XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 22.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 22.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 22.

Mapa seřadišť a náletových směrů spojeneckých letedel dne 17. září 1944, při začátku

Obrázek

vzdušně-výsadkové Operace MARKET GARDEN.
Byla neděle 17. září 1944, když onen gigantický proud letadel všech možných typů s výsadkáři a veškerou jejich možnou výzbrojí a výstrojí přelétával kanál La Manche, a tehdy, jak později vypověděli sami výsadkáři -" přešel většinu pocit, že jsou na nedělním výletě". Než byla totiž některá "hnízda" německé PVO, protiletadlového dělostřelectva - flaků - umlčena - objevovaly se v okolí letadel obláčky výbuchů "a to přešla určitě všechny legrace". Již jednou bylo řečeno, že nad Anglií byly ztraceny kluzáky z důvodů poruch( celkem 30 z toho 23 pro Arnhem). Poruchy vlečných letadel, ale i kluzáků nad Kanálem La Manche pak znamenaly ztrátu dalších 8mi kluzáků, které musely přistát na hladině moře. Protože již od Bitvy o Británii 1940 existovala pružná a skvělá a účinná organizace britské - Záchranné služby - přispěchaly motorové čluny a většinu pilotů i výsadkářů zachránili. Ztracen byl jen nahraditelný materiál ( který však chyběl v daném čase prvé etapy vysazení, stejně jako výsadkáři). I tady měl opět smůlu Urquhart a jeho 1. vzdušně-výsadková divize, neboť z osmi ztracených kluzáků jich 5 bylo určeno pro Arnhem...
Všichni, kdo se "Operace MARKET GARDEN" účastnili a přežili - později v zápisech uvedli, že celý průlet "Leteckého konvoje" největšího výsadku všech dob, zajišťovaly nejmodernější navigační prostředky, včetně radarových signálů speciálních světel a radiomajáků a to jak z pevniny, tak z lodí v kanále La Manche, což mnohým připadalo "jako navigace na nějaké dálnici"...
Když letecký konvoj, v neděli 17. září, přelétl nizozemské pobřeží, dostala se letadla, která letěla ve výšce 500 metrů po severní trase k Arnhemu a Nijmegenu do palby německých protiletadlových baterií, které se nově, či předtím utajeně, soustředily na ostrovech Walcheren, Severní Beveland a Schouwen. Zároveň střílely i německé protiletadlové lodě a střílely i bárky v celém širokém ústí řeky Šeldy (již bylo řečeno, že ústí řeky Šeldy mělo 80 km). Na německou protiletadlovou palbu zaútočily v celé šíři a hloubce okamžitě stíhací bombardéry Spojenců, ale přesto se podařilo německé PVO několik letadel pomalejšího leteckého konvoje sestřelit. Například nad ostrovem Schouwen bylo sestřeleno vlečné letadlo a jeho posádka při pokusu o nouzové přistání zahynula. Kluzák Waco, který tento letoun vlekl, se ve vzduchu rozpadl a bohužel vojáci v kluzáku padáky neměli - zahynuli všichni. Pak byla ještě sestřelena jedna C-47 Dakota, která se zřítila v plamenech na ostrov. Parašutisté a jeden z pilotů stačili vyskočit a přistáli na padácích na ostrově.

(Informace pro odstavce v Č 22 a poté i 23 a 24 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).

O atmosféře v letadlech letících do "Operace MARKET GARDEN" píší všechny historické prameny, které uvádím v závorce. Některá vyjádření parašutistů uvedu ještě později, až budu popisovat jednotlivé divize. Nyní zde použiji popis atmosféry v letadlech od jednoho z autorů z kterého čerpám také informace - od Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944, ze kterého nyní cituji:

"Výsadkoví veteráni maskovali svůj strach z protiletadlové palby různými způsoby a často předstírali spánek, avšak nezkušení nováčci drásali nervy svých zkušenějších druhů naivními otázkami typu: 'Jsou ta sedadla pancéřovaná?', nebo jiná otázka: 'Co jsou všechny ty malé černé a bílé obláčky pod námi?'
Někteří se za svůj strach nestyděli. tak například seržant Bill Tucker, který již prožil flaky nad Normandií, měl strach, že bude zasažen zespodu, a seděl celou cestu na třech leteckých protiflakových vestách. Jiný z parašutistů, vojín Rudolph Kos měl neodolatelné 'nutkání sednout si na přilbu, ale věděl, že ji bude potřebovat na hlavě'."


Před přistáváním těchto parašutistů u jejich cílů, došlo ještě k bombardování vytypovaných míst rozvědkou. K tomu se váže historie, která říká, že vůbec první Holanďané, které britští výsadkáři osvobodili se chovali podivně. Jak říkají historické prameny, které uvádím o něco výš, postavy v bílých nemocničních košilích pobíhaly bezcílně po lesích a v okolí přistávacích a seskokových zón britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
Byli to blázni!!!
Co se stalo?
Totiž britská rozvědka se přes všechny dotazy u Holandského hnutí odporu nedozvěděla jestli v blázinci - ve slavné psychiatrické léčebně ve Wolfheze - jsou, nebo nejsou Němci!!!
Ještě dopoledne v neděli 17. září 1944 se americké letectvo zeptalo podplukovníka Charlese Mackenzieho, náčelníka štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize, zda přebírá odpovědnost za letecký útok na onu slavnou psychiatrii. Podplukovník Mackenzie odpovědnost převzal a velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize generál Urquhart jeho rozhodnutí, a to ještě krátce před odletem do akce, schválil! Oba britští důstojníci byli přesvědčeni, že v ústavu jsou němečtí vojáci....!!!
A Američané těch bombardovacích cílů měli ten den hodně!!!
Již těsně před polednem, v 11 hodin 30 minut, se nad Arnhemem a důležitým Deelenem, kde bylo letiště, ale také nad Wolfheze, objevila americká bombardovací letadla a co vše bombardovala cituji opět z předchozí jmenované historické literatury:

"Ačkoliv cílem náletu v Arnhemu bylo postavení německé protiletadlové obrany a obě velká kasárny ve městě a to, Vilémova a Sasko-Výmarská kasárna, spadlo pochopitelně mnoho pum i do samotného města Arnhemu, zejména pak do jeho starého centra. Po patnáctiminutovém náletu stoupaly z města Arnhemu sloupy dýmu, vypukly požáry a ulice byly plné trosek. Vilémova kasárna dostala několik přímých zásahů a hořela; zajímavé a nevysvětlené bylo, že velitel patnáctičlenného nizozemského požárního sboru Dirk Hiddink od svých nadřízených nedostal žádný rozkaz, že má kasárna hasit. Měl pouze zabránit přenesení požáru na okolní domy. Pocity nizozemského civilního obyvatelstva, které mělo značné množství obětí, tehdy kolísaly mezi hrůzou z bombardování a nadšením. Po osvobození Maastrichtu americkou 1. A dne 14. září očekávaly totiž obyvatelé oblastí jižního Nizozemí brzký příchod Američanů....."

Jak jsme již řekli, spojenecké nálety směřovaly mimo cílů v Arnhemu i na nedaleké letiště Deelen-Schaarsbergen, které bylo vlastně největší leteckou základnou německé Luftwaffe v celém Holandsku a právě tak vlastně zasáhly, když s tím musely štáby počítat (kvůli nepřesnosti bombardování těžkými bombardéry) i zmíněnou slavnou psychiatrickou léčebnu ve Wolfheze (výsledkem bombardování psychiatrické léčebny bylo 45 mrtvých pacientů a řada raněných, zbylí chovanci se rozutekli do okolních lesů. Při pozdějším ohledávání bylo zjištěno, že v psychiatrickém ústavu vojáci Wehrmachtu nebyli, ale měli v bezprostřední blízkosti léčebny muniční skladiště, které při bombardování vylétlo do vzduchu a zvětšilo ještě více následky bombardování).
Bombardování probíhalo nejen v okolí Arnhemu, ale těžké bombardéry napadaly pozice německých flaků a předpokládaná postavení německých pozemních jednotek jak v okolí Nijmegenu, tak i v okolí Eindhovenu. Spojeneckým bombardérům se samozřejmě podařilo zničit spoustu známých, rozvědkou zjištěných, cílů. Jenomže historická literatura také říká, že takto těžké a velké bombardování zasáhlo i civilní čtvrtě měst a proměnilo je v hory rozvalin. Velká část ulic těchto jmenovaných měst byla plná trosek a kráterů. Například v Nijmegenu byla bombardována dívčí škola a velká budova katolického sociálního střediska. V Nijmegenu byla také zasažena rozvodna vysokého napětí, což znamenalo, že byla přerušena dodávka elektřiny pro celou oblast. V Arnhemu bombardování znamenalo, že byl přerušen elektrický proud i plyn.
Když skončily svou činnost těžké bombardéry, v celé oblasti Operace MARKET GARDEN, nastoupily stíhací bombardéry, které až do okamžiku výsadků ostřelovaly na zemi vše, co se "hýbalo", když především to byly pozice protiletadlových zbraní všeho druhu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 22.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 23.

A jak chápalo a prožívalo prvé okamžiky takhle ohromující, na velké ploše prováděné, vzdušně výsadkové operace, německé velení na Západě?
Je s podivem, že Němci v prvých minutách a hodinách vůbec netušili ani rozsah, ani velikost operace. Byli již na Západní frontě zvyklí na drtivou leteckou převahu Spojenců, na jejich neustálé bombardování a tak si mysleli, že jde o běžné bombardování a leteckou činnost těchto dní.
Německé velení tehdy všechnu svou pozornost upíralo na pozemní frontu u Neerpeltu, kde stále očekávali frontální útok britské 2. A a jejich sborů. Proto jim nejprve, i když svým rozsahem velké, letecké bombardování, připadalo jako předzvěst průlomu předmostí, kam

Obrázek

měly následně útočit britské tankové jednotky 12. as, 30. as a 8. as( viz mapa).
Nikoho z nejvyšších německých velitelů na Západě ani nenapadlo, alespoň první hodiny dopoledne a ani po poledni dne 17. září 1944, že začala největší vzdušně-výsadková operace všech dob, která nebyla, co do rozsahu, do dnešních dnů překonána.
Jak říkají historické zápisy z oné doby, včetně těch, které uvádím v Č 22, v počátku, jen polní maršál Rundstedt, kterého trochu rozhodil rozsah spojeneckého bombardování od nedělního rána, projevil určité obavy, že mu to připomíná něco většího, ne nepodobného vylodění v Normandii v červnu 1944. Chtěl proto znát více podrobností a nechal se průběžně informovat o celkovém rozsahu bombardování v Nizozemí - od velitelství Skupiny armád B - , a to každou 1/2 hodin ze všech dostupných kanálů.

Zároveň Rundstedt žádal, aby mu Skupina armád B, včetně polního maršála Modela, poskytla své stanovisko k možnosti, že se může jednat o námořní vylodění v Holandsku!!!

Dotaz Rundstedta se dostal k Modelovi až v době, kdy už spojenecká dopravní letadla přeletěla nizozemské pobřeží. Bylo nedělní poledne, když na letiště v Deelenu, na velitelské stanoviště "Persival" došlo hlášení, že v prostoru trojúhelníku Utrecht-Arnhem-Ijselské moře bylo zpozorováno osamělé průzkumné letadlo, což velitel 3. stíhací divize generál Grabmann tehdy s humorem komentoval: "To je generál na inspekci nového operačního sektoru", - tedy nikdo se nevzrušoval.
Nikdo netušil, že jde o úplně jiné využití "Operačního sektoru" okolo letiště v Deelenu. Velmi rychle, a to již krátce po poledni, ve 12 hodin 40 minut tenhle operační sektor v Deelenu použila britská 1. vzdušně-výsadková divize u vesnice Wolfheze, kam přilétlo 12 britských bombardérů typu Stirling, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=850
, které měly na palubě 6 důstojníků a 180 parašutistů z 21. samostatné parašutistické roty majora B. A. Wilsona. Byli to značkaři, kteří přiletěli vyznačit přistávací a seskokové zóny pro britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizi generála Urquharta. Přistání parašutistů proběhlo bez incidentu, když první sporadický odpor německých hlídek zlikvidovali až po chvíli. Zároveň se zmocnili německého štábního automobilu a získali 16 zajatců. Dále pak nikým nerušeni obsadili podle map příslušné přistávací a seskokové zóny, které řádně vyznačili.
Za necelých 7 minut po přistání značkařů pro Arnhem, ve 12 hodin 47 minut dorazili do prostoru vysazení také značkaři ve čtyřech C 47 Dakota a to severně od Eindhovenu a 2 další Dakoty se značkaři dosáhly prostoru u Nijmegenu.
Z oněch čtyř Dakot u Eindhovenu přežili a přistáli z jednoho letadla jen 4 parašutisté - značkaři, neboť jedna ze čtyř Dakot byla sestřelena u Eindhovenu, kde letadla narazila na těžkou palbu německého protiletadlového dělostřelectva. Tři další Dakoty se značkaři pro 101. vzdušně-výsadkovou divizi generála Taylora prolétly šťastně flakem a piloti vysadili značkaře přesně na místě určení.
Problémy jiného rázu měli značkaři u Nijmegenu, kde měli vyznačit jednu seskokovou a přistávací zónu pro 82. vzdušně-výsadkovou divizi generála Gavina. Ti přistáli hladce všichni, vyznačili Gavinem nařízenou jedinou přistávací zónu( jak si později řekneme Gavin chtěl označit jen jednu ze čtyř zón, aby dosáhl maximálního překvapení) a nahlásili, že akce proběhla úspěšně aniž narazili na německý odpor.
Byla neděle 12 hodin 54 minut, když na spojenecká velitelství došla hlášení, že jsou všechny zóny označeny a také hlášení, že zanedlouho na nich budou vysazováni muži v "Operaci MARKET GARDEN" přesně dle plánu.
A Němci stále nic netušili.
Co to bylo s Němci?
Začněme někde u jejich jednotek, a to u těch, ze kterých šel největší strach.
Tak například Obersturmbannführer SS - podplukovník SS Walter Harzer zastupující, či dočasný velitel německé 9. td SS "Hohenstaufen" v poledne uviděl z oken kasáren v Hoenderlo nějaké padáky, které se snášely k zemi směrem od Arnhemu. Nejprve si myslel, že německá PVO sestřelila spojenecký letoun a dál si toho nevšímal. Větší pozornost věnoval slavnostnímu obědu, neboť právě připíjel veliteli 9. průzkumného oddílu hauptsturmführerovi Gräbnerovi z jeho divize, který před chvílí obdržel Rytířský kříž.
O nic méně spokojeně se nechoval ani polní maršál Model, který několik kilometrů na východ od místa přistání britských značkařů v hotelu Tafelberg popíjel ve společnosti svých štábních důstojníků svůj oblíbený drink (mělo to být chlazené bílé moselské) a očekával až číšníci přinesou oběd. Jak si ještě u samotných divizí řekneme o Modelovi mnohem rozsáhleji, stalo se tak ve 13,00, což byla přesně hodina "H" "Operace MARKET GARDEN".

Do prostoru "Operace MARKET GARDEN" již přilétla letadla se všemi třemi vzdušně-výsadkovými divizemi.

Do oblasti Eindhovenu přilétávala 101. vzdušně-výsadková divize generála Taylora po jižní trase přes území Belgie.
Během letu narazily kolony dopravních letadel na německou PVO až přibližně 40 km za Bruselem, proto piloti upravili trasu k severu a přeletěli belgicko-nizozemskou hranici podél níž vedla linie pozemní fronty, která označovala polohu britské 2. A, když ze země byla označena oranžovým kouřem. Spojenecké stíhací bombardéry vedly Dakoty k zónám seskoku a snažily se ostřelováním německých postavení ničit německou PVO, aby vyčistily cestu pro parašutisty. Ničili vše, co viděli a co znali od svých zpravodajců.
Jenomže německá PVO byla za mnoho roků bojů velice vynalézavá. Náhle se začaly odkrývat maskovací sítě, pod kterými byla ukryta protiletadlová děla, která do této doby ani jednou nevystřelila. Jak zaznamenaly historické prameny, Němci měli svá protiletadlová děla ukrytá nejen pod maskováním z maskovacích sítí a větví, ale i ve stohu slámy a sena. Bylo jich takové množství, že nebylo v technických silách, aby stíhací bombardéry zničily všechny. A tak pouhých 7 minut před cílem jednotek americké 101. vzdušně-výsadkové divize vletěla letadla do německých flaků.
Ocituji zde z historických podkladů, které uvádím v Č 22, kde uvádí Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 o příletu americké 101. do prostoru Eindhovenu tohle, cituji:

"Vojín 1. třídy John Cipolla během letu dřímal, protiletadlová palba a šrapnely zarývající se do letadla ho však vzbudily. Stejně jako ostatní parašutisté byl i on tak obtěžkán výstrojí a výzbrojí, že se jen stěží pohyboval. Měl pušku, batoh, pláštěnku, přikrývku, kolem ramen obtočeny nábojové pásy, kapsy plné ručních granátů, zásobu proviantu, hlavní a rezervní padák a navíc nesl, jako všichni muži v jeho letadle, protitankovou minu. Když bylo Cipollovo letadlo zasaženo, podařilo se všem výsadkářům vyskočit. Dakota se však v plamenech zřítila."

Jak si později u 101. vzdušně-výsadkové divize řekneme ještě detailně( a z jiných a dalších historických pramenů uváděných v Č 22), bylo až obdivuhodné jak - přes těžkou a nečekanou, nově odkrytou protiletadlovou palbu Němců, - drželi piloti směr. Ano, američtí piloti z 9. velitelství dopravního letectva vedli svá letadla bez odchylky od nařízených kursů. Letěli v těsných formacích a bez ohledu na svou vlastní bezpečnost vedli svá letadla přímo flakem do předem určených seskokových a přistávacích zón. Ze stejných historických podkladů, cituji:

"Poručík Herbert E. Schulman, pilot hořící Dakoty, hlásil svému veliteli letky, aby se nebál, že své vojáky vysadí přímo nad zónou. Svůj slib splnil a všichni parašutisté v pořádku vyskočili, letadlo se však za chvíli v plamenech zřítilo. Statečnost pilotů, kteří v řadě případů dotáhli své hořící stroje nad zóny, umožnila 101. vzdušně-výsadkové divizi téměř perfektní seskok. Některé parašutisty vysadili o něco severněji, nebyli však příliš roztroušeni. Vojín 1. třídy Paul Johnson, který se ještě se dvěma dalšími zachránil z jedné hořící Dakoty, seskočil přímo doprostřed tábořící německé jednotky. Tři popálení vojáci zalehli do příkopu, kde se půl hodiny bránili nepřátelské přesile, než byli raněni, přemoženi a zajati."

I tohle byli příběhy oněch dní.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 22.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 24.

Než začneme podrobněji probírat boj jednotlivých vzdušně-výsadkových divizí, po celou dobu Operace MARKET GARDEN ( od 17. do 27. září 1944) řekněme si ještě něco všeobecného o jejich činnosti v seskokových a přistávacích zónách v prvých okamžicích - odpoledne v hodinu H a několik hodin poté dne 17. září 1944 - jak je zachytila a popsala historická literatura, kterou uvádím u Č 22.

V Dakotě C 47, ve které letěl velitel americké 101. vzdušně-výsadkové divize generálmajor Taylor, stál přímo v seskokových dveřích velitel 1. parašutistického praporu z 502. pluku pplk. Cassidy, který velmi upřeně pozoroval jak z ostatních, a jak jsme řekli i hořících letadel vyskakují jeho muži. Viděl jak z jednoho letadla vedle vyskočili všichni, ale z toho z druhé strany jich z hořícího vyskočilo jen sedm. Úplně přehlédl, že už byl zeleným světlem dán povel k seskoku a tak jej musel, jak říká zápis divize, upozornit sám Taylor, který řekl: "Cassidy světlo svítí".
Podplukovník Cassidy ještě stačil říct já vím a vyskočil a za ním vyskočil hned i sám generál Taylor. V pozdějším popisu tehdejší situace se štáb, včetně Taylora, přiznávají k tomu, že byl seskok vlastně úspěšný, neboť tehdejší kalkulace štábu hovořily o třicetiprocentních ztrátách. Skutečnost americké 101. vzdušně-výsadkové divize byla taková, že k zónám seskoku nedoletěla jen 2 dopravní letadla a z plánovaného seskoku 6 695 parašutistů jich tehdy seskočilo celkem 6 669. Ztráty utrpělo především letectvo - 9. velitelství dopravního letectva. Z celkového počtu 424 letadel Douglas C 47 Dakota, které se zapojily do akce s americkou 101. vzdušně-výsadkovou divizí bylo každé čtvrté letadlo nějakým způsobem poškozeno a celkem 16 jich bylo ztraceno definitivně, včetně posádek. Těžké ztráty utrpěly i kluzáky, když například na přistávací zónu u Sonu, kam jich bylo vysláno 70, jich skutečně přistálo 53. Celkově však kluzáky vysadily 80 % mužstva a 75 % džípů a přívěsů s materiálem a municí. A bylo to právě hrdinství a odhodlání pilotů dopravních letadel, které umožnilo divizi "Křičících orlů", aby se mohlo v silné bojové sestavě shromáždit během krátké chvíle a vyrazit k plnění svých bojových úkolů - obsazování mostů a přechodů v koridoru.

Velmi těžkou dobu přistání prožívala americká 82. vzdušně-výsadková divize generála Gavina. Totiž 82. - "All American" byla u Nijmegenu, v přistávacích a doskokových zónách pod silnou palbou německého protiletadlového dělostřelectva, jehož baterie byly velmi dobře zamaskovány v Reichswaldském lese. Právě tyto baterie PVO z Reischwaldského lesa totiž až do příletu Dakot mlčely. Gavin zde však použil trik svůj a svého štábu, kdy, jak už bylo řečeno, nechal označit jenom jednu zónu, a to severně od Overasseltu a ty další tři zóny u Groesbeckého hřebenu, či výšin, nenechal označit, aby Němce překvapil, což se mu částečně podařilo. Jak později Gavin přiznal, on i štáb se nejvíce obávali, že Němci zaútočí s tanky v době přistání právě z Reischswaldského lesa, přes který, jak už jsem několikrát vzpomenul, probíhala hranice Třetí říše s Holandskem. Gavin celou situaci řešil tak, že nechal 505. a 508. parašutistický pluk vysadit právě v této oblasti a jeho parašutisté měli ve výzbroji nejen protitanková děla, ale především Bazooky. Mnoho zkušených amerických parašutistů 82. mělo na paměti co se stalo jejich kolegům v Normandii 6. června 1944. Tehdy jejich kamarády, kteří přistávali přímo v Ste. Mere Eglise Němci postříleli v době, kdy se ještě do města snášeli na padácích. Proto Gavin nařídil všem velitelům a domluvil s piloty, že v Reischweldském lese, ale i na ostatních místech protiletadlové palby přistanou přímo v pozicích německých protiletadlových děl a německá děla dobijí.
Docházelo samozřejmě i ke kuriozitám, když například kapitán Beaudin střílel ze své automatické pětačtyřicítky Colt ještě ve vzduchu na protiletadlová děla. Pak si prý uvědomil svůj nesmysl a přestal střílet. Kapitán Beaudin přistál právě u jedné německé protiletadlové baterie. Němci byli tímto přistáním tak překvapeni, že zapomněli i na své ruční zbraně a nechali se zajmout. V dalším příběhu, který vojáci vypověděli pro historiky se říká, že vojín Edwin C. Raub, který měl ze země, kulkami z ručních zbraní, prostřílený padák, také přistál u protiletadlového děla. Aniž odepínal padák, který stále vlekl za sebou, vrhl se do pozic německé obsluhy děla. Na dělostřelce střílel ze svého samopalu Thompson, přičemž jednoho zastřelil a ostatní zajal. Protiletadlové dělo plastickou trhavinou vyhodil do povětří. Německá střelba velmi rychle v místě přistání utichla, neboť američtí parašutisté naučeným způsobem, po malých skupinkách, okamžitě vyčistili les od Němců. Větší a organizovanější odpor Němců rozbilo i několik stíhacích bombardérů, z nich však ty prvé tři letouny, v prvních minutách, Němci sestřelili. Všichni tři piloti se stačili zachránit a jak říká zápis 82. jeden ze sestřelených pilotů, jehož P 47 Thunderbolt byl zasažen kulometem z německého kulometného hnízda, pak přiběhl ke skupince parašutistů a vypůjčil si od nich pušku. Křičel, že ví kde ten "skopčáckej parchant" je a spolu s několika parašutisty kulometné hnízdo zlikvidovali.
Za přibližně 18 minut bylo na Groesbeecké výšiny shozeno celkem 4 511 parašutistů z 505. a 508. parašutistického pluku z 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina. S nimi byli shozeni i všichni ženisté a 70 tun materiálu. Zároveň byly urychleně připraveny a zajištěny i přistávací zóny pro přistání dělostřelectva, kluzáků a velitelství 82. vzdušně-výsadkové divize, se kterými přistával Gavin a také velitelství spojeneckého 1. vzdušně-výsadkového sboru.
Ještě před nimi, a to ve 13 hodin 15 minut, seskočilo dále na západ, ze 137 Dakot 2 016 parašutistů z 504. parašutistického pluku plukovníka Reubena H. Tuckera. V tu samou dobu pak 11 letadel s rotou "E" uhnulo západněji a zamířilo přímo k mostu u Grave. Protože došlo k omylu, vysadil pilot jedné Dakoty četu poručíka S. Thompsona 500 až 600 metrů od jižního konce mostu. Štěstím bylo, že u mostu byl klid, Němci nic nezpozorovali. Thompson chvíli váhal a pak se, se svými 16ti muži, přebrodili příkopy, ve kterých jim místy voda sahala po krk, obsadili předmostí, dobyli malou elektrárnu a Bazookou vyřadili protiletadlovou věž se dvěma 20 mm děly. Poté zničili všechny kabely, které našli, aby měli jistotu, že nebude most vyhozen do povětří. Pak položili na příjezdovou silnici miny. Tak se stalo, že Thompsonova četa měla obsazen most ve Grave ve 13 hodin 45 minut a zbytek roty "E" obsadil druhý konec až ve 14 hodin 30 minut (celé bude ještě rozebráno u podrobnějšího popisu bojové činnosti americké 82. vzdušně-výsadkové divize).
Když skončil boj o most u Grave, překročili most první vojáci 2. praporu majora Edwarda Wellemse ze severu v 15 hodin 55 minut a v 17 hodin byl most zcela zajištěn. Akci si celou popíšeme blíže, nyní jen, že nikdo nečekal, že bude akce tak rychlá a úspěšná.
Další dva prapory z tohoto 504. parašutistického pluku ihned po přistání postupovaly na východ ke třem silničním přechodům a k železničnímu mostu přes kanál Mása-Waal, kam zároveň v té samé chvíli postupovali parašutisté z 505. a 508. parašutistického pluku. Stačilo obsadit jen jeden most, ale Gavin počítal s tím, že obsadí všechny.
Generála Gavin v této době prvého dne, v prvních hodinách po přistání, potřeboval pro zajištění obrany z Groesbeeckých výšin, když očekával německé protiútoky z Reichswaldu, především houfnice 376. parašutistického praporu polního dělostřelectva. Jen tohle dělostřelectvo mohlo zajistit, dle úvah štábu a Gavina, dobrou obranu v průběhu celé "Operace MARKET GARDEN".
Prvně v dějinách této nové zbraně, zbraňového systému - vzdušně-výsadkového vojska, byl shazována ze vzduchu, naráz - celý dělostřelecký prapor. 376. parašutistický prapor polního dělostřelectva tvořilo celkem 544 mužů, nejzkušenějších veteránů dělostřelectva, kteří byli spolu s 12ti houfnicemi ráže 75 mm, rozloženými vždy na 7 dílů, vysazováno z 48mi dopravních letadel Dakota. Nejprve byly shozeny na padácích houfnice (díly) a poté 700 granátů, když nakonec vyskočila celá obsluha.
Netrvalo ani hodinu od seskoku a veteráni dělostřelectva měli houfnice složené a rozmístěné do palebných pozic. Zápis říká, že za necelou hodinu již houfnice střílely do německých hnízd odporu. Palbu amerických houfnic tehdy řídil velitele praporu podplukovník Wilbur Griffith, to přesto, že si při seskoku zlomil kotník a tak jej vojáci museli i při řízení palby a pak i dál vozit na vozíku....


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“