Proboha napsat Švícarsku, to by mě teda nenapadlo. Pokud nevím tak raději napíšu Schweiz nebo Helvetia.
Pravopisných chyb si většina povšimne jako prvních, poznamená to potom obsah příspěvku.
ROK 1938 - Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Moderátor: Zemakt
Samozřejmě, pravopis je základ, ale určitě jsi již někdy četl o dysortografii.
Vzhledem k tomu, že je to dědičné a je předpoklad, že Johan je potomkem nějakého šlechtického rodu (tj. spíše zesílení poruchy příbuzenskými sňatky), měj s tím shovívavost. Určitě si nainstaluje Firefox a doinstaluje "České slovníky pro kontrolu pravopisu 1.0", které podobné do očí bijící hrubky zachytí.
Vzhledem k tomu, že je to dědičné a je předpoklad, že Johan je potomkem nějakého šlechtického rodu (tj. spíše zesílení poruchy příbuzenskými sňatky), měj s tím shovívavost. Určitě si nainstaluje Firefox a doinstaluje "České slovníky pro kontrolu pravopisu 1.0", které podobné do očí bijící hrubky zachytí.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Za pravopisné chyby se omlouvám. Ke svému původu se nebudu vyjadřovati, protože by to mohlo být vnímáno jako porušení pravidel "Palbou" požadovaných 
Vím, že jsem chyb udělal více (např. oslý/í můstek) a nalézám je až příliš pozdě či vůbec. Rosomák celkem trefil hřebík na hlavičku-jsem silný dislectik a disgrafik, takže slibuji, že se budu i nadále snažit svá pochybení zarazit včas, ale úspěšnost 100% slíbiti nemohu. Co se pravopisných programů týče-využívám počítač v zaměstnání (práci mám nárazovou, takže se nejedná o porušení pracovní morálky) a jejich instalace tak není věcí mého rozhodnutí. Za pochopení a shovívavost předem děkuji.
ad. Rosomák a Alchymista:
Alchymista na to celkem kápnul. ČSR je nutno vnímat v kontextu doby. Byla sice nepopiratelně nejdemokratičtějším státem centrální Evropy, ale nebyla demokracií v plném smyslu toho slova. Třeba právě kontrola tisku (a svoboda projevu vůbec) v ní "požívala" mnohem větší, důslednější a ostřejší kontroly než v onom často zmiňovaném R-U. Dále si musíme uvědomit, že Locarno u nás bylo presentováno jako úspěch ČS diplomacie. Jen zasvěcení měli představu o průšvihu a jeho rozsahu. Takže platí, že i tehdy byla (tehdejší) média velmi "vztřícná" vládním garniturám, které se navíc neměnily-nebo měnily jen málo. Co tehdy zvládal zákaz a úředníci nominovaní politickými stranami
to dnes ovšem řeší úplatky a politické hrozby mafiánského ražení 
Co je lepší?
ad. hydrostar:
Vyjádřit se stručně k problematice staré monarchie je, v podstatě, nemožné. Přesto se vynasnažím. Hodnoťme prosím Karla I.(a posledního ) v kontextu jeho politiky. Rovnoprávnost slovanských národností nejen v Předlitavsku prosazoval prakticky od prvopočátku. Spolu s Františkem-Ferdinandem patřil k tkzv. proslovanským Habsburgům. A proč nedošlo k narovnání česko-rakouskému ve stejnou chvíli, kdy došlo k narovnání uhersko-rakouskému. Příčiny jsou v zásadě 2: Jednak to byly příčiny politické (mohu-li se dohodnou s 1-ním, nebudu se dohadovat se 2-ma), stará monarchie dělala politiku sice až suchopárně, ale velmi pragmaticky (mimochodem-opačný přístup dneška mi nepříjde býti lepším). A jednak-otevřeně řečeno-koncem 60-tých let 19.stol.na narovnání česká společnost prostě ještě neměla potenciál.
Národní obrození totiž není fenoménem samo o sobě. Podobný proces prodělávají skoro všechny národy (minimálně) Evropy. Fenomenální je jeho rychlost. Opět-sledujme dějinou linii: Na počátku 19.století (v jeho 20-tých a spíše až 30-tých) letech se česká společnost stává průmyslovou. Ve 40-tých letech nastoluje 1.politicko-národní (byť nerealisovatelné!) požadavky a v 1.polovině 80-tých let se Čeština v království stává úředním jazykem (tedy jedním z úředních jazyků). Během 2-ou generací vznikl politický národ s celospolečenskou základnou. A do konce 19.století se z něj stává jedna z rozhodujících sil staré říše! Politicky, vojensky i hospodářsky!
Co se týče loajality...? Na konci 1.sv.v.ze zákopů prostě (beztrestně!) odcházejí domů Maďaři. V pravidelných útvarech na jejich místo nastupují, pochodovým krokem, Češi. Maďaři si klepou (doslova-prosím!) na čela. Češi a Slováci byli hodnoceni jako jedni z nejloajálnějších vojáků mocnářství. Spolehlivější bylï již pouze Bosňáci. Odhlédněme od propagandy. V Čechách a na Slovensku bylo mobilisováno něco přes 1 000 000 vojáků. ČS legie tvořilo něco kolem 100 000 až 120 000 ozbrojenců. Rozbor následně ukazuje, že jen cca.20 000 až 25 000 bylo přeběhlíků (ostatní=národnostní komunity v zahraničí) a z nich velká část přichází z ruských zajateckých táborů. Ti sami často přiznávali, že na frontě měli mnohem větší šanci na přežití (Rusko sice nebylo SSSR, ale jeho zásobování se hroutilo-zajatecké tábory se pak, samozřejmě, nalézaly na spodních příčkách zájmu). Nepopírám nadšené uvítání TGM, ale jsou zde i úvahy historiků, že by tak byl na konci války uvítán každý "mírostrůjce". Toto není MÁ úvaha, nemám pro hodnocení dostatek informací! Jen upozorňuji, že i o tom se diskutuje.
A konečně R-U fungovalo mnohem lépe a stabilněji, než cokoliv, co přišlo po té. Já zastávám názor, že tkzv.následnický systém, jak ho vidíme dnes, dokonce přímo a zcela jednoznačně prostě nefunguje. A podotýkám, že ještě roku 1917 vyslovují R-U věrnost poslanci DEMOKRATICKY zvolení ve VELMI DEMOKRATICKÉM prostředí!
Spojení Čechů a Slováků, před rokem 1918 (necháme-li stranou právě starou říši), proběhlo naposledy za Mojmírovců, a to ohněm a mečem. Ve srovnání s tím jsou Jagelonci, pro Poláky, Ukrajince i (tehdy tak předkládáno) Čechoslováky, čerstvou historickou vzpomínkou s velmi mírovým programem
Ale to co jsem tím předně chtěl ukázat je, že centrální Evropa buď má "vlastní" velmocenský středobod-nebo je drcena velmocenskými kameny rusko-německé mlejnice. To věděly i "maritivní" velmoce po 1.sv.v.Bohužel se jim však nepodařilo najít shodu. Dále jsem chtěl poukázat na to, že na mírové konferenci zněl hlas "středoevropských kmenových náčelníků" (a jinak vnímáni nebyli) velmi, ale velmi, slabě. To co mne ovšem "hnětá" nejvíce je FAKT, že i "naši náčelníci" znali potřebu "vlastního velmocenského středobodu" a na tenhle stěžejní zájem svých národů se zvesela vydlábli!
A maličkost závěrem. Republiku-jakoukoliv bych já fakt neprosazoval, ale R-U bylo běžnou constituční monarchií s úrovní demokrcie k níž se myslím stále jen nepříliš přibližujeme.
Vím, že jsem chyb udělal více (např. oslý/í můstek) a nalézám je až příliš pozdě či vůbec. Rosomák celkem trefil hřebík na hlavičku-jsem silný dislectik a disgrafik, takže slibuji, že se budu i nadále snažit svá pochybení zarazit včas, ale úspěšnost 100% slíbiti nemohu. Co se pravopisných programů týče-využívám počítač v zaměstnání (práci mám nárazovou, takže se nejedná o porušení pracovní morálky) a jejich instalace tak není věcí mého rozhodnutí. Za pochopení a shovívavost předem děkuji.ad. Rosomák a Alchymista:
Alchymista na to celkem kápnul. ČSR je nutno vnímat v kontextu doby. Byla sice nepopiratelně nejdemokratičtějším státem centrální Evropy, ale nebyla demokracií v plném smyslu toho slova. Třeba právě kontrola tisku (a svoboda projevu vůbec) v ní "požívala" mnohem větší, důslednější a ostřejší kontroly než v onom často zmiňovaném R-U. Dále si musíme uvědomit, že Locarno u nás bylo presentováno jako úspěch ČS diplomacie. Jen zasvěcení měli představu o průšvihu a jeho rozsahu. Takže platí, že i tehdy byla (tehdejší) média velmi "vztřícná" vládním garniturám, které se navíc neměnily-nebo měnily jen málo. Co tehdy zvládal zákaz a úředníci nominovaní politickými stranami
to dnes ovšem řeší úplatky a politické hrozby mafiánského ražení Co je lepší?ad. hydrostar:
Vyjádřit se stručně k problematice staré monarchie je, v podstatě, nemožné. Přesto se vynasnažím. Hodnoťme prosím Karla I.(a posledního
) v kontextu jeho politiky. Rovnoprávnost slovanských národností nejen v Předlitavsku prosazoval prakticky od prvopočátku. Spolu s Františkem-Ferdinandem patřil k tkzv. proslovanským Habsburgům. A proč nedošlo k narovnání česko-rakouskému ve stejnou chvíli, kdy došlo k narovnání uhersko-rakouskému. Příčiny jsou v zásadě 2: Jednak to byly příčiny politické (mohu-li se dohodnou s 1-ním, nebudu se dohadovat se 2-ma), stará monarchie dělala politiku sice až suchopárně, ale velmi pragmaticky (mimochodem-opačný přístup dneška mi nepříjde býti lepším). A jednak-otevřeně řečeno-koncem 60-tých let 19.stol.na narovnání česká společnost prostě ještě neměla potenciál.Národní obrození totiž není fenoménem samo o sobě. Podobný proces prodělávají skoro všechny národy (minimálně) Evropy. Fenomenální je jeho rychlost. Opět-sledujme dějinou linii: Na počátku 19.století (v jeho 20-tých a spíše až 30-tých) letech se česká společnost stává průmyslovou. Ve 40-tých letech nastoluje 1.politicko-národní (byť nerealisovatelné!) požadavky a v 1.polovině 80-tých let se Čeština v království stává úředním jazykem (tedy jedním z úředních jazyků). Během 2-ou generací vznikl politický národ s celospolečenskou základnou. A do konce 19.století se z něj stává jedna z rozhodujících sil staré říše! Politicky, vojensky i hospodářsky!
Co se týče loajality...? Na konci 1.sv.v.ze zákopů prostě (beztrestně!) odcházejí domů Maďaři. V pravidelných útvarech na jejich místo nastupují, pochodovým krokem, Češi. Maďaři si klepou (doslova-prosím!) na čela. Češi a Slováci byli hodnoceni jako jedni z nejloajálnějších vojáků mocnářství. Spolehlivější bylï již pouze Bosňáci. Odhlédněme od propagandy. V Čechách a na Slovensku bylo mobilisováno něco přes 1 000 000 vojáků. ČS legie tvořilo něco kolem 100 000 až 120 000 ozbrojenců. Rozbor následně ukazuje, že jen cca.20 000 až 25 000 bylo přeběhlíků (ostatní=národnostní komunity v zahraničí) a z nich velká část přichází z ruských zajateckých táborů. Ti sami často přiznávali, že na frontě měli mnohem větší šanci na přežití (Rusko sice nebylo SSSR, ale jeho zásobování se hroutilo-zajatecké tábory se pak, samozřejmě, nalézaly na spodních příčkách zájmu). Nepopírám nadšené uvítání TGM, ale jsou zde i úvahy historiků, že by tak byl na konci války uvítán každý "mírostrůjce". Toto není MÁ úvaha, nemám pro hodnocení dostatek informací! Jen upozorňuji, že i o tom se diskutuje.
A konečně R-U fungovalo mnohem lépe a stabilněji, než cokoliv, co přišlo po té. Já zastávám názor, že tkzv.následnický systém, jak ho vidíme dnes, dokonce přímo a zcela jednoznačně prostě nefunguje. A podotýkám, že ještě roku 1917 vyslovují R-U věrnost poslanci DEMOKRATICKY zvolení ve VELMI DEMOKRATICKÉM prostředí!
Spojení Čechů a Slováků, před rokem 1918 (necháme-li stranou právě starou říši), proběhlo naposledy za Mojmírovců, a to ohněm a mečem. Ve srovnání s tím jsou Jagelonci, pro Poláky, Ukrajince i (tehdy tak předkládáno) Čechoslováky, čerstvou historickou vzpomínkou s velmi mírovým programem
Ale to co jsem tím předně chtěl ukázat je, že centrální Evropa buď má "vlastní" velmocenský středobod-nebo je drcena velmocenskými kameny rusko-německé mlejnice. To věděly i "maritivní" velmoce po 1.sv.v.Bohužel se jim však nepodařilo najít shodu. Dále jsem chtěl poukázat na to, že na mírové konferenci zněl hlas "středoevropských kmenových náčelníků" (a jinak vnímáni nebyli) velmi, ale velmi, slabě. To co mne ovšem "hnětá" nejvíce je FAKT, že i "naši náčelníci" znali potřebu "vlastního velmocenského středobodu" a na tenhle stěžejní zájem svých národů se zvesela vydlábli!A maličkost závěrem. Republiku-jakoukoliv bych já fakt
neprosazoval, ale R-U bylo běžnou constituční monarchií s úrovní demokrcie k níž se myslím stále jen nepříliš přibližujeme.Je skutečně otázkou, proč od Jagelonců jsme se tak rozešli s Polskem. Je pravdou, že Jagelonci vládli z Budína a české země navštívili pouze sporadicky (Ludvík pouze jednou), ale historicky k sobě máme nejblíž - bohužel politika se mezi našimi zeměmi vyvíjely nepříliš dobře - možná zákulisní snaha Německa, možná hloupost politiků...
Jinak je velmi zajímavé jak se chovala česká šlechta - stavové - formálně neuznávali dědické nároky Ferdinanda I. (dynastická smlouva mezi Vladislavem Jagellonským a císařem Maxmiliánem Habsburským o sňatku jejich dětí a vzájemném nástupnictví), ale najednou 8. října 1526 český sněm jednomyslně volí českým králem FERDINANDA I. HABSBURSKÉHO.
Moravské a Slezské stavy marně protestují, kolo dějin je již otočeno. Po ztrátě priviligeí někteří protestují, ale nový král vládne pevnou rukou.
V souvislosti s následnou rekatolizací a ztrátou garantovaných výsad a privilegií je jasné, proč se vládcům historicky nevěřilo a proč nebyla snaha o obnovu jakékoliv formy monarchie. Proč se ČSR ale nestalo takovou demokracií jako USA (ač podobná ústava byla připravena) je jiná otázka.
Jinak je velmi zajímavé jak se chovala česká šlechta - stavové - formálně neuznávali dědické nároky Ferdinanda I. (dynastická smlouva mezi Vladislavem Jagellonským a císařem Maxmiliánem Habsburským o sňatku jejich dětí a vzájemném nástupnictví), ale najednou 8. října 1526 český sněm jednomyslně volí českým králem FERDINANDA I. HABSBURSKÉHO.
Moravské a Slezské stavy marně protestují, kolo dějin je již otočeno. Po ztrátě priviligeí někteří protestují, ale nový král vládne pevnou rukou.
V souvislosti s následnou rekatolizací a ztrátou garantovaných výsad a privilegií je jasné, proč se vládcům historicky nevěřilo a proč nebyla snaha o obnovu jakékoliv formy monarchie. Proč se ČSR ale nestalo takovou demokracií jako USA (ač podobná ústava byla připravena) je jiná otázka.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Opět se začínáme trochu vzdalovat od tématu, ale na krátko-proč ne 
Co se týče monarchismu, před založením ČSR, byl až nečekaně silný. Dokonce většina legionářů, to jest všichni ti z Ruska a Itálie (bez toho, že bych nyní a tady diskutoval o tom odkud do legií přicházejí a /v jejich osobní rovině/ proč tak činí), jsou verbováni s tím, že:"... budeme mít svého krále... !"
Vznik republiky je opravdu až nečekaně úzce (a myslím, že více, než by se nám mělo líbit) spjat s osobními ambicemi a i ideologickými východisky TGM a Beneše. Navíc zde hrála svoji roli F, která republiky velmi, po válce, prosazovala. To bylo zřejmě způsobeno opravdu jen jakýmsi jejím traumatem, když byla, jako republika v monarchistické Evropě, prakticky celé 19.století isolována (nebo alespoň v problematickém postavení). Náš politický systém ten francouzský pak
až nápadně kopíruje. A již víme, že ten se neosvědčil právě i v té F. U nás stále přetrvává-co z toho plyne ???
K nástupu Habsburgů roku 1526 a jejich setrvání na trůně se vyjádřím zcela jistě ve "své šňůře" později. Ale věřte, že to bylo naprosto jednoduché, ba dokonce mírně přízemní.
Co se týče monarchismu, před založením ČSR, byl až nečekaně silný. Dokonce většina legionářů, to jest všichni ti z Ruska a Itálie (bez toho, že bych nyní a tady diskutoval o tom odkud do legií přicházejí a /v jejich osobní rovině/ proč tak činí), jsou verbováni s tím, že:"... budeme mít svého krále... !"Vznik republiky je opravdu až nečekaně úzce (a myslím, že více, než by se nám mělo líbit) spjat s osobními ambicemi a i ideologickými východisky TGM a Beneše. Navíc zde hrála svoji roli F, která republiky velmi, po válce, prosazovala. To bylo zřejmě způsobeno opravdu jen jakýmsi jejím traumatem, když byla, jako republika v monarchistické Evropě, prakticky celé 19.století isolována (nebo alespoň v problematickém postavení). Náš politický systém ten francouzský pak
až nápadně kopíruje. A již víme, že ten se neosvědčil právě i v té F. U nás stále přetrvává-co z toho plyne ???K nástupu Habsburgů roku 1526 a jejich setrvání na trůně se vyjádřím zcela jistě ve "své šňůře" později. Ale věřte, že to bylo naprosto jednoduché, ba dokonce mírně přízemní.
Ano, republikový model prosazovaný Francií je velmi neefektivní na řízení. Monarchie, nebo prezident se silným mandátem nemusí ztrácet čas zákulisními boji v parlamentu a slibováním protichůdným zájmům všem skupinám, kteří jej zvolí.
Buď je to skutečně silná osobnost se silným mandátem a je jedno, zda-li je to král nebo prezident. Nebo je to politik, který je v zajetí vlastních dogmat.
Buď je to skutečně silná osobnost se silným mandátem a je jedno, zda-li je to král nebo prezident. Nebo je to politik, který je v zajetí vlastních dogmat.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Souhlas. Já vidím spíše výhody (pro naší potřebu říkejme) krále než presidenta. I přímo volený president je závislý na některé z politických formací (konečně viz USA dnes) a dík omezenému mandátu má větší tendence k-řekněme-egoismu (svým potomkům předává své konto). Král není přímo spjat s žádnou politickou formací a ve svém úřadě na nich tedy nezávisí. Navíc svému potomkovi předává stát, což většinou vede k velmi neegoistickému chování (alespoň co se týče onoho výše naznačenému významu toho slova). Ale tato volba republika/demokratická monarchie je již jednoznačně věcí osbní pro každého jednoho člověka.
Jsem ovšem velice rád, že si konečně u nás někdo povšiml jisté drobnosti. Většina evropských, ve smyslu-pevninských, monarchů má z ústavy pravomoce spíše srovnavatelné s dnešním presidentem F, než s naší hlavou státu.
Jsem ovšem velice rád, že si konečně u nás někdo povšiml jisté drobnosti. Většina evropských, ve smyslu-pevninských, monarchů má z ústavy pravomoce spíše srovnavatelné s dnešním presidentem F, než s naší hlavou státu.
Nechápu!!!
Zajímavé, samostatné , opět samostatné téma.
Johan - s králem, císařem - mohli jsme se bránit s králem, nebo s císařem - měli jsme s oběma na to armádu? Můžeš mě zopakovat DOBU...?
Zajímavé, samostatné , opět samostatné téma.
Johan - s králem, císařem - mohli jsme se bránit s králem, nebo s císařem - měli jsme s oběma na to armádu? Můžeš mě zopakovat DOBU...?
Naposledy upravil(a) michan dne 7/9/2007, 11:29, celkem upraveno 1 x.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
ad. Michan
Máte pravdu, že jde o vzdálení se od původního tématu (1938). I proto zde nechci věc přemrštěně rozvyjet. Jde spíše dozvuky v reakcích na můj článek "MEZIVÁLEČNÁ ČSR A JEJÍ PŘÍPRAVY VÁLEČNÉ", kde jsem se snažil projít příčiny mnichovského selhání. Nalézal jsem je v politické rovině a poukazoval jsem na jiná, historicky možná, řešení státoprávního uspořádání, která by, v téže době a za obdobné situace, zřejmě přijala jiná rozhodnutí. Navíc jsem se snažil i poukazovati na to, jak málo naše tehdejší politika vnímala (nebo ne/řešila) zahraničněpolitické problémy.
Monarchismus důkladně opravdu nahlédnu někde jinde.
Máte pravdu, že jde o vzdálení se od původního tématu (1938). I proto zde nechci věc přemrštěně rozvyjet. Jde spíše dozvuky v reakcích na můj článek "MEZIVÁLEČNÁ ČSR A JEJÍ PŘÍPRAVY VÁLEČNÉ", kde jsem se snažil projít příčiny mnichovského selhání. Nalézal jsem je v politické rovině a poukazoval jsem na jiná, historicky možná, řešení státoprávního uspořádání, která by, v téže době a za obdobné situace, zřejmě přijala jiná rozhodnutí. Navíc jsem se snažil i poukazovati na to, jak málo naše tehdejší politika vnímala (nebo ne/řešila) zahraničněpolitické problémy.
Monarchismus důkladně opravdu nahlédnu někde jinde.
Johan, fakt je to nové, zajímavé téma.
Vždyť po přeslici i po meči nemáš nikoho, kdo by odpovídal - jsem Čech a jako král ČR v roce 1938, v září, říjnu vyhlašuji Hitlerovu Německu válku, neuznávám žádné dohody, neboť můj stát ČR je - napadeno - ohroženo ....
Všichni, které mě budeš jmenovat jsou cizáci - připustím vyrostlí na českém území.
Řeknu zásadní větu - " Nikdo, opakuji nikdo, by si nevzal v roce 1938 ( i s takto skvělou armádou, která by sakra pěknou chvíli dávala Němčourům na zadek - určitě déle než o chvíli později Poláci) na tričko - Jdu do toho" - ani Ti cizáčtí šlechtici!!!!
I tak stejně - kdo by byl v roce 1938, že by přelezl - napíši schválně Hradčana ( jako Jíří z Poděbrad)?
Kdo by z těch... byl, beru svou zem do svých rukou...
Jsi schopen domyslet ad absurdum roku 1938 ( Vojenský, nebo šlechtický puč). Střední Evropa....?
Abychom měli představu o čem mluvím - bylo by hodně - 2 až 3 šlechtici, kteří by jeli střílet - kurňa lva do Afriky
Vždyť po přeslici i po meči nemáš nikoho, kdo by odpovídal - jsem Čech a jako král ČR v roce 1938, v září, říjnu vyhlašuji Hitlerovu Německu válku, neuznávám žádné dohody, neboť můj stát ČR je - napadeno - ohroženo ....
Všichni, které mě budeš jmenovat jsou cizáci - připustím vyrostlí na českém území.
Řeknu zásadní větu - " Nikdo, opakuji nikdo, by si nevzal v roce 1938 ( i s takto skvělou armádou, která by sakra pěknou chvíli dávala Němčourům na zadek - určitě déle než o chvíli později Poláci) na tričko - Jdu do toho" - ani Ti cizáčtí šlechtici!!!!
I tak stejně - kdo by byl v roce 1938, že by přelezl - napíši schválně Hradčana ( jako Jíří z Poděbrad)?
Kdo by z těch... byl, beru svou zem do svých rukou...
Jsi schopen domyslet ad absurdum roku 1938 ( Vojenský, nebo šlechtický puč). Střední Evropa....?
Abychom měli představu o čem mluvím - bylo by hodně - 2 až 3 šlechtici, kteří by jeli střílet - kurňa lva do Afriky
Jak už jsem zde vzpomínal rozhovor generála Krejčího, puč nebyl nemyslitelný - pouze chyběl vůdce - aneb na jeho hledání bylo zoufale málo času. Vznik vlády generála Syrového ve své podstatě puč byl - jeho vláda vykonala "špinavou" práci přijetím Mnichovské dohody a pak podala demisi.
Jelikož jsme nebyli signatáři této smlouvy, tak jsme ji nemuseli ratifikovat parlamentem - ale parlament jednal až po přijetí této smlouvy!!!
To, že nebyl k dispozici vůdce - byl, bohužel ale příliš daleko. Jan Masaryk v Londýně.
Jelikož jsme nebyli signatáři této smlouvy, tak jsme ji nemuseli ratifikovat parlamentem - ale parlament jednal až po přijetí této smlouvy!!!
To, že nebyl k dispozici vůdce - byl, bohužel ale příliš daleko. Jan Masaryk v Londýně.
Michane, proč vlastně bojovali Finové? Smlouva se SSSR nebyla až tak hrozná, za ztracená území mohli získat jiná. My ne.
Byly by ztráty v konfliktu vyšší než 300.000?
Byly by hospodářské ztráty vyšší než 19 471,6 miliónu USD v kurzu roku 1945?
Pardon, správně je 18 692,74, 778,864 - tj. 0,4% - nám Německo zaplatilo.
A to je započten majetek odsunutých Němců.
Byly by ztráty v konfliktu vyšší než 300.000?
Byly by hospodářské ztráty vyšší než 19 471,6 miliónu USD v kurzu roku 1945?
Pardon, správně je 18 692,74, 778,864 - tj. 0,4% - nám Německo zaplatilo.
A to je započten majetek odsunutých Němců.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
ad. michan
Mám trochu nepříjemný pocit, že se nám bude nalézat dohoda jen velmi obtížně-neboť zjevně každý uvažujeme v jiné rovině. Neříkám, že kdokoliv z nás v lepší, ale hodně se lišíme.
Až při čtení Vaší 2.reakce mi došlo, že vlajka USA pod Vaším jménem může mít praktický obsah (v mém případě tomu tak není-Zaire, nebo jestli chcete, tak DRK, se mi prostě jen líbí). Z toho ovšem vyplývá, že Vám poněkud unikají evropské reálie (neberte to prosím jako urážku-o něco později vysvětlím) a vidíte jako zásadní jiné hodnoty. To možná přineslo ono nepochopení mého úvodního článku o meziválečné ČSR a toho co jsem se v něm pokoušel sdělit.
Vy zjevně vnímáté státní svrchovanost (ve smyslu-samostatnost), jako hodnotu samu o sobě. To je myšlenka silně vycházející z národního cítění. Mne takřka naprosto neoslovuje. Mé cítění je spíše vlastenecké. Za Čecha (v tomto né-zcela národním smyslu slova) jsem připraven brát stejně ("národního") Čecha, jako osobu původu vietnamského či židovského. Pokud ovšem považují tuto zemi za svou vlast a jsou připraveni se s ní ztotožnit (v dobrém i zlém). Proto, hledám-li vlastenecký zájem, pak je pro mne stát toliko prostředkem jeho naplnění. Tedy i případný stát národní. Nahlížím-li věc z této perspektivy, pak musím konstatovati, že R-U hájilo a chránilo zájmů mé vlasti násobně lépe, než cokoliv, co náledovalo. A to do dnešních dnů.
Mluvíte o "šlechtickém puči". Ten jsem nikdy nepředkládal, nenavrhoval a nikdo o něm ani neuvažoval.
V souvislosti s uspořádáním po 1.sv.v.jsem poukazoval na 4 okruhy tehdejší politické hry. Jednak,a to je opravdu nezměrně důležité, postoje "středoevropských kmenových náčelníků" (ten výraz FAKT nepoužívám náhodou) měly jen pramalý vliv na rozhodování velmocí. Dále zde vidíme koncepci, kterou dnes prožíváme, která se prosadila. A konečně zde byly i 2 monarchistické koncepty, z nichž "Severoslávie" byla nanejvýše ve stádiu úvah (kde hl.m.Praha zjevně mělo uspokojiti Čechslováky, "polsko-bonapartistická" dinastie Poláky a celkově mělo jíti o zdůraznění slovanského rázu státnosti, protože budování kompaktního národního státu v tehdejší centrální Evropě byl opravdo tvrdý oříšek) a 2.-tedy Československé království-ve stádiu příprav. Nesporně máte pravdu, že dinastie by pak na trůn byla dosazena z úradku velmocí. Tak jako se to konečně stalo i v případě Belgie nebo třeba Norska při jejich vzniku.
A tím se dostáváme k onomu vysvětlování evropských reálií. Mluvíte o cizáckém králi a cizácké dinastii. V dnešní Evropě nenajdete ŽÁDNOU národní dinatii. Namátkou: Ve Španělsku vládnou Bourboni-větev Anjou, původem z Francie. Winsorové do GB přišli z Hannoveru a jméno "Windsor" přijímají až za 1.sv.v.Dánům vládnou Glücksburgové-původem z Německa. Ti vládnou sice i v Norsku, ale tam byli dosazeni jako secundogenitura právě z Dánska. A konečně ve Švédsku vidíme Bernadotty (původem Frantíci). Jedině Lichtensteinci mluví o tom, že maií vskutku národní dinastii. Vzhledem k tomu, že si Lichtensteinové tuto zemi koupily (doslova-prosím!!!) nelze se divit, že oni samotní (tedy, tato rodina,jako taková) je s určováním vlastní národnosti jaksi obezřetnější.
Občas můžete slyšet, že česká šlechta zanikla po Bílé hoře. Je to samozřejmě naprostá kravina a později to prokáži. Ale odráží to jistý problém. Šlechta sama sebe většinou neidentifikuje národně. Nejde jí to. Dík svým sňatkovým postupům (které-jak již naznačeno-vskutku mají i svá negativa) se propojuje v celoevropském, ba i v celosvětovém, měřítku. I v Čechách máme několik takových rodů. V 1-om případě např.došlo k uzavření sňatku s japonskou šlechtičnou, rod sám přestoupil k budhismu, ale jeho šlechtictví samozřejmě jakkoliv zpochybňováno nikdy nebylo. Leč v Čechách můžete nalézti i šlechtu výrovyznání židovského a muslimského. Stále to však jsou čeští šlechtici, což zcela přirozeně nadřazují své náboženské orientaci.
To co v malém platí pro šlechtu, to samé ve velkém pak platí i pro dinastie vladařské. Nelze tedy nalézti opravdu a cele národní vladařský rod. Vždyť i Habsburgové byli pokrevně propojeni se všemi dinastiemi, které jim na našem trůně předcházely.
A jde-li o ono: "Jdu do toho!" V téže době si dovoluji poukázat na Etiopii, která byla (ve střetu s Italy) v mnohem bezvýchodnější situaci než ČSR roku 1938. A vezmu-li v potaz právě rozhodování králů, pak přesuňme pozornost na Dánsko (dále jen DK) o něco později. Před napadením Německem DK v podstatě nemělo žádnou pořádnou amádu. "Páteř jeho ozbrojených sil" tvořila policie a četnictvo. Přesto král obranu podpořil, proti se postavil až (demokraticky zvolený) premiér. Ten se pak stává "ikonou" dánské kolaborace a král "ikonou" dánského hnutí odporu. Oba oprávněně.
Zmiňoval jste zábavy šlechty. Ano-lov mezi ně patří. Ale to i divadlo nebo výtvarné umění. Nevidím na tom nic špatného. Co se však týče jejího (jako celku) chování za 2.sv.v.tak je více než obdivuhodné. Prokazovala značnou statečnost i ochotu za svou vlast krvácet. Často se pak tak dělo! Jak slušně se tento stát (a to od roku 1918) choval ke SVÉ šlechtě se mi opravdu nechce hodnotit. Jen obtížně bych nalézal slušných slov.
ad. Rosomák
S Janem Masarykem opatrně. Byl to muž s pohnutým osudem, ale statečný také moc ne (byť vůči Benešovi nesrovnatelně více-obávám se však, že to až tak pracné býti nemusí ). Máš ovšem pravdu v tom, že šlo o jednoho z mála Čechů s opravdu odpovídajícím mezinárodním přehledem. A konečně také v tom, že úvahy o státním převratu byly roku 1938 míněny velmi vážně.
Mám trochu nepříjemný pocit, že se nám bude nalézat dohoda jen velmi obtížně-neboť zjevně každý uvažujeme v jiné rovině. Neříkám, že kdokoliv z nás v lepší, ale hodně se lišíme.
Až při čtení Vaší 2.reakce mi došlo, že vlajka USA pod Vaším jménem může mít praktický obsah (v mém případě tomu tak není-Zaire, nebo jestli chcete, tak DRK, se mi prostě jen líbí). Z toho ovšem vyplývá, že Vám poněkud unikají evropské reálie (neberte to prosím jako urážku-o něco později vysvětlím) a vidíte jako zásadní jiné hodnoty. To možná přineslo ono nepochopení mého úvodního článku o meziválečné ČSR a toho co jsem se v něm pokoušel sdělit.
Vy zjevně vnímáté státní svrchovanost (ve smyslu-samostatnost), jako hodnotu samu o sobě. To je myšlenka silně vycházející z národního cítění. Mne takřka naprosto neoslovuje. Mé cítění je spíše vlastenecké. Za Čecha (v tomto né-zcela národním smyslu slova) jsem připraven brát stejně ("národního") Čecha, jako osobu původu vietnamského či židovského. Pokud ovšem považují tuto zemi za svou vlast a jsou připraveni se s ní ztotožnit (v dobrém i zlém). Proto, hledám-li vlastenecký zájem, pak je pro mne stát toliko prostředkem jeho naplnění. Tedy i případný stát národní. Nahlížím-li věc z této perspektivy, pak musím konstatovati, že R-U hájilo a chránilo zájmů mé vlasti násobně lépe, než cokoliv, co náledovalo. A to do dnešních dnů.
Mluvíte o "šlechtickém puči". Ten jsem nikdy nepředkládal, nenavrhoval a nikdo o něm ani neuvažoval.
V souvislosti s uspořádáním po 1.sv.v.jsem poukazoval na 4 okruhy tehdejší politické hry. Jednak,a to je opravdu nezměrně důležité, postoje "středoevropských kmenových náčelníků" (ten výraz FAKT nepoužívám náhodou) měly jen pramalý vliv na rozhodování velmocí. Dále zde vidíme koncepci, kterou dnes prožíváme, která se prosadila. A konečně zde byly i 2 monarchistické koncepty, z nichž "Severoslávie" byla nanejvýše ve stádiu úvah (kde hl.m.Praha zjevně mělo uspokojiti Čechslováky, "polsko-bonapartistická" dinastie Poláky a celkově mělo jíti o zdůraznění slovanského rázu státnosti, protože budování kompaktního národního státu v tehdejší centrální Evropě byl opravdo tvrdý oříšek) a 2.-tedy Československé království-ve stádiu příprav. Nesporně máte pravdu, že dinastie by pak na trůn byla dosazena z úradku velmocí. Tak jako se to konečně stalo i v případě Belgie nebo třeba Norska při jejich vzniku.
A tím se dostáváme k onomu vysvětlování evropských reálií. Mluvíte o cizáckém králi a cizácké dinastii. V dnešní Evropě nenajdete ŽÁDNOU národní dinatii. Namátkou: Ve Španělsku vládnou Bourboni-větev Anjou, původem z Francie. Winsorové do GB přišli z Hannoveru a jméno "Windsor" přijímají až za 1.sv.v.Dánům vládnou Glücksburgové-původem z Německa. Ti vládnou sice i v Norsku, ale tam byli dosazeni jako secundogenitura právě z Dánska. A konečně ve Švédsku vidíme Bernadotty (původem Frantíci). Jedině Lichtensteinci mluví o tom, že maií vskutku národní dinastii. Vzhledem k tomu, že si Lichtensteinové tuto zemi koupily (doslova-prosím!!!) nelze se divit, že oni samotní (tedy, tato rodina,jako taková) je s určováním vlastní národnosti jaksi obezřetnější.
Občas můžete slyšet, že česká šlechta zanikla po Bílé hoře. Je to samozřejmě naprostá kravina a později to prokáži. Ale odráží to jistý problém. Šlechta sama sebe většinou neidentifikuje národně. Nejde jí to. Dík svým sňatkovým postupům (které-jak již naznačeno-vskutku mají i svá negativa) se propojuje v celoevropském, ba i v celosvětovém, měřítku. I v Čechách máme několik takových rodů. V 1-om případě např.došlo k uzavření sňatku s japonskou šlechtičnou, rod sám přestoupil k budhismu, ale jeho šlechtictví samozřejmě jakkoliv zpochybňováno nikdy nebylo. Leč v Čechách můžete nalézti i šlechtu výrovyznání židovského a muslimského. Stále to však jsou čeští šlechtici, což zcela přirozeně nadřazují své náboženské orientaci.
To co v malém platí pro šlechtu, to samé ve velkém pak platí i pro dinastie vladařské. Nelze tedy nalézti opravdu a cele národní vladařský rod. Vždyť i Habsburgové byli pokrevně propojeni se všemi dinastiemi, které jim na našem trůně předcházely.
A jde-li o ono: "Jdu do toho!" V téže době si dovoluji poukázat na Etiopii, která byla (ve střetu s Italy) v mnohem bezvýchodnější situaci než ČSR roku 1938. A vezmu-li v potaz právě rozhodování králů, pak přesuňme pozornost na Dánsko (dále jen DK) o něco později. Před napadením Německem DK v podstatě nemělo žádnou pořádnou amádu. "Páteř jeho ozbrojených sil" tvořila policie a četnictvo. Přesto král obranu podpořil, proti se postavil až (demokraticky zvolený) premiér. Ten se pak stává "ikonou" dánské kolaborace a král "ikonou" dánského hnutí odporu. Oba oprávněně.
Zmiňoval jste zábavy šlechty. Ano-lov mezi ně patří. Ale to i divadlo nebo výtvarné umění. Nevidím na tom nic špatného. Co se však týče jejího (jako celku) chování za 2.sv.v.tak je více než obdivuhodné. Prokazovala značnou statečnost i ochotu za svou vlast krvácet. Často se pak tak dělo! Jak slušně se tento stát (a to od roku 1918) choval ke SVÉ šlechtě se mi opravdu nechce hodnotit. Jen obtížně bych nalézal slušných slov.
ad. Rosomák
S Janem Masarykem opatrně. Byl to muž s pohnutým osudem, ale statečný také moc ne (byť vůči Benešovi nesrovnatelně více-obávám se však, že to až tak pracné býti nemusí
). Máš ovšem pravdu v tom, že šlo o jednoho z mála Čechů s opravdu odpovídajícím mezinárodním přehledem. A konečně také v tom, že úvahy o státním převratu byly roku 1938 míněny velmi vážně.Johan - opět skvělé na jinou rubriku. Věř, že za léta jsem spíš Evropan( procestoval jsem i).
Závěr - v roce 1938 nebyl chlap s gulami - jak někdy trapně používá Topolánek ( i když výstižně). Ani král, ani šlechtic, ani generál)
Nebyla osobnost smlouvy, nesmlouvy, kdo by si různé národy, tehdejšího paskvilu mé země ČR vzal na "tričko". S takovou armádou podzimu 1938 - jednou s určitě nejlepších podzimu 1938....
Závěr - v roce 1938 nebyl chlap s gulami - jak někdy trapně používá Topolánek ( i když výstižně). Ani král, ani šlechtic, ani generál)
Nebyla osobnost smlouvy, nesmlouvy, kdo by si různé národy, tehdejšího paskvilu mé země ČR vzal na "tričko". S takovou armádou podzimu 1938 - jednou s určitě nejlepších podzimu 1938....
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Opět jsme si neporozuměli. Netvrdil jse, že se ČSR roku 1938 (např. státním převratem) měla státi monarchií, ač by se mi to osobně velmi zamlouvalo-vím, že podmínky k tomu nebyly. Zmiňoval jsem, že R-U vůbec nemuselo zaniknout, ČSR vůbec nemusela vzniknout a když ano, pak ještě nemusela nutně býti právě tím R-tedy republikou (viz můj článek: MEZIVÁLEČNÁ ČSR A JEJÍ PŘÍPRAVY VÁLEČNÉ, odst. 7.až 10.). Dále jsem konstatoval , že žádný král/císař by to pak-následně v roce 1938 nevzdal bez výstřelu
Rozumějte mi prosím! Ne "popřevratový" král/císař. Ale ten, který by vzešel z dinastie dosednuvší na náš trůn MINIMÁLNĚ roku 1918-případně držící tento trůn již od roku 1526.
konstatoval , že žádný král/císař by to pak-následně v roce 1938 nevzdal bez výstřelu Rozumějte mi prosím! Ne "popřevratový" král/císař. Ale ten, který by vzešel z dinastie dosednuvší na náš trůn MINIMÁLNĚ roku 1918-případně držící tento trůn již od roku 1526.
@Michan, Johan
Nerad Vám vstupuji do diskuse, ale jako člověk, který prožil rok 1968 Vám řeknu, že dodnes mám "jizvu na hercně" za to, že jsme se nepokusili bránit! Bylo by více obětí, ale bránili by jsme republiku.
Proto si myslím, že Ti, co měli dát rozkaz bránit ČSR nebyli ztotožnění s ČSR!! A proto nevzali na sebe rozhodnutí bránit ČSR. Generace generálů vyšlých z 1. světové už byla v důchodu, nebo odstavena z velitelských funkcí, zbytek si zvykl na pohodlný život v míru a nechtěl na sebe vzít zodpovědnost, většině zbylých politiků asi na ČSR nezáleželo.
Vysvětlím: Pokud by mě někdo řekl, braň Česko, tak nejdu, k tomuto nic necítím, nic mě to neříká. Když by mě někdo řekl, braň Českou republiku, jdu do toho. Pro mne Česká republika znamená moc, vím, že narozdíl od Česka je to můj domov a stát. Je to slovíčkaření, ale mě, jako moravákovi znamená název státu hodně.
Nerad Vám vstupuji do diskuse, ale jako člověk, který prožil rok 1968 Vám řeknu, že dodnes mám "jizvu na hercně" za to, že jsme se nepokusili bránit! Bylo by více obětí, ale bránili by jsme republiku.
Proto si myslím, že Ti, co měli dát rozkaz bránit ČSR nebyli ztotožnění s ČSR!! A proto nevzali na sebe rozhodnutí bránit ČSR. Generace generálů vyšlých z 1. světové už byla v důchodu, nebo odstavena z velitelských funkcí, zbytek si zvykl na pohodlný život v míru a nechtěl na sebe vzít zodpovědnost, většině zbylých politiků asi na ČSR nezáleželo.
Vysvětlím: Pokud by mě někdo řekl, braň Česko, tak nejdu, k tomuto nic necítím, nic mě to neříká. Když by mě někdo řekl, braň Českou republiku, jdu do toho. Pro mne Česká republika znamená moc, vím, že narozdíl od Česka je to můj domov a stát. Je to slovíčkaření, ale mě, jako moravákovi znamená název státu hodně.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
OK
Dědečku, jsme na tom podobně.
Tak byli i naši dědečkové - můj otec, s reálnou armádou!!!
Kde je ten co řekne - " Sereme na vše a jdeme proti Hitlerovi( Promiňte Sereme) - kde je ten např. maršál Mannerheim v českém, nebo ČR státě??? (Promiňte předchozí překec).
Legionáři, jak správně poznamenal kolega.....
Vždy, věřte že vždy, i po letech 1968, by měl být rok 1938 mementem národa, národů.
Dědečku, jsme na tom podobně.
Tak byli i naši dědečkové - můj otec, s reálnou armádou!!!
Kde je ten co řekne - " Sereme na vše a jdeme proti Hitlerovi( Promiňte Sereme) - kde je ten např. maršál Mannerheim v českém, nebo ČR státě??? (Promiňte předchozí překec).
Legionáři, jak správně poznamenal kolega.....
Vždy, věřte že vždy, i po letech 1968, by měl být rok 1938 mementem národa, národů.
Naposledy upravil(a) michan dne 8/9/2007, 14:04, celkem upraveno 2 x.