XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 94.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 94.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 94.

Situace na jižní a severní straně řeky Waal, u Železničního mostu, dne 20. září 1944, někdy

Obrázek

před 15,00 hodin a i okolo 16, 45 a ještě o nějaké minuty dál, tedy ještě krátce po začátku samotného útoku na východ - na severní konec Dálničního silničního mostu.
Hrůza na pokraji smrti. Opojení bojem a nepopsatelné pocity, ve kterých se promítaly předchozí prožité desítky minut. Minut, ve kterých každý z výsadkářů a ženistů, kteří byli v celtových člunech a nevěděli kdy zemřou, či budou ranění, nebo přežijí, se po překonání řeky Waal, přes veškeré vyčerpání, začala měnit ve strašnou až smrtelnou nenávist k Němcům. Někteří parašutisté to vyjádřili - jako - strašný vztek. Náhle byl 3. prapor 504. parašutistického pluku na úzkém břehu a v tom strašném vzteku začal útočit na plochou náplavou vzniklou rovinu na hrázi - a to bez přestávky.... Každý z jednotlivých útočících výsadkářů, který přežil a překonal řeku Waal, později popisoval, že byl desítky minut po překonání řeky v transu. Již v předchozích článcích řečený kapitán Moffatt, velitel roty I z 3. praporu 504. parašutistického pluku, na první minuty na severním břehu řeky Waal, vzpomínal tak, že řekl, cituji: "Byli jsme vzteklí a útočili jsme přes otevřený náplavový terén bez přestávky!!!"
Tedy všechna ta hrůza ze vzniklé situace na pokraji smrti se změnila ve strašný vztek na Boše, kteří na ně po celou plavbu přes řeku stříleli!!!
Z dalších historických pramenů ( z Hrbka i Saunderse, ale i z dalších) se dozvídáme, že v té bojové vřavě, v tom hluku, kouři a zmatku, si většina amerických parašutistů později vůbec nepamatovala( jak většina přiznala po boji i po letech), jak se přes řeku Waal dostala. Stejnou dezorientaci, ale i výpadek paměti přiznávali i o tom co se dělo po opuštění lodí. Mnozí tvrdili, že vůbec nevěděli jak se od řeky Waal dostali.
Jeden z takových, desátník Jack Bommr, spojař ověšený nejen dráty, ale i výstrojí a výzbrojí, jak pro historii vypověděl, jen prostě běžel vpřed a v hlavě měl myšlenku: "Přežít, ještě, pokud to půjde!" Ze všeho si ještě pamatoval, že viděl nějakou skupinku Němců - byli mezi nimi mladí kluci, ale i šedesátníci - německý Volkssturme. V hlavě mu zůstala myšlenka, že "tihle" před chvíli masakrovali Američany ve člunech, teď prosili o milost a vzdávali se. Desátník říkal, že byli američtí parašutisté příliš šokováni prožitým utrpením a rozzuřeni smrtí svých kamarádů. Viděli příliš mnoho hrůzy, když jejich kamarádi vedle nich umírali už ve člunech, ale i po opuštění lodí. Jack Bommr přiznal, i když viděl německé pokusy se vzdát - američtí výsadkáři nyní nebrali zajatce. Němci byli postříleni z bezprostřední blízkosti. Výsadkáři jednali jako v horečce a jak všichni přiznávali a jak již bylo řečeno - byli vzteky bez sebe!
U většiny se projevovala ta skutečnost, že při dalším postupu zapomínali co znamená strach.
Z lidí, cvičených vojáků, kteří ještě před chvílí seděli bezmocně ve člunech se stali šelmy.
Únava neúnava, výsadkáři útočili jednotlivě, nebo v malých skupinkách pěti šesti lidí na čtyřikrát až pětkrát větší přesilu Němců. Útočili svými granáty, samopaly a bodáky. S neobvyklou brutalitou, a po té únavě i s nečekaným elánem, se přesunovali urychleně přes otevřený terén a vyhnali Němce z náspu železničního mostu a okamžitě, bez zastávky, pokračovali dál. Netrvalo to ani 30 minut a smetli německou obranu z náspu. Část parašutistů držela postavení pro přepravu druhé vlny přes řeku. Jak již bylo řečeno druhá vlna ztratila již jen dva čluny a tak přeprava probíhala na 11ti člunech (vyplouvali na 26ti člunech, polovina jich byla ztracena a tak jich zůstalo 13, druhá vlna ztratila 2 čluny, zůstalo 11). Výkonem bylo, že znavení ženisté pak v 11ti člunech, které zůstaly, ještě celkem 5x přepluli přes řeku Waal, dokud všechny americké parašutisty nedostali na severní stranu řeky. To již ale ta prvá vlna byla na železničním mostu a část jich útočila bez ohledu na palbu na bývalou holandskou pevnost Hof van Holland - nebo také - Fort Lent. Německých děl si takřka nikdo nevšímal.
Tady historická literatura připomíná, že další útok přes otevřený terén byl možný jen díky spojenecké podpůrné - prudké, přesné palbě děl, minometů a tankových kanónů, - stejně jako dobře kladenému kouři z jižního břehu.
Nějakým zbývajícím volným prostorem mezi kouřovou clonou, se podařilo střílet, - než byl na požádání přes natažený telefon zničen -, jen jednomu německému 20 mm protiletadlovému kanónu, který byl umístěn na severním náspu železničního mostu. Výsadkáři měli z palby německého 20 mm protiletadlového děla nějaké ztráty, ale nikdo si toho moc nevšímal, neboť všichni, jak již bylo řečeno, a jak líčí přímí účastníci, byli v neobyčejném transu, který prý může vzniknout po takovémto přežití smrtelného nebezpečí. Všichni výsadkáři se shodli, že po překonání řeky útočili dál jako šílení, a že je nebylo možné tehdy ničím zastavit. Opojeni probíhajícím bojem a jako v transu se vrhli výsadkáři z 3. praporu 504. parašutistického pluku na německá obranná postavení umístěná v polích, v zahradách a domech za silnicí bez ohledu na palbu jejich kulometů a protiletadlových děl již vzpomínané pevnosti Fort Hoff Van Holland. Jeden z těchto útočících pěšáků, který nám již některé dojmy sdělil, poručík Pitt z 3. praporu, na tyhle minuty, desítky minut po překonání řeky, na následný útok na německou obranu, vzpomíná, zároveň nám přibližuje atmosféru a všimněme si i popisu míst, kudy 3. prapor útočil (upozorňuji na zakopané Němce přímo v rovině onoho delšího pásu, místě kudy postupovali výsadkáři, stejně tak si všimněme jak neskutečně pracoval tehdy lidský mozek, v tak vypjaté hraniční situaci člověka - viz za chvíli popis scény se spojařem), takto, cituji:

"Přebíhali jsme přes další pás podobný pláži široký téměř šest set metrů před poslední hrází. Někteří Němci byli zakopáni na pláži a někteří vzadu na hrázi. Běželi jsme kolem nich a oni prostě stříleli. Jediná možná věc bylo běžet k hrázi, protože nikde nebyl ani kousek nějakého zatraceného krytu.
A tak jsme nakonec byli asi napůl cesty ke hrázi a najednou tam byl ten kluk, co odvíjel telefonní drát z cívky, a povídá: 'Došel mi drát, myslíte, že můžu namontovat telefon tady?'
Řekl jsem mu: 'Do prdele s telefonem, teď se na to vykašli a utíkej na hráz. S pánama si promluvíme někdy jindy.'
A tak jsme konečně byli na hrázi. Skopčáci na druhé straně. Hráz musila být nahoře široká řekněme necelých deset metrů a Němci byli na zadní straně. Chvíli jsme si přehazovali ruční granáty z jedné strany na druhou - to byla legrace a hrátky. Němci měli své granáty jako mačkadla na brambory a my jsme měli tříštivé. Mým úkolem bylo bránit levé křídlo tak, aby se Skopčáci neobrátili a nenapadli nás zezadu, až budeme postupovat dál k mostu. A tak jsme tu hráz bránili dál. Skopčáci se párkrát pokusili nás zahnat."


(Informace pro Č 94, 95 a 96 byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944 a Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Když se na severní břeh dostal 3. prapor z 504. parašutistického pluku, bylo, jak již bylo řečeno, několik celtových člunů zničeno a nebylo je možné použít. Na zbytku celtových člunů začali ženisté okamžitě přepravovat roty 1. praporu z 504. parašutistického pluku ( na 11ti člunech). Při přepravě 1. praporu již nedocházelo k totální ztrátě člunů, i tak to znamenalo, že těch jízd s výsadkáři 1. praporu přes řeku Waal bylo mnohem víc - řekli jsme, že 5 (později Britové nasadili pro přepravu i vory, které převážely nutné dělostřelectvo pro další podporu útoku na severním břehu řeky Waal. Začalo rozšiřování předmostí na severním břehu řeky Waal). Americký 3. prapor, který se vylodil jako první, okamžitě útočil na severním břehu řeky Waal, směrem severozápadním, a na železniční most - východním směrem. Promíchaní výsadkáři dvou čelních rot - Burrissovy "roty I" a Kappelovy "roty H" se hnali sprintem na násep železničního mostu, a jak bylo řečeno, ničili německou obranu s cílem pak pokračovat

Obrázek


k Dálničnímu silničnímu mostu, (viz mapa pokračování útoku k Dálničnímu silničnímu mostu na severní straně řeky Waal) - a americký 1. prapor útočil směrem západním a severozápadním, tedy směrem na pevnost Hof van Holland a její okolí. O tomhle útoku si řekneme za chvíli samostatně.
Pro představu měli Němci na Železničním mostě bezprostředně - celkem 34 kulometů, 2 protiletadlová děla ráže 20 mm a 1 univerzální kanón ráže 88 mm.
Útok přes řeku Waal začal 3. prapor, jak jsme si řekli, v 15 hodin. Bylo 16 hodin 45 minut, když velitelství 504. parašutistického pluku hlásilo své 82. divizi, že je (tady je nedořečeno - i část 1. praporu), cituji: "... za řekou a 3. prapor 504. postupuje proti nepřátelským mostům na jejich východní straně."
(Tedy větší část zbytku 3. praporu útočila severovýchodně až východně na Dálniční silniční most. Viz mapa)
Abychom měli obrázek, co se dělo na severní straně řeky Waal, poslechněme si ještě zážitky z těchto pozdějších odpoledních hodin, které po bojích vypověděl poručík John Holabird, který se svými ženisty dostal za úkol, aby zničil všechna místa - "kolik dokáží" - tzv. - "Demoličních obvodů" - míst, kde měli Němci výbušniny a roznětky - u obou mostů, Železničního i Dálničního silničního.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 94.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 95.

Zde je Holabirdova vzpomínka po legendárním útoku, jak ji prezentoval, pro vojenského historika Saunderse, cituji:

"Vyskákali jsme ze člunů a běželi nahoru po pláži ke zvýšenému terénu, kde, jak jsme viděli, je silniční most. Bylo nás osm mladíků, kteří se právě znovu narodili a hnali jsme se jako jezdecká švadrona. Nic nás teď nemohlo zastavit a nečekali jsme na 504. parapluk. Před námi byl bunkr. Kdoví, zda v něm byli nějací obránci? Zasypali jsme bunkr granáty a stříleli před sebe. Byly tu dva domy. Patrně prázdné, ale naházeli jsme ruční granáty i do nich a řítili se dál. Najednou jsem si uvědomil své povinnosti důstojníka, napsal jsem dopis a poslal ho po jednom ženistovi dozadu.
Rozptýlili jsme se. Od této chvíle se mi všechno zamlžuje.
Byl jsem zmatený, křičeli jsme a poskakovali kolem dokola. Jako špatný důstojník jsem byl v čele skupiny. Pamatuji se, že jsem běžel po široké pastvině, byl jsem překvapený, že kolem mne létají a hvízdají kulky. Ptal jsem se sám sebe, jestli se opravdu někdo pokouší střílet, na mne, vítězného přemožitele řeky Waal. Nakonec asi po půldruhé hodině začala euforie odeznívat. Sundal jsem si přilbu a rozhlédl se kolem. Muselo být již 17,00 nebo 17,30 hodin. Kulky stále hvízdaly kolem mne - ale podle všeho nikoli na mne (jak jsem doufal) - přemýšlel jsem, co mám vlastně dělat? Žádní vojáci, žádný úkol, ve skutečnosti ani žádný pěšák. Objevili se dva muži z mé jednotky, dali jsme hlavy dohromady, jestli máme jít dopředu, nebo se vrátit na předmostí.
V tom okamžiku jsme uviděli majora Cooka a části 3. praporu, jak se k nám blíží v německém zákopu. Ohlásil jsem se majoru Cookovi, řekl jsem mu, že zatím je vše v pořádku, a protože z mého družstva zůstali jen dva muži, měl bych pravděpodobně zjistit, co bych mohl dělat na přístavišti."


Mezitím vzadu, právě na zmenšujícím se počtu celtových člunů, přistávaly zbytky 1. praporu a některé další posilové prostředky, které byly stále ještě pod německou dělostřeleckou a kulometnou palbou. Ale i z předchozích příspěvků přímých účastníků je patrné, že jak 1. prapor, tak 3. prapor, rozšiřovaly předmostí směrem na západ, respektive na severozápad a obraceli útoky na východ. V té samé době již také britská 615. polní rota královských ženistů, přepravovala na prámech, v těžké německé dělostřelecké a minometné palbě, americká děla, včetně protitankových děl, a také minomety. Těžké zbraně byly pro americké výsadkáře na severním břehu řeky Waal, na jejím západním i severozápadním a východním předmostí, více než nutné. Totiž americký 504. parašutistický prapor musel očekávat německé protiútoky a bez těžkých zbraní by je nebyl schopen odrazit.


Dobytí pevnosti Hof van Holland, odpoledne 20. září 1944.
Stará holandská pevnost ze 17. století stojí na severním břehu řeky Waal, přibližně 500 metrů západně od železničního mostu. Samotná pevnost Hof van Holland je sestavena z

Obrázek

( na mapě viz zarostlé valy a zarostlou Hof van Holland) vysokých hliněných valů, které obklopují široký vodní příkop. Někdy a v některé literatuře se používá název Fort Lent. Spojenci jí při plánování útoku, se zpravodajskými informacemi k 11. září 1944, měli zaznamenanou v mapě jako pevnost, kterou musí nezbytně dobýt, neboť by boční i čelní palbou ohrožovala veškeré spojenecké útoky na železniční most. K 11. září v ní zpravodajci zaregistrovali jen jeden protiletadlový kanón ráže 88 mm a četu minometů. Bylo jasné, že právě minomety mohly, kryty zdmi pevnosti střílet na všechny strany německé obrany v Nijmegenu.
Situace v obraně pevnosti Hof van Holland - nebo také - Fort Lent - se změnila ke dni 20. září, neboť Němci osádku pevnosti posílili pěchotou SS a velkým počtem kulometů Spandau (historik Saunders říká, že kulometem Spandau, nazývali Spojenci oba hlavní německé kulomety - MG - 34 i MG - 42).
Odpoledne dne 20. září na Hof van Holland zaútočily promíchané útočné oddíly, jak amerického 3. praporu, tak i 1. praporu, neboť odtud na ně přicházela boční a čelní palba z nejvíce hlavní.
Velitel amerického 504. parašutistického pluku, ze kterého oba dva 1. i 3. prapor pocházely, sledoval tehdy odpoledne, také jako ostatní vyšší důstojníci, první násilné překročení řeky Waal ze střechy elektrárny. Do svého zápisu o bojové akci pak uvedl, že nejprve násilný přechod sledoval v dalekohledu a pak, cituji:

"... jsem sešel dolů a skočil se svým G-3 (G-3 je operační důstojník) do jednoho člunu, přepravil se přes řeku a přistál právě v okamžiku, když granáty a kulky dopadaly na Fort Lent."

Když velitel 504. parašutistického pluku plukovník Tucker přistál se svým operačním důstojníkem na severním břehu řeky Waal, bylo již pozdní odpoledne a jeho parašutisté byli již před stěnami pevnosti Fort Lent. Plukovník si všiml toho, že byly jednotky promíchané a zaznamenal i zmatek a pobíhání, o kterém pak říká, že je to v takhle těžké bitvě úplně normální. A byla to nepřímá palba Spojenců z jižního břehu - minometná, dělostřelecká i tanková - která ochromila německé obránce pevnosti. Když Tucker dorazil k pevnosti, byla to zrovna chvíle, kdy spojenecké minomety, děla a tankové kanóny zvedly svou palbu o něco výš, aby útočníci beze ztrát mohli na pevnost zaútočit. O těchto chvílích, pozdního odpoledne, útoku na Hof van Holland si štábní důstojník irské gardy napsal, že pevnost se stala předmětem, cituji: "... mimořádné pozornosti - střílelo se dokonce průraznými granáty, aby se hlavy obránců udržely při zemi."
O stejné chvíli si plukovník Tucker zapsal o dobývání pevnosti, - o svých amerických výsadkářích slova, když pokračuje o útoku na jejich cíl, cituji:

"Co se přihodilo - granáty a minometný oheň mířily do prostoru pevnosti, pak následovaly zběsilé skoky do vodního příkopu. Parašutisté - střelci, kteří pálili po všem, co se hnulo, vyčistili most do pevnosti a udržovali jej čistý. Vešel jsem do pevnosti za prvními jednotkami."

O dobytí pevnosti Hof van Holland - Fort Lent, jen superlativy. Rozběsnění američtí parašutisté nekoukali doleva ani doprava. Jejich smrtelný vztek se proměnil v "bezhlavé, zvířecí pudy" a oni byli schopni se na zdi a do oken pevnosti přímo "vydrápat". Němce prostě museli zabít, vždyť oni po nich stříleli a zabíjeli jejich kamarády. "Tahle bojová akce byla surovou odvahou a smrtonosnou směsicí klinicky čisté vojenské výkonnosti", jak si poznamenal nejen Saunders, ale jak se vyjadřuje i Jaroslav Hrbek, kdy prý některé skupiny přeplavaly vodní příkop a pak začaly lézt po zdech pevnosti. Mnozí se vyšplhaly až nahoru, jiní jim ze zdola hodily granáty, které pak, ti nahoře házeli do věžových větráků - "prý jeden po druhém". Jeden z parašutistů (Hrbek jej jmenuje - seržant Leroy Richmond), dokonce přeplaval vodní příkop pod vodou. Dostal se za německé stráže u padacího mostu a zneškodnil prý je "jednoho po druhém". Němci nevydrželi a pevnost vzdali.
Tahle smrtonosná směs znamenala, že američtí výsadkáři zdolali přímo z chodu silně opevněné vojenské postavení, které bylo chráněno vodními příkopy. Bylo to nutné, neboť jak jsem již řekl na začátku, tahle pevnost Hof van Holland - Fort Lent, bylo opevnění, které bylo součástí celé německé obrany Železničního mostu. Dokonce se hovoří, že o tuhle pevnost se celá obrana severního břehu řeky Waal opírala. A teď si představme, že nepočetná skupina odhodlaných amerických výsadkářů " 'opojena' z násilného přechodu řeky Waal", podporována palbou z jižního břehu, "vyvrátila základní pilíř německé obrany na severním břehu řeky Waal..."!!!
Proto také mohl kronikář, štábní důstojník britského 30. as (XXX. as) do kroniky sboru napsat, cituji:

"V 6 hodin (v 18 hodin dne 20. září 1944) bylo vidět americkou vlajku vlát nad severním koncem železničního mostu. Tento vynikající útok je pravděpodobně jedním z nejúžasnějších úspěchů této války a mohla ho provést jen velmi skvělá divize."

Na severní stranu železničního mostu pak útočili zbytky výsadkářů z Burrissovy (velitel roty I byl kapitán Moffatt Burriss) roty I a Kappelovy roty H (velitel roty H - kapitán Carl W. Kappel), kteří se hnali na severní stranu sprintem k Železničnímu mostu, kde zvláště rota H narazila na odpor a zdálo se, že útok se zastaví. Němci tam totiž měli, jak již bylo řečeno, 34 kulometů, 2 protiletadlová děla ráže 20 mm a jeden univerzální kanón ráže 88 mm.

Dobytí Železničního mostu.
Samotné dobytí Železničního mostu probíhalo z obou stran. My jsme si před chvílí řekli o dobývání po násilném přechodu řeky Waal, tedy o dobývání severní strany Železničního mostu.
Nyní tedy o útoku na jižní straně, - z vnitřního města Nijmegen. Tam útočila smíšená jednotka pod velením kapitána Neville. Smíšená jednotka Spojenců se skládala z amerických parašutistů a britských granátníků, kterým se - jednomu ramenu kleští - podařilo vniknout již po 15,30 do německých pozic na jižním svahu železničního mostu. Bylo to v době, kdy další smíšená skupina těchto útočných oddílů- druhé rameno kleští - byla zastavena německými obrannými jednotkami SS v Kroneburger Parku ( viz i mapu úvodní v Č 94).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 94.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 96.

V jednotce úspěšné byl i britský gardista Howe, který se účastnil i útoků 19. září. Ten den, kdy vjížděla jeho garda do Nijmegenu byl v Bren Carrieru a na první střetnutí toho 19. září, pod dojmy 20. září, vzpomínal slovy, cituji:

"Po naší včerejší bitvě (myslel tím té 19. září) jsme měli jistý nedostatek munice, ale měl jsem pytlík ručních granátů. Používal jsem je při vyhánění nepřítele z domů, které obsadil mezi našimi pozicemi a Železničním mostem. Zdálo se, že den nikdy neskončí. Granáty dovnitř oknem, nebo dveřmi. Třesk výbuchu a už jsme byli uvnitř s dávku z kulometu Bren a s bodákem. Podivné je, že jsem za celou bitvu neviděl ani jednoho živého Němce, dokud jsem nedošel až k mostu, po kterém Němci prchali."

To však bylo na místech, kde se podařilo gardě z jihu proniknout k Železničnímu mostu. Ale tam, kde se bránili vojáci SS, si útočníci, britští granátníci zapsali, cituji: "SS a mladí vojáci bojovali divoce, ale staří utíkali, nebo se vzdávali, když se k nim vojáci SS obrátili zády."

Prvé spojenecké útoky na jižní konec Železničního mostu, v časném dopoledni dne 20. září, probíhaly na některých místech lépe, na některém byly ještě pořád slabé. Zvláště se bojovalo o okolní domy před jižním koncem železničního mostu. V začátku odpoledne tak kapitán Neville nemohl nahlásit nějaký velký úspěch útočných skupin složených z rot výsadkářů a obrněných rot britských gardistů, na své nadřízené velitelství. Jedním z důvodů byl stejný problém, který si řekneme až budeme hovořit o Arnhemu. Totiž i zde u jižního konce Železničního mostu v Nijmegenu, - v městské zástavbě a ulicích - se při útoku objevil stejný fenomén. Radiové přístroje měly stejné problémy způsobené stíněním radových vln, jako se to stalo v ulicích Arnhemu - u britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
Nefungovalo radiové spojení!!!
To, že radiové spojení nefungovalo byl i zde, na jižní straně železničního mostu v Nijmegenu problém, neboť kapitán Neville sem potřeboval přenést palbu dělostřelectva, aby mohl lépe využít úspěchu jedné části svých útočných úderných oddílů, které pronikly, jak bylo řečeno na začátku - již po 15,30 do německých pozic. Úspěch tohohle oddílu by při fungujícím radiovém spojení mohl znamenat rychlejší dobytí jižního konce železničního mostu.
Že je to pravda, nám říkají všechna německá hlášení. Tam je zapsáno, že "již v půlce odpoledne ztratili Němci kontrolu nad jižním koncem železničního mostu", ale spojenecké zprávy, které jsou opřeny o válečné deníky až do úrovně divize hovoří také o nejasné situaci.

Jediným zjištěným a zaevidovaným faktem je, že v druhé půli odpoledne se části 3. praporu 504. parašutistického pluku, a to na severním konci Železničního mostu, tedy za řekou Waal, usadily na železničním mostě v podvečer 20. září 1944.
Jeden z rotních radistů na severním konci Železničního mostu, vojín Albert Tarbel, si do radistického deníku zapsal, cituji:

"Poté, co jsem bojoval spolu s různými skupinami naší roty H (3. prapor), chtěl jsem se znovu připojit ke kapitánu Kappelovi. Nakonec jsem se s ním setkal na železničním mostě. I tady jsme si pořádně zabojovali. V jednom okamžiku jsme podávali granáty Gammon kapitánu Kappelovi, který je házel na Němce otvorem ve vstupu do severní mostní věže. Je zbytečné uvádět, že jsme Němcům na železničním mostě nenabízeli ani nedávali žádnou milost."

(

Obrázek

Zde viz granát Gammon, - asi až 900 gramů - http://en.wikipedia.org/wiki/Gammon_bomb ).

Poručík Keep z roty I (3. praporu) později, po útoku popisuje, jak po dobytí severní strany železničního mostu, cituji:

"jsme organizovali obranu, protože jsme věděli, že Skopčáci provedou protiútok, aby most znovu získali. Slyšeli jsme fámy, že z jedné strany se přibližují německé tanky, z druhé pěchota. A opravdu jsme se střetali s fanatiky, kteří se ustavičně plazili ze středu velkého mostu tak blízko k nám, jak jim stačila odvaha, a pak na nás házeli mačkadla na brambory (ruční granáty s držadlem). Rovnalo se to sebevraždě, ale taková individua se běžně vyskytují mezi současnými představiteli Herrenvolku (panského národa).
Pak se za šera stalo něco podivného. Z temnoty se vynořilo nevídané množství německých vojáků, kteří pochodovali ze středu mostu směrem k nám. Muselo jich být dvě až tři stovky. Všichni jsme si říkali, teď je máme jako na pekáči, a připravovali jsme se, že zahájíme střelbu ze všech malých zbraní, které jsme měli. V tom jeden Skopčák začal německy vykřikovat, že se chtějí vzdát... Kdyby věděli, jak ubohá byla naše skupina, bojím se, že by je přešly všechny myšlenky na kapitulaci a hned by zase byli bojechtiví."

Tady z této ukázky poručíka Keepa je vidět, že od středu mostu směrem na sever se německé jednotky vzdali výsadkářům 3. praporu a tak byl Železniční most dobyt, neboť stejné se stalo i na jižním konci Železničního mostu, tam se také vzdali, i když o něco později. Neměli totiž kam ustoupit. Na severní straně Železničního mostu bylo při ústupu z jižní strany mostu zabito více než 260 německých vojáků, další stovky byli raněny a zajaty. Aniž to nějakou chvíli na jižním konci železničního mostu útočníci věděli, byl vlastně most dobyt za něco málo víc než 3 hodiny po zahájení útoku přes řeku Waal (útok, jak víme, začal 3. prapor 504. parašutistického pluku na celtových člunech v 15 hodin - násilným přechodem přes řeku Waal a poslední zbytky Němců se na severním konci vzdávali po 18té hodině).

Další informace historiků však říkají, že večer štáb 82. zaznamenal sice dobytí železničního mostu, ale nálada nebyla ještě vítězná, neboť všechny prostředky a zájmy Američanů byli upřeny na dobývání - Dálničního silničního mostu přes řeku Waal - nejdůležitější komunikace směrem do Arnhemu!!!

Dálniční silniční most v Nijmegenu - pozdní odpoledne a podvečer 20. září 1944.
K Dálničnímu mostu se při předchozích bojích, ze 17. na 18. září a z 19. na 20. září dostaly jednotky divize All American nejdále. Bylo to necelých 300 až 400 metrů od řeky Waal, před náměstí, které se tehdy nazývalo Keizer Lodwijk Plein (dnes je známý jako Keizer Traianus Plein). Nejprve si řekněme poznatky poručíka Prescotta, který velel při čištění Nijmegenu, od ranních hodin, od 8,00 dne 20. září, jednotce tanků Sherman z 2. roty z 2. praporu granátnické gardy. Jeho tanky a pěchota měly vyčistit hlavní silnici od Keizer Karel Plein až k silničnímu mostu, respektive k náměstí Keizer Lodwijk Plein - (viz zde nejprve mapu centra a poté


Obrázek

mapu jižního konce Dálničního

Obrázek


silničního mostu, kde je i ulice Oranje Single, která ústí na Kaizer Ludwijk/ na mapě Lodwijk/ Plein a další místa zmiňovaná v textu o násilném "dobívání" jižního konce mostu, trochu více detailněji.).

Po útocích do hlášení poručík Prescott zapsal, cituji:

"Z počátku jsem byl pod velením 4. roty 1. praporu a naším úkolem bylo vyčistit hlavní ulici od Okružní silnice (Oranje Single) po Valkhof Gardens, která dominuje mostu. Jižně od Okružní silnice jsem se spojil s pěší rotou a brzy jsme po této silnici odstartovali. Vzpomínám si, že jsem viděl americké parašutisty zakopané na silnici mezi dvěma dopravními pásy. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že jsou k smrti unaveni. Postupovali jsme po ulici poměrně rychle, pěchota čistila domy od nepřítele, zatímco tankové jednotky postupující v zástupu po jednom tanku - protože to jinak nešlo - poskytovaly palebnou podporu střelbou do horních oken. Vzpomínám si, jak jsem se najednou dostal do palby ručních zbraní a musel jsem uzavřít poklop tanku a krátce poté do minometné palby, namířené proti mně, a musel jsem poklop zavírat znovu. Mému desátníkovi prostřelili paži, když stál ve věži svého tanku, byl však i nadále schopen velet. Dostali jsme se na otevřené náměstí Kelfkensbosch před Valkhof Gardens a zastavili jsme k provedení kontroly (viz mapa Nijmegen, kde je jak Kelfkensbosch i ulice Oranje Single a pod názvem uvedené náměstí, či křižovatky - Náměstí císaře Lodwijka - Keizer Lodwijk Plein, či dnešní název Keizer Traianus Plein - má poznámka)."

Popisovaná operace, která připadala poručíku Prescotovi jako poměrně rychlá, trvala ve skutečnosti více než 5 hodin. Američtí výsadkáři, spolu s britskými tanky, se tak pomalu přibližovali k Dálničnímu silničnímu mostu a celé dopoledne a odpoledne vlastně čistili dům od domu od Němců.
Proč to trvalo víc jak 5 hodin nám vysvětlují informace od historiků, které jsem jmenoval u Č 94 a kteří jsou uvedeni i na konci tohoto článku. V německých zápisech o bojích u Dálničního mostu si SS-Hauptsturmführer - kapitán SS - Schwappacher zaznamenal, cituji:

"Kdykoli se nepřítel na mostě rozhodl postoupit, zasypali jsme ho mocnou dělostřeleckou přehradnou palbou, která okamžitě zastavila útok, takže naše pěchota, takto povzbuzená, dokázala dál držet své pozice."

V okamžiku, kdy se britské tanky, spolu s americkými výsadkáři, dostaly na náměstí Kelfkensbosch na jižním okraji Hunner Park a Valkhof Gardens musely zastavit a udělat přestávku. Bylo nutno doplnit PHM, střelivo, přeskupit jednotky. Probíhala příprava k závěrečnému útoku na několik desítek metrů vzdálenou poslední obranu Němců, kteří chránili hlavní cíl útoku Spojenců - Dálniční silniční most v Nijmegenu.
Plán k dobytí "úkolu dne" - Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, který schválili i útočící podplukovníci obou jednotek - Goulburn a Vandervoort - byl založen na tom, že britští granátníci měli zaútočit na Hunner Park. Ve stejné době, pod velením podplukovníka Vandervoorta, velitele 2. praporu 505. parašutistického pluku, měli zaútočit jeho výsadkáři na německá postavení na severním okraji křižovatky s kruhovým objezdem - tehdy Keizer Lodewijk Plein (dnes mimoúrovňová křižovatka, kruhový objezd a náměstí zvané Keizer Traianus Plein - k přejmenování došlo v 60tých letech).
Pro všechny útoky na poslední německou obranu Dálničního silničního mostu v Nijmegenu, byla hodina H trochu posunuta proti hodině H určené pro násilný útok přes řeku Waal, kterou prováděly 3. a 1. prapor 504. parašutistického pluku.
Zde u Dálničního silničního mostu tak hodina H pro útok zněla - odpoledne v 15,30 hod!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“