XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 151.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 151.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 151.

V Č 149. a Č 150. je popsáno co Němci 21. září? Je na čase si nyní říci o Britech,

Obrázek

za Nijmegenem, směrem na Arnhem v ten samý den. Na mapě je růžovou šipkou naznačen směr útoku britského 30. as( XXX. as.) 21. září 1944 až k Elstu. A na tomto odkaze je pak v Č 103. ,104. a 105., viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5981
popsána obrana 82. vzdušně-výsadkové divize, na levém křídle, na území zvaném Ostrov, dne 21. září 1944. Na další mapě je pak místopis s městečky a vesnicemi, které se nacházejí mezi

Obrázek

Nimegenem a Arnhemem, mezi řekami, - na jihu, řekou Waal a na severu Dolní Rýn, - na území zvaném Ostrov.
Až teprve někdy během dopoledne 21. září 1944, shromáždila britská Gardová tanková divize dostatek útočných sil, tanků a pěchoty, aby mohla vyrazit z nijmegenského předmostí, z Lentu směrem na Arnhem. První útok se měl to dopoledne odehrát na frontě "široké jeden tank", na frontě, která byla menší než šířka jedné silnice. Britští velitelé věděli, že se moc spěchá, - neměli všechny zpravodajské informace, co je vepředu. Nejvíc nám napoví vyjádření a úvahy generála Adaira, velitele britské Gardové tankové divize, které pro nás zachytil historik Hrbek, když napsal, cituji:

"Generál Adair si uvědomoval, že jeho tanky jsou nyní v nejhorším úseku operace GARDEN (volně přeloženo koberec - má poznámka). Z Nijmegenu k Arnhemu vedla rovná silnice na vysokém náspu. 'Když jsem tento Ostrov uviděl, ' vzpomínal později velitel Gardové obrněné divize, 'bodlo mě u srdce. Nelze si představit nic nevhodnějšího pro tanky: strmé náspy s příkopy po obou stranách, které mohly být snadno pokryty německými děly.'
Také velitelům irské gardy, kteří měli vést útok Gardové divize, se 'Ostrovní dálnice' zdála zlověstná. Když přijeli na rekognoskaci terénu, nejprve jen ponuře mlčeli. První promluvil major Desmond Fitzgerald: 'Pane, na téhle silnici nepostoupíme ani o metr,' řekl 'Joeovi' Vandeleurovi. Ten jen mlčky zíral do krajiny. Po chvíli pronesl: 'Přesto se o to budeme muset pokusit. Musíme na té zatracené silnici zkusit štěstí'."

Skeptické řeči určitě nebyly příčinou toho, co následovalo. Britská Gardová obrněná divize sice pomalu za Lentem postupovala na šířce fronty jediného tanku, ale ani z počátku, při pomalém postupu, nesměl sjet tank mimo silnici. Nebylo kde se otočit, nebylo kde uhnout, ztěžka se i jen předjíždělo. Vedle silnice byl násep, který byl příliš vysoký a pro tanky pak následovaly příliš hluboké příkopy. Později se vyjádřil podplukovník Giles Vandeleur k postupu britských tanků, dopoledne 21. září 1944, slovy: Umím si představit, jak tam Němci sedí a mnou si ruce radostí, když nás vidí přijíždět.

(Informace pro Č 151., 152. a 153., byly použity z Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Z Hrbka ještě o místním popisu a událostech před dopoledním útokem, a krátce po spuštění útoku, cituji:

"Pouhých dvacet minut před zahájením útoku stanoveným na 11,00 hodin dostal třiadvacetiletý kapitán Roland Langton zprávu, že jeho 1. tanková rota má vyrazit z předmostí k Arnhemu. Zprvu tomu nevěřil a myslel si, že Vandeleur žertuje. Obdržel však jen krátké instrukce nad ukořistěnou mapou. Kromě této mapy měli gardisté k dispozici ještě jednu, to však byla silniční mapa bez jakýchkoli podrobností. Informace o nepříteli, zejména o jeho dělostřeleckých pozicích, neexistovaly. Jediná fotografie leteckého průzkumu byla stará několik dní a ukazovala postavení německého flaku kolem dálnice mezi vesnicemi Lent a Elst. Předpokládalo se, že děla tam již nejsou. Podle Langtona byl celý plán špatný a to zejména skutečnost, že na přípravu k jeho provedení dostal jenom dvacet minut. Měl podniknout útok s podporou jen hrstky pěšáků jedoucích na jeho tancích, aniž by za ním následovala nějaká další jednotka. Dělostřelecká podpora jakou mu přidělili, byla slabá, a pokud jde o krytí raketových Typhoonů přišla gardistům od RAF zpráva, že nebude prozatím k dispozici. Na belgických letištích bylo špatné počasí. Přes všechny tyto nedostatky měl Langton 'jet jako čert a prorazit do Arnhemu'.
Přesně v 11,00 zařval kapitán Langton do mikrofonu: 'Go! Go! Go! Jeďte a nezastavujte kvůli ničemu!'
Shermany irské gardy vyrazily. Projely kolem budovy hlavní Pošty v Lentu a vydaly se po hlavní silnici. Langton si fatalisticky pomyslel: 'Teď, nebo nikdy.' Po patnácti až dvaceti minutách jízdy si gardisté poněkud oddychli. Němci na ně zatím nevystřelili ani ránu. Kapitán Langton se styděl, že se předtím tak bál, a začal uvažovat o tom, co bude dělat, až dorazí do Arnhemu k mostu. Předtím na to ani nepomyslel, neboť to považoval prostě za nemožné. Za čelními tanky jeli v průzkumném autě bratranci Vandeleurovi a potom v radiovém voze RAF flight lietenant Love a s ním i squadron leader Max Sutherland. Když nastupovali do bílého obrněného průzkumného auta, řekl Sutherland Loveovi, že výsadkáři u Arnhemu mají velké problémy a potřebují zoufale pomoc. Love zatím sledoval prázdnou oblohu. Byl pevně přesvědčen, že dnes budou tankisté Typhoony nutně potřebovat."

Ještě chvíli jely tanky irské gardy bez toho, že by na ně Němci stříleli. Tanky minuly vesnici Oosterhout nalevo a pak projely okolo osad Rissend a Bemmel vpravo ( městečka viz úvodní mapa, vpravo od růžové šipky). O chvíli se čelní tanky blížily k vesnici Elst, což zahlásil velitel čelní čety tanků poručík Tony Samuelson do průzkumného vozu kapitánu Langtonovi. Tahle skutečnost znamenala, že tanky irské gardy měly za sebou polovinu cesty od řeky Waal do města Arnhem. Napětí koncentrované nejen v mužích v prvních tancích, ale i v mužích, kteří se pohybovali v útočné koloně, pomalu sláblo. V tu dobu cvičené ucho flight lietenanta Loveho zaslechlo letecké motory Typhoonů. Love již předtím dostal zprávu, že se v Belgii trochu zlepšilo počasí a tak RAF vyslala na podporu jednotek letadla. A Love pak sledoval na mapě kde Typhoony jsou. Mnohem lepší bude, abych něco nezkreslil, ocitovat přesné vylíčení míst a událostí, které následovaly. Cituji z historika Hrbka:

"Celá kolona vozidel již projela kolem odbočky na vedlejší silnici, vedoucí k vesnici Bemmel.
V tom uslyšel Langton silný výbuch. Vzhlédl od mapy a viděl kdesi vpředu jak podpěrné kolo Shermanu prolétlo přes stromy u silnice. Jeden z předních tanků byl zasažen.
Německá protitanková a protiletadlová děla umístěná na okrajích Elstu začala střílet na čelní britské tanky, které se objevily v poslední zatáčce dálnice před vesnicí. K nebi stoupal hustý černý dým ze zasažených obrněnců. Celá kolona se zastavila, vojáci i velitelé se dohadovali, co se stalo. Kapitán Langton se protlačil se svým obrněným autem k čelu roty, jež stálo v zatáčce. Před sebou dále na silnici viděl hořící a rozbité vraky všech čtyř tanků čelní čety včetně Samuelsonova. Německé samohybné protitankové dělo střílelo ze svého postavení v lese u vesnice do britských vozidel granát za granátem. Langton svému řidiči nařídil, aby zajel na dvorek domu u zatáčky, kam o několik minut později dorazil ve svém Humberu také podplukovník Giles Vandeleur. Kulometná palba Němců je donutila se krýt.
Vandeleur se nyní nemohl dostat k autu, aby podal hlášení svému bratranci 'Joeovi'. Pokaždé když zavolal na řidiče desátníka Goldmana, aby zacouval k domu, a chtěl do svého auta nastoupit, vypálili Němci kulometnou dávku nad hlavou řidiče, otevírajícího příklop, a ten ho musel zase zabouchnout. Gilesovi nakonec nezbývalo než se ke svému bratranci přiblížit příkopem."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 151.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 152.

Po půlhodině útoku irské gardy, tanků a pěchoty bratranců Vandeleůrových, začala vznikat složitá a nebezpečná situace, a to jak na zemi tak i na nebi."Joe Vandeleur, si nejprve vyžádal dělostřeleckou podporu a vzápětí hned, přes radiový vůz, kde měl důstojníka RAF flight lietenanta Love a squadron leadera Maxe Sutherlanda i Typhoony, které jim v té době létaly nad hlavami.
"ALE OUVEJ"
Když totiž vzal do ruky mikrofon squadron leader Max Sutherland a vydal pilotům Typhoonů rozkaz, aby se s ním spojily - "NIC".
Spojení prostě nefungovalo!!!
A navíc všemu překážel rozkaz, že piloti neměli za žádných okolností, na "nějaká znamení" ze země, samovolně útočit.!!!!....
A tak Typhoony jen kroužili a byl dodržován rozkaz!
Pak se objevil druhý z bratranců, velitel irské gardy Giles Vandeleur. Svému bratranci řekl: "Joe, jestliže po té silnici pošleme další tanky, bude to čirá sebevražda". Co následovalo se dozvídáme u Hrbka, cituji:

"Kapitán Langton nasedl do jednoho tanku, který dosud neprojel zatáčkou a pokusil se střílet na samohybné dělo. Na vyvýšené silnici se nemohl nikde krýt a sjet s ní nešlo; popojížděl proto tankem dopředu a dozadu v zatáčce a snažil se německou Sturmgeschütze zasáhnout. Pokaždé, když se mu po složitém manévrování podařilo vypálit jednu ránu, odpověděli Němci pěti granáty. Kapitán pěchoty, jehož muži seskočili z tanků a kryli se nyní v příkopech podél dálnice, křikl naštvaně na Langtona: 'Co si k čertu myslíte, že děláte?' Ten zůstal klidný: 'Snažím se vyřídit jedno dělo, abychom se mohli dostat do Arnhemu.' Objevili se oba Vandeleurové a Langton svůj pokus vzdal a ustoupil s tankem za zatáčku. Pak z něj vylezl."

Prakticky až do "božího" poledne pak zkoušeli britští tankoví velitelé vše možné, jak se odsud dostat. Jak "ošálit Němce". Jak najít způsob, aby byly SHD zničeny. Trvalo to víc než hodinu, kdy velitelé vyzkoušeli všechny "fígle", které znali z předchozích bojů. Vše marné. Tanky na příkrých svazích "té zatracené hráze", jak všichni místní terén nazývali, špatně manévrovali. Nešlo zde nějakým způsobem zatím dostat dolů ani jedinou polní baterii děl, kterou po chvíli dostali pro dělostřeleckou podporu. Děla se zastřelovala jen plošně, palba byla necílená. Pěšáci již nebyli na tancích, neboť je zaměřily další německé kulomety. Pěchota se ukrývala v příkopech a tanky také raději couvly jak jen to šlo. Pokus pěchoty proplížit se k německým pozicím také nevyšel, neboť je Němci kulomety "přibily" k zemi. Po celou dobu všech pokusů, opět v prostoru Ostrov, směrem k Arnhemu, nefungovalo radiové spojení, zvláště pak spojení s Typhoony. Z historického pramene, uvedeného výše se dozvídáme, cituji:

"Spojení s Typhoony se nepodařilo navázat. Kapitán Langton se nechtěl vzdát: 'Jistě někde získáme podporu'. 'Joe' Vandeleur zavrtěl pomalu hlavou. 'Obávám se, že ne.' Langton naléhal. 'Mohli bychom se tam dostat'. Teď již skoro prosil. 'Můžeme jet, když dostaneme podporu.' Vandeleur zavrtěl znovu hlavou. 'Je mi líto. Zůstanete kde jste, dokud nedostanete další rozkazy.' Langton posmutněl. Vandeleur měl pravdu. Bez podpory dělostřelectva a pěchoty, která by obešla německá postavení, neměly jeho tanky na nekryté dálnici žádnou šanci. Prakticky jediné samohybné protitankové dělo zaměřené na vyvýšenou dálnici zastavilo celou tankovou kolonu gardistů pouhých deset kilometrů od Arnhemu."

V tu dobu, odpoledne ve čtvrtek 21. září 1944, začali Němci používat stejnou taktiku, kterou použili k vyhlazení Frostovy obrany u arhemského mostu. Začali palbou a místními útoky stále víc a víc, metodicky, zmenšovat obranný perimetr zbytků britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urauharta u Oosterbeeku. Tedy dělostřelecká a minometná palba do míst obrany tzv. "Britského kotle". Nenásledoval žádný rozhodný útok, žádný generální útok, kterého se v duchu obával Urquhart.
Němci jen metodicky opakovali stejnou taktiku, která jim ve dnech 18., 19. a 20. září přinesla u Arnhemského mostu úspěch. Děla opět systematicky střílela do obranných budov od střechy až po sklep. Nejprve půdu, pak nejvyšší patro, případně další patro a pak přízemí. Hořely budovy Oosterbeeku, které nikdo nehasil. Po několikahodinových ostřelováních vyrážela německá pěchota, kryta několika tanky, či SHD, do místních útoků. Britští výsadkáři je naštěstí většinou odrazili. Veškeré útoky Němců byly podřízeny podplukovníku SS Harzerovi - tedy i od jihozápadu útočící "Bojová skupina Tettau". Harzer neustále zvyšoval tlak na obránce ve všech sektorech. Na parašutisty útočily "Bojové skupiny Spindler", "Bojové skupiny von Allvörden" a "Bojové skupiny Harzer" a i jmenovaná "Bojová skupina Tettau", když hlavní úder vždy vedla "Bojová skupina Harzer".
"Bojová skupina Harzer" vedoucí ten hlavní útok, se snažila prorazit po silnici, která vede souběžně s řekou Dolní Rýn, ke kostelu, kde bylo postavení britského lehkého dělostřelectva,

Obrázek


viz mapa: Bojová situace do 23.59, dne 21. září 1944, kde se nad řekou Dolní Rýn nalézá slovo, správně Thompson - což byl divizní velitel dělostřelectva - a nad tímto slovem je vojenská značka pro dělostřelectvo. Kdo je lepší pozorovatel, tak si všimne, že tohle dělostřelectvo muselo být přemístěno oproti situaci, která je nakreslena na mapě ke dni 20. září, a to zpět do, nových pozic britského obranného perimetru. Ve směru hlavního úderu, po silnici, která vede ke kostelu, nasadili Němci dokonce ten den do útoku i tanky Tiger, které se přiblížily k pozicím britských výsadkářů a snažily se přes ně prorazit. Informace čerpané z výše jmenovaných historiků říkají, že tento útok Tigerů byl velice těžký, a že se při něm vyznamenal u kostela svobodník Coster, což byl jeden z mála vojáků 1. parašutistického praporu, který přežil útok do Arnhemu. Svobodník Coster v prudké palbě všech možných druhů zbraní vyskočil několikrát na německé tanky a hodil dovnitř otevřeným poklopem ruční granáty.
Ke dni 21. září 1944 musíme ještě říci něco o tom, co prožívala polská jednotka generála Stanislava Sosabowského, která ten den, i se svým velitelem, měla přistát na jižním břehu řeky Dolní Rýn ( místo seskoku polské brigády Sosabovskéhu u Drielu, viz úvodní mapa v Č 151 - je tam malý padáček u městečka Driel.). Generál Sosabowski své dojmy z 21. září sepsal a Jaroslav Hrbek je pak použil ve své knize Arnhem, cituji:

"Generál Stanislav Sosabowski se díval z okna své Dakoty na seskokovou zónu u Drielu, ke které se blížili. V průběhu letu do tolikrát odkládané akce, se 'dozvěděl plnou pravdu, kterou celou dobu tušil'. S Operací MARKET GARDEN to vypadalo zle.
Předchozí noc ze středy na čtvrtek, byl již nedostatkem podrobných informací o situaci u Arnhemu tak rozčilen, že se vykašlal na veškeré formality, či protokol a žádal o rozmluvu s velitelem 1. spojenecké vzdušně-výsadkové armády generálem Breretonem. 'Měl jsem předtuchu, že mě má vláda postaví před válečný soud', napsal později o svém rozpoložení polský generál. Pohnutě oznámil podplukovníku Stevensovi, že jestliže mu nesdělí 'přesnou Urquhartovu situaci u Arnhemu, polská parašutistická brigáda neodletí'. Stevens s tímto ultimátem spěchal na štáb armády a vrátil se v 7 hodin ráno s Breretonovou odpovědí. Přiznal, že sice došlo k určitým zmatkům, ale útok jde podle plánu, seskoková zóna u Drielu zůstává beze změny a přívoz do Heveadorpu je v britských rukou. Sosabowského to poněkud uklidnilo. Během letu si ale uvědomil, že ani Brereton toho o situaci mnoho nevěděl.
Od Eindhovenu, kde se kolony dopravních letadel s polskými parašutisty obrátily k severu, generál pod sebou viděl stovky vozidel v chaotických zácpách v celé délce koridoru. Ze silnice se zvedal dým, na řadě míst dopadaly německé granáty, hořela vozidla a všude na krajích silnice byly hromady trosek. Přesto se konvoje pohybovaly k severu. Za Nijmegenem však veškerý pohyb ustal. Sosabowski viděl mezi mraky 'Ostrovní silnici' a tanky, které na ní stály. Čelo kolony se ocitlo v nepřátelské palbě. Když letadlo zatáčelo na západ k Drielu, spatřil na chvíli Dálniční silniční most v Arnhemu. Ze severu na jih po něm projížděly tanky. Sosabowski byl šokován a ohromen. Tanky byly německé. Britové most ztratili. Vpředu, okolo britského perimetru v Oosterbeeku, rozeznával z dálky německá obrněná vozidla a přímo před ním se ze země zdvihal uragán protiletadlové palby, jež vítala jeho muže. Polský generál měl pocit, že jeho brigáda 'je obětována v úplné britské katastrofě'. Za chvíli se už snášel pohyblivou přehradou flaku k zemi. Sosabowski byl puntičkář, a než vyskočil ze dveří letadla, podíval se na hodinky. Bylo přesně 17,08."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 151.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 153.

Již několikrát bylo řečeno, že Němci ukořistili 17. září, a to asi hodinu po přistání prvních kluzáků u Nijmegenu, kompletní plány Operace MARKET GARDEN, i se směrnicemi, mapami a vším příslušenstvím( později ukořistili i přistávací radar Eureka). Znamenalo to, že přesně věděli kde bude kdo přistávat a co se bude dít. Naproti tomu, že mají Němci všechny plány operace, ještě ani 21. září, Spojenci vůbec nevěděli. Bojová situace byla ještě horší o to, že v obklíčeném Dunkerque byla stále ještě německá posádka, která se Spojencům bránila. A právě od této německé posádky z Dunkerque dostal německý štáb generála Bittricha, vždy přes vysílačku"echo", - Přes kanál La Manche přilétají Dakoty s kluzáky - přivážejí posily a zásoby!
Stejně tak tomu bylo se dvěma vlnami (

Obrázek

místo přistání Sosabowského polské brigády je vidět u Drielu, v dolní části mapy uprostřed) dne 21. září, kdy přivážely Dakoty zásoby a přilétala Sosabowského polská brigáda. Němci měli již Arnhemský most dobyt a pro oblast Arnhem-Oosterbeek létala letadla Luftwaffe vyčleněná z PVOS Třetí říše a střílely flaky přisunuté z říše pod velením plukovníka Swobody, jak již bylo také řečeno.
A právě v prostoru Elstu měl plukovník Swoboda jeden protiletadlový oddíl ze 191. dělostřeleckého pluku, který střílel na Dakoty, které přivážely polské parašutisty, když nalétaly na seskokovou zónu u Drielu. Navíc na polskou brigádu zaútočilo ještě ve vzduchu 25 stíhaček Messerschmitt Bf 109. Co říkali o těchto okamžicích přímí účastníci, kteří byli v prostoru Ostrov, zachytila historická literatura - z jejich vyprávění, - a tak se z výše uvedených pramenů dozvídáme, cituji:

"Deset kilometrů na jih od místa seskoku sledoval celou akci kapitán Roland Langton, jehož tanky (irské gardy, zastavené u Elstu - viz předchozí ostavce - má poznámka) zde byly před šesti hodinami zastaveny. Díval se s pocitem zoufalství. Byl to 'nejstrašnější pohled, jaký kdy viděl'. Německé stíhačky nalétávaly na bezbranná dopravní letadla a parašutisté se zoufale snažili dostat z hořících strojů. Některé Dakoty se převrátily a padaly přímo nosem k zemi. Vzduchem se vznášela bezvládná těla mužů, kteří byli mrtví, ještě než dopadli na zem. Langton měl slzy v očích.
'Kde je, k čertu, letecká podpora?' rozčiloval se. 'Odpoledne nám řekli, že nemůžeme žádnou dostat pro náš postup k Arnhemu, protože všechna bojeschopná letadla musí dostat Poláci. Kde byla nyní? Počasí? Nesmysl. Němci létali - proč bychom nemohli my?' Ze všeho toho vzteku a zoufalství se mu náhle udělalo nevolno.
Nejčerstvější obavy generála Sosabowského se naplnily. Seskok 1. samostatné polské parašutistické brigády se změnil v peklo. Když se Sosabowski snášel k zemi, zahlédl padat k zemi jednu Dakotu, jejíž oba motory hořely. Desátník Alexander Kochalski viděl druhou. Jen několika parašutistům se podařilo vyskočit, než se zřítila na zem a shořela. Nadporučík Štefan Kaczmarek visel na lanech padáku a po celou dobu, než přistál, se modlil. Viděl tolik svítících střel okolo, že se mu zdálo, jakoby 'každé dělo na zemi mířilo na mne'. Desátník Wladyslaw Korob přistál padákem plných děr hned vedle kamaráda, jemuž flak ustřelil celou hlavu. V okolí vesnice Driel přistávali Poláci v zahradách, zavodňovacích kanálech, na hrázích, do polderů i mezi domy samotné vesnice v krupobití dělostřeleckých granátů a min. Jiní spadli do Rýna, byli strženi proudem a utopili se dříve, než se mohli vyprostit ze svých padáků. Celá seskoková zóna byla v palbě německého protiletadlového i polního dělostřelectva z postavení u Elstu. Také baterie, po celý den ostřelující pozice Urquhartových mužů v perimetru u Oosterbeeku, přenesli nyní svou palbu na jižní břeh řeky. Ztráty Poláků překonávaly vše. Když Sosabowski přistál, zdálo se mu, že celá oblast je v kulometné palbě z nepřátelských postavení za náspem železniční trati. Několik vteřin po přistání u jakéhosi kanálu narazil polský generál na tělo jednoho svého vojáka. 'Ležel v trávě rozhozen, jako kříž'. Jako symbol. Sosabowským to otřáslo. 'Přemítal jsem, kolik svých mužů ještě takhle uvidím, než bitva skončí, a zda jejich oběť bude mít nějakou cenu'."

Z dalších pramenů, zvláště Sosabowského vyprávění, jeho informací, ale i dalších výše uvedených, si může člověk udělat obrázek, co následovalo. Sosabowski měl své muže dobře cvičené. V těžké minometné a dělostřelecké palbě ti, co přistáli živí a zdraví, nebo byli jen lehce raněni, utvářeli okamžitě úderné oddíly. Zdravotníci se vydali pomáhat zraněným. Úderné oddíly v síle družstev se okamžitě kryly za svahy a náspy kanálů, kde se vyzbrojovaly a mnozí se z toho šoku, co prožili ve vzduchu, museli dostat. Skupinka po skupince, oddíl po oddíle, jak se vzpamatovaly, kryti kouřovými granáty, vyčistily nejbližší okolí přistávací zóny od Němců. Místa, kde stále přistávali další a další kamarádi. Generál Sosabowski okamžitě vyslal jednu větší hlídku k přívozu. Ještě než se kdokoli z této hlídky vrátil, dozvěděl se generál od místních obyvatel znepokojivou novinu, že přívoz přes Dolní Rýn nefunguje a není ani obsazen Brity (jak sám napsal, byl z toho překvapen, neboť to nedovedl pochopit). Vyvstala z toho samozřejmě otázka - jak přepraví své parašutisty přes řeku Rýn do perimetru Oosterbeek? Řeka Dolní Rýn byla přece 150 metrů široká. Sosabowski nevěděl jestli vůbec Britové mají nějaké čluny, on sám ani jeho okolí nikde žádné čluny neměli. Nejhorší bylo, jak i napsal sám generál, že se jeho spojařům nepodařilo navázat radiové spojení se štábem britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta v hotelu Hartenstein. To přesto, že vzdálenost mezi Poláky a britským štábem byla vlastně jen pár kilometrů. Generál Sosabowski neměl ani potuchy jestli mají Britové nějaký nový plán.
Ze stejných pramenů se pak od Sosabowského dozvídáme, prostřednictvím Hrbka, cituji:

"Naštěstí se dosud neobjevily německé tanky. Zdálo se, že polder byl pro ně příliš měkký, a alespoň v tomhle ohledu se Sosabowskému ulevilo. Jeho protitankové dělostřelectvo bylo totiž na severním břehu řeky. Malý podsaditý generál zřídil své velitelské stanoviště na statku a čekal, zda dostane nějaké zprávy od generála Urquharta. Ke zlepšení nálady mu nijak nepřispělo zjištění, že jedna třetina jeho brigády, prakticky celý 1. prapor majora Mariana Tonna vůbec nedorazila.
Letadla, na jejichž palubě letěli, se pro špatné počasí musela krátce po startu vrátit na základnu. K seskokovým zónám dorazilo jen 61 ze 114 dopravních letadel brigády a seskočilo z nich 1 067 vojáků. Nakonec se do soumraku Sosabowskému podařilo soustředit jen 750 mužů, mezi nimi velké množství raněných. Od samého počátku akce se tak bojová síla 1. samostatné polské parašutistické brigády ztenčila na třetinu.
Přibližně kolem 21,00 dostal generál Sosabowski konečně zprávu od generála Urquharta. Právě studoval mapu, když náhle vstoupila neuvěřitelná postava, pokrytá bahnem, oblečená do spodků a maskovací síťky na obličej; z postavy kapala voda.
Byl to kapitán Zwolanski, polský styčný důstojník u britské 1. vzdušně-výsadkové divize.
Přeplaval řeku a přinesl Sosabowskému nové instrukce. Řekl mu, že generál Urquhart si přeje, aby překročil Rýn ještě této noci a že Britové připraví čluny a vory. Sosabowski proto nařídil části svých parašutistů, aby se přesunuli na břeh řeky a tam čekali. Čekali marně. Britským ženistům se nepodařilo žádné vory, či čluny sehnat. Poláci zůstali u řeky až do 3 hodin ráno, pak Sosabowski dospěl k názoru, že plán na přepravu ztroskotal, a stáhl své muže zpět. Obsadili vesnici Driel a zřídili kolem ní kruhovou obranu, neboť ráno očekávali německý dělostřelecký přepad a útok pěchoty. Příležitost přepravit polské parašutisty do britského perimetru u Oosterbeeku první noc po jejich seskoku byla ztracena."

Příště budeme hovořit o tom, jak stejnou dobu polského přistání dne 21. září, na jižní straně řeky Dolní Rýn, prožívali na severní straně řeky Britové. Hned na začátku se dozvíme, že se britským ženistům nepodařilo shromáždit žádné vory a čluny, a že německé odpolední útoky 21. září znamenaly, že Britové ztratili i přívoz v Heveadorpu, ale i další informace.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“