kličkovali na ukradených bicyklech zaprášení vojáci. Bylo však vidět i naprosto bizarní dopravní prostředky, ve kterých prchající němečtí vojáci převáželi svůj nakradený majetek, jako byly trakaře, dětské kočárky, dětské koloběžky, ale i stříbrné a bíločerné pohřební vozy tažené koňmi, ve kterých seděli vyčerpaní a neoholení vojáci, kdysi tak slavného a vítězného Wehrmachtu. Tak, jak občas do kolony pronikla panická zpráva, měnil se ústup v "panický úprk". V kolonách byly promíchané zbytky německých divizí, ať již pěších, nebo tankisté bez tanků, letci bez letadel, ponorkoví námořníci bez ponorek, stejně jako dělostřelci bez děl, kteří byli promícháni s příslušníky všech druhů zbraní a technických služeb. Šířili se mezi nimi fámy a pověsti. Nikdo tyhle masy nekoordinoval a tak vojáci buď přímo odhazovali zbraně, nebo se je pokoušeli prodat civilnímu obyvatelstvu v místech, která vlastně předtím okupovali. Mnozí z těchto, v panice ustupujících vojáků, vůbec nevěděli kam jdou, jen si mysleli, že všechny cesty je dovedou do Německa. Hrůznou skutečností bylo, že si každý z nich chránil, mnohdy i zbraní, svůj osobní, ale i za okupace nakradený majetek, ze kterého jen kvůli jídlu, někdy, něco nabízel k odprodeji. Pochopitelně, že tento chaos ještě zvětšovaly zmatky vzniklé opilstvím, neboť součástí nakradeného majetku bylo velké množství z Francie odváženého vína a koňaku, což ještě více zvyšovalo rozklad morálky ustupujících jednotek. Mnozí důstojníci, kteří si zachovali nadhled, po válce historikům vypověděli, že nikdy nevěřili, že by byli pořádkumilovní vojáci Wehrmachtu vychovaní přísným drilem nacistické německé armády, proslulé svou kázní a pořádkem, něčeho takového schopni. Ustupující vojáci při přestávkách tvrdili okolojdoucím lidem, že válka skončila, a že jedou domů. Ale i velké množství důstojníků se nechovalo jinak, než ony hordy vojáků. I mnozí důstojníci Wehrmachtu si vezli na nákladních autech své milenky, s velkým množstvím šampaňského a koňaku a za "hulákání", které si pletli mnohdy se zpěvem, se snažili projet do hlubokého týlu, nejraději až do Porýní. Všude vládl ohromný chaos.

Samozřejmě, že všechny popisované události - ve formě zpráv - dostával na stůl i Vrchní velitel německých vojsk na Západě, který měl zároveň velení Skupiny armád B - polní maršál Model. Model se tehdy snažil zastavit chaos a zabránit úplnému rozkladu německých jednotek na Západní frontě, když chtěl zorganizovat obranu alespoň na severu, tedy v pásmu své Skupiny armád B. Model tehdy neměl zprávy o průběhu ústupu německé Skupiny armád G, která ustupovala z jihu Francie. Neměl ani spojení s jejím velitelem generálplukovníkem Johanem Blaskowitzem (tam byl ústup koordinovaný).
Všechny zprávy, které Model měl, ukazovaly, že kritická situace se vytvářela skutečně jen na severu, kde Britové tlačili německou 15. A generála von Zangena k moři a to mezi Calais a Antverpami, když mezi 15. A a další armádou Modela - 7. A( silně zničenou v Kapse u Falais), zatlačenou spojeneckým armádami na ústup k Maastrichtu a Cáchám, vznikla široká mezera 100 km, do které začaly pronikat směrem na sever spojenecké divize. Spojenecké divize postupovaly přímo za proudem v chaosu ustupujících a demoralizovaných německých jednotek.
Model musel něco rychle udělat. Začal tím, že vydal ustupujícím velitelům Směrnici v Denním rozkaze, kterou "citově podbarvil" výzvou( viz druhou citaci začínající Apelem na čest), cituji z podkladu uvedených na konci článků v Použité podklady:

"Při nepřátelském postupu a ústupu našich vojsk ustupují statisíce vojáků - armády, letectva a zbraní SS - jednotek, které se musí znovu zorganizovat a udržet nově opěrné body, či linie."

V dalším textu pak upozorňoval, že v ustupujícím proudu jsou zbytky rozbitých jednotek, které v danou chvíli nemají žádné úkoly a ani nepřijímají rozkazy, a že když se nějaká spořádaná kolona odkloní od silnice, aby se zorganizovala, začnou jí dezorganizované části ze zadu tlačit dál. Model upozornil ve své směrnici i na všechny šeptandy, pověsti, spěch, nekonečný nepořádek a sobectví, a že se vše přenáší do dalších nedotčených jednotek. Vyzval zodpovědné důstojníky, aby zakročili v této vrcholné době s - "nejpřísnějšími prostředky!" A pokračoval dál, cituji:

"Apeluji na vaši čest. Ztratili jsme bitvu, ale ujišťuji vás tuto válku vyhrajeme! V současnosti vám nemohu říci více, ačkoli vím, že vás otázky svědí na rtech. Cokoliv se stalo, nikdy neztrácejte svou víru v budoucnost Německa. Současně si však musíte být vědomi vážnosti situace. Tato doba odděluje muže od slabochů. Nyní má každý voják stejnou zodpovědnost. Když jeho velitel padne, musí být připraven na jeho místo a vést dále...!"

Modelův rozkaz měl pokračování v sérii instrukcí, které požadovaly "drakonické" zásahy : "kategorické zavedení pořádku v ustupujících jednotkách, zlepšení morálky a disciplíny, odmítnutí drbů, pověstí a nezodpovědných zpráv".
Modelův "Denní rozkaz" pak zdůrazňoval, že ani nepřítel nemůže být přece všude ve stejnou dobu, a že se tedy jedná o nepravdivé zprávy o počtu spojeneckých tanků, které ti, co je uvádějí ve svých pověstech, zveličují tak, že by Spojenci museli mít těch tanků - 100 000. Obracel se na každého vojáka jednotlivě a každého jednotlivě prosil, aby nevydávali důležitá bojová postavení, neničili důležitá zařízení pro obranu, neodhazovali výzbroj a neopouštěli důležité budovy předčasně.
Později historiky označený - Zarážející dokument - zakončil polní maršál Model prohlášením, cituji:

"Vše závisí na získání času, který vůdce potřebuje k nasazení nových zbraní a nových vojsk...."

(Informace pro tyto odstavce, s několika citacemi, jsou z : Tim Saunders NIJMEGEN, Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - Arnhem a z dalších podkladů uvedených na konci článků - Použité podklady.).

Protože neexistovalo žádné trvalé spojení s ustupujícími divizemi a sbory, posílali radisté - Denní rozkaz Modela - vysílačkami, což znamenalo, že nebyla záruka, že rozkaz dostanou všechny jednotky v oblasti. Nikdo v tom zmatku totiž nejprve nevěděl kde je kdo. Stejně tak německé Vrchní velení na Západě ani nevědělo, nemělo přesné zprávy, o postupu spojeneckých armád a jen se dohadovalo.
Kam vedou Spojenci Hlavní úder?

Bylo několik možností:

a) Postupují na sever a směřují přes Západní val k Rýnu a dále do Porúří?

b) Nebo je Hlavním směrem útoku postup Pattonovy 3. A do Sárska přes Západní val a přes řeku Rýn na Frankfurt?

Vzniklou situaci neměl z pozice Vrchního velitele německých vojsk na Západě řešit již dál polní maršál Model. Ten byl ke 4. a 5. září 1944 totiž vyměněn ve funkci Vrchního velitele vojsk na Západě ( Polní maršál Model však dál zůstal - jako velitel německé "Skupiny armád B"), za

Obrázek

nejstaršího z Hitlerových vojevůdců, polního maršála Gerda von Rundstedta (tehdy bylo Rundstedtovi 68 let). Všichni víme, že Hitler Rundstedta odvolal dne 1. července 1944 v Normandii, když polní maršál vyjádřil v rozhovoru s náčelníkem štábu OKW polním maršálem Keitelem otevřeně svůj názor na další boj v Normandii - Hitlerovi a OKW takhle poradil, aby ukončili válku...!!!
Hned druhý den po této "dobré radě" jej Hitler odvolal. Jenomže, jak si nyní říkáme, pomalu se plnily Rundstedtovi nejhorší představy o vývoji situace na bojišti, kterou nedovedli jeho nástupci, nejprve maršál Kluge a pak Model, nijak vylepšit, natož zastavit. Wermacht ve zmatku a za ztrát techniky a živé síly v panice ustupoval!!!
Tehdy, ještě koncem srpna 1944, pozval Adolf Hitler polního maršála von Rundstedta do Rastenburgu, kde měl nejprve několik dní pozorovat činnost Hlavního štábu OKW a seznamovat se s bojovou situací na Západní frontě. I zde dospěl Rundstedt postupně k názoru, že situace na Západní frontě není již jen vážná, ale začíná být přímo katastrofální.
Bylo pondělí 4. září 1944, když si Adolf Hitler k sobě povolal Rundstedta a řekl mu, že jej znovu jmenoval Vrchním velitelem na Západě.
Seznámil polního maršála s Hlavními úkoly a nejvíce mu zdůraznil - nedobytnost německého opevnění na západních hranicích Třetí říše - Siegfriedovu linii - Západní val - který má poskytnout zásadní možnost německé obraně. Rundstedtova obranná činnost se měla o Západní val opřít. Hlavní úkol Rundstedta zněl - Zastavit spojenecký postup co nejdále na Západě a po konsolidaci jednotek - přejít do protiútoku (mnozí historici upozorňují, že tehdy - v září 1944 - ono přejít do protiútoku - byla již Hitlerem nastolená myšlenka prvopočátek plánu na - Útok v Ardenách v prosinci 1944 a lednu 1945, - kterou od září 1944 začal Hitler postupně rozpracovávat a připravovat).
Hitlerovy zpravodajské informace, ale prý i jeho intuice a jeho osobní mínění říkaly, že k německým hranicím prý už nepostupují nějaké mohutné spojenecké armády, ale jak Rundstedtovi řekl - jen nějaké "nepočetné tankové špičky"!
Takto vybaven pověřením a informacemi od Hitlera a OKW, odjel, ještě 4. září 1944, polní maršál Rundstetd z Rastenburgu na své velitelství poblíž německého Koblenze.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 4.

Příspěvek od michan »

XIV.díl.Operace MARKET GARDEN Č 5.

Ten samý den, kdy byl polní maršál Rundstedt znovu jmenován Vrchním velitelem na Západě, 4. září 1944, byl do Berlína, k Jodlovi, náčelníku štábu OKW, povolán generál Student.

Obrázek

Generál Student( tehdy mu bylo 54 let), byl něco jako praktický průkopník parašutistických vojsk v Třetí říši ( viz. Eben Emael a mosty přes Másu, Belgie a Holandsko Rotterdam
květen 1940, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3758
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3773
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3781
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3789

a Kréta květen 1941, viz Operace Merkur 1941:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=134
).
Generál Student byl povoláním do Berlína, po dlouhé pauze, velice překvapen. Ještě víc byl však překvapen rozkazem, který mu náčelník štábu Jodl dal. Totiž generál Jodl byl Adolfem Hitlerem pověřen, aby Studenta seznámil s tím, že s okamžitou platností přebírá velení nově vzniklé 1. parašutistické armády, která měla být okamžitě vytvořena z příslušníků německých parašutistických jednotek, v té době roztroušených po všech možných bojištích 2. světové války, jakož i kasárnách a místech výcviku, centrech rekonvalescence a nemocnicích na území Třetí říše. 1. parašutistickou armádu měl generál Student doslova "stvořit" z těchto roztroušených parašutistů. Dále z nováčků, kteří se k parašutistům hlásily, nebo byli již ve výcviku , ale i z různých "volných" jednotek v Třetí říši, které budou k dispozici, i když nebudou mít parašutistický výcvik, ale třeba jen výcvik pěchotní. K těmto jednotkám, zatím na papíře, nedostal ani dopravní prostředky, ani těžké zbraně a tanky. Z takto vznikající 1. parašutistickou armádou měl generál Student, již od 5. září 1944 ucpávat obrovskou mezeru (již bylo řečeno, že mezera byla mezi 15. A a reorganizovanou, skoro zničenou 7. A - široká 100 km) v německé frontě mezi Antverpami, které 5. září padly do rukou Spojenců a oblastí Lutych - Maastricht a držet linii obrany podél Albertova kanálu, viz. mapa. Jako první jednotku dostal, ke svým několika parašutistickým praporům, k dispozici ještě dvě pěší divize z 88. as (LXXXVIII. as) generála pěchoty Hanse Reinharda. Jenomže to byla opět takřka jenom čísla, neboť z oněch dvou divizí, jedna, a byla jí 719. divize, se skládala z postarších mužů, kteří byli původně určeni k obraně pobřežních opevnění na nizozemském pobřeží a mnozí z nich neměli za sebou ani střelby. Ta druhá divize, byla jí 176. divize, byla složena z polovičních invalidů a rekonvalescentů, kteří byli, z praktických důvodů, zařazeni do praporu podle druhu chorob a kteří byly na různém typu diety. Říkalo se jim - "Rohlíková divize". Jako další dostal Student k dispozici z Belgie a Nizozemska posháněné jednotky pozemního personálu Luftwaffe, námořníky bez lodí a obsluhy školních baterií protiletadlových děl. Pak se přece jenom také sehnalo, i když obtížně, pro Studenta 25 tanků. Student si připadal hrozně, jak líčil ve svých pamětech, neboť do roku 1944, do jmenování velitelem 1. parašutistické armády, velel "elitě Třetí říše" - parašutistům - perfektně vycvičeným elitním jednotkám. A náhle tohle - "groteskní improvizace ve velkém".
Jenomže Student byl na běžné poměry velmi dobrý voják a svého úkolu se zhostil, jako vždy - rychle a iniciativně. Spolu s několika telefonisty a radisty začal svolávat své jednotky z celé Třetí říši.V tehdejším rozbombardovaném Německu i takovýmhle kvalitním vojákům - parašutistům - trvalo 4 až 5 dní, než se dostali na místo soustředění. Ti, co přijeli nejrychleji, a bylo to i druhý den, - své nejlepší jednotky parašutistů -, okamžitě Student vyslal "bleskovým přesunem" do Holandska, aby zaujali obranná postavení na Albertově kanálu - některým parašutistickým praporům se to podařilo do 24 hodin. Student však spokojen nebyl. I když dostal svůj "zkušený 6. parašutistický pluk" a další prapor, v celkové síle 3 000 mužů, ostatních přišlých jednotek bylo málo. Podle Studenta, ještě 8. a 9. září 1944 byla stále situace hrozivá.
Stejně jako Student, jak již bylo řečeno, hodnotil situaci i polní maršál Model, který již několik dní zoufale prosil Adolfa Hitlera o posily. Neustále upozorňoval na nedostatek jednotek, varoval před hrozící krizí v celé Západní frontě a žádal nejméně 25 čerstvých divizí, když k tomu potřeboval ještě 5 až 6 tankových divizí. Pozornost věnoval především severní části fronty, přibližně k francouzsko-lucemburské hranici, neboť o situaci na jižnější frontě, jak již bylo řečeno - u Skupiny armád G generála Blaskowitze - neměl zprávy a ve svých hodnoceních ji prakticky odepisoval, i když tam situace tak tragicky nevypadala. Generála Modela nejvíce zneklidňoval vstup Spojenců do Antverp, neboť o vzniklém problému neměl dobré zprávy.
Problém Antverp zde byl již několikrát řečen. Antverpy, které leží ve vnitrozemí, by byly důležité, pokud by se mohl využít přístav i s jeho přístupem od moře - 80 km dlouhé ústí Šeldy. A v tom byl ten problém!
Když totiž Němci ovládali ostrov Walcheren a německá děla mířila, tedy mohla pálit, na dlouhé ústí Šeldy - byl Antverpský přístav Spojencům na nic. Navíc bylo dlouhé ústí Šeldy nejen pod palbou německých děl, ale ještě bylo hustě zaminováno, stejně jako byly zaminovány výjezdy do moře.

Severní břeh řeky Šelda byl Němci protkán protiletadlovými děly a pobřežními bateriemi, ale jinak na Walcherenu Němci žádné jednotky neměli. Jenomže na druhé straně byla, v prostoru Pas-de-Calais, izolována německá 15. A generála pěchoty Gustava von Zangena, který disponoval více než 80 000 vojáky Wehrmachtu. Přestože Zangenova 15. A byla v obklíčení, dokázala ovládat většinu jižního pobřeží při ústí řeky Šeldy. Model tohle přesně nevěděl, neboť si myslel, že na severním břehu Šeldy jsou britské tanky a chtěl Zangenovu 15. A vyprostit z obklíčení a tak již 4. září vydal z velitelství Skupiny armád B rozkaz, aby držely jižní břeh Šeldy a držely posádky v menších přístavech Dunkerque, Calais a Boulogne, které tehdy AH prohlásil za Fester Platze - Pevnosti - a přikázal - "bránit je fanaticky, do posledního muže". Zároveň však A. Hitler vydal rozkaz, že zbytek 15. A - bez posádek Fester Platze - musí zaútočit přímo do - "předpokládané laviny britských tanků" - a probít se na východ. Byla to zoufalá akce, ale tehdy Němci žádnou jinou cestu k záchraně - alespoň něčeho z 15. A - neviděli. Byla zde zároveň naděje, že pokud útok německé 15. A generála Zangena uspěje, vznikne tím dokonce rameno kleští, které Spojence obklíčí, nebo nejméně odřízne spojenecké tankové špičky, které by útočily na sever. Němci měli promyšleno i to, že pokud by útok Zangenovy 15. A neuspěl, stejně by nejméně zpomalil spojenecký postup. Byl by tím získán čas, který tak nutně Němci potřebovali, aby jim na nově vznikající obrannou linii mohly přijet a přijít tolik očekávané posily. Posily, které byly nezbytně nutné pro budování nové obranné linie podél Albertova kanálu.
Jak jsme si řekli, byl 4. září večer Model odvolán ze své funkce - Velitel vojsk na Západě -, do které byl jmenován polní maršál Rundstedt. Modelovi zůstalo velení Skupiny armád B a tak se věnoval situaci u své Skupiny armád, kde se nyní - od 5. září 1944 - pokoušel o stabilizaci fronty.

Řekli jsme si, že po dobytí Bruselu 3. září, postoupily ještě spojenecké tanky až k nizozemským hranicím. Byla to doba, kdy prakticky vrcholil útěk německých jednotek a okupačních úřadů, včetně kolaborantů z Belgie i Holandska. Totiž již 1. září nařídil říšský komisař Arthur Seyss-Inquart evakuaci německých civilistů do východní části Nizozemí, aby byli co nejblíže k německým hranicím. Úplně stejně zareagoval vůdce nizozemských nacistů Anton Mussert, který odjel mezi prvními a úprk všech nacistů z Nizozemí gradoval 5. září, když Holanďané jej mají zapsán jako tehdy vzniklý název - "Dolle Dinsdag" - "Bláznivé úterý".
A právě po 5. září, tedy od 6. září, začaly slábnout proudy, v panice prchajících, německých jednotek od jihu.
Po 5. a 6. září se začalo hovořit o vzniku "Zázraku na severní německé frontě" - neboť již i v Arnhemu se reorganizovaly německé jednotky, jako byly některé hipomobilní části (koně používající) německé 719. divize, které již organizovaně vyrážely z Arnhemu směrem na jih, aby zaujaly obranu v nově vznikající německé frontě. Podobné se stalo v Nijmegenu, kde vojenská policie tvrdě zasáhla proti ustupujícím skupinám německých jednotek a začala je s doprovodem odesílat zpět na jih. Tak se vlastně začal zastavovat ústup i jižněji v Eindhowenu. Na sever prchali již jen civilisté z civilní zprávy a kolaboranti.
Od 5. a 6. září 1944 přijížděly do Tillburgu, Eindhowenu, Helmondu a Weerstu po fungující železnici i posily z Německa - Třetí říše( i když největší část vlaků musela jezdit v noci). Nejednalo se o běžné vojáky Wehrmachtu, ale byli to již dobře vyzbrojení a disciplinovaní veteráni, jejichž charakteristickým znakem byly helmy a maskovací bundy, které napověděli znalým, že se jedná o elitní německé parašutisty.

Od 5. září odpoledne a večer se začala situace pozvolna měnit. Již večer 5. září se parašutistické jednotky generála Studenta začaly zakopávat na severním břehu Albertova kanálu. Když tam byl v poledne generál Student, zjistil ještě, že žádná obrana nebyla předtím připravena, a že tam neexistují žádné zákopy, ani žádná polní opevnění. Zjistil dále, že postavení na severním břehu je nevýhodné, neboť jižní břeh byl prakticky všude vyšší než severní břeh. Ani mosty přes kanál nebyly zaminované, ale ženisté již začínali s kladením náloží, neboť předtím ve zmatku na to každý velitel zapomněl.
Dá se říci, že onen "Bleskový přesun", který Student organizoval, se dařil, když z celého Německa do obrany přicházeli nejen vojáci, ale přijížděly i zbraně, zásoby, vojenský materiál a munice. Vojenské jednotky začaly zaujímat předem dané pozice, když i vzpomínaná 719. hipomobilní divize generálporučíka Karla Sieverse se rychle přesouvala, aby zaujala své postavení severně od Antverp.
Velkou zásluhu na zastavení ústupu měl především generálporučík Kurt Chill, velitel téměř zničené 85. pěší divize, která měla nejprve odejít do Německa. Na generálporučíka Kurta Chilla však zapůsobil (jak sám později přiznal) emotivní Denní rozkaz polního maršála Modela, který apeloval na zavádění pořádku a organizování obrany. Generál Chill přerušil ústup a začal spojovat všechny utečence ze dvou dalších divizí a oddíly i od jiných jednotek a začal je rozmísťovat do obrany na severním břehu Albertova kanálu. Ke všem mostům přes Albertův kanál postavil hlídky a hned zřídil organizační centra. Generálem určené hlídky, s důstojníkem v čele, zadržovaly všechny utečence a ihned je formovaly do obranných jednotek. Tímhle způsobem zachytily tisíce prchajících vojáků ze všech možných složek Wehrmachtu, námořnictva, letectva, personálu okupačních správ, pobřežních jednotek válečného námořnictva. Tohle byli postupně vojáci Studentovy 1. parašutistické armády, která však i zařazením utečenců byla tvořena 18ti až 20ti tisíci vojáky. Je jasné, že tak malé množství nemohlo obsadit celý úsek fronty, který byl v té době široký oněch, již vzpomínaných, 100 km. Problém nebyl vyřešen ani 6. až 10. září úplně bezezbytku, ale stále se řešil. Vždyť proti nim stály obrněné divize britské 2. A a části jednotek americké 1. A.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN. Č 4.

Příspěvek od michan »

XIV.díl.Operace MARKET GARDEN Č 6.

V srpnové a zářijové ofenzívě spojeneckých vojsk se muselo německé Vrchní velitelství vojsk na Západě stěhovat celkem 3x. Nejdramatičtější stěhování však bylo to čtvrté, mezi 3. až 5. zářím 1944 do Koblenze, neboť po celou dobu byly kolony, ale i jednotlivé nákladní i osobní automobily ostřelovány spojeneckým dělostřelectvem a jednou je skoro rozdrtily spojenecké tanky. Do Koblenze, do nového Velitelství německých vojsk na Západě, dorazil 5. září 1944, možno říci staronový (velel vojskům na Západě, jak víme, do 1. července 1944 a Hitler jej znovu 4. září ustanovil Vrchním velitelem - proto ten termín staronový), Vrchní velitel vojsk na Západě, polní maršál Rundstedt, po 14 hodině odpolední. Jeho prvním počinem bylo, že si svolával postupně velitele všech armád a sborů a série štábních porad s nimi trvaly až do brzkého rána z 5. na 6. června. Tak, jak velitelé a štábní důstojníci dali dohromady dění na Západní a jihozápadní frontě, jevila se situace horší, než polní maršál Rundstedt čekal.
Podle odhadů operačního důstojníka štábu Vrchního velitele německých vojsk na Západě, plukovníka Bodo Zimmermanna, měla mít německá vojska, dle papírových předpokladů, a tak jak byla v tabulkách zapsána - na Západní frontě - celkem 48 pěších divizí, a 15 "pancéřových" divizí. Jenomže skutečný stav a jejich bojová síla odpovídala stěží 27 divizím. A to se musí, dle zápisů z divizních hlášení, říci, že tankové jednotky prakticky neexistovaly, neboť hlášení z pluků a divizí říkaly, že se tam nachází jen 100 bojeschopných tanků.
Ten samý plukovník Zimmermann odhadoval, že Spojenci mají na frontě, oproti Němcům, tanků 2 000, když dokonce polní maršál Model odhadoval počet spojeneckých tanků na 2 500. Německé štáby odhadovaly, že spojenecké velení má k dispozici nejméně 60 plně vyzbrojených divizí, které jsou plně motorizované, ale byl to špatný odhad. Ve skutečnosti měli Spojenci na evropském kontinentě, k 5. září 1944, celkem 49 divizí.
Když dal polní maršál Rundstedt postupně dohromady všechny zpravodajské informace (z OKW, letectva, odposlechu), stejně mu vycházel poměr sil jasně ve prospěch Spojenců.
K 6. červnu Němcům vycházel současně poměr sil tak, že v celkovém počtu vojáků to bylo 1 : 2, v dělostřelectvu 1 : 2,5, v počtu tanků 1 : 20 a v počtu letadel to bylo 1 : 25.
Je jasné, že nejhorší nepoměr byl v letectvu (prosím, aby jste si všichni tohohle všimli, neboť právě v Operaci MARKET GARDEN - 17. až 26. září - to vůbec od 18. září nebude pravda, zvláště v Arnhemu. Dokonce jeden z důvodů porážky v Arnhemu je - Nebyla zabezpečena letecká podpora pozemnímu vojsku - až na drobné útoky...! Jak zde i řeknu - Luftwaffe tehdy poskytovala podporu svým jednotkám na zemi z maskovaných polních letišť přímo z Třetí říše, která měla hranici okolo 20-30 km od hlavní silnice do Arnhemu. Stíhačky Luftwaffe tak měly na frontu místy jen 60 až 200 km. Někdy jen několik minut), kde měli Spojenci dlouhodobou absolutní nadvládu ve vzduchu, neboť Luftwaffe byla nejen na blízkém, ale v té době i vzdálenějším bojišti - od Normandii až k Belgii - takřka zničena.
Všechna německá hlášení soustředěná u Rundstedta říkala, že od vylodění v Normandii ztratili Němci za 3 měsíce bojů více než 300 000 padlých, raněných a nezvěstných. Materiální ztráty činily 3 000 děl a minometů, 1 700 tanků a tisíce OT a dopravních prostředků. Mimo těchto ztrát nemohl Wehrmacht počítat s dalšími více jak 200 000 muži, kteří byli odříznuti v tzv. "Fester Platzech" - "Hitlerových pevnostech" - v přístavech a na ostrovech kanálu La Manche a Hitler jim nařídil bránit se do posledního muže.
Pro Rundstedta vypadala situace špatně, neboť dlouhá Západní fronta byla plná děr a kdykoli mohla nastat katastrofa, pokud by Spojenci útočili. Tohle hodnocení potvrzoval náčelník Vrchního velitele německých vojsk na Západě generálporučík Siegfried Westphal, který od 5. září 1944 vyměnil ve funkci generála Blumentritta, se kterým spolupracoval Rundstedt po celou dobu předchozího velení. Polní maršál protestoval u Hitlera, chtěl dál spolupracovat s Blumentrittem, ale AH trval na svém, jen Blumentritta ponechal ve štábu ještě do 8. září. Hitler chtěl prostě ve funkci, v nových podmínkách, mladšího generála, generála Westphala, který před dvěma roky působil v Rommelově štábu v severní Africe a pak byl rok náčelníkem štábu Vrchního velitele v Itálii, leteckého maršála Kesselringa.
Nejprve prováděl polní maršál von Rundstedt analýzu situace, když měl k dispozici mnohem více informací, než kolik jich měly štáby na Západě. Tady se mu velmi hodilo, že strávil několik dní (konec srpna až do 4. září) v OKW u AH, kde mohl pozorovat a vnímat všechny zpravodajské informace Třetí říše přicházející na OKW. Zároveň bylo nutno provést analýzu všech spojeneckých záměrů. Polní maršál Rundstedt, s informacemi o německých silách i spojeneckých silách, dospěl k závěru (mimochodem uvidíme, že ne k zcela správnému), že cílem všech útoků Spojenců bude zřejmě obsazení Porúří (potud dobře) ze dvou hlavních směrů postupu spojeneckých vojsk:

a) Na severu Belgií k Antverpám ( to bylo to dobré uvažování).
b) A to druhé rameno kleští bude od jihu - Francií, směrem na Mety (to se ukázalo jako ne zcela dobré).

Pro Rundstedta se zdál nejnebezpečnější - směr b) - útok od jihu, kde postupovali Američané. Polní maršál Rundstedt považoval totiž Američany za mnohem vynalézavější a mnohem odvážnější při nasazování tanků do útoku. O Britech měl mínění, že jsou lepší v nasazování pěchoty, kterou mají lepší a houževnatější, než jsou Američané.
Své myšlení proto upíral polní maršál na útok Pattona a jeho tanků, na jeho 3. A, která útočila směrem na Sársko. Už u Hitlera v OKW se Rundstedt dozvěděl, že ustupující vojska německé Skupiny armád G jsou konsolidovanější a ustupují z jihu při zachování bojeschopnosti. Dobře však věděl, že po spojení Pattonovy 3. A a americké 7. A (ve které byla i francouzská 1. A) z jihu budou německé jednotky schopny Pattona jen zdržovat, ale nebudou dost silní na to, aby útok "dravého" Pattona zastavily.
Od 5. září 1944 již dostával Rundstedt zpravodajské informace, že britský útok v Belgii slábne, když dokonce na rozhodujícím úseku fronty - u Antverp - 36 hodin britské tanky nepostupují. Celé tohle zastavení u Antverp a celkové zpomalení postupu Britů, Rundstedtovi napovídalo, že je to stále ten samý Montgomery, o kterém si myslel, že je opatrný, konzervativní, systematický. Polní maršál Rundstedt si stále myslel - nutno říci, že nesprávně - že se jedná o neochotu Montyho riskovat, a že Britové nezaútočí, dokud z Afriky naučený polní maršál Montgomery, nenashromáždí velké množství jednotek, tanků, děl, letadel, munice a ostatního válečného materiálu.

Polní maršál Rundstedt z těchto popsaných znaků a svých znalostí, vyvodil ne zcela správný, odvážný závěr, že zpomalení a zastavení britského postupu, není jen krátká přestávka, ale že se britská ofenzíva na čas zastavila!!!

A tak na základě svého zhodnocení situace zrušil polní maršál Rundstedt, již jednou řečený, útok 15. A, který byl plánovaný na 6. a 7. září, přes spojenecká vojska směrem do Německa. Místo toho nařídil německé 15. A generála Zangena, aby provedla evakuaci přes ústí řeky Šeldy na ostrov Walcheren a potom dál po severním břehu řeky. Mohl si to dovolit, neboť na rozdíl od Modela, který předchozí rozkaz vydal, věděl, ještě z OKW, že ostrov nebyl dosud obsazen Spojenci. Protože v daném období měli stále Spojenci leteckou převahu, musela evakuace probíhat v noci a Němci jí mohli, dle předpokladů, provést za 14 dní. Byl to sice riskantní plán, ale jevil se jako jediná možnost, jak zachránit celou armádu před zničením. Důležitým předpokladem úspěšné záchrany 15. A bylo, že se Rundstedt nemýlil a Montgomery svůj útok vyčerpal a ofenzívu zastavil. Polní maršál Rundstedt si byl svým hodnocením jist. Navíc měl mnohem více informací z OKW, které říkalo, že Spojenci ví jen velmi málo o katastrofální situaci, ve které se momentálně Wehrmacht na Západní frontě ocitl. A už vůbec nic nevědí o pružnosti německé organizace, se kterou na vzniklou situaci Wehrmacht reaguje. Zároveň však Němci věděli, že se komunikační a zásobovací linie pro spojenecký postup prodloužila a proto bylo nutno zastavit!
Zde se dokonce objevila u Rundstedta neobvyklá reakce v jeho myšlení, když dal Adolfu Hitlerovi za pravdu.
Totiž na závěr všech štábních porad řekl polní maršál Rundstedt pro mnoho generálů nepochopitelnou a "neuvěřitelnou" domněnku, která byla zachycena pro historiky, cituji:

"že tentokrát by mohl mít Hitler pravdu!"

Hitler totiž vybavil Rundstedta( který AH většinou nevěřil) rozkazem, aby stabilizoval Západní frontu. Bylo to ve strašné situaci, ve které byl na počátku září Wehrmacht a tehdy, po analýze a po seznámení se situací - svitlo Rundstedtovi "světélko naděje" -, že Němci mohou frontu na Západě stabilizovat - čemuž tehdy věřil jen Adolf Hitler a jen někteří, jemu věrní, důstojníci OKW ( a skutečně, až si úplně popíšeme celou "Operaci MARKET GARDEN", která bezprostředně trvala od 17. září do 27. září 1944, zjistíme, že Západní fronta se prakticky, až na malé úpravy některých úseků fronty, s lokálními útoky, a to až do útoku německých vojsk v - "Bitva o Ardeny" - listopad, prosinec 1944 a leden 1945 - prakticky nepohnula. Viz u Úvodu - mapu do prosince 1944
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5741
).

K úplné konsolidaci německé obrany potřebovali Němci čas a ten jim museli poskytnout Spojenci. Historie říká, že Spojenci Němcům hodně času poskytli.
A o tom a i dalším bude pokračování.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“