XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 25.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 25.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 25.

Na mapě jsou místa v okolí Nijmegenu, která jsou uvedena v textu, místa bojové operační

Obrázek

oblasti, kde operovala americká 82. vzdušně-výsadková divize generála Gavina.
Když probíráme, od minulých článků, "všeobecné přistávání jednotlivých vzdušně-výsadkových divizí" a jejich prvé okamžiky na zemi dne 17. září 1944, musíme si dál říci, u Gavinovy americké 82. vzdušně-výsadkové divize, ještě více informací o tom, co následovalo po přistání těžkých zbraní - rozložených 75 mm houfnic.
Neuběhlo ani 14 minut od přistání těžkých zbraní a nad prostor přilétly doslova houfy kluzáků Waco tažené Dakotami C 47. Ztráty nebyly nijak abnormální - z Anglie jich odlétalo 50 a k cíli přistávacích zón jich v houfech přilétalo 46. V kluzácích Waco dostávala americká 82. vzdušně-výsadková divize jeden celý protitankový prapor, byli v nich ženisté, divizní štáb, některá další děla, munice, džípy s přívěsy a další potřebný materiál. Přistávání kluzáků proběhlo úspěšně, jen několik jich přistálo 3 km od zón a jen jediný Waco přistál až u města Wyleru, což bylo 10 km od německé hranice - viz mapa. V tomto případě šlo o " z nouze ctnost", neboť pilot kluzáku byl protiletadlovou palbou zabit a Waco přivedl na zem, místo mrtvého pilota, kapitán John Connelly. Úspěchem vůbec bylo, že kluzák dovedl do přistání. A byl to pouze Connelly a jeden pěšák, kteří unikli před zajetím a 18. září 1944 šťastně dorazili, nezraněni, ke své 82. Celkově takto přistálo dne 17. září, v první etapě 7 467 vojáků americké 82. vzdušně-výsadkové divize.
Přibližně 13 minut po těchto kluzácích přiletělo ještě dalších 35 kluzáků Horsa a Waco se štábem, již také vzpomínaného britského 1. vzdušně-výsadkového sboru generála Browninga, velitele Operace MARKET GARDEN. Z tohoto konvoje velitelství sboru se 3 kluzáky ztratily. Zbytek, tedy 32 kluzáků přistálo poměrně daleko na východ - skoro na německé hranice. Browningův kluzák například přistál necelých 100 metrů od Reichswaldského lesa. Vojáci vyložili generálův džíp, který osadili vlaječkou a generál se vydal do předem určeného místa svého velitelství.
Největší problém nastal pro spojaře hned po přistání. Radistům sborového velitelství se podařilo navázat spojení s americkou 82. vzdušně-výsadkovou i 101. vzdušně-výsadkovou, a také s nadřízenými složkami - britskou 2. A a spojeneckou 1. vzdušně-výsadkovou armádou v Anglii.
Ale již od tohoto okamžiku a ještě potom mnoho dní se nepodařilo spojit se radiem s Urquhartovou britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizí v Arnhemu. Nikdo, z celého štábu sboru nechápal co se to děje!!!

Zde ještě fotografie přistávání parašutistů a kluzáků z americké 82. vzdušně-výsadkové divize

Obrázek


generála Gavina v okolí Nijmegenu, zde při shozu a přistání u Grave.

Postupně si také řekněme, jak prvé okamžiky po 12 a 13 hodině dne 17. září 1944 viděli Němci. Začněme u generála Kurta Studenta, tehdy velitele německé 1. parašutistické armády, který měl své velitelské stanoviště přibližně 50 km západně od přistání generála Browninga. Tehdy, dopoledne a po poledni, z balkónu chaty u Vughtu, pozoroval obrovské množství spojeneckých letadel. Nejprve viděl bombardéry, později stíhací bombardéry a poté dopravní letouny s kluzáky, které mu přelétaly přímo nad hlavou. Student byl znalec, ale takovou leteckou armádu nikdy pohromadě neviděl. Všichni ti členové štábu, ochranky, a kde kdo, stříleli po nízkoletících letadlech ze všeho, co měli po ruce. Jak říkají zápisy, včetně informací, které jsem čerpal z těchto podkladů - Informace pro odstavce v Č 25 a poté i 26 a 27 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků - vylezl generál Student na střechu a snažil se určit kam všechna ta letadla, zvláště s kluzáky směřují!!!
Jeho pozorování a zkušenost říkala, že to bude určitě směrem ke Grave a Nijmegenu. V dalekohledu pak viděl jak dále na jih začínají přistávat u Sonu parašutisté. V sobě prý řešil dilema, jestli je tahle parašutistická a výsadková operace větší útok a jaký je její cíl. Jeho prvním rozhodnutím bylo, že zavolá svému nadřízenému polnímu maršálu Modelovi do Oosterbeeku a poradí se s ním, jenomže telefony byly hluché (postaralo se o to Holandské hnutí odporu).

Jako poslední si "všeobecně", před detailními informacemi o jednotlivých divizích, řekněme u Operace MARKET o tom, co se dělo, jak vypadaly prvé hodiny, první den - v okolí Arnhemu.
Ti, co přežili Arnhem, včetně generála Urquharta, který vše popisoval ve svém hlášení a i později v knize - Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM - říkají, že první minuty v Arnhemu, na místě přistání britské 1. vzdušně-výsadkové divize znamenaly - TICHO!!!
Ano, veškerá historická literatura, v některé své pasáži, popisuje prvé minuty přistání parašutistů jako - neskutečné, zlověstné, až neuvěřitelné ticho, které si prý pak teprve později dali do všech souvislostí.

Bylo divné, že Britové, britští parašutisté, na rozdíl od všech přistání Američanů, nenarazili u Arnhemu na žádnou zvláštní, tehdy tolikrát řečenou, protiletadlovou palbu.
Celý seskok parašutistů, stejně jako přistávání prvních kluzáků, probíhalo v seskokových zónách nejprve bez odporu a za příšerného ticha.
( O to víc totiž přijde člověku otázka - Proč se nevědělo, že je tam PVO slabá - a čtěme dál, se přistání nevolilo až v Arnhemu a u mostů?)


Bylo přesně 13 hodin 30 minut, když dorazili nad oranžové a rudé nylonové pásy (které tam rozložili, již vzpomínaní značkaři z 21. samostatné parašutistické roty majora B. A. Wilsona) označující přistávací zóny hned vedle farmy Reijers Camp (což byla zóna "S") a na vřesoviště Renkum Heide (což byla zóna "Z") severně a jižně u železniční tratě vesničky Wolfheze - prvé britské kluzáky Horsa, které nejprve přivážely pěšáky z 1. vzdušně-výsadkové brigády - brigádního generála P. H. W. Hickse, DSO, MC. Všechny historické popisy hovoří o proudu letadel, které táhly kluzáky, a že celý konvoj sahal až k městečku s Hertogensboch, které bylo vzdáleno od míst přistání u Arnhemu skoro 30 km. Všechna ta letadla s kluzáky způsobila nad zónou přistání neobyčejný chaos. Letecký provoz vypadal jako "Čekárna v úzkém vjezdu do parkoviště autobusů - někde za autobusovým nádražím". Velké množství kluzáků muselo prostě čekat nad zónou přistání než se uvolní pro ně místo. Takže nahoře kroužily kluzáky, které čekaly až se něco uvolní, a dole postupně přistávaly kluzáky.
Některé kluzáky při přistání narazily do stromu, které lemovaly přistávací zónu. Již během chvíle to na zemi vypadalo tak, že na "parkovišti" byly vedle nepoškozených kluzáků již mnohé s uraženými křídly. Zápisy v nahoře uvedených historických zdrojích říkají, že například v jednom z kluzáků, který narazil na strom, se uvolnila houfnice 75 mm a zabila celou osádku. Další kluzák Hamilcar se v měkké půdě zabořil a kluzák se převrátil. Poblíž havaroval další Hamilcar. A právě ztráta těchto dvou Hamilcarů znamenala ztrátu dvou tolik potřebných 75 mm kanónů, včetně ztráty třítunového nákladního automobilu a muničního přívěsu. I když některé ztráty byly velice citelné, hodnotilo velení celkové přistání kluzáků jako úspěšné, neboť ze 16ti houfnic ráže 75 mm 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku (Airlanding Light Regiment, Royal Artilery) jich například bylo 15 v pořádku.
Prvé minuty a hodiny na přistávacích plochách u Arnhemu se nesly ve znamení vykládání děl, džípů, muničních přívěsů, munice a zásob. Jak se jevilo jako snadné vykládání z nepoškozených kluzáků, bylo o to těžší vykládání z poškozených, či jen naražených kluzáků. Obsah z havarovaných kluzáků musely někdy obsluhy vysekávat sekyrami, příčky řezat pilami, či někdy jen narovnat zkřížené konstrukce.
Ani ne za půl hodiny, tedy v 13 hodin 53 minut se nebe u Wolfheze zaplnilo na 15 minut padáky. To seskakovala britská 1. parašutistická brigáda brigádního generála G. W. Lathburyho, DSO, MBE.
Celý seskok parašutistů začínal shozem 650 kontejnerů, ve kterých byly pušky, kulomety, munice, potřebný materiál a dokonce i několik skládacích motocyklů. Poté vyskočili britští parašutisté, kteří byli vlastně soumary, neboť mimo své výzbroje měli ještě na laně pověšené velké vaky s výstrojí a výzbrojí. Při seskoku se hned na počátku některé vaky utrhly a spadly volně - většinou rozbité zničené - do přistávací zóny. Bohužel právě v těchto vacích, které se utrhly, bylo mnoho tolik potřebných radiostanic a součástí do nich. Také přistání parašutistů hodnotilo velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta jako poměrně úspěšné( předpokládaly se totiž, při takto prováděné bojové operaci, 30ti až 40ti procentní ztráty jak na lidech tak na materiálu, a to hned v době přistávání....).
Samotný generál Urquhart, velitel divize, přistával v prvé vlně kluzáků a hodnotil přistání 5 191 mužů jako úspěšné. Jak si později detailněji řekneme, byl generál spokojen s tím, co viděl po přistání. Viděl jak Skotové 7. praporu pluku králových vlastních skotských hraničářů (King's Own Scottish Borderes) se začali pro obranu zakopávat u Reires Campu a ostatní pěší jednotky z 1. vzdušně-výsadkové brigády brigádního generála Hickse budovaly obranná postavení kolem přistávacích a seskokových zón, kde potom připravovaly podmínky pro výsadek posil druhé etapy, druhého dne - 18. září 1944. V té samé době již vyrážela 1. parašutistická brigáda generála Lathburyho do Arnhemu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 25.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 26.

Zatímco 1. vzdušně-výsadková brigáda generála Hickse budovala po svém přistání okamžitě okolo přistávacích a seskokových zón pevnou obranu, dala se do pohybu směrem Arnhem 1. parašutistická brigáda brigádního generála Lathburyho. Parašutisté Lathburyho, po praporech, ve třech proudech, měli jako nejdůležitější úkol obsadit arnhemské mosty a odclonit Arnhem proti německým protiútokům. Všechny tři parašutistické prapory postupovaly za danými cíly,(

Obrázek

viz na mapě trasy LEOPARD, TIGER a LION), takto:

1) Severní trasou, která byla označena na mapě kódovým názvem - LEOPARD - se vydal podél silnice Ede-Arnhem 1. parašutistický prapor, kterému velel podplukovník David Dobie s úkolem obsadit důležité výšiny severně od Arnhemu a krýt tak od severu všechny přístupové cesty k mostům Arnhemu proti očekávaným německým útokům.

2) Pod kódovým označením TIGER postupoval střední trasou, přes Oosterbeek, směrem přímo do středu města Arnhem, britský 3. parašutistický prapor pod velením podplukovníka Johna Fitche. Fitchův 3. parašutistický prapor měl za úkol obsadit centrum Arnhemu, okolo kterého měl vytvořit pevné vnější obranné postavení silničního mostu přes Rýn.

3) Úplně nejjižnější trasou, pod kódovým označením LION, postupoval později "nejznámější prapor" - "2. parašutistický prapor podplukovníka Johna Frosta", jehož úkolem bylo projít celou severní stranu břehu řeky Dolní Rýn. Co nejrychleji proniknout do města Arnhem a přitom se zmocnit všech tamějších tří mostů - železničního, pontonového a toho nejznámějšího a největšího dálničního mostu.



Před všemi těmito třemi prapory 1. parašutistické brigády generála Latburyho měla však nejprve vyrazit urychleně, na silně vyzbrojených džípech, průzkumná rota divize směrem k dálničnímu mostu, která měla most obsadit a držet ho dokud nedorazí, více úkoly pověřený, Frostův 2. parašutistický prapor( měl obsadit po trase ještě železniční a pontonový most). Jenomže tady vznikl hned na počátku zádrhel, neboť když velitel divizní průzkumné roty Freddie Gough se svými muži, a byly to čtyři čety, přistál, měl problémy. Totiž již při přistání mu hlásil jeho zástupce kapitán David Allsop, že z 22 džípů, které měly dorazit, dorazila jen část. Chyběly džípy čety "A". Bylo nutno jednat dle situace a muselo postačit jen to, co bylo na místě a tak místo čtyř čet mohla směrem do Arnhemu vyrazit průzkumná rota v síle tří čet na ozbrojených džípech. "Průzkumáci" 1. vzdušně-výsadkové divize si zvolili pro svůj postup do Arnhemu, k důležitému dálničnímu mostu - trasu severní, trasu LEOPARD a se všemi džípy, které měli k dispozici, ujížděli plnit úkol. Hned po "průzkumácích" se daly do pohybu po svých trasách i ony tři prapory Lathburyho 1. parašutistické brigády a to pěšky....!!!
Teprve za těmito třemi pěšími proudy postupovaly motorizované kolony džípů 1. protitankové baterie, spolu s ženisty, spojaři a štáb brigády....

V závislosti na vzdálenosti od seskokových a přistávacích ploch se začaly projevovat zásadní problémy se spojením. Tak, jak se kolony vzdalovaly od zón seskoku a přistání, nechával prověřovat zástupce velitele spojovací služby britské 1. vzdušně-výsadkové divize major Anthony Deane-Drummond spojení s jednotlivými brigádami a prapory. Zvláště pak postup všech tří proudů, všech tří praporů na trasách LEOPARD, TIGER a LION generála Lathburyho i "průzkumáků" divize. Nejprve zdálo, že je vše v pořádku a spojení funguje. Jenomže s přibývajícími metry a minutami signál v radiostanicích slábl. S některými radiostanicemi, umístěnými na džípech, byly signály stále méně slyšitelné a někde bylo naprosto spojení ztraceno. Tak se stalo, že s přibývajícími minutami a vzdáleností ztrácel generál Urquhart velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize možnost jednotky řídit a velení musel stále více přenechávat svým podřízeným. Major Deane-Drummond se ještě pokusil navázat spojení tak, že vyslal džípy s radiostanicemi napůl cesty, aby předávaly hlášení od postupujících jednotek do štábu divize. Jenomže velmi rychle ztratil spojení i s těmito džípy v lesnatém a hustě zastavěném terénu, kde se podle všech hlášení dosah tehdejších britských radiostanic rychle snižoval. Nebyla to záležitost jen britských radiostanic, ale i amerických radiostanic, neboť Urquhart dostal k dispozici zvláštní tým Američanů se dvěma radiodžípy - a to těsně před odletem. Tento americký tým měl udržovat spojení se stíhacími bombardéry určenými pro podporu britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Ale ani jejich vysokofrekvenční vysílačky nebyly schopné v prostoru Arnhemu navázat spojení ani s těmi letadly - stíhacími bombardéry - které létaly nad oblastí Arnhemu. Bylo tehdy nepochopitelné, až neuvěřitelné, že ani zkušené týmy s letitými zkušenostmi nedokázaly vyladit frekvenci, kterou používali piloti stíhaček a stíhacích bombardérů....!!!!
Tak se stalo, že již na počátku samotné bitvy - "Operace MARKET GARDEN" - již několik hodin po výsadku - se zhroutil celý systém spojení Urquhartovy britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Tedy dřív, než parašutisté v operaci vůbec vystřelili!!!


A teď něco o prvních hodinách dalších Němců, kteří se, tak jako generál Student, přímo účastnili bojů proti - "Tři a půl divize" - proti spojeneckým jednotkám v "Operaci MARKET GARDEN" - o velení Skupiny armád B polního maršála Modela.
Také zde začněme tím, že první vyhodnocení začaly na štáb německé "Skupiny armád B" polního maršála Modela přicházet od jednotlivých ochranných rot v terénu z oblasti Arnhemu. Nejprve byli hlášeni telefonem jen nějací parašutisté, ale velmi rychle potom hlásila ochranná rota, že u Wolfheze přistávají spojenecké kluzáky. Když tuto zprávu sděloval operační důstojník štábu Modela v hotelu Tafelberg službu konajícímu podplukovníkovi - nechtěl tomu věřit. Přesto raději pospíchal do hotelové jídelny, aby to sdělil obědvajícímu maršálu Modelovi a jeho štábním důstojníkům slovy, cituji:

"Právě jsem dostal hlášení, že u Wolfheze přistávají kluzáky."

(Citace i informace pocházejí ze stejných zdrojů, které jsem uvedl v Č 25).
Model i ostatní reagovali různě. Model si myslel, že parašutisté jdou po něm, stejně jako si to myslel i plukovník Tempelhoff, operační důstojník Skupiny armád B. Začal chaos mezi štábními důstojníky, který si později u Arnhemu celý popíšeme.
Jen si řekněme, že všichni spěchali do Doetinchemu, na velitelství německého 2. ts (II. ts) SS generála Bittricha. Na místě zůstával jen pobočník poručík Sedelhauser, který se ještě vrátil do místnosti hotelu, aby svinul operační mapy, na kterých byly zakresleny veškeré pozice německých jednotek na celé Západní frontě k datu - půlnoc ze 16. na 17. září 1944. Mapy odnesl do auta a dal pokyn osobním i nákladním automobilům, aby evakuovaly hotely Tafelberg a Hartenstein do, již zmiňovaného, Doetinchemu. Když odjížděly poslední automobily, byli Britové jen 3 km od hotelu.

Jednou z nejdůležitějších činností v celé "Operaci MARKET GARDEN" bylo konání velitele, před chvíli vzpomínaného, 2. ts (II. ts) SS-Obergruppenführera (odpovídající anglo-americká hodnost Lietenant-Generál a ČSA hodnost generálporučík) Willi Bittricha.
Generál Bittrich dostal prvá hlášení o výsadku spojeneckých kluzáků u Wolfheze přímou linkou ze střediska leteckého poplachu, tehdejší největší letecké základny Luftwaffe v Holandsku - z letiště Deelenu ve 13 hodin 30 minut odpoledne. My víme, že to bylo v době, kdy první britské kluzáky dosedaly na přistávací zónu právě v oblasti tohoto letiště.
Jen několik minut po tomto hlášení z Deelenu přišla další hlášení o výsadcích západně od Arnhemu a Nijmegenu. Také Bittrich, jako ostatní němečtí vysocí generálové a maršálové řešil nejprve dilema - jestli se jedná o velkou operaci, nebo jen nějakou menší operaci a co je záměrem spojenecké vzdušně-výsadkové operace, jako celku.
Byl to však velice zkušený polní velitel, který nechtěl nic ponechat náhodě, a proto i když mu nebyla situace hned zcela jasná, provedl zásadní rozhodnutí, která měla zásadní vliv na celý průběh Operace MARKET GARDEN:

a) Uvedl do pohotovosti obě své tankové divize - jak 9. td SS, tak 10. td SS.

b) Protože se nedovolal do nadřízeného štábu Skupiny armád B v hotelu Tafelberg (víme, že Model evakuoval k němu), ani ke generálu Studentovi ve Vughtu jednal samostatně a rozhodl se bránit mosty v Arnhemu a Nijmegenu a v tomto smyslu vydal všechny potřebné rozkazy svým dvěma podřízeným tankovým divizím.

c) Německé 9. td SS "Hohenstaufen" nařídil obsadit oblast Arnhemu všemi pohotovostními jednotkami, které měla k dispozici a které tvořila většinou pěchota. Ti měli především zlikvidovat nepřátelské parašutistické výsadky západně od Arnhemu. Jediná mobilní jednotka divize, a byl jí 9. pancéřový oddíl SS Hauptsturmführera (anglicky Captain, česky kapitán) Gräbnera se měla urychleně přesunout po dálnici z Arnhemu do Nijmegenu, kde měla zajistit tamní mosty přes řeku Waal a zároveň kontrolovat spojení mezi Nijmegenem a Arnhemem.

d) Poté se Bittrich spojil se štábem 10. td SS "Frundsberg" a poručil zastupujícímu veliteli SS Oberststurmbanführerovi (anglicky Lietenant-Colonel a česky podplukovník) Otto Paetschovi, aby jeho divize co nejrychleji projela Arnhemem a koridorem, který už bude držet průzkumný oddíl 9. td SS až k Nijmegenu, kde měla obsadit železniční a silniční most přes řeku Waal a vytvořit v Nijmegenu a jižně od města předmostí. Dostaly k dispozici všechny jednotky, které se nacházely v oblasti Nijmegenu.

Bittrich chtěl takto zničit všechny výsadky, jak americké 82. vzdušně-výsadkové divize v oblasti Nijmegenu, tak všechny jednotky britské 1. vzdušně-výsadkové divize, které se nacházely v oblasti Arnhemu!!!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 25.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 27.

Jestliže by Němci skutečně splnili včas Bittrichovi rozkazy, znamenalo by to, že budou kontrolovat mosty v koridoru obou dvou posledních velkých řek Montgomeryho plánu - přes řeku Waal a přes řeku Dolní Rýn. Tím by celá "Operace MARKET GARDEN" naprosto zkrachovala. Právě proto říkám a plyne to z toho všeho, co jsme si popsali, že Bittrichovy rozkazy v prvních hodinách měly zásadní vliv na celou "Operaci MARKET GARDEN".
Zaskočení Němci prostě reagovali velmi rychle a snažili se na výsadky útočit tak rychle, jak to jen šlo, mnohdy i s malými jednotkami, které byly momentálně k dispozici. To proto, že např. 2. ts SS potřeboval trochu více času ke zformování a přesunu do místa nasazení, aby mohl Bittrichovy rozkazy plnit. Tak třeba 9. pancéřový průzkumný oddíl 9. td SS "Hohenstaufen" potřeboval více než 3 hodiny na to, aby byl vůbec schopen vyrazit k Nijmegenu, protože měl svá OT a OA již naloženy na železniční vagóny, neboť, jak víme, měl ten den ujíždět do Třetí říše. Britům tak zbývalo několik hodin, aby dosáhli svých cílů a obsadili Arnhem, čímž mohli zabránit přísunu německých posil nejen do Arnhemu, ale i do Nijmegenu.

Když vyrazily všechny tři prapory Lathburyho 1. parašutistické brigády ze seskokových a přistávacích zón, byl všude nedělní klid, který však netrval dlouho. Již prvé jednotky britských parašutistů, které vpochodovaly do Arnhemu, narazily na odpor německých jednotek, i když jen zprvu sporadický. Spíše se v prvních hodinách pochodu parašutisté setkávali s jásajícími Holanďany, kteří jim nabízeli jídlo, pití a ovoce, očekávajíce oslavy konce války. Tehdy obě strany netušily, že ve skutečnosti začíná válka v jižním Holandsku.
Pochodové proudy parašutistů netušily, že se nacházejí v těsné blízkosti výcvikového prostoru, kde jsou umístěny dvě německé roty ze 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS sturmbannführera (anglo-americký ekvivalent major, česky major) Kraffta z divizní Skupiny von Tettau. Major Krafft měl své velitelství v hotelu Wolfheze, které bylo vzdáleno jen 1 km od spojenecké přistávací zóny na Renkum Heide. Major Krafft totiž již ve 12 hodin 30 minut, když zahlédl přistávat, a my víme, že značkaře, uvedl svůj 16. výcvikový a záložní prapor pancéřových granátníků SS, aniž k tomu dostal rozkaz z vyšších míst, do pohotovosti. Zároveň odvolal z Arnhemu svou 7. kádrovou a 8. zajišťovací rotu, které připojil k 9. rotě, rozmístěné mezi Arnhemem a Oosterbeekem. Také Krafft, když viděl později kluzáky i parašutisty, řešil od 13, 30 dilema - Co je cílem spojeneckých výsadků? Vyrobil si sám 3 možnosti:

- Cílem je Modelův štáb.
- Cílem je letiště Deelen.
- Cílem jsou mosty v Arnhemu.

A Krafft použil třetí možnost - Cílem jsou mosty v Arnhemu.
Rozhodl se tedy, že i se svými slabými silami musí zadržet britský postup na Arnhem, a protože byla fronta mezi silnicí Ede - Arnhem a řekou Dolní Rýn pro něho příliš široká, nemohl vlastně nic řádně obsadit, ale měl v plánu Spojence zdržovat. Soustředil své roty na užší frontě mezi železniční tratí Utrecht-Arnhem a silnici z Utrechtu přes Renkum a Oosterbeek do Arnhemu.
Major Krafft pak vydal tyto rozkazy:

- 2. rota rozmístěná v okolí hotelu Wolfheze provede útok na nepřítele, od něhož byla vzdálena jenom 1 500 metrů.
- Štáb praporu a 4. rota v Oosterbeeku se přesunou k hotelu Wolfheze, kam od Arnhemu přijde i 9. rota.
- Zároveň vyslal na průzkum dvě družstva.

Jedno družstvo, a bylo to družstvo Moellerke, vyslané na průzkum v síle jednoho poddůstojníka a tří mužů se vydalo podél železniční tratě směrem k vesnici Wolfheze, kde narazilo na britské parašutisty a bylo zajato. Druhé družstvo - "Družstvo Hueber" (zde byly použity bojové skupiny v síle družstva) - provádělo průzkum severně od silnice Ede-Arnhem a hlásilo odtud, že tam žádní parašutisté nejsou.
¨Major Krafft pak, dle zápisu, poslal hlášení svému veliteli generálu von Tattau, cituji:

"Nepřítel přistál severně a severozápadně od Wolfheze. Můj prapor přechází do útoku."

(Zdroj citace a informací viz Č 25).

Krafftova 2. rota vyslala jednu kulometnou četu na sever od železniční tratě k vesnici Wolfheze. Sotva kulometčíci zaujali své pozice, začali ve 14 hodin 20 minut ostřelovat britskou přistávací zónu u farmy Reijers Camp, ale za dalších 20 minut se museli němečtí kulometčíci stáhnout, neboť parašutisté z Dobieho 1. praporu již obsadili vesnici Wolfheze a německé kulometné četě hrozilo obklíčení. Další boje v prostoru, cituji ze zdrojů -
., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a dalších historických informací:

"Přistávací zóna, obsazená vojáky 7. praporu pluku králových vlastních skotských hraničářů, však nezůstala dlouho klidná. Ve středisku leteckého poplachu Teerose I. na silnici mezi Arnhemem a Apeldoornem se právě konala porada velitelů 4. praporu 213. leteckého spojovacího pluku, když došlo hlášení o britském výsadku. Hauptman Weber shromáždil důstojníky a 90 mužů své roty, rozmístěné v Teerose II., a vyslal je okamžitě k zónám výsadku. Jeho 'Bojová skupina' byla nasazena právě proti zóně Reijers Campu a stáhla se po těžkých bojích až v nočních hodinách.
V době, kdy se německá kulometná četa 2. roty stahovala podél železniční tratě k východu, reorganizoval major Krafft své jednotky, které nyní zaujímaly obranu po obou stranách silnice Wolfheze - Oosterbeek, dva a půl kilometru východně od původních postavení. Krafft věnoval zvláštní pozornost pravému křídlu, které pokládal za nejvíce ohrožené. Sem umístil 4. rotu, která dorazila z Oosterbeeku, kdežto na levé křídlo jeho postavení byla umístěna 2. rota. Ve středním postavení proti silnici z Wolfheze zaujaly pozice u hotelu Wolfheze, kde bylo také Krafftovo velitelské stanoviště, 2 protitankové kanóny ráže 37 mm a četa protiletadlových děl. Další protitankový kanón dal major Krafft k dispozici 2. rotě. V postavení asi 300 metrů jižně od hotelu, měl dvě minometné čety, které kryly palbou celou obranu praporu. Když v 15 hodin 30 minut dorazila 9. rota, Krafftem zatím ponechána v záloze, zvýšil se počet jeho mužů na číslo 435. Sílu britských výsadkářů, kteří stáli proti němu, major Krafft neznal, odhadoval však, že jejich převaha je několikanásobná."

Všechny historické prameny pak říkají, že se v zápisech našlo, že major Krafft počítal s tím, že ani on, ani muži jeho praporu následné boje nepřežijí.

Z britských jednotek, které postupovaly směrem k Arnhemu, narazily na Němce jako první průzkumáci z 2. průzkumné roty majora Gougha z britské 1. vzdušně-výsadkové divize, kteří, jak jsme si řekli, na ozbrojených džípech, ujížděli k dálničnímu mostu, který měli obsadit dřív, než sem dorazí, pěšky se pohybující, muži z 2. parašutistického praporu podplukovníka Frosta. Tady je nutno říci, že major Gough měl výhrady k úloze své roty při útoku na Arnhem, neboť se domníval, že by bylo vhodnější vyslat nejprve před prapor hlídky na několika džípech, které měly hledat tu nejsnazší cestu přímo k dálničnímu mostu v Arnhemu. Protože nebyl jeho návrh schválen, žádal, aby byla k jeho rotě zařazena zesílená četa lehkých tanků typu Tetrarch, které přivezly kluzáky. Ale i to bylo zamítnuto. Když džípy jeho roty projíždějící severní trasou LEOPARD postupovaly, narazily v hustém lese na německou léčku. Křížová palba německých kulometů donutila Goughovy průzkumáky vysednout a zalehnout na náspu železniční trati na východním okraji vesnice Wolfheze, což bylo kousek od železniční stanice. V době bojů pak dostal Gough rozkaz, aby předal velení svému zástupci a odjel na divizní velitelství pro další rozkazy. Na divizním velitelství Gough Urquharta nezastihl a tak se v doprovodu čtyř džípů vydal zpět ke své jednotce. Později se major Gough a 2. průzkumná rota připojili k obraně dálničního mostu v Arnhemu, který bránil 2. prapor podplukovníka Frosta.
Bude o tom ještě detailně řeč u jednotlivých divizí.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“