XIV.díl. OPERACE MARKET GARDEN Č 172.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XIV.díl. OPERACE MARKET GARDEN Č 172.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 172.
Závěrečné dějství zbytků britské 1. vzdušně-výsadkové divize v prostoru pod Oosterbeekem,

Obrázek

u řeky Dolní Rýn a postavení brigád britské 43. (Wessex) pěší divize v noci 25. září 1944.
Na dramatickou noc z 25. na 26. září 1944, kdy kanadští ženisté převáželi na motorových člunech přes Dolní Rýn britské parašutisty a vojáky, vzpomínalo pro historiky později, mnoho mužů, kteří vše přežily. Pro některé tyhle okamžiky byly hodně "živé", a to až tak, že si pamatovali i mnohé detaily a aniž tušili si je navzájem potvrzovaly. Pochopitelně, že důležitými detaily bylo místo, čas a co se okolo nich odehrávalo. Jedním z těch, jehož detaily o přepravě určitě nikdo moc nezpochybňoval, byl generál Urquhart, který si pamatoval i čas, kdy jeho skupina - přeživších štábních důstojníků a on osobně, dorazila k přepravě a nějakou dobu tam ležela v bahně. Generál psal, že se jim zdálo, že tam leželi celé hodiny. Co ale věděl určitě, bylo, kdy pro jeho skupinu začala přeprava, neboť napsal: "Podíval jsem se na hodinky. Ukazovaly několik minut po půlnoci."
Na jeho skupině si nyní ukažme jak asi, " podobně", vypadala přeprava i ostatních. Uvidíme zde i to, že Urquhartova přeprava neprobíhala hladce, a o dramatičnost nebyla nouze. Cituji tedy několik minut po půlnoci, - vlastně již 26. září. Generál Urquhart tam byl:

"Shromáždili jsme se a klouzali dolů po navigaci. V záblescích světlic jsem v dešti nejasně viděl další čluny. Vyšplhal jsem se na palubu s vodou nasáklé, kluzké pobřežní hráze. Byli jsme namačkáni jeden na druhého a člun se hluboce nořil do vody. Kanadský ženista, který přívozní člun řídil, náhle znechuceně vykřikl: Něco nebylo v pořádku. Skutečně - vězeli jsme v blátě. Můj drobný sluha Hancock sklouzl do vody, aby nás odrazil od břehu. Podařilo se. Když se člun začal pohybovat a vplul na hlubší vodu, Hancock se ho stále držel a snažil se znovu dostat na palubu. Někdo na něj křikl: 'Nech toho! Už tak jsme přetíženi.' Hancocka ta nevděčná poznámka naštvala a z posledních sil se do člunu vyškrábal.
Řeku ostřelovaly kulomety Spandau a kulky dopadaly se šploucháním do vody. Zdálo se nám, že celých dvě stě yardů (180 metrů) přes řeku jedeme příliš pomalu. Když jsme byli v polovině cesty přes řeku, motor náhle zmlkl. Mezi převozníkem a jedním mužem z naší skupiny proběhla rychlá výměna názorů, následovaná zmatenými pokusy motor opět nahodit. Člun byl unášen rychlým proudem. Trvalo to jenom několik minut, zdálo se to však jako věčnost, než jsme zase pokračovali v cestě. Ze hřmotu a obrovských světelných záblesků bylo zřejmé, že dělostřelci 30. as (XXX. as) konají záslužnou práci a že právě v tom pravděpodobně tkví rozdíl mezi katastrofickou a úspěšnou evakuací. Vysoko nad Westerbauingem, odkud Němci bezcílně pálili na vodu pod sebou, se objevovaly záblesky.
Člun náhle narazil na pobřežní hráz, otočil se a ozval se chraptivý hlas: 'Dobrý, beru si je.' Šplhali jsme ven a brodili se bahnem. Na zvedajícím se terénu před námi jsem zahlédl temné siluety. Šel jsem za nimi po navigaci a pak sto yardů (90 m) blátivým terénem až k patě hráze. Všichni kolem se přes ni drápali. Chytil jsem se, zapřel pravou nohou do rozbrázděného betonu a lezl přes ní. V tom jsem uslyšel zlověstné prasknutí. 'K sakru!' Zamumlal jsem. Ze tmy se ozval hlas Grahama Robertse, který tiše sondoval, jestli jsem v pořádku.
'To nic není,' řekl jsem, 'to byly jenom moje šle.'
I za těchto okolností, kdy mojí hlavní reakcí byla úleva, jsem se nepříjemně shodil.
Když jsme vykročili po silnici za zdí, musel jsem si přidržovat kalhoty.
Přívoz v hustém dešti pokračoval.
Na severní břeh docházelo stále více skupin a řadily se u člunů.
Všichni byli pozoruhodně klidní. Chabé naděje probudily v lidech to nejlepší. Vyskytly se případy, kdy se vojáci vzdali svých míst ve člunech v prospěch jiných v horším stavu. V člunech a na jižním břehu se objevovali ranění. Další ranění v perimetru, aniž by měli naději uniknout, udržovali spolu se skupinami zadního voje zdání, že je oblast stále obsazená. Stříleli ze všeho, co měli po ruce a intenzivně používali radiostanice."

(Informace pro Č 172., 173. a 174., byly použity z Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM, Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944, Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden /americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize/ - podobné i stejné informace jsem čerpal také z historických podkladů a z mých letitých zápisů a poznámek, též z historické literatury, jako je: - Cesta do Arnhemu Křičící orel v Holandsku - Donald R. Burgett , John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě., Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek., A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. /The Forgotten Battle/ a dalších použitých pramenů - Použité podklady - na konci článků.)

Další časový údaj a dění ve zbytku perimetru Oosterbeek pak nalezneme u Hrbka, který v historických zápisech nalezl, že "přesně" v 1 hodinu 30 minut dne 26. září britští dělostřelci v obraně na severním břehu vystříleli poslední náboje a zbytek vyhodili do povětří. Poté odstranili z děl závěry a vydali se k Dolnímu Rýnu. Tam závěry z děl naházeli do řeky i s mířidly a zapojili se do probíhající přepravy. Byly 2 hodiny, když ženisté vyhodili do vzduchu i zbytek pěchotní munice a šli se také nechat převést na jižní břeh řeky. Ve stejnou dobu, či podobnou dobu, dle předchozích rozkazů, odešly i stráže od německých zajatců. To se již na severním břehu řeky Rýn utvořila skutečná zácpa. Někteří to nevydrželi, čekat až budou naloděni a plavali na druhou stranu. O mimořádné zážitky opět nebyla nouze a Hrbek nás s některými "neobyčejnými zážitky", z vyprávění i z prací některých historických autorů, seznamuje (o některých dalších příhodách píše i Urquhart, - zvláště pak o "nahém důstojníkovi a dalších"). Cituji z Hrbkova Arnhemu:

"Vojín Alfréd Dullforce přeplaval Rýn nahý, v ruce však po celou dobu držel pistoli ráže .38. Když se chystal vylézt na břeh, zjistil, že jsou tam zdravotní sestry. Styděl se, jedna z nich mu však podala dlouhou dámskou sukni. V ní pak odjel do Nijmegenu.
Svobodník Percy Parkes si dodal odvahu a začal plavat, když viděl, jak se jeden zoufalý výsadkář pokouší přepádlovat přes řeku na trámu. Svlékl se do spodků, ale v proudu je ztratil. Na jižní straně se dostal na jakousi farmu, kde se oblékl. Teprve na shromaždišti, kde dostal horký čaj a cigarety, si po chvíli všiml, že na něj ostatní divně civí. Měl na sobě pestrobarevnou košili a dlouhé dámské spodní kalhoty s tkaničkami u kolen."

V houstnoucí dělostřelecké, minometné a kulometné palbě Němců byly rozbíjeny další čluny a to především při samotné přepravě přes řeku, jako se to stalo s člunem, již pozorným čtenářům známého majora B. A. Wilsona, velitele 21. samostatné parašutistické roty - roty značkařů. Člun, který převážel Wilsona i další jeho muže, prostřílen, se po nárazu do bahnitého břehu převrhl, ale všichni stačili nezraněni vyskočit a doplavat na břeh.
O dalším dění na severním břehu řeky Dolní Rýn, dění, které bylo později zapsáno do historie - před druhou hodinou ranní a po ní - 26. září, - když se stahovali strážci od německých zajatců, k řece - nás opět informuje Urquhart, cituji:

"Na severním břehu si důstojníci a vojáci dobrovolně a spontánně vzali za svůj úkol urychlení evakuace a soustřeďovali a odesílali přes řeku opozdilce, kteří se od svých skupin oddělili ve tmě, nebo kvůli akci Němců. V půl druhé v noci se tiše stáhli od ohrady se zajatci i poslední strážci, protože věděli, že severně od hotelu Hartenstein již žádní příslušníci divize nejsou. Malý zbytek munice byl odpálen. Po tom ničivém aktu, který otřásl domem vedle kostela v Oosterbeeku, tam ještě jeden voják zaběhl ujistit raněné, že výbuch neznamená nic, čeho by se měli obávat. Děla lehkého pluku divize vypálila své poslední náboje. Dělostřelci metodicky odstranili bloky závěrů a mířidla, a když přišli k řece, hodili je do vody. Dělostřelci odcházeli mezi posledními, a když první šedavé světlo odhalilo Němcům skulinu, kterou jim kořist unikla, byl zasažen a potopen jeden člun.
Na severním břehu řeky zůstávali stále ještě stovky mužů.
Poslední přívoz odjel.
Nyní měli na vybranou mezi několika naléhavými možnostmi.
Mnoho důstojníků a vojáků se ponořilo do prudkého proudu, který je nesl pryč, některé stáhla ke dnu tíha jejich šatů a vybavení. Těch, kteří se svlékli do naha a skočili do vody se dostalo na druhou stranu velké množství. Byl mezi nimi i major Linton. Oblečení si našli v domech na jižní straně. Jeden důstojník se zabalil do několika yardů flanelu, který držel opasek typu Sam Browne, a další plavec praporčík Seely se objevil v dámském plášti.
Když do vody skákali poslední plavci, vjížděly do perimetru německé tanky. V domě paní Ter Horstové (která tak obětavě dala k dispozici britské armádě svůj dům, své jídlo, své ložní prádlo na obvazy, a která pomáhala se zraněnými, i s útěchou raněným - popisováno na jiném místě - má poznámka) u řeky ranění, kteří předtím dobře slyšeli všechny příchody a odchody, nyní naslouchali rachotícím pásům tanků Tiger a podivnému vzdychání, jež znělo jako labutí píseň.
Pak uslyšeli hřmot tankových děl. Velitel tankových jednotek nechtěl riskovat a nařídil palbu na domy podél jižní silnice. Zdravotník od dělostřelců Bolden vyšel v doprovodu kaplana ven a požádal německého důstojníka tankových jednotek, aby dům ušetřil."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV.díl. OPERACE MARKET GARDEN Č172.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 173.

Řízená a organizovaná evakuace ze severního na jižní břeh Dolního Rýna, končila prakticky (

Obrázek

holandská mapa závěrečného dějství dne 26. září 1944)
za svítání 26. září 1944, kdy poslední vojáci skočili do řeky a pokoušeli se, mnozí úspěšně, doplavat na jižní břeh. V tu dobu již byla prakticky zničena i celá evakuační flotila.
Zároveň s koncem řízené evakuace, končila i bitva u Arnhemu.
Symbolický povel vydal na jižním břehu řeky Dolní Rýn major Geoffrey Powell, když zavelel svým otrhaným a špinavým vojákům: "V trojřad nastoupit!" A pak s nimi odpochodoval na nepříliš vzdálené shromáždiště, kde před přijímací budovou zařval: "Stopadesátýšestý prapore... Stát! Vpravo v bok! Rozchod!"
A pak prohlédl těch 15 mužů, kteří ze 156. pěšího praporu z 4. parašutistické brigády zůstali. Později pro historiky řekl: "Bylo po všem, ale, ksakru, vyšli jsme z toho, jak jsme do toho šli. Hrdě!"
V té době ještě nikdo neznal, ani přibližné, počty - kolika vojákům a důstojníkům se podařilo z obranného perimetru Oosterbeek uniknout. Ještě než si řekneme celkové zprávy o ztrátách v "Operaci MARKET GARDEN" jako celku, řekněme si zde, později spočítané a zkontrolované stavy, které byly zjištěny až později na shromaždištích v Nijmegenu.
Do akce v Arnhemu odletělo celkem 10 005 vojáků a důstojníků britské 1. vzdušně-výsadkové divize a pluku pilotů kluzáků. Tento stav byl později zjištěn a zkontrolován v Nijmegenu.
Zpět na jižní břeh řeky Dolní Rýn se do rána 26. září dostalo celkem 2 163 vojáků a důstojníků, když v tomto počtu se tam také dostalo i 160 Poláků a s nimi také 75 mužů 4. praporu Dorsetshirského pluku ze 43. pěší divize. V bojích v Arnhemu bylo zabito něco okolo 1 200 mužů a 6 642 jich bylo zajato, nebo bylo nezvěstných.
Ještě než budeme říkat další historická fakta, věnujme se ještě chaotické a nepřehledné situaci na jižním břehu řeky Dolní Rýn, kam od 22,00 v noci 25. září, do rozednění 26. září, přišlo oněch více než 2 000 "na duši nešťastných", ale celkově určitě "šťastných, relativně zdravých, zachráněných mužů". Přineslo to sebou velké množství různých osudů. Historik Jaroslav Hrbek, těm zachráněným věnoval několik odstavců, kde se dozvíme prvotní chování zachráněných, prvotní stavy mužů nejen psychické, morální, ale i výcvikem nabyté a související vlastnosti. Dozvíme se - nevšední příběhy a různé doplňující údaje (přesné stavy a fakta budou následovat po těchto autentických příbězích), ve kterých nechybí i pocity zachráněných. Ve svých odstavcích, v knize Arnhem, své sugestivní příběhy dané okamžikem, složené z výpovědi přeživších pro historiky, začíná Hrbek takto, cituji:

"Ti, kteří se zachránili, hledali nyní na jižním břehu své jednotky.
Vojín Robert Christie marně obcházel shromaždiště, prodíral si cestu davem a hledal někoho ze své baterie. Nikoho nepoznával a slzy se mu hrnuly do očí. Byl přesvědčen, že z 2. baterie 1. lehkého dělostřeleckého pluku, převálcované den předtím u Oosterbeeckého kostela německými tanky zůstal jen on sám.
Seržant Sullivan později vzpomínal, jak ještě v noci se někdo zeptal: 'Kde je 1. prapor?' Okamžitě vystoupil desátník a ohlásil: 'Zde je, pane.' Za ním se hrstka otrhaných mužů postavila namáhavě od pozoru.
Na silnici k Nijmegenu stál ve studeném dešti kapitán Roland Langton a pozoroval, jak přicházejí unavení a špinaví výsadkáři. Když klopýtali kolem něj, ustoupil trochu do stínu. Věděl, že jeho tanková rota irské gardy udělala vše, co bylo v jejích silách, aby k Arnhemu prorazila. Přesto měl pocit studu a 'mluvit s nimi mu bylo trapné'. Vedle něho stál u příkopu jiný gardista. Když k němu jeden z výsadkářů došel, křikl: 'Kde jste k čertu byli, chlape?' Gardista odpověděl tiše: 'Bojujeme již 5 měsíců.' Jiný výsadkář na to opáčil: 'Ach tak! A měli jste pěknou projížďku?'
Celé hodiny stál v dešti a pozoroval všechny unavené tváře v koloně pochodujících výsadkářů jiný důstojník, jehož by zde sotva někdo čekal. Byl jim kapitán Eric Mackay (vzpomeňme na velitele ženistů a jejich boj v domě č. 2 a 3 u arnhemského mostu, který začíná někde zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6069
a osud Mackaye a jeho posledních ženistů pak končí zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6085
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6096
v Č 145. se dozvídáme osud Mackaye až do doby zajetí a přibližný osud jeho ženistů viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6099
), zajatý 20. září u Arnhemského mostu. Svůj útěk ze zajetí si zopakoval s větším úspěchem 22. září, kdy spolu se třemi dalšími utekl z kolony britských zajatců v německém městě Emmerich, dostal se k břehům Rýna a na ukradené loďce proplul do amerických linií u Nijmegenu. Nyní hledal muže své roty. Jen 50 jich bylo s ním u mostu, někdo z ostatních se přece musel zachránit. Celou noc stál Mackay u silnice a neviděl jedinou známou tvář. Začínal nenávidět všechny, kdo za to byli odpovědni. Přemýšlel o zmarněných životech a o 'bezvadné divizi, kterou spláchli do výlevky. A k čemu?' Již za světla se kapitán vrátil do Nijmegenu a začal obcházet všechny ubytovny a shromaždiště. Když den končil, věděl, že ze 200 mužů jeho ženijní roty se jich včetně něj vrátilo 5.

Stejně jako Mackay, čekal v Nijmegenu i výkonný poddůstojník 2. parašutistického praporu (podplukovníka Frosta - jehož prapor bránil Arnhemský Dálniční silniční most - má poznámka) J. S. Sharp. Zůstal s týlovou částí praporu v Anglii a dorazil do Nijmegenu, aby připravil ubytování a jídlo pro vojáky svého praporu. První muži od Drielu začali přijíždět okolo 23 hodiny a Sharp se stále ptal: 'Neviděl někdo 2. prapor?' Nikdo ho však neviděl. Celou noc čekal, zatímco to, co zbylo z elitní divize, se vleklo kolem něj. Za svítání se objevil první muž z 2. praporu, sanitní desátník. Když do Nijmegenu dorazili poslední vojáci 1. vzdušně-výsadkové divize, připadl Sharpovi nepříliš složitý úkol - postarat se o ubytování 17ti mužů. 'Nemyslím,' vzpomínal později, 'že jsem tam byl jediný, kdo měl slzy v očích'."

Když bitva u Arnhemu skončila, dobytím a obsazením perimetru Oosterbeek, oficiálně s ní končila i "Operace MARKET GARDEN". Němci obsadili během 26. září celý perimetr Oosterbeek a do zajetí vzali všechny britské raněné, spolu s lékaři, ošetřovateli a duchovními, kteří se zraněnými zůstali. Celý den stěhovaly dlouhé kolony sanitních vozů z Oosterbeeku raněné. Němci odvedli všechny britské zajatce a další dny stěhovali i holandské obyvatele. Holandské obyvatele, které již začali předtím stěhovat i z Arnhemu, Odstěhovali všechny nemilosrdně.
Arnhem i Oosterbeek byl prakticky stejně v troskách a život se do obou měst vrátil až po skončení 2. světové války.
Ještě jedna důležitá událost, z poledne, úterý 26. září, je většinou historiků zaznamenána a já ji ocituji z Hrbka:

"Krátce před polednem v úterý 26. září uslyšeli britští ranění v nemocnici Sv. Alžběty v Arnhemu zpívat pochodující vojáky. Když se zpěv přiblížil, poznali, že to jsou Britové. Potom se objevila kolona 500 vyčerpaných mužů. Mnozí kulhali, někteří se vlekli o holi, řada měla rány ovázané nyní již špinavými hnědými obvazy. Jejich tváře byly neoholené a vpadlé, oči zarudlé nedostatkem spánku. Odcházeli do zajetí, a přesto zpívali do pochodu. Navzdory Němcům. Jako by nebyli poraženi, jako by šli na přehlídku vítězství."

Ještě než provedeme součet všech ztrát a následné hodnocení celé "Operace MARKET GARDEN", řekněme si, že voják cítil, že poražen není. Cítil, že sice něco není v pořádku, ale že přijdou další. Je však faktem, že "Operace MARKET GARDEN" skončila porážkou Spojenců.
Celkově však většina historiků říká, že "Operace MARKET GARDEN" byla tím prvním, zároveň však posledním německým vítězstvím na Západní frontě od vylodění v Normandii - a to až do května 1945 (Ardeny jsou považovány za bitvu, která byla poslední německou ofenzívou na západě, a i když se vyvíjela zprvu špatně pro Spojence - Němci tu bitvu prohráli!!!!).

Polní maršál Montgomery nikdy nepřipustil, že by "Operace MARKET GARDEN" byla prohrou. "Monty" stále vždy tvrdil, že operace byla z 90ti % úspěšná - i když jeho oponenti říkají, že to byla "kamuflující fráze britského polního maršála, který nerad přiznával své neúspěchy...!!!" My si později řekneme hodnocení, kterému bude věnováno několik článků. Nyní jen ještě povrchně, že pravdu měl "Monty" jen v tom, že většina cílů byla dosažena - ale bez trvalého obsazení mostu přes Dolní Rýn u Arnhemu byly cíle k ničemu. Spojenci vlastně získali jen koridor - skoro 100 km dlouhý, který však vedl nikam. A ztráty, které si v dalším článku rozebereme detailně byly v "Operaci MARKET GARDEN" skutečně neúměrné výsledku.
Celkově měli Spojenci - v "Operaci MARKET GARDEN" - okolo 18 000 padlých, raněných, zajatých a nezvěstných.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XIV.díl. OPERACE MARKET GARDEN Č172.

Příspěvek od michan »

XIV. díl. Operace MARKET GARDEN Č 174.

Ani jedna strana se prostě nechlubí: čtěme.... jsou to naši. Spojenci - Ztráty...?

Historické prameny, jak řečeno, všeobecně říkají, že Spojenci v "Operaci MARKET GARDEN", měli něco přes 18 000 padlých, raněných, zajatých a nezvěstných. Pojďme si říci jak tyto ztráty vypadaly detailně u jednotlivých účastníků a v některých případech si řekneme i jak dopadly některé jednotky.
Američané, jako bojová síla v "Operaci MARKET GARDEN", ztratili okolo 3 974 mužů (čísla jsou poměrně přesně stejná u většiny historiků, které uvádím v Č 172. a zde na konci v - Použité podklady). Z těchto amerických ztrát připadlo na Gavinovu americkou 82. vzdušně-výsadkovou divizi 1 432 mužů, a na Taylorovu 101. vzdušně-výsadkovou divizi "Křičící orli", to bylo 2 118 mužů. Do čísla 3 974, jako celku, nám chybí ještě 424 mužů, což byli padlí příslušníci amerického letectva, zejména se jednalo o piloty dopravního letectva.
Je pochopitelné, že největší ztráty utrpěla britská armáda, jako nositel nejzazšího bodu "Operace MARKET GARDEN" - v oblasti bojů Oosterbeek - Arnhem.
Ztráty se počítají za jednotlivé složky, když pozemní část "Operace MARKET GARDEN", prováděná britskou 2. A, má zapsáno celkem 5 354 padlých, raněných a nezvěstných. Víme, že britská 2. A generála Dempseye, vyslala do boje tři sbory - 30. as (XXX. as), který měl ztráty 1 480 mužů padlých, zraněných a nezvěstných. U obou zbývajících sborů jsou ztráty společné, když historické podklady říkají, že britský 8. as (VIII. as) a 12. as (XII. as) měly dohromady ztráty 3 874 mužů.
Do britských ztrát samozřejmě ještě patří celkové ztráty u Arnhemu, kde britští výsadkáři a piloti kluzáků měli 7 578 mužů mrtvých, zraněných a nezvěstných a připočíst musíme i 294 pilotů. Sečteme-li čísla 1 480 + 3 874 + 7578 + 294 = 13 226 mrtvých, zraněných a nezvěstných. Celkové ztráty u britských jednotek v "Operaci MARKET GARDEN", uvádějí britské prameny, uvedené v mých podkladech, skutečně, jako číslo 13 226 mrtvých, zraněných a nezvěstných.
Ale u Spojenců nesmíme zapomenout na Poláky, zde budu raději citovat jeden z historických pramenů, který polské ztráty, ale i polskou situaci v "Operaci MARKET GARDEN" pojal komplexněji a celková čísla rozebral. Mám na mysli českého historika Jaroslava Hrbka a jeho knihu Arnhem, ze které cituji ztráty Poláků a jejich situaci:

"Ztráty Poláků se odhadují na 740 mužů. Na papíře se to může zdát, zejména ve srovnání s britskou 1. vzdušně-výsadkovou divizí, málo. Vždyť 1. samostatná polská parašutistická brigáda měla tabulkový stav 3 009 mužů. Skutečný stav ovšem činil pouhých 2 200 vojáků a z nich ještě část do operace vůbec nenasadili.
Do akce odletělo pouze 1 800 polských výsadkářů a z nich jeden prapor nevysadily 21. září u Drielu, jak bylo plánováno, nýbrž o dva dny později u Grave. K Drielu se dostal až 24. září a do bojů již prakticky nezasáhl. A tak těch 740 padlých, raněných a nezvěstných představuje téměř 60 % z oněch 1 300 polských výsadkářů, kteří přistáli 19. září 1944 kluzáky u Johannahoeve, nebo seskočili 21. září u Drielu. Z přibližně 600 Poláků bojujících na severní straně Dolního Rýna se 26. září evakuovalo jen 160 mužů."

Řečeno bylo, že vůbec nejtěžší ztráty, a to 75 % utrpěla britská 1. vzdušně-výsadková divize generála Urquharta. Číslo 2 163, které říká, že se z perimetru Oosterbeek, na shromaždiště v Nijmegenu dostalo 26. září dopoledne tohle množství mužů, zahrnuje i piloty kluzáků z celkového množství 10 005 mužů, kteří se "Operace MARKET GARDEN", mezi 17. až 26. zářím bojů zúčastnili. Z těch 2 163 bylo něco přes 1 700 výsadkářů a něco přes 420 pilotů.

Mnohem katastrofálnější je však výčet ztrát lidí a jednotek.
Historická literatura zde jednoznačně konstatuje, že - "Většina bojových jednotek britské 1. vzdušně-výsadkové divize generála Urquharta byla zcela zničena". A ihned následují fakta k Urquhartově divizi, která shrnul přehledně opět Hrbek a stejné, jen trochu nepřehledněji je obsahují i ostatní historické podklady, které uvádím. Cituji tedy z Hrbka o devastaci jednotek a velitelů britské 1. vzdušně-výsadkové divize v "Operaci MARKET GARDEN":

"Ze tří brigádních velitelů se jen velitel 1. vzdušně-výsadkové brigády generál Hicks dostal přes řeku.
Oba velitelé parašutistických brigád generálové Lathbury a Hackett, utrpěli zranění a padli do německého zajetí. Oběma se podařilo později uprchnout a dostat se zpět do britských linií.
Z deseti velitelů praporů padli podplukovníci Fitch, des Voeux a Smyth, pět dalších bylo raněno a zajato - Dobie, Frost, Lea, McCardie a Hadden - pouze Dobiemu se později útěk z německého zajetí zdařil.
Jediným velitelem praporu, který se 26. září evakuoval, na jižní stranu Dolního Rýna, byl velitel praporu skotských hraničářů (KOSB) podplukovník Payton-Reid.
Do zajetí padl také raněný velitel 1. lehkého dělostřeleckého pluku divize podplukovník 'Sheriff' Thompson a řada velitelů nižších jednotek."

Během dní a týdnů následujících po stažení britské 1. vzdušně-výsadkové divize za Rýn se podařilo dostat ke svým jednotkám nejen mnoha vojákům, kteří po svítání 26. září zůstali na severním břehu řeky, ale i řadě důstojníků a mužů, které Němci zajali. Bylo jich celkem na 300. Jejich často dobrodružnými útěky se zde nemůžeme zabývat( později si ještě něco řekneme o Operaci PEGASUS - má poznámka), spokojme se proto alespoň upozorněním, že z těch, o které jsme v našem vyprávění často slyšeli, se útěk z německého zajetí zdařil například šéflékaři divize plukovníku Graeme Warrackovi, nezdolnému veliteli roty 'A' 2. praporu majoru Tatham-Warterovi a zástupci náčelníka spojení majoru Deane-Drummondovi. Tento důstojník uprchl již předtím jednou z italského zajetí po neúspěšném útoku SAS na viadukt v jižní Itálii. Po příchodu těch, kdo se takto dostali zpět k divizi, se celkové ztráty Urquhartových mužů u Arnhemu snížily na již zmíněných 7 578 padlých, raněných, zajatých a nezvěstných.
Ztráty, které britská 1. vzdušně-výsadková divize v 'Operaci MARKET GARDEN' utrpěla, byly příliš těžké na to, aby se ještě mohla bojových operací v 2. světové válce aktivně zúčastnit. Pouze po kapitulaci Německa v květnu 1945 byla část jednotek obnovené divize nasazena jako okupační vojska v Norsku.
Brzy poté celou divizi rozpustili( budu okolnostem rozpuštění divize věnovat ještě více než jeden článek - má poznámka).
Hackettova 4. parašutistická brigáda (10., 11. a 156. parašutistický prapor) byla již rozpuštěna dříve a nebyla nikdy obnovena.
Pouze 1. parašutistickou brigádu postavili prakticky znovu a její prapory, 1., 2. a 3., tvoří dodnes parašutistický pluk britské armády.
Není bez zajímavosti, že poslední dvě nejvyšší britská vyznamenání za statečnost, Viktoriiny kříže, byla udělena za boj na Falklandských ostrovech seržantu 3. parašutistického praporu Ianu McKayovi a veliteli 2. parašutistického praporu podplukovníku Herbertu Jonesovi. Oběma posmrtně.

Pro srovnání je nutné uvést na tomto místě německé ztráty v oblasti 'Operace MARKET GARDEN'.
Přesná čísla nebyla nikdy publikována, kvalifikované odhady německých velitelů a štábních důstojníků, kteří se bojů účastnili, uvádějí počet okolo 10 000 padlých, raněných a nezvěstných z řad německých ozbrojených sil.
V tomto čísle je zahrnuto 1 100 padlých a 2 200 raněných severně od Dolního Rýna, to znamená v prostoru Arnhemu a Oosterbeeku."

Příště o jednáních generála Urquharta, když dorazil za Browningem 26. září 1944 dopoledne, později pak - Závěrečná zpráva Urquharta o MARKET GARDEN - a ještě později Hodnocení MARKET GARDEN, jak se na něm shodují historici i v 21. století. Srovnání Urquhartovy zprávy a hodnocení historiků.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
viewtopic.php?t=1176,
viewtopic.php?t=1179
viewtopic.php?t=1193
viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
viewtopic.php?t=3351
a Thór:
viewtopic.php?t=2936
viewtopic.php?t=2892
viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
viewforum.php?f=153
Letectvo:
viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních viewforum.php?f=113
a u Ostatních viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=58&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“