XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 28.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 28.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 28.

Trasy postupu všech tří praporů z 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, odpoledne

Obrázek

dne 17. září 1944.
Stále dokončujeme prvé hodiny přistání, jakož i prvé hodiny celého dne 17. září 1944, v tomto případě u britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
Generál Urquhart si za místo svého velitelského stanoviště vybral po přistání jižní okraj přistávací zóny. V prvých minutách po přistání část činností svých oddílů viděl sám a pak na velitelství divize zprávy nejprve přicházely i rádiem. Náhle však začaly výpadky radiových zpráv, výpadky, které přecházely až k úplnému přerušení spojení. Generál Urquhart ještě navštívil velitele zajišťovací, přistávací a seskokové zóny generála Hickse, jehož 1. vzdušně-výsadková brigáda budovala obranu zón, kde měly další dny přistávat nejen materiálové posily, ale i další jednotky. Tady se k němu dostala zpráva - zpráva, která se ukázala jako nepravdivá - že čelní 2. průzkumná rota majora Gougha přišla o všechna vozidla. A právě tato nesprávná a nepravdivá zpráva vyvolala u Urquharta potřebu mluvit s Goughem o tom co mají udělat "průzkumáci" dál (jak jsme již řekli a ještě bude osvětleno, Gough na velitelství divize přijel, ale Urquharta tam nenašel a vrátil se, se štěstím, ke své 2. průzkumné rotě. Gough později velel za zraněného Frosta obraně dálničního mostu v Arnhemu až do zhroucení obrany). Když se však konečně Urquhart vrátil na divizi, zjistil, že zhroucení spojení je totální a že nemá prakticky žádné spojení ani s jedním plukem, natož praporem, či rotou, tedy nemohl se spojit ani s majorem Goughem, ani s brigádním generálem G. W. Lathburym, velitelem 1. parašutistické brigády, jehož tři prapory postupovaly po třech trasách určených jako jejich bojové cíle,
(- Severní trasou LEOPARD postupoval 1. prapor podplukovníka D. Dobie.
- Střední trasou TIGER postupoval 3. prapor podplukovníka J. A. C. Fitch.
- Jižní trasou LION pak postupoval 2. prapor podplukovníka J. D. Frosta.)
cíle, které měly prapory dobýt a zajistit v Arnhemu a předměstí, včetně toho nejdůležitějšího, silničního mostu v Arnhemu.
Když Urquhart zjistil totální výpadek spojení, vrátil se ke starému způsobu spojení a nejprve vyslal spojku ke Goughovi.

(Informace jsem čerpal pro Č 28 a poté i 29 a 30 z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).

Ve své knize Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM - mapuje tehdejší události - a říká, že nevydržel nečinně sedět na divizním štábu. Sebral se proto a ve svém džípu, jen s řidičem a jedním spojařem, odjel hledat velitele 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, a to v 16 hodin 30 minut.
Ve stejném čase narazili Lathburyho parašutisté z 3. a 1. praporu na střední a severní trase (TIGER a LEOPARD) na odpor německých jednotek z 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS majora SS Kraffta (Divizní skupina von Tettau). Na severu, u trasy LEOPARD, se postup parašutistů z 1. parašutistického praporu podplukovníka Dobieho musel kvůli zuřivým německým útokům skoro zastavit a podplukovník musel dát rozkaz, aby byla osa postupu přenesena dále na jih, kde však také narazil na silný německý odpor. Divizní 2. průzkumná rota, které v nepřítomnosti Gougha velel kapitán Allsop, se snažila německé obranné pozice obejít, aby nalezla cestu k 1. praporu, ale její pokusy skončily, neboť v těchto místech měli Němci silnou obranu "prošpikovanou" těžkou kulometnou palbou propojenou s palbou minometů.
Celkově bylo jasné, že 1. prapor hned tak neprorazí a podplukovník Dobie zjišťoval, že výšiny severně od Arnhemu nebude moci obsadit, jak mu určoval původní plán.
Podobně špatně se vedlo podplukovníku Fitchemu a jeho 3. parašutistickému praporu na střední trase TIGER, kde byla také příliš silná německá obrana, neboť zde major Krafft v 15 hodin 55 minut posílil svůj prapor již vzpomínanou 9. rotou, která zablokovala trasu pochodu právě 3. praporu. Pochodující kolony britských parašutistů se v husté kulometné a minometné palbě, v Doorwethském lese, s velkými ztrátami (byly zlikvidovány více než 2 čety praporu během několika málo minut, neboť se dostaly přímo před hlavně maskovaných německých kulometů) rozpadly na jednotlivé čety a družstva, které byly přinuceny zalehnout.
Také podplukovník Fitch, stejně jako předtím Dobie, začal hledat náhradní cestu k mostu v Arnhemu, neboť mu bylo jasné, že ani on svého plánovaného cíle nedosáhne.
Do toho všeho došlo k řečenému selhání spojení, takže velitelé jednotlivých praporů neměli možnost sehnat instrukce od velitele pluku Lathburyho, - a ztráceli přehled. Jednotliví výsadkáři, bez situačních map (zjistili, že mapy, které měli k dispozici byly nepřesné), v neznámé krajině, rychle ztráceli orientaci a bez velení mezi nimi vznikal chaos.

Mnohé historické popisy těchto odpoledních hodin dne 17. září hovoří o tom, že postup 1. a 3. praporu, byl-li nějaký, byl vlastně jen "pomalým plížením vpřed". Jak jinak tenhle postup nazvat, když za 2 hodiny, nejdůležitější hodiny dne, urazily 1. a 3. prapor pouhé 4 km a k mostu k Arnhemu stále zbývalo ještě nekonečných 6 km. Tím se naděje, že by tyhle dva prapory, dosáhly svých cílů, neustále zmenšovala!!!

Ještě si připomeňme, že major Gough, velitel divizní 2. průzkumné roty, dojel konečně na Urquhartovo divizní velitelství, kde svého velitele nezastihl a ani se nedozvěděl, co mu chtěl. Podplukovník Mackenzie, náčelník štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize, nic nevěděl a jen mu řekl, že Urquhart odjel za Lathburym, jehož štáb postupoval za 2. parašutistickým praporem podplukovníka Frosta po jižní trase LION směrem k nejdůležitějšímu mostu - silničnímu mostu přes Dolní Rýn v Arnhemu.
A tak Goughovi nezbylo nic jiného, než se čtyřmi džípy vyrazit po stejné trase a doufat, že Urquharta někde cestou potká.
Džíp generála Urquharta mezi tím projížděl po silnici z Utrechtu do Arnhemu a pak dál k jihu, když po několika minutách narazil na zadní voje Frostova 2. parašutistického praporu, který pochodoval v zástupu po obou stranách silnice směrem na dálniční most. Vepředu slyšel Urquhart střelbu a když dostihl Frostovu velitelskou rotu, dozvěděl se, že podplukovník Frost je vepředu, v místech, kde čelní družstva bojují s Němci. Dozvěděl se také, že tam Lathbury není, a že odjel na střední trasu a tak se vydal za ním. Jak se tomu v boji často náhodně stane - ( zvláště není-li spojení), netušil tehdy Urquhart, že se právě minul s majorem Goughem.
U 3. praporu se pak dozvěděl, že Lathbury je někde vepředu a tak za ním vyrazil a zastihl ho u křižovatky na silnici Utrecht-Arnhem, kam Němci směřovali těžkou minometnou palbu.
Při krátké poradě si vyměnili informace a své zneklidnění, že jednotlivé prapory postupují pomalu, že je špatné až žádné spojení, což úplně paralyzuje snahu velet. Lathbury vypověděl, že s 1. praporem nemá spojení žádné a s Frostovým 2. praporem má jen občasný kontakt rádiem. Z porady vyplynulo, že se dá vlastně velet jen tam, kde budou generálové přítomni fyzicky a tak se Lathbury snažil dostat 3. parašutistický prapor z lesa přes postřelovanou křižovatku, aby tak mohl pokračovat v pochodu. V té samé době se chtěl generál Urquhart spojit s divizním štábem pomocí rádia, ale když se k džípu, kde měl rádio s radistou otočil, dopadla u džípu mina a těžce zranila spojaře. Rádio se zdálo nepoškozené, ale přes všechny snahy se generálovi spojení navázat nepodařilo.
Tehdy se Lathbury a Urquhart domluvili, že velitel divize nepojede zpět na své velitelství, protože, podle všech známek, je cesta k přistávacím zónám, kde bylo i velitelství divize, již Němci zablokována.
(Později bude tato anabáze Urquharta a jeho cesta zpět na velitelství divize detailně popsána, až se budou probírat veškeré boje britské 1. vzdušně-výsadkové divize od 17. září do 27. září 1944.
Zde si ještě řekněme, že okolo 17 hodiny, či krátce před 18 hodinou, prvého dne si začínal generál Urquhart uvědomovat, že se mu pomalu, ale jistě - nevratně - začíná vymykat bojová situace z rukou a prvně mu vytanula myšlenka, že celá operace "může" skončit krachem....!!!)

A jak prožíval pozdní odpolední hodiny velitel 16. záložního praporu pancéřových granátníků SS major Krafft?
Právě odpoledne po 17 hodině zesílil na jeho prapor tlak britského 1. a 3. parašutistického praporu, neboť parašutisté se přece jenom po prvém zaskočení Němci trochu vzpamatovali a začali sami přecházet do útoku.
Právě po 17 hodině hlásila německá 2. rota SS Krafftovi, že čelně je sice vystavena jen slabému útoku britských parašutistů, ale bylo tvrdě napadeno její levé křídlo dvěma rotami podporovanými těžkými pěchotními zbraněmi a protitankovými děly. Německé průzkumné družstvo z 2. roty SS bylo zcela zlikvidováno na silnici Wageningen-Arnhem 3. parašutistickým praporem.
Major Krafft v 17 hodin 15 minut navštívil v hotelu Wolfheze generálmajora Fridricha Kussina, německého velitele Arnhemu, kterého předtím poslal Model, aby získal čerstvé informace o situaci. Major Krafft generála Kussina informoval o nejnovější situaci, pak mu generál schválil jeho opatření a informoval ho o tom, že přechází pod obranu 2. ts SS generála Bittricha, jehož jednotky převzaly obranu celého prostoru Arnhemu.
Generál Kussin chtěl odjet z Krafftova velitelství po silnici z Wageningenu do Arnhemu, jenomže major mu tuhle cestu nedoporučoval, neboť měl zprávy, že tudy postupují silné svazky britských parašutistů. Řekl mu, aby se vydal po silnici podél železniční trati, kterou pokládal za bezpečnější. A Kussin jej neposlechl a vydal se po silnici, kterou přijel!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 28.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 29.

Za několik minut po poradě s Krafftem, kterého generál Kussin, velitel Arnhemu, neposlechl a nechal se odvážet zpět po cestě z Wageningenu do Arnhemu, dorazil se svým doprovodem, v citröenu s předním náhonem, na křižovatku silnic z Wageningenu a Doorwerthu do Arnhemu. Zde jen na chvíli zřejmě uviděli kolonu britských parašutistů z 3. parašutistického praporu, kteří právě procházeli křižovatkou. Řidič vezoucí generála Kussina udělal manévr, jako když chce obrátit a ujet, ale britští parašutisté byli rychlejší. Skočili do příkopů z obou stran silnice a ihned na automobil stříleli z pušek a samopalů. Generál Kussin byl zasažen,

Obrázek

když otevřel dveře a chtěl vyskočit z citröenu, stejně jako řidič, ordonance a tlumočník, kteří seděli vzadu, byli zabiti, když vyskakovali z auta. Britští parašutisté ponechali těla na místě a pokračovali rychle dál v cestě, neboť křižovatku ostřelovali Němci minomety.
Bylo to v době, kdy parašutisté britského 3. praporu podplukovníka Fitcha útočili na německé pozice 2. roty Krafftova praporu a podařilo se jim Němce z křižovatek vyhnat a dál útočili nyní již na obě křídla německých postavení. Krafft udělal ještě jeden pokus dobýt zpět ztracené křižovatky na jižním křídle a v 17 hodin 30 minut poslal do protiútoku na pomoc 2. rotě svou zesílenou 9. rotu, která dostala jako posilové prostředky jedno protiletadlové dělo ráže 20 mm, dva protitankové kanóny ráže 37 mm, kulometnou četu 2. roty, praporní četu minometů 81 mm a dalších 7 minometů ze zálohy. Německé 9. rotě se v útoku nepodařilo křižovatky dobýt, ale na hodiny zaměstnala britské parašutisty na jižním křídle, kteří tak nemohli splnit svůj úkol a postupovat dál do Arnhemu.
Na severním křídle ve směru LEOPARD se v 17 hodin 10 minut britští parašutisté z Dobieho 1. praporu pokoušeli dobýt německá obranná postavení 4. roty ze 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS majora Kraffta. Jenomže jejich útok Němci odrazili a boje trvaly až do setmění, když v 18 hodin 25 minut byl již celý Krafftův prapor prakticky obklíčen a vystaven útokům ze severu i z jihu. Krafft proto vydal rozkaz, aby zbylí pancéřoví granátníci SS ustoupili na východ, kde byl průnik snazší. Britové zde neměli silnou obranu a Krafft si chtěl pro další boj uchránit těžší zbraně - děla a minomety. Němečtí pancéřoví granátníci SS své pozice drželi až do 21 hodin 30 minut a kryti palbou těžších zbraní unikli s menšími ztrátami ve 22 hodin 30 minut, kdy Krafftův prapor narazil při ústupu na německou Bojovou skupinu Spindler, z 9. td SS. V té době totiž již Bojová skupina Spindler, která dorazila v pozdních odpoledních hodinách do Arnhemu, začala zřizovat obranu na západních přístupech k městu.

K popsaným odpoledním a večerním bojům německého 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS majora Kraffta je nutno říci, že to byl právě tento Krafftův prapor - což bylo 435 pancéřových granátníků SS - , kteří zablokovali postup přibližně 1 500 britských parašutistů při jejich postupu do Arnhemu. Byl to právě Krafftův prapor, který nedovolil Lathburyho dvěma praporům - 1. a 3., aby dosáhly svých cílů a odclonily přicházející německé posily od obrany Arnhemu ze severu a východu, aby tak byla zajištěna obrana silničního mostu v Arnhemu již v prvních odpoledních hodinách až do večera, prvého dne výsadku - "Dne D" 17. září 1944.

Byl večer 17. září 1944 a generál Urquhart zjistil, že se již nemůže vrátit na své divizní velitelství( na seskokové a přistávací zóně), neboť po celé cestě hrozilo nebezpečí německých přepadů a proto musel zůstat u Lathburyho 1. parašutistické brigády, přesněji řečeno v pozicích jeho 3. praporu, tedy na trase TIGER u podplukovníka Fitche. Byl beze zpráv, neměl přehled o situaci a nemohl ovlivňovat nic víc, než činnost 3. praporu, který svou čelní rotou dosáhl okrajů Oosterbeeku. U hotelu Hartenstein byl však již postup praporu pomalý a proto večer nařídil generál Lathbury, po poradě s velitelem 3. praporu podplukovníkem Fitchem pro parašutisty přestávku.
Generálové Urquhart a Lathbury se rozhodli první noc ze 17. na 18. září strávit ve velké vile nedaleko silnice (bude ještě detailně rozebráno u pojednání o 1. vzdušně-výsadkové divizi). Generál Urquhart neměl vůbec žádné zprávy o Frostově 2. parašutistickém praporu a jen doufal, že dosáhl silničního mostu v Arnhemu.

Nyní se ještě na chvilku vraťme k polnímu maršálu Modelovi, kterého odpoledne vyhnali z hotelu Tafelberg britští parašutisté svým přistáváním na doskokových zónách ani ne 3 km od hotelu.
Suita polního maršála Modela ujížděla asi hodinu na zámek v Doetinchemu, do míst, kde měl své velitelství štáb německého 2. ts (II. ts) SS generála Bittricha. Polní maršál prý byl tak vyveden z míry (jak říkají všechny historické prameny uvedené v Č 28), že když dorazil na místo, křičel prý stále něco jen o tom, "že ho málem dostali". A "že ho málem dostali" opakoval několikrát a každému. Nemohl se uklidnit a pak přeci jenom s Bittrichem probral nejnovější situaci. Schválil všechna Bittrichova opatření a rozkazy, které jsme si popsali v Č 26 na konci, když jsme řekli, že byly nejdůležitějšími rozkazy pro německou obranu v okolí Arnhemu a Nijmegenu pro celou "Operaci MARKET GARDEN".
Poté si polní maršál Model, po špatné zkušenosti v Arnhemu, vybral jako své velitelství nenápadný zahradnický domek.
Teprve poté volal svému nadřízenému veliteli Armád Západ, polnímu maršálu Rundstedtovi a seznámil ho s nejnovější situací a hned žádal posily. Ve svém popisu situace v okolí Arnhemu nezapomněl podotknout, že se musí na parašutisty zaútočit do prvních 24 hodin, než se stačí zkonsolidovat a jako první posily žádal protiletadlové jednotky, tanky, SHD, ale i pěchotu, když prvé oddíly žádal, aby byly k dispozici již večer 17. září....
Polní maršál Rundstedt mu řekl, že určitě pošle vše, co bude v okolí k dispozici.
V prvních hodinách odpoledne dne 17. září řešil polní maršál Model problém, kde začít na spojenecké parašutisty útočit nejdříve. Chyběly mu ty nejdůležitější informace, odpovědi na tyto otázky:

a) Jaké mají úmysly Spojenci?
b) Co je jejich záměrem?
c) Co je cílem spojenecké výsadkové operace?


Polní maršál Model tehdy vůbec netušil, že na všechny otázky už má někdo z německého velení přímé odpovědi.
Ano, byl to generál Student, velitel 1. parašutistické armády ve Vughtu.
Generála Studenta jsme opustili odpoledne, když ze střechy svého domu ve Vughtu pozoroval přílet a přistávání spojeneckých parašutistů. Poté řešil dilema jak řídit svou 1. parašutistickou armádu, kterou spojenecké vzdušné výsadky rozdělili na dvě části. V té době mu vůbec nefungovalo telefonní spojení, mohl spoléhat jen na rádio a většina jeho jednotek bojovala pod svým místním velením. Koordinace žádná.
A tehdy, nejen Studentovi, ale později vlastně celému velení na Západě, "nahrála válečná štěstěna".
Totiž jedna z německých jednotek, která prohrabávala jeden z mnoha havarovaných spojeneckých kluzáků Waco, objevila přímo " válečný poklad".

Byl jím nepoškozený kufřík s kompletními plány "Operace MARKET GARDEN".

Všechny historické popisy uváděné v Č 28 pak říkají - vzhledem k tomu, že Student neměl s nikým spojení, než spojení rádiem, které mělo výpadky - "Trvalo celých 10 hodin, než byl obsah kufříku - plány 'Operace MARKET GARDEN' postoupeny polnímu maršálu Modelovi a pak dál velení na Západě".


K celé situaci Němců - odpoledne dne 17. září 1944, po Bittrichově rozkazu - je nutno říci, že v oblasti severně a západně od Arnhemu začaly postupně, během odpoledne, jednotky německé 9. a 10. td SS - vyrážet ke zničení spojeneckých výsadků.
Podplukovník jednotek SS Harzer, velitel německé 9. td SS "Hohenstaufen" si své velitelství zařídil ve škole na severním předměstí Arnhemu. To proto, že z tohoto místa měl velmi dobrý výhled na celé město a jeho okolí a tak mohl odtud vydávat prvé rozkazy, které směřovaly k zadržení a zničení spojeneckých výsadků západně od města Arnhemu, čímž plnil základní rozkaz generála SS Bittricha, velitele svého nadřízeného 2. ts SS.
Když vydával první rozkazy, měl slabé podřízené jednotky. Jeho první oddíly byla pěchota, vybavená ručními zbraněmi, ale stále doufal, že rychlost zmate britské parašutisty do doby, než dorazí těžké zbraně. Když vydával prvé rozkazy nevěděl nic o 16. výcvikovém a záložním praporu pancéřových granátníků SS majora Kraffta, který mu tak dobře zadržel nejútočnější spojenecké prapory - 1. a 3. prapor britských parašutistů.
Proto Harzer vysílal své první pěší jednotky, aby přehradily obě hlavní silnice do Arnhemu, tedy ze směru z Ede a ze směru z Utrechtu. Dále pak hodlal, jak budou přicházet jeho jednotky do Arnhemu, tvořit obranu v půlkruhovém postavení právě přes obě silnice.

A tehdy nejen Harzer, ale i Krafft, trochu přehlédli vedlejší silnice, které vedly do Arnhemu podél severního břehu řeky Rýn. Možná, že je Harzer a Krafft nepřehlédli, ale měli jen momentální nedostatek jednotek....
Všichni víme, že to byla jižní trasa - trasa LION - po které se do Arnhemu vydal podplukovník Frost se svým 2. parašutistickým praporem. Konečný cíl jeho postupu byly tři mosty - železniční, pontonový a především ten nejdůležitější - DÁLNIČNÍ SILNIČNÍ MOST v Arnhemu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 28.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 30.


Zbývá nám, mimo popisu odpoledního tankového útoku britského 30. as na čele s Gardovou tankovou divizí, ještě první den Operace MARKET GARDEN, popsat cestu Frostova 2. parašutistického praporu k Dálničnímu mostu v Arnhemu.
Začněme tím, že Frostovi parašutisté 2. praporu vyrazili odpoledne po 15. hodině od svých seskokových zón - s cílem násilně obsadit tři mosty v Arnhemu. Pontonový most, železniční most a ten nejdůležitější - dálniční most přes řeku Rýn. Vyrazili jižní trasou, kódově označenou LION, kterou nestačili Němci nijak mimořádně, možná pro nedostatek jednotek, koordinovaně zabezpečit. Dlouhé pochodové kolony parašutistů Frostova 2. parašutistického praporu z 1. parašutistické brigády generála Lathburyho, narušovaly jen místy džípy, které stejnou pochodovou rychlostí táhly lehká protitanková děla a čtyřkolové přívěsy s minomety, nebo s rezervou střeliva a dalšího potřebného bojového vybavení.
Zdánlivě poklidná cesta k Němci zapomenutému cíli zas tak bezproblémová nebyla, naopak byla plná menších bitek s nečekanými skupinami, náhodně se zde nacházejícími německými vojáky, "kteří měli být vlastně jinde". Z takových skupinek, v místě se náhodně nacházejících vojáků Wehrmachtu a SS, se postupně rozrůstala přicházející Bojová skupina Buttlar.
Posuďme sami.
V jakémsi úvodu, si nejprve řekněme něco o veliteli 2. praporu podplukovníku Johnu Duttonu

Obrázek

Frostovi (*31. 12. 1912, +21. 5. 1993), který v parašutistickém vojsku nebyl žádným nováčkem, ale byl velice zkušeným velitelem parašutistických jednotek, dokonce byl již v té době, září 1944, všeobecně uznávaným veteránem parašutistických operací. Již někdy v začátcích této nové zbraně - ještě jako major Frost, velel již první "ostré" operaci britských parašutistů, Operation Biting, při které v noci z 27. na 28. února 1942 zaútočili britští parašutisté na německou radarovou stanici u Brunevalu. Tehdy 120 britských parašutistů přivezlo z francouzského pobřeží do Anglie důležité součástky německého radiolokátoru Würzburg. Jeho další akcí bylo, že se zúčastnil bojů britské 1. parašutistické brigády v severní Africe, v rámci Operace Torch ( viz zde v Č 2: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=132&t=1151
, kde již byl velitelem 2. parašutistického praporu. Jeho 2. parašutistický prapor se pak zvláště proslavil v "Operaci Husky" na Sicílii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196&start=30
, kde jeho parašutisté bránili a ubránili most Primosole poblíž Catánie.

Podplukovník John Dutton Frost si po seznámení s úkolem Operace MARKET GARDEN, pro svůj 2. parašutistický prapor vypracoval poměrně jednoduchý plán jak dobýt a zabezpečit důležitý silniční most, hlavní cíl operace v Arnhemu a splnit i ostatní úkoly:

1) Jeho čelní parašutistická "rota A" bude postupovat přímo k dálničnímu mostu v Arnhemu, "ať se okolo ní děje, co se děje", obsadí jej a zabezpečí jeho obranu.

2) Za ní postupující "rota C" měla obsadit železniční most, který se nacházel 4 km blíže po proudu, po železničním mostě měla "rota C" přejít a pak zaútočit z jižní strany Rýna na most dálniční.

3) Poslední z rot - "rota B" - měla úkol zmocnit se pontonového mostu přímo ve městě Arnhem. Pokud by jej Němci do té doby odstranili, měla "rota B" obsadit kopce zvané "Den Brink", nacházející se na okraji města. Kopce Den Brink totiž ovládaly všechny přístupy k městu Arnhem od západu.

První hodiny po 15. hodině odpolední probíhaly přesně podle plánu podplukovníka Frosta. Parašutisté v předvoji rychle postoupili, bez jediného výstřelu, do vesnice Heelsum, když po cestě zabrali několik nákladních aut, jeden štábní vůz a zajali 15 překvapených Němců. Pak se britští parašutisté, jak se v holandských vesnicích a městech stávalo, ocitli v oslavujícím a jásajícím davu obyvatel, Holanďané již oslavovali konec války, nevědouc, že pro ně válka ještě na hodně měsíců neskončila. Oslavy trvaly důležité desítky minut, kdy mnohé oddíly nepostupovaly. Když první parašutisté prošli vesnicí Heelsumem, ozvala se prvně střelba. Britští parašutisté však narazili nejprve na nečekaný, nekoordinovaný německý odpor. "Rota A" si německé střelby nevšímala a postupovala dál.
Ostatní roty však narazily na různorodé skupiny německých vojáků, které být v těchto místech neměly. Tak například zde byla jedna německá četa, kterou sem z 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS poslal major Krafft. Poslal ji však nikoliv aby utvořila obranu na silnici vedoucí po severním břehu Rýna, ale měl v úmyslu nechat obsadit přívoz u vesnice Heveadorp.
A právě u Heveadorpu ztratila důležitá čelní britská "rota A" pod velením majora Digbyho Tatham-Wartera několik parašutistů, ale přesto postupovala bez přestávky vpřed, stejně jako se nezdržovala již předtím, při krátké bitce na okraji Oosterbeeku.
U Oosterbeeku chtěla dalšímu britskému postupu zabránit malá skupina "esesáků" z 10. td SS, kteří zde v té době byli na nedělní procházce - na nedělním výletě..... Tehdy pod velením sturmmanna SS (anglo-americká hodnost je - Lance Corporal, český ekvivalent svobodník) Helmuta Buttlara zaujala skupina obranné pozice na náspu trati k železničnímu mostu přes Rýn - jeho 14 "výletníků", které po nějaké době posílili vojáci, kteří jako část ženijní roty SS, byli vysláni do těchto míst generálem von Tettau (Divizní bojová skupina von Tettau). Ženijní skupina SS, jako celek, měla za úkol podminovat a zničit železniční most dřív, než k němu dorazí britští výsadkáři. Také tento odpor britská "rota A" rychle obešla, kdežto "rota C" majora Victora Dovera se pustila, po rozvinutí, do boje s vzniklou německou Bojovou skupinou Buttlar.

Britští parašutisté tak po cestě k prvnímu postupovému cíli - železničnímu mostu - dorazili až pár minut po 18. hodině. Železniční most vypadal na první pohled opuštěný a britský poručík Barry dostal rozkaz, aby se svou četou přešel na jižní stranu Rýna. Jenomže když britští parašutisté vstoupili na železniční most a ušli pár kroků, začal na ně z jižní strany mostu střílet německý kulomet. Britští parašutisté okamžitě vytvořili kouřovou clonu, ve které se snažili dostat co nejblíže k německému kulometu. Dostali se skoro 300 metrů od začátku mostu, když náhle uviděli v rozptylující se kouřové cloně německého ženistu, který poklekl uprostřed mostu a něčím manipuloval. Prvé družstvo čety zahájilo okamžitě palbu a druhé družstvo s poručíkem Barrym v čele rychle útočilo vpřed. Když parašutisté přebíhali na druhou stranu mostu, německý ženista zmizel a mostem otřásla obrovská exploze. Němečtí ženisté v tom momentě odpálili jeden z oblouků dvojkolejného železničního mostu a celý jeden oblouk se zřítil do Rýna. Němci za řekou hned začali střílet, zraněný poručík Barry a ještě dva parašutisté začali ustupovat na svou severní stranu mostu kryti opět kouřovou clonou.
Tak se stalo, že v 18 hodin 30 minut byl zničen první postupový cíl Frostova 2. parašutistického praporu - železniční most přes řeku Rýn.
Tehdy měl ještě podplukovník Frost vysílačkami spojení a proto se snažil urychlit postup svých parašutistů k "druhému postupovému cíli, k pontonovému mostu", který byl od dálničního mostu ještě vzdálen 1,5 km. V této době čelní "rotu A" znovu zdržela v postupu kulometná palba, která přicházela z kopců Den Brink, kam mezitím ustoupila německá Bojová skupina Buttlar. Britští parašutisté se tak museli z otevřené silnice uchýlit do domů a postupovat přes zadní dvorky. Frost řešil situaci tak, že proti německé Bojové skupině Buttlar, uchycené na kopcích Den Brink, vyslal svou "rotu B" pod velením majora Douglase Crawleyho, čímž uvolnil "rotu A" v jejím postupu do Arnhemu. "Rota A" projížděla zadem kolem domů do města, kde se její postup začal zrychlovat, neboť zde německý odpor nebyl.
V tu dobu se čelní jednotky 2. parašutistického praporu, které přešly Weerdjestraat dostaly k druhému postupovému cíli, pontonovému mostu.

Tady je čekalo nemilé překvapení, neboť němečtí ženisté odstranili celou střední část pontonového mostu a tak se pontonový most, pro začátek Operace MARKET GARDEN, nedal použít (Britové sami přiznávají, jak si později řekneme, že situaci s pontonovým mostem tak trochu nezvládli, a že jej měli již v začátku operace lépe zabezpečit, rychle opravit a lépe využívat)....
Již se šeřilo, postupující parašutisté viděli, o více než kilometr dále, další z cílů - Hlavní cíl Operace MARKET GARDEN - Dálniční silniční most v Arnhemu. Byl to velký železobetonový Dálniční most, po kterém ještě k večeru projížděla nerušeně německá vozidla.


Z Jaroslav Hrbek - Arnhem, jsou typická slova britského kapitána ženistů Erica Mackaye, pronesená u zbytků pontonového mostu, cituji:

"Tohle je typické pro celou zpackanou operaci, teď budeme muset získat ten další pitomý most"

Měl zřejmě někde daleko v mysli to, co my víme dnes - , že ze tří cílů bude ten - Nejvzdálenější, teprve ten třetí most, tím krvavým mostem, který budou muset britští parašutisté za cenu těžkých obětí bránit!!!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“