XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 118.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 118.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 118.
Mapa bojů a postupů jednotek britské 1. vzdušně-výsadkové divize v prostoru Oosterbeek,

Obrázek

Arnhem, dne 18. září 1944, včetně přistání II. vlny výsadků ten den, po 15,00 hodin.
Od předchozího článku Č 117, si říkáme co se dělo v prostoru Oosteerbeek, Arnhem od rána 18. září 1944, když jsme začali bojem Frostova 2. praporu ( Lathburyho 1. parašutistické brigády) u Dálničního silničního mostu, prošli jsme boje Fitchova 3. praporu a na závěr jsme řekli, že severněji, od noci ze 17. na 18. září, bojoval na pochodu i 1. prapor podplukovníka Davida Dobieho.
Pokračujme nyní tak, že si řekneme, že radisté 1. praporu podplukovníka Dobieho zachytili již v 5 hodin 30 minut ráno, dne 18. září, ve svých vysílačkách signály od podplukovníka Frosta, který žádal posily pro své jednotky u Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Podplukovník Dobie jednal rychle a vydal svému 1. praporu rozkaz na změnu směru na jih: "Vyrazit na pomoc podél železniční trati arnhemským předměstím Mariendal!"( Zde je na

Obrázek


mapě oblasti Oosterbeek, Arnhem - hned za Oosterbeekem vidět čtvrť Mariendal. Jsou tam i další místa popisovaná v textu, jako již přímo v Arnhemu - nemocnice Sv. Alžběty.)
Když 1. prapor vyrazil, setkaly se jeho čelní jednotky již v 7 hodin ráno s rotou "A" a velitelskou rotou 3. praporu, které se v noci ve tmě oddělily od svých útvarů a postupovaly do města "samy od sebe", jak je přinutil vzrůstající odpor Němců při postupu trasou dle plánu.... Podplukovník Dobie těmto odloučeným jednotkám dal rozkaz, aby postupovaly s jeho praporem.
Na jih postupující 1. prapor podplukovníka Dobieho brzy narazil na silný odpor v okolí železniční stanice a nemohl prorazit dál. Po těžkém střetném boji s německou obranou v okolí železniční stanice byl Dobieho prapor zastaven. Protože to nešlo dál zvoleným směrem, vyčlenila se u železniční stanice, v 9,00 ráno, z 1. praporu rota "T" majora C. Perrina-Browna a zaútočila na nedalekou továrnu obsazenou Němci. Svým protitankovým dělem výsadkáři roty "T" zničili bunkr a během bojů probíhajících celé dopoledne 18. září, očistili továrnu od německých obránců. Rota "T" přitom utrpěla dost vážné ztráty. Již dopoledne z roty "T" zbylo pouhých 22 mužů (kteří nebyli zraněni, nebo zabiti). Ostatní roty z 1. praporu se dál pokoušely prorazit německou frontu směrem k jihu, jenomže západně od nemocnice Sv. Alžběty narazily stejně jako předtím 3. prapor na pevnou německou obranu a podplukovník Dobie musel dát svému 1. praporu rozkaz, aby svůj postup zastavil. Odehrávaly se tam těžké pouliční boje, dům od domu, které se měnily v masová střetnutí muže proti muži. Výsadkáři Dobieho 1. praporu se pokoušeli neustále prorazit, ale naráželi na fanatický odpor esesáků "Bojové skupiny Harzer", která byla v noci a ráno posílena armádními SHD (všechna SHD v prostoru Ooesterbeek - Arnhem byla typu Sturmgeschütze III) 280. brigády útočných děl.
V celém prostoru bojů Dobieho 1. praporu, ale i 3. praporu podplukovníka Fitche, zavládl zmatek, měnili se majitelé jednotlivých domů. Výsadkářské čety a roty se rozpadly na malé skupinky jejichž boj nikdo po nějakou dobu nekoordinoval.
Někde uprostřed všech těchto bojů byli i generálové Lathbury, velitel 1. výsadkářské brigády, a generál Urquhart, velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
(Informace pro Č 118., 119 a 120., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, dále také Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.).
Pojďme a řekněme si, jak od rána 18. září, když se probudil, prožíval den velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize generálmajor Urquhart, člověk a velitel, který měl vlastně ze svého velitelství divize koordinovat veškerou bojovou činnost v prostoru Arnhem. Ve skutečnosti, jak si budeme říkat a již jsme i řekli, nic neřídil, byl uprostřed bojů bez vlivu na události. Vše, co zažil a viděl dne 18. září, pak popsal o tomto dni v knize - Arnhem.
K spánku se Urquhart uložil hodně pozdě v jedné vile, kde se krátce po třetí hodině dne 18. září ráno vzbudil. Věděl, že Fitch se svým 3. praporem již postupuje k jižní silnici přes Oosterbeek (k silnici LION, kudy prošel z večera Frostův 2. prapor). Když se asi ve čtyři hodiny ráno zapojil do kolony 3. praporu zjistil, že dostal bodyguarda - praporčíka 3. praporu, což byl granátník vysoký 6 stop a 2 palce (186 cm) a jmenoval se Lord. Nebyl na to zvyklý, většinou jej hlídala velitelská četa, kterou ani většinou neviděl. Jak sám přiznává, tehdy na něho "Lord" působil uklidňujícím dojmem.
Ranní postup kolony 3. praporu po silnici na jih "byl pomalý" a generál si tehdy říkal, že ten pomalý postup je otravný. Asi by bylo dobré si ocitovat vše, co o tomto otravném pomalém postupu napsal do své knihy Arnhem, neboť na konci tohoto citátu budou kritická slova, která po uklidňujícím vysvětlování - proč tak pomalu - přinášejí kritiku, která souvisí s některými příčinami, proč vše u Arnhemu "krachlo"!!!
Pojďme si tedy říct, co si o pomalém, otravném ranním postupu 18. září generál Urquhart zapsal, cituji:

"Pomalu, což bylo otravné, jsme pokračovali po silnici; čas od času se vepředu ozvaly salvy ostrých střetů, zvuky krátké palby, jež celou kolonu donutily zastavit. Tyto neustálé zastávky jsem považoval za velmi únavné, a ačkoliv jsem své pocity sdělil Lathburymu, nikdo z nás s tím nemohl nic dělat.
Někteří muži vepředu byli velmi mladí a dosud neprošli žádným bojem, jiní se nedostali do boje od tažení v severní Africe a na Sicílii. Věděl jsem, že za těchto okolností jsou čas od času zastávky nevyhnutelné a že je nutné dávat pozor na zbloudilé kulky, jako to dělají vojáci na počátku každého boje. Ve výsadkovém útoku musí být tento faktor minimalizován, pokud se má z výhody momentu překvapení vytěžit co největší úspěch. V duchu jsem mnohokrát procházel důvody, kvůli nimž bitva u Arnhemu probíhala právě takto, přemýšlel jsem o omylech, nesprávných posouzeních a nedostatcích. Je možné, že kdyby vojáci měli na počátku akce menší respekt vůči německému odporu, bylo by nám to umožnilo dostat k mostu více mužů, ačkoliv je sporné, zda by to znamenalo oproti konečnému výsledku větší rozdíl - možná by to vedlo k většímu počtu obětí.
V každém případě opatrnost vojáků, kteří se ocitli poprvé v palbě, nebo kteří se do ní dostali po dlouhé přestávce, byla instinktivní. Kromě toho jsem se jako velitel divize, který se připletl k boji jednoho praporu a přitom se během něj pohyboval někde uprostřed kolony, nacházel v nejhorší možné pozici pro ovlivnění boje ve větším rozsahu...."


Fitchův 3. prapor opustil hlavní silnici a postupoval na jihozápad, směrem k nemocnici Sv. Alžběty. Když se rozednilo, kličkovali, jak výsadkáři, tak účastníci kolony, Lathbury a Urquhart po vedlejších silnicích, které mířily do Arnhemu od západu. Během postupu se setkávali s holandským obyvatelstvem, které vyšlo do ulic a procházejícím výsadkářům přinášelo ovoce a nápoje. Kdo se hlásil ke Spojencům, měl většinou na rukávě oranžové pásky. Ač to bylo dojemné, docházelo ke zdržení a i generál si uvědomil, že potřebují rychle postoupit až k Dálničnímu silničnímu mostu. V hlavě měl i znalost vyplývající z "Operace MARKET GARDEN", že se budou muset zajistit i dobyté pozice, neboť okolo 10té hodiny 18. září byl očekáván výsadek 4. parašutistické brigády generálmajora Shana Hacketta. Přílet této II. vlny měl znamenat, že měla být uvolněna 1. vzdušně-výsadková brigáda generála Hickse z obrany seskokových a přistávacích zón, a měla se vydat do Arnhemu, aby posílila Lathburyho 1. parašutistickou brigádu. Tak zněl původní plán....!!!!
Během dopoledne došel 3. prapor na silnici LION, kudy, jak bylo řečeno, prošel den předtím Frostův 2. prapor. Tady narazil Fitchův 3. prapor, jeho přední jednotky, na týlovou rotu 2. praporu, která den předtím nestačila postupu Frosta a oddělila se od hlavních sil. Po silnici LION postupovaly oddíly 3. praporu nejprve rychle vpřed, ale za velkou zatáčkou, těsně na západ od nemocnice Sv. Alžběty, kde se dolní silnice opět napojuje na hlavní silnici, Němci přední jednotky Fitchova 3. praporu zastavili - viz postup Fitchova 3. praporu nahoře.
Zde bych si dovolil ocitovat opět Urquharta, který říká co se v momentě, kdy na Němce ve předku narazili, dělo, cituji:

"Pálili na silnici a vzali si na nás pár samohybných děl a několik tanků, které skřípaly a rachotily po celé čtvrti přídavnými pancéřovými plechy, visícími volně jako nějaké kovové sukénky ( viz zde SHD - Sturmgeschütz III od sa58 - použitá Němci v MARKET GARDEN s přídavnými plechy Schürzen
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=117&t=881
- má poznámka), mající za cíl zesílit základní opancéřování. Cleminson a čelní rota byli nyní od zbytku sil odříznuti fyzicky a dokonce ztratili i spojení. Pokračovali v postupu, dokud nedošli k budově na břehu řeky, jež byla známá jako Rýnský pavilon. Němci se odtud úporně bránili a několik postupujících parašutistů zasáhli. Část parašutistů se vydala lesem nad pavilonem a zmizela. Waddy se spojil s Cleminsonem a vysvětloval, že nejsou s praporem ve spojení a že by bylo lepší stáhnout se za kopec a vlevo za nemocnici Sv. Alžběty, což byla rozlehlá budova obklopená nízkými zídkami a ohrádkami.
Ještě nedomluvil, když se malá čelní skupina dostala pod silný útok. Ti, co přežili, se rozptýlili mezi domy podél hlavní silnice."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 118.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 119.

Když při své cestě za Frostovým 2. praporem, k Dálničnímu silničnímu mostu v Arnhemu, narazil Fitchův 3. prapor na německou obranu, musel zastavit a bojovat. Někde v prostředku kolony 3. praporu byl, jak Lathbury, tak i velitel divize Urquhart, kteří se v době boje 3. praporu stáhli o trochu zpět ze silnice do třípatrového domu. Tento třípatrový dům měl v úrovni 1. patra plochou střechu. Sotva se tam generálové uschovali, vyjel po hlavní silnici německý, - jak říká Urquhart, - zastaralý tank (měl na mysli Panzer IV., neboť v té době čekali jen samé Panthery, či Tigery), výsadkáři z 3. praporu jej nechali vjet mezi domy, ve kterých byli poschováváni. A pak jen z oken naházeli "Gammony" a bylo po tanku. Jenomže tím zároveň odhalili Němcům své pozice a po chvíli se většina domů u silnice, kde byly úkryty parašutistů a generálů, ocitla v minometné palbě. Nechme o této chvíli, i s místním popisem, květnatě hovořit i o vilové zástavbě, s typicky holandskými zahradami, generála Urquharta, který si zapsal, cituji:

"Nyní jsme uvízli. Němci brzy zjistili naši pozici a za domy u silnice, v nichž jsme nalezli dočasný úkryt, dopadaly minometné granáty. Když jsem pohlédl jedním ze zadních oken, viděl jsem, že jsem v husté zastavěné části města, kde se nacházely řady terasovitě uspořádaných domů oddělených bludištěm zahrad, oplocených a opatřených zdmi v obvyklém důkladném holandském stylu. V této oblasti se hodně střílelo a bylo mi řečeno, že v horních místnostech domů přes zahrady se zdržují Němci.
Moje vyhlídky na návrat na velitelství divize se v tomto okamžiku (ještě hodně před polednem dne 18. září 1944 - má poznámka) zdály vzdálenější, než se mi mohlo líbit."

Skutečně se nejen Urquhart, ale i Lathbury, ocitli v obklíčení, které generál nazval obležením. Generálové, spolu s výsadkáři, začali na zadním balkónu "svého domu" s terasou, vytvářet barikády z židlí a nábytku, aby si vytvořili alespoň trochu chráněné místo pro obranu - začali budovat "palebné pozice jednotlivce" i s určenými sektory palby. Stejné se dělo i v okolních domech, kde si výsadkáři vytvářeli, v okolí oken, improvizované bariéry, za kterými zalehli se svými ručními zbraněmi a P. I.A.T., připraveni se bránit německým útokům. Útoky okamžitě následovaly a výsadkáři je nejprve odráželi. K obraně domu, kde byl Urquhart a Lathbury, se po chvíli připojil i velitel 3. praporu podplukovník Fitch a i jeho další nižší důstojníci. K nim se přidali i někteří výsadkáři (četa ochrany velitelství praporu), kteří měli starost o oba generály a velitele praporu. Do domu přicházeli výsadkáři, kteří přinášeli informace o místech odkud Němci útočí a o celkovém obrazu situace.
Na hlavní silnici se po chvíli objevil další tank Panzer IV., viz zde PzKpfw IV., od sa58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=3200
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=3213
. První zareagoval jeden z velitelů rot major Waddy, který vystihl okamžik a přesně hozeným protitankovým granátem Gammon tenhle tank zničil. Jak říká ve své knize Urquhart, přesný zásah a zničení tanku "vyvolalo několik dobromyslných výkřiků závisti u výsadkářů v okolních domech". Tank - jeho zničení - "byl na pomyslném žebříčku výsadkářů číslem 1. v hodnotách zničené techniky".
Na bojišti 3. praporu ráno tak zůstávaly dva zničené tanky, které však nebránily pohybu německé obrněné techniky, které začalo být - dopoledne a k polednímu 18. září v severní části Arnhemu - "nějak moc"!!!
V tu chvíli se však stalo něco, co nám nejlépe řekne sám generál Urquhart, jak nám to popsal v knize - Arnhem, cituji:

"Do tohoto německého monopolu na pohyblivost náhle vtrhl obrněný transportér se řvoucím motorem a pásy rachotícími na malých dlažebních kostkách. Řídil jej všudypřítomný kanadský poručík Heaps, který si brzy vysloužil pověst člověka, jenž se objevuje se svým transportérem Bren Carrier v nejneočekávanějších okamžicích na nejnepravděpodobnějších místech. Nikdy jsem nezjistil, ke které jednotce vlastně patří.
V bitvě nabývají někteří muži zdání kouzelné existence: právě takový byl Heaps. Převzal roli mobilního samostatného bojovníka. Při této příležitosti měl s sebou v transportéru hubeného, vychrtlého civilistu o výšce šest stop a tři nebo čtyři palce (190 cm). Povšiml jsem si jeho oranžové pásky na rukávu, která ho identifikovala jako jednoho z Holanďanů, kteří k nám přišli v operaci na pomoc. Byl to skutečně přední činitel (Holandského) hnutí odporu jménem Labouchere."

Kanadský poručík Heaps zasalutoval a ihned sděloval zprávy z velitelství divize, odkud se mu podařilo projet, až k obklíčenému 3. praporu, přes veškerou německou palbu ze všech zbraní. Jak napsal generál, nebyly to zprávy dobré. Velitelství divize svému generálu oznamovalo, že se objevily potíže. Hned ta prvá zpráva zněla, že II. vlna vysazení, která měla začít 18. září v 10 hodin se uskuteční až odpoledne... Ani další zpráva nebyla povzbuzující - radiové spojení s nadřízenými orgány stále nefungovalo - což bránilo koordinaci a velení divizi. Ve třetí zprávě mu Heaps sděloval, že na divizi: "Bylo hlášeno, že jste nezvěstný. Vyslali mě, abych vás zkusil najít a vrátil se s informacemi."
Generál okamžitě sedl a sepsal pro divizi hlášení adresované svému náčelníku štábu podplukovníku C. B. Mackenzie. V hlášení popsal, co sám zjistil a kde se nachází momentálně. Ihned také žádal, aby náčelník štábu zorganizoval veškerou možnou pomoc pro Frostův 2. prapor u Dálničního silničního mostu. Žádal Meckenzie, aby okamžitě poslal všechny druhy munice pro Frosta, především do protitankových granátometů P. I. A. T., jak generál říká, cituji:

"Tušil jsem, že se setkal s podobným odporem jaký jsme zažívali i my - a pravděpodobně mnohem silnějším."

V těchto místech bychom si měli říci, jak to vypadalo na velitelství britské 1. vzdušně-výsadkové divize. Když po odpoledni 17. září odešli všichni nejvyšší velitelé, obranu doskokových a přistávacích zón zaujali výsadkáři 1. vzdušně-výsadkové divize brigádního generála Hickse.
Po odjezdu velitele divize Urquharta ze svého "velitelství pod stromem", byl s přibývajícími hodinami, stále víc a víc zneklidněn jeho náčelník štábu podplukovník Mackenzie. Pobočník generála Urquharta kapitán G. C. Roberts se nemohl na Mackenzie dívat a tak navrhl, že půjde velitele divize hledat. Totiž jak to tak bývá, objevily se po několika hodinách i takové zprávy - šeptanda - že byl velitel divize zabit, či raněn, nebo padl do zajetí. Když se přiblížil večer 17. září, bylo velitelství divize nepravidelně ostřelováno z německých minometů. Mackenzie se rozhodl, že musí změnit místo velitelství "pod stromy" a stáhli se zpět do zóny přistání a za soumraku se ukryli do opuštěných kluzáků na kraji plochy. Neustále, večer i v noci, sháněli informace o tom, kde se nachází velitel divize. Ale neměli úspěch. Když se začalo rozednívat, nařídil podplukovník Mackenzie opět přemístit velitelství divize, tentokrát

Obrázek



do domů na kraji lesa při silnici do Heelsumu ( Heelsum a v dalším textu uvedený Renkum, viz zde na mapě - na jihozápadě, pod zónami "X" a "Z") . Jak později vypověděly zápisy divize - do pondělí 18. září 1944 - provedl podplukovník Mackenzie, spolu s velitelem dělostřelectva podplukovníkem R. G. Loder-Symondsem, jen několik menších rozhodnutí, včetně takového rozhodnutí, aby byla pozice obrany hraničního pluku u řeky v Renkumu, posunuta zcela na západ oblasti obrany.
Meckenzie se dozvěděl, že se Frostovi a jeho 2. praporu podařilo dorazit k Dálničnímu silničnímu mostu a že pro zvýšení podpory je mu třeba dodat munici a posílit jeho jednotky u mostu.
V této situaci, s těmito informacemi o Frostovi, musel podplukovník Mackenzie, náčelník štábu britské 1. vzdušně-výsadkové divize, - provést zásadní rozhodnutí!
Po poradě s podplukovníkem Loder-Symendsonem došli k zásadnímu rozhodnutí, že jediný kdo nějaké vojáky ještě má je brigádní generál Hicks, velitel 1. vzdušně-výsadkové brigády. Pro autentičnost okamžiku, z důvodů zachování faktografie, - dle Urquharta, - vypadal celý rozhovor mezi Mackenziem a Loder-Symondsem (z tohoto rozhovoru při svém popisu historických událostí, vycházejí i ostatní historici ve svých popisech, včetně Hrbka a dalších i vojenských historiků) takto, cituji:

"Mackenzie chvíli situaci zvažoval, pak se obrátil na Loder-Symondse a poznamenal: 'Jediný, kdo má nějaké maníky, je Hicks.
Nemůžeme mu dát rozkaz, aby část svých sil převedl jinam. Možná ale nadešel čas, kdy by měl přijít sem a vydat sám sobě rozkaz udělat to.'
Mackenzie pak Loder-Symondsovi vysvětlil posloupnost velení, kterou jsem stanovil před bitvou - Lathbury, Hicks, Hackett.
Loder-Symonds s ním souhlasil a dva podplukovníci se v džípu vypravili sehnat Hickse. Zastihli jej na prašné polní cestě poblíž mlází a Mackenzie mu vysvětloval situaci. Hicks potom zařídil, aby mohl brigádu převzít jeho zástupce plukovník H. M. Barlow a s oběma podplukovníky se vrátil na velitelství 1. vzdušně-výsadkové divize, kam přijeli (18. září) v 9 hodin 15 minut dopoledne. Hicks se seznámil co nejlépe se situací a pak vydal rozkaz jedné z jednotek chránících zónu přistání, 2. praporu "South Staffords", aby se přesunula a pomohla při útoku na most."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 118.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 120.

Jak bylo řečeno, odjeli podplukovníci Mackenzie a Loder-Symods, spolu s brigádním generálem Hicksem na tehdejší štáb velitelství 1. vzdušně-výsadkové divize, který byl umístěn v domě u silnice Utrecht-Arnhem nedaleko vesnice Heelsum.
Generál Hicks se dozvěděl, co tehdy štáb divize znal o situaci v oblasti:

a) Neurčitá zpráva, že zřejmě Frost a jeho 2. prapor obsadil Dálniční silniční most a utvořil tam obranu.
b) Ostatní dva prapory - tedy 1. a 3. prapor z 1. parašutistické brigády - jsou zapojeni v pouličních bojích v severozápadních a západních předměstích Arnhemu směrem na jih a nemůžou zatím Frosta nijak posílit.
c) Mackenzie proto navrhuje, aby generál Hicks poslal jeden ze svých praporů na pomoc mostu.
d) Štáb divize generála žádal, aby převzal velení.
Jak říkají zápisy štábu, nejvíce Hickse ochromil bod d), ale nejen ten. Totiž generál Hicks, který se svou 1. vzdušně-výsadkovou brigádou dané době hlídal seskokové a přistávací zóny a řešil neustálé německé protiútoky do své obrany, předpokládal, že v Arnhemu jde vše podle plánu. Je jasné, že důvod jeho neznalostí plynul i zde ze špatného radiového spojení. Až teprve na štábu divize se náhle generál Hicks dozvídal, že se původní plán "Operace MARKET GARDEN" tak "nějak" hroutí. Jak se později vyjádřil, byly jeho prvé pocity rozpačité - konkrétně - měl pocit, "že ho žádají, aby převzal divizi, která v důsledku naprostého selhání spojení je již v rozkladu". Zároveň, v prvním momentě, nevěděl kde vzít jeden prapor své brigády a poslat jej k Dálničnímu silničnímu mostu na pomoc Frostovi.
Tady je totiž asi nutno nejprve říci, že z hlášení generála Hickse o situaci od odpoledne 17. září do rána 18. září plynulo, a teď cituji jeden ze zdrojů uvedených v Č 118 - Hrbka - když podobné, ale více rozvláčné hodnocení bojů 1. vzdušně-výsadkové brigády generála Hickse si zapsal i generál Urquhart ve své knize Arnhem, stejně jako v knize Arnhem Přistávací plochy a Oosterbeek uvádí Frank Steer:

"Obrana přistávacích a seskokových zón II. vlny byla totiž mnohem obtížnější, než se původně (dle plánu Operace MARKET GARDEN - má poznámka) očekávalo. Hicksovi pěšáci se sice zakopali kolem perimetrů, muži 7. praporu králových vlastních skotských hraničářů (King's Own Scottish Borderers) severně od železniční trati Utrecht - Arnhem a vojáci 1. praporu hraničního pluku (Border Regiment) a dvou rot 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (South Staffordshire Regiment - "South Straffords") na jih od ní, avšak v noci museli čelit nečekaně silným německým protiútokům "Bojových skupin von Tettau" ( útok "Bojových skupin von Tettau" je od jihozápadu vidět - červená šipka mezi Renkumem, blíže k Heelsumu - na úvodní mapě v Č 118.). Němci útočili z lesa na zóny, podpalovali podrost ve snaze výsadkáře vypudit a neustále je zneklidňovali. Hicksovi muži museli několikrát za noc dotírající Němce odrážet bodákovými protiútoky a Hicks musel často žádat o podporu houfnic 1. vzdušně-výsadkového lehkého dělostřeleckého pluku (Airlanding Light Regiment, Royal Artillery) podplukovníka W. F. K. 'Sheriffa' Thompsona. Stál před neřešitelným rozporem. Nedostane-li Frost posily, může ztratit most; jestliže však nevydrží oslabená obrana přistávacích zón, je zde riziko, že 4. parašutistická brigáda II. vlny bude zničena dříve, než se stačí po seskoku zformovat. Po určitém váhání se Hicks uvolil poslat k mostu do Arnhemu polovinu 2. praporu jižněstaffordshirského pluku (zbylé dvě roty měly přistát až v II. vlně kluzáky). Ještě zdráhavěji se pak podvolil nátlaku podplukovníků (náčelníka štábu Mackenzie a velitele divizního dělostřelectva Loder-Symondse) a nechal se jejich argumenty přesvědčit, aby převzal velení divize."

Všechna historické zdroje se pak shodují na tom, že 18. září 1944 v 9 hodin 15 minut nově ustanovený velitel britské 1. vzdušně-výsadkové divize, to neměl hned od začátku lehké. Neměl totiž od první minuty takřka žádné spojení se svými brigádami ani prapory - skutečně v Arnhemu platilo heslo - "Bez spojení není velení". Když říkám "skoro žádné spojení", nechávám si tam to skoro. Pravdou je, že nějaké spojení přece jenom existovalo. Posuďme, jak tohle spojení v Arnhemu fungovalo a jak pomáhalo ve velení!!! Já ocituji raději z výše uvedených pramenů, co o tom říkají historici a generál Urquhart:

"V Arnhemu fungovalo jediné spolehlivé radiové spojení: mezi radiovou stanicí na pozorovatelně Thompsonových dělostřelců, umístěné čtyři kilometry od mostu na věži kostela v Oosterbeeku, a majorem D. S. Munfordem u štábu 1. parabrigády, jejíž velitelství, bez generála Lathburyho bylo ve velké budově přímo u arnhemského mostu. Prostřednictvím dělostřelců, byl Hicks informován o situaci Frostova 2. parašutistického praporu, kterému nyní mohly Thompsonovy houfnice poskytnout cennou podporu. Kontakt s ostatnímu jednotkami ve městě neexistoval a stejné to bylo i s radiovým spojením a Browningovým štábem u Nijmegenu. Nefungovala ani rádia zvláštní sítě 'Phantom', jejíž příslušníci měli u Arnhemu shromažďovat informace zpravodajského charakteru a dodávat je přímo Montgomeryho štábu v Bruselu. Jediné zprávy, které se podařilo od Arnhemu odeslat, šly přes vysílačku BBC, kterou měli k dispozici britští váleční korespondenti, vysazení spolu s Urquhartovou divizí. Ty byly monitorovány v Anglii na týlových velitelství britského 1. vzdušně-výsadkového sboru v Moor Parku, signál však byl velmi slabý a rušený silnou německou stanicí vysílající na stejné frekvenci. Občas zachycená hlášení byla předávána z Anglie na kontinent, trvalo však dlouho, než se k příslušným štábům dostala, a navíc přicházely zprávy často zkomolené nebo zcela nesrozumitelné.
Z totálního selhání systému radiového spojení vyplývaly i tři hlavní starosti, které měl brigádní generál Hicks v prvních hodinách svého velení divizi. Bylo to jednak počasí v Anglii, jež ovlivňovalo určení času výsadku posil II. vlny, jednak skutečnost, že nemohl nikoho informovat o složité situaci u Arnhemu a za třetí to, že nemohl varovat brigádního generála Hacketta. Ten totiž očekával, že jeho brigáda (4. parašutistická brigáda) přistane na vyčištěných a dobře chráněných zónách. Ze setkání s ním měl ostatně Hicks již dopředu obavy, přestože mu podplukovník Mackenzie slíbil, že Hacketta seznámí s Urquhartovým rozhodnutím ohledně velení divizi (posloupnost převzetí velení, s kterou nebyli velitelé brigád seznámeni před odletem byla - Lathbury, Hicks, Hackett) okamžitě po seskoku. O celkové situaci divize nabyl Hicks od prvních chvil dojmu, že 'byla více než jen matoucí, byl to úplný zmatek'."


Než se vrátíme do Arnhemu, řekněme si něco o původním rozhodnutí, souvisejícím s příletem II. vlny vzdušného výsadku. Plán "Operace MARKET GARDEN" předpokládal, že II. vlna vzdušného výsadku přiletí nad oblasti shozu - pro 101. u Eindhovenu, pro 82. v oblasti Nijmegenu a pro oblast Oosterbeek - Arnhem okolo desáté hodiny dopolední dne 18. září.
Na jiném místě již bylo řečeno, že v prostoru přistání 82. Němci získali z jednoho kluzáku kompletní mapy "Operace MARKET GARDEN", které si nějaký nezodpovědný důstojník zapomněl v kluzáku po přistání... Již za tři hodiny je měl generál Student na svém stole...

A tak se nebylo co divit, že již mezi 9. až 10. hodinou dopoledne dne 18. září 1944 kroužily německé stíhačky nad oblastí MARKET GARDEN.
Ano!
Bylo mezi 9. a 10. hodinou dopolední, když se nad jižním Holandskem beztrestně na obloze prohánělo skoro 200 německých stíhaček Messerschmitt Bf 109, viz zde skvěle od Hans S.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2585
a Focke - Wulf Fw 190, též skvěle od Hans S.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=1888
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=112&t=2003
, které Luftwaffe uvolnila z celé oblasti PVOS Říše a poslala je na letiště poblíž Holandska. Totiž Luftwaffe uvěřila ukořistěným plánům od generála Studenta a chtěla výsadek II. vlny Spojenců utopit v krvi, neboť zde viděla snadnou kořist. A situace vypadal skutečně pro Luftwaffe slibně. Vždyť z ukořistěných plánů Spojenců znali velící důstojníci německého letectva nejen přesné trasy letu tažných letounů a kluzáků, znali i místa přistání a časy spojeneckých výsadků!!!
No jo, jenomže ono bylo 9 hodin 50 minut, ono bylo 10 hodin, ono bylo 10 hodin a 15 minut a více a spojenecké letouny nikde. Na moři se ani dle odhadů některých maršálů (Modela i Rundtstedta) neobjevila žádná spojenecká flotila. Nebe nad Holandskem bylo celé dopoledne dne 18. září prázdné a německé stíhačky, jedna po druhé, musely stále přistávat, nabírat cenné palivo a znovu startovat. V německých štábech začalo velké dohadování - proč, že II. vlna nepřiletěla?
Vysvětlení bylo prosté - odstartování dopravních letadel v Anglii bránila ranní a dopolední mlha. Meteorologové se pak s generálem Breretonem (velitel 1. vzdušně-výsadkové armády) dohodli a generál odložil výsadek II. vlny na odpoledne!


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“