Stránka 1 z 2

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 1/5/2009, 23:31
od Johan
Závěrem:

Základním nástrojem německé agrese, po stránce mozkové produktivity, byl plán Zelený. Ponechme stranou jeho autory a postupné obměny. Na Palbě bylo probíráno již několikrát. Nás bude zajímat něco jiného-jeho východiska a propracovanost. Základním východiskem plánu bylo maximální využití momentu překvapení k uzemění našeho letectva, získání rychlého vlomu do naší (nepřipravené) obrany a vpadnout hluboko do vnitrozemí za účelem paralisace našich sil a ovládnutí prostoru. Ač toto schéma, ve své podstatě, příliš rozpracováváno být nemusí můžeme konstatovati, že Zelený selhal ve svých základních předpokladech. Překvapení se nekonalo. Letectvo bylo redislokováno pro válečné účely a jeho uzemění nepřicházelo v úvahu. Obrané linie byly plně obsazeny a zásobeny. Německo by tedy čekal vleklý boj o každý metr. A na něj nemělo zdroje.

Plán sám nebyl příliš rozpracován ještě z jiného důvodu. Práce na něm nechal zastavit osobně Hitler. Vsadil na kartu politického řešení. Stačil by tvrdší postoj Prahy a Německo mohlo složitě řešit kvadraturu kruhu. Jenže Hitlerovi sázka vyšla.

Pozoruhodná je reakce našich důstojníků a vojenských diplomatů na Mnichov. Byl to, jako prakticky v celé společnosti, šok. Ale z mnoha deníků a zápisníků (např. Gonic nebo Medek) se dozvídáme, že šlo o rozčarování nad vlastními politiky. Oni nechápali, jak to, že politická scéna je tak otřesena, když reakce maritimních velmocí byly natolik předjimatelné. Tito političtí amatéři znali své soupeře i partnery očividně lépe, než elita státu. Navíc měli pravdu-to chování bylo předjimatelné.

Podívejme se nyní na náš důstojnický sbor trochu podrobněji. Panuje o něm mnoho legend. Budeme je tedy trochu bořit:

Panuje legenda, že naši důstojníci byli vlastně jen nadšenými amatéry bez vojenské vzdělávací průpravy. Není tomu tak. Minimálně ne ve všech případech.

Panuje legenda, že se naši velící důstojníci opírali o fr.vojenskou doktrínu, protože fr.vojenské vzdělání bylo to jediné, kterého se jim dostalo. Není tomu tak.

Panuje legenda, že naši důstojníci předpokládali statické bojové operace. Není tomu tak.

A panuje legenda, že neměli představu o bleskové válce a neuměli by na ni reagovat. Není tomu tak.

V čele našeho generálního štábu, a později i vrchního velení, jako velitel ČS brané moci, stanul (od 44 let armádní generál) Ludvík Krejčí. Podrobněji se podíváme výhradně na československou vojenskou špičku. Krejčí byl její formální hlavou. Už jsem četl i jeho srovnání s von Kleistem. To je hodně mimo. Kleist byl jen „hitlerovo živé razítko“-což o Krejčím rozhodně říci nelze. Ano-stejně, jako Kleist, byl i on politickým generále, tím ale podobnosti končí.

Krejčí se do funkce dostává ne jako favorit některé z politických frakcí, ale proto, že žádná z frakcí svého favorita prosaditi nedokázala. Ukázala se to být volba nečekaně dobrá. Je mu vyčítáno brždění modernisace naší armády. Neprávem. Jeho podpis je pod všemi projekty podporujícími rozvoj obrněné techniky i letectva. Jeho hlavní úloha byla navíc jinde. Měl nadlidský a nelidský úkol (za Syrového) rozhádané a laxní velení rozpohybovat a ujednotit. Obé dokázal i pro své vyjednávací schopnosti a mimořádnou pracovitost. Navíc dokázal uvést v život (již dříve připravenou) strukturální reformu armády. I v čase krize 1938 vedl armádu tak, že pracovala kompaktně s maximálním důrazem na výkon.

Budování armády s důrazem na její pohyblivost je rovněž nesporně „jeho dítětem“. Za nejdůležitější projev jeho odtažitosti od politické scény a jejích zadání ovšem patří budování pevnostních linií právě (a jen) tak, aby byl důraz kladen na snižování početní převahy potencionálního nepřítele a zároveň i tak, aby nedošlo k upoutání armády do pevností. Jeho největší zásluha pro případný válečný konflikt by zřejmě však ležela již až v rovině osobní statečnosti. Do čela všech 4 našich polních armád totiž jmenoval muže, kteří … minimálně postrádali politickou podporu. Ono—v mnoha případech byli výslovně kritičtí k (zvláště zahraničně) politické koncepci našeho státu. Ovšem-šlo o generáli, kteří ve své době a prostředí nalézali srovnatelných oponentů (vojáků) jen obtížně.

Začněme tím nejlepším-na západě velel Sergej Vojcechovsky. Původem, alespoň teritoriálním, Bělorus absolvuje 2 elitní školy carského impéria, a to Konstantinovské dělostřelecké učiliště v s. Petěrburgu a Nikolajevskou akademii generálního štábu. Absolvoval i letecký kurz, a to v Moskevském leteckém učilišti. Vše výtečně. Byl zřejmě jediným mužem, který dokázal zcela rozdrtit vojska pod velením budoucího maršála Tuchačevského-za občanské války. Jen pro upřesnění-Tuchačevského Rusové celkem oprávněně považují za jednoho ze strůjců porážky němců a řadí ho (opět dosti oprávněně) k elitním mozkům vojenství 20.věku.

Boje na Sibiři Vojcechovského „poznamenaly“ v tom smyslu, že se stal vyznavačem manévrového boje velkých formací. O tom, že měl jasnou představu co je blizkrieg i jak mu čelit podal nezpochybnitelný důkaz právě roku 1938. Byl spoluautorem (alespoň soudě dle dochovaných příkazů, pamětí a korespondence) našich „bombardovacích zadání“, která požadovala a předpokládala bombardování německých motorizovaných a obrněných formací, a to ještě na území Německa.

Dle vydaných rozkazů a přijatých opatření máme i reálnou představu o plánu jeho bojové činnosti v Čechách (kde měl předně působiti). Pásmem opevnění měl být nástup nepřítele co nejvíce zdržen. V případě průlomu měla být 12.armáda „potopena“ na jihu Čech a následně atakována s mohutným nasazením dělostřelectva. Koncentrované síly našich obrněnců pak měly vystoupit proti 10.armádě. A to vše pod trvalou vzdušnou podporou. Plán s velmi reálnou šancí na devastující úspěch. Osobně Vojcechovského považuji za naprosto elitního vojáka své éry s nímž se mohli rovnat jen nemnozí, ale lepšího nikoho nevidím. Ano-možná přehnané hodnocení-nedostal příležitost se osvědčit.

Snad bych, na okraj, měl zmíniti ještě 1-u pozoruhodnost. Není mi známo nic o rozkazech, které by Vojcechovsky vydal bojovým útvarům k jejich činnosti za Pražskou čárou. Je to jedna z dráždivých neznámých historie. Nepočítal s ústupem za tuto linii? Nestačil je jen vydat? Nebo se prostě jen ztratili? A-ano, také jsem je já prostě jen nemusel dohledati.

Jih Moravy a později i jihozápad Slovenska a Jihovýchod Čech měl pod velením Lev Prchala. Další pozoruhodná osobnost v ČS uniformě. Patřil k hlasitým kritikům E.Beneše a jeho koncepce nesamostatné zahraniční politiky. Je mu dokonce připisován výrok o „francouzském protektorátu Československo“ a Krejčí si ho musel opravdu vyvzdorovat.

Vojenská kariéra Lva Prchaly byla hodně typická pro důstojníka ČSR, ale dosti se lišila od dnes vžité představy. Začal studovat práva ve Vídni. Ta ho (alespoň dle slov jeho syna) ovšem nudila, tak nedokončil. Vstoupil dobrovolně do armády R-U a absolvoval důstojnickou školu v Terstu, a to s vyznamenáním. Tahle škola velmi silně ovlivnila jeho další vojenské myšlení. Byla totiž zaměřena na součinnost pozemních a námořních sil při operacích proti pobřežním oblastem. To kladlo důraz na rychlost akcí, vzájemnou koordinaci a pohyblivost (velice chráněné) palebné síly flotily. Za 1.sv.v.je nasazen v Rusku a zajat. Vstupuje do legií a propracovává se až k velení divize. Již zde uplatnil dřívější návyky.

Ty plně prosadí, alespoň dle známých rozkazů, příprav a rozestavení vojsk, roku 1938. Dostal velmi jednoduché (ne snad snadno naplnitelé) zadání: Držet jih a nepustit. Tedy držet Moravu a nevpustit tam nepřítele. Jeho formace tak měla, v podstatě, fungovat jako ochrana pro přepravní trasy západ-východ a zároveň jako záloha 2-jího typu. Jednak poskytnouti oporu jihozápadnímu „slovenskému“ a jihovýchodnímu „českému“ křídlu a jednak, dle možností, případně uvolniti síly do Čech. Prchala vyšel ze základní ČS obrané doktríny a rozestavil podle toho svá vojska. Předpokládal držení pevné (a opevněné) linie na jihu a její podporování protiútoky manévrujících pozemních sil, včetně rychlé divize.

Řešení mělo relativně dobré šance uspět. Dlouhodobý nápor na sever, jak již bylo řečeno, dopravní struktura v Rakousku příliš neumožňovala. Prachala měl dostatek přidělených sil a i velitelství (vzdušných sil) Morava bylo relativně dobře vybaveno všemi druhy leteckých zbraní z naší tehdejší výzbroje. Je ovšem třeba mít na paměti, že zvláště 1.-ní nápor Lw by byl velice tvrdý a jižní Morava by, po Čechách, zřejmě patřila k nejatakovanějším. Ač nezastávám názor o rychlém vyřazení našich vzdušných sil, domnívám se, že v tomto případě by i velmi aktivní vzdušná obrana i PVO měla jen limitovanou účinnost. Ovšem zároveň byl Prchala velmi dobrý muž pro svou práci. Velice schopný velitel, kterému by bylo jen těžko hledat srovnání. Vyznával agresivní pojetí vedení bojových operací, a to velkými a pohyblivými uskupeními. Byl velice zásadový (pro nesouhlas s naší zahr.politikou sám nepřijal nabídky kandidovat na nejvyšší velitelský post) a neústupný=ten pravý pro tenhle job. A mimochodem-byl to on, kdo poukazoval, že bychom do války měli jít i proto, že německé obyvatelstvo projevilo vysokou míru loajality v čase mobilisace. On dokonce uváděl, že mobilisačního příkazu uposlechlo 90% vyzvaných Němců (pozor to ne=90% Němců).

Síly IV.armády Lva Prchaly na východě sousedily s III.armádou dalšího mimořádně pozoruhodného vojáka-generála Josefa Votruby. Zřejmě náš 2.nejlepší. Tak jako u Vojcechovského i v jeho případě vidím generály, které by bylo možno s ním srovnávati, avšak žádného výslovně lepšího. Byl to velmi netypický československý důstojník.

Po získání maturity na českojazyčném gymnásiu, a po několika peripetiích, absolvoval válečnou školu ve Vídni, tedy naprostou elitu vojenského vzdělávání R-U. Za 1.války bojoval na východní i italské frontě. Jsou mu připisvány zásluhy za mimořádně rychlý a úspěšný průchod „jeho“ divize Alpami. Vyznamenal se opět, a to v bitvách na řece Soči i v operaci „Caporetto“. Jsou mu připisovány značné zásluhy o stabilisaci fronty na řece Piavě, kde ho zastihl konec války. Do ČS ozbrojených sil nespěchal. „Císařskou věrnost“ cítil silněji. Nakonec do nich však byl přijat a je třeba říci, že svou kariéru tu dělal díky svým schopnostem a (začasté) politikům navzdory. Byl vyznavačem systému velké baterie, tedy mohutných koncentrací dělostřelectva, a rychlé, pohybující se pěchoty. Šlo tedy o ideálního horského velitele-a jako takového ho Krejčí prosadil na Slovensko. Konečně-byl zde mimořádně úspěšný již 1919 a již tehdy upřednostnil válku v pohybu nad tou poziční.

Válku v pohybu předpokládal i proti Maďarsku pro rok 1938. Jeho rychlá divize přitom měla potlačovat snahy o průnik přes Dunaj. Šlo ovšem o nejslabší z našich rychlých divizí. Chbějící obrněnou techniku u ní Votruba doplňoval tančíky. To nebylo ideální, ale na jihu Slovenska by to zřejmě stačilo, i proto, že jeho tančíky byly z nejmladších v naší výzbroji, a tedy poměrně bez problémů fungující. Mám sice méně výhrad k „Žábám“ než mnozí moji kolegové Palbáci, ale nepochybuji o tom, že tohle by nebyl vhodný nástroj pro útok na Vídeň  Ač měl Votruba síly relativně omezené nemělo by být přehlíženo, že Maďaři proti němu nemohli postaviti prakticky žádného velitele ani srovnatelných kvalit.

Generál Vojtěch Boris Luža měl střežit sever Moravy a i on patří k pozoruhodným osobnostem (nejen) naší historie. I on patří k typickým vysokým velitelům naší armády té éry. A i on je na hony vzdálen tolik rozšířené představě nadšeného amatéra, nejlépe vyučeného, který si až po válce doplňuje vojenské vzdělání.

Máme tu tedy opět mladého muže, který získává civilní maturitu. Nastupuje na VUT (elektrotechnik) v Brně, avšak školu nedokončí. A-ano, tušíte správně, nastupuje dobrovolně do armády R-U, kde absolvuje školu důstojníků pěchoty. Za války je zajat v Rusku a dává se do legií. Odtud již vede přímá cesta k ČS důstojníkovi.

Byl příznivcem rychlé a manévrové války. Jeho zásluhy o mobilní přístup naší armády k bojovému nasazení a centralisaci obrněných zbraní jsou pravděpodobně velmi významné. Krejčí čelil velkým, a často i nesmyslným, tlakům od politiků na (a to těžké) opevňování (viz spor o budování pevností na západě Čech). Nakonec prosadil, jak jsme již zmínili, mobilní válečný přístup, kde pevnostní linie byly spíše lehké-s cílem umenšit početní převahu protivníka. Z 2.str.ho ovšem kritizoval Luža, který chtěl převážně mobilní armádu s pevnostmi jen jako opěrnými body. Je samozřejmě jistou otázkou, zda by tento přístup byl tím nejlepším tváří v tvář německé početní převaze. Leč i to vytvářelo napjatou situaci. Krejčí do významné funkce prosazuje generála, který ho kritizuje. A ten je zároveň politicky nepopulární. Proč? Sám se k politice příliš nevyjadřoval, ale prosazoval myšlenky, které byly v ostrém rozporu s francouzskou strategickou doktrínou. A to bylo v ČSR té doby politikum.

Luža četl „Achtung! Panzer!“ a byl vášnivým stoupencem guderianových myšlenek. Mnohé z výše uvedeného tomu odpovídá. Je proto možná překvapivé, že právě jeho rychlá divize nakonec posiluje Vojcechovského v Čechách. Logyku to ovšem zřejmě mělo. Na severu Moravy mu bylo přiděleno stejné zadání jako Prchalovi na jihu. Byl zde ovšem kryt masivním (v tomto případě i těžkým) opevněním a profil terénu (Jeseníky, Oderské vrchy, Beskydy…) oslabovaly případné šance vzdušných ataků Lw. To z II.armády činilo jak liniovou sílu, tak i (v případě trochy šancí a štěstí) i masivní a manévrovatelnou záložní formaci. A Luža byl na tento úkol tím pravým.

Celkově lze říci, že naše nejvyšší velení (a zde zmiňovaní armádní generálové zvláště) mělo velmi vysokou úroveň a celkem dobře chápalo moderní válečné postupy. Zastávám názor, že bylo plně srovnatelné s čímkoliv, co mohli postaviti Němci.

Poměrně významnou výhodou, jak si ještě doložíme, byla úroveň střední velitelské struktury. Tedy od poručíků po plukovníky. Naše armáda jich měla relativní dostatek, s velmi obstojným vzděláním a většinou i odpovídající služební zkušeností.

Naopak-nižší hodnosti, praporčické a poddůstojnické, byly slabinou. Profesionálů zde bylo málo a odvedenci prodělávali specialisovaný výcvik jen v omezené míře. To zvyšovalo nároky kladené zvláště na držitele poručických hodností. Navzdory tomu zde (oproti německé straně) byla 1 výhoda. Vojáci těchto „malých“ hodností byly v přímém kontaktu se svým mužstvem a znali velmi dobře jak jeho potřeby, tak i jeho možnosti. To dělalo jejich protějškům obtíže prakticky až do konce války.

Dělat podrobný rozbor německého vrchního velení by bylo plýtvání časem, energií i prostorem. Jména jako von Kluge, von Manstein, von Guderian, von Leeb… jsou sama o sobě puncem vysoké kvality. A nemylme se-v oblasti improvizace byli vynikající. Ale na vrcholu německého velení můžeme najít i muže průměrných kvalit nebo dokonce politické oficíry mizerné úrovně. Těch skvělých bylo ovšem více než dost.

Naopak v hodnostech od podporučíků po plukovníky měli Němci citelné problémy. Sami konstatují ještě na počátku roku 1939, že jim, v této oblasti chybí na 25 000 důstojníků. Střední kádry velení byly v zásadě na početních stavech odpovídajících meziválečnému mírovému systému. To bylo nedostatečné a armádu to citelně omezovalo. Cvičit nižší hodnosti na úroveň o 2, až 3, stupně vyšší mělo sice vynikající výsledky, ale i tak odtud bylo možno čerpat maximálně nadporučíky. Pokus řešit situaci povoláním policistů, kteří v Německu měli prakticky vojenský výcvik, se také neukázal být řešením. Jednak jich do vojenské služby, s ohledem na potřeby zachování vnitřní bezpečnosti, bylo možno povolat cca.1 000 a jednak se tím jen zvýšil přetlak kádrů na úrovni velitelů malých a středních jednotek. O kvalitě německého vojenského školství ovšem svědčí to, že již při bojích s F (1940) tenhle problém prakticky neexistoval.

Z uvedeného vyplývá, že (užívejme naší terminologii) úroveň německého poddůstojnického a praporčického sboru byla naopak naprosto mimořádná. Vyznačovali se vysokou schopností improvizace, taktických dovedností, samostatnosti a iniciativy. Není náhodou, že v určitých fázích 2.sv.v. to byli oni, kdo udržel kompaktnost západní fronty po vylodění spojenců. Ze stejných důvodů jim ovšem chyběl kontakt s realitou mužstva. Velmi často proto pohlíželi na záložáky, brance a povolance optikou „profíků“ což vedlo k přetěžování jednotek a často i k jejich rychlému vyčerpávání.

***

Střet z roku 1938 vyvrcholil Mnichovským diktátem a jeho přijetím na naší straně. Jakýkoliv pokus o překročení této hranice nás vždy nutně zavádí na půdu historicko-politické fikce. Vydáme-li se tímto směrem stojí před námi zásadní otázka:“Kdy by konflikt propukl?“

V Německu se střetávaly 2 koncepce. Určiti, která by uspěla, není přesně možné, protože konečné rozhodnutí nakonec vždy činil Hitler.

Jednak zde byl tlak politiků na rychlý, ba okamžitý nástup proti ČSR. Požadavek se opíral o 2 argumenty. Šlo jak o vojenský aspekt, tak i o ten politický. Na podzim 1938, při relativní srovnatelnosti armád, zůstávala na Německé straně 1-ná relativní výhoda. Moment překvapení byl ztracen. Panoval názor, že zůstává již jen moment rychlosti a ten nikdo (tohle uznávali i vojáci) již promrhat nechtěl. Německá armáda totiž mohla vyrazit prakticky okamžitě, tak říkajíc na písknutí. V Německu nebylo známo, že k nám dorazila info.o začátku bojů k 28.9. 1938-a, že od této chvíle naše armáda s útokem plně počítá; jinými slovy i moment rychlosti byl ztracen. Dodnes není jasné, zda 28.9.1938 bylo klamné datum úmyslně vypuštěné Němci, nebo reálný úspěch naší špionáže. Na každý pád šlo ovšem o reálný úspěch naší kontrašpionáže, protože se velmi dobře podařilo utajiti, že se k nám tahle info.dostala. Pakliže šlo o klamavou zprávu, pak jde o krásnou ukázku toho, jak i ty mohou začít žít vlastním životem a potencionálně dokonce zafungovati proti svým strůjcům.

Další důvod byl již čistě politický. Německo získalo prostor, a po Mnichovu dokonce mezinárodněpolitický mandát, k agresivnímu velmocenskému vystoupení. Získalo ho kvůli tomu, že velmi okázale cenilo zuby na své okolí. Odložení útoku by pak bylo možno vykládati jako slabost a tu si nemohlo Německo dovolit ukázat. Obavy panovaly předně z politického vývoje v GB, kde (jak i ukázala budoucnost) posice válečné strany zvolna, leč nezadržitelně posilovala a v Říši si nikdo akceleraci tohoto procesu nepřál (ukázka slabosti by pak mohla být spouštěcím mechanismem takové akcelerace).

Na straně politiků byly (překvapivě) i národohospodáři. Jak již řečeno Německo žilo v režimu předlužené ekonomiky a bylo nutno splácet. Pohlcení Rakouska ukázalo výnosnost rychlých akcí tohoto druhu. A rychlá okupace ČSR by mnohé problémy vyřešila. Nešlo ani tak o to, zda dotyční v rychlost akce věřily či nikoliv. Vesměs však věděli, že se něco udělati musí. Jinak-ukázalo se, že Mnichov takovým řešením nebyl. Posílil sice německé posice jak strategicky, tak co do výrobního potenciálu, ale naše valutové zdroje i zlaté rezervy zůstaly ještě ½ roku daleko. Je málo známým faktem, že potřeba získati rychle zpeněžitelný majetek, finanční zdroje a zdroje drahocenností (kameny, šperky, drahé kovy) byla 1-ím z motivů Křišťálové noci. A i to pokrylo cca.jen 3 měsíce MÍROVÉHO života.

Citelný odpor budila myšlenka bojů již v roce 1938 u armády, tedy jejího velení. Je poměrně obtížné určiti proč. Důvodem je, že i vojenství bylo v říši politikum, takže realita některých úvah a případně i obav zůstává zahalena nepravdivými, či alespoň nepřesnými, sděleními. Vojáci, jako důvod, uváděli rozměklost podmáčeného terénu v českých horách na podzim. Jenže termín zahájení bojů chtěli posunout na jaro 1939 a jaro v horách také nebývá zrovna suchým obdobím.

Nezbývá tedy než spekulace. Hitler slíbil (a ideologicky českým podčlověkem „odůvodnil“) krátkou válku proti ČSR. Hlásati opak bylo, tím pádem, nebezpečné-životu nebezpečné. Jenže my víme, že z ČS armády měli němečtí velitelé velký respekt. Takže předpokládám-a,pravda, je to jen má úvaha-že se obávali vleklého konfliktu, a to s vědomím zásobovací mizérie vlastních vojsk.

Hory, jak konečně ukázal i poslední konflikt v YU, poskytují skvělou ochranu (a to i proti letecké převaze) obráncům. Jenže znesnadňují průchod agresora a jeho zásobovací kolony „stahují“ na úzké horské silnice, ze kterých je nesnadné uniknout. Činí z nich tedy ideální cíl letectvu obránců. K tomu si přidejte +/- 1,5 m sněhu, sjízdné ještě menší množství komunikací (tehdejší technologie neumožňovaly údržbu sjízdnosti cest ani zdaleka v takovém rozsahu, jaký vidíme dnes) a sněhové mantinely i 2m vysoké. Nejen, že by se zásobovací vozy pohybovaly, za takových podmínek, ještě pomaleji, ale prakticky by na sebe mohly nechat červenou barvou napsat slovo „terč“. Osobně považuji tohle za důvod nechuti německých generálů k válce na podzim 1938.

Nyní se tedy posuňme k čisté fikci. Tedy k možnému průběhu událostí, kdybychom Mnichov nepřijali. Kdyby se začalo bojovat? Těžko říci. Budu-li ovšem vycházeti z toho, jak Hitlera dráždila opatrnost jeho generálů a zvážím-li váhu politickoekonomických argumentů, pak osobně sázím na 1938. Z mnoha důvodů (rozeběhnutí válečných výrob, přechod hospodářství do válečného režimu, nové typy zbraní…) by pro nás jaro 1939 bylo nakonec výhodnějším. Jenže si opravdu myslím, že větší tlaky by, v konečném důsledku, zavážily pro 1938.

Zastávám názor, že by to vůbec nebyla jednoduchá válka, a že by se věci pro Německo začly protahovat a komplikovat. Jaká by byla reakce? Další agrese-vnitřní. Křišťálová noc. Kolik by to dalo Říši času? V míru to byly +/- 3 měsíce-do naší okupace. Zkusme to tedy odhadnouti na měsíc.

Udrželi bychom se? Těžká otázka. Ale nedošlo-li by k politickým zásahům do vojenských záležitostí … i Polsko válčilo měsíc a bylo hůře připraveno. Ano-nebyli bychom bez šance. A co dál?

Německo by zřejmě muselo jít do další agrese. Tentokrát zbývala již jen vnější. Dánsko, Polsko, Benelux? Krok kterýmkoliv z těchto směrů by do hry vtáhl maritimní velmoce a možná, jen možná, i Sověty. A co by to znamenalo? Málo. Zásobovací potíže by Němcům zřejmě přetrvávaly a bylo by nutné je řešiti za pochodu. Na západ by se zřejmě přesunuly jen elitní stíhací letky. F ani GB by se nepohnuly. Až pád jejich spojence by mohl zřejmě vyvolati reakci (viz pád Norska). Ale také nemusel (viz pád Polska). Napadení Polska by ovšem zcela jistě vyvolalo reakci Rusů (a západ by jim to tentokrát /spěchali by přeci na "pomoc" jeho spojenci/ nemohl vyčítat)-pád kteréhokoliv z dalších sousedů Německa si zas, ze strategických důvodů, nemohla dovoliti GB (např. o Belgii se v GB mluví jako o pistoli namířené na srdce Británie=tamní přirozené přístavy). Na každý pád typuji, že by trvalo 4 až 6 měsíců, než by se válka stala velkým evropským konfliktem. To by bylo sice na hraně, ale stále myslitelné. Poměry sil by se následně začly měnit velmi rychle-a né vždy jednoznačně.

***

Pakliže se začtete do těchto řádek, pak zjistíte, že se při srovnávání naší a německé armády dívám předně na rok 1938. „Výlety“ do jiných let měly spíše spekulativní ráz. Je to předně proto, že v takovém případě mohu „pracovat se známými ingrediencemi“ oproti těm méně jistým při výhledu za limit 1938.

Zvážíme-li možnost vývoje do roku 1939, pak musíme brát v potaz rozsah připravovaného posilování naší armády, které konečně jelo na 3 směny. Objevily by se nové (střední) tanky, letadla, posílila by PVO, opevnění i dělostřelectvo. Tím by se začal stírat kvalitativní rozdíl, který koncem 30-tých let Německo začlo získávat a který, jak jsme si pokoušeli ukázati, nebyl stále ještě nikterak zdrcující. Ovšem všechny ostatní problémy by, v zásadě, přetrvávaly-a to i na straně Německa. To by byl významný impulz posílení naší obranné připravenosti. Ale, jak jsem již zmínil, obávám se, že všechny tyto kroky bychom již museli realizovat v situaci válečné.

Zbývá otázka jak s obranou. Stále opakuji, že otázka zda se bránit není mou parketou. Byli jsme napadeni a tedy nemělo ani padnout jiné rozhodnutí, než to o obraně. Přesto může být nastolena otázka proč-že se bránit. Inu-proto, že jsme byli napadeni. Ale to nemusí stačit.

Ve svých příspěvcích k téhle otázce jsem vždy zmiňoval několik důvodů, proč se bránit. Ten, který považuji za nejdůležitější, však vždy zůstal opomenut v šumu následující diskuse. Tedy k věci.

Ať již ve „Svém boji“ (Beneš se holedbal, že jej četl i pochopil) nebo ve všech následných vystoupeních Hitler zcela otevřeně hlásá, jak hodlá naložit s židovskými a slovanskými národnostmi. Nacistická „věrchuška“ se v tomto s vůdcem plně identifikovala. V lepším případě koncentráky a následné úplné vysídlení … kam-na Sibiř? V horším vyhlazení. O lágrech se vědělo (byť tou dobou továrny na smrt ještě „v provozu“ nebyly). Tento, původně britský vynález, proslul jako nehezké místo již za Burské války. Nikdo nepochyboval o jeho „zdokonalení“ v německém podání. O způsobu zacházení s „méněcennými rasami“ se u nás vědělo zdostatek od emigrantů, z nichž mnozí (např.: Mannové) byli vysoce důvěryhodní. A to šlo o občany Německa. Nikdo, kdo neměl v hlavě votruby, nemohl pochybovati o tom jak velmi vážně jsou slova o zotročení a vyhlazení Slovanů míněna.

Rozhodnutí z podzimu 1938 nechalo zemi bez sebemenší šance na jakoukoliv obranu vůči téhle zvůli. Rozhodnutí 1938 reálně ohrozilo většinu populace státu na její samotné existenci. Tohle rozhodnutí mohlo mít strašlivé důsledky. Sebebezvýchodnější válka (a to v našem případě takto rozhodně postaviti nelze) by, ve srovnání s tímhle přístupem, byla volbou odpovědnější a bezpečnější.

Beneš tvrdil, že má plán. Odlet do USA a poklidný život na tamních universitách tohle tvrzení, v mých očích, „mírně“ narušují. Tvrdil, avšak po válce, že vše předpověděl. Nu-v tom případě byl lepší než Pýthia a já nevidím jediný důvod proč mu to věřit. V roce 1938 mohl zvoliti 1-né odpovědné rozhodnutí, ale utekl. Pak již nikdy utíkat nepřestal. Tahle zbabělost, kterou riskoval/hodil za hlavu život a existenci (doslova) vlastní země, je nejtíživější z jeho vin.


P/oužité podklady a materiály:
1)http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10765.html
2) http://vojenstvi.cz/vasedotazy_59.htm
3) Wikipedia
4) www.palba.cz
5) www.fronta.cz/7tp
6) http://forum.jajjun.com/viewtopic.php?f ... a87e7836a7
7) armada.vojenstvi.cz/predvalecna/studie/6.htm
8) blog.ihned.cz/2-28117470-YKpeso_d-f6
9) http://www.fronta.cz/strucne-shrnuti-ne ... -zari-1939
10) www.valka.cz/clanek_12755.html
11) letectvi.wz.cz/nemecko/bf109
12) http://www.2svvalka.estranky.cz/clanky/ ... itt-bf-109
13) www.letka-barbaru.wz.cz/me109_b_c_d.html
14) www.hotman.estranky.cz/stranka/lietadla3
15) www.valka.cz
16) http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/mobilizace/1.htm
17) http://www.fronta.cz/letecke-jednotky-l ... reznu-1938
18) nacismus.mysteria.cz/luftwaffe/
19) www.pigopolach.estranky.cz/stranka/ngr
20) http://csr1938.wz.cz/idex.php?page=2“and“sub=csa
21) www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2002_1/167.htm
22) http://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/osobnosti/1.htm
23) http://www.vets.estranky.cz/clanky/gale ... jcechovsky
24) http://www.narmyslenka.cz/view.php?naze ... va-prchaly
25) www.army.cz/avis/vojenske_rozhledy/2000_3/165.htm
26) Vojevůdci Třetí říše; překl.: Ivo Rušák; nakl.: Svojtka and Co.; Praha 2001
27) Československé pevnosti; Jiří Macoun; nakl.: CP Books, a.s.; Brno 2005
28) Vzduch je naše moře-Československé letectví 1918-1939; Jiří Rajlich a Jiří Sehnal; nakl.: Naše vojsko; Praha 1 993
29) Československé tanky, obrněná auta, obrněné vlaky a drezíny 1 918- 1 939; Vladimír Francev; nakl.: Ars-Arm; Praha 1 993
30) Vojenská letadla 2-mezi dvěma světovými válkami; Václav Němeček; nakl.: Naše vojsko; Praha 1 990
31) Stíhači od 303.; Petr Kubánek; nakl.:A-Mor; Vyškov 1 993
32) Německé tanky 1 933-1 945; Janusz Ledwoch; nakl.: MGA-Agentura; Warszawa 1 994
33) Stihači nad Kanálem; Jiří Rajlich a Jiří Sehnal; nakl.: Naše vojsko; Praha 1 993
34) Československá armáda za první republiky; Jiří Nolč; nakl.:C-Press; Brno 2 007
35) Tankové divize německé armády 1 939-1 945; překl.: Petr Tůma; nakl.: Svojtka and Co. S.r.o.; Praha 2 006

Re: Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 2/5/2009, 12:05
od Ramon
Johan píše:Luža četl „Achtung! Panzer!“ a byl vášnivým stoupencem guderianových myšlenek. Mnohé z výše uvedeného tomu odpovídá. Je proto možná překvapivé, že právě jeho rychlá divize nakonec posiluje Vojcechovského v Čechách. Logyku to ovšem zřejmě mělo.
2.rychlá divize neposílila Vojcechovského, šlo jen o její prapor lehkých tanků 3, který byl po určitou dobu u 4.rychlé divize (VI.sbor, IV.armáda). Prapor se ke své mateřské divizi ještě do konce září vrátil, ale to už byla celá 2. rychlá divize převelena na jižní Moravu k IV.armádě.
Johan píše:Na severu Moravy mu bylo přiděleno stejné zadání jako Prchalovi na jihu. Byl zde ovšem kryt masivním (v tomto případě i těžkým) opevněním a profil terénu (Jeseníky, Oderské vrchy, Beskydy…) oslabovaly případné šance vzdušných ataků Lw. To z II.armády činilo jak liniovou sílu, tak i (v případě trochy šancí a štěstí) i masivní a manévrovatelnou záložní formaci. A Luža byl na tento úkol tím pravým.
Práve k tomu manévrování bohužel Luža moc prostředků neměl. Z mobilnějších jednotek mu zbylo jen nějaké motorizované dělostřelectvo a jeho divize měly ještě celkem 4 smíšené přezvědné oddíly (po 3 LT vz.34). Mobilizované divize č.7 a 8 se na manévrování nehodily (nedostatek dopr. prostředků, méně kvalitní záložníci), přicházející 12. divize na tom byla ještě hůř, výše zmíněná 2. rychlá divize skončila na jižní Moravě a kvalitní 17. divize byla poslána ještě před mobilizací do severních Čech. Právě odvelení 2.RD a 17.D považuji za největší problémy obrany severní Moravy. Luža sice měl své záložní divize poměrně blízko k hlavnímu obrannému postavení, ale pochybuju, že by třeba oslabená 8.D pod Bruntálem (navíc bez PT zbraní) v případě průlomu něco zmohla proti německé 3. tankové divizi. A právě 2.RD se původně soustřeďovala v místech, kudy měl vézt hlavní německý útok na Olomouc.

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 2/5/2009, 12:38
od Johan
ad. Ramon:


Práve k tomu manévrování bohužel Luža moc prostředků neměl. Z mobilnějších jednotek mu zbylo jen nějaké motorizované dělostřelectvo a jeho divize měly ještě celkem 4 smíšené přezvědné oddíly (po 3 LT vz.34). Mobilizované divize č.7 a 8 se na manévrování nehodily (nedostatek dopr. prostředků, méně kvalitní záložníci), přicházející 12. divize na tom byla ještě hůř, výše zmíněná 2. rychlá divize skončila na jižní Moravě a kvalitní 17. divize byla poslána ještě před mobilizací do severních Čech. Právě odvelení 2.RD a 17.D považuji za největší problémy obrany severní Moravy. Luža sice měl své záložní divize poměrně blízko k hlavnímu obrannému postavení, ale pochybuju, že by třeba oslabená 8.D pod Bruntálem (navíc bez PT zbraní) v případě průlomu něco zmohla proti německé 3. tankové divizi. A právě 2.RD se původně soustřeďovala v místech, kudy měl vézt hlavní německý útok na Olomouc.
...
Výtka by byla naprosto správná, kdybychom neměli zpravodajské informace o změnách v „Zeleném“. Ty zvyšovaly (a ukázalo se, že oprávněně) nároky na posílení obrněných formací v Čechách. Co se „oslabení Luži“ týče je to samozřejmě pravda. Jen vzhledem ke zpravodajským informacím a síle „severního“ opevnění se předpokládalo, že by snad nemusel být až tak rychlý. Důležitější bylo, aby byl k disposici. A to měla umožňovati poměrně rozsáhlá železniční (a konečně i silniční) síť na severu Moravy.

Napsal: 2/5/2009, 12:59
od vencour
Já se v duchu směju, protože něco takového v Žábách je, použití železnice ;-) na severní Moravě. Holt naděje a snění je mrcha, o tom, jaké to mohlo být dnes jinak.

Re: Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 2/5/2009, 13:16
od Ramon
Johan píše:Výtka by byla naprosto správná, kdybychom neměli zpravodajské informace o změnách v „Zeleném“. Ty zvyšovaly (a ukázalo se, že oprávněně) nároky na posílení obrněných formací v Čechách. Co se „oslabení Luži“ týče je to samozřejmě pravda. Jen vzhledem ke zpravodajským informacím a síle „severního“ opevnění se předpokládalo, že by snad nemusel být až tak rychlý. Důležitější bylo, aby byl k disposici. A to měla umožňovati poměrně rozsáhlá železniční (a konečně i silniční) síť na severu Moravy.
Naše velení se nerozhodovalo na základě nějakých zpráv o změnách v plánu Zelený, ale na základě zpravodajských informací o momentálním soustředění německých sil. Takže nakonec bylo obtížné, ne-li nemožné, správně rozmístnit zálohy. O rozmístnění záloh se rozhodovalo 24. a 25. září. V té době naši zpravodajci celkem správně hlásili značnou koncentraci něm. jednotek proti jižním a severním Čechám. Jenomže vybrané něm. úderné jednotky se do nástupových prostorů pro Plán Zelený začaly přesouvat až 27. září, tedy 2 dny po přijetí vybrané varianty čs. nástupového plánu (do té doby byly drženy ve výcvikových prostorech u našich hranic, kde je zaznamenali naši zpravodajci). 28.září byly navíc přesuny kvůli jednáním v Mnichově pozastaveny, některé jednotky už si to mašírovaly přímo na hranice, když byly odkloněny. Pro správné rozmístnění záloh by tak naše velení potřebovalo znát Plán Zelený. A to se povedlo jen v "Žábách". :lol:

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 2/5/2009, 20:07
od Johan
ad. Vencour:

Nepomatuji si již "Žáby" tóčno :D ale nemyslel jsem na bojové využití železnice. Poukazuji spíše na přepravní kapacity na severu Moravy. Ty umožňovaly rozsáhlé přesuny sil i materiálu v severo-jižním směru a na západ-odtud pramenilo i zadání pro Lužu. Jinak ten byl kryt relativně velmi masivním opevněním a pro udržení se proti Němcům snad lze jeho síly považovat za přijatelné*. Samozřejmě z chování Poláků byly obavy. Jinak je dozajista nešťastné, že náš "nejbleskovější" velitel pro svůj boj neměl odpovídající prostředky.
---
*vzpomeňme jen, že na zlořečené "Mažinotce" se bojuje ještě po pádu F. Ten nebyl způsoben prolomením linie opevnění, ale jejím obchvácením, a to v "lužově sektoru" možné nebylo.

ad. Ramon:

Jízdní divize, alespoň podle info., které mám, se mění na mechanisované krátce po Mnichovu (již od října). Před Mnichovem by tomu tak být nemělo.

Plán "Zelený" v posledním (mě dostupné formě) předpokládal útok 10.armády ve směru Plzeň-Praha a 12. České Budějovice-Jihlava. Tenhle záměr naše armáda "četla" celkem hezky. Samozřejmě-detaily známy nebyly. Uskupení záloh na Moravě tak bylo logickým krokem. Mohly postupovat všemi směry-včetně Slovenska (nepravděpodobné).

Re: Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 2/5/2009, 20:26
od Ramon
Johan píše:Jízdní divize, alespoň podle info., které mám, se mění na mechanisované krátce po Mnichovu (již od října). Před Mnichovem by tomu tak být nemělo.
Jízdní divize? Já psal o jezdeckých plucích lehkých brigád a divizí. Já po Mnichovu zaznamenal jen povýšení lehkých brigád 2 a 3 na lehké divize 2 a 3. Stále hledám knížku, kde jsem o té motorizaci četl. Myslím, že tam bylo i datum, tak uvidím.
Johan píše:Plán "Zelený" v posledním (mě dostupné formě) předpokládal útok 10.armády ve směru Plzeň-Praha a 12. České Budějovice-Jihlava. Tenhle záměr naše armáda "četla" celkem hezky. Samozřejmě-detaily známy nebyly. Uskupení záloh na Moravě tak bylo logickým krokem. Mohly postupovat všemi směry-včetně Slovenska (nepravděpodobné).
No 12.armádu měli naši celkem dobře pokrytou, hlavně právě proto, že tam naše velení čekalo hlavní nápor. Šly tam posilové jednotky odevšad. Naproti tomu Hitler 12.armádu slušně očesal ve prospěch 14.armády, takže na tomhle směru Němci v prvních dnech moc šancí neměli. Horší to bylo u Plzně, HO-32 byla hrozně roztažena (v průměru zde prapor bránil 3x delší úsek než třeba na severní Moravě). Zde byl průlom asi nejvíc pravděpodobný. Pak už by záleželo na tom, kolik jednotek by dokázalo ustoupit k Praze a za Vltavu a taky jak rychle by dokázaly naše jednotky na Vltavě zaujmout pozice.

projekt Magistrála

Napsal: 2/5/2009, 21:11
od vencour
To bych se musel do Žab znova podívat, já to chápal, nasazení a použití železnice jako prostředku pro dosažení lokální převahy, pro převoz velkého počtu vojska.
Co koukam do Žab, strana 352:
...
6. říjen 1938 - Olomouc, velitelství II. armády
"Hranici všude neudržíme a výsledek bude záviset na tom, komu se v oblasti podaří rychleji soustředit převahu sil. Bude to závod o Moravskou bránu. Za žádnou cenu nesmíme Polákům dovolit, aby vrazili klín mezi 8. a 22. divizi."
"A co náš projekt Magistrála?" Ozval se plukovník ženijního oddělení Josef Petřík. "Mohli bychom ho vyzkoušet v praxi. Přesun bojeschopných jednotek podél hranice. Hlavně konóny."
(ve vysvětlivkách je: Projekt Magistrála byl původně návrhem, který rozpracoval a předložil ruský legionář pplk. F. Čatloš, v době krize náčelník štábu HO-37. Pplk. Čatloš byl nesmlouvavým odpůrcem polských agresivních požadavků na Těšínsko a předvídal ozbrojený konflikt za nevýhodných podmínek, uprostřed obranných bojů s Němci. S využitím zkušeností z mobilní války na sibiřské magistrále vypracoval projekt rychlých přesunů vojenských záloh, zásob munice a těžké výzbroje na nejvíce ohrožená místa obrany severní moravské hranice. Projekt zahrnoval využití hlavní železniční trati Ostrava - Bohumín - Žilina i bočních vedlejších tratí v kraji. Vyžadoval stálou pohotovost ženijních útvarů k opravám železnic, pojízdné opravárenské a servisní dílny zvláštní dispečerskou skupinu Českých drah)
Takže mam pocit, že si neodporujeme v nasazení a použití daných našich zdrojů.

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 00:24
od Johan
ad Vencour:

Jo-tak v tom případě nejsme ve sporu :)

ad Ramon:

U jízdních divizí máte pravdu. Šlo o brigády, které měly jízdní a motorizovanou součást. Právě od října 1938 jsou přeskupovány na divize (4. a 5.) a obsáhle motorizovány. Má chyba.

K armádám. Do Čech měly pronikat 12. a 10. armáda. Obě velmi dobře pokryty. Jako jákýsi záložní, či 3., pravý hák byla 14. připravována k úderu do prostoru Mikulov-Znojmo a ne náhodou tady zaznamenáváme (i na "úkor" severu) posilování moto a obrněných formací Lva Prchaly. Není navíc bez zajímavosti, že Němci neznali stav dokončenosti našich opevnění na jihu (byl větší, než předpokládali) a neměli ani jasnou představu o (naprosto neskutečném) rozsahu ženijních opatření v tomto prostoru.

Re: Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 11:06
od Ramon
Johan píše:K armádám. Do Čech měly pronikat 12. a 10. armáda. Obě velmi dobře pokryty. Jako jákýsi záložní, či 3., pravý hák byla 14. připravována k úderu do prostoru Mikulov-Znojmo a ne náhodou tady zaznamenáváme (i na "úkor" severu) posilování moto a obrněných formací Lva Prchaly. Není navíc bez zajímavosti, že Němci neznali stav dokončenosti našich opevnění na jihu (byl větší, než předpokládali) a neměli ani jasnou představu o (naprosto neskutečném) rozsahu ženijních opatření v tomto prostoru.
To spíš útok 12.armády měl pomocný charakter, stačí se podívat na složení. 12.A měla jen samé pěší divize, 14.A měla k dispozici i motorizovanou pěchotu, tankovou a lehkou divizi.

A k pokrytí útoku 10.armády - opravdu si nemyslím, že 1 naše divize, bránící 110 km dlouhou linii, mohla dlouhodobě vzdorovat uskupení 6 pěších divizí (z toho 3 motorizovaných), 1 tankové divize, 1 lehké divize a 1 samostatné tankové brigády - celkem nějakých 600-800 tanků. Tady by se spíš hrálo o čas.

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 13:45
od Johan
Německá 10.armáda v nejlepší z možných sestav (a té, tušim, nedosahovala) mohla nasadit k 60-ti tanků PzKpfw III a PzKpfw IV. V ostatních případech šlo o, v podstatě, tančíky PzKpfw I a PzKpfwII. V případě brigády dokonce pouze o tančky PzKpfw I.

Stála proti plně obsazeným liniím opevnění, záloze 1 divize a přisunutým posilám 75 tanků (nevím přesně zda výhradně 35-kám) s plnou jízdní podporou. Čekal by ji tedy mimořádně obtížný úkol.

Posílení významu 12.armády přineslo rozhodnutí A.H. z 9.9.1938. Úkolem 14. byl maximálně prudký atak se snahou o průlom. Pakliže by byla zadržena (a vidím důvody domnívat se, že ano), tak by se musela stánout, nebo by ji čekaly velmi těžké komplikace. Dopravní síť mezi severovýchodním Rakouskem a jižní Moravou totiž prakticky vylučovala její dlouhodobé zásobování v situaci plné bojové zátěže. To věděl již Halder, upozorňoval na to a jiný typ nasazení 14.odmítal. A.H.se s ním (výjmečně?) ztotožnil.

Napsal: 3/5/2009, 16:09
od Ramon
Tohle mi nepřijde jako posílení významu 12.armády:

Hitler: "13. motorizovaná divize u 12. armády, která nemá naděje na úspěch, bude spolu s 2. motorizovanou divizí přidělena Reichenauově armádě (10.). Tak zde bude dvojitá naděje na vítězství."

V tom jednání šlo hlavně o to jestli bude hlavní úder vést 10.armáda do Čech nebo 14.armáda na Moravu. 12.armáda měla samozřejmě podporovat hlavní úder, nakonec tedy útok 10.armády. Tím její význam nijak nevzrostl, jen byla přesměrována a navíc ochuzena o 2 nejmobilnější divize ve prospěch 10.armády.

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 17:20
od Johan
Hlavní nápor měla vést 10.-už jen proto, že šla na Prahu. V tom se shodnem naprosto hladce. Jenže i proti ní (viz výše) směřovaly posily. Upřímně-nikoliv pro "excelenci" naší špionáže, ale z téhož důvodu; bylo jasné, že má jít na Prahu.

Co se týče 14. contra 12. armády je situace trochu složitější a možná mnohé souvisí i s tím, že "Zelený" nebyl nikdy plně rozpracován. Do hry teoreticky lze přibrat i 2.armádu ve Slezsku, ale tu se vůdci do těžkých opevnění moc posílati nechtělo.

14.armáda byla jednou z nejlepších Říše v té době. Měla zřejmě zasadit velmi tvrdý úder proti jižní Moravě. Jenže nebylo možno ji "nazásobit" než právě na 1 takový úder. Naproti tomu 12.měla strategický cíl (Jihlavu) a relativně průchodnější zásobovací trasy.

Je nepochybné, že 14.by udeřila. I v tom se shodnem. Do jaké míry A.H. věřil v úspěch takového 1-ého úderu se dnes již můžeme jen dohadovati, jeho velitelé nijak zvlášť.

Osobně se přikláním spíše na stranu velitelů. 14.-ou by čekal plně připravený Prchala i s posilami, opevněná linie. Dále záplavová území, zastavěné oblasti a vinohrady, které (později) na jihu F (při tamním spojeneckém vylodění) prokázaly, že jsou stejným problémem, jako kraj živých plotů v Normandii. A dopravní situace (=prakticky toliko 1 kapacitnější silnice) byla taková, že by 14.mohla zůstat bojeschopnou maximálně týden. A to neberu v potaz nanejvýš pravděpodobné zničení i toho mála zásobovacích tras naším letectvem.

Re: Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 18:04
od Ramon
Johan píše:Hlavní nápor měla vést 10.-už jen proto, že šla na Prahu. V tom se shodnem naprosto hladce. Jenže i proti ní (viz výše) směřovaly posily. Upřímně-nikoliv pro "excelenci" naší špionáže, ale z téhož důvodu; bylo jasné, že má jít na Prahu.
Naše velení předpokládalo, že hlavní nápor půjde na Prahu ze severu a severozápadu. Proto byla přednostně posilována Skupina 1 (měla skoro 30 000 mužů), která stála proti německé 8.armádě, a II.sbor (obdržel 17.divizi, prapor tanků a další jednotky), který stál proti německému IV.sboru. Těmto předpokládaným směrům pak odpovídalo i rozmístnění jednotek na pražské čáře, záložní 18.divize byla rozmístněna také severozápadně od Prahy. Ve směru od Plzně nebylo na pražské čáře dokonce rozmístněno ani žádné dělostřelectvo. Sice by nebyl problém ho přisunout, ale jasně to ukazuje, kde naše velení čekalo nápor.

Pokud jde o situaci v západních Čechách, tak kromě HO-32, která držela hlavní obranné postavení, stála u Plzně v záloze ještě 2.divize, která samozřejmě trpěla všemi neduhy "B" útvarů - neměla plné stavy, neměla dostatek dopravních prostředků a měla vysoké procento vojáků německé národnosti. Nejbližší velké tankové zálohy byly až východně od Vltavy (1.rychlá divize s 38 LT vz.35 v okolí Pacova jako záloha Hlavního velitelství). Samotná HO-32 asi tanky neměla. Před mobilizací byl do okolí Plzně poslán pohotovostní oddíl s 3 LT vz.35, ale jestli tam ještě byl i za mobilizace netuším. A jestli měly smíšené přezvědné oddíly 2 a 32 taky netuším, protože v teroteriu ZVV Praha se asi při výstavbě tankových čet na všechny smíšené přezvědné oddíly nedostalo. A i kdyby, tak by stálo proti 10.armádě maximálně 9 tanků plus možná něco od sousedů (Skupina 1, 5.divize).

Tady přikládám mapku s rozložením tankových sil v případě války (nejsou tam zahrnuty samostatné čety divizních smíšených přezvědných oddílů):
Obrázek

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 20:24
od Johan
Á-začínáme se propracovávati ku shodě. Je půvabné, jak nedorozumění může hezky roztočiti diskusi :D

Pro nedostatek terminologické výbavy mluvme o všeobecné české záloze. Ta byla rozmístěna zhruba mezi Libercem a Labem (s tanky u Turnova). Šlo o součást šachové partie. Ta vycházela z přetrvávajících obav z 2.armády, která své nástupové prostory neopustila do konce krize. Zároveň zde ale byla k disposici paprsčitá soustava komunikací, která doslova umožňovala kdykoliv vyraziti kterýmkoliv směrem.

Síly to tak na Pražskou čáru měly blíže (a hlavně rychleji), než by se na 1.pohled mohlo zdáti. Rozkazy toho typu navíc byli i připraveny. Je samozřejmě věcí spekulací, kde by došlo k 1.větší bitvě v (pravděpodobném) případě nástupu 10. armády.

Optimisté typují již Plzeň. Tóó je sice možné, ale zároveň velmi časově vypjaté. Navíc by se tím získal "jen" čelní střet. Osobně typuji (a je to jen osobní názor se kterým lze nesouhlasiti), že by to bylo mezi Prahou a Plzní, což by dávalo i výhodu bočního úderu. V těchto spekulacích jsou, samozřejmě, zahrnovány jen mobilní formace všeobecné české zálohy. Pochodové a jiné řadové síly všeobecné české zálohy by zcela určitě postupovaly na Pražskou čáru, ať již z důvodů taktických (zajištění zápolí) nebo prostě s ohledem na schopnosti rychlosti jejich přesunů (železnice, něco málo autmobilů, hypotrakce...). O tom, že by "čáry" dosáhly já nevidím mnoho důvodů pochybovati-považuji to za velmi reálné. Ale stále se bavíme o válce, která nebyla :???: :( :???:

Srovnání středoevropských armád 1938-1939 (II.)

Napsal: 3/5/2009, 22:48
od Johan
Dámy a pánové; zítřkem počínaje, až do čtvrtka, odjíždím na služebku a nevím, zda budu moci být na síti. Nejdříve tedy zareaguji na Vaše případné dotazy až v pátek (slíbit s jistotou nemohu) a nebude to způsobeno mým fouňovstvím. Za pochopení předem děkuji.

Napsal: 5/5/2009, 14:39
od Hektor
Ako tak pozerám na mapku tak na Slovensko sa z Nemeckej strany úplne kašlalo. Bol by možní úder do tílu?

Napsal: 5/5/2009, 15:00
od Ramon
V první fázi se proti Slovensku asi zatím žádné větší pozemní operace neplánovaly. Jen 4.lehká divize měla hlídat poblíž Bratislavy(na mapce je zanesen její tankový oddíl 33, vyzbrojený tančíky Ansaldo). Nějaký útok do týla by připadal v úvahu, pokud by se Němcům dařilo a odčerpali by zálohy z moravsko-slovenského pomezí.

Napsal: 5/5/2009, 17:47
od hydrostar
Já nevím, ať se snažím, jak se snažím, tak ten obrázek stejně neotevřu.

Edit:
Teď už to v klidu otevřu. Je to ale divné, taky mám Firefox, ale ne zrovna tu nejnovější verzi...

Napsal: 5/5/2009, 18:49
od Ramon
hydrostar píše:Já nevím, ať se snažím, jak se snažím, tak ten obrázek stejně neotevřu.
Ve Firefoxu se mi to zobrazovalo správně, ale IE8 asi nemá rád CMYK. Přehodil jsem to na RGB, teď už by se to mělo zobrazovat, doufám.