XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.

Oblasti, které měly jednotlivé vzdušně-výsadkové divize zajistit po svém přistání, a které

Obrázek

měly následně zabezpečit pevnou obranou, jak jim určoval plán Operace MARKET GARDEN.
Všeobecné hodnocení prvého dne Operace MARKET GARDEN.
Máme-li hovořit o úspěšnosti prvého dne Operace MARKET GARDEN a to do půlnoci ze 17. do 18. září, můžeme vlastně jen konstatovat, že jak britští, tak také američtí parašutisté své prvotní cíle obsadili, nebo o ně zatím bojovali.
Má-li se však hodnotit celkově splnění úkolů prvého dne té vzdušné části - MARKET - tak úkoly prvého dne splněny nebyly.
Vzdušným výsadkům Spojenců se nepodařilo hned ten první den zajistit koridor pro obrněné jednotky britské 2. A a to:

- Most v Sonu, který, jak si u americké 101. vzdušně-výsadkové divize řekneme, Němci vyhodili do vzduchu - a náhrada - most u Bestu obsazen první den nebyl.
- Americká 82. vzdušně-výsadková divize se k mostu v Nijmegenu vůbec nedostala.
- Britští parašutisté obsadili jen severní část dálničního mostu v Arnhemu a ještě k tomu s mnohem menšími silami, než předpokládal plán.
- Ani - GARDEN - , pozemní část operace, nedopadla dle plánu, neboť Gardové obrněné divizi se nepodařil rychlý průlom z předmostí u Neerpeltu a její postup naopak rychle uvízl, jak bylo řečeno v předchozím článku, již 10 km za výchozí pozicí, tedy ještě před Valkenswaardem.

Pokud si člověk prostuduje všechny dostupné prameny, musí jasně konstatovat, že ač byli Němci skutečně překvapeni spojeneckým úderem, reagovali neobyčejně rychle a profesionálně. Němečtí velitelé, od maršála, či generála, až po obyčejného svobodníka, reagovali neobyčejně pružně a rychle se ve vzniklé situaci orientovali. Trochu tápání a pomalejší chápání lze zaznamenat u těch nejvyšších (například polní maršál Model a v první fázi i Rundstedt), kterým trvalo pár hodin, než určili úmysly Spojenců a celkový cíl spojenecké operace. Jak již bylo jinde mnou řečeno, tito maršálové ovlivněni Anziem - vyloděním Spojenců v italském Anziu, v lednu 1944 a především pak vyloděním v Normandii - neustále očekávali spojeneckou obojživelnou operaci do Holandska z moře. Nejdéle tápání trvalo polnímu maršálu Modelovi, než si udělal vůbec jasno.
Tady je nutno říci, a předchozí články to dokazují, že neobyčejně iniciativně si počínali nižší němečtí velitelé, ve funkci velitele Bojové skupiny, či velitele praporu, jako byl například major SS Krafft, velitel 16. výcvikového a záložního praporu pancéřových granátníků SS, nebo svobodník SS Buttlar, který na výletě se 14ti vojáky rychle vytvořil Bojovou skupinu Buttlar, která se neustále rozrůstala, a tak si počínali i mnozí další němečtí důstojníci a poddůstojníci. Z vyšších důstojníků jsme si řekli o důležitosti rozkazů generála SS Bittricha, velitele 2. ts SS (II. ts SS).
Jak vypadala potom schopnost velitelů některých německých bojových útvarů, o tom vypovídala právě obrana Krafftova praporu, kdy odclonil přístupy k mostu v Arnhemu. Stejně tak vypovídající hodnotu o rychlé obraně má "Bojová skupina Henke", kterou vedl plukovník Henke a která znamenala, že jednotky amerického generála Gavina hned první den nevybojovaly most u Nijmegenu.
Tohle vše prostě první den Spojenci nejen nepředpokládali, ale takovouhle obranu Němců vůbec neočekávali...!!!
V negativním hodnocení prvého dne je snad tím největším záporem, nejhorším problémem, ta skutečnost, že výsadek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta u Arnhemu nesplnil všechny cíle. To přesto, že se podařilo vysadit 5 191 britských parašutistů a pěšáků, které dokázalo zastavit, nebo silně omezit jejich činnost - přibližně 600 německých pancéřových granátníků SS, či vojáků Wehrmachtu (435 vojáků Krafftova praporu SS, 90 vojáků z roty Weber, a zbytek byl ze skupiny Buttler, kde byli i ženisté a někteří další jednotlivci). Němci v Arnhemu zastavili, nebo omezili činnost, vlastně 2/3 útočících britských sil a způsobilo jim první den poměrně citelné ztráty.
Na celé věci v okolí Arnhemu bylo špatné také to, že takřka polovina vysazených britských jednotek zůstala buď u přistávacích ploch a seskokových zón, jako obránci, nebo hlídala cesty, či křižovatky a do boje vůbec nezasáhly!!!

Negativem skutečně zásadním v Arnhemu a okolí bylo zhroucení radiového spojení!!!


Tohle zhroucení radiového spojení (každý zná heslo - Bez spojení není velení!) znamenalo již na počátku dezorganizaci!!! Velitelé od úrovně praporu a výš nemohli velet.
Navíc, jak bylo řečeno, Britové hned na počátku přišli v Arnhemu o dva důležité cíle, když jeden most jim Němci vyhodili do povětří přímo před nimi a druhý jim zdemolovali předtím. Tedy ze tří důležitých cílů zůstal jen jeden - Dálniční most přes řeku Rýn. K tomuto mostu se však dostalo jen přibližně 600 parašutistů, což byla skoro jen 1/10 z výsadku.

Podobně negativně lze hovořit o amerických vzdušně-výsadkových divizích, které si v dalších článcích začneme rozebírat detailně.
Zde si jen k prvému dni řekněme, že ani američtí parašutisté z 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina nevyužili tu skutečnost, že Němci ihned nezaútočili z východní strany, z Reichswaldského lesa, tedy vlastně z Třetí říše, hned ten první den. Američané měly řečené skutečnosti( dle vojenských odborníků) rychle využít a obsadit most v Nijmegenu, což neudělali a my si později detailně, v následných článcích řekneme, co to další dny stálo krve.
I když se o most v Nijmegenu první den američtí parašutisté pokoušeli, zvolili špatně přístup útočných oddílů, které i těch "pár" Němců palbou odrazilo. Nastaly vleklé a těžké pouliční boje (několik dní zůstala v Nijmegenu dokonce obklíčena jedna skupina amerických parašutistů, kterou osvobodily až útoky 20. 21 a 22. září), které se táhly několik dní, ale k mostu se první den bojů Američané vůbec nedostali.
Problémy měla i americká 101. vzdušně-výsadková divize generála Taylora, které Němci "před nosem" vyhodili most u Sonu. Američané museli provizorně překlenout Wiléminin kanál, čímž nebyl do příjezdu britských ženistů zajištěn koridor pro britské obrněné jednotky. Američané z divize "Křičících orlů" měli ještě problémy i s mostem v Bestu, neboť tam byly větší německé jednotky, než tvrdili "zpravodajci"( bude ještě detailněji rozebráno).
Velitelé všech jednotek přímo na místě se později shodli v názoru, že "zpravodajci" pro Operaci MARKET GARDEN dodali nepřesné informace o rozmístění Němců v celé oblasti od Eidhovenu, přes Nijmegen, až po Arnhem včetně.
Stejně negativně, zpravodajsky špatně zajištěný, vyzněl útok britské Gardové obrněné divize, která narazila již po proražení německé fronty u Neerpeltu, a která nedokázala včas a dostatečně daleko prorazit v koridoru - útok tanků nabral časový skluz, který nebyl schopen celý britský 30. as (XXX. as) během celého prvého dne dohnat. Německá obrana, na kterou útočila britská Gardová obrněná divize byla pevná, gardisté museli sesednout z tanků, čistit před obrněnou vozbou silnici a okolí, což zabralo mnoho času. Gardisté dobývali jedno ohnisko odporu po druhém, měli velké ztráty na lidech a technice a ztráceli v útočné operaci jednu z nejdůležitějších součástí úspěchu - Čas!

A tak se největším problémem prvního dne bojů v operaci MARKET, ale i GARDEN, stalo - "Nedodržení časového plánu Operace MARKET GARDEN!!!".

Ocituji zde hodnocení, které jsem čerpal z historických podkladů, když i všechny další informace pro odstavce v Č 34 a poté i 35 a 36 byly použity z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, dále John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM., Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944., Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.,Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků
, když následný popis pochází z Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944 a nejlépe vystihuje celé hodnocení prvého dne "Operace MARKET GARDEN", jako celku, cituji:

"První den operace končil tedy situací pro Spojence nepříliš radostnou. Spojenečtí výsadkáři, kteří toho odpoledne přistáli v oblasti od Eindhovenu až po Arnhem, byli odhodláni otevřít cestu tankům a pěchotě britské 2. A a nepochybovali o tom, že pomoc je na cestě. Věřili, že posily a materiál, jejichž výsadek byl plánován na příští den, jejich pozice vylepší a umožní jim dosáhnout zbývajících cílů. V optimistické náladě plnili muži výsadkových jednotek své povinnosti, aniž by uvažovali o tom, co štáby zanedbaly a jakých chyb se dopustily. V jejich hodnocení akce to nebyl vcelku vzato špatný 'nedělní výlet'."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 35.

Americká 101. vzdušně-výsadková divize "Křičící orli" v "Operaci MARKET GARDEN".

Detailnější průběh bojových operací "Křičících orlů" začneme někde u podrobné instruktáže - den před bojovým vystoupením amerických parašutistů - 16. září 1944.
V průběhu předchozích článků jsme se již seznámili s tím co od 10. září předcházelo. Nejprve byl nejvyšším velitelům britské 2. A, velitelům 1. parašutistické armády a také 1. parašutistickému sboru vydán rozkaz, že 17. září bude spuštěna "Operace MARKET GARDEN". Poté následovalo plánování, které je popsáno na těchto odkazech:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5752
, když na následujícím odkaze je i přesné složení americké 101. vzdušně-výsadkové divize:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
. Ve stručnosti si tedy řekněme, že instruktor, který měl dne 16. září 1944 seznámit příslušníky 101. vzdušně-výsadkové divize s, do té doby, utajovanými skutečnostmi operace, nezačal hned úkoly 101. Nikoliv!
Instruktor nejprve vysvětlil povšechně zámysl "Operace MARKET GARDEN" a pak vysvětloval všeobecně úkoly té nejvzdálenější divize tzv. "Rudých ďáblů", jak američtí parašutisté přezdívali, podle barvy baretů, britským parašutistům z 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta. Instruktor říkal, jak vypověděly zápisy, že "Rudí ďáblové" s pomocí Sosabowkého polských parašutistů dobudou a ubrání "Po dobu tří dnů dálniční silniční most v Arnhemu", a mimo toho ještě další dva mosty - železniční a pontonový, a udrží je do příchodu tanků svých britských kolegů z obrněného 30. ts generála Horockse.

- Tři dny, jak zdůraznil i instruktor je tak maximální doba, po kterou jsou poměrně lehce, jen dělostřelectvem, minomety a bazookami vybavené jednotky schopny odolávat německým protiútokům.
- Tři dny také dostaly pozemní jednotky britské Gardové obrněné divize, aby ke svým kolegům dorazily.
- Tři dny tak mělo dělit spojenecké jednotky od vítězství nebo od porážky.

Poté se začal instruktor zabývat úkoly jejich amerických kolegů z 82. vzdušně-výsadkové divize, o kterých řekl, že 505. a 508. parašutistický pluk a jejich 376. pluk výsadkového polního dělostřelectva vyskočí nad nimi z pohledu mapy na zóny N a Z východně od Groesbeeckých výšin. Pluky 82. vzdušně-výsadkové divize generála Gavina pak dobudou a udrží Groesbeecké výšiny, jejichž výška 100 metrů nad okolním terénem je vlastně nejvyšším místem v celém Holandsku. Tyhle 100 metrů nad mořem vysoké kopce vlastně ovládají okolní krajinu na všech světových stranách na kilometry daleko. Když je budou parašutisté 82. ovládat a zajistí si přitom své zóny seskoku pro pozdější přistání kluzáků, mají velkou šanci ovládat i koridor pro příchod britských tanků. Poslední z amerických pluků 82. - 504. parašutistický pluk - měl seskočit poblíž 540 dlouhého mostu přes řeku Waal u Nijmegenu, severně od Grave a zmocnit se tohoto důležitého mostu. Tenhle most přes řeku Waal u Nijmegenu byl mnohem větší a delší, než most v Arnhemu a také se očekávalo, že 504. parašutistický pluk přitom ještě obsadí další tři mosty (z nichž jeden je železniční), přes 60 metrů široký kanál řeky Maasy.
Když příslušníci 101. slyšeli úkoly jejich amerických kolegů z 82., skutečně jim nezáviděli. Jen samotné obsazení mostu v Nijmegenu byl těžký "oříšek", neboť se jednalo o dlouhou železobetonovou konstrukci přes velmi širokou řeku Waal, jejíž obranu Němci vybavili těžkými zbraněmi a měli rozkaz jej buď ubránit, nebo padnout. Již v předchozích článcích jsme si řekli, že i generál Gavin, velitel americké 82. vzdušně-výsadkové divize, vyjádřil svou nespokojenost a tvrdil, že úkoly nejsou jen pro jednu divizi, ale nejméně pro dvě a vůbec ne pro jeden pluk, který měl Nijmegen a jeho mosty dobýt při takovém množství úkolů.

Pak se teprve instruktor začal zabývat detailněji úkoly 101. vzdušně-výsadkové divize "Křičících orlů" generála Taylora.

Pluky 101. měly seskočit a jejich kluzáky přistát v trojúhelníkové oblasti, kde pomyslné

Obrázek


vrcholy trojúhelníka tvořila města Best, St. Oedenrode a město Son:

- Jejich 501. parašutistický pluk měl seskočit na zónu A, což bylo 6,5 km severně od Veghelu, kde měl okamžitě obsadit a ubránit 4 železniční a silniční mosty přes řeku Aa a přes Vilémův kanál.

- Další z pluků 502. parašutistický pluk měl přistát na seskokové zóně B a okamžitě se vydat obsadit malý most přes řeku Dommel, což je severně od St. Oedenrode, u mostu vytvořit neprodyšnou obranu a udržet jej. Zároveň měl 502. zajistit přistávací zóny pro kluzáky, které měly přilétat o něco později po seskoku parašutistů a pak po dva dny měly přivážet i džípy a kanóny 75 mm, včetně munice. To vše pro obranu proti německým protiútokům z východu i západu.

- Poslední z pluků 506. parašutistický pluk měl seskočit přesně na sever od Sonu v seskokové zóně C. Odtud měly jeho prapory okamžitě vyrazit na jih přes Sonský les a obsadit město Son na kanálu královny Vilemíny (též Wileminin kanál). Rota A z 1. praporu, o které budeme velmi často hovořit a zúčastníme se hlavně těchto bojů 506. parašutistického pluku, dostala za úkol dobýt a udržet most na hlavní silnici vedoucí z Eindhovenu do Sonu a dál po koridoru až do Arnhemu. Úkol 506. parašutistického pluku předpokládal, že jeho parašutisté obsadí dva menší mosty přibližně necelých 1 400 metrů po obou stranách hlavního mostu v Sonu a udrží je. Až tohle území 506. zajistí, měl postupovat na město Eindhoven, které měl dobýt, vyčistit a udržet jej až do příjezdu tanků britské Gardové obrněné divize, která do Eindhovenu měla dorazit nejpozději do 18. září ráno.

Instruktor se dál zabýval městem Eindhoven, o kterém řekl, že je to velké město, které mělo v té době 130 000 obyvatel (to bylo v roce 1944 - v dnešní době má více než 210 000 obyvatel). Město Eindhoven mělo 4 malé mosty, které bylo nutné obsadit.
Celkově měla 101. vzdušně-výsadková divize "Křičících orlů" obsadit těch mostů 7.
V době instruktáže však ani instruktor, ani zpravodajská služba nedodala informaci, že Němci před několika dny před 17. zářím vyhodili do povětří menší mosty po obou stranách hlavního mostu v městě Son. Později hořce nesli nejen instruktor, ale celé velení 101. tu skutečnost, že Britové - britská zpravodajská služba, která nechávala denně letecky kontrolovat cíle - všechny mosty v operační oblasti MARKET GARDEN - musela o zničení cílů u Sonu vědět. Britská zpravodajská služba si nedala ani tu práci, aby o tom Američany ze 101. vzdušně-výsadkové divize informovala... !!!
Instruktor tehdy americké parašutisty ze 101. nabádal, aby na všech stupních dbali na to, že bude silnice koridoru neustále volná pro projíždějící britské tanky. Stejně tak zdůrazňoval, že takové úkoly dostaly i další parašutistické jednotky severně od 101.
Úkol nejdůležitější pro všechny tedy byl - ubránit a udržovat koridor do Arnhemu a dál za něj neustále volný!!!

Vlastně byl řečen zásadní úkol - položit koberec (GARDEN), po kterém pojedou britské tanky a britští pěšáci bez překážek do Arnhemu - převalí se přes Arnhem a - "vletí" do ruhrského údolí a k zadním vrátkům do Třetí říše!!!!

Instruktor také řekl, že i když Urquhart a jeho britská 1. vzdušně-výsadková divize, spolu se Sosabowkého 1. polským parašutistickým plukem má přiděleny ty nejtěžší, nejhazardnější, nejobtížnější a nejvzdálenější úkoly v "Operaci MARKET GARDEN", zabezpečit most v Arnhemu - je i úkol 101. velice důležitý. Arnhem byla skutečná brána do Německa, kde se dalo očekávat, že se budou Němci prát jako lvi a raději obětují život, než by most vydali Spojencům. Ačkoli je most v Arnhemu na nejvyšší příčce žebříčku priorit, nic to nemění na důležitosti úkolů 101.
Vždy musí být přeci nějaký začátek a dobrý začátek - ten dobrý začátek - bude obstarávat americká 101. vzdušně-výsadková divize.

A pak uvedl velice logickou větu, když řekl, že je to právě oblast Eindhovenu, bojová oblast 101., která je přece jako stvořená k tomu, aby tady Němci "zatrhli tipec" celé spojenecké operaci...!!!!. Myšleno, že když zaútočí v kořeni celého koridoru - 96 km dlouhém - v oblasti Eindhovenu, způsobí tím nejméně ohromné potíže celé "Operaci MARKET GARDEN" a pokud by koridor úplně přeťali, ocitla by se všechna vojska v koridoru v naprostém obklíčení...! Všichni výsadkáři by tak byli odříznuti od hlavních sil a ponecháni svému osudu.

Až teprve jako druhou prioritu, po zabezpečení Eindhovenu a oblasti 101., označil instruktor mosty přes řeku Maasu a Waal v Grave a Nijmegenu v prostoru 82. vzdušně-výsadkové divize. To proto, že kdyby Němci přerušili silnici koridoru tady, čekal by Brity a Poláky v Arnhemu stejně špatný osud obklíčených....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 34.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 36.

Zřejmě u všech vzdušně výsadkových divizí instruktoři, kteří poučovali výsadkáře, o, do té doby utajovaných informacích, bojové operace MARKET GARDEN - vždy zdůrazňovali, že právě ta jejich divize má "ten nejdůležitější úkol". Instruktor, který 16. září seznamoval americké parašutisty z divize "Křičících orlů" takový skutečně byl, jak svědčí všechny historické podklady, které uvádím u Č 34.
Zvláštním způsobem pak instruktor použil Arnhem, kde zdůraznil bezprostřední taktickou prioritu dálničního mostu v Arnhemu a řekl, že má skutečně největší strategický význam.
V zápětí však pokračoval, že celý úspěch tažení bude vždy záviset na tom, jak své úkoly splní jednotky na každé pozici pod Arnhemem, tedy 82. u NIJMEGENU a okolí a pak také samozřejmě - Vy - "Křičící orli", slavná 101. vzdušně-výsadková divize - pokud by jste selhali vy u Eindhovenu a okolí, je

"vše ztraceno!!!"

A zvláštním způsobem pak pokračoval o tom, že pokud selžou "Rudí ďáblové" a Poláci - tedy britská 1. vzdušně-výsadková divize a polská 1. výsadková brigáda na té nejvyšší příčce,

" budou ztraceni jen oni!"

Při všeobecném popisu jsem říkal, že mezi jednotlivými americkými, britskými a polskými jednotkami došlo ještě před odletem k slovním třenicím o tom, že Američané dostali více výzbroje a více letadel, což Britové a Poláci označovali za známku, že jsou před nimi upřednostňováni Američané. Americké historické prameny k tomu říkají, že tomu tak nebylo, že Američané měli svůj způsob boje, pro který používali takové a takové zbraně a Britové měli zase svůj způsob boje, pro který používali své druhy zbraní. Vše řadili do běžného srovnávání kdo má jakou uniformu, zbraň, bundu, pušku!
Po instruktáži si měli "Křičící orli" přišít na pravé rameno místo americké vlajky znak, že patří k 1. vzdušně-výsadkové armádě, Většina parašutistů tak neučinila, americkou vlajku neodpárala, jen si pár stehy přichytili znak armády a to ještě pod americkou vlajku, nikoliv přes ní.

Velmi brzy ráno dne 17. září 1944 měli "Křičící orli" budíček. Jak zaznamenali přeživší příslušníci 101. vzdušně-výsadkové divize, její pozdější veteráni, kteří své zkušenosti sdělovali historikům, rituál - jdeme do boje - začínal již při snídani - parašutisté poznali, že se účastní něčeho mimořádného, neboť k snídani byla slanina, vajíčka, smažená volská oka, brambory, pudink, topinky, pomerančová marmeláda, ovoce a káva. Něco jako, když se letělo do Normandie. Mnozí si neodpustili, že to vypadá jako poslední jídlo odsouzence na smrt. I tak prý diskutovali stejně později o běžných věcech a po snídani si šli zabalit poslední věci. Skokanské kombinézy si převlékli přes parádní uniformy a jen trochu je "rozhazovala" mlha, ale místní letecký personál je ujistil, že kolem deváté dopoledne zmizí a bude teplý sluneční den.
Oblečeni do parádních uniforem navrch skokanské kombinézy šli přes pole hledat své C 47 Dakota, která byla vedle sebe v dlouhých vyrovnaných řadách po obou stranách rozjezdových ploch. Jeden z velitelů čet roty A, Ted Vetland měl na útržku papíru napsáno číslo letadla, aby jeho jednotka mezi stovkami letadel našla to své. Vedle Dakot pro parašutisty stály i C 47, ke kterým byly tažnými lany propojeny kluzáky. Právě letouny s kluzáky, které měly vézt jednotky s těžkým zařízením (munice, výstroj, výzbroj) a dělostřelectvo, měly vzlétat až po parašutistech.
Jak vypovídají dobové zápisy v historických pramenech uvedených výše, měl každý parašutista u sebe mimo své pušky i další osobní zbraně jako byla pistole, lovecké nože, zákopnické nože z 1. světové války s ocelovými a mosaznými boxery a mnozí ještě rozmanité sbírky dalších nebezpečných předmětů, s kterými uměli velmi dobře zabíjet, nebo mrzačit. Ale tím to nekončilo. Na zádech měli mnozí naložené kulomety, nebo trojnožky k nim, minomety ráže 60 mm s dvojnožkami a opěrnými talíři, bazooky, torpéda Bangalore, výbušniny a munici. Když nalezli své letadlo, spustili sem donesený náklad a začali definitivně balit zbraně a připravovat velké parašutistické balíky, ve kterých byly uloženy všechny těžké věci. Když sbalili tyhle balíky, upevnili je pod trup letounu. Tyhle balíky shazoval velitel posádky uprostřed seskoku osobně. Na plochu dorazilo nákladní auto, které jim přivezlo padák se zvláštním postrojem. "Křičící orli" letěli do "Operace MARKET GARDEN" sice se stejným typem padáku T-5, s kterým seskočili v Normandii, ale postroj k němu byl náhle nový, takový jaký používali do té doby Britové. Totiž všechny konce postroje vedly doprostřed prsou a tam byly připevněny k jediné velké přezce. O celé změně nás nejlépe informuje Donald R. Burgett v knize CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku, cituji:

"Když se přezka pootočila a pěstí se udeřilo přímo do ní, tak se celý postroj uvolnil a odpadl od těla. Většina z nás by byla ráda kdybychom byli tímto zařízením vybaveni při seskoku nad Normandií: zachránilo by mnoho Američanů, kteří byli bezohledně probodeni nepřátelskými bodáky, když se pracně vyprošťovali z postrojů. Ale některým kamarádům se tato konstrukce vůbec nezamlouvala...
'A co když vyskočím a pak omylem praštím do té přezky? vrčel jeden z nespokojených. Všechno to ze mne spadne a já udělám při dopadu na zem díru až do pekla.'
Je ironií, že tento systém bleskového uvolnění postroje vynalezla a patentovala U.S. Switlik Parachute Company, nebyl však do současnosti zařazen do americké výstroje, ani Američany používán. Britové jej používali jako první."

Američtí parašutisté, ještě než odletěli, si nový "patent", novou přezku rychlého uvolnění postroje, několikrát vyzkoušeli a velká většina byla velice spokojena. Byl tam velký pojistný čep, který byl umístěn za přezkou, a když se upevnily všechny konce, chránil přezku před nahodilým otevřením. Parašutista, pokud chtěl postroj úplně uvolnit, musel nejprve otevřít podpínku záložního padáku, uvolnit upínku přidržující záložní padák k hlavnímu postroji, pak teprve odstranit zajišťovací čep a pak natočit přezku ve směru hodinových ručiček a teprve poté udeřit pěstí přímo do ní. Všichni, kdo se to ráno několikrát s novým patentem seznámili, tvrdili později, že všechny tyto úkony byly mnohem jednodušší v praxi, než vypadá celý popis, co s tím dělat... !!!
K popisu patřilo, že když vyskočíme a hlavní padák se otevře, uvolníme rezervní padák a otevřeme podpínku stále ještě ve vzduchu, pak, jakmile se dotkneme země, vytáhneme čep a udeříme do přezky. A právě tohle celé si všichni zkusili a po několika pokusech byli spokojeni.

Poté k parašutistickým Dakotám přijelo další nákladní auto a vyklopilo další velký náklad munice a výbušnin... !!!
Totiž každý parašutista byl povinen mimo toho všeho svého ještě nést určitý druh a určité množství munice a výbušnin. Tenhle rozkaz pro každého parašutistu znamenal, že mělo být zajištěno dostatečné množství munice pro všechny zbraně v četě na určité období. Kulometčíci a minometčíci by do první akce neunesli všechny své těžké zbraně a ještě k tomu všechnu munici, kterou nezbytně potřebovali na několik dní a nocí boje. Proto musel každý parašutista ještě nést krabici nábojů do kulometu, nejméně dvě miny do minometu, pár raket do bazooky, protitankové miny, balíčky TNT, plastickou výbušninu C-2 a extra balené rozbušky, Primacord, detonační kapsle, tříštivé ruční granáty a kouřové granáty. Jak říkají historické zápisy, musel navíc ještě obléci plovoucí vestu, protože se letělo přes kanál La Manche, a přibalit zásobu jídla na tři dny, rezervní prádlo a osobní výbavu.
Ale ani to ještě nebylo všechno, k té hromadě munice patřila ještě také hromada zdravotnických potřeb, včetně otevřené dřevěné krabice morfiových ampulek Syrettes. Každý si mohl vzít kolik chtěl, neboť se vědělo, že mohou přistát i dál od zdravotníků, budou opuštěni, mohou být zraněni a mohli se také několik dní starat jen sami o sebe. Někteří si vzali morfia plnou kapsu, někteří jen dvě ampule.
Touhle činností doplňování, navlékání, zkoušení rychle ubývaly minuty (

Obrázek

zde je fotografie parašutistů americké 101. z popisované I. vlny, když si - navlékali, dávali do kapes a zkoušeli -, ještě než nalezli do letadel, kterými odletěli do Holandska)
a náhle se skutečně ukázalo z mlhy slunce. Byla neděle, sluneční podzimní den a vál jen mírný vítr a všichni si tehdy přáli, aby podobné počasí bylo i na druhé straně kanálu La Manche.
Většina parašutistů si vzpomněla, že do akce tentokrát letěli bez kovových cvrčků, které s sebou měli v noční Normandii.
Vždyť v Holandsku měli seskakovat odpoledne z výšky 300 až 360 metrů na otevřená pole, kde se uvidí. Všichni doufali, že všechna německá protiletadlová děla a kulomety smete z povrchu zemského americké letectvo. Zajímavý popis nástupu do letadla poskytli opět autoři uvedeni nahoře, když cituji z předchozího zdroje:

"Jeden po druhém nastupovali do letadla. Nahoru a dovnitř jim pomáhal pozemní letecký personál, protože se vším tím materiálem, který byl naložen na parašutisty bylo téměř nemožné se pohybovat a už naprosto vyloučené bylo se dostat bez cizí pomoci do letadla. Jeden z velitelů čety, poručík William 'Bill' Muir, jinak velitel seskoku jednoho z letadel, a seržant Vetland určili pořadí, ve kterém se bude opouštět letadlo. Nováčky ve skupině rozmístili mezi 'mazáky' - titul, který získali, ti parašutisté, kteří byli v jednotce při invazi do Normandie a nebo už předtím. Seržant Vetland se postavil za jednoho nováčka, aby na něho mohl dávat pozor."

V letadle byli všichni parašutisté na svých sedátkách s opěradly upoutáni řemeny, jak již bylo řečeno. Dvě řady výsadkářů, tedy celkem 16 jich sedělo tváří v tvář proti sobě po obou stranách Dakoty. Ti, co měli části kulometů a minometů, nebo jinak rozměrná zařízení, seděli nejblíže u dveří, aby mohli vyskočit první. Bylo již také řečeno, že pro každého takového byl určen pomocník, který by mu pomáhal při výskoku, kdyby potřeboval pomoc. Ostatní měli vyskočit až za nimi. Pro tuto operaci, stejně jako v Normandii, byly dveře zavřené. Při cvičných seskocích bývaly dveře vždy odstraněny.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“