Tak už mám tu knížku doma a musím říct, že je to hodně zajímavé čtení. Až mě zarazilo, co všechno Němci o našem opevnění (a nejen o něm) věděli. Jenom od části o "Operaci Bruntál" jsem čekal trošku víc, většinu fotek jsem už třeba viděl na netu, ale aspoň zase někdo poslal do kytek (doufám, že už definitivně) další pohádku od Miloslava Johna.
Jenomže Paky se nepřesunou jen tak. Pokud se díváte na dokumenty (a já věřím že jo) tak pak muselo táhnout několik lidí, kdežto naše děla v pohodě utáhl jeden silný člověk (někdo vedle by mu ale musel táhnout munici) Navíc my jsme měli výhodu obrany a bunkrů (o tom tady toho bylo napsáno spousta) takže bych význam Paků moc nepřeceňoval...
Vždy mě zajímalo, jaká de facto byla skutečná výrobní kapacita čs.obrněné techniky. Samozřejmě asi každý ví, jaká výzbroj se nacházela v čs.armádě v březnu 1939, kdy ji Německo zabavilo, ale možná už málokdo ví, s jakou obrněnou technikou čs.armádní štáb počítal pro mobilizační období 1939-1940. Tento plán pocházel z února 1939 (dost historiků je toho názoru, že by Německo po Mnichovu stejně bylo schopno se na válku proti ČSR připravit až na jaře 1939). Čs.armáda tedy počítala na roky 1939-1940 s touto obrněnou technikou:
Jak ale na tom mohla čs.armáda být, pokud by všechnu obrněnou techniku vyrobila jen pro sebe? Proč si kladu tuto otázku? Protože mě zajímá možnost zbrojního průmyslu (tohoto tankového odvětví) v porovnání s Německem. Takže pokud výchozím bodem vezmeme prototyp LT-34, který byl postaven v listopadu 1932 (potažmo 9/1930 prototyp tančíku vz. 33) a konečným obsazení ČSR v březnu 1939, tak se dostáváme k těmto údajům o obrněné technice vyrobené pro čs.armádu i na export.
Tak pokud jste počítali se mnou, dostanete se v případě tančíků k celkovému počtu 201 strojů, což v porovnání s Německým tančíkem Pz I vyráběným od dubna 1934 do června 1937 není mnoho (jasně Pz I se vyráběl i v době války, ale jen v omezeném množství a nám jde o dobu Mnichovské krize a cca půl roku poté). Německých Pz I se v uvedené době vyrobilo celkem 1.688 kusů. Jenomže jak víme, tančík a jeho bojová hodnota byla poněkud diskutabilní. Lépe řečeno dosti mizivá Takže hlavní důraz by se měl klást na tanky. V nich bylo v ČSR od prototypu LT-34 z listopadu 1932 do března/května 1939 vyrobeno celkem 572 tanků pro domácí i zahraniční zákazníky. K tomuto počtu je pak potřeba přičíst ještě 150 ks LT-38. Ty sice již přebíral Wehrmacht, nicméně podle objednávky a stavu rozpracovanosti se počítalo s jejich dokončením v březnu 1939. To že se tak nestalo je nutno vidět i v Mnichovské krizi, protože následná demotivace vedla k rapidnímu poklesu tempa výroby. De facto byl vyráběn tank, o který již armáda nestála (nebo spíše o další rozšiřování počtů tanků) a který se snažila včetně starších modelů prodat do zahraničí. Pokud by Mnichovský diktát nebyl přijat, mělo být všech 150 LT-38 dokončeno v požadovaném termínu. Celková výrobní kapacita čs.průmyslu na výrobu tanků by se tak zastavila i čísla 722. Samozřejmě v případě, že by byla plná kapacita věnovaná jen pro potřeby ČSR a nebyla zbytečně tříštěná o nové modely vyvíjené a vyráběné podle specifických požadavků zahraničních zákazníků, tak by konečné číslo tanků LT-34, LT-35 a LT-38 mohlo být ještě vyšší (útočná děla Škoda Š-I-D do tohoto souhrnu nepočítám).
Zase jen pro představu. Německých Pz.II se od května 1936 do dubna 1940 vyrobilo celkem 1.238 kusů. Kolik by jich bylo k dispozici v březnu 1939 se bohužel přesně neví (odhad něco mezi 900 – 1000 ks). Jejich bojovou hodnotu v porovnání s čs.tanky rozebral Hydrostar např. ve svém článku ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2323
Skutečným důstojným soupeřem čs. Lehkých tanků s 37mm kanónem tak byl v německé armádě nakonec jen stroj Pz III a Pz IV. Kolik bylo těchto strojů k dispozici na jaře 1939 opět přesně nevím, ale všech typů Pz III (všechny s 37mm kanónem) bylo do září 1939 vyrobeno jen 166 kusů. Stejně žalostně na tom byl později nejrozšířenější německý tank Pz IV, kterých bylo do září 1939 vyrobenou 215 ks. Srovnání od Hydrostara ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2676 a dále ještě ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2395
Z tohoto krátkého shrnutí je tak patrné, že v době Mnichovské krize a cca půl roku poté (posledních 12 tanků pro Švýcarsko bylo dodáno v květnu 1939) na tom co se výroby tanků nebylo Československo vůbec špatně. Ba naopak. Proti cca 300 tanků Pz III a Pz IV v březnu 1939 bylo schopno Československo vyrobit více jak jednou tak velké množství kvalitních strojů. Možná k smůle armády byly tyto počty z velké části realizovány až po Mnichovu a převážně pro zahraniční zákazníky. Pokud by čs. armáda měla v září 1938 mnohem vyšší počet tanků, možná by se jak velení, tak politici rozmýšleli jinak, zda přijmout či nepřijmout mnichovský diktát. Německo na tom totiž nebylo zdaleka tak, jak hlásala jeho propaganda, které se z části i dnes u nás (a nejen u nás) věří. Z jejich několika tisíců tanků byla ve skutečnosti více jak polovina pouze tančíky s (Pz I) s kulometnou výzbrojí, které z boje mohl vyřadit i obyčejný pěšák s průbojnou municí. Těch kvalitních (Pz III a IV) bylo pak na celou délku fronty žalostně málo.
