XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 163.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 163.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 163.
Již zcela zmenšený obranný perimetr Oosterbeek, Němci nazývaný "Kotel", k 23,59 hodin,

Obrázek

24. září 1944.
Když se přiblížil v perimetru Oosterbeek podvečer 23. září 1944, celodenní déšť ustal, rozptýlily se mraky a bylo zřejmé, že noc bude jasná. Jasná noc nevyhovovala záměru Spojenců, o tom za chvíli. V obranném perimetru Oosterbeek, který se opět po celodenních bojích o něco zmenšil, se na noc připravovalo zase o něco míň britských vojáků - 2 500, tedy o 500 méně, než noc minulou. Sever obranného perimetru dál bránili skotští hraničáři (KOSB) a značkaři 21. samostatné roty majora Wilsona. To, co zbylo z 10. praporu muselo ustoupit pod německým tlakem celodenních bojů, o několik desítek metrů. Úplně na jihu, u kostela, Lonsdalova skupina všechny německé útoky, kterými chtěly odříznout britské výsadkáře od řeky Dolní Rýn, odrazila. Právě sem na severní břeh Dolního Rýna, byla v podvečer 23. září přesunuta německá "Bojová skupina Kraft", kterou podplukovník SS Harzer (velitel 9. td SS "Hohenstaufen") pověřil úkolem - "Za každou cenu zabránit přísunu posil a materiálu z jižního břehu řeky Dolní Rýn!!!" Mimo Kraftových minometů a raketometů Nebelwerfer, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=17&t=324
bylo do podřízenosti bojové skupiny, v případě překročení Rýna Spojenci, převeleny i protiletadlové baterie podplukovníka Swobody a také polní těžká děla 191. dělostřeleckého pluku, rozmístěná u Eldenu. Německé velení chtělo utopit v krvi jakýkoliv pokus Spojenců o překročení Rýna. Naopak pro Urquharta zde byla jediná naděje na zlepšení situace v perimetru Oosterbeek, případně na vysvobození z "krvavé lázně".
A na jižním břehu řeky Dolní Rýn to s přicházející tmou právě začínalo - Poláci začali s přepravou .Začátek nebyl skutečně dobrý, neboť Poláci nejprve začali sami na čtyřech člunech a dvou DUKW, a když v noci přijeli Britové, zjistilo se, že britská ženijní brigáda ze 43. pěší divize má pouhých 12 člunů, místo slibovaných 16ti. Přesto po krátké přípravě začala hlavní přeprava přes řeku a to krátce po půlnoci z 23. na 24. září, když za silné podpory britského těžkého dělostřelectva vyrazilo, nyní již 5 vozidel DUKW a 16 skládacích člunů. Byly tam stejné čluny, na kterých američtí výsadkáři před třemi dny překročili řeku Waal. Poláky přes řeku Dolní Rýn nyní dopravovali britští ženisté z 204. ženijní roty 130. brigády. A bohužel se opakovala situace, kterou Poláci zažili noci předtím. Němci opět stříleli světlice a osvětlili přepravu. Situace byla ještě horší v tom, že u řeky, v jihozápadním okraji perimetru na severní straně Dolního Rýna hořel plynojem a jeho plameny požáru osvětlovaly prostor jako ve dne. Němečtí pozorovatelé měli čluny s polskými parašutisty velmi dobře viditelné. Nejprve zahájila palbu protiletadlová děla, přidala se polní děla, minomety a raketomety. Německé kulometné dávky bičovaly hladinu řeky. Mnoho člunů dostalo zásah, ale jen pár se jich naštěstí potopilo. V polských řadách to však byl stejně krvavý masakr. Než se rozednilo, překročilo z 250 naloděných Poláků 3. praporu majora Waclawa Sobocinského, severní břeh řeky Dolní Rýn jen 200 polských parašutistů. Celkem 50 jich bylo Němci postříleno, když je proud zanesl do německých pozic, nebo bylo zabito dělostřeleckou a minometnou palbou, nebo se s těžkou výstrojí utopilo.

Ještě do večera 23. září útočily, britské jednotky generála Horrockse z 30. as (XXX. as) znovu na jižním břehu Dolního Rýna, v prostoru u Elstu a směrem na jižní břeh řeky. Dosáhnout jižního břehu Dolního Rýna se však ve směru Elst, během soboty nepodařilo. Hrbek tuhle bojovou situaci 23. září odpoledne a v podvečer popisuje takto, cituji:

"Nešťastná či spíše špatně vedená 43. (Wessex) pěší divize Horrocksovy naděje nesplnila. Jelikož útok 129. brigády na Elst podél dálnice směrem od Bemelu neuspěl, pokusil se generál Thomas přenést hlavní úder své divize na sever od dálnice a udeřit na postavení 'Bojové skupiny Knaust' u Elstu od západu. Přesun další brigády do oblasti severozápadně od Nijmegenu však způsobil obrovský zmatek. Stovky vozidel ucpaly úzké vedlejší silnice.
Přes 3 000 vojáků Essamovy 214. brigády, která se připravovala k útoku na Elst, se pokoušelo projít stejnými křižovatkami jako stejný počet vojáků 130. brigády brigádního generála B. B. 'Joea' Waltona, která mířila k Drielu. Promíchané jednotky obou brigád se začaly rozpadat na malé skupinky a do všeho toho zmatku zahájila palbu německá děla. A trvalo opět příliš dlouho, než se zácpa uvolnila, jednotky reorganizovaly a znovu vyrazily na pochod. Tím se stalo, že hlavní síly 130. brigády dorazily k Drielu až po setmění."

I proto mohla začít hlavní přeprava Poláků až po půlnoci a vše bylo nejprve v režii samotných Poláků na jejich čtyřech člunech a dvou DUKW.

(Informace pro Č 163., 164. a 165., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Přesto se podařilo u Udenu ještě Thomasově 43. pěší divizi otevřít koridor a generál Horrocks stále věřil, že příští noc, z 24. na 25. září převede 43. pěší divizi přes řeku a dostane jí do obranného perimetru Oosterbeek. Dnes již víme, že se mu to tehdy nesplnilo.

Ještě chvíli zpět, abychom si řekli, jak v podvečer a v noci vypadala složitá a těžká situace v obranném perimetru Oosterbeek.
V době příprav na přijetí "noční várky" Poláků, zásob a munice, byl cestou od přepraviště na jihu, zpět na své velitelské stanoviště, raněn minometnou palbou do stehna a do břicha generál Hackett, v té době velitel obrany východního perimetru, jinak velitel 4. parašutistické brigády. Generál Hackett byl tvrdý chlap. Doprovázel jej tehdy voják z průzkumné letky, kterého také zasáhly střepiny minometné střely, zlomily mu nohu a silně krvácel. Když to zraněný Hackett viděl, nejprve se vydal do hotelu Hartenstein. Tam sebral 2 nosiče a odvedl je k zraněnému vojákovi. Teprve potom vyhledal ošetření.
Generál Urquhart byl nucen provézt změnu velení. Povinností velet východní straně perimetru Oosterbeek pověřil velitele 1. praporu pluku pilotů kluzáků podplukovníka Iaina Murraye, který s okamžitou platností Hackettovy povinnosti převzal.
V té době zranění Hacketta přišel za Urquhartem na velitelství 1. vzdušně-výsadkové divize hlavní lékař divize - Náčelník lékařské služby divize - plukovník G. M. Warrack. Podal zprávu o zdravotním stavu v perimetru Oosterbeek, jako celku. Již při podávání zprávy museli všichni dvakrát vyhledat úkryt před dopadající minometnou palbou. Generál Urquhart popisuje co Warrack na velitelství divize viděl a o co přišel požádat, cituji:

"To, co nyní viděl na velitelství divize, kde ranění leželi namačkáni ve sklepech, podpořilo Warrackovo přesvědčení, že je třeba něco udělat pro zlepšení situace pacientů. Nedostávalo se jim dostatečné péče a v některých zdravotnických budovách se navíc stali terčem ostřelování. Chirurgické zákroky byly prakticky nemožné, zásoby morfia a obvazů se tenčily, ranění neměli dostatečný přísun tekutin a nedalo se pro ně zajistit teplo, které potřebovali. Mnoho jich leželo na kamenných podlahách, vždy dva muži na jedné dece. Znal jsem Warracka příliš dobře, a věděl jsem, že nepřehání. Obvykle byl i za nepříznivých okolností vlídný a temperamentní, ale nyní jej celá zdravotní situace rozhodila.
'Co vás trápí, Graeme?'
'Nemáte-li nic proti tomu,' řekl upřímně, 'rád bych vyhledal německého velitele a zajistil evakuaci raněných do jeho nemocnice v Arnhemu.'
Nechtěl jsem Němce podpořit v myšlence, že jsme ochotni to vzdát, přesto by však bylo nelidské odpírat raněným jedinou šanci na záchranu. 'Dobrá,' přikýval jsem.
'Můžete se o to pokusit za podmínky, že Němci pochopí, že jste lékař, který zastupuje své pacienty, a nikoliv oficiální vyslanec divize.'
Warrack se vydal vyhledat dva muže, kteří jej měli doprovázet - podplukovníka Wolterse a nizozemského lékaře, jenž pracoval v hotelu Tafelberg."

Obranný perimetr Oosterbeek, neděle 24. září 1944.
Na tomto místě bychom se měli ještě seznámit s tím, jak špatné, nebo vůbec žádné informace, měli britští velitelé na "Druhé straně řeky", na jižním břehu řeky Dolní Rýn, odkud, jak říká Urquhart, "nepřicházely takřka žádné zprávy". Bylo až trapné, co například věděl o perimetru Oosterbeek generál Thomas, velitel britské 43. (Wessex) pěší divize, který si ani nedovedl představit, jak se tam vůbec žije. Poslechněme si, co ke dni 24. září časně ráno, o tom napsal generál Urquhart, cituji:

"Stále více mě trápilo, že z druhé strany řeky nepřicházely žádné zprávy a že při organizaci přesunu přes řeku docházelo k dalším zpožděním, a tak jsem vydal pokyn pokusit se spojit rádiem s generálem Thomasem. Zatímco se navazovalo spojení, poodešel jsem, abych se podíval na Hacketta, který byl v tváři celý šedivý a vlastně v kómatu. Byl jsem si jistý, že zemře. O několik minut později mě zavolali k rádiu a uslyšel jsem Thomasův hlas. Pokoušel jsem se mu tlumočit kritickou situaci, v níž se divize nyní nacházela. 'Právě teď nás velice intenzivně nyní bombardují a ostřelují z minometů z míst velice blízko našim pozicím,' vysvětloval jsem.
K mému obrovskému roztrpčení odpověděl Thomas značně netrpělivě: 'Tak proč do nich také nepálíte z minometů? Nebo proč je nebombardujete?'...
Když jsem si představoval útulné prostředí, v němž hovořil, rozzuřil jsem se. 'A jak to k "sakru" máme udělat? odpověděl jsem ostře.
'Jsme v dírách v zemi. Nevidíme na víc než několik yardů a nemáme munici.' Jeho zbytečná rada mě rozběsnila. Právě tohle bylo pro Thomase typické a občas mě tím velice rozčílil. Protože jsme ale předtím pracovali spolu, věděl jsem, že udělá, co může, aby nám pomohl. Myslím, že byl stále napjatější a nedůtklivější. Zároveň jsem věděl, že situaci dost dobře nechápe."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 163.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 164.

Když generál Urquhart hovořil, brzy ráno v neděli 24. září 1944, s generálem Thomasem a jeho prostřednictvím i s 30. as (XXX. as), požadoval na celou neděli 24. září "ofenzivní leteckou podporu a ostřelování německých pozic raketami z letadel Typhoon". Do této doby bylo právě této letecké podpory, jak již bylo řečeno, velice málo a vůbec nebyla zaměřena na minomety a děla, která ostřelovala obranný perimetr Oosterbeek. Co všechno ke svým požadavkům o leteckou podporu Urquhart požadoval vysílačkou popisuje k neděli 24. září ve své knize - Arnhem - cituji:

"Dále jsem chtěl vědět, proč nám na pomoc přišlo tak málo stíhaček. Teprve po operaci vyšly najevo určité znepokojivé skutečnosti. Daleko nejzávažnější bylo rozhodnutí ponechat 2. taktické letecké síly během výsadkových misí a misí spojených s doplňováním zásob mimo bitevní zónu. Američané trvali na tomto omezení proto, aby zamezili prolínání se silami doplňujícími zásoby. Ačkoli existovala období, kdy 2. taktické letecké síly nemohly přispět na pomoc kvůli špatnému počasí, v mnoha případech je bezpochyby omezoval pouze plán, k jehož úpravě asi nikdo nebyl v kritické fázi bitvy ochotný. Kromě toho byla u RAF tendence nepřijímat cíle, které nemohly být konkrétně označeny, i když s touto obtíží se potýkal Browning a ne já.
Letecké velení bitvy bylo také příliš vzdálené a mělo se od počátku svěřit 2. taktickým leteckým silám. Jako překvapivý důsledek slabiny leteckého plánu se ukázalo, že Hollinghurstovo velitelství v Eastcotu nemělo žádné přímé spojení s 2. taktickými leteckými silami na kontinentě. Když Hollinghurst ohlásil, že doplňování zásob z Anglie nemůže pokračovat kvůli těžkým ztrátám, můj zástupce pro letectvo na Breretonově velitelství, schopný štábní důstojník Bill Campbell, předal zprávu americkému kolegovi. Byla neděle ráno a my byli v Arnhemu již týden. Breretonův náčelník operací Ralph Stearley, statný a energický americký brigádní generál, poslouchal Campbella s určitou nedůvěrou. 'Do hajzlu!' nasupil se. 'Dodáme jim to střemhlavými stíhacími bombardéry.' Zvedl telefon a spojil se s 8. americkými leteckými silami. 'Můžete naložit zásoby pro Arnhem?' zeptal se.
Odpověď zněla 'ano'.
Stearley později Campbella informoval, že přídavné nádrže stíhacích bombardérů byly naloženy zásobami a municí pro ruční zbraně. Letky měly být připraveny vzlétnout v poledne (v poledne v neděli 24. září - má poznámka), musely ale dostat povolení 2. taktických leteckých sil.
Do poledne však žádná odpověď nepřišla. Komunikační systém nebyl připraven na to, aby se s takovým vývojem vypořádal, a když odpověď konečně dorazila, bylo příliš pozdě."


Obranný perimetr Oosterbeek, zbytky Urquhartovy divize, se, co se týče zásobování, držely vlastně jen díky tomu, že každý s týlařů, v dnešní době řekněme logistických důstojníků, měl vlastně nějaké zásoby "ulity na pak". Ano, doslova i o tomto píše generál Urquhart, který tohle celé viděl, věděl o tom. Jenomže i s těmito "ulitými zásobami" už byli "24. září ráno všichni na pokraji vyčerpání a pod obrovským napětím". Generál Urquhart ve svých úvahách hovoří o tom, že si nedělal, po rozhovoru s generálem Thomasem, žádné iluze a jen ho ještě zajímalo - co se stalo s 52. pěší divizí "Lowland", viz složení spojenecké 1. vzdušně-výsadkové divize v Č 7.: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5752
, která stále zůstávala v Anglii, jako rezerva. Vždyť dle původního plánu "Operace MARKET GARDEN" měla být později přepravena na holandské letiště v Deelenu. Situace se sice změnila, ale divize měla být stále připravena k posílení úderu Spojenců. Urquhart se dozvěděl, že generál Browning, velitel britského 1. vzdušně-výsadkového sboru, však už část 52. pěší divize použil pro posílení celého svého levého křídla a generál Brereton, velitel 1. vzdušně-výsadkové armády, navrhl přepravit zbytek pěší divize letecky na Spojenci obsazené letiště v Grave. Jenomže, polnímu maršálu Montgomerymu se zdálo, že na území zvaném Ostrov je málo místa pro tolik jednotek, a to mezi Nijmegenem a Arnhemem, a tak celý plán na použití zbytku 52. pěší divize zavrhl.

Ještě zde mapa se všemi úseky, na kterých probíhala Operace MARKET GARDEN v období

Obrázek

od 17. září až do 26. září 1944.

Neděle 24. září, její celé dopoledne, především však odpoledne - bylo věnováno Warrackovu pokusu, mimochodem úspěšnému pokusu, umístit velké množství zraněných, - v Němci ovládaných nemocnicích, především arnhemské nemocnici Sv. Alžběty. Generál Urquhart se dle svého osobního zážitku, s celou operací předání raněných, pokusil vše, okolo operace "zranění", zachytit v knize - Arnhem. Z jeho popisu umístění raněných v německých nemocnicích čerpalo hodně historiků. Aby byla zachována autentičnost doby, místopis, cituji proto člověka, "který tam byl a celou operaci popsal":

"Náš hlavní lékař se mezitím vydal na misi k Němcům. S Woltersem a nizozemským lékařem zastihli německého vojenského lékaře ve službě v hotelu Schoonhord. 'Chtěl bych dohodnout evakuaci našich raněných,' vysvětlil Warrack. 'Rád bych se setkal s vaším divizním lékařem.' Němec, mladě vyhlížející lékař jménem Skalka, se usilovně snažil dát najevo, že právě on je hlavní vojenský lékař.
Warrack požádal, aby byl zaveden k německému veliteli.
Skalka byl účelem mise zjevně potěšen a zavedl Warracka a Wolterse k džípu označenému červeným křížem. Warrack byl překvapen, že mu při průjezdu hlavní ulicí v Arnhemu kolem trosek, jež budily dojem, že tudy prošlo divoké tornádo, nezavázali oči. Silnice byla poseta těly, rozbitými vozidly, vypálenými tanky a džípy, zdivem z rozstřílených domů a tramvajovými dráty. Nemocnice Sv. Alžběty vypadala poměrně neporušeně. Brzy zastavili uprostřed města před německým velitelstvím a vstoupili do místnosti plné překvapivě mladých štábních důstojníků. Objevil se německý náčelník štábu, vysoký a dobře vyhlížející člověk se železným křížem.
Rozbalil mapu, na níž Warrack vyznačil ošetřovny. Pak přišel do místnosti německý velitel. (Tím velitelem v oblasti Oosterbeek byl podplukovník Harzer, zastupující velitel německé 9. td SS 'Hohenstaufen' - má poznámka). Choval se přívětivě a Skalka jej krátce informoval o účelu návštěvy. 'Je mi velice líto, že spolu naše země musí bojovat,' řekl.
S raněnými chtěl pomoci.
Skalka zatelefonoval pro všechny sanitky, jež byly k dispozici pro zahájení evakuace raněných z 'Kotle', jak náš perimetr nazývali.
Na Němce udělala zcela zjevně statečnost naší divize v Kotli velký dojem. Warracka požádali, aby uvedl počet obětí, a ten, veden snahou podhodnotit naši slabost, jich uvedl jen šest set, tedy pouze zlomek skutečného počtu.
Když jejich vrchní velitel odešel, vytasili se mladí důstojníci s lahví Brandy. Warrack drink odmítl, protože - jak řekl - bylo příliš brzy a má prázdný žaludek, takže by se pravděpodobně opil. Tato poznámka vyvolala salvu smíchu a především posloužila k tomu, že důstojníci přinesli talíř sendvičů a trvali na tom, že je Warrack a Wolters musí sníst. Než Warrack odešel, dovolili mu, aby si vzal zpět určité množství morfia, které nám ukořistili, a dostal s sebou také láhev Brandy. Pak byli spolu se Skalkou a ozbrojeným strážcem v džípu převezeni do nemocnice Sv. Alžběty, kde se britským raněným dařilo mnohem lépe než jejich kamarádům ošetřovaným uvnitř perimetru. Leželi v normálních postelích s prostěradly a staraly se o ně holandské zdravotní sestry."

Když se Warrack vrátil do obranného perimetru Oosterbeek, začal hned organizovat evakuaci raněných. Byl vyjednán klid zbraní, který v průběhu odpoledne, kdy se měli zranění přesouvat, Němci z větší části dodržovali. Klid zbraní však nebyl absolutní a generál Urquhart k tomu píše, cituji:

"Nevyhnutelně při tom docházelo k nedorozuměním a potížím; utišit dočasně bitvu nebylo snadné. Sotva začal Warrack s přesunem, obsadili Němci skupinu nemocničních budov u hotelu Tafelberg a lékaře čekaly nelehké okamžiky, když vykazovali bojechtivé Němce z budov.
Brzo na to odešlo z této oblasti dvě stě chodících raněných. Na druhém konci prostoru nemocnice byla operace chaotická jednak kvůli velkému počtu ozbrojených Němců, kteří procházeli do budov Červeného kříže tam i zpět, a kvůli tomu, že Poláci, z nichž mnozí měli s Němci nevyřízené účty, nepovažovali důvody pro zastavení palby za opodstatněné. Nakonec vedoucí lékař podplukovník Marrable přiměl Němce, aby přestali s přesuny, a Poláky donutil, aby svůj zápal zmírnili, dokud nebude evakuace dokončena. K celkové nejistotě přispěly přirozené rozpaky, zda si jsou všichni dohody o evakuaci vědomi."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 163.

Příspěvek od michan »

XIV. díl Operace MARKET GARDEN Č 165.

"Podivné sobotní odpoledne", - spojené s přemisťováním raněných z obranného perimetru Oosterbeek do německých nemocnic začalo pro skutečných 5 000 britských zraněných vojáků v 15,00 odpoledne dne 24. září. Na oněch 15,00 bylo vyjednáno příměří a střelba skutečně zeslábla, když na východní straně obranného perimetru postupně utichla úplně. O výstřelcích, při nedodržení úplného klidu zbraní v právě probíhající těžké bitvě, jsme si řekli, a o těžké bitvě dopoledne až do 15,00 si řekneme u konce článku. O přepravě zraněných, o jejich skutečném množství, nám podává informaci Jaroslav Hrbek ve své knize Arnhem, cituji:

"Koridorem okolo hotelu Tafelberg procházeli britští ranění, kteří mohli chodit do německého zajetí. Pro ostatní byly k dispozici německé ambulance a ukořistěné britské džípy opatřené vlajkou Červeného kříže. Z hotelu Tafelberg odešlo 200 raněných schopných chůze a dalších 250 bylo odvezeno. Celkem opustilo britský perimetr během dvouhodinového příměří přibližně 2 200 raněných britských vojáků, mezi nimi i brigádní generál Hackett, vydávající se za svobodníka.
Dr. Skalka jenž během příměří navštívil britský perimetr, byl zděšen hrozným stavem Oosterbeeku, kde viděl jen 'smrt a trosky'. Po skončení evakuace se mu dostalo poděkování plukovníka Warracka. Žádosti, zda by nemohl takové poděkování dát písemně, však britský šéflékař nevyhověl.
Poručík Peter Stainforth, který byl před několika dny raněn při obraně mostu do prsou, sledoval v nemocnici Sv. Alžběty příchod britských raněných. 'Nikdy jsem nebyl tak hrdý. Přišli dovnitř a my všichni jsme se zhrozili. Každý z nich měl týdenní plnovous. Jejich battledress byl roztrhán a špinavý a vyčuhovaly z něj u všech zasviněné, krví nasáklé obvazy. Nejvíce zarážely jejich oči - byly zarudlé, hluboko vpadlé, zírající ze strhaných, zablácených tváří, poznamenaných nedostatkem spánku - a přesto vešli neporaženi. Vypadali dost bojovně pak na to, aby se z fleku zmocnili celé nemocnice'."

Celé převezení zraněných dopadlo dobře, ale jak říkají všichni historici, "tihle převezení zranění vlastně jen uvolnili místo pro další zraněné v tomto dni, - "krvavé a kruté neděli 24. září", kdy boje pokračovaly až do večera, - a místo ještě pro boje v dalších 2 dnech....

Vraťme se nyní ještě zpět k noci 23. září a ránu 24. září a odpovězme si znovu na otázku, kterou si stále klademe.
A co Němci 23. září v noci, ráno 24. září a přes celý den v onu dobu?
Polní maršál Model již 23. září večer rozhodl, že "Generální útok na úplné zlikvidování "Operace MARKET GARDEN" v oblasti Oosterbeek" musí být proveden v neděli 24. září.
I z těchto důvodů navštívil generála SS Bittricha, velitele 2. ts SS v Doetinchemu a ještě večer mu nařídil, že "musí rychle dorazit Brity u Oosterbeeku!!!" Totiž i polní maršál Model (nejen tedy Bittrich) byl překvapen rozsahem leteckého vysazení Spojenců, posledního v "Operaci MARKET GARDEN" onoho 23. září, viz Č 162. - poslední vlna shozu:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=6139&f=137
, neboť polní maršál takhle pozdě v průběhu celé bitvy - v sobotu - již žádný vzdušný výsadek Spojenců neočekával. Polnímu maršálu se tenhle výsadek vůbec nehodil, "všechny karty bitvy, všechna esa", byla v té době na jeho straně a ejhle najednou Spojencům dorazily takto rozsáhlé posily. V době, kdy bitva vrcholila a kdy už se maršál domníval, že jej nic nepřekvapí. Kde je záruka, že Spojenci nevysadí další jednotky? Snadno se mohlo stát, že další spojenecký výsadek mohl změnit celý výsledek probíhající bitvy...!!!
Podle německých zápisů měl prý poprvé polní maršál Model právě v sobotu, prý ale poprvé za celou "Operaci MARKET GARDEN", pochybnosti o výsledku celé bitvy. Začal okamžitě "provětrávat" všechny rezervy své "Skupiny armád B" a každého volného muže, každé volné dělo a každý jen trochu volný tank posílal Bittrichovi, ale hlavně Harzerovi proti obklíčenému koridoru zbytků britské 1. vzdušně-výsadkové divize, která mu vázala příliš mnoho jednotek. Jako na "kolovrátku" neustále Bittrichovi rozčileně opakoval i onoho 23. září večer: "Kdy to tady konečně skončíte?"
(Zde je ještě postavení německých jednotek na území zvaném Ostrov, když ještě 22. září v

Obrázek

prostoru Elst zastavily britskou 43. pěší /Wessex/ divizi.)
V jaké situaci byl tehdy večer 23. září, před dnem 24. září, generál SS Bittrich nám shrnul Hrbek v knize Arnhem, cituji:

"Bittrichův 2. td SS nebyl v jednoduché situaci. Bojoval prakticky na třech frontách najednou. Mezi Elstem a Bemmelem se bránila 10. td SS s Bojovou skupinou Knaust, útokům britské Gardové obrněné divize a 129. brigády z britské 43. pěší divize podél dálnice k Arnhemu. Generálu SS Harmelovi se nepodařilo včas vytvořit obrannou frontu na západ od dálnice a slabé průzkumné jednotky, které do této oblasti poslal, se nedaly zatlačit britskými vojáky zpět za železniční trať Elst - Arnhem. Podél trati probíhala nyní obranná fronta proti britským silám, proniknuvším od Nijmegenu k Dolnímu Rýnu a Drielu. Zadržovací svazek Harzer plukovníka Gerharda se sice pokusil vytlačit polské parašutisty od Drielu, měkká půda polderu však neunesla tanky a bez nich se narychlo vytvořené jednotce, složené z letců, námořníků a nizozemských nacistů nepodařilo Poláky zahnat. Ti byli navíc 22. září posíleni 214. brigádou z britské 43. pěší divize. Němci sice zatím odrazili všechny pokusy polských a britských jednotek proniknout k železniční trati a za ní, na větší ofenzivní akci však neměli sil. Také Harzer měl v Oosterbeeku určité problémy, zejména s nasazením těžkých tanků, které se bořily na nepevných vedlejších cestách a rvaly dláždění ulic. Bittrich mu ale večer 23. září tlumočil Modelův rozkaz dobýt britská postavení během následujících 24 hodin. Pro zítřejší útoky (tedy na 24. září 1944 - má poznámka) dostal Harzer další posily, zejména jednu rotu 506. těžkého tankového oddílu, jenž do Arnhemu dorazil vyzbrojen 45 tanky typu Tiger II. Zbylé dvě roty tohoto oddílu přidělil Bittrich Harmelovi pro obranu Elstu.
Jednonohý major Knaust slíbil Bittrichovi, že se s touto posilou v Elstu udrží oněch 24 hodin, než odpor britských výsadkářů v Oosterbeeku skončí."

Všichni se připravovali na boje, které měly vypuknout časně ráno v neděli dne 24. září na jižní straně Dolního Rýna v prostoru Ostrov, a také proti obrannému perimetru Oosterbeek, proti zbytkům britské 1. vzdušně-výsadkové divizi generála Urquharta.
Na severní straně Dolního Rýna, nejprve v 8 hodin 15 minut skutečně Němci proti obrannému perimetru Oosterbeek zahájili dělostřeleckou přípravu s takovou intenzitou, že nejen Urquhart, ale i ostatní prameny říkají, že "takovou palbu britští vojáci v Oosterbeeku dosud nezažili." Pak začal Generální útok Harzerových jednotek 9. td SS "Hohenstaufen", která pro tenhle útok měla nyní k dispozici 28 tanků a SHD, 30 těžkých děl a houfnic, 74 protiletadlových děl a značné množství minometů, raketometů a plamenometů. Po celém obvodu obranného perimetru začaly německé tanky vnikat do pozic značně oslabené britské obrany. Jenomže vše neprobíhalo pro Němce ideálně. Britští výsadkáři ručními náložemi, zbytkem P.I.A.T., znehybňovaly německé tanky a pěchotu odřezávali svými automatickými zbraněmi. Přesto se v řídké obraně na některých místech podařilo skupinkám německých úderných jednotek vniknout dovnitř obranného perimetru. Tyto ranní a dopolední boje později jednotliví britští parašutisté, kteří je přežili, hodnotili jako - "zdálo se, že němečtí vojáci byli všude". Boje probíhaly prakticky až do sjednaného příměří, které mělo vstoupit v platnost mezi 15,00 až 17,00, kdy měli být odváženi ranění. Do té doby se bojovalo muž proti muži, prakticky celé dopoledne a ještě do 15,00, kdy teprve pomalu palba utichala. Po celou dobu se tak bojovalo v britských pozicích, i za britskými pozicemi. Unavení britští parašutisté vždy po průniku Němců, sami vyrazili do bodákových protiztečí a Němce vytlačili zpět do jejich pozic.
Patří sem věty: "Ač se to zdá neuvěřitelné, britští vojáci nakonec obranný perimetr Oosterbeek udrželi až do příměří, ale jak si příště řekneme i po odvezení zajatců, kdy boje pokračovaly až do večera. Byli již ovšem na samém konci sil. Neděle 24. září 1944 pro ně znamenala hrozný, zoufalý den."



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“