XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 145.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 145.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 145.
Na skice od RoZ, jsou vidět pozice Frostových parašutistů a Goughových průzkumáků, od 17.

Obrázek

září v noci až do 21. září. V levé spodní části, mezi velitelství 2. praporu a rotou B je vidět postavení podpůrného dělostřelectva, které do 20. září ještě obranu podporovalo, než mu definitivně došla munice. Některé domy musely britští parašutisté v průběhu dnů vyklízet, což označují šipky.
Němci 20. září 1944 nutně potřebovali volný Dálniční silniční most v Arnhemu, aby mohli přesunovat tanky, dělostřelectvo a další techniku do Nijmegenu proti 30.as (XXX. as). Proto během celého dopoledne vrhalo německé velení, Bittrich i Harzer, esesáky "Bojové skupinu Bringmann" a "Bojové skupiny Knaust" proti zbývajícím postavením britských parašutistů
(

Obrázek

viz zde mapu německých bojových skupin útočících v prostoru Arnhem - Oosterbeek mezi 17. a 21. zářím 1944. Na mapu je nutno klepnout jedním klikem.). Esesáci měli skoncovat s veškerým odporem na severní straně Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Německé bojové skupiny postupovaly se známou a příslovečnou metodičností. Pancéřoví granátníci SS, kryti palbou děl a tanků, postupovali k troskám zbývajících budov, ve kterých se ještě stále bránili Frostovy, nyní Goughovy, britští parašutisté. Když byl těžce zraněn minometnou palbou podplukovník Frost (viz Č 144.) převzal velení nad celou obranou arnhemského mostu, jako celku, major Fredie Gough (Hrbek nám jej líčí jako růžolícího, šedovlasého a vždy optimistického důstojníka). Velení nad zbytkem 2. praporu pak převzal, také zraněný, major Tatham-Warther.
Němci při svých odpoledních útocích používali plamenomety, výbušniny a dílo zkázy dokončovaly panzerfausty. A zase padaly stropy a zase se hroutily zdi. Ač se v troskách britští parašutisté bránili skutečně hrdinně a houževnatě, německá přesila byla ohromná a parašutisté byli postupně ze svých pozic stále víc a víc vytlačováni.
Když se přiblížilo odpoledne 20. září, byla již situace Goughovy obrany mostu zoufalá. Tanky a SHD německých bojových skupin si již jen tak volně projížděly arnhemskými ulicemi a do pozic parašutistů střílely z bezprostřední blízkosti. To dopoledne a odpoledne neměli britští parašutisté již žádné protitankové prostředky. Před pár hodinami došly střely do P. I. A. T. a i improvizace s náhradními zapalovači tak nemohla být použita. K tankům a SHD se nešlo přiblížit, z důvodů těžké krycí palby, a tak nemohl být použit ani zbytek výbušnin. Britští parašutisté bezúspěšně používali ještě vodorovný způsob střelby z minometů. Proti německým OT si parašutisté vzali minomet - na sebe jej vodorovně zavěsili na řemenech - a takto na OT stříleli. Každá britská proti zteč se zhroutila v palbě kulometů a ručních zbraní Němců.
O hrdinském činu poručíka Johna Grayburna nám podává svědectví, jak Urquhart, tak Hrbek, cituji z Hrbka:

"V obraně zbytků perimetru 20. září vynikl poručík John Grayburn. Již při útoku své čety na jižní stranu mostu v neděli večer (17. září - má poznámka) ho ranili do ramene, přesto ustoupil z mostu jako poslední. Se svou četou potom zaujal postavení v domě na břehu řeky východně od mostu, který byl vysunut nejdále od perimetru (na mapě Arnhemské obrany -

Obrázek

Frostovy obrany severního Dálničního silničního mostu, je Grayburnův dům označen " 8", úplně vpravo dole - má poznámka). Zde odrazil všechny útoky podporované tanky a samohybnými děly a držel se houževnatě až do 19. září, kdy byl dům zapálen a Grayburnovy muži ho museli vyklidit. Ráno 20. září vedl sérii aktivních bojových hlídek při nich zatlačil německou pěchotu, která v noci kryta tanky pronikla pod most, a odstranil nové nálože, položené pod most německými ženisty. Přestože byl znovu raněn, neopustil své muže a bojoval dále. Když se nemohl udržet proti dalšímu německému útoku podporovanému tanky, bez ohledu na německou palbu se vztyčil a řídi ústup svých vojáků zpět do perimetru. Navečer 20. září padl poručík John Grayburn zasažen palbou německého tanku. Za mimořádnou statečnost v boji u arnhemského mostu byl posmrtně vyznamenán nejvyšším britským vyznamenáním - Viktoriiným křížem."

(Informace pro Č 145., 146. a 147., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Odpoledne 20. září se již Goughova obrana skutečně proměnila jen v ostrůvky obrany a britští parašutisté se v ní bránili v poslední agónii.
Také statečná obrana ženistů, o kterých jsme hodně mluvili, ženistů kapitána Mackaye z budovy "3" se definitivně odpoledne 20. září zhroutila... Ale nebylo to jen tak zadarmo.
Tehdy odpoledne přijel tank Tiger po silnici od řeky Dolní Rýn a střílel na školu z pouhých 60ti metrů - do jižního průčelí budovy. Na podporu přijelo i SHD Sturmgeschütze III. a svou palbou se přidalo. Budova č. 3 začala znovu hořet a kapitán Mackay dal definitivní rozkaz k evakuaci. Nebylo to nic jednoduchého a pro zachování autentičnosti, přiblížení místního popisu a dění si řekněme to, co přeživší kapitán Mackay později pro historiky vypověděl - "kapitán Mackay tam byl" -, cituji z Hrbka:

"Budova začala hořet a Mackay vydal rozkaz k evakuaci. Jeho zbylých 13 bojeschopných mužů (když zaujímali obranu bylo jich 50 - má připomínka) mělo v té době již jen po jednom zásobníku munice. Kulhající Mackay sešel do sklepa k raněným. Nahoře vybuchovaly zásoby výbušnin britských ženistů, ke kterým se dostaly plameny. Zatímco je Mackay s dalšími dvěma vojáky kryli, vynášeli ostatní pod velením poručíka Dennise Simpsona 31 raněných ze sklepa do vedlejší zahrady. Dostali se však do prudké minometné palby a během několika minut bylo dalších 6 mužů raněno. Mackay si uvědomil, že hrozí nebezpečí, že všichni ranění budou Němci zmasakrováni a rozkázal Simpsonovi, aby se vzdal. Sám shromáždil zbývajících pět nezraněných vojáků a vyrazil od školy směrem na východ. Předpokládal, že tímto směrem je budou Němci nejméně hledat. Měl v úmyslu ukrýt se na noc a pak se dostat k hlavním silám praporu západně od mostu.
Kapitán vedl své ženisty přes ulici a troskami domů po její opačné straně do další ulice. Tam se ocitli přímo před dvěma tanky doprovázenými asi 50 až 60 německými vojáky. Šest mužů vytvořilo řadu vedle sebe. Každý z nich byl nyní vyzbrojen kulometem Bren. Během několika sekund vystříleli celé své zásobníky do zástupu pěšáků, kteří 'padali jako pytle brambor'. Mackay pak křikl na své muže, aby se stáhli do vedlejšího domu. V přestřelce jeden z jeho ženistů padl a druhý byl raněn.
'Je po boji', řekl zbylým třem kapitán. Navrhl, aby se rozptýlili a snažili se ukrýt po jednom. Ti, kterým se to podaří, se sejdou v noci u mostu. Jeden po druhém jeho muži odešli. Mackay přeběhl do nedaleké zahrady, sundal si označení hodnosti a natáhl se pod růžový keř, kde se chtěl trochu prospat. Právě usínal, když uslyšel Němce. Byl unaven a rozhodl se, že bude předstírat mrtvého. Na hlavě měl zkrvavený obvaz a myslel si, že ho němečtí vojáci nechají na pokoji. Mýlil se. Nejprve dostal hrozný kopanec do žeber a pak mu jeden z německých vojáků vrazil bodák do hýždí. Mackye popadl vztek. Vyskočil, vytáhl svůj Colt a křičel na Němce, co si to dovolují vůči britskému důstojníkovi. Němci překvapeně poodstoupili a Mackay si uvědomil, že by jich mohl několik postřílet - kdyby měl ovšem v pistoli nějaké náboje. Němci stáli v kruhu kolem něj a nemohli střílet, aby se navzájem nepobili.
Celá situace mu náhle připadala legrační. Zasmál se a odhodil pohrdavým gestem Colt přes zeď do vedlejší zahrady. Němci mu sebrali hodinky a stříbrnou polní láhev na vodu, kterou měl po otci. Pak ho odvedli na shromaždiště zajatců. Jakýsi důstojník mu láhev vrátil, hodinky ale odmítl vydat s tím, že jich mají Němci málo.
Když odvedli Mackaye k výslechu, který prováděl německý poručík hovořící perfektně anglicky, rozhodl se mladý kapitán přejít do útoku. Pevně, ale slušně řekl německému důstojníkovi, že Němci jsou vyřízeni a on je připraven přijmout jejich kapitulaci. Mladičký německý poručík na něj v údivu zíral. Z výslechu sešlo.
Krátce před setměním naložili Mackaye spolu s ostatními zajatci na nákladní auto. Zamířilo k východu, do Německa. Cestou se kapitán pokusil utéci. Vyskočil z jedoucího auta v zatáčce, neměl ale štěstí. Dopadl metr od německého strážného. Když se mu právě snažil zlomit vaz, doběhli k němu další Němci a ztloukli ho do bezvědomí. Když se probral, ležel na podlaze v malém hostinci spolu s ostatními zajatci. S námahou se Mackay doplazil ke stěně, opřel se o ní a poprvé za celých 90 hodin, které již uplynuly od výsadku, pořádně usnul."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 145.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 146.

Odpoledne 20. září 1944, přibližně v té samé době, kdy Mackay se svými ženisty vyklízel ruiny školy, pronikla, na levé straně nájezdové rampy, německá OT z "Bojové skupiny Knaust" na nájezd Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Již bylo řečeno, že v té době neměli britští parašutisté nejen munici do P. I. A. T., - ale v té samé době již došla i munice do protitankových kanónů ráže 75 mm. Střílet tak nemohla ani poslední děla umístěná poblíž velitelství 2. parašutistického praporu, jako poslední blízká dělostřelecká podpora obrany britských parašutistů (umístění baterie těchto děl viz mapa - Pozice Frostova . parašutistického praporu a průzkumné roty majora Gougha na Arnhemském mostu mezi 17. a 21. zářím 1944 - od RoZ, v Č 145.). Německé tanky typu PzKpfw IV. a SHD typu Sturmgeschütze III. tak mohly dojet ještě blíž k mostu a připravit se na přejetí na jižní stranu. Zádrhel byl jen v tom, že dál jet nemohly, neboť nájezdová rampa, ale i most, byl zatarasen troskami třídenních bojů a na trasu stále dopadala palba pěchotních zbraní britských parašutistů.

Byl podvečer 20. září a kolem budovy Frostova velitelství, viz úvodní skica v Č 145., stále bojovala poslední přibližně stovka britských vojáků. Rozstřílená budova velitelství s hořící střechou byla centrem poslední kruhové obrany severní strany Dálničního silničního mostu v Arnhemu. Podle výpovědi přeživších byla i v podvečer morálka vysoká a stávající velitel obrany, věčně optimisticky laděný major Gough( zde jsou fota některých, o kterých je v textech řeč, když sjedeš kolečkem myše až dolů - je tam i major Gough:
http://www.marketgarden.com/2010/UK/sta ... atis1.html
), ještě věřil, že několik hodin lze v boji vydržet. Do takřka ztracené věci promluvil šéflékař obrany u mostu LoganKdyž. se ve sklepě velitelství 2. praporu probudil podplukovník Frost, promluvil s ním šéflékař Logan, že přišel čas zachránit raněné. V té době se v hořící budově velitelství 2. praporu, ve sklepě, nacházelo dvě stě raněných britských vojáků. V místech o kterých je řeč - ve sklepě - bylo šílené vedro a kouř, který se tam valil i přes stíněné dveře. V té době již kašlali všichni zranění. Podplukovník Frost s Loganem souhlasil a nechal si zavolat majora Gougha, kterého pak pověřil, aby bylo s Němci vyjednáno příměří. Čekat dál nešlo. Frost i Gough se shodli, že most je zřejmě ztracený, i když by šlo sice chvíli vzdorovat, zřejmě by to nebylo do příjezdu britských tanků. Gough vznesl jen pochybnost, že není záruka, zda esesáci nebudou střílet do vlajky s červeným křížem. Po dohodě velitelů vzal Logan vlajku s červeným křížem, odemkl dveře do sklepa a vyšel ven. Tehdy vyzval Frost všechny lehčeji zraněné, kteří mohli chodit, aby odešli a pokusili se někudy proniknout přes německou uzávěru s ostatními z kruhové obrany.
Po chvíli, co Logan odešel, začal hluk bitvy ustávat. Jasná známka toho, že doktor Logan s vlajkou červeného kříže u Němců uspěl. O tom, co následovalo krátce poté, nám řeknou historické prameny, cituji z Hrbka a Urquharta, ze záznamů vojína Simse, těsně po utichnutí bitvy:

"Ranění ve sklepě uslyšeli nejprve německé hlasy na chodbě, pak se ozval dupot těžkých okovaných bot na schodišti. Všichni ve sklepě ztichli. Ve dveřích se objevil německý důstojník a k hrůze vojína Simse, jenž ležel na zemi, zdvihl jeden těžce raněný parašutista svůj Sten. Ostatní ho naštěstí přemohli, než mohl vystřelit. Němec rychle přehlédl situaci, vyštěkl několik rozkazů a němečtí vojáci začali spěšně vynášet raněné ze sklepa. Byl již nejvyšší čas.
Když mezi posledními vynášeli ven Simse, zřítil se ze stropu do klepa obrovský hořící trám.
Podplukovníka Frosta vynesli na nosítkách a položili na trávu na násep vedle stromu. Distinkce si sundal, a tak ho nechali mezi ostatními raněnými. Viděl, jak se chvíli po vynesení posledních raněných celá budova náhle zřítila a zbyla z ní jen hromada suti. Frost se obrátil k majoru Crawleymu, který ležel na nosítkách vedle něho, a unaveně mu řekl: 'Tak, Doughu, tentokrát jsme se z toho nedostali, viď'. Major zavrtěl hlavou. 'Ne', odpověděl, 'ale za jejich peníze jsme jim zahráli pořádně od podlahy'."

Všichni zbývající vojáci z kruhové obrany okolo velitelství 2. praporu, kteří zůstali nezraněni, spolu s těmi zraněnými, co mohli chodit, se však ještě nevzdávali. Odvezení zraněných trvalo přibližně hodinu a pak se bitva rozhořela se stejnou intenzitou jako předtím. Jen bojová situace britských parašutistů se ještě více zhoršila a večer byla již takřka zoufalá. Esesáci "Bojové skupiny Knaust" totiž využili krátkého příměří na vyklízení sklepů s raněnými a infiltrovali ve tmě do všech obranných pozic Goughových mužů. V některých místech vystříleli obránce zcela a místy vše převálcovali. Majoru Goughovi nezbylo nic jiného, než vydat rozkaz všem zbylým parašutistům, aby se rozptýlili "a na vlastní pěst se ukryli na noc".
Gough je chtěl všechny ráno znovu shromáždit ve vyhořelých domech u břehu řeky Dolní Rýn. Jak bylo řečeno, Gough byl optimista a tak věřil, že ráno 21. září "se probudí a britská 2. A bude v Arnhemu". Doufal, že do té doby se se zbývajícími muži udrží. Jak bylo zaznamenáno, informace je z Urquharta a Hrbka a já cituji:

"Když jeho muži odešli do tmy, klekl si major k rádiu a vzal do ruky mikrofon. 'Zde první parašutistická brigáda. Nemůžeme se již dlouho udržet. Naše postavení je zoufalé. Prosím pospěšte. Prosím pospěšte.' Z jihu již bylo slyšet dělostřelbu. 30. as (XXX. as) se blížil. Aniž o tom Gough a jeho muži u mostu věděli, překročily v podvečer britské tanky neporušený most v Nijmegenu, pak se však jejich postup zastavil."

A co bylo dál - a co Němci?
Již během odpoledne 20. září, ještě než začal podvečer, vědělo německé velení, že má to nejhorší za sebou. V době, kdy už na jejich OT a tanky nedopadaly žádné protitankové střely, bylo jasné, že obrana britských parašutistů u Dálničního silničního mostu v Arnhemu skončila. Již jsem řekl, že v tu dobu stály na nájezdu na most německé tanky, SHD a OT připravené přejet na jižní konec mostu. Bránily jim v tom nejen trosky aut a OT na nájezdu na most z předchozích třídenních bojů, ale především trosky OT a OA, které na mostě zanechal boj z 18. září - zničení průzkumného oddílu kapitána SS Gräbnera. Ač se to nejprve nezdálo, trvalo odklízení trosek mnoho hodin. Až teprve časně ráno 21. září byly konečně odklizeny trosky tak, že byl připraven průjezd přes celý most i pro OT a OA ( tři těžké tanky Tiger I už projely v pozdním odpoledni i přes trosky směrem k Nijmegenu, jiný pramen říká, že projel jen jeden tank Tiger I.).
Ještě však museli Němci provést poslední útok proti všem zbytkům 2. parašutistického praporu. O posledním boji napsali Urquhart a Hrbek, z kterého cituji tato slova:

"Se zoufalou odvahou bojovali zbylí parašutisté, kteří se ráno shromáždili na místě určeném majorem Goughem. Očekávaná pomoc od jihu nepřišla. Kolem 9. hodiny ráno 21. září se perimetr britské obrany zhroutil. Po jednom, po dvou se pokoušeli ti, kdo přežili, proniknout nepozorovaně na západ k divizi. Tou dobou odeslal kdosi z parašutistů od mostu poslední radiový signál. Žádná britská radiostanice ho nezachytila, pouze radisté 9. td SS Hohenstaufen, do jejíhož radiového deníku byl také řádně zapsán. Depeše končila slovy: 'Munice došla. Bože, chraň krále.' Rozbité zbytky 2. parašutistického praporu se stáhly do velké budovy na nábřeží, aby zde vytvořily 'poslední carré'.
Zůstalo 15 mužů roty 'A' s kapitánem Franksem, 35 mužů roty 'B' s kapitánem Millerem a přibližně 30 mužů z ostatních jednotek a štábů s kapitánem Panterem. Zabarikádovali se v budově a čekali na německý útok, který musel nevyhnutelně přijít a o jehož výsledku nemohlo být pochyb.
Major Gough již mezi nimi nebyl. Ráno, když se perimetr britské obrany definitivně zhroutil, zamířil k vodárně, kde se chtěl skrýt a odpočinout si. Potom se chtěl pokusit dostat se k hlavním silám Urquhartovy divize dále na západ u Oosterbeeku. Před vodárnou uslyšel německé hlasy a snažil se ukrýt pod hromadou dřeva, ke které stačil doběhnout. Nepodařilo se mu to a němečtí vojáci ho vytáhli ven za nohu. Gough se podíval nahoru do jejich mladistvých tváří a jen se unaveně usmál. Potom ho, s rukama nad hlavou odvedli do zajetí."

Poslední ranní odpor 21. září byl vlastně jen symbolický, neboť parašutisté již neměli takřka žádnou munici a německá "Bojová skupina Brinkmann" veškerý odpor rychle ukončila. Podle pozdějších výpovědí se jen malá skupinka parašutistů u arnhemského mostu držela v ruinách do 23. září, kdy teprve unavení, špinaví a hladoví a většinou ranění britští výsadkáři odešli do německého zajetí. Informace ze stejných předchozích zdrojů říkají a já cituji:

"Necítili se poraženi a šli s hlavou vztyčenou. Byli přesvědčeni, že svůj úkol splnili. Na rozdíl od jiných. Tři dny a tři noci držel jediný prapor most v Arnhemu, jehož obranu měla za úkol celá divize. Víc nebylo v silách Frostových mužů. Jejich statečná obrana Němcům po dlouhé tři dny bránila v přísunu posil těžkých zbraní v Nijmegenu a umožnila tak dobytí tamních mostů. Bez hrdinství vojáků 2. parašutistického praporu by spojenecké jednotky Waal s největší pravděpodobností nepřekročily. Zajatí britští vojáci se neměli za co stydět, cítili se však zrazeni. Vojín James Sims ležel dopoledne 21. září na trávě u německé vojenské nemocnice v Apeldoornu a přemýšlel o boji, jenž právě skončil. 'Nejhorší byl pocit, že nás prostě odepsali'.
V místnosti plné zajatců, kam přivedli majora Gougha, si ho nechal zavolat německý major. Pozdravil ho nacistickým pozdravem a řekl: 'Slyšel jsem, že jste velitel.' Gough se na něj unaveně podíval. 'Ano.' 'Chtěl bych blahopřát vám a vašim mužům', řekl mu Němec. 'Jste stateční vojáci. Bojoval jsem u Stalingradu a je jasné, že vy, Britové, máte velké zkušenosti z pouličních bojů.'
Gough na něj jen mlčky zíral. 'Ne,' řekl pak tiše. 'Toto byl náš první pokus. Příště budeme mnohem lepší'."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 145.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 147.

Když dokončujeme den 20. září v celém prostoru Arnhem - Oosterbeek, den, kdy již od rána generál Urquhart rozhodl, že britská 1. vzdušně-výsadková divize přejde v perimetru Oosterbeek do obrany a nebude možné podporovat Frosta u arnhemského mostu, řekněme ještě něco o německé infiltraci do britských pozic. V nepřehledné a komplikované noci, kdy se jednotky neustále přesouvaly, nově zakopávaly, maskovaly a doplňovala se v pozicích munice a další materiál, se Němci poměrně snadno do pozic parašutistů infiltrovali. Jednu takovou, řekněme neobvyklou příhodu, s infiltrací Němců do výsadkářských pozic popsal generál Urquhart ( dle generálova popisu mu jí řekl podplukovník Payton - Reid a stejná příhoda objevuje i u Hrbka). Vypíši jí tak, jak to popsal sám Urquhart, neboť tím zachovám autentičnost a zároveň uvidíme, jaký byl skutečný průběh celé události, který popisují i ostatní historici. Urquhart o večeru a noci z 20. na 21. září v obranném perimetru Oosterbeek v knize Arnhem napsal, cituji:

"Zbytek divize posiloval své pozice po celém perimetru. Byla to nepřehledná a komplikovaná noc. Payton-Reid (jednalo se o podplukovníka R. Paytona-Reida, velitele 7. praporu králových vlastních skotských hraničářů - KOSB, jehož jednotka byla v obranném perimetru Oosterbeek umístěna na severu, jižně od železniční tratě, (viz mapa s názvem -

Obrázek

Situace v Arnhemu dne 20. září ve 23:59 - , kde je značena jako 7. KOSB - má poznámka) a jeden z jeho velitelů roty Gordon Sheriff diskutovali o umístění KOSB u Bílého domu, venkovského hotelu, kolem kterého zaujali pozice po přesunu jižně od železnice, když si všimli vojáka, stojícího přímo vedle nich.
'Copak chcete?' zeptal se Payton-Reid.
K překvapení obou důstojníků se jim dostalo odpovědi v němčině. Dobře stavěný Sheriff, dříve hráč rugby, skočil muži po krku. Oba upadli. Payton-Reid nemohl střílet, protože se váleli po zemi a mohl by Sheriffa snadno zasáhnout. Němec hodil ve smrtelné agónii granát, který vybuchl, aniž by některého z důstojníků poranil.
Odcházeli, když v tom se ze tmy ozvalo zurčivé kvílení. 'Měli bychom se vrátit a zbavit ho utrpení', řekl Payton-Reid. Vrátili se.
Němec byl však mrtev. Nedaleko od nich dodělávala koza, kterou někdo zabil na jídlo.
Okolí Bílého domu se záhy stalo svědkem mnohem těžších bojů a Payton-Reid, který si byl vědom, co se asi stane, dlouho přemýšlel o trapné epizodě, k níž došlo při jeho příchodu. Se svým zástupcem prošel přes příjezdovou cestu k hotelu a zaklepal na dveře. Oblast byla v té době klidná a žádný Němec nebyl v dohledu. Holanďan, který jim otevřel, se na ně vrhl s neskrývanou radostí. Zavedl je do jídelny, kde je zaměstnanci a hosté vítali jako osvoboditele. Pronášely se i přípitky. A i když Payton-Reid oznámil, že jeho muži zaujmou pozice kolem budovy, místní reagovali s radostnou úlevou. 'Cítil jsem se jako pokrytec,' řekl mi později. Nemohl se odhodlat, aby tyto předčasné oslavy zastavil. Na pozemku byl protiletadlový kryt, jenž proměnil na velitelství bitvy. Našla se i zásoba vína, která pomohla kompenzovat nedostatek vody. Protože bylo více červeného vína než bílého, snažil se důstojník, pověřený zásobami přimět kolegu, který žádal bílé víno, aby si místo toho vzal červené.
'Ne, děkuji', řekl druhý bez rozmyšlení 'mám radši bílé'."

Od rána 20. září, po celých pět dní a nocí Němci dodržovali stále stejný rituál. Svou dělostřeleckou palbu do obranného perimetru Oosterbeek z děl všech ráží a minometů, zahájili ráno 20. září a jen s malými přestávkami tenhle rituál udržovali po celých pět dní a nocí. Když na chvíli v noci ztichla děla a minomety, rozmísťovali se ostřelovači a infiltrovali se německé skupinky a jednotlivci do pozic výsadkářů. Všichni muži museli být v celém obranném perimetru Oosterbeek ve svých zákopech a krytech. Všude se rozhostilo v noci ticho, stejné jak z 20. na 21. září, tak i po celých dalších pět nocí. Jen tu a tam v noci vylezli muži ze zákopů, aby se protáhli a vše se obešlo bez následků.
V noci z 20. na 21. září, čekal ve velitelství divize, v hotelu Hartenstein, generál Urquhart na důstojníka ve službě, který mu měl přinést depeši sboru se zprávou. Když se důstojník dostavil a bylo čtvrt na dvě v noci (z 20. na 21. září), dozvěděl se Urquhart, že Dálniční silniční most u Nijmegenu byl obsazen neporušený a že se přes něj přesouvá Gardová tanková divize, která směřuje k arnhemskému mostu. Dozvěděl se i o legendárním překonání řeky Waal, který odpoledne a k večeru ve středu 20. září provedl americký 504. parašutistický pluk svým 2. praporem. viz odkazy Č 91 až 103 včetně zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5955
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5965
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5970
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5973
Ale již se toho moc nedozvěděl o tom, že to v noci a ráno 21. září, dál do Arnhemu už nešlo, z důvodů, že tam vznikala příliš rychle pevná německá obrana, do které Němci přisouvali i svou těžkou techniku - tanky, SHD, tažené dělostřelectvo a pěchotu....
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5981
Zpráva o postupu 30. as(XXX. as) v Nijmegenu přes most, ještě v noci, oběhla, jako naděje, všechny zákopy okopy a střílny.
Jenomže!

Britský 30. as (XXX. as) nepřijel k arnhemskému mostu, natož ještě někam jinam, ani 21. září 1944 ráno, kdy již žádná Frostova a Goughova obrana neexistovala.
Navždy zůstane historickým faktem ta skutečnost, že když podplukovník Frost a jeho prapor skvělých parašutistů opouštěl Anglii, - 17. září dopoledne - věřili všichni důstojníci i vojáci, že arnhemský most mají držet pouze 24 hodin, než k nim dorazí 30. as (XXX. as).
Frostovy a Goughovy parašutisté byli mnohem lepší, oni v reálu, - proti nejlepším Bittrichovým vojákům SS, - proti 9. a 10. td SS - Arnhemský Dálniční a silniční most - ve skutečnosti drželi tři dny a čtyři noci!!!

A stejně to nestačilo. Britský 30. as (XXX. as) zůstal viset u Nijmegenu.

Když se ráno 21. září 1944 rozednilo, jezdily po velkém Dálničním silničním mostu v Arnhemu tanky od severu na jih směrem k Nijmegenu. Ty tanky jezdily ještě stále kolem hromad německých mrtvol a hald reznoucího spáleného železa z německých OT, OA a tanků!!!

Oblast obranného perimetru Oosterbeek, čtvrtek 21. září 1944.

Také ráno 21. září 1944, stejně jako další zbývající 4 rána, hned po rozbřesku, až tedy do 25. září, začínalo v obranném perimetru britských parašutistů německým dělostřeleckým a minometným přepadem. Jeden z uvedených historických pramenů( Hrbek - Arnhem) uvádí, dle výpovědi očitých svědků, lidí kteří tam byli a přežili, že si ranní minometný a dělostřelecký přepad výsadkáři pojmenovali -"ranní nenávist."

Generál Urquhart svolal na 9,00, do hotelu Hartenstein, poradu velení britské 1. vzdušně-výsadkové divize ( realisticky v dnešní době řečeno: " poradu velení toho co z britské divize zbylo - 1. vzdušně-výsadková brigáda, jako bojová síla této divize už neexistovala a její velitel generál Lathbury, těžce zraněn, ležel,´inkognito´", v nemocnici Sv. Alžběty...).
V prvních větách této čtvrteční dopolední porady ohlásil generál Urquhart - Obrana Oosterbeeckého perimetru byla rozdělena do dvou oblastí velení! - , která logicky odpovídala místům bojů, kde doposud oba generálové bojovali:

- východní oblast velení, které velel generál Hackett!
- západní oblast velení, které velel generál Hicks!


Protože všechny tyto informace mají původ vzniku u generála Urquharta v jeho knize - Arnhem
(úplně stejné informace a celé pasáže bez přímé řeči, tedy bez uvozovek, najdeme u historika Hrbka v jeho knize Arnhem, na str. 193 až 196, jen jsou trochu přeházené odstavce. Podobné, či stejně, informace mají i ostatní historické podklady - rozložení viz na skice:

Obrázek

- Bojová situace do 23,59, dne 21. září 1944 - od RoZ)
, ocituji zde to, co o poradě dál uvádí generál Urquhart:

"Na západě měl mít Hicks zbytky tří rot hraničního pluku (z 1. praporu hraničního pluku - má poznámka), zbývající příslušníky KOSB (7. prapor králových vlastních skotských hraničářů), kteří drželi severní okraj, samostatnou rotu a směs Poláků, pilotů kluzáků a ženistů.
Na Hacketta čekaly zbytky 10. a 156. praporu, 1. lehký pluk Sheriffa Thompsona, Lonsdaleovy síly, skládající se ze zbylých příslušníků 1., 3. a 11. parašutistického praporu, a 'South Staffords', hrstku vojáků 2. parašutistického praporu, kteří se nedostali k mostu, a několik pilotů kluzáků.
Ze všech stran jsem slyšel, že se piloti kluzáků skvěle osvědčili i mezi pěchotou, a určitě bylo výhodou, že se někteří piloti kluzáků zúčastnili i jiných výsadkových operací. V tomto ohledu jsme měli oproti Američanům plus, protože u 82. vzdušně-výsadkové divize nebyli piloti kluzáků ani náhodou cvičeni k tomu, aby se o sebe postarali, když budou na zemi, a Jim Gavin později poznamenal, že se to v boji projevilo."



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“