XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 46.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 46.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 46.

Bitvy v té nejzápadnější části ardenského výběžku, v období mezi 24. až 27. prosincem 1945,

Obrázek

kdy tam probíhaly nejtěžší tankové boje celých tankových praporů a pluku z celkem 6 ti tankových divizí obou válčících stran.
Vůbec největší drama, vůbec největší tanková bitva v celém Battle of the Bulge, Bitvě o výběžek, či Bitvě o Ardeny, se odehrála nejzápadněji - v otevřené krajině za Bastogne, a to až k řece Maase - 9. km od Dinantu a od řečené řeky.
Těžké boje odstartovaly průzkumné oddíly německé 2. td ( ze 47. ts, /XLVII. Panzer Corps/, velitel generál Heinrich Freiherr von Lüttwitz, z 6. TA generála Manteuffela), které se přiblížily dne 23. prosince 1944 na vzdálenost 9. km od města Dinant, tedy k městu, které již bezprostředně leží na řece Maase. Ve městě Dinant chtěla německá 2 td překročit řeku Maasu a pak útočit, delší cestou, směrem na Antverpy...
K průzkumným jednotkám se pak hned ráno 24. prosince, tedy na Štědrý den roku 1944, u

Obrázek

Dinantu, připojil nejprve celý prapor tanků Panther ze stejné 2. td.
Ale nebyly zde sami. Ze dvou stran se na bojiště přibližovaly spojenecké tankové jednotky, které ihned zaútočily na německý průzkum z 2. td. Nejprve byly do boje zapojeny, od západu spěchající prapory tanků, z britského 3. královského tankového pluku (, britský Horrocksův 30. ts / XXX. ts/, britská Dempseyho 2. A), který již předtím svými tanky překročil řeku Maasu u Dinantu.
Po celodenních bojích 24., a pak 25. prosince od rána, tedy na Boží hod, napadala naplno německé tanky a pěchotu z 2. td, i její číselná jmenovkyně - americká 2. obrněná divize ( řekli jsme si, že americká 2. obrněná divize, stejně jako americká 3. obrněná divize, měly místo obvyklých 3 tankových praporů, těch praporů každá 6). Britským a americkým tankům se podařilo německou 2. td obklíčit
O něco víc na západ zablokovaly americké tanky ze 4. jízdní skupiny dvě německé td

Obrázek

- tedy Panzer Lehr a 9. td SS Hohenstaufen ( viz mapu), - které chtěly Předvoji - německé 2. td - na samé špici německého útoku pomoci, chtěly jí posílit a umocnit německý tlak směrem na Západ, k Dinantu a přes řeku Maasu. V tu dobu však musely obě německé td prorážet obklíčení, do kterého se německá 2. td v té době dostala. Obě německé tankové divize, jak Panzer Lehr, tak německá 9. td SS Hohenstaufen, své útoky několikrát se ztrátami zopakovaly, ale probít se k německé 2. td se jim nepodařilo. Americké 2. obrněné divizi se dokonce podařilo vyrvat Němcům, po těžkých bojích tanku proti tanku, za ztrát strojů na obou stranách, vesnici Humain, kterou předtím obsadili ( vše viz mapa).
Většina německých oddílů, včetně tanků a OT, které z 2. td zbyly tak zůstaly uvězněny ve vesnici Cellem. Nikde žádná možnost osvobození. Nikde žádná možnost na proražení obklíčení. Německé velení se nakonec, po dohodě s vyššími štáby, rozhodlo k řešení, které nebylo ve Wehrmachtu tak běžné, ale přece jen pár roků, nejen na Východě, existovalo: "Přeživší příslušníci 2. td opustí těžké zbraně, rozdělí se na malé skupinky a ty se probijí přes frontu ke svým zpět...!!!"
Když se přiblížil Silvestr - konec prosince 1944 - přestala 2. td být bojeschopnou jednotkou. Generál Manteuffel zjistil, že mu obranná a útočná činnost amerického 7. ts generála Collinse úplně zmařila jeho úmysl překročit řeku Maasu, a že je to konec nadějí prorazit do Antverp. Nejzápadnější rameno Wacht am Rhein, v jiném aplikovaném provedení - po těch vzdálenějších cestách - bylo zastaveno - byl to konec Hitlerova plánu rozdělit Spojence!!!


Je načase se věnovat generálu Pattonovi a jeho 3. A dole na jihu.
Jak již bylo řečeno ( v Č 42.) generál Patton již v noci z 19. na 20. prosince 1944 dal rozkaz své 4. obrněné divizi ( 3. A), aby od jihu směrem na sever zaútočila do prostoru obklíčené Bastogne. Z prostoru soustředění americké 4. obrněné divize - do Bastogne, - to znamenalo, v co nejkratším čase, - překonat proti německé obraně 7. A generála Brandenbergera a obraně 5. TA generála Manteuffela, - vzálenost 240 km. Přes obranu dvou německých armád se tu noc vydala předchozími boji v Sársku oslabená a nedoplněná americká 4. obrněná divize. Když americké tanky Sherman ze 4. obrněné divize vyrazily do útoku, měly ve stavu 149 tanků. Ze 149 Shermanů bylo jen 13 tanků Sherman M4A3, tedy tanků s kanónem ráže 76 mm a ostatní byly typu M4A1 s kanónem ráže 75 mm.
( Na této mapě je od jihu vidět útok Pattonovy 3. A, její útoky až do 25. prosince 1944, když

Obrázek

4. obrněná divize je tam s označením 4 AD. Na této další mapě s daty 16. prosince 1944 až

Obrázek

25. ledna 1945 jsou vidět protiútoky od jihu i severu, když 28. ledna 1945 byly jednotky na původní čáře.)
Celkem 15 % jejich tanků bylo nebojeschopných z důvodů různých poruch ( byly schopny jízdy) a z tabulkového počtu 168 Shermanů jich tak bylo 127 schopných plnohodnotného boje ( jelo to, střílel kulomet i kanón).
Ty prvé hodiny se dařilo, s jen malými přestávkami, tankům prorážet obranu velice rychle ( přes německou uzlovou obranu - či hnizda odporu - jednotek 7. A generála Brandenbergera) a americká 4. obrněná divize za 19 hodin překonala vzdálenost celkem 160 km ve směru Bastogne. Horší časy a tím útočné boje nastaly na posledních 25ti kilometrech, které tanky americké 4. obrněné divize překonávaly celkem 4 dny. Ano, 4 dny těžkých a krvavých bojů při ztrátě mnoha tanků byl boj posledních 25 km do prostoru Bastogne ( proti úporné německé obraně s protiútoky, proti Manteuffelovým jednotkám jeho 5. TA). A Zaloga to s historických zápisů, do té doby neuveřejněných, v roce 2008, komentuje takto, cituji:

" Čelní složky divize ( americké 4. obrněné divize ze 3. A) se probojovaly na okraj Bastogne o Vánocích a první tank vstoupil do města odpoledne 26. prosince. Zbytek divize dorazil další den s 76ti bojeschopnými Shermany. Dalších 45 se během dlouhého přesunu porouchalo. Novější (Shermany) M4A3(76 mm) si vedly lépe a dorazily všechny. Většina porouchaných tanků byly staré M4A1 (75 mm), v akci již od srpna 1944 a najely kolem 3 200 km...!!!
Tento výkon jasně dokládal jejich tak důležitou odolnost. Jako náhradu za utrpěné ztráty dostala 4. obrněná divize v Bastogne jako první 20 nových ( Shermanů) M4A3E8 ( 76 mm) s vylepšeným odpružením a širšími pásy."


(Pro Č 46., 47. a 48. - Bitva o Ardeny, byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih - Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman Bitva v Ardenách 1944, Peter H. Gryner - Ardeny 1944, Hitlerova armáda. Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice, Otto Skorzeny - Mé velitelské operace, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem našel pod heslem Ardeny na internetu.).

Wehrmacht se ještě jednou pokusil svou krachující ofenzívu, dle původního plánu Wacht am Rhein, znovu oživit a zaútočil masivně hned v prvých dnech po Vánocích, tedy 27. prosince 1944 a další dny. Ještě v době Vánoc a i prvých dnech ofenzívy stále shromažďoval zbývající a jezdící tanky, raketomety a SHD( co mělo PHM, které se shromažďovalo i z poškozené techniky a vozilo se do prostorů soustředění) z celé fronty v Ardenách. Vše bylo koncentrováno směrem k útoku na Bastogne ze všech světových stran. Ještě jednou, několik dní, útočily Němci s cílem získat pod kontrolu město Bastogne a jeho okolí...!!!
K ofenzívě směrem na Bastogne se dostavily i zbytky německé 1. td SS z 1. ts ( 6. TA SS, generála SS Dietricha), který měl být tím původním, prvním a jediným - Předvojem, který měl dorazit do Antverp...!!!
Jenomže "Čas úspěchů Wehrmachtu" byl ve "Wacht am Rhein" pryč. Čas Němců jim utekl "mezi prsty", byl rozbit obranou palbou všech zbraňových systémů Američanů....
A americké armády již spěchaly do oblasti Bastogne - Od jihu spěchala americká 3. A generála Pattona a od severu pak americká 9. A. Převaha ve všech zbraních byla několikanásobná a jasně patrná všude...
Již dne 27. prosince večer dostal Dietrich od velení rozkaz ( rozkaz přišel přes Modela od samotného AH), aby jeho 6 TA SS přešla do obrany.
Nicméně ještě celkem 3 týdny probíhaly v Ardenském výběžku těžké boje než byla fronta vracena na původní " startovní čáru" - do původních hranic fronty ze 16. prosince. Ve skutečnosti se to na všech směrech stalo až 28. ledna 1945. Jedním z vážných argumentů, které uvádějí někteří američtí historici je i fakt - ", že byla krutá zima stejně jako tvrdý německý odpor."
Blíže o likvidaci ardenského výběžku si řekněme nyní.


Likvidace Ardenského výběžku Američany - Leden 1945.

Zde, jako součást Bitvy o Ardeny, musím nejprve připomenout

Obrázek

útok Luftwaffe - Operaci Bodenplatte -, který využíval jediného rána a dopoledne 1. ledna 1945, kdy měli Němci " Letové počasí". Pěkně Operaci Bodenplatte na Palbě popsal, i se ztrátami na obou stranách konfliktu, pan kolega Jája, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1863
Já k tomu jen dodám, že Němci zaútočili na celkem 17 letišť Spojenců, v Belgii, jižním Holandsku a také na letiště ve Francii. A byla to ztráta těchto letounů, ale i - v Bitvě o Ardeny - ztráta techniky všeho druhu, jakož střeliva a materiálu, které útočné možnosti Spojenců sice nezastavili úplně, ale určitě citelně pozastavili ( historie hovoří o ztrátě 6ti týdnů, o které dřív mohli Spojenci zaútočit do Německa. Museli všechen materiál a jednotky před ofenzívou znovu doplnit).
A pojďme dál. Jak již jsem předeslal výše, když americká 3. A od jihu a americká 9. A od severu zlikvidovaly poslední "útočné choutky na útok, či ofenzívu" v prostoru Bastogne, byly to zároveň i poslední útočné choutky Němců v Ardenách. Na víc než na lokální protiútoky již Němci prostě neměli.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 46.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 47.

" Poslední hřebíček do rakve Wacht am Rhein" zatloukl pak sám autor plánu AH, když 12. ledna 1944, odvolal své "chrty" - svou "elitu" - esesáky Dietrichovy 6. TA SS. To když se dozvěděl, že Rusové spustili na Východní frontě - Viselsko-Oderskou operaci ( 12. ledna až 3. února 1945 viz zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Viselsko-o ... A1_operace

Zde je mapa bojů ve středním úseku Západní fronty

Obrázek

,v období mezi 17. lednem 1945 a 7. únorem 1945).
A prý při dalším z několika záchvatů po sobě jdoucích, pak nařídil AH ústup své 2. td - spíše toho co z ní zbylo, a pak 9. td SS Hohestaufen, jakož i Panzer Lehr ze špičky Ardenského výběžku, kde jim předchozími útoky - ze severu americké 9. A a z jihu 3. A - hrozilo nebezpečí úplného obklíčení...!
Pro další německou tankovou divizi - 116 td - tak zbyl jen úkol udržovat otevřené všechny ústupové cesty ven ze vznikajících kotlů...!!!
Bylo 13. ledna 1945, když výsadkáři, pod velením amerického generála Ridgwaye, jeho 17. vzdušně-výsadkového sboru, zahájili útok na severní části Ardenského výběžku a tím otevřeli cestu pro americkou 7. obrněnou divizi, která útočila ve směru na jih, na Ambléve. Jako druhá fáze amerického útoku ze severu výběžku, mělo být obsazeno městečko St. Vith, kde měly být obklíčeny 2 německé VGD z 13. as (XIII. as) generála Falbera.
V noci z 13. na 14. ledna jednotky americké 30. pěší divize, od severu překročily řeku Ambléve u Ligneuville. Jenomže nabraly při překračování řeky Ambléve velký časový skluz, - velitelé si počínali příliš nerozhodně při přisouvání jednotek a při koordinaci postupu. Úplně stejně liknavě postupovala, o něco západněji se do útoku přesouvající - v tomto případě nezkušená - americká 75. pěší divize ( jako druhé rameno kleští). Když se pak kleště obklíčení "zacvakly" byla zamýšlená " kapsa prázdná" - německý 13. as generála Felbera byl, jak se říká - " fuč".
Americký generál Ridgway prý "neskonale zuřil" a na místě propustil generálmajora Pricketta, velitele americké 75. pěší divize.

V jižním části fronty, v jižní části Ardenského výběžku, si úspěšně počínaly Pattonovy jednotky jeho 3. A, které pokračovaly v šíře pojaté ofenzívě a i když se Němci před nimi úporně bránily americké jednotky útočily v oblasti Bastogne a Bonnerue..
Bylo 15. ledna 1945 , když americká 11. obrněná divize přetnula silnici Houffalize - St Hubert a tlačila urputně až zoufale se bránící Němce z Ardenského výběžku - směrem na severovýchod - směr Třetí říše....!!!
Do protiofenzívy se v okolí Bastogne, ke konci prvé poloviny měsíce ledna 1945, také zapojila americká 101. vzdušně-výsadková divize, která s Němci sváděla zvláště tuhé boje.
Americká vojska v tu dobu znovu osvobodila po těžkých a krvavých bojích Mageret a velice tvrdě se do 15. ledna bojovalo u Stavelotu, Benonchapsu, Oubourcy a Lingville na severu výběžku. Němci opět ukazovali své zkušenosti a umění v pohyblivé obraně s okamžitými protiútoky. Jenomže Američané neustále, na mnoha místech, zvyšovali tlak a Němcům se vzhledem k nedostatku PHM, nedařilo rychle přesouvat tankové jednotky na potřebná místa. V Ardenách se od 13. do 15. ledna odehrávaly těžké a krvavé boje s velkými ztrátami na obou stranách.
Také v západní části Arden se do bojů zapojili i Britové, ale jejich bojová činnost do poloviny ledna již v Ardénách končila. Britský Horrocksův 30. as (XXX. as z britské 2. A) se svými divizemi ještě osvobodil vesnice Ortho, Mierchamps a Hives a pak se na rozkaz polního maršála Montgomeryho vrátil do zálohy britské 21. Skupiny armád.
Ardenský výběžek byl v polovině ledna 1945 vystaven silné Spojenecké protiofenzívě a americké divize útočily na Němce ze všech stran.
V této době převzal velení amerického 5. ts ( V. ts) brigádní generál Huebner, když ve funkci vystřídal generála Gerova, který převzal velení nově vzniklé americké 25. A.
Americký 5. ts, nyní pod velením generála Huebnera začal ihned útočit na severu Ardenského výběžku a již 16. ledna 1945 se v okolí městečka Houffalize setkal s jednotkami americké "Bojové skupiny Zelený", která vznikla z americké 11. obrněné divize. Bylo to velice důležité spojení, neboť to znamenalo zároveň spojení severní americké 1. A a od jihu bojující Pattonovy 3. A. Tohle podání rukou obou amerických armád zároveň znamenalo, že Ardenský výběžek byl přeťat a západní část Ardenského výběžku byla odříznuta. Je však třeba říci, že v té západní části výběžku zůstalo jen pár německých jednotek Logistiky a tak nebylo co oslavovat.
Mnozí historici to, že "past sklapla" a nic moc v ní nebylo, i když byl přeťat Ardenský výběžek takřka uprostřed, hodnotí tak, jako Gryner, který v roce 1994 napsal, cituji:

"Díky Montgomerymu a jeho opatrnickému způsobu boje stačila většina německých divizí vyklouznout z pasti. Eisenhower využil situace a vrátil velení do starých rukou:
Montgomery se vrátil na sever velet Britům, Kanaďanům a americké 9. A. a celou americkou 12. Skupinu armád opět převzal generál Bradley.
Německá armáda vynikala v ústupovém boji a pohyblivé obraně. Dokázala to na Východní frontě proti početně daleko silnějšímu nepříteli a dokázala to i teď v Ardenách."

Po celou druhou polovinu ledna 1945 musela americká vojska dobývat jednu ardenskou vesničku za druhou, jedno město za druhým, za krvavých ztrát. Jen s největším vypětím sil a s přisouváním stálých záloh tlačili Američané německé jednotky zpět za Siegfriiedovu linii - na území Třetí říše, kde již před 16. prosincem 1944, na některých místech byli.
Zajímavá jsou německá hlášení, která odesílalo Rundstedtovo Vrchní velitelství Západ do Jodlova OKW. Tato hlášení se pro historiky zachovala a tak vypovídají, že Rundstedt podepisoval hlášení, která OKW upozorňovala a hlavně poukazovala, na:
- je nepříznivé počasí.
- stav silnic nevyhovuje.
- jsou prudké sněhové vánice a není nic vidět.
- je nedostatek PHM a vázne celkově Logistika...
A Američané v té době, do konce ledna 1945, postupně dobyli St. Vith na severu výběžku ( jehož 5ti denní obrana se až později stala legendou).
Pattonovy jednotky 3. A útočící od jihu na sever a severozápad, pak neočekávaným útokem překročili, schodu, řeku Sauer ( stalo se tak 18. ledna 1945) a obklíčili nic netušící německou 212. VGD a 352. VGD.
Americká 26. pěší divize dobyla zpět Wilz a zatímco se německá Brandenbergerova 7. A zoufale bránila dalšímu obklíčení, Hitler odvolal další své dvě elitní td SS a nařídil je přemístit na Východní frontu.
Bitva o Ardenský výběžek se již skutečně blížila ke svému neodvratnému konci.

Ještě jsem se nezmínil o letectvu, které mělo v počátcích ledna až prakticky do 22. ledna, až na výjimky, většinou " Neletové počasí". Použiji zde opět to co o letectvu napsal Gryner, neboť podobné je i u Piekalkiewicze a dalších historiků, které uvádím v Použité podklady.

Letectvo v lednu 1945 v Ardenském výběžku.
Cituji nyní z Grynera 1994:

" 22. ledna se konečně "vyčasilo" a spojenecké letectvo začalo likvidovat nekonečně dlouhé kolony německých vozidel, ustupujících z Arden. Velitelství LIII. sboru ( německý 53. as - má poznámka) dostalo přímý zásah a přestalo dočasně fungovat. V blízkosti Kochen američtí letci zasáhli vlak s 800 sudy benzínu, u Gmündu rozprášili jednotky německé 7. A bránící tankové mosty přes řeku Our a po celé délce fronty trestali německé jednotky, zdržující spojenecký postup.
Němci bojovali statečně a přesto, že bylo zřejmé, že bitva je ztracena, ustupovali spořádaně a stále ještě působili Američanům značné ztráty. 24. ledna byla z linie fronty vyčleněna poslední td SS divize ( byla převelena do Maďarska - poznámka autora) a Wehrmacht úspěšně kryl ústup do Západního valu.
V posledních dnech ledna americké jednotky vyčistily území Belgie a Lucemburska a likvidovaly jednotlivé body odporu západně od německých hranic. 28. ledna konečně stály opět v pozicích, ze kterých byly vypuzeny 16. prosince 1944."

Ještě než provedeme samotné Bilancování Bitvy o Ardeny, kde budou uvedeny i ztráty obou válčících stran, řekněme si i některé důvody - Proč Hitlerův Wacht am Rhein neuspěl? To přesto, že i význační válečníci a vojenští odborníci tehdejší doby, z před 70ti lety, a ještě i dlouho po válce říkali - "Byl ambiciózní, byl takticky i strategicky nevšední a měl i naději na úspěch".

Co říci po skončení Wacht am Rhein.
Každé pozdější hodnocení vždy bude "kulhat", zvláště když je bude provádět někdo, kdo tam nebyl a neznal místo, prostředí a dobu.
Co se však určitě i po 70ti letech dá říci a na čem se shodla většina historiků je - že "Bitva o Ardeny" - byl - "poslední záchvěv slávy německého útoku a protiútoku větších rozměrů, za použití více armád, a později i spořádaného ústupu za těžkých bojů."
Drsnější hodnocení však říká - že " Německá porážka v Ardenách zároveň byla: "Tím posledním hřebíčkem do rakve Hitlerovy Třetí říše" a situace Wehrmachtu se stávala stále méně udržitelná...!!!
Musíme si totiž uvědomit že Wehrmacht do konce ledna 1945 již neměl - od roku 1943, 1944 -, ani Severní Afriku, Sicilii, přišel o větší část Itálie, přišel o Balkán, Krétu, SSSR, Polsko, část ČSR, Přišel o Belgii, Francii, Lucembursko a většinu Východního Pruska a válka se začínala přesouvat na německá území, - území Hitlerem vyhlašovaného období - "tisícileté Třetí říše"... Již předtím z války vystoupilo Finsko a Itálie a kapitulovaly jak Bulharsko, tak Rumunsko, které přešly na stranu Spojenců.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 46.

Příspěvek od michan »

XV. díl. Bitva o Ardeny 1944, 45. Č 48.

Němci v Bitvě o Ardeny utrpěly těžkou porážku, a co bylo ještě horší, přišly o své zbraňové i lidské zálohy. V lednu 1945 probíhaly Spojenecké ofenzívy na Východní frontě, také na italské frontě a Němci takřka neměli čím tyhle průlomy do svých front zastavit. A na samotný průlom Spojenců na Západě tak zákonitě muselo také dojít. Byla to jen otázka času. Co však na celé věci bylo pro Němce nejhorší - začali docházet vojáci, kvalitní a vycvičení vojáci. Jak již jinde bylo řečeno - materiál - těžké zbraně, které se vyráběli v podzemních továrnách, díky rozjetému Speerovu plánu, i v lednu 1945, v nebývalém množství se ještě nahradit částečně daly. Jenomže utrpěná porážka v Ardenách již přece jenom nalomila morálku německého vojáka. A co však bylo ještě horší, - chyběli pro dodanou techniku lidé - na mysli mám vycvičení a prověření vojáci všech profesí (z příkladů uvedu třeba zkušení řidiči, tankisté atd). Němcům se nedostával "lidský potenciál pro vyrobené zbraně, zbraňové systémy!!!"
Pro každou armádu je vždy špatné, když z nahromaděným velkým množstvím, zvláště nových zbraní, s nově myslícími mladými lidmi, provede ambiciosně vyhlížející ofenzívu a ta zkrachuje. A zde - v Ardenách - Němci nejen, že nepřekročili řeku Maasu ani s jedním tankem ( dostali se max. na vzdálenost 9 km od řeky ), Wehrmacht nedosáhl ani na " Malé řešení - odříznutí americké 1. A od ostatních vojsk Spojenců". A o Antverpách už nelze ani mluvit!
Ty Antverpy, tehdy největší a nejdůležitější přístav pro Spojence v Evropě, byl určitě ten největší "průšvih". A tím dalším ohromným průšvihem bylo, že ve Wacht am Rhein Němci utrpěli ztráty, které nešlo již nahradit.

A o co přišli Spojenci ( ztráty až při Bilancování)? Zásadní a nešťastné bylo zajetí dvou pluků z americké 106. pěší divize na Sněžném Eifelu ( Schnee Eifel). Jinak nebyly žádné větší jednotky obklíčeny a zcela zničeny.
Jestliže se Wacht am Rhein na počátku jevil jako ambiciosní plán s velkým strategickým a taktickým potenciálem, jeho konec se ukázal právě jako strategická i taktická prohra velkého rozsahu!!!
Ukazovaly se opět, již několik let se kupící Německé chyby ve vyšších patrech velení, které rokem 1944 gradovaly. Ukazovalo se špatné doplňování ztrát Wehrmachtu, který již takřka v roce 1944 neměl kde brát. Shrnuto, ukázalo se:

- Nejednotnost velení a nejednotnost pohledu na Wacht am Rhein - každý ač poslouchal AH " tahal za jiný konec provazu."
- Nedostatečný výcvik nováčků ve VGD a PGD.
- Zásadní nedostatky ve Wacht am Rhein - nedostatek záloh, nedostatek PHM a střeliva.

Tohle jako obecně uznávané příčiny porážky potvrdilo, že plán Wacht am Rhein byl prostě nerealizovatelný a musel skončit porážkou, dřív nebo po nějaké době...
Hitler nejen, že nepočítal s nějakou především americkou obranou, ale zásadně přecenil síly Wehrmachtu prosince 1944 a ledna 1945...!!! Neustále, v průběhu oněch 2 měsíců před 70ti lety, lpěl na svém " Velkém řešení", a to i v době, kdy všichni viděli jeho nereálnost. I když mu Model, Rundstedt v době probíhající ardenské ofenzívy ukazovali, dávali objektivní námitky - dál to nejde - Hitler neviděl, neslyšel a ještě je podezříval, že mu " hážou klacky pod nohy".
Ač se nápad zdál geniální, stejně se v "realitě boje" projevil Wacht am Rhein jako nerealizovatelný...!!!
Opět, jako v roce 1942, kdy na Východní frontě Hitler nechal spustit, na podzim - Betrieb Blau( v němčině) - v češtině Operace Modrý" a poté armády rozdělil na ty, které půjdou na Kavkaz
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=120
a ty, které půjdou - nejprve odclonit a poté jí dal rozkaz dobýt - město Stalingrad - Němci prohráli - utrpěli těžkou porážku:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=111

Je načase si říci - Jaké příčiny německé porážky v Bitvě o Ardeny uznávají oficiální americké historické prameny?:

1) Neočekávaně tuhý odpor amerických jednotek.
2) Zhroucení Logistiky útočících jednotek.
3) Dlouhodobá a úspěšná obrana životně důležitých křižovatek St. Vith a Bastogne.
4) Neschopnost neutralizovat spojenecký tlak na obou křídlech ofenzivního koridoru.
5) Nedostatečný důraz a hloubka nepřítelova útoku, protože se zpožďovalo přisouvání záloh a ofenzíva se opožďovala za " časovým rozvrhem bojové operace".
6) Včasný a rozhodně vedený protiútok spojeneckých armád jako celku.


Není to v amerických oficiálních historických pramenech napsáno přímo, ale většina vojenských odborníků, ale i někteří historici přidávají ještě:

7) Letecká převaha.

Americká oficiální historiografie tam leteckou převahu nedala asi proto, že bylo těch "Neletových dní" v prosinci i v lednu asi příliš mnoho ( od začátku 16. 12 do noci z 22 až 23. 12. a potom i hodně dní v počátku ledna, a to až do 22. ledna 1945, kdy opět nastoupilo " Letové počasí". Na mnohých místech se částečně létalo i v době tzv. - "Neletového počasí", ale nejednalo se o velká nasazení letectva na celém válčišti) - "tohle je však jen má spekulace".
Byla to právě letecká podpora pozemních jednotek v útoku, ale i v obraně u spojeneckých jednotek, která v Bitvě v Ardenách dovršila již několik let v II. světová válce ověřovanou vojenskou doktrínu pro úspěšnou a vítěznou armádu - "Moderní mechanizovaná armáda může být vítězná a úspěšná jen tehdy, když vybojuje na bojišti leteckou nadvládu a bude vždy své pozemní jednotky, a to jak v obraně, ale i v útoku, rychle, včas a účinně podporovat". A kdo se vojenstvím zabývá, tak ví, že tahle poučka je platná i po 70ti letech a ve většině konfliktů od roku 1944 vždy platila. Kdo nemá leteckou podporu pro pozemní jednotky, spěje k zániku.
Stejně tak tomu bylo i v Ardenách. Když totiž nastoupilo "Letové počasí" (a to jak 23. prosince 1944, tak poté 22. ledna 1945), nedokázala Luftwaffe zajistit pro své jednotky "vzdušnou převahu" nejen nad bojištěm Ardeny, ale ani na zásobovacích cestách z Třetí říše a "spojenečtí hloubkaři" zcela rozvrátili německou Logistiku. Náhle se veškeré německé zálohy, ale i přisouvané zásoby, které v té době byly na silnicích a přísunových cestách, ocitli pod náletem bombardovacích letadel a stíhacích-bombardovacích letadel. Tak se stalo, že všechny složky Wehrmachtu, které se pokoušely přes den přesouvat, byly za několik hodin proměněny na cestách ve změť hořících a doutnajících vraků vozidel. Cesty plné vraků - pro "šrotové hospodářství" - byly i několik kilometrů dlouhé. Veškerý přísun na bojiště se zdržoval, a doplňky pro útočící jednotky a jejich logistika, se musela přes celý den skrývat v lesích - pohyb na bojiště byl možný pouze v noci.
Další z těch hlavních důvodů německé porážky v Ardenách, vysvětlil později náčelník štábu té úspěšnější armády, německé Manteuffelovy 5. TA, generálmajor Carl Wagener, který napsal, že neúspěch německé 5. TA SS lze přičíst na vrub výcviku mužstva, který nebyl dostatečný, stejně jako byli neschopní nižší důstojníci. A že to byl nedostatek kvalifikovaných řidičů, který způsoboval dopravní zácpy. Podchytil a pojmenoval i další problém, že ty dopravní zácpy vznikly arogancí SS jednotek, které se na silnicích, kde operovaly (prováděly útočné přesuny) projevily absolutní nedostatek kázně.
Již na několika předchozích stránkách byla řeč o dopravních zácpách, kdy neomalení esesmani klidně vytlačovali ze silnic vozidla, která patřila k jiné než k jejich 6. TA SS generála Dietricha. I proto se, zvláště v prvých dnech Wacht am Rhein, velice často stávalo (zvláště v prostoru Losheimské prolákliny - průrvy), že úzká silnice měla čtyři proudy vozidel a tudíž nemohl nikdo ani tam ani dopředu. Když to německé těžké tanky chtěly nějakým způsobem objet, okamžitě se začaly bořit do měkkého terénu. Koordinován nebyl ani pohyb pěších jednotek vpřed, zvláště když byla silnice vepředu blokována Spojenci bráněnou barikádou. Tak se stávalo, že přední jednotky Wehrmachtu byly vystaveny zničující palbě Spojenců ze všech lehkých i těžších zbraní z kopců.
Poslechněme si, že to je pravda, co jsem předtím napsal -mluví o tom Gryner, když v posledním odstavci, v hodnocení říká, cituji:

"Arogance jednotek SS se projevila i v tom, že když nemohly prorazit po silnicích jim určených (každá armáda, každá jednotka, měla vždy určený harmonogram pohybu, který měly útočící jednotky dodržovat - má poznámka), navezly se do silnic 5. TA a ucpaly tak celou severní část koridoru.
Sepp Dietrich prohlásil po bitvě, že hlavní nedostatky byl špatný výcvik a příprava, nedostatek benzínu, omezený přísun zásob a materiálu a nevhodná roční doba. Jeho 'deus ex machina' generálmajor Kramer (žádný překlad se mi nelíbil, když překlad vždy začínal - bůh stroje), který byl náčelníkem štábu Dietrichovy 6. TA SS ( jestli to má být v překladu - ten, který pohyboval figurkami a stroji - deus ex machina - náčelník štábu? - což by v přeneseném smyslu slova odpovídalo - má poznámka... zde je ještě i vysvětlení pana kolegy Malej Achil, které mě zaslal přes SZ, cituji Malej Achil: " co si tak pamatuju, tak "deus ex machina" je z řečtiny a doslovný překlad skutečně je "Bůh ze stroje". Měl to být nějaký termín, používaný pro rozuzlení některých antických řeckých divadelních her, kdy autor nejprve totálně zamotal děj /jako až zprasil/ a pak jej pomocí nějakého božího zásahu náhle vymotal a dovedl ke konci. Podle Wikipedie prej ten bůh měl podobu třeba sošky, kterou na jeviště dopravili různými mechanismy - proto deus ex machina.

V daným kontextu asi generálmajor Kramer nějakými "zázraky" řešil Dietrichovy problémy.

Teda ne že bych byl na řecký divadlo nějakej odborník, akorát mi to zůstalo v hlavě ještě z gymplu /+ detaily z wiki/...
Třeba by Ti to ještě nějak líp vysvětlil Bleu, tohle zrovna by moh vědět.
), měl trochu odlišný názor: 'Porážka byla způsobena malou pohyblivostí, špatným stavem silnic, nedostatečným výcvikem pěchoty a řidičů a vzdušnou převahou Američanů. Řada dalších generálů se shodla s Kramerem v tom, že kvalita mužstva, poddůstojníků a nižších důstojníků byla v Ardenách neuspokojivá'."


Příště bude již jen - Bilancování Bitvy o Ardeny.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=60&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“