XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 28.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 28.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 28.
Mapa severní části fronty, kde jako součást německé Dietrichovy 6. TA SS a "Bojové skupiny

Obrázek

Peiper", postupovala ,"chvíli", i 150. Tanková brigáda plukovníka SS Skorzenyho...!!!
Při přečtení různých popisů, od různých historických autorů a lidí, kteří popsali Bitvu o Ardeny, mě svou autobiografií částečně oslovil i "kontroverzní historik" Otto Skorzeny a jeho
kniha - Mé velitelské operace.
Použiji z jeho knihy popis událostí, které on sám zažil, bojové operace, které sám řídil, a ve své autobiografii popsal. Mám několik srovnání s jím popisovaných událostí a historickým popisem od jiných autorů - Bitvy o Ardeny, - které uvádím v použitých zdrojích. Uvedu zde jeho popis událostí, které on řídil a až dopíšeme tzv. Operace zvláštních jednotek, tedy zde Operaci GREIF, bude mít každý možnost posoudit, jak Skorzeny čerpal historické zápisy, které měl k dispozici a pak to, co sám prožil na vlastní kůži. Popis, který o Bitvě o Ardeny, Wacht am Rhein, Skorzenyho operaci GREIF, uvidíme z několika rovin. Bude to jeho vlastní zážitky a plnění jeho pokynů, když řídil bojové operace, včetně těch, které se nepovedly. My uvidíme jak ji hodnotil - co hodnotil kladně a co záporně. Poté bude popis faktů dle historiků.
Začnu citací, kterou uvádí Skorzeny na úvod svého vstupu do pasáže - Operace GREIF, - ve své knize, když byl povolán k Adolfu Hitlerovi, na předposlední situační poradu, kde měl podat hlášení o připravenosti operace a před samotným spuštěním boje jeho zvláštních jednotek (muselo to být samozřejmě někdy před 15. prosincem 1944, neboť z 15. na 16. prosince v noci se konala u Hitlera, za přítomnosti i Skorzenyho, poslední situační porada a my si o ní také řekneme. Zde je foto

Obrázek

Skorzenyho, v únoru 1945.). Ve své knize "taky historik Skorzeny" neuvádí datum té předposlední situační porady, kde podával hlášení AH, ze které nyní cituji:

"Při jednom z posledních hlášení se mne Hitler ptal, jestli jsem si prostudoval letecké snímky mostů v Huy, Amay a Engis /Vzpomeňme si na úkol za 1) - 150. Tanková brigáda měla obsadit mosty Huy, Amay a Engis viz. v Č 26.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6469
- má poznámka/.
Nezbylo mi, než mu říci, že jsem je ještě nedostal. Hitler se obrátil k reichsführerovi (říšskému maršálu Göringovi - má poznámka) a zaplavil ho výčitkami, které byly nepochybně oprávněné. Já bych se byl ovšem v té chvíli nejraději viděl několik sáhů pod zemí. Hitler se rychle uklidnil a já jsem mu na jeho žádost podal své poslední hlášení o GREIFU. 'Jsem si jist, že uděláte vše, co je ve vašich silách' řekl mi, když jsem skončil. 'Vím také, že je vám vlastní jít v čele vašich mužů. V tom případě vám důrazně zakazuji překročit naši linii a osobně se podílet na operaci. Pověřím velitele 6. TA SS (generála SS Dietricha - má poznámka) zodpovědností za dodržení tohoto rozkazu. Neopustíte své stanoviště a GREIF povedete ze svého stanoviště telefonicky. Na žádný pád si nepřeji, abyste riskoval zajetí. Budu vás ještě potřebovat'."

No tady samozřejmě Skorzeny lituje tohoto rozkazu od AH a své rozladění ze zákazu tlumočil všem svým velitelům jednotlivých skupin - X, Y a Z. K tomu ještě dodal, že stejně nemá v úmyslu zůstávat u štábu 6. A a pokud se některá z jeho skupin ocitne v krizi vyrazí ihned na pomoc. Nebyla to skutečně poslední situační porada u AH, neboť ta se konala až 16. prosince 1944 v noci. A tam ho doprovázel jeho pobočník haupstumführer SS (kapitán SS) Radl.

Skorzeny ( viz zde také něco víc z Wiki: http://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Skorzeny ) pár osobními slovy jen doprovodil, že Radla představil AH a ten, že se třásl ještě několik hodin.

A pak již skutečně byla noc z 15. na 16. prosince 1944 a Skorzeny svůj GREIF řídil z bojového stanoviště ve Schmidtheimu a můžeme mu věřit, že nikdo tu noc nespal. Skutečně pokračuje přesně historickými událostmi, tak, jako popisují všichni historici začátek před německou 6. TA SS. Toho dne 16. prosince 1944 ráno, po dělostřelecké přípravě, která končila kolem páté hodiny, když začátek byl ve 4 hodiny 30 minut, vyrazila i jeho 150. Tanková skupina SS v sestavě I. ts SS do útoku. Jeho skupiny X, Y, a Z spolu s I. ts SS vyrazily na úseku Losheim - Graben. Skorzeny si hned postěžoval, že účinek dělostřelecké přípravy v jejich úseku - "byl nevalný".
A pak hned, jako velitel v začínající velké ofenzívě, velitel tak velkého svazku, napsal, že už po chvíli mu hlásili jeho radisté těžké boje.
A po další malé chvíli přišla pro Skorzenyho a jeho velitelství malá katastrofa:
Totiž padl obersturmbannführer SS - podplukovník SS Hardieck. Velení převzal Fölkersam, což byl do té doby důstojník pro styk a koordinaci všech tří proudů - X, Y a Z. Nyní tedy převzal velení skupiny Z.
A pak nás skutečně Skorzeny provede po bojišti Dietrichovy 6. TA SS a to hned první den, tedy 16. prosince 1944 odpoledne, kdy jel do jednoho z již jmenovaného úseku, do Losheimu ( Losheimská proláklina, či průrva je fenomén, kde se skutečně a naplno podařilo Němcům prorazit spojeneckou frontu v Ardenách - viz později boje v Losheimské proláklině), kde zažil na vlastní oči to, co byl průběžný jev celých Arden - celé Bitvy o Ardeny.
Již počátek útoku 6. TA SS, zde v prvním sledu útočící I. ts SS a i Skorzenyho 150. Tankové brigády, se nesl ve znamení uvíznutí boje. Totiž všechny silnice, všechny uličky Losheimu, byly přecpány nejrůznějšími typy vozidel. Objet zácpy nebylo kudy. On sám své působení před a okolo Losheimu líčí - "Do Losheimu jsem musel jít 10 km pěšky." A hned dodává, že ten další den to bylo ještě horší:
A to byl počátek časového skluzu, který se tady dozvídáme a bude nás provázet po celou dobu historického popisu - Bitvy o Ardeny.
Skorzeny k tomu říká, "že bylo zřejmé, že vojáci nemohou prorazit".
Co mohl o dalších hodinách říci, napsat?
Nezbylo mu nic jiného, než, že bude muset se svým GREIFEM počkat do dalšího dne - tedy do 17. prosince 1944.
Jinými slovy než já, proto napsal:
"Rozhodl jsem se počkat do dalšího dne, jakmile naše tanky překročí Vysoký Venn (Hohes Venn), mohly dosáhnout řeky Maas...."
A Skorzeny pokračuje oním úkolem:

2) Malé skupiny, rovněž v amerických uniformách, měly infiltrovat nepřátelskými liniemi, provést rekognoskaci terénu, ničit telefonní vedení, vydávat falešné rozkazy a způsobit všeobecný zmatek v řadách nepřítele. Tyto jednotky měly nařízeno používat svých zbraní pouze v nejkrajnějších případech a jedině v německé uniformě."

Dozvíme se, že dostal zprávu, že již 2, či 3 skupinky jeho roty pro zvláštní úkoly byly vrženy na jižní úsek, aby pronikly mezi tamější linie. Již po chvíli k nim vojáci jeho 150. přivedli první americké válečné zajatce a Skorzeny si mohl vyzpovídat jednoho poručíka, který hovořil o tom, že všichni američtí vojáci byli přepadením zcela zaskočeni - mysleli si, že mají pohov. No a jejich letectvo, kvůli špatnému počasí a mlze jim pomoci nemohlo.

Teprve někdy k půlnoci z 16. na 17. prosince se Skorzeny dozvěděl, že 1. tp SS (tankový pluk SS) pod velením Jochena Peipera (z 1. td SS, z 1. ts SS, jako součást předvoje 6. TA SS) přešel do útoku. Jak bude později řečeno, jednalo se o " Bojovou skupinu Peiper, která byla vytvořena z německé 1. td SS, kde byl jako základ Peiperův 1. tp ( tp. - tankový pluk), který dostal posilové prostředky a také Skorzenyho 150. Tankovou brigádu... Skorzeny se hned chlubí, že to byl Peiper spolu s několika jeho skupinami pro zvláštní operace, kteří otevřeli 6. TA SS cestu. Konkrétně napsal, cituji:

"Čelní tankové jednotky hlásily o několik hodin později: 'Dobyli jsme Ronsfeld. Nepřítel klade silný odpor'."
O chvíli později se vrátil na štáb k Skorzenymu jeho voják ze zvláštního oddílu se zpravodajskými informacemi o rozmístění nepřátel a i s dalšími poznatky, které ihned předali přímo velení 1. ts SS( velitel - generál SS Priess).

Tolik tedy Skorzeny o bojích dne 16. prosince a 17. prosince 1944 dopoledne.
Dne 17. prosince dopoledne se znovu vydal na frontu, na inspekci svých jednotek. Prakticky našel to samé, jako předtím - ulice městeček a vesnic naprosto přeplněné, veškerý pohyb zablokován. Jak Skorzeny říká: "1. ts SS vepředu nemohl být podpořen a od odpoledne 18. prosince trpěl nedostatkem pohonných hmot. O dosažení mostu přes Maasu nemohlo být už ani řeči! Poskytl jsem tedy 1. ts SS k dispozici svou 150. Tankovou brigádu, se souhlasem velení OKW (Jodla), kterého jsem o tom předem informoval."

A to byl vlastně konec toho prvého úkolu v rámci Operace GREIF, který zněl:

1) - 150. Tanková brigáda měla obsadit mosty Huy, Amay a Engis .....na řece Maase.......



(Pro Č 28., 29. a 30. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, - Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945, Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 28.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 29.

A poté se dozvídáme od Skorzenyho další fakta, která jsme si řekli o cestách v Ardenách v Č 18. a které se budou prolínat celým historickým popisem - viz :

"V celé oblasti Arden lze říci, že v roce 1944 jí tvořilo vlastně 10 pevných silnic (a pochopitelně desítky malých postranních silniček) , které vedly mezi městy Monschau a Wasserbillig z Německa do Belgie a Lucemburska. Ale ani jedna z těchto deseti základních a hlavních silnic nevedla přes Ardeny v přímém směru z východu na západ."

Skorzeny tenhle fakt říká trochu jinak ( takřka naprosto obráceně...) a hlavně ihned poté, když dal celou 150. Tankovou brigádu k dispozici I. ts. SS a kdy se stal se svou brigádou, na pár dní, polním velitelem ofenzívy Wacht am Rhein, cituji:

" Všechny lepší ulice ( překlad by spíše měl znít silnice, ale familierně zde Skorzeny použil slovo pro ulice - má poznámka) v tomto kraji běží ve směru východ-západ, a to částečně vysvětluje potíže, s nimiž se potýkala 6. TA SS, která musela postupovat z východu na sever. Po naší levé straně se nalézala 5. TA generála Hassa von Manteuffela, budoucího poslance Spolkového sněmu. I on doufal ve strategický úspěch"

Vedle faktu o některých ulicích a silnicích, které si Skorzeny upravil dle sebe a dle města a místa, kde se pohyboval, se dozvídáme historický fakt o postavení, kde útočila jižně pod 6. TA SS, další tanková armáda 5. TA, ale Skorzeny neřekne, že přednost měla ta 6. TA SS, která zaplnila všechny silnice a bylo jí jedno, že provádí manévry do prostorů na jih - do prostor 5. TA - a tak způsobila dopravní zácpy. Pak však nezamlčí fakt, že generál Manteuffel si ve Wacht am Rhein u Hitlera zajistil taktickou změnu plánu, cituji:

" Před ofenzívou jsem se s ním setkal ve führerově hlavním stanu. Během delší rozmluvy s Hitlerem dosáhl podstatných taktických změn v plánu, který mu byl předložen".

Tou podstatnou taktickou změnou Wacht am Rhein, je, další již několikrát řečený historický fakt, že Manteuffelovy jednotky pěchoty 5. TA na svém úseky fronty vyrazily do útoku nejprve bez dělostřelecké přípravy, spíše však po velice krátké palebné přípravě, aby Američany překvapily ( vše bude řádně osvětleno při popisu boje 5. TA). V dalším odstavcích Skorzeny dokazuje - " nic nového moje jednotky to uměly ještě lépe", když říká, cituji:

"Během noci měly před jeho (Manteuffelovými) divizemi vyrazit úderné prapory a přejít linii, dříve než nepřítele zalarmuje naše dělostřelecká příprava. Postup těchto elitních jednotek měl následujícím divizím umožnit hlubší a rychlejší průnik vpřed. Hitler tento znamenitý plán akceptoval. Ve skutečnosti šlo o konvenční taktiku, kterou již předtím uplatnila 150. Tanková brigáda v poněkud brilantnější formě: Jednalo se o využití momentu překvapení při infiltraci našich vojsk do nepřátelských linií."

Pak se dozvíme, že na jihu právě u Manteuffela byl jeho 47. ts (XLVII. ts) generála von Lütwitze pověřen obsadit křižovatku cest u Bastogne. Tenhle úkol dostala ze 47. ts, jeho td -Panzer Lehr, generála Fritze Bayerleina, kterou doprovázely dvě pěší divize VGD, ale jejich manévr prý způsobil tyhle všechny zácpy a zavinil, že se Američané v obraně chytli, ale poslechněme si ho přímo jak to říká, když zároveň později, po skončení líčení této Operace GREIF budeme hovořit o situaci u důležité křižovatce cest u Bastogně. Cituji ze Skorzenyho:

"Dále na jihu byl 47. ts generála von Lütwitze, který měl za úkol obsadit důležitou křižovatku cest v Bastogni a sice za pomoci Výcvikové tankové divize (td - Panzer Lehr), jenže tato divize narazila 16. a 17. prosince na obrovskou silniční zácpu a mohla překonat Ouru (řeku Our - má poznámka) teprve 18. prosince v 9,00, čili více než 24 hodin po hodině X. 26. VGD, která jí měla poskytnout podporu musela dojít pěšky, protože jí chyběla přislíbená nákladní auta, která buď poskytnuta vůbec nebyla, nebo uvízla cestou! Generál Fritz Bayerlein, velitel Výcvikové tankové divize, měl Bastogne dosáhnout 16. prosince odpoledne; avšak silnici z Clervaux do Bastogne překročil teprve v úterý 19. prosince ve 2 hodiny v noci! Američani tudíž měli dost času poslat do Bastogne svou 10. obrněnou divizi z Pattonovy armády, která přišla z jihu a osvobodila 101. výsadkovou divizi pod velením statečného generála McAuliffea ( naprosto nepřesná historická fakta, neboť z jihu osvobodila Bastogne americká 4. obrněná divize z Pattonovy 3. A, ale až 26. prosince 1944 - bude řečeno později. Americké velitelství, nebo také Bojová skupina "B" z americké 10. obrněné divize a zbytky Bojové skupiny "R" z americké 9. obrněné divize, spolu se 101. vzdušně-výsadkovou divizí, bránily Bastogne od prvých dní 18. až 19. prosince a to až do onoho 26. prosince, kdy odpoledne dorazily tanky ze 4. obrněné divize, které byly součásti Pattonovy 3. A - má poznámka.). Tato divize( 101.) bránila Bastogne jen náhodou. Došla totiž až do Verbomontu a odtud se pustila oklikou, aby obešla ucpané silnice. Štěstí nám skutečně nepřálo."

Celé tohle povídání Skorzenyho je historicky nepřesné a my si je později při samotných bojích z popisované oblasti řekneme, z historických faktů - hodně jinak a spávně. Skorzeny však má pro nás důležité zápisy o úkolu za 2), a i proto vše vydržme.
Pojďme tedy ještě dál, k dalším dnům, ve kterých líčí Skorzeny svoje působení frontového velitele se svou 150. Tankovou brigádou, a zároveň dohlížitele na úkol 2) - , na své zvláštní jednotky v týlu Američanů. Ještě pár "bojových postřehů, jeho 150. ".
Jsme nyní u středy 20. prosince, kdy Skorzeny udělal rozhodnutí, že hned brzo ráno 21. prosince, pošle údernou jednotku v síle 12ti tanků a roty svých mužů do Malmed - útočit... Řekl jsem, že alespoň v té své bojové činnosti se tolik nechlubil, když nebylo čím. Zároveň nám nejprve připomene, že jeho pěšáci šli v německých uniformách, nikoliv tedy v amerických. Také se dozvíme, že Malmedy bombardovalo americké letectvo 23. prosince, i když tam byly převážně americké jednotky( po neletovém počasí - což byla nízká mlha - se vyjasnilo a Američané koordinovali leteckou podporu...). Cituji tedy Skorzenyho útočné rozhodnutí o nasazení 12ti tanků u Malmed:

"Jednalo se - musím to vůbec podotýkat? - o bojovou akci a nikdo na sobě neměl americkou uniformu. Akce se nezdařila kvůli silné přehradné palbě nepřátelského dělostřelectva a mocné protiofenzívě amerických tanků. 23. prosince bylo nebe jasné a americké letectvo zahájilo mohutné nálety na Malmedy, které byly obsazeny americkou armádou. Přestal jsem všemu rozumět. A rozuměl jsem ještě méně, když americké bombardování 23. 12 a 24. 12. zesílilo, takže jsem si myslel, že Malmedy jsou už obsazeny. Kterými německými jednotkami?..."

Skorzeny končí tedy ironicky, ale v dalším textu nás informuje, že Malmedy Němci již sice 19. 12. evakuovali, ale ještě se tam v amerických uniformách zdržovala jedna z německých jednotek zvláštního určení, pod velením námořního důstojníka barona von Behra. O Malmedách a námořníkovi v černém koženém kabátě pak říká, že se k němu přihrnula skupina civilistů a ptala se ho: " Je to pravda, že se Němci vrátí?" A ten příslušník Skorzenyho zvláštní jednotky pak dával - jak uvedl do hlášení - "pokyny vojákům a civilistům, aby vyklidili město, to aby zvýšil chaos a zmatek....".
O celé zvláštní jednotce a útoku na Malmedy z rozkazu Skorzenyho, se pak ironicky až sarkasticky dozvídáme, že, cituji:

" Tato jednotka(zvláštních operací - má poznámka) hrála svou roli o to chladnokrevněji, o co méně si její příslušníci byli vědomi, že se nalézají za nepřátelskou linií. ´Neměl jsem ani ponětí, kde jsme´přiznal se baron. ´Něco takového by se mi na moři jistě nemohlo stát!´ Poradil jsem mu, aby se příště vyzbrojil kompasem a sextantem.
Útok na Malmedy nám způsobil těžké ztráty.

Poručík Schidthuber byl sedmkrát zraněn. Fölkersam, též zraněn, se stačil ještě uchýlit do bezpečí. Byli jsme nuceni zaujmout obranu. I mne to o něco později zasáhlo: utrpěl jsem lehčí zranění na noze a těžší zranění na pravém oku. V první chvíli jsem se obával, že o ně přijdu. Jakmile jsem byl na bojovém stanovišti ošetřen, chtěli mne dopravit do týlu, o tom jsem nechtěl ani slyšet. Zraněných bylo sice mnoho, ale žádní těžce, kromě untersturmführera Lochnera, Fölkersamova adjutanta, který utrpěl průstřel břicha. Ležel v bezvědomí na polním lůžku. Tiše jsem vyslovil jeho jméno. Otevřel oči a poznal mne. ´Jste také zraněn? ´ zeptal se mě. Ujistil jsem ho, že jsem v pořádku. Zemřel, než ho stačili operovat.
Co nám chybělo nejvíce, byly těžké zbraně. 24. prosince nám konečně poslali baterii osmi granátometů. Granátů však bylo celkem dvacet.
Naše tanky byly z největší části zničeny, další útok byl naprosto vyloučen..."

Poté se ještě Skorzeny bavil tím, jak 25. prosince 1944, si jeho odposlechová služba z vysílaček pohrála s vysíláním některých amerických radiových jednotek a posílala na ně " hordy tanků ze všech stran" a šly tak daleko, že to pak "shodily" a na americké jednotky poslaly i ponorky. Teprve tehdy poznali američtí spojaři, že si z nich dělá nepřítel "prču"...!

Ještě k 28. prosinci 1944 oznamuje Skorzeny, že dostali podporu jedné pěší divize, která musela krýt severní křídlo I. ts SS v jehož sestavě měl, když mu Peiper ujel - svou 150. Tankovou brigádu.
No a pak již jen dodává: " Bylo zřejmé, že náš útok - a tím také GREIF - se nezdařil. Mostů přes řeku Maasu jsme nedosáhli. Je ale pravda, že naše zvláštní jednotky za nepřátelskými liniemi provedly dobrou práci, tak je také pravda, že jsme nevěděli, k čemu by nám to mohlo být dobré...."

Tolik tedy Skorzeny a plnění role - velitel bojové části 150. Tankové brigády v rámci Wacht am Rhein - , která neskončila oslnivě...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 28.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 30.

A nyní k tématu, který byl také součástí Skorzenyho Operace GREIF v rámci Wacht am Rhein. Skorzeny napsal, že úspěšného proniknutí za Americké linie, se zúčastnili roty pro zvláštní operace, které jsme si jako druhý úkol označili:
2) Malé skupiny, rovněž v amerických uniformách, měly infiltrovat nepřátelskými liniemi, provést rekognoskaci terénu, ničit telefonní vedení, vydávat falešné rozkazy a způsobit všeobecný zmatek v řadách nepřítele. Tyto jednotky měly nařízeno používat svých zbraní pouze v nejkrajnějších případech a jedině v německé uniformě."

Ocituji zde první vyjádření Skorzenyho, které je hned za větami o nepovedeném nasazení jeho 150. Tankové brigády, a je tam i datum stažení brigády, a i fakt, že byla rozpuštěna. Nás zajímá jeho rota zvláštních operací, která měla být úspěšná( no zmatek, který nám popíše sám "pachatel - její velitel", později, by o tom svědčil). Dozvíme se i počty lidí roty, které si vybral a kterou, cituji tedy:

" Za nepřátelské linie proniklo pouhých 8 jednotek, každá se čtyřmi nepravými Američany, či-li 32 muži. 24 muži se vrátili, 8 mužů bylo 29. prosince 1944 prohlášeno za pohřešované.
Toho dne byly zbytky 150. Tankové brigády staženy k odpočinku do Schlierbachu, na východ od St. Vithu. Nedlouho poté musela být brigáda rozpuštěna."


Jak muži pronikali, co se dělo hned nepopisuje. Vyjadřuje se nejprve ke dvěma dezinformacím a teprve poté se naplno vyjadřuje k těm 32 mužům. Půjdu s popisem stejně a začnu nejprve těmi dvěmi dezinformačními zprávami, které chtěl Skorzeny ve své autobiografii osvětlit - uvést na pravou míru - začíná v knize následovně, cituji:

"Později pohovořím o zprávách, které mě předložili muži, kteří se navrátili z akce. Nejdříve bych se ale chtěl zmínit o dvou hlášeních rozhlasové stanice Calais, která šířila nepřátelskou propagandu. Hlasatel řekl - muselo být krátce před 20. prosincem:

a) byla odhalena jedna silná sabotážní skupina pod velením plukovníka Skorzenyho, který unesl Mussoliniho. A hned dodal, že bylo poznáno a zajato už přes 100 vojáků této jednotky...
Uvidíme, jak to vlastně bylo s tím hlášením, které mě odhalilo různé aspekty jednotky zvláštního určení.

b) Druhé hlášení radia Calais zanedlouho poté se týkalo - zastřelení amerických zajatců a belgických civilistů německými vojáky SS ( bude to jedna z verzí - o válečném zločinu SS jednotek u Malméd - vysvětlená Skorzenym. Později si napíšeme další verzi, verze, a ať každý posoudí kde je pravda... - má poznámka). Podle této druhé zprávy měli být 17. prosince 1944 na křižovatce na jihovýchodě města Malmédy zastřeleni američtí vojáci. Štáb 6. TA SS vyzval všechny velitele, aby podali - ´podrobnou zprávu o údajném zastřelení válečných zajatců a civilistů během ofenzívy ´ ".

Až zde skončím výklad verze Skorzenyho o střílení amerických zajatců včetně Malméd, tedy verze, která pochází z 60tých, 70tých let 20. století, řekneme si co říkají historické prameny - nejen o Malmédách, ale o celém problému v konci 20. století.

Začínám tedy vysvětlováním bodu za b) - verzí dle Skorzenyho - Jak to bylo 17. prosince u Malméd?:

Nejprve se dozvídáme od plukovníka SS Skorzenyho, že do štábu 6. TA zaslal za svou brigádu: "Zpráva 150. Tankové brigády byla záporná! " On a jeho vojáci nic americkým zajatcům nedělali - neudělali...
A poté začíná rozbor toho, co on o Malmédách zjistil, i z toho vzdálenějšího pohledu( časově vzdálenějšího pohled roků), včetně toho co si plukovník SS vytvořil za poválečnou verzi chování jednotek SS v době války. " Prostě my nic - my muzikanti....", ale je tam rozebraná verze Malmédy do celé velké šířky, která nás nyní zajímá.
I proto ji zde chci svými slovy, a citací důležitých faktů, popsat a hned poté dodám verze běžně používané historiky - později.
Na osvětlení dalších řádku mějme na paměti, že plukovník SS Skorzeny měl k tématu skutečně co vysvětlovat, neboť on sám seděl na lavici souzených válečných zločinců SS...!!!


A nyní pojďme volně k tomu, co v knize říká.
Nejprve říká fakt, že v květnu 1946, tedy přesně takřka rok po skončení 2. světové války stál velitel 1. tp SS podplukovník SS Peiper z I. td SS z 1. ts SS, který bojoval v 6. TA SS a 72 vojáků SS z jeho pluku před americkým válečným soudem. Prvotní obvinění proti těmto 73 SS manům ( 72 + Peiper) vznesl americký žalobce, že: "chladnokrevně zastřelili 308 amerických vojáků a 111 belgických civilistů." Po vznesení obvinění neuběhlo mnoho dní a všech 73 SS manů bylo zbaveno obvinění z vraždy civilistů. A tak zůstalo nejprve obvinění ze zavraždění 71 amerických vojáků, kteří byli příslušníky 285. praporu amerického polního dělostřelectva na křižovatce v Baugnezu, což je jihovýchodně od Malmed. (Viz zde foto

Obrázek

postřílených amerických zajatců.)

Stručné obvinění - obžaloba - je v Skorzenyho knize řečena následovně, cituji:

"17. prosince 1944 kolem 13,00 došlo ke krátkému boji mezi čelními tanky Peiperova 1. tankového pluku a americkou rotou, které velel poručík Virgil T. Lary. Američani se vzdali - a potom byli kolem 14,00 zavražděni. Hlavním žalobcem v květnu 1946 byl poručík Lary. Většina obžalovaných podala obšírné a shodné doznání. Americký tribunál odsoudil 42 z nich k trestu smrti, 23 k doživotnímu vězení a 5 k deseti rokům vězení (plukovník SS Skorzeny zřejmě neuměl počítat, neboť 3 SS mani chybí do čísla 73 - nebo nejméně neřekl kam se ti tři poděli. V jeho knize jsem nic bližšího o zbývajících třech nenašel. Ještě mě napadá, jestli nebyli zproštěni viny, nebo jestli se ti tři esesmani neztratili v překladu? - má poznámka). Mezi odsouzenými k trestu smrti byl i podplukovník SS Peiper, který 17. prosince ve 14,00 přešel už kolem Ligneuville, a nebyl tudíž obžalován za účast na masakru, ani za velení s ním spojené."

No a pak jsme seznámeni s faktem, že americký obhájce, kterým byl plukovník Willis M. Everett z Atlanty (americký stát Georgia) se po vynesení rozsudku tak rozčílil, že se takto vzniklému justičnímu omylu věnoval 10 let. Pro něho, jako obhájce demokratického státu, bylo věcí cti zjistit, kde je pravda!
Ale prý v té prvé fázi, jen několik dní po rozsudku, byl i Everett přesvědčen o tom, že Peiper dal rozkaz k palbě ještě než odjel z místa činu...!!!
Od jednoho amerického plukovníka, jehož jméno se Skorzeny nedozvěděl, se prý Everett dozvěděl, že Peiper zjistil od zajatců, že 3 km na jih od Ligneuville se nalézá americký štáb. No a proto prý odtud Peiper tak rychle odjel, aby ten americký štáb překvapil a zajal....

No a pak se dozvídáme od Skorzenyho, že, a teď cituji:

"Bylo dokázáno, že obžalovaní (teď nevím myslí těch 73 esesmanů, nebo těch 70 - má poznámka) byli donuceni k doznání ranami, mučením a hrozbami vůči jejich rodinám a jim samotným, poté co jim byl předveden nepravý válečný soud s nepravým advokátem a nepravým knězem. Podrobnosti vynechám. Byly vytvořeny dvě americké vyšetřovací komise - jedna vojenská, druhá vybraná ze Senátu. Vyšetřování případu (Malmedy - má poznámka) proběhlo dokonce i v Německu, i když v březnu 1948 byly tresty zmírněny. Následujícího roku byly všechny tresty smrti zrušeny. Ve své zprávě o přezkoumání případu předložené americkým soudcem van Hodenem se lze dočíst o polehčujících okolnostech, mimo jiné o doznání jednoho mladého, osmnáctiletého příslušníka SS, k němuž byl donucen mučením, které nepřežil. Oběsil se ve své cele - lépe řečeno dozorci ho našli oběšeného.
22. prosince 1956, skoro na den přesně 12 let po oné bitvě, byli všichni odsouzení v procesu Malmedy na svobodě. Ani jeden trest smrti nebyl vykonán - pro nedostatek důkazů!"

( Nevím jestli jsme v tom 1 esesmanovi, který se oběsil, nenalezli 70 + 1 a ještě by 2 chyběli do 73...)

Příště začneme Skorzenyho obhajobou celého Malmedského případu, pro kterou čerpal poznatky i z amerických pramenů. A hned pak navazuje útokem na praktiky americké armády v době 2. světové války - praktiky, které prováděli američtí vojáci - po zjištění Malmedského případu, když se dozvěděli, že esesmani zabili 71 válečných zajatců, příslušníků 285. praporu amerického polního dělostřelectva.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“