XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 43.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 43.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 43.

Na náčrtu bojů Spojenců, mezi 10. až 19. září 1944, je v levém horním rohu vidět situace 18.

Obrázek

září 1944. Tedy den, kdy se severozápadně od Eindhovenu spojily jednotky průzkumu britské Gardové obrněné divize s výsadkáři americké 101. vzdušně-výsadkové divize, viz další popis.
Ranní útok britského 30. ( XXX. as) as dne 18. září 1944.
Když ráno dne 18. září 1944 navázal 506. parašutistický pluk bezprostřední radiové spojení s britským 30. as (XXX. as) dozvědělo se plukovní velení, že jsou Britové ještě 8 km od Eindhovenu. Dnes si můžeme říci 8 km - 8 km to je jako nic. Ale někdy 8 km, ve válce, v bitvě, prohrává, nebo vyhrává bitvy, či války. Tehdy, večer 17. září a ráno 18. září, začala další zpoždění narůstat, a to z různých důvodů, a už se nezastavovala až do konce bitvy, tedy až do 26., či 27. září.
Při radiovém kontaktu vyššího velení, upozornil velitel 101. vzdušně-výsadkové divize generál Taylor velitele 30. as generála Horrockse, že musí do čela, za tanky, zařadit ženisty s Baileyovým mostem ( železná skládací konstrukce, s kterou, s určitou nadsázkou, Spojenci vyhráli válku:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bailey_bridge
), neboť onen strategický most u Sonu Němci vyhodili do vzduchu.
Britský 30. as, který byl ráno 18. září hodně dále na jih - přibližně 90 km od Arnhemu - měl vyrazit již v 6 hodin 30 minut.
Ale!
Prostě ráno 18. září v 6 hodin 30 minut tankové kolony Gardové obrněné divize vyrazit nemohly, neboť všude před nimi ležela neproniknutelná ranní mlha.
A tak od britských pozic, které tanky Gardové obrněné divize dosáhly 17. září večer, u Valkenswaardu, až na mnoho kilometrů zpět na jih, stála v kolonách, nekonečné kilometry, vozidla všeho druhu, která musela čekat až se mlha nad dálnicí rozptýlí. Baileyův most měl být připraven tak, že až se tankové kolony 30. as dostanou k Vilemíninu kanálu u Sonu, ženisté jej rychle postaví.
Přesto podle původního plánu, tedy ráno v 6,30, vyrazili britští "průzkumáci", a byla to OA z 2. praporu Gardového jezdectva (Household Cavalry), "průzkumáci" složení z elitních pluků královské jízdní a tělesné gardy (Royal Horse Guards a Life Guards). Úkolem těchto "průzkumáků" bylo provést do celé šířky a hloubky průzkum německých pozic před nimi, zjistit jejich rozmístění a sílu. Hlídky na OA se vějířovitě rozvinuly, tedy odbočily i z hlavní dálnice a hledaly středem, východně i západně, všechny cesty, kterými by, zvláště východně a západně, bylo možno obejít německé obranné pozice Bojové skupiny Heinke. Totiž to bylo jediné, co Britové věděli, že jim právě Bojová skupina Heinke brání v postupu hlavních sil divize.
Britští "průzkumáci" na OA, kteří postupovali východně od dálnice, narazili na měkkou písčitou půdu, kde navíc teklo mnoho malých potoků. Bylo jasné, že v tomto terénu, v této lokalitě, kde nemohly pokračovat ani OA, nemůžou jet tanky. Navíc hlídky na OA západně od dálnice zase zjistily, že mosty přes drobné vodní toky také neunesou tanky. Průzkum tedy ukázal, že britská Gardová obrněná divize z 30. as bude muset útočit svými Shermany jedině přes dálnici, kde průzkum zpozoroval německé tanky a SHD.
Bylo 9 hodin 30 minut, když tankisté irské gardy vyrazili dne 18. září do útoku. Tanky měly zpoždění, počítalo se, že čelní gardové jednotky obrněné divize měly na dosažení Eindhovenu 3 hodiny, když to půjde dobře a nyní už to bylo víc než 20 hodin, a to byly tanky teprve na polovině cesty do Eindhovenu. Původní harmonogram skutečně dokonce uvažoval o tom, že tanky budou v Eindhovenu za 3 hodiny po začátku "Operace MARKET GARDEN" (zde nezapomínejme, že nižší britští důstojníci se při plánování vyjádřili skepticky k časovému harmonogramu a tvrdili, že těch mostů a můstků je příliš mnoho, aby byl časový harmonogram dodržován.
(Informace pro Č 43 a pak dál i pro 44 a 45 byly čerpány z Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, když další popis a informace jsem čerpal také z historického popisu, který je, jak bylo řečeno podobný, nebo dokonce stejný, jako z mých letitých zápisů a poznámek a také z historické literatury jako je: John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM. Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků).
Mladí britští důstojníci Gardové obrněné divize byli znepokojeni nejen množstvím malých můstků a větších mostů, ale také tím, že se postup jejich tanků v noci zcela zastavil. Většina velitelů tankových jednotek chtěla v noci pokračovat, neboť si byli vědomi vzdálenosti do Arnhemu a podle předchozích zkušeností věděli, že pokud se rychle tankové jednotky nedostanou do tempa, dorazí do Arnhemu pozdě.
Jiného názoru však bohužel bylo jejich vyšší velení. Dokumentuje to pro historii právě večer 17. září. Když se totiž večer postup irské gardy zastavil, tak velitel 5. gardové brigády brigádní generál Norman Gwatkin sdělil podplukovníku Vandeleurovi, že most v Sonu byl zničen a že bude třeba most především opravit, než se bude moci pokračovat dál a pak se vyslovil takto , cituji z předchozích podkladů:

"Pokračuj zítra k Eindhovenu, starouši, ale nespěchej. Ztratili jsme most..."

Nebyla to poslední slova o pomalém postupu, kterými vyšší britští velitelé zatížily smutnou stránku Operace MARKET GARDEN. Ještě několikrát zdrželi, nebo úplně zastavili britští vyšší velitelé během operace své jednotky - bude o tom ještě řeč.

Řekli jsme si, že čelní průzkumné hlídky postupující po dálnici, objevily německé tanky a SHD. Jenomže, když čelní tanky irské gardy vyrazily na první kilometry cesty, narazily jen na velice slabý německý odpor a velmi rychle dosáhly vesničky Aalst, což bylo v polovině cesty k Eindhovenu - od míst, ze kterých ráno vyrazily.
Ale potom!
Náhle se z borového lesa proti postupujícím tankům spustil přímo uragán palby nejen z pěchotních zbraní, ale na čelní tanky začalo střílet zatím jen jedno dobře maskované SHD. Tohle SHD ještě přece jenom Vandeleurova skupina irské gardy vyřadila z boje a rychle projela vesnicí. Jenomže 3 km dál k severu, to už byla skutečně těžká dělostřelecká palba a irští gardisté byli zastaveni. Narazili totiž, u malého mostu přes řeku Dommel, na 4 dobře maskované univerzální kanóny 88 mm, když v blízkých domech, za betonovými zdmi, čekali na britskou pěchotu němečtí vojáci s těžkými kulomety. Britské tanky musely za zdi a za různé terénní překážky a tam zastavit. Vpřed vyrazila britská pěchota. Zároveň podplukovník Vandeleur požádal o leteckou podporu raketových Typhoonů. Letecký návodčí u irské gardy podplukovníku Vandeleurovi řekl, že pro špatné počasí RAF leteckou podporu neposkytne. Je jasné jak byl asi podplukovník rozčílen, když viděl modrou oblohu a dokonce se návodčího zeptal jestli se bojí piloti létat v sluníčku. Realita však byla taková, že letiště 2. taktického letectva v Belgii byla pokryta hustou mlhou a letadla z nich startovat nemohla.
A tak se čelní Shermany 2. praporu irské gardy pokusily za pěchotou prorazit bez letecké podpory, ale zastavila je palba německého universálního kanónu 88 mm, nyní přicházející z bezprostřední blízkosti. Vandeleur požádal o podporu těžkého dělostřelectva a zároveň vyslal své průzkumné hlídky, aby hledaly jiný most, či brod přes řeku - někde západněji, kam by mohl přesunout jednu ze svých tankových jednotek, která by bránícím se Němcům vpadla do zad.
Těžká britská děla spustila palebnou přehradu před čelní britské tanky. Byla však nepřesná a Němcům neublížila. Boje probíhaly již 2 hodiny aniž Britové dosáhli nějakého pokroku a Vandeleur musel čekat až se britské dělostřelectvo konečně trefí. Je jasné, že stejně tak čekaly za ním stojící kolony 30. as, které sahaly zpět až k belgickým hranicím!!!

Pak se několika OA jedné z průzkumných britských čet, která musela projíždět rozmoklým terénem, bažinami a přes nepříliš pevné dřevěné můstky, podařilo objet německý odpor na dálnici. Přibližně 6 km severně od místa, kde byli irští gardisté zastaveni, náhle narazila - severozápadně od Eindhovenu - , britská průzkumná hlídka na americké parašutisty ze 101. Krátce před polednem došlo k vítání, když britský poručík John Palmer se svými OA, jako velitel průzkumné jednotky gardového jezdectva, vítal zástupce velitele americké 101. vzdušně-výsadkové divize brigádního generála Geralda Higginse.
Poručík Palmer pak vítězoslavně informoval štáb britské Gardové obrněné divize, že "stájníci se setkali s našimi opeřenými přáteli".
Tak se stalo, že se zpožděním o něco víc než 18 hodin došlo k prvnímu spojení pozemních a výsadkových jednotek v rámci "Operace MARKET GARDEN".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 43.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 44.

Spojení amerických výsadkářů ze 101. vzdušně- výsadkové divize, severozápadně od Eindhovenu, s 30. as nejvíce očekávali ženisté britského sboru, neboť potřebovali získat základní údaje pro stavbu Baileyova mostu u Sonu. Potřebovali vědět - jak byl most poškozen, kolik materiálu a kolik, kterých dílů mají k Sonu přivézt. Opět se ukázalo, že Američané více věřili Holandskému hnutí odporu než Britové, neboť to byli američtí ženisté od 101., kteří své britské kolegy ženisty požádali aby jim potřebné údaje, o mostu u Sonu a materiálu, zatelefonovali přes stávající holandskou telefonickou linku,ale přes zakódované telefonní číslo, které jim sdělili příslušníci holandského hnutí odporu ( dle Hrbka bylo ono zakódované číslo SON 244). Zakódované číslo přecházelo přes automatickou telefonní ústřednu ovládanou Němci.
Tak se stalo, že američtí ženisté sdělili, a to přímo od rozbitého mostu u Sonu, všechny údaje o mostu a dílech, britským ženistům 30. as během několika málo minut.

No a odpor Němců, německých univerzálních 88 mm kanónů u Aalstu?
Tak ten také rychle skončil.
To proto, že britský průzkum asi 1,5 km severně od Aalstu objevil přechod přes řeku Dommel. Okamžitě tam vyrazila jedna rota Shermanů z Gardové obrněné divize, která překročila řeku a zaútočila na německé kanóny zezadu zničila je a rozbila celou německou obranu v tomto sektoru.
Trochu problémem a také následným zdržením bylo, že čelně útočící jednotky 2. praporu irské gardy to vše nevěděli. Mysleli si, že když Němci na ně přestali střílet, že je to jen taková malá přestávka v boji...
Major Edvard Tyler, velitel čelně útočící 2. roty z 2. praporu irské gardy začal právě v přestávce ve střelbě připravovat plán, který měl přece jenom znamenat průlom v německé obraně Bojové skupiny Heinke, když "tu ejhle", na druhé straně malého mostku za Aalstem, se objevil Holanďan na kole, který divoce gestikuloval směrem k irské gardě. Když přijel a slezl z kola, oznámil, že Němci před nimi jsou pryč. Jednalo se o holandského inženýra Cornehuse Losa ( 31 let), který po chvíli předal majoru Tylerovi podrobný nákres : " všech německých pozic mezi Aalstem a Eindhovenem...."
Major tak mohl zavelet jen - Vpřed!.
Ani ne za hodinu se tanky irské gardy blížily k Eindhovenu po koridoru plánovaném v Operaci MARKET GARDEN. Již před Eindhovenem, a i na jeho předměstí, vítaly tisícové rozjásané davy obyvatelstva Brity na tancích a vozidlech.

Obrázek

( Britové 18. září v ulicích Eindhovenu)
Zase zdržení, neboť jet dál hned se prostě nedalo a britští velitelé takový rozkaz ani nedali.
Britským jednotkám trvalo - prodrat se "Holandským oranžovým karnevalem" - něco víc než 4 hodiny, než v kolonách projely Eindhovenem. Čelní jednotky britské Gardové obrněné divize z 30. as dorazily k rozbitému mostu u Sonu a k samotnému městečku něco málo minut před 19. hodinou, dne 18. září 1944. Britští ženisté byli upřednostněni se svým Baileyovým mostem, neboť tento důležitý most na trase u Sonu ohrožoval celou "Operaci MARKET GARDEN", která již stejně byla, večer 18. září, ve velkém časovém skluzu. Vždyť do soumraku D + 1 vybojovaly a ujely pozemní jednotky britské 2. A pouhých 45 km. To byla necelá polovina cesty do Arnhemu (bez objížděk jsme si řekli, že to bylo 97 km, někde je také číslo 106 km).
Britští ženisté se okamžitě dali do práce, aby urychleně opravili u Sonu most přes Vilemínin kanál a pokoušeli se takřka o rekord, neboť ráno už byl most opraven.

A nyní si řekněme o mostu u Bestu.
V předchozích článcích jsme řekli, že pokud by byl rozbit most u Sonu, měl velitel 101. vzdušně-výsadkové divize generál Taylor ještě alternativu, kterou byl třicetimetrový betonový most v Bestu.

Obrázek

( Náčrt, na kterém je nad Eindhovenem - vlevo most u Bestu - a vpravo most u Sonu, - o kterých se v textu hovoří)
Řekli jsme si, že jej měl získat 502. parašutistický pluk, kam byla po svém seskoku poslána jen rota H( byla to jen alternativa a tak byla poslána nejprve jen rota) nadporučíka Edwarda L. Wierzbowskiho, která však večer 17. září most u Bestu násilně nedobila, neboť při svém prvním pokusu most dobýt narazila na několikanásobnou německou převahu. Tady se opět ukázalo, že byl podceněn náhradní cíl a nebyly získány správné informace. Informace o mostu u Bestu, které Spojenci měli, byly naprosto mylné.
Rota H dělala večer 17. září vše co mohla. Dařilo se jí procházet a obcházet večer německá hnízda odporu, když jedna úderná skupina výsadkářů roty H se dokonce dostala bojem na pouhých 5 metrů ke svému cíli. Ale večer a v noci ani těch 5 metrů nedokázali američtí výsadkáři překonat, neboť Němci vytvořili přímo vražednou palebnou přehradu u mostu a v okolí. Situace u mostu byla taková, že během noci chodili ke generálu Taylorovi každou hodinu jiné zprávy. Jednou to bylo most už máme a za chvíli přišla zpráva, že rota H již neexistuje. Po chvíli další zpráva most nebyl ještě dobyt. Když se přibližovalo ráno 18. září byla u zbytku roty A a dalších posilových jednotek z 502. parašutistického pluku, které byly rotě poslány na pomoc, situace naprosto nejasná. V noci i ráno se v celém okolí Bestu a zvláště okolí mostu, odehrávaly těžké boje, které obě strany stále doplňovaly o nové jednotky ( Němci podstatně většími silami). Do bojů byly vtahovány další a další posily amerických výsadkářů z 502. parašutistického pluku. Na velké ploše probíhaly těžké boje, uprostřed kterých - přímo v mrtvém středu bitvy - útočily zbytky roty H Wierzbowskiho na most u Bestu. Tenhle zbytek roty byl hluboko v německých pozicích a ani posily parašutistů se k němu nemohly dostat, neboť se ani přesně nevědělo, kde Wierzbowski a jeho zbytek mužů je.
Bylo 11 hodin dopoledne dne 18. září, tedy doba, kdy se setkal severozápadně od Eindhovenu britský 30. as s výsadkáři 506. parašutistického pluku, když němečtí ženisté vyhodili most u Bestu do vzduchu (a právě proto byl ten most u Sonu vlastně momentálně jediný a musel být rychle opraven). Muži, zbytek amerických parašutistů Wierzbowskiho roty H, byli tak blízko mostu, který vyletěl do vzduchu, že padající trosky některé ze zbytku roty ještě zranily.
U Bestu, při těžkých večerních, nočních a ranních hodinách padl i jeden z nejznámějších, nejagresivnějších a nejostřejších amerických velitelů praporů výsadkářů z "Křičících orlů" podplukovník Robert Cole, nositel "Kongresové medaile cti", což bylo nejvyšší americké vyznamenání za statečnost. "Kongresovou medaili cti" dostal posmrtně i vojín Joe E. Mann z roty H.
Za co dostal vojín Joe E. Mann "Kongresovou medaili cti" popisuje Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944, takto, cituji:

"Mann byl těžce raněn v bojích u mostu, měl obě ruce ovázány a přivázány k bokům. Když uviděl německý ruční granát, který padl mezi jeho druhy, nemohl si ruce uvolnit, aby ho odhodil, a proto granát zalehl, čímž zachránil život těm, kteří byli okolo. Když k němu Wierzbowski přiběhl, stačil Mann již jen říci: 'Mám záda pryč.' Pak zemřel."

Na dlouhé hodiny večerní a noční - z 18. na 19. září, - byl, i přes statečný boj parašutistů roty H a 502. parašutistického pluku, přerušen koridor do Arnhemu, neboť, jak víme, museli britští ženisté celou noc stavět most u Sonu.

Vyčištění města Eindhoven od zbytku Němců dne 18. září 1944.

Vraťme se nyní ještě zpět do časného odpoledne dne 18. září 1944, kdy došlo k dobytí a obsazení města Eindhovenu, ještě než přijely tanky britské Gardové obrněné divize, kdy američtí výsadkáři 1. , 2. a 3. praporu z 506. parašutistického pluku z divize "Křičících orlů" obsadili město. Předtím jsme si již řekli, že v době kdy britské tanky přijížděly od jihu vytvořil 3. prapor silnou obranu kolem severního okraje města, 2. prapor hlídal 4 mosty přes řeku Dommel a střežil jižní stranu Eindhovenu. Americký 1. parašutistický prapor, který u Sonu dobyl německou baterii 88 mm kanónů a měl ztráty, byl v záloze. Dobytí takového města se 130 000 obyvatel není jen tak projet prostředkem. Musí také dojít k vyčištění celého města a to dům od domu od Němců. A takovýhle úkol připadl právě oslabenému 1. praporu, který dostal, mimo úkolu vyčistit město, ještě za úkol přivést nějaké zajatce. Pokud se Němci budou někde bránit, měli je parašutisté vybít. ( Hlídka amerických výsadkářů při poradě, dne

Obrázek

18. září 1944, v ulicích Eindhovenu) Roty 1. praporu se rozdělily do malých skupinek, aby mohly pokrýt větší prostor a prohledávání města trvalo kratší dobu. Jednotlivé skupinky měly vždy svého velitele a čítaly 8 až 10 parašutistů. Od středu města se na všechny strany vydaly skupinky, které byly těsně na dohled vedle sebe. Pak pokračovaly po obou stranách ulice, aby se v případě napadení palbou mohly vrhnout do průchodů. V ulicích, v době těsně po dobytí města výsadkáři, ještě nebyli žádní obyvatelé, neboť byla stále ještě odněkud z okrajů města slyšet dělostřelecká palba a střelba z kulometů. A když utichla, rozprostřelo se strašidelné ticho - nikde ani človíčka, nikde žádné vozidlo. Jednotlivé skupiny parašutistů začaly procházet vysoké budovy, kde systematicky prohlížely pokoje a kanceláře, pěkně jedno poschodí za druhým. Každý z parašutistů si uvědomoval, že Němec mohl být skryt kdekoliv. Na odpočívadle mohl být schován a skutálet po schodech granát a nebylo kde se schovat.
Jedné skupině o 8mi parašutistech se podařilo vymyslet trochu "fintu". Prostě si pomohli tak, že využili výtahy. Bylo to také nebezpečné, ale měli i trochu štěstí. Prostě nastoupili do výtahu,, vyjeli až nahoru a pak brali patro po patře směrem dolů. Měli štěstí, že Němci nikde nebyli a tak rychle prověřili velké množství domů( Němci Eindhoven opustili po ranních bojích, prakticky do odpoledne). Velitel roty dokonce ocenil jejich vynalézavost. Takto si vlastně výsadkáři z 506. parašutistického pluku zároveň ověřili, že elektřina v Eindhovenu nebyl odpojena.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 43.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 45.

Dá se říci, že přestože některé skupinky, či teamy z 1. praporu výsadkářů z 506. parašutistického pluku "Křičících orlů", ještě stále pátraly po německých vojácích v městských domech, bylo město Eindhoven dne 18. září v 17,00 hodin, oficielně prohlášené za vyčištěné od Němců. Eindhoven se tak stal prvním větším městem na území Holandska, které Spojenci osvobodili.
A abychom měli představu o časové ose - řekněme si, že teprve po 17, 00 se začali ulice a zvláště střed města Eindhoven plnit jásajícími davy šťastných obyvatel města, kteří si naplno začali užívat své osvobození od německé okupace. Obyvatel bylo stále víc a víc a nejprve americkým parašutistům nabízeli vše možné ze svých skromných zásob a doma připravených pokrmů, kde převládalo velké množství jablek. Lidé byli vystrojeni jako ve svátek.
Bylo 18 hodin 30 minut když 18. září vjely do Eindhovenu britské motocykly a za nimi i britské tanky a bren carriery. Byl to vlastně předvoj britského 30. as, - jeho Gardová obrněná divize. Právě velké množství techniky vítali obyvatelé města s velkou radostí, neboť pro ně byla po létech utlačování zárukou, že už se nic takového opakovat nebude!

A zase tady bylo zdržení.

Obrázek

Kolony Britů musely úplně zastavit a vítat se s Holanďany. Poté se přece jenom některá vozidla, a to krok za krokem, dala do pohybu. Zvláště nižší britští velitelé cítili to zpoždění a chtěli je alespoň nějak zmenšit. Jenomže to už se začalo stmívat. Stále platilo zatemnění a obyvatelé Eindhovenu se pomalu vydávali domů, čímž trochu uvolňovali cestu předsunutým britským obrněným kolonám, které vlastně teprve tehdy mohly postupovat na město Son, který byl ještě několik kilometrů dál na sever.
Také výsadkáři z 1. praporu (2. a 3. prapor byl na svých pozicích u mostů a v obraně na severu Eindhovenu) 506. parašutistického pluku po pochodu, trochu parádnějším, v centru Eindhovenu začali odcházet do určených prostor, kde měli nocovat. Většinou se jednalo o hotely v okrajových částech města. Mnozí z výsadkářů pro historiky uvedli, že po dlouhé době zase spali v postelích. Přiznali však, že shodili jenom své tlumoky a ještě tak si zuli boty. Spali však ve výsadkářských kombinézách a s nabitými zbraněmi při ruce. "Člověk prý nikdy neví."
Tolik tedy o výsadkářích "Křičících orlů" a Britech z Gardové obrněné divize ze 30.as, dne 18. září 1944.

Přílet II. vlny výsadků, odpoledne dne 18. září.

Den 18. září, den D + 1 "Operace MARKET GARDEN" by nebyl úplný pokud bychom si neřekli o příletu spojenecké II. vlny výsadků. V předchozích článcích jsme jenom řekli, že byl plánován na 10 hodinu ranní, ale musel být pro mlhu odvolán na odpoledne. A také jsme řekli, že Němci stáhli z PVOS Třetí říše více jak 200 stíhacích letadel Messerschmitt Bf 109, viz zde od Hans S.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2585 a
Focke-Wulf Fw 190 A, D http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2003
též od Hanse S.,
aby přílet spojenecké II. vlny utopili v krvi.
Všichni Britové, kteří odpoledne pozorovali odlet II. vlny výsadků, který měl v Holandsku přistát v 15 hodin, vypověděli pro historiky, že byl mnohem impozantnější než byl vlastně let první vlny. Odborníci hned vysvětlují proč. Totiž dojem, že odpolední odlet 18. září působil impozantněji než vlny letadel předchozího dne vyvolala ta skutečnost, že všechna letadla letěla nejprve v jednom proudu ve výškách od 300 do 700 metrů. Naráz bylo ve vzduchu 4 000 letadel.
Když si řekneme co která letadla vezla, musíme začít tím, že výsadkáře a jejich výzbroj převáželo celkem 1 336 amerických letadel typu Douglas C 47 a 340 britských bombardérů Stirling, když ty samé typy letadel vlekly 1 205 kluzáků typu Waco, Horsa a obří Hamilcary. Další potřebný materiál ještě dopravovalo také 252 bombardovacích letadel typu B 24 Liberator viz zde od Haness, http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=867
Stíhací ochranu celé letecké koloně ve vzduchu zajišťovalo 867 stíhacích letounů typu Spitfire, Typhoon, Thunderbolt a Lightning.
Celkem dopravovala do Holandska spojenecká letecká flotila 6 674 výsadkářů, 681 vozidel s přívěsy. Letadla také vezla 60 děl s municí a 600 tun dalšího potřebného materiálu, kde byly dokonce i 2 buldozery.
Proudy letadel nejprve přelétly pobřeží u ostrova Schouwen a pak pokračovala letecká flotila k východu, když nad kontrolním bodem jižně od města 's Hertogenbosch se letadla rozdělila na tři kolony. Dvě letecké kolony byly určeny pro americké vzdušně-výsadkové divize (101. a 82.) a ty zamířily k východu a k jihu. No a třetí letecká kolona letěla k Arnhemu, jako posila britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Stejně jako při I. vlně, došlo i u II. vlny ke ztrátám kluzáků. Již po cestě z Anglie jich bylo ztraceno 54 a nad kanálem La Manche muselo ještě obrátit 26 kluzáků pro různé závady z nichž se 2 kluzáky úplně rozpadly ve vzduchu. Dalších 26 kluzáků se odpoutalo předčasně nad nepřátelským územím. Těchto posledních 26 kluzáků přistálo daleko od cílových oblastí, a to buď v Holandsku, Belgii, či samotné Třetí říši. Přesto spojenecké velení hodnotilo ztráty na životech u II. vlny jako nevelké. Pro samotnou "Operaci MARKET GARDEN" však bylo řečeno, že přímo na místě, u jednotlivých divizí tito vojáci chyběli, stejně jako chyběl tolik důležitý materiál.
A opět jako u I. vlny největší ztráty lidí i materiálu byly u Urquhartovy britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Vždyť to byla polovina všech ztracených kluzáků, která patřila do Arnhemu.
A jak to bylo s německými letadly?
Neustálé hlídkování, vracení se znovu pro pohonné hmoty od 10 hodin ráno znamenaly, že když přiletěla odpoledne II. spojenecká vlna, mohlo zasáhnout prakticky jen, či takřka, kdo si jak řekne - 100 stíhacích letadel typu Bf 109 a Fw 190. Některé historické prameny říkají, že zasáhla stíhací ochrana spojeneckých kolon, která k dopravním letadlům nepustila ani jedinou německou stíhačku. Při leteckých soubojích hlásili Spojenci 29 sestřelených německých stíhaček a jejich vlastní ztráty prý činily 5 stíhaček (poslední čísla o sestřelech jsem použil z Jaroslav Hrbek - Arnhem 1944, ostatní viz. Použité podklady v Č 43 a na konci článků).

Poměrně silná PVO Němců čekala spojeneckou leteckou kolonu při přibližování se k přistávací zóně severně od Sonu, kam letěly posily pro americkou 101. vzdušně.výsadkovou divizi. Proti letecké koloně střílely německé protiletadlové flaky z oblasti města Best. Při příletu spojenecké letecké kolony byl jeden kluzák s municí zasažen, explodoval ve vzduchu a zcela se rozpadl a další 4 vlečné letouny byly zasaženy, když se jejich kluzáky odpoutaly. Dva zasažené vlečné letouny začaly hořet, jeden se v plamenech zřítil na zem, když pilotovy toho druhého hořícího letounu se podařilo nouzově přistát. Celkově však výsadek II. vlny pro americkou 101. vzdušně-výsadkovou divizi "Křičících orlů" skončil úspěšně, když ze 450 kluzáků pro divizi určených jich dorazilo 428 a přivezlo celkově 1 656 mužů. Všechna vozidla i s přívěsy.
O něco větší ztráty měly posily II. vlny pro americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizi, kde letecká kolona narazila na silný německý flak, který sestřelil celkem 6 vlečných letounů. Silná PVO oblasti Nijmegen způsobila, že řada kluzáků přistála mimo zóny přistání, na kterých se na zemi bojovalo. Mnohé kluzáky přistály 5 až 8 km od přistávacích zón. Až budeme probírat detailněji 82., dozvíme se také podrobněji tu skutečnost, že některé kluzáky přistály i v Třetí říši. I když u 82. hovoříme o těžké protiletadlové palbě německé PVO, byly ztráty II. vlny pro 82. "jen" 45 mrtvých a raněných. Z 454 vypravených kluzáků jich na místo určení dorazilo 385 a pro divizi přivezlo 1 782 mužů, většinou potřebných dělostřelců. Letecká kolona také přivezla 177 džípů a 60 děl. Poměrně velké ztráty utrpěli piloti kluzáků, z nichž 54 bylo zabito, nebo bylo nezvěstných. Největší úspěchy zaznamenala, na úkor Spojenců, německá PVO proti těžkým zásobovacím bombardérům B 24 Liberator, kde každý letoun vezl 2 tuny různých nákladů. Proti nim němečtí "protiletadlovci" zadrželi palbu do poslední chvíle a když těžká letadla přilétla do jejich oblasti, podařilo se jim během několika minut sestřelit 21 letadel stíhací eskorty a z 252 bombardérů jich 130 poškodily, 7 sestřelily a 4 donutily nouzově přistát.
Americká 82. vzdušně-výsadková divize zároveň obdržela z II. vlny 80 % zásob, když 101. vzdušně-výsadková divize zachránila jen 50 % nákladu. Zbytek padl do rukou Němců.
Leteckou kolonu pro Arnhem z II. vlny si celkem podrobně ještě rozebereme u boje britské 1. vzdušně-výsadkové divize v Arnhemu.
Nyní si jen řekněme, že samotný výsadek II. vlny, odpoledne dne 18. září po 15 hodině, jako takový, byl poměrně úspěšný, neboť ze 2 119 mužů britské 4. parašutistické brigády brigádního generála Hacketta, jich 90 % (1908 mužů) úspěšně přistálo na správném místě živých a zdravých. U Arnhemu však větší ztráty utrpělo dopravní letectvo. Také řada výsadkářů se ocitla na dosti vzdálených místech od místa určení - od cíle. Osádka jedné hořící Dakoty, ze které vyskočili všichni, včetně velitele kapitána Franka G. Kinga se na zem nedostala v plném počtu . Čtyři její výsadkáři chyběli. Jednoho výsadkáře ve dveřích letadla zasáhla kulometná dávka ze země, druhému začal hořet padák. Objevil se po chvíli jen jeden ze čtveřice. Ten čtvrtý, dle historických pramenů, nejprve zůstal v hořícím letadle, které nouzově přistálo a pak odešel s piloty neznámo kam.
Některé kluzáky určené pro Arnhem přistály daleko od cíle, když 2 z nich dokonce na jižním břehu Rýna. Jeden kluzák dosedl nedaleko vesnice Driel, výsadkáři se z něho dostali i s protitankovým dělem. Podařilo se jim sehnat loď a převézt dělo přívozem do Heveadorpu.
Přistání neměl jednoduché ani brigádní generál Hackett, který seskočil necelých 300 metrů od místa, kde chtěl přistát a zřídit si své první velitelské stanoviště. Než tam došel, zajal 2 překvapené Němce.
Ale vůbec nejhorší situace pro Arnhem vznikla při shozu zásob. Totiž celkem 35 bombardérů typu Sterling nejen že nerespektovalo kouřové signály ze země( nebylo radiové spojení s Anglií, Belgií, s letectvem a vůbec s nikým), ale ještě navíc byly tak nepřesní, že balíky potravin, munice a dalšího materiálu rozesela na ohromné ploše.
Výsledek shozu zásob pro Arnhem tak 18. září 1944 z II. vlny zněl - z 87 shozených tun se jich jen 12 tun dostalo k výsadkářům a zbytek byl rozházený směrem k jihozápadu, "což prý Němci vřele uvítali"....!!!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“