K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Zamčeno
juvi
četař
četař
Příspěvky: 63
Registrován: 24/3/2017, 22:29
Kontaktovat uživatele:

K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od juvi »

Dané téma je jako by podružné, ale je vysvětlením řady událostí sovětské éry a demagogických nesmyslů s tím spojených. Protože se mi ke všemu toto téma stále natahovalo a natahuje, rozhodl jsem se jej rozdělit. V této první popíši hrubý obzor událostí a jisté teoretické aspekty, v druhém uvedu něco o praxi a o ‚společenském antagonizmu‘.
Toto, co zde předestřu, je nezbytné ke správnému pochopení samotné povahy sovětského zřízení. Je mi jasné, že je to vstup doslova na minové pole, především proto, že po letech mých ‚stalinských studií‘ je to i pro mě samotného docela novinka, jejíž důsledků jsem ještě zdaleka nedohlédl. Že s tím bude mít problém většina diskutujících, kteří, stejně jako já, jsou fakticky odkojeni světonázorem zcela odlišným sovětskému zřízení – liberalizmem, je mi také jasné. Nejde o nic jiného, než o to, že ‚moderní‘ (přesněji liberální) společnost vlivem určitých záležitostí dnes chápe společnost jako takovou, její roli a vztahy jedince k ní ve zcela zdeformované rovině, což má vážné důsledky i pro chápání minulosti, kterou si navíc liberální svět zcela svévolně vykládá bez ohledu na prokazatelné skutečnosti (viz například můj výklad tzv. ‚katyňského masakru‘, kde se sice vůbec nikdo nezmohl na předložení protiargumentů, ale velmi pochybuji, že by větší část diskutujících byla schopna moje argumenty akceptovat, ačkoliv jsou běžně dostupné, známé a nikdo je nezpochybnil).
V názvu sice píši konkrétně o sovětské společnosti, ale uvedené záležitosti nejsou specifikem pouze sovětské doby, jsou ve skutečnosti nadčasovou záležitostí celé lidské společnosti a jsou všeobecně platné v celé živočišné říši na této planetě.

Širší obzor
Ve věci zrodu ruské sovětské společnosti je nutné začít v minulosti, musíme se alespoň stručně podívat na Romanovce. Romanovci přinesli do Ruska renesanci. Byla to renezance se vším všudy, tedy stejně jako v Evropě byl jejím průvodním znakem rozklad mravního řádu, vykořisťování, rozpad společnosti a vzestup asociálních jevů a samozřejmě i se spoustou hrobů. Na jedné straně vznikla úzká skupina lidí, kteří bezuzdně vysávali společnost a na druhé straně většina obyvatelstva se proměnila nejen na nevolníky, ale přímo na otroky. Pro ruskou romanovskou dynastii byl největším nepřítelem vlastní ruský lid. Příkladem je například válka proti Stěpanu Razinovi – kterou Romanovci vyhráli pouze s pomocí zahraničních vojsk, když ruská vojska přešla na jeho stranu. Ruský lid stál plně na straně ‚toho druhého cara‘ – snad jakéhosi Alexeje Grigorjeviče Čerkašenina, jehož polním velitelem byl právě Stěpan Razin. Následně Romanovci vyvinuli velké úsilí, aby ze Stěpana Razina udělali piráta a vymazali paměť na tuto válku. Podobné to bylo i s řečeným ‚Jemeljanem Pugačjovem‘.
S nástupem Romanovců se ruský venkov se dostal do krajně obtížného postavení – možnosti rolníků se podstatně zhoršily a nejen společenský, ale i technický rozvoj se zcela zastavil. Jedním z důsledků romanovské politiky byl nástup hladomorů. Venkov byl svázán povinnostmi k poměščikům (vlastně česky tyto lidi můžeme označit jako feudální šlechtu, ale problém byl v již zcela rozvrácené společenské dělbě úloh, proto ponechávám tento rusizmus), kteří se svých povinností zcela zbavili a venkov pouze bezuzdně vysávali (viz také pověstný ruský termín ‚zbytečný člověk‘).
Bezprostřední příčinou následného fatálního vývoje byla vlastně snaha zbavit se zcela neudržitelného nevolnictví, což si nakonec uvědomili samotní Romanovci. Jenomže realizace tohoto plánu přenechali těm, kteří se stávající situace tyli – poměščikům. Zrušení nevolnictví proto naopak situaci dále zhoršilo tím, že rolníky přetížilo poplatky a hlad se stal všední záležitostí. V představách Romanovců mělo zrušení nevolnictví vést ke zrušení tradičních společenských institucí (především ‚zastaralé‘ občiny) a všeobecnému prosazení ‚pokrokového‘ liberálního kapitalizmu. Ony výkupní platby z nevolnictví vlastně měly vytvořit výchozí akumulaci kapitálu pro prosazení tohoto rozvojového konceptu. Kapitalizmus potom měl přinést hospodářský rozvoj a modernizaci Ruska. Jenomže ve skutečnosti kapitalizmus vedl pouze ke zbídačení celé společnosti a jejímu úpadku. Poměščici, jako příjemci výkupních plateb, místo aby je použili k rozjezdu kapitalistických hospodářství je ve velké většině pouze utratili za samoúčelný luxus.
Část společenských elit si všimla narůstajících problémů a chtěla je řešit. V té době Marx sepsal svůj Kapitál (jako liberální kritiku kapitalizmu), v kterém konstatoval vážné problémy ve společenském systému liberálního kapitalizmu a na základě toho předpověděl příchod nového společenského zřízení, které je vyřeší. Ruská opozice se kolem tohoto učení sešla. Mezi jinými i jakýsi Uljanov-Lenin. Tento člověk byl dobře seznámen s národohospodářskými aspekty ruského zemědělství a během revoluce v roce 1905 si uvědomil, že kapitalistická hospodářství výkonností silně zaostávají za tradičními společnostmi – což bylo v příkrém rozporu s tím, co říkal m.j. i samotný Marx.

Kód: Vybrat vše

Krátká odbočka: Pod pojmem ruská revoluce roku 1905 toho víme spoustu o událostech ve městech a o zavedení základů parlamentní demokracie, ale daleko podstatnější události proběhly na venkově. Jenomže ty byly mimo dosah městské inteligence, byly záležitostí lidí ve velké většině negramotných, a proto dnes o nich skoro nic nevíme. Ruský venkov v té době ve velkém odmítl postupující liberalizaci právního řádu a začal zavádět vlastní organizaci společnosti, založenou na tradičních představách. Nakonec i carská vláda se ke zřízení Státní dumy (byť podle představ liberální inteligence) odhodlala teprve pod tlakem venkova, nikoliv měst.
Problém byl v tom, že liberální politická ekonomie (a tedy i Marx) říká, že nový společenský řád přichází tehdy, kdy starý společenský řád je příliš svazující a proto příchod nového řádu znamená zvýšení hospodářské výkonnosti společnosti. Precizní Lenin si uvědomil, že Marxovo (spíše liberální) tvrzení platí pouze v rovině merkantilistické, ale prakticky výnosy hospodářství vedeného formou tradičního společenského zřízení (občiny) až asi 3x převyšují výnosy kapitalistických hospodářství ve srovnatelných podmínkách! Zde došlo k tomu, že extrémní podmínky do kterých se výkupními platbami dostal ruský venkov pouze zvýraznily nevýkonnost kapitalistických hospodářství. Leninův problém přitom spočíval ve skutečnosti, že tato zjištění udělal na tehdy aktuálních událostech a datech a nikoliv na nějakých starších a všeobecně známých informacích. Lenin tedy ani neměl možnost ostatní ruskou opozici přesvědčit o správnosti svého názoru. Otevřeně za těchto okolností zavrhnout marxizmus by bylo politickou sebevraždou. Jenomže vsadit na liberální marxizmus bylo také politickou sebevraždou, jak se o tom o něco později přesvědčili menševici a eseři.
Lenin se tedy vrátil k tradičnímu společenskému zřízení a marxizmus opustil, když navenek si jej pouze ‚přiohnul‘ tvrzením: „Mně se zdá, že marxistický pohled na stát je maximálně zatížen vládnoucím oficiálním socializmem Západní Evropy, což se zřetelně potvrdilo zkušeností sovětské revoluce a vytvořením sovětů v Rusku.“ Lapidárně řečeno marx-leninizmus je od té doby marxizmem bez marxizmu. Zde máme jednu z hlavních příčin řady nesmyslných legend a tvrzení o sovětském socializmu.
Lenin se soustředil hledání cesty rozvoje tradiční občiny a jako řešení našel družstva (již tehdy tradiční hospodářský institut na venkově).

Sovětské revoluce
Během revoluce roku 1905 došlo se zavedením parlamentní demokracie fakticky k další liberalizaci Ruska. Jenomže, jak již jsem uvedl, ruský venkov se postavil proti a spontánně zavedl zřízení založené na tradičních institucích - volostech a zemstvech. Carská vláda, aby venkov uklidnila, musela udělat velký ústupek – převzala za rolníky výplatu tzv. obročí – nebo-li výkupních plateb z nevolnictví. Jenomže požadavky rolníků šly dále – zestátnění půdy, povinnou školní docházku ad. a odpovídaly představám tradiční občiny. To pomíjím ještě jednu špinavost ruských poměščiků, zvanou ‚odřezky‘. Tyto záležitosti řešené nebyly a například povinnou školní docházku zavedli teprve bolševici.
Po únorové revoluci v roce 1917 se v Rusku paralelně k liberální Prozatímní vládě a projektu Ústavodárného shromáždění začaly, podobně spontánně jako v roce 1905, formovat na venkově a dělnických čtvrtích měst tradiční instituce, které již dostaly nové jméno – sověty.
Lenin sice Únorovou revoluci považoval za dílo britských tajných služeb, ale rychle začal hledat cestu do Ruska. Jenom velmi krátce odběhnu od tématu, když řeknu, že jediným, na koho nechtěl při návratu vsadit, byl německý agent Parvus (Gelfand), ačkoliv jeho dlouhé prsty na Leninovu cestu nakonec stejně vliv měly. V každém případě se Lenin do Ruska vrátil a hned z kraje deklaroval svoji pozici, která v té době překvapila všechny, co v Rusku něco znamenali (většinou se jednalo o inteligenci, a ta v nejmenším Lenina nepochopila): „Všechnu moc sovětům.“ Sověty se tenkrát považovaly za jakési provizórium, které po svolání Ústavodárného shromáždění zanikne tím, že ‚řádné politické strany‘ a především městská inteligence zůstanou mimo ně.
Zatímco ‚řádné politické strany‘ zapadly do marazmu nesmyslného žvanění a ideologických nesmyslů, sověty velmi rychle začaly organizovat společnost na venkově a v dělnických čtvrtích a přebíraly iniciativu. Lenina za jeho postoj velmi rychle prokleli revolucionáři ostatních uskupení (tedy elity - inteligence, které se sešly okolo marxizmu), ale s tím, jak sověty v praktické rovině přebíraly aktivitu a sílily, začali stoupat i bolševici. Přesněji řečeno dokonce i mezi bolševiky byla většina těch, kterým nedošlo, že Lenin opustil posvátného bůžka všech ruských revolucionářů – marxizmus. Takto vznikly hlavní alternativní proudy uvnitř bolševiků – Trockého oportunisté a Bucharinovci (jednou nalevo, podruhé napravo, obecně to byli anarchisté).

Nebudu zabíhat do podrobností dalšího vývoje, kdo chce, může si to přečíst v knize Bůh synergie na pospolne.cz, prostě bolševici se vzájemnou podporou sovětů nakonec společně převzali vládu a následná doba až do zavraždění Beriji v létě 1953 byla jednoznačně dobou sovětskou.
Neštěstím se stalo to, že bolševičtí oponenti, podobně jako i většina samotných bolševiků a poválečných zahraničních sovětských spojenců ve své podstatě vůbec nechápali, co to vlastně je to sovětské zřízení a jaké jsou principy jeho fungování. Pro městskou inteligence to byly zcela neznámé a nepochopitelné záležitosti. Jejich vzorem byla ‚vyspělá Evropa‘, která vlastně byla liberalizovaná podstatně víc, než Rusko. K tomu špičky světového liberalizmu (nadnárodní bankéři) se nechtěly smířit s tím, že jim z dosahu zmizel takový fantastický zdroj příjmů. Společnými silami se proto zbavili Stalina, Beriji a jejich spolupracovníků a ruská inteligence společně s ‚rudou šlechtou‘ velice pečlivě zničily maximum pramenů a zamlžily sovětskou éru. Samozřejmě, že jádrem fabulací se staly pomluvy především samotného Stalina a Beriji a fabulace na téma, jak je sovětský systém zločinný.

Sovětské – a také tradiční společenské zřízení
A teď, co to vlastně je to tradiční společenské zřízení, o které se opřel Lenin? To je docela problém, protože to jsou dnes pouze vzpomínky nás již starších na některé aspekty života, které u nás ve velkém ve městech zanikaly koncem 60. let a později i na venkově. Nejzřetelnějším projevem tohoto procesu byl tehdy vzestup rozvodovosti.‚Samet‘ potom víceméně neznamená nic jiného, než masívní a zcela cílenou likvidaci zbytků neliberálních prvků společnosti. Zde již nešlo o rozvody, ale o již zcela otevřenou a řízenou likvidaci všeho, na čem se tradiční společnost zakládá.
Jak už jsem řekl, po 2. světové válce se i Československo vydalo podle vzoru osvoboditele a vítěze ve válce na cestu tradičního společenského zřízení, které se nějak okoukalo. Jenomže již tenkrát jsme o tom moc nevěděli a to, co jsme zaváděli jsme nepochopili a ani nesnažili pochopit. Inteligence – a tedy především úřednický aparát – již dávno nad tímto zřízením udělaly kříž, když již dlouho prosazovaly tzv. liberální světonázor a v nejmenším se studiu a uplatnění tradičního společenského zřízení nevěnovaly. Dnes vlastně vůbec nic nevíme o tradiční organizaci společnosti, ačkoliv tento institut se vyvíjel miliardy let a je podmínkou soužití všech živočichů na Zemi.
Moderní inteligence nikdy nestudovala společnost, jak se na Zemi zformovala za dobu své existence, zato se intenzívně věnuje politické ekonomii, která veškeré společenské vztahy redukuje na trh a potom už jenom nejrůznějším ‚rovnostem‘, jako jednopohlavním sňatkům, právu na migraci a podobným nesmyslům, které jsou pro jakékoliv živé společenství zničující. To platí jak pro tzv. ‚socialistickou‘, tak i pro otevřeně liberální inteligenci.
Jen výjimečně se objeví práce, které se tradiční společností zabývají. Jedním z lidí, který se k těmto otázkám dopracoval, byl hledač mimozemských civilizací Carl Sagan, autor knihy Stíny zapomenutých předků. Asi nejlepší dílo vytvořil sovětský vědec Sergej G. Kara-Murza, který sepsal podrobnou antologii sovětské éry – dvoudílnou Sovětskou civilizaci. Potom, odhlédnu-li od popisů domorodých společenství pralesů a vzdálených ostrovních společenství, které na tato společenství pohlížejí jako na rarity, vystupuje mi jméno již jen A. N. Engelgrandta (1832-1892), ruského učitele, publicisty a agrotechnika.
To, co tady teď předestřu jsou jen hrubé náhledy člověka, který přes clonu liberálního vzdělání si po letech uvědomil nesprávnost a demagogii liberální filozofie.

Teorie
Lidstvo vlastně má velmi dobré možnosti studovat tradiční společnost, protože v posledních staletích si vybudovalo aparát, který ji umožňuje pochopit. Ale protože základy tradiční společnosti jsou velmi pružné, je pro její popis potřeba mít podstatně lepší vzdělání, než jaké stačí na zvládnutí liberálního světonázoru. Trochu zjednodušeně lze říci, že liberální popis se zakládá pouze na Newtonově teorii relativity a lze jej zvládnout s pomocí znalostí algebry na úrovni základní školy. Naproti tomu mnohotvárnost skutečné povahy společenství má v matematice obraz v řešení diferenciálních rovnic a za nezbytné musíme považovat alespoň základní orientaci v oblastech termodynamiky a vlnové mechaniky. To je trochu jiná liga, na kterou velká většina příslušníků ‚inteligence‘ nedosahuje. Toto je ostatně naprosto charakteristické pro liberální světonázor: bez znalosti věci a s ignorováním souvislostí vytrhnout nějaké svoje představy a hlavně tužby, zabalit je do nějakého líbivého a alespoň trochu přijatelného hávu (nejlépe vyfutrovaného nějakou rádoby ‚vědeckou‘ teorií) a prohlásit je bez ohledu na všechno ostatní za obecně platné. Toto se ostatně stalo problémem i liberálů ‚budujících‘ sovětskou společnost.
Kdo někdy řešil diferenciální rovnice, ví, že (zjednodušeně) výsledkem řešení jsou funkce a její průběh velmi silně závisí na tzv. okrajových a počátečních podmínkách, takže jedna diferenciální rovnice dává za různých podmínek různá řešení. Naopak, zcela rozdílné diferenciální rovnice mohou dát pro určité soubory podmínek podobné, nebo i totožné výsledky. Stejně tak tedy musíme přistupovat k společenským jevům a jejich vymezení – a toto je základ pro pochopení fungování tradiční společnosti. Termodynamika zase učí ‚umění možného‘ – říká, co možné je a co není a definuje potřebný aparát. Zmiňuji ji především proto, že schopnost posuzovat reálnost dějů se dneska stala přímo nehorázným problémem. Na jedné straně naprosto klidně považujeme za reálné děje, jejichž pravděpodobnost je ve srovnání s dalšími řešeními zcela zanedbatelná a na druhé straně vysoce pravděpodobné děje naprosto přehlížíme. Vlnová mechanika potom definuje předivo zdánlivě slabých sil, které ovšem svazují celé prostředí – vztahy ve společnosti i navenek a tím i chování společností.
Samozřejmě, že naši dávní předkové a další příslušníci živočišné říše se nemuseli učit ani diferenciální počet, ani hlavní věty termodynamiky a ani Schrödingerovu rovnici. Stačí, když použili nástroj, vyvíjený za tímto účelem po miliardy let – intuici. Tu můžeme považovat za jakousi černou skříňku, expertní systém, který pro každou situaci maximálně rychle a efektivně vybírá ne úplně špatný způsob dalšího postupu. Protože při analýzách velmi často bereme v úvahu omezený počet faktorů a nedostatečně oceňujeme variabilitu procesů, bývají řešení nabízená intuicí často lepší, než řešení vycházející z rozumových úvah.
Již dávno jsem si uvědomil, že řada velkých lidí, kteří se evidentně opírají o rozsáhlou informační základnu a pečlivé a hluboké studium, nakonec stejně rozhoduje především na základě intuice. V sovětských dějinách jde především o Lenina a Stalina. Přitom o Stalinovi je známo, že do posledních svých dnů denně četl (a studoval) v průměru asi 200 (!) stran textu – nejrůznějších zpráv, výkazů, technických skript, ale i beletrie.
Aby intuice správně pracovala, je nutné splnit určité podmínky. Samozřejmostí je akceptování univerzálního mravního rámce, což je soubor pravidel, kterým se musí každý člen společnosti podřídit. Jeho podstatnou částí je nevztahovačnost. Jenomže právě vztahovačnost je asi vůbec nejpodstatnějším základem liberalizmu. To tedy znamená, že ten výborně vyladěný expertní systém nemůže dávat rozumné rady až do té doby, dokud se člověk vnitřně nezbaví liberalizmu. Průměrně vzdělaný ‚inteligent‘, maje vysoké mínění o svém vzdělání, pramalé znalosti matematiky a teoretické fyziky a díky vztahovačnosti nepoužitelnou intuici proto v podstatě nemá možnost tradiční společenské zřízení pochopit.
Existují samozřejmě duševní techniky, které mohou pomoci. Jenomže zase je nutno si uvědomit, že správného výsledku je možné dosáhnout teprve poté, co se člověk zbaví vztahovačnosti a tedy liberalizmu. Výhodou těchto technik je pouze to, že mohou výrazně zkrátit dobu zaučení se, nemohou však změnit mravní základy osobnosti.
Uživatelský avatar
FdV
desátník
desátník
Příspěvky: 43
Registrován: 23/9/2009, 10:47

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od FdV »

Mohl byste prosím rozvést, jak to bylo v Rusku s vlastnictvím půdy? Měl jsem za to, že k opravdovému zestátnění došlo až začátkem 30. let během kolektivizace a že tento proces na sovětském venkově rozhodně nebyl přijat s nadšením.
V době říjnové revoluce, pokud vím, vyhlásil Lenin „dekret o půdě“, kde slíbil rolníkům nikoli zestátnění, ale přerozdělení půdy. Netuším, jak to v praxi probíhalo, ale předpokládal bych, že se sebrala půda šlechtě a velkostatkářům a rozdělila se na menší pole pro jednotlivé sedláky.

Bude prosím nějaký bližší popis tradiční společnosti? Je sice hezké, že je jí těžší pochopit než společnost liberální, ale z výš napsaného o ní nevíme vůbec nic. Pro mě osobně by byl velmi zajímavý popis sovětské společnosti dvacátých a třicátých let. Pokud se dnes k něčemu takovému člověk dostane, je to popis na tolik zatížený ideologií (je jedno zda současnou nebo minulou), že si z toho nic nevybere.

Jen drobná poznámka, Newton právě patří k zakladatelům diferenciálního počtu a tedy i řešení diferenciálních rovnic. Bez tohoto aparátů by se jeho fyzikální teorie nedaly popsat.
juvi
četař
četař
Příspěvky: 63
Registrován: 24/3/2017, 22:29
Kontaktovat uživatele:

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od juvi »

FdV: Mohl byste prosím rozvést, jak to bylo v Rusku s vlastnictvím půdy? Měl jsem za to, že k opravdovému zestátnění došlo až začátkem 30. let během kolektivizace a že tento proces na sovětském venkově rozhodně nebyl přijat s nadšením.
V době říjnové revoluce, pokud vím, vyhlásil Lenin „dekret o půdě“, kde slíbil rolníkům nikoli zestátnění, ale přerozdělení půdy. Netuším, jak to v praxi probíhalo, ale předpokládal bych, že se sebrala půda šlechtě a velkostatkářům a rozdělila se na menší pole pro jednotlivé sedláky.
1. Pro rolníky nebylo podstatné vlastnictví, ale užití půdy. To je právě rozdíl tradiční společnosti oproti vztahovačnému liberalizmu. (Jako podobný příklad můžeme uvést vztah amerických indiánů k půdě - to je to samé.) Vlastníkem půdy je společenství - stát - zosobněný panovníkem, který má oprávněné požadavky na příslušný díl (desátek, případně práce na velkostatku) úrody. Soukromé vlastnictví půdy bylo naopak pro rolníky nežádoucí, protože jednak je svazovalo, jednak je přímo ohrožovalo. V případě neúrody jim hrozila ztráta tohoto majetku a tedy možnost obživy.

2. Dekret o půdě se zabýval jen malou částí zemědělské půdy, která vesměs nebyla v té době obhospodařována. Šlo především o půdu církevní a spekulativní půdu poměščiků. Dekret o půdě v každém případě půdu rolníkům pouze předával do obhospodařování, nikoliv vlastnictví.
Bude prosím nějaký bližší popis tradiční společnosti? Je sice hezké, že je jí těžší pochopit než společnost liberální, ale z výš napsaného o ní nevíme vůbec nic. Pro mě osobně by byl velmi zajímavý popis sovětské společnosti dvacátých a třicátých let. Pokud se dnes k něčemu takovému člověk dostane, je to popis na tolik zatížený ideologií (je jedno zda současnou nebo minulou), že si z toho nic nevybere.
Ano, bude. Ono je to hodně složité a pořád se v tom motám, právě proto jsem raději ten jakžtakž dokončený kus pustil, abych se k němu již nevracel. Budu to asi pouštět po menších částech.
Jen drobná poznámka, Newton právě patří k zakladatelům diferenciálního počtu a tedy i řešení diferenciálních rovnic. Bez tohoto aparátů by se jeho fyzikální teorie nedaly popsat.
Asi jsem nezvolil nejvhodnější formulaci. Jde o to, že takovým poměrně efektním výstupem Newtonovy teorie relativity jsou poměrně jednoduché transformační rovnice. Tehdy se příliš mnoho 'vzdělaných' lidí začalo domnívat, že právě tyto poměrně jednoduché rovnice popisují celý svět okolo nás. Samozřejmě, že oni v nejmenším nevěděli, že toto jsou již jen zjednodušená řešení obecných diferenciálních rovnic, ale přesto toto schéma použili při 'vývoji' liberálního světonázoru.
pepacz
desátník
desátník
Příspěvky: 58
Registrován: 1/10/2007, 17:19
Bydliště: Praha

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od pepacz »

juvi: Asi jsem nezvolil nejvhodnější formulaci. Jde o to, že takovým poměrně efektním výstupem Newtonovy teorie relativity jsou poměrně jednoduché transformační rovnice

Snad Newtonova teorie gravitace ? Nebo jde o Einsteinovu teorii relativity?
Život je krásnej, ale člověk musí být pořád trochu nalitej.
juvi
četař
četař
Příspěvky: 63
Registrován: 24/3/2017, 22:29
Kontaktovat uživatele:

K podstatě sovětského zřízení - praxe

Příspěvek od juvi »

Tato část je ještě poněkud nezralá, ale přiznávám, že dosavadní text je až příliš neúplný, proto přidávám v tomto stavu. Je to možná až moc tvrdé, ale jde o to, uvědomit si důsledky, což je pro liberalizované lidi dost obtížné.

Několik pohledů na rozdíly mezi tradiční a liberální společností
Zkusme předchozí převést do praxe: My jsme zvyklí na existenci zákonů, které striktně vymezují přípustné a nepřípustné a to bez ohledu na podmínky. Problémem je i soudní praxe, která hledí především na formální stránku věci a v zásadě se velmi často nezabývá skutkovou podstatou. Pokud zákon říká, že něco je přípustné, jsme i u soudu schopni si vymoci uplatnění tohoto práva i v podmínkách, kdy to je v protikladu s logikou, nebo-li s tzv. ‚zdravým rozumem‘. Tradiční společnost naproti tomu stanovuje přípustné hranice jednání jinak – váže je na související podmínky (proto ty diferenciální rovnice – okrajové a počáteční podmínky) a středobodem posuzování přípustnosti je skutková podstata.
Velmi snadným příkladem jsou rychlostní omezení v silniční dopravě. V obci 50, mimo ni 90, na dálnici 130. Ale jsou úseky silnic v obcích, kde si řidiči řeknou, že tady nikoho neohrozí a snaží se prosadit názor, že tady o nic nejde a proto se tady měření rychlosti nemá provádět… Přesně toto je přirozené chápání práv a povinností a ony okrajové a počáteční podmínky řešení diferenciálních rovnic. V tuto chvíli upozorňuji, že ve skutečnosti řidiči většinou neakceptují přirozené právo, pouze pod vlivem osobní vztahovačnosti jakousi jeho rádoby přirozenou zpotvořeninu a netýká se to jen těch obcí. Jde o to, že vlivem liberální výchovy jsme již dávno ztratili cit pro rovnost podmínek. V případě těch silnic, když se odpoutám od lidí, se stačí podívat, kolik na silnicích umírá zvířat. A to nezohledňujeme další aspekty, které jsou sice jakoby symbolem pokroku doby, ale ve svém důsledku jsou pro společnost devastační.
Základním regulačním prostředkem tradičního společenského zřízení totiž je již zmíněný všeobecně platný univerzální mravní rámec, který chrání společnost jako takovou, její jednotlivé členy a vlastně ovládá i vztahy mezi různými společenstvími. Tento mravní rámec do značné míry vymezuje možnosti chování jedinců (a v důsledku i celých společenství). Mimo jiné je samozřejmě možné omezit a případně i zabít někoho jiného a jiného živočicha (koneckonců, co je válka, nebo lov?), ale obecně platnou podmínkou přijatelnosti je konání, které bude za následek mít minimální dopady na okolí. A pokud se vrátíme k těm zvířatům na silnicích, je vina jednoznačně na straně lidí a řidičů především. Nemáme prostě právo zvířata takto ve velkém a zcela nesmyslně zabíjet a stejně tak i likvidovat jejich životní prostor. Můžeme zase vzpomenout, jak bílí lidé prosazující kapitalizmus v Severní Americe kromě samotných indiánů vybili i stáda buvolů.
Přirozené společenství samozřejmě není nějakým anarchistickým spolkem, ve skutečnosti mravní rámec poměrně výrazně vymezuje povinnosti jedince. Základní povinností je respekt k ostatním a uznání jejich práv, jako by to byla práva moje. Pokud v tom cítíte ‚miluj bližního svého, jako sebe samého‘, je to správně, ostatně ono Boží desatero je jen jedním z mnoha zjednodušených (a v této podobě tedy do jisté míry liberalizovaných) vyjádření onoho univerzálního mravního rámce. Takže pokud se společenství rozhoduje, musí všichni účastníci respektovat potřeby ostatních. Důsledkem je povaha klíčového rituálu takového jednání – hlasování. Jediným přijatelným výsledkem rozhodovacího procesu totiž je všeobecný souhlas. Vzpomínáte na socialistické reálie a 100% ‚pro‘? To není nějaká socialistická stranická absurdita, ale pouze běžná praxe tradičního společenství!
S výše uvedeným souvisí i povaha přijatého řešení. To je optimalizováno pro potřeby celého společenství a není výsledkem váhy nějakých koalic, jak je zvykem v liberalizované společnosti. Zde je příčina toho, že takovéto společenství může v mnoha rovinách dosahovat podstatně efektivnějšího konání, než liberální společnost, v níž různé osoby a skupiny osob protlačují svoje zájmy bez ohledu na společenské dopady. Na tomto poli lze otevřít celou řadu reálií současné společnosti, která dokazují sice jednotlivé aspekty, ale ve svém rozsahu všeobecnou platnost tohoto postulátu.
Začít můžeme tím, čemu někteří, zcela oprávněně, říkají ‚nemocenský průmysl‘ – úkolem zdravotnictví přestalo být zdraví pacientů, ale pouze maximalizace vlastních zisků. Jsme léčeni, ale ne uzdravováni. Je přímo hrůzné, když si uvědomíme, že doktoři (dnes již velkou většinu z nich nelze nazvat lékaři) pracují pouze s cílem udržet pacienty, aby se vrátili k další návštěvě – a vyinkasovali si své u zdravotní pojišťovny. Vůbec už nemluvím o tom, že farmaceutický průmysl cíleně likviduje takové léčebné prostředky a postupy, které by mohly skutečně vyléčit. Vzpomeňme na pro nás přímo fantastické legendy o tom, že čínští lékaři nebyli placeni za léčení svých pacientů, ale za to, že pacienti zůstávali zdraví. Své k tomu píší (mezi spoustou dalších) např. MUDr. Jan Hnízdil a Jean-Claude Alix.
Podobně bandy mladých pitomců, aniž kdy přičichli k jakékoliv rozumné práci, se snadno nechávají unést nejrůznějšími špinavými ‚proroky‘ a vytvářejí nátlaková hnutí bez jakékoliv znalosti věci. Tak zde máme pověstné ‚sluníčkáře‘ a ‚pravdoláskaře‘, různé ‚homo-‘, ale i bojovníky IS. Ti jejich vůdcové, ale vůbec i ta ve svém důsledku pakáž, kterou ovládají, se v nejmenším nezajímají o nějaké společenské potřeby a tímto způsobem pouze rozvracejí společnost. Zcela amorální osobnosti se svými destrukčními představami dostávají prostor ve sdělovacích prostředcích a dál tlačí na prosazování primitivního liberalizmu.
V této souvislosti máme i odpověď, proč v dobách socializmu u nás neexistovaly výstřelky tohoto typu. Jednoduše proto, že univerzální mravní rámec omezoval výskyt takovýchto extrémistických názorů a ani neumožňoval jejich podporu a šíření. Říkalo se tomu cenzura, ale správnější je napsat samocenzura. Proto se ve společnosti nemohli etablovat lidé typu Sorose, který mohutně investuje do nejrůznějších aktivit tohoto spektra. Přitom dnes v podstatě žádnému státníkovi té (jejich slovy) ‚pokrokové‘ EU vůbec nevadí, že podobné záležitosti rozbíjejí společnost, na jejíž vládě se osobně podílejí.
Mohl bych takto pokračovat dlouho, ale uvedu již jen naše chování ke svému okolí. Stavíme hromadu silnic a dálnic, vyrábíme spousty odpadků – které pouze nechceme vidět na svém vlastním dvorku, stejně jako nám vadí náklaďáky projíždějící před naším domem – ale už ne ty, co jedou v lese za městem. O tom, jak takto devastujeme celou živou přírodu, ani nemá cenu psát. Na devastaci přírody přitom mají velký podíl i tzv. ‚ekoteroristé‘, kteří se etablovali do podoby různých ‚zelených‘ hnutí. Pověstná ‚madam Biomasa‘ a její choť jsou odstrašujícím příkladem.
Univerzální platnost mravního rámce je vlastně předpokladem stability společenství a je to to, co liberálové s hrůzou označují jako totalitu. Totalitu vůbec nedefinovali nějací příslušníci SNB, nebo členové nějaké komunistické strany. Totalita znamená pouze a jenom totální podřízení jedince univerzálnímu mravnímu rámci. To je ovšem pro společenské elity nepřijatelné. Ony chtějí pouze spokojeně žít na účet společnosti a nemají zájem předkládat nějaké účty ze své, velmi často buď špinavé, nebo vyloženě destruktivní činnosti.

Ještě si vzpomeňme na povahu zákonů doby socializmu. Byly jakoby vágní, ale na druhé straně soudy byly zdánlivě. Jenomže přesně takto by měly vypadat zákony i jejich uplatňování. Zákon nemůže mít povahu striktního výčtu, co lze a co ne, protože tím se sám v sobě utopí – takových příkladů dnes máme spoustu. Zákon má jen definovat nějaký přípustný rámec, ale soudy musí přihlížet ke konkrétním aspektům událostí. Každý konkrétní případ má samozřejmě jisté pragmatické hranice, které jsou velmi často vzdálené od těch krajních mezní daných zákonem. Faktický legální prostor i tak zůstává v tradiční společnosti podstatně širší, než v liberalizované společnosti již jen proto, že je stanoveno podstatně méně pravidel a jejich výklad se přizpůsobuje situaci.

Rozdíl mezi teorií a praxí
Lenin, Stalin a posléze i Berija dokázali vytvořit velice dobře fungující společnost tradiční koncepce. Jenomže širší členská základna bolševiků, ve velké míře pocházející z ostatních (vyloženě liberálních) stran, v nejmenším nepochopila principy fungování společnosti, jejíž byli členy a na jejímž budování se významnou měrou podíleli. Lidé, jako Lenin, Stalin a Berija byli přetíženi prací a nemohli se věnovat studiu a propagaci principů společnosti. Ti ostatní potom vlastně ani nechápali, o co jde. Zvládali pouze liberální ideje a pouze na nich dokázali stavět. To se stalo příčinou pádu socialistického tábora i samotného SSSR.
Když se Rusko vydalo cestou budování sovětské společnosti, vystavilo se tím ohromnému tlaku v té době již v Evropě převažujících liberálních společenství, především jejich nejvyšší kasty – velkým nadnárodních bankéřů. Tento tlak vlastně neustoupil do té doby, dokud se jim nepodařilo SSSR zlikvidovat. Když asi o desetiletí později došlo k obrodě Ruska do jisté míry založené na tradičních-sovětských principech, všestranný tlak na Rusko zase začal narůstat (zvenčí i zevnitř). Příkladem je Navaľnyj, člověk těšící se v Rusku nejvyššímu ‚antiratingu‘. Přestože je nesmírně nepopulární, získává velké prostředky a realizuje nákladné akce, kterými pouze vyvolává zášť a nepořádek. Uvádí se, že jej přesně za tímto účelem financují ruští liberálové. Něco podobného, jako u nás podobně destruktivní Kalousek, který má u sdělovacích prostředků podstatně větší prostor, než by odpovídalo jeho volebním preferencím.
Chruščov, sám typický představitel ‚rudé šlechty‘ a primitiv, vlastně typický představitel ‚elit‘, se nakonec z nějakého důvodu zcela podrobil liberálům a fakticky sovětské zřízení zlikvidoval. To, co následovalo po něm, již je čistokrevnou liberalizovanou společností se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Nezbytnou podmínkou bylo pomluvení svého předchůdce, které také napomohlo utichnout podezřením na vraždu Stalina (která byla nejspíše dílem Chruščovových kamarádů). Proto dnes v žádném případě nemůžeme vztahovat naše zkušenosti s tzv. ‚socializmem‘ na sovětskou-tradiční společnost. Ta skončila před více, než 60 léty. Soudobé povědomí o ní se přitom zakládá na informacích právě Chruščova a jeho kumpánů – tehdejších a již tehdy liberálních elit. Tito lidé to skutečně měli za Stalina těžké – Stalin je nutil pracovat a omezoval jejich nenažranost a proto mu nemohli přijít na jméno. Přitom právě Chruščov za pomoci svých kamarádů vytvořil onu nesmyslnou totalitní diktaturu, za kterou se socializmus považuje dodnes.

V této souvislosti ještě připomenu, že ač absolvent socialistického školství, tato zjištění jsou pro mě zcela nová. V dobách socializmu jsme se nic z toho vlastně neučili.

Bude následovat ještě jedna část věnovaná boji liberálů a tradiční společnosti. To mi však bude ještě několik dní trvat.
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Alfik »

FdV píše: Jen drobná poznámka, Newton právě patří k zakladatelům diferenciálního počtu a tedy i řešení diferenciálních rovnic. Bez tohoto aparátů by se jeho fyzikální teorie nedaly popsat.
A ty jsi "ňůtonovec", nebo "lajbnicovec"?
A děláš odsazení mezerníkem, nebo tabelátorem? :mrgreen:
A co na to Ježek v peci? :D tedy abych byl přesný - jaký má vliv tento spor a sama znalost dif. počtu na občinné používání půdy v carském Rusku? :eek: A znal car báťuška vůbec diferenciální počty?
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Bublifuk »

juvi píše:Začít můžeme tím, čemu někteří, zcela oprávněně, říkají ‚nemocenský průmysl‘ – úkolem zdravotnictví přestalo být zdraví pacientů, ale pouze maximalizace vlastních zisků. Jsme léčeni, ale ne uzdravováni. Je přímo hrůzné, když si uvědomíme, že doktoři (dnes již velkou většinu z nich nelze nazvat lékaři) pracují pouze s cílem udržet pacienty, aby se vrátili k další návštěvě – a vyinkasovali si své u zdravotní pojišťovny. Vůbec už nemluvím o tom, že farmaceutický průmysl cíleně likviduje takové léčebné prostředky a postupy, které by mohly skutečně vyléčit. Vzpomeňme na pro nás přímo fantastické legendy o tom, že čínští lékaři nebyli placeni za léčení svých pacientů, ale za to, že pacienti zůstávali zdraví. Své k tomu píší (mezi spoustou dalších) např. MUDr. Jan Hnízdil a Jean-Claude Alix.
Podobně bandy mladých pitomců, aniž kdy přičichli k jakékoliv rozumné práci, se snadno nechávají unést nejrůznějšími špinavými ‚proroky‘ a vytvářejí nátlaková hnutí bez jakékoliv znalosti věci. Tak zde máme pověstné ‚sluníčkáře‘ a ‚pravdoláskaře‘, různé ‚homo-‘, ale i bojovníky IS. Ti jejich vůdcové, ale vůbec i ta ve svém důsledku pakáž, kterou ovládají, se v nejmenším nezajímají o nějaké společenské potřeby a tímto způsobem pouze rozvracejí společnost. Zcela amorální osobnosti se svými destrukčními představami dostávají prostor ve sdělovacích prostředcích a dál tlačí na prosazování primitivního liberalizmu.
V této souvislosti máme i odpověď, proč v dobách socializmu u nás neexistovaly výstřelky tohoto typu. Jednoduše proto, že univerzální mravní rámec omezoval výskyt takovýchto extrémistických názorů a ani neumožňoval jejich podporu a šíření. Říkalo se tomu cenzura, ale správnější je napsat samocenzura. Proto se ve společnosti nemohli etablovat lidé typu Sorose, který mohutně investuje do nejrůznějších aktivit tohoto spektra. Přitom dnes v podstatě žádnému státníkovi té (jejich slovy) ‚pokrokové‘ EU vůbec nevadí, že podobné záležitosti rozbíjejí společnost, na jejíž vládě se osobně podílejí.
Mohl bych takto pokračovat dlouho, ale uvedu již jen naše chování ke svému okolí. Stavíme hromadu silnic a dálnic, vyrábíme spousty odpadků – které pouze nechceme vidět na svém vlastním dvorku, stejně jako nám vadí náklaďáky projíždějící před naším domem – ale už ne ty, co jedou v lese za městem. O tom, jak takto devastujeme celou živou přírodu, ani nemá cenu psát. Na devastaci přírody přitom mají velký podíl i tzv. ‚ekoteroristé‘, kteří se etablovali do podoby různých ‚zelených‘ hnutí. Pověstná ‚madam Biomasa‘ a její choť jsou odstrašujícím příkladem.
Univerzální platnost mravního rámce je vlastně předpokladem stability společenství a je to to, co liberálové s hrůzou označují jako totalitu. Totalitu vůbec nedefinovali nějací příslušníci SNB, nebo členové nějaké komunistické strany. Totalita znamená pouze a jenom totální podřízení jedince univerzálnímu mravnímu rámci. To je ovšem pro společenské elity nepřijatelné. Ony chtějí pouze spokojeně žít na účet společnosti a nemají zájem předkládat nějaké účty ze své, velmi často buď špinavé, nebo vyloženě destruktivní činnosti.
Pane kolego, tímto jste to (pro mne) bohužel úplně zazdil... Proč si to myslím?
Ad zdravotnictví: jakkoli do jisté míry mohu souhlasit s "průmyslovou formou" současného systému, pak se k léčení dostane mnohem více lidí. Víte Vy vůbec, že v ČSSR byli (zcela oficiálně, neb vyhláškami MZ) vyloučeny celé skupiny obyvatel třeba z transplantací. Byl jste diabetik, byť lehký a měl problémy s ledvinami? Neměl jste šanci, byl jste vyloučen, neb nárok měli jen jinak zdraví + zasloužilí členové strany a společenských organizací NF. Mě to tedy přijde mnohem odpudivější, než současný stav, připouštím, že jde o věc názoru.
b) životní prostředí: tak zde netřeba komentáře k tomu, kam to "univerzální mravní rámec" dotáhl. Nadprodukce odpadů je samozřejmě negativním jevem současné společnosti, ale ve srovnání s předchozím režimem je to selanka, zkuste si najít, jak to vypadalo třeba v severních Čechách.
c) Soros, sluníčkáři, ekoteroristé - tohle snad na Palbu opravdu nepatří...
Shrnuji, že jsem čekal možná kontroverzní, leč jinak solidní práci, opřenou o fakta. Citovaný (poměrně dlouhý a ucelený) text není ani solidní, ani faktografický. Takže končím.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Polarfox »

juvi píše:Mohl bych takto pokračovat dlouho
Možná bych uvítal, kdyby jste se spíše krátce teleportoval v prostoru a čase a strčil hlavu do nějaké předlistopadové výpusti, která zásobovala naše vodní toky nějakou po květinách vonící mnohabarevnou (taktéž asi inspirace květinami) tekutinou až hmotou. V tu chvíli by jste možná konečně byl tak zdravý, že by jste měl od dnešního zkaženého homo a sluníčkového světa konečně klid...a my taktéž (od vás).

PS: Nepřeji nikomu nic zlého, ale jsme tu na serveru o historii a vojenství a ne stránkách stalinistického/komunistického fanklubu. Jako obyčejná osoba a ne moderátor si myslím, že by jste s tím vším již konečně mohl jít tam, kam slunce nesvítí...
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od kenavf »

Bublifuk píše:
juvi píše:..... Citovaný (poměrně dlouhý a ucelený) text není ani solidní, ani faktografický. Takže končím.
Ja sa vždy dostanem len za slovo "juvi" a viac už nezvládam.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Franz Trubka »

Lepsi se to napsat nedalo,Polare.
Ja uz jsem opatrny,abych napsal,ze neco na Palbu nepatri,ale tyhlety pseudo vedecke rozbory
jsou desive.K cemu to tady je?
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
Barrymore
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 407
Registrován: 11/4/2006, 17:33

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Barrymore »

juvi: "Důsledkem je povaha klíčového rituálu takového jednání – hlasování. Jediným přijatelným výsledkem rozhodovacího procesu totiž je všeobecný souhlas." Sorry, ale tohle tvrzení roznese na kopytech posluchač jedné poloviny semestru teorie her.

Jenom dotaz: Chceš obohatit zdejší fórum nebo děláš reklamu na svou oslavu Stalina na stránách pospolne.cz, aby se na ně někdo vůbec podíval? Jestli ho chceš skutečně obohatit, pak navrhuji stručněji, aby to nevypadalo jako výsledek duševní onanie grafomana trpícího nespavostí. A taky by to chtělo trošku proložit fakty a tvrzeními neodporujícími skutečnosti. Na "nové ruské historiky" rozhodně nespoléhej jako na pramen všeho moudra.
A Mistr Sun pravil: "Pokud nebyly povely dosti jasné, rozkazy dosti srozumitelné, pak je to chyba hlavního velitele."
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Polarfox »

Franz Trubka píše:Lepsi se to napsat nedalo,Polare.
Ja uz jsem opatrny,abych napsal,ze neco na Palbu nepatri,ale tyhlety pseudo vedecke rozbory
jsou desive.K cemu to tady je?
K tomu, co píše níže pod tebou Barrymore. V lepším případě...

Což znamená totálně k h...u, když už budu sprostej. Nevidím jediný důvod, proč konkrétně tomuto člověku poskytnout Palbu jako prezentační prostor pro jeho úchylárny, korektnost nekorektnost. Pokud se ometá v ostatních tématech a někdo se s ním vůbec hodlá bavit a alespoň vzdáleně k věci, tak budiž, ale tohle téma je zcela mimózní a nemá tu dle mého co dělat.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
arten
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2707
Registrován: 10/3/2010, 01:30

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od arten »

Toto sú úplné bláboly... Zmes nezmyslov, hlúpostí a konšpirácií. Takéto niečo nech si dotyčný publikuje na svojom konšpiračnom serveri, na Palbe to nemá čo hľadať!
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4131
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Alfik »

Ale no tak - aspoń je sranda, ne :razz:
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: K podstatě sovětského zřízení - úvod a teorie

Příspěvek od Pátrač »

Začínám mít tohoto tématu dost.

Jsem člověk, který od svých 14,5 roku na dvou vojenských školách musel a tedy studoval teorii marxismu leninismu. Jsem tedy kovaný marxista leninovec, i státní zkoušku z tohoto předmětu mám výtečně. Já tomu totiž dokonce věřil.

S plnou odpovědností si troufám tvrdit, že moje osobní zkušenost s fenoménem socialismu je tristní, rodinná ne tak moc a bohužel mám vážné výhrady k tomu, co se děje i dnes.

Vidím ale věc takto: Socialismus a jeho vyšší stadium komunismus je naprosto zkrachovalý sociálně ekonomický experiment lidských dějin, který vycházel z naprosto zrůdného předpokladu, že aby bylo možno nastolit skvělou budoucnost, je potřeba vyvraždit nebo potlačit jakékoliv odpůrce, kteří omítají chápat, že je potřeba člověka ožebračit, totálně ponížit a nebo i zabít například jen proto, že vlastní 5 hektarů pole, na kterých dře jak magor. Představa, že se lidé pod diktaturou proletariáltu vzdají všeho, co někdy generace budovali, a budou jásat jak se mají dobře když zchudnou, je důkaz toho, že socialismu nemohl uspět - je totiž proti zdravém rozumu.

Komunismus v praxi funguje v jediné zemi na světě a je to ekonomická forma hospodaření zvaná KIBUC v Izraeli. Socialismu potom odpovídá forma hospodaření MOŠAV tamtéž. Jenže tam se k tomu lidé rozhodli naprosto dobrovolně a udržují to naprosto dobrovolně už čtvrtou generaci. Nikdo nebyl nucen, usmrcen ani perzekvován. Proto všechny komunistické strany celého světa Izrael nenáviděly a nenávidí. Ukázal v praxi jedinou správnou cestu - dobrovolnost, nikoliv násilí.

Juvi:

Stejně blbý jsem byl dlouhá léta i já sám.

Chceš-li takto blbý být i Ty a to i v dnešní době, je to Tvoje volba.

Pro zbytek světa:

To co zde kolega Juvi vložil je v jádře z mého pohledu naprostý blábol. Motivaci jeho sepsání nehodlám zkoumat, ani nehodlám připustit, že Palba.cz bude pro veřejnost fórem, kde se obhajují zločiny stalinismu, komunismu a socialismu.

Jsem autor mnoha prací, které jsou relativně kvalitní a slouží ke studiu a poznání. Jsem i autorem prací, které jsou obdobně kontroverzní. Ale nikdy neobhajují zločin. Stejně jako já zde pracují další autoři a je to tvrdá práce, zadarmo a s jedinou odměnou zájmu, diskuse a pochvaly od kolegy.

Juvi, při vší úctě k Tobě, toto sem nepatří. Není to o svobodě slova, není to o netoleranci či umlčování nepohodlných. Když budeš v jiných vláknech vojensko-historického charakteru či technického obsahu diskutovat, přinášet informace, jsi vítán s otevřenou náručí.

To co jsem četl v tomto článku je pro mě to samé, jako bych připustil správnost holocaustu. Sepsal jsi apologetiku na téma počátky světlých zítřků, které byli národům Sovětského svazu a jeho spojencům sebrány. S tím ale kolego musíš jinam.

Téma zamykám a tím pro mě i Palbu cz končí. Prosím adminy aby rozhodli jak s ním naložit dál. Jeho potenciál je nulový, ale Palbu.cz vážně poškozuje v důvěryhodnosti. Je mi líto.

Alfiku pro zasmání mám Tučňáky z Madagaskaru.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Zamčeno

Zpět na „SSSR“