XVI. díl. Do Německa 1945. Č 19.

Od Normandie po kapitulaci Německa

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 19.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 19.
Mapa bojů a obsazování míst v Německu spojeneckými armádami v období od 19. dubna do

Obrázek

8. května 1945.
Bylo úterý dne 24. dubna 1945 a na Západní frontě Evropy se, v některých místech, Němci stále nevzdávali a tvrdě se bránili.
Jednotky britské 21. Skupiny armád útočily dne 24. dubna 1945 na Brémy. Pod Brity útočící americká Hodgesova 1. A obsadila 24. dubna 1945 Dessau na Labi. Byl také obsazen Ulm na Dunaji a jižně odtud pak francouzské jednotky 1. A generála Lattre de Tasigny postupovaly dne 24. dubna 1945 pohořím Schwarzwaldu.
Na italské frontě pak ten den 24. dubna 1945 jednotky obou armád, 5. A a 8. A začaly z předmostích na řece Pád nezadržitelně proudit dál, především poblíž Ferrary, na sever, severozápad i severovýchod. Ferrara byla obsazena. La Spezia na západním břehu Pádu byla dobyta a obsazena americkou 92. americkou divizí. Otevřený prostor za řekou Pád znamenal pro spojenecké mechanizované sbory velkou možnost manévru a všechen postup se tak zrychlil. Němci již neměli žádné prostředky jak Spojence zastavovat ( boje v Itálii v tomto období viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5201
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5208
).
Ten samý den, 24. dubna 1945, kdy spojenecké jednotky překročily řeku Pád, vydal italský Výbor národního osvobození rozkaz - " Zahajte všeobecné povstání v oblastech, která ještě ovládají Němci!" Od těchto chvil docházelo ve všech okupovaných oblastech Itálie k útokům italských partyzánů na německé jednotky, posádky a kolony.

Ve středu 25. dubna 1945 došlo k prvnímu "dramatickému" setkání amerických a sovětských jednotek v Torgau na Labi. "Dramatické" proto, že mohl kdokoliv z protistrany vystřelit a malér by byl na světě. Toho dne krátce po poledni důstojník americké armády, poručík Albert Kotzebue z americké 1. A, narazil na další sovětské vojáky, kteří tábořili u vesnice Stehla. Tak se postupně setkala sovětská a americká armáda a nejprve rozdělila Německo na dvě

Obrázek

části. Za necelé čtyři hodiny se setkala další americká hlídka, které velel poručík William D. Robinson u Torgau 16km severozápadně od Stehly s dalšími sovětskými vojáky. Byli to slavnostní chvíle, které zmařily veškeré Himmlerovy a Hitlerovy možnosti, že se spojenci rozpadnou.
Gilbert k této události poznamenal ve své historické knize - Druhá světová válka - Úplná historie, cituji:

"V Moskvě bylo na oslavu setkání u Torgau vypáleno 24 salv z 324 děl. V New Yorku na Times square tančily a zpívaly davy lidí."

Jižně od americké 1. A generála Hodgese, americké jednotky Pattonovy 3. A překročily dne 25. dubna 1945 řeku Dunaj nedaleko města Řezna. Dne 25. dubna 1945 francouzské jednotky 1. A generála Lattre de Tassigny obsadily německé město Württemberg a pronikly v oblasti horního toku Rýna k Turlingenu.
Na italské frontě spojenecké jednotky osvobodily města Mantova, Parma a Verona. Také italské partyzánské akce byly úspěšné a rozšířené povstání znamenalo osvobození Milána a Janova.
Během rána středy 25. dubna 1945 zaútočilo 318 britských bombardovacích letadel na Hitlerovo velitelství Berghof v Berchtesgadenu. O tomto náletu píše ve své historické práci - Letecká válka 1939-1945 - Jannusz Piekalkiewicz, cituji:

"Ve středu 25. dubna 1945 vzlétly čtyřmotorové bombardéry Lancaster bombardovacího letectva RAF na svou poslední operaci a zároveň své poslední nasazení v 2. světové válce v Evropě. Cílem je Hitlerovo obydlí, Berghof v Berchtesgadenu.
Byl to současně jeden z nejnesmyslnějších náletů tak jako tak ukončené války a svědčil o tom, že se u RAF chtělo i zbavit zásoby bomb.
Celkem 318 Lancasterů shazovalo asi od 7,30 hodin z 3 300 metrové výšky na Berghof 1 181 tun bomb, v porovnání množství trhavin to představuje téměř veškeré množství raket V - 2 odpálených na Velkou Británii. Posádky letadel hlásili silnou palbu protiletadlových děl, ale kromě poškozených letounů nebyly žádné ztráty.
"Ovšem majitel domu, kterému patřil tento nálet, seděl již týdny v Berlíně ve svém bezpečném bunkru pod říšskou kanceláří."
Až nyní, deset dní před tím, než hroty tanků americké 7. A generála Patche dosáhly Berchtesgadenu, chtěla očividně RAF dohonit to, co po celou dobu války zameškávala - "nechat pocítit Hitlerovi a jeho okolí leteckou válku". Dokonce i ve svém hlavním stanu Wolfsschanze ve Východním Prusku mohl Hitler stále v klidu pracovat (kdysi - má poznámka) ; žádné letadlo západních spojenců se tam nepokusilo ani o jediný nálet.
Druhý zcela nesmyslný bombardovací nálet toho to dne, dne v němž si americká 69. divize a sovětská 58. gardová divize "podaly ruce na Labi u Torgau", prováděla 8. USAAF.
Bombardéry B - 17 a B - 24 shodily celkem 638 tun bomb, asi tolik, kolik jich spadlo při náletu Němců na Coventry (14. - 15. listopadu 1940) a na Škodovy závody.
" Nejvýznamnější průmyslové centrum Československa nemělo již, se svou výrobou zbraní pro rozpouštějící se německý Wehrmacht, žádný význam, ale určitě by hrálo důležitou úlohu při hospodářské obnově této země." ( Gilbert).

Ten samý den byl zatčen Göring, který byl pak zadržován ve svém domě. Při zatýkaní nebyl Goring zraněn, přestože se jednalo o násilné zatčení, při kterém byly některé budovy těžce poškozeny a šest členů jeho osobní stráže bylo zabito. V době kdy byl bombardován Berchtesgaden, odletěl generál Robert von Greim z Mnichova do Berlína. V jeho doprovodu byla přední německá zkušební pilotka Hanna Reitschová, která tehdy prosazovala zformování jednotky německých sebevražedných pilotů. Gilbert dál říká: "Poslední úsek z Gatowa k Říšskému kancléřství absolvoval Greim v malém letadélku, jež osobně řídil, a Hannu Reitschovou vezl nacpanou v jeho ocase. Za letu byl Greim zraněn ruskou protiletadlovou palbou do chodidla a Hanně Reitschové se podařilo naklonit přes něho a přistát několik set metrů od Hitlerova bunkru.
Hitler měl pro užaslého letce, jemuž právě v tamním ordinaci ošetřovali zranění, ohromující sdělení: ´ Povolal jsem vás, protože Hermann Göring zradil mne i vlast. Za mými zády navázal styk s nepřítelem. Dal jsem ho zatknout za zradu, zbavil jsem ho všech úřadů a vyloučil ze všech organizací. Proto jsem povolal vás.´ "

Poté Hitler oznámil generálu Greimovi, že je jmenoval novým velitelem Luftwaffe a zároveň ho povýšil na polního maršála.
Hitler byl ten den, 25. dubna 1945, vůbec nějak moc "aktivní", neboť nařídil i zatčení velitele tankového sboru generála Karla Weidlinga, kterého vzápětí obvinil z dezerce. Jenomže v tomto případě to nebyla pravda. Ukázalo se, že generál Weidling a jeho vojáci ve skutečnosti stále bránili okrajové čtvrti Berlína. Generál Weidling se vzápětí, po výzvě, dostavil k Hitlerovi a prokázal svou nevinu. Hitler ho jmenoval - "velitelem bitvy o samotný Berlín".
Dne 25. dubna 1945 se odehrají události světového významu, které probíhaly až do 26. června 1945. Po všechny dny se v San Francisku v USA konala konference, která měla jako cíl - ustavit Organizaci Spojených Národů - OSN.
Během konference je rozhodnuto, že OSN bude mít Valné Shromáždění (VS OSN) všech států a Radu Bezpečnosti (RB OSN), ve které budou mít velmoci stálé zastoupení a právo "Veta". Stálými členy RB OSN budou Spojené státy (USA), Sovětský svaz (SSSR), Velká Británie (VB), Francie a Čína. Jak dále říká historik Donald Sommerville ve své knize - Druhá světová válka - válka den za dnem, cituji:

"Sověti patřili k nejdůležitějším zastáncům toho, aby velmoci měli právo Veta, protože očekávali, že budou neustále přehlasováni ostatními členy organizace (OSN). Je rovněž navrženo vytvoření Mezinárodního soudu (OSN) a speciálních sociálních a ekonomických výborů.
Text Charty Organizace Spojených Národů (Charta OSN) je dokončen 23. června 1945, formálně odsouhlasen 25. června 1945 a podepsán 26. června 1945."

Ve čtvrtek dne 26. dubna 1945 na severu Západní fronty v Evropě dokončovala britská 2. A generála Dempseye obsazení města Řezna a v jižní části Evropy vstoupily Pattonovy jednotky 3. A do Rakouska. Francouzské oddíly z 1. A generála Lattre de Tassigny ten den 26. dubna dorazily k Bodamskému jezeru. Na italské frontě pak jednotky 5. A postupovaly od Verony na sever k Brennerskému průsmyku a na západ k Milánu. Britská 8. A překročila Aidži a postupovala severovýchodním směrem k Benátkám a k Terstu.
Ten samý den 26. dubna 1945 byl při pokusu o přechod hranic z Francie do Švýcarska zatčen maršál Pétain. Byl pak souzen a odsouzen za zradu a kolaboraci s Němci k trestu smrti. Avšak prezident De Gaulle trest smrti změnil na doživotní vězení. (Jak se dozvídáme i ve Wikipedii : "Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben." )

Prakticky od 26. dubna 1945 zastavila jak RAF tak i USAAF pozvolna všechny plošné nálety na německá města. Totiž stále častěji docházelo k chybnému shazování bomb nad obcemi, které byly již obsazeny sovětskými bojovými jednotkami. Ruský postup byl rychlejší, než vyhodnocování zpráv.
Ve čtvrtek dne 26. dubna 1945 byla odstartována bombardovacím letectvem RAF tzv. "Operace Manna", o které Piekalkiewicz napsal cituji: "Po dohodě mezi A. Seyss-Inquartem, německým říšským komisařem v Nizozemsku a také velitelem ´pevnosti Nizozemsko´, generál plukovníkem Blaskowitzem, a vrchním velením spojenců začíná shazování potravin a oblečení pro nizozemské obyvatelstvo v Rotterdamu, Den Haagu a dalších částech nizozemského prostoru, které byly ještě drženy německými vojsky."

(Pro Č 19., 20. a 21. - Do Německa 1945, - byly použity především mé dlouholeté poznámky za desítky let shromážděné, dále ověřená historická fakta z knih 60tých, 70tých a 80tých, jakož i do konce 20. století a někteří i z počátků 21. století, jako - Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945 - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command, Philippe Masson - Historie německé armády 1939-1945, - James Lucas - Poslední rok Německé armády, Horst Scheilbert - Německé obrněné jednotky, Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak - Ocelová lavina, Janusz Piekalkiewicz - Tanková válka 1939 - 1945, Letecká válka 1939 - 1945 a Námořní válka 1939 - 1945 a další historické prameny z: Použité podklady na konci článků. Použity byly také některé termíny i z dalších pramenů, jako ověřená fakta, která jsem nezbytně potřeboval z internetu.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 19.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 20.

Tak jako na jiných místech v Itálii již před dvěma dny ( 25. dubna 1945), tak také v Turínu, se v pátek dne 27. dubna 1945, italští partyzáni chopili zbraní a zaútočili na Německé posádky ve městě a okolí. Město partyzáni postupně obsadili. Ten samý den 27. dubna 1945 italští partyzáni dobyli město Janov, bylo to v době, kdy do Turína dorazily i americké jednotky.
Dne 27. dubna 1945 proběhla také jedna diplomatická událost. Ten den totiž odpověděli spojenečtí diplomati na Himmlerovu nabídku k uzavření míru. A to jednoznačným a neměnným - Né! V úvahu přicházela jen a jen - "Bezpodmínečná kapitulace Německa"!!!
Historie dne 27. dubna 1945 zaznamenala ještě jednu důležitou poradu, která se zachovala v archivu USA, cituji Gilberta:

" President USA Truman se v té době radil se svými poradci, na které město má být shozena atomová bomba; speciálně ustavený Cílový výbor pátral po nějakém, jež ještě nebylo vážně poškozeno. Jednou z ´možností´ sice bylo i Tokio, avšak 27. dubna výbor v písemné zprávě uvedl, že ´teď je prakticky celé vybombardované a vyhořelé a s výjimkou areálu císařského paláce obrácené v hromady trosek´. Kromě toho se ve zprávě ještě uvádí: ´Největším nedotčeným cílem, jenž se ještě neoctl na seznamu 21. velitelství bombardovacího letectva, je Hirošima. Tomu městu by tedy měla být věnována pozornost."

V Hitlerově podzemním bunkru bylo dne 27. dubna 1945 skutečně živo a přes vysílačky odcházel na zbývající německé fronty jeden vůdcův rozkaz za druhým. Ze všech si řekněme rozkaz generálu Wenckovi, kterému AH, když se mu podařilo s několika jednotkami dostat se z obklíčení v Harckém pohoří, nařizoval, aby okamžitě začal postupovat na Berlín. Jenomže Wenck měl těch vojáků a techniky "pomálu" a tak nemohl Hitlerovi vyhovět. Dalším rozkazem bylo, že směl z bunkru odejít čerstvě povýšený polní maršál von Greim, nový velitel Luftwaffe, který však nedostal rozkaz obnovit činnost rozbitého německého vojenského letectva. Nikoliv. Greim měl zatknout Heinricha Himmlera, o jehož jednání se spojenci se v Hitlerově bunkru dozvěděli toho odpoledne. AH rozkaz doprovodil slovy, cituji z archivu: "Zrádce se nesmí nikdy stát mým nástupcem a novým vůdcem."

Gilbert k 27. dubnu 1945 ještě nalezl v archivech další dění v bunkru u Hitlera, cituji:

"Po té se každý, kdo měl blízko k Himmlerovi, stal podezřelým. Švagr Evy Braunové Herman Fegelein, jenž byl v bunkru přítomen, jakožto Himmlerův zmocněnec, se 26. dubna nepozorovaně vytratil do berlínské čtvrti Charlottenburgu, jež už částečně padla do rukou Rusů. Avšak Hitler si 28. dubna povšiml jeho nepřítomnosti a vyslal jednotku SS, aby po něm pátrala. Když Fegeleina přivlekli zpět do bunkru, nejprve ho zbavili hodnosti gruppenführera SS (generálporučík SS) a poté ho vyvedli na nádvoří Říšského kancléřství a zastřelili."

V sobotu dne 28. dubna 1945 překročila část spojeneckých jednotek v severní části Západní Evropy řeku Labe. V jižní části Západní fronty Evropy, další spojenecké jednotky postupovaly k Mnichovu. A ještě jižněji se podařilo Patchově americké 7. A, při jejím postupu na jih, do Rakouska, obsadit město Augsburg.
Mnohé události 28.dubna 1945 nám pak z archivů podchytil Martin Gilbert, který v knize - Druhá světová válka Úplná historie - k tomuto dni napsal, cituji:

"V Itálii nastal 28. dubna neslavný konec fašistické vlády, jež začala třiadvacet let před tím, poněvadž toho dne zastřelili italští partyzáni u vesnice Dongo ležící na břehu jezera Mussoliniho. Odvetou za smrt patnácti italských partyzánů, které zabili devět měsíců před tím v Miláně, popravili patnáct těch, které dopadli zároveň s Mussolinim; byli mezi nimi mimo jiné tajemník Fašistické strany Alessandro Pavolini, čtyři ministři a několik Mussoliniho přátel. Partyzáni zastřelili rovněž jeho milenku Claru Patacciovou.

Obrázek

Její mrtvolu pak 29. dubna ráno odvezli s mrtvým tělem Mussoliniho do Milána a obě tam pověsili za nohy. Krátce po poledni podepsali v Casertě zmocněnci generála Vietinghoffa bezpodmínečnou kapitulaci všech německých jednotek v Itálii."

Ale ani v Hitlerově bunkru nebylo ten den v sobotu 28. dubna 1945 vůbec nějak veselo. Totiž Hitler začal připravovat závěť - účtoval své krvavé roky - roky jeho vlády, které v Evropě, Africe a Asii připravily miliony lidí o to nejdražší co člověk má - o život. Cituji z Gilberta:

"Když přiváželi Mussoliniho z Donga do Milána, Hitler ve svém berlínském bunkru právě sepisoval politickou závěť a připravoval uzavření sňatku s Evou Braunovou. V závěti vysvětlil, jak velký význam pro něho měla její oddanost a rozhodnutí zůstat s ním v bunkru. Kromě toho uvedl, že vylučuje Göringa i Himmlera z NSDAP, a oznámil sestavení nové vlády v čele s velkoadmirálem Dönitzem, který se stává prezidentem, a doktorem Goebbelsem, jenž po něm přebírá úřad říšského kancléře.
Hitlerovo prohlášení do značné míry se stávalo z jeho úvah o příčinách války. Napsal, že ani on sám, ani ´nikdo jiný v Německu´ nechtěl druhou válku s Británií a Amerikou, a poté dodal: ´Přejdou staletí avšak z trosek našich měst a památníků pokaždé znovu vzejde v těch, kdo ponesou základní odpovědnost, nenávist vůči lidem, kterým musíme za to vše poděkovat - vůči mezinárodnímu židovstvu a jeho přisluhovačům.´
Hitler pak prohlásil, že válku způsobili výhradně mezinárodní politikové, ´kteří buď byli židovského původu, anebo působili ve prospěch židovských zájmů´. Židé podle něho byli ´skutečnými viníky a v tomto vražedném zápase´ a právě na ně ´padne´ odpovědnost za jeho vypuknutí. Hitler dále dodal: ´Nenechal jsme nikoho na pochybách, že tentokrát nejen budou miliony dětí árijské rasy hladovět, miliony dospělých čeká smrt a statisíce žen a dětí zahynou ve městech v plamenech a pod přívalem pum, ale i skuteční viníci budou muset zaplavit za svou vinu, i když mnohem humánnějšími prostředky, než jaké představuje válka.´
Těmi ´humánnějšími prostředky´se staly plynové komory.
Poté, co napsal, že nemůže ´opustit´ Berlín a že odpor kladený tímto městem ´snižují stvůry, jež jsou slepé, poněvadž postrádají charakter´, Hitler vysvětlil, že si přeje sdílet svůj osud ´s osudem, jejž na sebe vzaly miliony jiných lidí tím, že se rozhodly zůstat v metropoli´. Proto se rozhodl zůstat v Berlíně ´a tam dobrovolně zvolit smrt, až se rozhodnu, že postavení vůdce a kancléře bude nadále neudržitelné. Umírám s veselým srdcem, poněvadž vím o nezměrných činech a úspěších našich zemědělců a dělníků i o příspěvku naší mládeže - jedinečném v celých dějinách - jež nese mé jméno.´
Hitler ještě dodal: ´Díky obětem našich vojáků a mým vlastním společenstvím s nimi až do smrti bylo v německých dějinách zaseto sémě, jež hnutí v opravdu sjednoceném národě.´
Po výčtu nově jmenované vlády Hitler skončil své prohlášení ještě jedním odsouzením Židů: ´Především nařizuji vládě a lidem, aby až do krajnosti dodržovali rasové zákony a aby se nelítostně stavěli na odpor traviči všech národů - mezinárodnímu židovstvu."

V neděli dne 29. dubna 1945 osvobodila Pattonova americká 3. A koncentrační tábor Dachau. Američané tam nalezli 30 000 živých vězňů, kteří běsnění německé soldatesky přežili. Většina jednotek 3. A pak postupovala k Mnichovu, když jedna z částí Pattonovy armády postupovala na jih od Dunaje, až dorazila k řece Isar. Na italské frontě dne 29. dubna 1945 spojenecké armády postupovaly rychle na sever a 8. A osvobodila Benátky.
Na italské frontě ten samý den 29. dubna 1945 byla v Casertě podepsána kapitulace německých vojska v Itálii (viz. Č 123. na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=5201
). Za německou stranu kapitulaci podepsal velitel "Skupiny armád C", generálplukovník von Vietinghoff s Armeeoberkommandem 10 (generál Herr) a s AOK 14 (generál Lamelsen) v Itálii. Za Spojence to pak byl generál Alexander. Kapitulace německých vojsk v Itálii se měla zveřejnit až 2. května 1945.
U Gilberta se pak dozvídáme, cituji:

"Jediný projev milosrdenství přišel 29. dubna 1945 ze vzduchu: 3 000 britských bombardovacích letounů zahájilo 'Operaci Manna' a shodilo padáky 6 000 tun zásob Holanďanům, kteří ještě žili v týlu Němců v Rotterdamu a Haagu, poněvadž nedostatek potravin v celé okupované části Holandska v té době vedl k hromadnému hladovění obyvatel. V té době zemřelo hladem celkem 16 000 Holanďanů."

http://en.wikipedia.org/wiki/Operations ... _Chowhound

Bylo 11 hodin večer 29. dubna 1945, když Hitler telegrafoval ze svého bunkru, cituji: "Kde je Wenckův předvoj? Kde je 9. A?" I tento jeden z posledních Hitlerových telegramů zachytili přes Enigmu bdělí britští šifranti v Bletchley Parku. V odpovědi, která přišla na Hitlerovy zoufalé věty, oznamoval polní maršál Keitel vůdci, že jednotky generála Wencka "zcela uvízly" jižně od vzdáleného Schwiechlowského jezera a v žádném případě nemohou postupovat směrem k hlavnímu městu říše a 9. A se ocitla v úplném obklíčení.
Mezi "Světové události" je k 29. dubnu 1945 zaznamenána do historie také tato událost: "Hitler se žení s Evou Braunovou a připravuje závěť, ve které jmenuje admirála Dönitze svým nástupcem; stěžuje si jak ho Německo v boji s bolševismem zklamalo."
Velkoadmirál Dönitz se v té době nacházel v Plönu (Šlesvicko-Holštýnsko).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: XVI. díl. Do Německa 1945. Č 19.

Příspěvek od michan »

XVI. díl. Do Německa 1945. Č 21.

Důležitá událost v Arktidě se odehrála také ještě dne 29. dubna 1945, když tam byl vybojován poslední boj o spojenecký konvoj. Jednalo se o konvoj označený RA - 66 (do 9. května 1945, to byl poslední, kdy se bojovalo. Po podepsání příměří následoval ještě konvoj RA - 67)
http://www.naval-history.net/WW2Campaig ... onvoys.htm
, ve kterém plulo 24 lodí a 2 doprovodné letadlové lodě, jeden křižník, 9 torpédoborců a 13 dalších plavidel. V porovnání s dřívějšími arktickými konvoji, například z roku 1942, se jednalo o ohromnou sílu obranných doprovodných válečných plavidel. Útok na RA - 66 provádělo celkem 14 německých ponorek. Výsledek - nebyla potopena ani jediná dopravní loď, zasažena byla jen jedna z doprovodných lodí. Potopeny byly 2 německé ponorky.

Většina historiků začíná den 30. dubna 1945 takřka stejně, nebo podobně, jako jsem nalezl u Donalda Sommervilleho, jeho knize - Druhá světová válka den za dnem, cituji:

"Světové události: Hitler a Eva Braunová spáchali sebevraždu ve svých pokojích v Hitlerově bunkru v 15,30 hodin (30. dubna 1945 - má poznámka). Jejich těla jsou vynesena ven, polita benzínem a spálena."

Wikipedia zde:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt_Adolfa_Hitlera

Vraťme se však k dalším událostem pondělka -, 30. dubna 1945, - a řekněme si, co se dělo na poli válečném?
Celý pondělek 30. dubna 1945 pokračoval postupem na všech frontách. Britské jednotky 21. Skupiny armád polního maršála Montgomeryho, na severu Západní fronty Evropy dál postupovaly k Baltu. Do Mnichova, na jihozápadě, vstoupily dne 30. dubna 1945 první tankové hroty americké 7. A generála Patche a postupovaly po troskách, které byly na všech ulicích. Na jihu pak jednotky francouzské 1. A generála Latre de Tassigny přešly nedaleko Bodamského jezera rakouské hranice.
Pro nás, Čechy, Moravany, Slezany a tehdy i Slováky, všechny, kteří se počítali k ČR, byly důležité události zaznamenány v knize Druhá světová válka - úplná historie, kde Martin Gilbert, britský historik, mimo jiné také píše, cituji:

"V ranních hodinách 30. dubna 1945 vstoupili američtí vojáci v Německu do Mnichova a v Itálii do Turína. Téhož dne oznámil generál Eisenhower zástupci náčelníka sovětského generálního štábu generálu Antonovovi, že Američané nebudou postupovat dále do hloubky rakouského území než 'všeobecně do prostoru Lince' a k řece Enži. Na Istrijském poloostrově britské a americké jednotky urychleně postupovaly k přístavům Fiume, Pola a Terst, aby předešly jejich obsazení Titem. Churchill, jehož rozhořčil slib, kterým se Eisenhower zavázal Antonovovi a jenž byl zneklidněn postupem komunismu k Jaderskému moři telegrafoval 30. dubna 1945 Trumanovi, 'Není téměř žádných pochyb, že osvobození Prahy a co možná nejrozsáhlejšího území západní části Československa našimi silami by možná zcela změnilo poválečnou situaci v této zemi a rovněž by mohlo mít příznivý vliv na situaci v okolních státech. Kdyby však západní Spojenci nesehráli žádnou rozhodující roli při osvobozování Československa, tato země by se ubírala stejnou cestou jako Jugoslávie.'
Truman svou odpovědí Churchilla zklamal, poněvadž napsal, že taktické nasazení jednotek přenechá vojenským představitelům. Když mu předával britský požadavek, aby americké jednotky osvobodily Prahu, řekl generál Marshall Eisenhowerovi: 'Osobně a bez ohledu na veškerou logiku i taktické a strategické důsledky bych nerad hazardoval s americkými životy pro dosažení ryze politických cílů'.
Prahu tedy měla osvobodit Rudá armáda a Istrii Titovy partyzáni a Churchill nemohl udělat vůbec nic, čím by tomu zabránil."


Téhož dne 30. dubna 1945 v půl třetí odpoledne zamával voják Rudé armády, gardový seržant Kantárija, rudým praporem z druhého poschodí Reichstagu.

Obrázek

Němečtí vojáci se v té chvíli ještě bránili o patro výš.
Asi kilometr a půl odtud končil svůj život Hitler, jak již bylo řečeno, a jeho "tisíciletá říše" končila s ním. Celé trvání Třetí říše tedy nebylo tisíc let, ale dvanáct let plných válek, krveprolití a zla do té doby nepředstavitelného rozsahu.
Co se ještě také onoho 30. dubna 1945 odehrávalo na mořích a oceánech světa nám v archivech britské admirality vyhledal v 80tých letech Janusz Piekalkiewicz a poté vše popsal ve své trilogii, především však v - Námořní válka 1939 - 1945. Stejně tak nás seznamuje s tím, jaké byly výsledky německé ponorkové války v měsíci dubnu i s německými ztrátami ponorek. Cituji Piekalkiewicze k 30. dubnu 1945:

"Večer 30. dubna 1945, dva roky po vypracování projektu opustila ponorka U 2511 (korvetní kapitán Schnee), první podmořský bojový člun typu XXI (výtlak 1621 tun), svoji základnu v norském Bergenu. Jednalo se zároveň o první i poslední bojovou plavbu první ponorky tohoto typu, která díky svým senzačním vlastnostem představovala opravdovou podmořskou loď. Vzhledem ke svým podstatně větším akumulátorům, a silnějším elektromotorům byla též nazývána elektroponorka.
Téměř dokonalé tvary umožňovaly této ponorce dosahovat pod vodou rychlost až 18 uzlů. Od dosavadních ponorek se lišila i dalšími parametry - zcela nehlučnou plavbou pod hladinou při rychlosti 5,5 uzlu, velkým akčním rádiem, který jí umožňoval doplout až ke Kapskému městu bez doplnění paliva, i možností útočit 'slepými' torpédy z větších hloubek.
Až do září 1944 bylo zadáno do výroby 752 ponorek typu XXI. Velitel první dokončené ponorky, korvetní kapitán Schnee ještě nedávno působil v ponorkovém štábu, kde odpovídal za přípravu velkých konvojových operací, za jejich vyhodnocování i za rozvoj nových taktických prvků.
Na palubě ponorky U 2511 byl ještě jeden korvetní kapitán. Byl to vedoucí inženýr Suhren, který se podobně jako kapitán Schnee podílel od počátku na vývoji této ponorky. Oba muži měli po absolvování prvních bojových plaveb sdělit svůj názor na novou ponorku přímo velkoadmirálu Dönitzovi. Ponorka U 2511 zamířila do širých vod Atlantiku.
Už příští den se však v Severním moři dostala do kontaktu s nepřítelem. Toto setkání ovšem spojeneckou eskadru stíhačů ponorek dokonale zmátlo, neboť její velitelé se domnívali, že jim již jednou objevená ponorka nemůže uniknout.
Korvetní kapitán Schnee:
'Zvýšil jsem rychlost z pěti na 16 uzlů a změnil kurz o přibližně 30 stupňů, abych se pod vodou dostal do směru, kterým se proti vlnám a větru na hladině pohybovala nepřátelská hladinová plavidla... Ještě dlouho jsme slyšeli, jak nás hledají se svými lokátory, ale byli zřejmě tímto bezvýsledným pronásledováním 'nového objektu' zcela zmateni. Na své plavbě do Atlantiku jsme pak zažili ještě mnoho podobných situací. Žádnou z hlídkových lodí ani nenapadlo svrhnout do blízkosti naší ponorky jedinou hlubinnou pumu.'
V dubnu 1945, když se od západu blížily britské jednotky, byl štáb ponorkového velitelství přeložen do Mürwiku u Flensburgu."

U Piekalkiewicze se také ještě dozvídáme fakt, který jsme si zde i řekli, a který potvrzuje Hitlerovu závěť ze dne 29. dubna 1945, že Hitler ustanovil Dönitze svým nástupcem a konečně se dozvíme dubnové ztráty německých ponorek. Vše Piekalkiewicz napsal těmito slovy, cituji:

"Dne 30. dubna 1945 v 18,00 obdržel Dönitz zašifrovanou radiovou depeši z Berlína:
'Říšský velkoadmirál Dönitz.
Místo dosavadního říšského maršála Göringa jmenoval vůdce jako svého nástupce Vás, pane velkoadmirále. Písemné zplnomocnění následuje. Od nynějška jste oprávněn přijímat všechna opatření, která si současná situace vyžaduje.
Podepsán: Bormann.'
Dönitz:
'Toto jmenování mne naprosto překvapilo...
Bylo mi jasné, že přede mnou stojí nejčernější chvíle, kterou může voják zažít, hodina bezpodmínečné vojenské kapitulace... Můj vládní program byl jednoduchý - zachránit co největší počet lidských životů.'

Do konce dubna 1945 potopily německé ponorky 'Seehund' (velitel korvetní kapitán Brandi) 120 000 tun lodní tonáže. Obětí 'Seehundů' ('Tuleňů') se stal i francouzský torpédoborec La Combattante. tyto dvojmístné ponorky byly nejúspěšnějšími malými bojovými prostředky německého námořnictva.

V dubnu 1945 potopily německé ponorky v Atlantiku 19 obchodních lodí o celkovém výtlaku 103 489 BRT. Vlastní ztráty: 61 ponorek."


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Boje o Itálii 1943 až 1945 – Dominick Graham a Shelford Bidwell.
Hitlerovy horské jednotky – James Lucas.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Miloš Hubáček - INVAZE.
Válka v Normandii. Ode Dne D k St. Lo,
německýma očima - Vince Milano a Bruce Conner.
Charles Kirkpatrick - Spory o druhou frontu.
Stephen Badsey - Příprava operace Overlord.
Detlef Vogel - Německá obrana.
Edward Marolda - Operace Neptune.
Steven J. Zaloga - Den D 1944 Pláž OMAHA.
Roger Cirillo, Stephen Badsey - Den D.
Charles Kirkpatrick - Soustřeďování sil.
Alfred Price - Vzdušné boje.
Nigel de Lee - Boje v Ńormandii.
Nigel de Lee - Průlom.
Bernard Nalty - Invaze do jižní Francie.
Roger Cirillo - Pronásledování k Sieně.
John Prager, C. W. Star Busmann - Bitva u Arnhemu a válka v Západní Evropě.
Generálmajor R. E. Urquhart, CB DSO a Wilfred Greatorex - ARNHEM.
Jaroslav Hrbek - ARNHEM 1944.
Tim Saunders - NIJMEGEN - Operace Market Garden (americká 82. vzdušná výsadková divize a gardová obrněná divize).
Donald R. Burgett - CESTA DO ARNHEMU - Křičící orel v Holandsku.
Frank Steer - ARNHEM - Operace Market Garden - Přistávací plochy a Oosterbeek.
A. Korthals Altes a N. K. C. A. in´t Veld - ZAPOMENUTÁ BITVA. ( The Forgotten Battle)
Peter H. Gryner - Ardeny 1944.
Leo Kessler - Ardeny: Operace Lítice.
Otto Skorzeny - Mé velitelské operace.
Steven J. Zaloga - Panther vs. Sherman.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
D – DAY OPERACE OVERLORD, dle nakladatelství Salamander
Den D 1944 Pláž Omaha, - Steven J. Zaloga, Howard Gerrard.
Books Ltd, Londýn.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu http://www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821
Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180
O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.
O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=2701
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní boje 1944 - 1945“