Detronizace Habsburků (1918)

[Pátrač]

Johan a Cassius - pánové co jste se zvencli? Trochu klidu. Je to jen diskuse, nikoliv bitevní pole. Krev nechť teče na bojištích a v arénách. Zde by nemělo téci nic - pouze myšlenky a argumenty.

[Hans S.]

Aniž bych četl předchozí diskusi, tak bych rád vyjádřil svůj názor, že jsem příznivcem monarchie! Byla by čest, kdybychom mohli všichni společně padnout za císaře pána a jeho rodinu

Ať žije Rakousko!


Zachovej nám Hospodine
Císaře a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne
Ať je moudrým vladařem
Hajme věrně trůnu Jeho
Proti nepřátelům všem
Osud trůnu Habsburského
Rakouska je osudem.

Gott erhalte, Gott beschütze
Unsern Kaiser, unser Land!
Mächtig durch des Glaubens Stütze
Führt er uns mit weiser Hand!
Laßt uns seiner Väter Krone
Schirmen wider jeden Feind:
Innig bleibt mit Habsburgs Throne
Österreichs Geschick vereint.

[Pátrač]

Plukovníku, plukovníku. Tak já se zde snažím aby zaujatí diskutéři nevedli otevřenou válku a Ty mi to zde tak rozšťouchneš. Jsi hroznej. A na tu diskusi se mrkni, přes místy ostré zářezy je v ní hodně zajímavého.

Je vidět, že Palbáci nejsou žádná ořezávátka.

[Cassius Chaerea]

Ať žije Rakousko!

Za Republiku!


Allons enfants de la Patrie,
Le jour de gloire est arrivé !
Contre nous de la tyrannie,
L'étendard sanglant est levé, (bis)
Entendez-vous dans les campagnes
Mugir ces féroces soldats ?
Ils viennent jusque dans vos bras
Égorger vos fils, vos compagnes !

Aux armes, citoyens,
Formez vos bataillons,
Marchons, marchons !
Qu'un sang impur
Abreuve nos sillons !

Que veut cette horde d'esclaves,
De traîtres, de rois conjurés ?
Pour qui ces ignobles entraves,
Ces fers dès longtemps préparés ? (bis)
Français, pour nous, ah ! quel outrage
Quels transports il doit exciter !
C'est nous qu'on ose méditer
De rendre à l'antique esclavage !

Aux armes, citoyens...

Quoi ! des cohortes étrangères
Feraient la loi dans nos foyers !
Quoi ! ces phalanges mercenaires
Terrasseraient nos fiers guerriers ! (bis)
Grand Dieu ! par des mains enchaînées
Nos fronts sous le joug se ploieraient
De vils despotes deviendraient
Les maîtres de nos destinées !

Aux armes, citoyens...

Tremblez, tyrans et vous perfides
L'opprobre de tous les partis,
Tremblez ! vos projets parricides
Vont enfin recevoir leurs prix ! (bis)
Tout est soldat pour vous combattre,
S'ils tombent, nos jeunes héros,
La terre en produit de nouveaux,
Contre vous tout prêts à se battre !

Aux armes, citoyens...

Français, en guerriers magnanimes,
Portez ou retenez vos coups !
Épargnez ces tristes victimes,
À regret s'armant contre nous. (bis)
Mais ces despotes sanguinaires,
Mais ces complices de Bouillé,
Tous ces tigres qui, sans pitié,
Déchirent le sein de leur mère !

Aux armes, citoyens...

Amour sacré de la Patrie,
Conduis, soutiens nos bras vengeurs
Liberté, Liberté chérie,
Combats avec tes défenseurs ! (bis)
Sous nos drapeaux que la victoire
Accoure à tes mâles accents,
Que tes ennemis expirants
Voient ton triomphe et notre gloire !

Aux armes, citoyens...

(Couplet des enfants)
Nous entrerons dans la carrière[3]
Quand nos aînés n'y seront plus,
Nous y trouverons leur poussière
Et la trace de leurs vertus (bis)
Bien moins jaloux de leur survivre
Que de partager leur cercueil,
Nous aurons le sublime orgueil
De les venger ou de les suivre

Aux armes, citoyens...

[skelet]

A ta naše!

Slezská vlasti, půdo svatá,
zemi nejkrásnější všech,
tobě láska vrchovatá,
tobě poslední buď vzdech!
Hvězdou jsi nám v srdce dána,
hněv-li kolem nás a spor,
k dvěma sestrám upoutána
pásmem věkověčných hor.

S nimi, vlasti, půdo svatá,
Tvůrce tebe v jedno klad;
vědomí ti dala Praha,
víru věštců Velehrad.
S nimi v slávě vrchovaté,
s nimi věčně jedno buď,
družka družku v lásce svaté
na blaženou viňte hruď.

Ve spojení sester obou,
nechať slzy roníš teď,
k cíli vzlétneš krásy dobou,
jen svých práv a činů hleď!

Slávou vzplanou hor tvých lemy,
nivy rozhlaholí jas:
Bože, rodné slezské zemi,
slávu dej a sílu zas!

[skelet]

Nicméně, čeští monarchisté by měli notovati toto:

Svatý Václave, vévodo české země,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha!
Kriste, eleison.

Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě,
nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi,
utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave!
Kriste, eleison.

Nebeské jest dvorstvo krásné, blaze tomu, kdo tam dojde,
v život věčný, oheň jasný svatého Ducha.
Kriste, eleison.

Maria, Matko žádoucí, tys Královna všemohoucí,
prosiž za nás, za křesťany, svého Syna, Hospodina!
Kriste, eleison.

Andělé svatí nebeští, račte nás k sobě přivésti,
tam, kde chvála nepřestává věčného Boha.
Kriste, eleison.

Všichni svatí, za nás proste, zahynouti nám nedejte,
svatý Víte, svatý Norberte, svatý Zikmunde, svatý Prokope,
svatý Vojtěše, svatý Jene Nepomucký, svatá Ludmilo, svatá Anežko,
svatý Václave!
Kriste, eleison.

Bohu Otci chválu vzdejme, svatým křížem se žehnejme:
Ve jménu Otce i Syna jeho i Ducha svatého.

Rakouskou zpívají jen zaprodanci

[Pátrač]

Až toto vy uličníci uvidí mirakačerů, tak to sním flákne o zem. To bude rana jak když bourali Stalina.

[Zemakt]

Když revoluce tak se vším všudy

Ktoz jsu bozi boyownici
a zakona jeho
prosstez od boha pomoci
a uffayte w nyeho
ze konecnye wzdicki s nim swytˇezite

Kristus wam za skodi stoji
stokrate wiecz slibuye
pakli kto proń źywot slozi
wieczny źywot mieti bude
blaze kazdemu ktoz na prawdye se(.)de

Tent pan welit sse nebaty
zahubci tyelesnych
welit y źywot slozity
pro lasku swich blyznych

Protoz strzelci kopynici
rzadu rytyerskeho
sudlycznyci a czepnyci
lydu rozliczneho
pomnyetez wsichny na pana scyedreho

Neprzatel se nelekayte
na mnozstwie nehledˇbe
pana sweho w srdci mieyte
proń a s nim boyuyte
a przed neprzately neutiekayte

Dawno czechowe rzyekali
a pzyslowie mieli
ze podle dobreho pana
dobra jiezda bywa

Wy pakosti a drabanti
na dusse pomnyete
pro lakomstwie a lupeze
źywotow netratˇte
a na korzystech se nezastawuyte

Heslo wsichny pamatuyte
kterez wam wydano
swych hauptmanow pozotuyte
retuj druh druheho
hlediz a drź se kazdy ssiku sweho

A s tiem wesele krzyknete
rzkuc na ne hr na ne
brań swu rukama chutnayte
Boh pan nas krzyknete

[Rosomak]

Na příštím srazu to budete povinně zpívat nebo deklamovat.
Kdo udělá chybu, platí metr piv.

Ave, Caesar, morituri te salutant!

[Pátrač]

Kolegové

V posledním příspěvku, který do této diskuse vložím se pokusím vrátit opět k tomu nosnému, co tuto diskusi iniciovalo, vedlo a přes jisté množství odboček nakonec zůstalo. Tedy o to jakou hodnotu měl samotný akt vyhlášení detronizace Habsburků jako právního počátku ustavení samostatného Československa. Také se podívám z pohledu svých studií, účasti na přednáškách či seminářích jak o vlastně s rozpadem monarchie bylo. Jestli skutečně to byla zásluha našeho „odboje“ podpořeného vystoupením legií na několika frontách a nebo jestli zde měli minoritu jiné společenské a politické jevy.

Pravda je, že je doložitelné, že převážná většina elit z politické scény první republiky se hrdě hlásila k podílu na rozbíjení Rakouska-Uherska. Tímto aktivním podílem v odboji proti monarchii potom jednotlivci i skupiny obyvatel či přímo politické strany obhajovaly legitimitu svého postavení v politice, v síti ministerstev, v armádě a policii. Je pravdou, že dohadování se o to, zda byl důležitější domácí odboj nebo Masarykova a Benešova zahraniční akce, byly po dlouhá léta jedním z mnoha doprovodných jevů existujícího napětí mezi skupinou Hradu a tím co je obvykle nazýváno nacionalistickou pravicí.

Jsem přesvědčen, že by Češi byli strašné rádi, kdyby tvrzení nyní často prezentovaná a popisující jak Češi rozbili Rakousko byla pravdivá. Bohužel, realita byla zcela jiná. Už několikrát jsem tvrdil, že vznik samostatného Československa nezávisel na vůli Čechů jako národa a nemají na něm zásadní zásluhu ani lidé kolem Masaryka. Na rozdělení státu pracovaly síly, které přesahovaly možnosti a schopnosti našich lidí. Role toho, co nazýváme českým odbojem byla druhořadá.

Role Tomáše G. Masaryka a jeho politické akce byla zásadně důležitá pro něco úplně jiného. A myslím si, že jde o dvě nosné věci:

Primo: proto, že samostatné Československo vůbec vzniklo jako stát v daných hranicích a s možnostmi které rozdělením získalo. Tedy pro to, že jsme se nestali součástí jiného státu.

Secundo: pro charakter budoucího českého státu.

Rakousko - Uhersko se rozpadlo z jiných důvodů a to takových, které žádný odboj v zahraničí nebo doma nemohl ovlivnit. Zdá se nade vší pochybnost, že proces nezadržitelného rozpadu mnohonárodnostní říše byl prioritně dán tím, že říše od jistého momentu přestala plnit svou historickou roli opěrného bodu boje proti islámské expanzi a ochranou národů v ní sdružených proti poislámštění. Tato vysoce pozitivní a pro Evropský dějinný vývoj mimořádně důležitá role skončila v polovině 19. století a od té doby tím, že jednotlivé národy přestal stmelovat společný nepřítel a společná hrozba, začaly vyskakovat odstředivé tendence.

V závěru I. světové války a to jelikož to mám ověřeno z více zdrojů musím uznat, nade vší pochybnost platí, že se dá říci, že v podstatě kromě části armádních špiček a císařského dvora o další existenci monarchie nikdo jiný nestál. Jak to asi vypadalo:

Němci hleděli do císařského Německa a viděli svoji budoucnost po jeho boku nebo spíše v tom, že budou žít v něm.

Slované se začali zařizovat po svém:

- Češi od roku 1916 přestali uvažovat o své existenci v rámci monarchie a to v jakémkoliv uspořádání,

- Poláci viděli nové Polsko,

- nedovedu si představit, že by Bosna a Hercegovina setrvali v monarchii. Důvody není potřeba rozebírat.

- Chorvati si zachovali určitou míru loajality ale nakonec si vytvořili vlastní stát spolu se Srby a Slovinci nazvaný Království SHS, pozdější Jugoslavské království.

Maďaři jejichž postavení bylo téměř na roveň postavené Rakušanům si mysleli, že destrukcí monarchie díky své nepopíratelné síle nemohou nic moc ztratit a její rozpad přivítali jako naplnění dávných tužeb. To ještě netušili, že tím že napadnou nově konstituované Československo a tím naštvou vítězné mocnosti, přijde Trianon a ten pro ně bude naprostou katastrofou. Trianon byl spojen s velkými územními ztrátami předválečného Uherska. Uhersko dnešní Maďarsko ztratilo neuvěřitelných 71,5 % svého území. To bylo rozděleno mezi státy sousedící s tehdejším Maďarským královstvím. Ztráta území a obyvatel, byla drastická. Celých 25 % rozených Maďarů se ocitnulo na území cizího státu Oboje vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly těžící drahé kovy a o 90 % veškerých lesů v bývalých Uhrách. Například díky tomuto debaklu Maďarů došlo k jednoznačnému přiřazení Slovenska a Podkarpatské Rusi k Československu.

Pokud někdo bude tvrdit, tak jak někteří naši historikové, že Masaryk přesvědčil západní mocnosti o nutnosti rozbití Rakouska- Uherska, je mimo mapu.

Tvrzení podobně absurdní je i to, že o destrukci říše bylo dohodovými mocnostmi rozhodnuto poté, co naši legionáři udatně bojovali u Zborova a později na Sibiři.

Zde totiž dochází ke smíchávání dvou věcí:

Primo: o důvody rozdělení Rakouska – Uherska, která na Masarykovi nijak nezávisely

Secundo: o důvody růstu osobní prestiže Tomáše G. Masaryka. Zde je nade vši pochybnost jisté, že když od bitvy u Zborova Masaryk jednal s kýmkoliv, bylo za ním vidět nejen pár disidentů ale reálnou a kvalitní bojovou sílu, loajální k němu i jeho lidem. To mu jeho jednací pozici vždy vylepšovalo.

Tyto dvě věci spolu souvisejí pouze ve fantaziích nekritických obdivovatelů ale nejde o spojité nádoby.

I velmi povrchním prostudováním Masarykova díla zjistíme, že Masaryk skutečně až do roku 1914 důsledně vystupoval za reformu monarchie a vystupoval přitom proti všem, kdo by ji chtěli rozdělit. Po vypuknutí I. světové války se náhle jeho postoj mění stylem – čelem vzad - a o udržení monarchie, o které začal prohlašovat že je nereformovatelná, již vůbec nehovoří.
Narazil jsem na informace že T.G. Masaryk před válkou roky spolupracoval s představiteli balkánských Slovanů a podporoval jejich úsilí o emancipaci v rámci rakousko - uherské monarchie. Všimněme si, že v té době usiloval o rovnoprávnost v rámci monarchie.

Důvodů proč mocnosti které válku vyhrály – sice o fous ale vyhrály – nakonec zahájily kroky k destrukci monarchie bylo několik. Podíváme se na ně podrobněji

A-/ mocnosti nabyly dojem, že separátní mír Rakouskem- Uherskem není možný. Pozice nového císaře byla slabá a nedokázal si řečeno prostě dupnout ani na vlastní generalitu a už vůbec se nedokázal zbavit psychické a morální závislosti na Německém císařství. Po smrti císaře Františka Josefa dne 21. listopadu 1916, nastoupil Karel na trůn a nezačal až tak špatně.

V prosinci 1916 převzal vrchní velení nad armádou a hlavní válečný stan přesunul do Badenu u Vídně. Hned první den měsíce března 1917 odvolal šéfa generálního štábu Conrada von Hötzendorf. Mohl tím zamezit podobnému vývoji než jak tomu bylo v Německé říši, kde byla politiku řídili hlavně generálové Paul von Hindenburg a Erich von Ludendorff, přičemž císař Vilém II. měl jen malý vliv. Ovšem i Rakousko-Uhersko bylo, ještě před Karlovým nástupem k moci, co se týče vojenských rozhodnutí zcela závislé na vrchním velení německé říše.

Nebyl hloupý a dokázal se na věci dívat do hloubky i do plochy času. Rychle ho to dovedlo ke zjištění, že Ústřední mocnosti jsou v bezvýchodné situaci. Rozhodl se jednat a na jeho konto v dobrém slova smyslu spadá několik pokusů o ukončení války:

- mírový návrh z 12. prosince 1916 ztroskotal na odmítavém postoji ze strany Německé říše,

- na jaře 1917 se Karel neúspěšně pokusil vyjádřit konkrétní mírové cíle přes svého švagra Bourbon-Parma s Trojdohodou k vyjednáváním o dosažení separátního míru. Další mírové rozhovory se udály v létě 1917 ve Švýcarsku. Tyto dobře a myslím i upřímně míněné snahy ukončit válečné dění ztroskotaly na několika protizájmech. O co šlo především?

- Francouzi díky vstupu amerických sil do války začali toužit po vítězství v poli

- Itálie měla tak přemrštěné územní požadavky, že je prostě v té době nebylo možno akceptovat

- v Německé říše, se stále více prosazovaly síly, které věřily ve vojenský úspěch.

Mírové snahy, výhrady k neomezené ponorkové válce, zákaz bombardování civilních cílů a pozitivní odpověď na mírové výzvy papeže Benedikta XV., jenž byl považován za spojence Itálie, vedly ke stále hlubšímu rozporu Karla s Německou říší, ale též s německými národními spolky ve vlastní zemi.

To vše vedlo k tomu, že dohodoví politici přestali možnost mírové řešení brát v potaz a rozhodli se vytrvat ve válce.

B-/ rozdělení a tím úplný zánik monarchie se Dohodovým mocnostem jevilo coby nejlepší způsob, jak nejdůležitějšího německého spojence vyřadit ze hry. A to nelze v žádném případě dávat za zlé – pokud se na to dívá monarchista nebo za plus pokud se jedná o separatistu, Masarykovi.
Rakousko – Uhersko pokud by jakékoliv podobě přežilo, by se po nějaké době zotavilo a díky tomu že prokazatelně bojovalo dobře, by se poučilo, přezbrojila a v případě dalšího konfliktu by s Německem mohlo opět být vážnou hrozbou. Po děsivých zkušenostech z bojišť bylo rozhodnuto alespoň jednoho protivníka vyřadit definitivně ze hry.
To, že se do role hlavní ideové síly podporující Masaryka v jeho snahách tyto Dohodové snahy o destrukci monarchie využít ve prospěch vlastních ambicí a hlavně ambice vytvořit samostatný stát, ustanovily Spojené státy americké není nic neobvyklého. Takové chování bylo pro USA obvyklé i po dalších 50 letech.

Méně milé je, že to evokuje dvě paralely.

Svého času Otto von Bismarck držel v Berlíně v rezervě proti Rakousku- Uhersku příslušníka dobového disentu Josefa Václava Friče a další lidi nejen z Čech, kteří byli vůči monarchii nepřátelští,. Měli pokud by to bylo potřeba posloužit zájmům Pruska proti monarchii.

Dohodové mocnosti si za I. světové války držely Masaryka, jeho lidi a disidenty z dalších částí říše. Účel byl stejný - pokud to bude možné, je potřeba jejich aktivity, kontaktů a tím i vlivu využít. Zda tito lidé nakonec dostanou šanci nebylo jisté ale rozhodnutí monarchii rozbít přineslo jejich čas. Jestli to, že na tuto roli Masaryk přistoupil bylo dobře nebo nebylo, to je k diskusi. Ale je zde nepopíratelný fakt, že máme vlastní stát. Takže asi ano, bylo to dobře.

V jeho prospěch pak jednoznačně mluví to, že pokud chtěl to co chtěl asi neměl jinou cestu. Že ne všechno co provázelo vznik naší samostatné země bylo dokonalé, mu není možno vytýkat.

Co lze diskutovat a hodnotit z více stran je dáno tím, že:

- jediné co se Masarykovi a jeho lidem podařilo skutečně ovlivnit byly detaily poválečného uspořádání, ačkoliv ani tak nedostali zdaleka vše, co žádali. Kdo si dneska vzpomene že Masaryk nezapomněl na své přátele na Balkáně a požadoval svobodný koridor do Slovinska

- Masaryk a jeho lidí se stali poslušnými realizátory, versailského poválečného systému bez jakéhokoliv podezření, pokud jde o budoucí mezinárodní konflikty. Neviděli a nechtěli vidět ve své protimonarchistické zanícenosti a pacifistickém poblbnutí, že s koncem této války a rozsáhlými změnami na mapě Evropy válečné aktivity nekončí.

Takže ergo kladívko:

Kdyby to, že budou pracovat proti monarchii ve jménu zachování monarchie odmítli, zůstali by soukromými osobami na okraji společnosti, jakými byli na samotném počátku emigrace a na troskách Rakouska - Uherska by nové státy zkrátka zakládal někdo jiný. Je tedy možné že by Češi a Slováci skončili opět v nějakém soustátí kde by se jim dostalo jen části svobody než toho co máme nyní.

Jistě jste si všimli, že jsem provokativně dvakrát použil tyto věty:
Pokládal bych za nutné si připomenout objektivní skutečnost, že tradice legionářská je tradice spolupráce s nepřítelem. Stát založený na této tradici a na tradici porušení přísahy nutně stál na vodě a není divu, jaká ho čekala další historie. Během následujících tří generací byl 2x obsazen cizí mocností "bez jediného výstřelu" a 2x se rozpadl. To v porovnání s předchozí téměř čtyřsetletou historií habsburské monarchie není moc impozantní výsledek...

Nyní je pravý čas abych podal vysvětlení. První větu myslím naprosto vážně a nemůžu z ní slevit. Na příkladu bitvy u Zborova jsem vysvětlil proč. Druhá věta není úplně korektní. Byť skutečně byl postaven na spolupráci s nepřítelem, není pravda, že toto by mu dalo vratký základ.

Vratký základ byl dán tím, že nový stát přejal z toho zaniklého jeho chování k menšinám a že si vydupal hranice takové, že prostě museli problémy přinést.

TO další je sice pravda ale je zde jedno velké ALE.

Tvrdit, že by v Evropě selhala při svém vývoji jen naše Československá není pravda. Musíme si uvědomit dvě věci:

Primo: v minulém století nejméně dvakrát naprosto selhaly téměř všechny evropské státy

Secundo: za druhé, bývalé Československo a dnešní Česká republika leží v prostoru, který díky rozdrobenosti nemá, a to už několik století dost potenciálu na to, aby sám tvořil kontinentální dějiny. A proto se vyznačuje tím, že čeká a využívá příležitosti které se někdy zrodí jako důsledek aktivit a schopností

Český národ měl po jistou dobu možnost tuto nemohoucnost skrýt protože jako pevná součást velké a poměrně silné monarchie se podíle přímo na tvorbě dějin v jejím rámci. A že zanechal stopu by si neměl nikdo dovolit zpochybnit. Já osobně jsem i zde na Palbě ledacos o těchto věcech zveřejnil a ještě zveřejním. Bohužel od jisté doby, kterou lze ohraničit polovinou 19. století se týkal i celé monarchie. Její postavení sláblo. Každých deset let ztrácela část svého území, prohrávala války a její prestiž upadala.

Takže pokud se vynoří příležitost a jsou zde schopní lidé, politici, uchopí se jí a může z toho být překvapivě dobrý výsledek. Když tedy nahlédneme na tuto problematiku pomocí této optiky, musíme velmi pečlivě rozlišovat, co je a co není podniknuto na osobní zodpovědnost těchto politiků.

Například fakt, že z bývalého Rakouska-Uherska vzniknou nové národní státy, bylo rozhodnuto nezávisle na vůli nebo přáních Masaryka a jeho lidí. Odmítnutí tohoto řešení poválečných změn by znamenalo, že by o našem národě a o Slovácích rozhodoval někdo jiný.

Snahy císaře Karla I z 16. října 1918 o záchranu alespoň rakouské části monarchie a přesun do jakéhosi spolkového státu s rozšířenou autonomií pro jednotlivé národnosti, přišly příliš pozdě. Jeho Národní manifest však přispěl k pokojnému převzetí moci v zemi, neboť se zakladatelé nástupnických států mohli odvolat na Karlovu vůli a rakousko - uherské úřady se nestavěly proti nim. Vzhledem k celkovému vojenskému zhroucení a vnitřnímu rozpadu podunajské monarchie se císař Karel zřekl 10. listopadu 1918 v rakouské části monarchie zásahů do chodu státu. Ale odmítá abdikovat. A to pod velmi tvrdým tlakem jeho bývalých úředníků a politiků. Následujícího dne v říjnu 1918 byl nově vzniklý stát Německé Rakousko prohlášen republikou. Podobným prohlášením byl Karel dne 13. listopadu na nátlak maďarských politiků donucen zříci se svých panovnických práv v Uhrách.

U nás to mělo trochu jiný průběh. Je to ale všeobecně známo a tedy není nutno to rozebírat. Snad jen že vyhlášení samostatnosti naší země bylo vlastně omylem. Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Protože toto uznání obsahovalo i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska. Bylo to pochopeno tak, že máme nezávislost. Večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon, „zákon o zřízení samostatného státu československého“. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci.

Navíc pokud se podíváme hlouběji do minulosti tak zjistíme, že když totiž v roce 1916 zemřel rakouský císař František Josef I. jeho nástupce, císař Karel I. začal projevovat „menšinovým národům" v mocnářství sympatie. Karel I. zrušil trest smrti, vynesený nad českými disidenty Kramářem a Rašínem, a v Rakousku vznikla pravděpodobnost širší autonomie. Čeští politici se účastnili korunovace Karla I. v roce 1916 a ještě v lednu 1917 zdůraznila Asociace českých poslanců, že „český národ vidí podmínky svého rozvoje jen pod žezlem Habsburků". 29. května 1917 oznámil císař Karel, že zamýšlí svolat rakouský parlament, a navzdory tomu, že Masaryk a Beneš nařizovali českým poslancům ze zahraničí, aby otevření parlamentu bojkotovali, ti je nejenže neposlechli, ale dokonce požádali, aby bylo Rakousko restrukturalizováno v novou státní konfederaci, v jejímž rámci by byly Čechy spojeny se Slovenskem. Přesto ale jistá provázanost vedla k tomu že se cíle sjednotily.

Takže vznik naší samostatné země a to je na tom to historicky půvabné a historicky nezpochybnitelné byl omyl a proběhl nezávisle na vůli Masaryka jeho lidí, kteří v té době byli příliš daleko na to, aby mohli cokoliv ovlivnit.
Ono by k tomu už stejně došlo. Bylo rozhodnuto a velmoci si to hlídali, To co si museli pohlídat uznávaní představitelé nástupnických států bylo to, aby ze situace vytěžili ve prospěch svůj a svých národů maximum.

A to se nakonec Masarykovi a jeho lidem podařilo. Vznik Československa v říjnu 1918 byl pozoruhodným úspěchem ale Masarykovi se jeho zásluhy zveličují. A ve světle jeho glorifikace a glorifikace jeho lidí a jejich zásluh se zapomíná, že toto vítězství bylo nevyhnutelné tedy už zajištěné péčí Dohody. A dále se zapomíná se na to, že při vytvoření nového státu Masaryk nebral ohled na zájmy Němců, Maďarů a Poláků, žijících na území nového Československa, a hovořil za Slováky a Rusíny, aniž by k tomu měl od nich jakékoliv zmocnění. Spojenci brzo litovali, že ve střední Evropě vytvořili sporný, nestabilní stát. Britský premiér Lloyd George údajně dokonce řekl: Do Československa byly zahrnuty statisíce protestujících Maďarů a několik milionů rozhněvaných Němců“. Že by tento politik cítil budoucí potíže?

Co závěrem?

Kolegové, i když to tak může vypadat, nejsem žádný skrytý monarchista a po nocích nepláču nad tím, že před 91 lety zanikl stát zvaný Rakousko – Uherská monarchie.

Mě vadí, že se zásluhy za vznik naší Československé republiky neoprávněně připisují lidem, kterým nepřísluší a že se vytvořili umělé idoly a legendy. V době vzniku a těsně po nich a v dobách pro zemi přelomových to má svoji váhu. Ale po 91 letech bychom měli být schopni nazývat věci pravými jmény.

V Tomáši G. Masarykovi nevidím převratného politika ale člověka, který měl vizi a když okolnosti na něm nezávislé nahrály možnost splnění těchto vizí, tak se pragmaticky chopil možnosti a vykonal co vykonal. Mě osobně zůstává v paměti jako člověk, který přes svoji lhostejnost k židovské menšině obhajoval Žida Hilsnera, který byl obviněn z kruté rituální vraždy. Jeho postoj, agitace a práce v novinách vedly k uklidnění rozzuřeného obyvatelstva a možná tak zabránil pogromům.

Legiím nejsem schopen přisoudit nic více než to, že vznikly , bojovaly proti vlastním lidem a výpovědi přeběhlíků vedly k nemalým ztrátám na životech jejich druhů. Na tom nevidím nic statečného. Jejich přínos pro porážku centrálních mocností nebyl sice nulový ale nijak významný. Jejich přínos pro růst politické prestiže Masaryka byl zásadní a v tom je jejich dějinná úloha při vzniku nového státu.

Samotný projev, který je nazýván Detronizací Habsburků je součást našich dějin, ale je formálně špatný a je slepým výstřelem do neexistující země a krále který naším králem de jure nikdy nebyl. Proto jsem ho podrobil kritice a vyvolal tuto diskusi. A jsem potěšený vaším zájmem, vstupy a skvělou argumentací.

Miroslavovikačerovi se omlouvám za to, že jsem z jeho tématu udělal otevřené bojiště, nakonec došlo k osobním invektivám což mě osobně velmi mrzí i když vím že zanícenost v diskusi občas nese i tyto možnosti projevu.

Osobně děkuji kolegovi Zemaktovi.

[Zemakt]

[Cassius Chaerea]

1)Mě osobně zůstává v paměti jako právník, který se přes svoji lhostejnost k židovské menšině obhajoval Žida Hilsnera, který byl obviněn z kruté rituální vraždy. Jeho postoj, agitace a práce v novinách vedly k uklidnění rozzuřeného obyvatelstva možná zabránil pogromům.

2)Jejich přínos pro růst politické prestiže Masaryka byl zásadní a v tom je jejich dějinná úloha při vzniku nového státu.

Pěknej příspěvek, ale pár dodatků:
1)Pozor on s právničinou neměl nic do činění. Hilsnerova aféra se Masaryka, jako profesora filozofie na FF UK nedotýkala, až do doby, kdy mu napsal jeho někdejší vídeňský student Siegmund Münz, který se v souvislosti s Dreyfusovou aférou zmínil o Hilsnerově případu. Masaryk si pak sám začal zjištovat na místě okolnosti případu a jeho "záchrana" Hilsnera spočívala především v brožurách a jiných tiskovinách, kde napadal nevyváženost procesu a jeho jednoznačnou zaujatost. Jeho přínosem nejspíše neskončil Hilsner na provaze, ale i tak byl odsouzen a propuštěn byl až 24. března 1918 z rozhodnutí císaře Karla. Samozřejmě si tím na sebe poštval velkou část veřejnosti a na jeho přednáškách mu polovina studenstva tleskala a polovina pískala. Jinak je nesporně zajímavé, že Masaryk do začátku války neměl v celku žádnou podporu domácího obyvatelstva, mimo toho mála intelektuálních kruhů, které si ještě na sebe nestačil poštvat.
Když se to tak vezme, je až obdivuhodné, že Masaryk již před válkou dokázal nasrat v podstatě celé R-U. Od Hilsneriády mu čeští antisemité neřekli jinak než "ten židák Masaryk", s odvoláváním na údajné židovské předky Masaryka. Panslavisty neustále s*al svým postojem k Rusku, k tomuto tématu vydal v roce 1913 knihu "Rusko a Evropa". Socialisty (komunisty) s*al svým postojem k Marxově teorii, jež samozřejmě označil za chybnou ("Naše krize" z 90. let). "Vlastence" s*al svým umírněným postojem k Rakousku za což zase dostal označení "Rakušák". Němci jej, samozřejmě jako každého Čecha, brali za nacionalistu. Maďaři ho nesnášeli za jeho podporu Slovákům, během jeho parlamentního období. No a vládu s*al už od doby takzvaného "záhřebského procesu", kde se zastal souzených Srbů a dokázal v následné aféře totálně znemožnit ministra zahraničních věcí hraběte Aehrenthala a velvyslance v Bělehradě hraběte Forgácha. Forgách byl pak v dubnu 1911 přeložen a Aehrenthal podal demisi v červnu téhož roku.
Na druhou stranu mu Helseriáda, slovenská otázka a záhřebský proces, přinesli v zahraničí docela velký ohlas. Získal tak řadu přátel v Srbsku, v Británii a ve Francii. No a i když v Rusku byl několikrát a setkával se tam opakovaně s Tolstým, tak samozřejmě ruský režim nesl nelibě jeho domácí kritiku Ruska.
Jinak ten obrat Masaryka z Rakušáka na bořiče monarchie nastával postupně dle Soubigoua (SOUBIGOU, Alain. Tomáš Garrigue Masaryk, Praha: Paseka, 2004, ISBN: 80-7185-679-7) již právě od dob záhřebského procesu, tedy přibližně od roku 1910. Masaryka se velmi dotýkala agresivní zahraniční politika R-U na Balkáně a dotyčné balkánské války jež předcházeli světové válce, v tomhle byl tak trochu vizionář.

2)No doplnil, bych, že přínos legií v Rusku, je hlavně zviditelnění Čechoslováků před světovou veřejností.

P.S. A už mě vážně štve, že místo toho, abych se věnoval středověkým textům, tu již několik nocí za sebou trávím čas v mém oblíbeném 20. století.

[Destroyman]

Pátrači, že seš to ty, tak asi přemůžu svou lenoru a přepíšu sem obsáhlý rozhovor s Otou Habsburkem z r. 2004. A představ si, že ten dědek nesmrtelnej vidí spousty věcí jinak než ty!
Tak například:
- za rozpad monarchie může hlavně Rusko
- ačkoli je to starej diplomat, nedokázal se zdržet osobních invektiv vůči Rennerovi, Horthymu, Czerninovi, Lobkowitzovi, Masarykovi nebo Benešovi
- ačkoli o všech národech bývalé monarchie mluví zásadně velmi hezky, o Češích jako národě nekvákne ani slovo. Ani slovo ve dvacetistránkovém rozhovoru!!!! Já z toho usuzuju, že nám pořád ještě neodpustil, a že jsme pro něj pořád "nur böhmische schweinerei", v lepším případě banda kverulantů a nevděčníků.
Nu, však uvidíš...

[Pátrač]

No tak to mi kolego pošli! To si rád nastuduji. Ono ti nesmrtelní dědkové se svým viděním světa jsou občas mimo ale třeba tam bude něco o bude zajímavé.

A pokud se Ti nebude chtít to přepisovat tak to oskenuj a pošli to jako e-mail. I když třeba to bude zajímat nejen mě. Nebo jestli je to někde na netu dej link.

Člověče když se tak dívám na Tvůj avatar. Není to nebezpečné? Sakra dávej bacha, abys sis neudělal do hrudníku díru.

[Destroyman]

Já to přepíšu a vrazím sem. Jen měj trochu strpení, je to děsně dlouhý.
Link sem dát nemůžu, protože to je v knížce "Karel I.", kterou při příležitosti Karlova blahoslavení v r. 2004 napsala Otova osobní asistentka Eva Demmerle. Takže to asi Ota sám autorizoval. Vydrž, snad to do soboty stihnu...

[Rosomak]

Nepřepisuj, stroje makají za nás... http://www.onlineocr.net/

[Johan]

Nahodím další rozbušku aneb ad.Pátrač:

- Blokace Turka ... oprávněný postoj, ovšem pakliže člověk unává potřebu idee státnosti (ony známé tlustospisy /ne vždy hloupé; ne vždy zbytečné/ "Idea státu Rakouského" a "Idea státu Československého"). Je fakt, že pro jinou koncepci (např. má oblíbená Společenská smlouva) není tohle nutností státní existence.

- Úpadek R-U: Tady už je můj nesouhlas větší. Po roce 1878 zaznamenává R-U růst, a to jak mocenský tak ekonomický (po roce 1905 dokonce poskytuje půjčky Německu). Zároveň dochází i k územním ziskům.

- Konec staré monarchie: V zásadě se ztotožňuji s hodnocením, ovšem až s rokem 1918. Ještě 1917 jednají zástupci GB a R-U ve Švýcarsku o míru. GB navrhuje, jako sféru vlivu R-U, pro budoucnost, sanitární cordon; kompenzaci za územní ztráty na Apeninském a případně i Balkánském poloostrově na Ukraině a požaduje vyvázání R-U z partnerství s Německem. R-U se tomu nebrání, řešení vidí jako přijatelné, avšak požaduje generální mír, a tedy ne separátní. K tomu ho motivuje tentokrát předně vědomí, že hranice s Německem nejsou vojensky kryty. Ani GB není proti mysli udělat z R-U mírotvorce Evropy, ale plán ztroskotá na Německu, které se tou dobou oddává víře ve vojenské řešení ...

-Svoboda národa v Československu: Tak tady, po dlouhé době, nesouhlasím hóóódně tvrdě Nemyslím si, že Československo by pro nás bylo místem svobody v čase a prostoru. A tím vnímám jeho obyv., jako celek, tedy bez ohledu na národnost. Osobně si myslím, že v českém státě může být svoboda tehdy a jen tehdy, když bude součástí nějakého rozumného soustátí. Státní samostatnost mezi kameny mlejnice není řešení, které by mne okouzlovalo ...

A je tu ještě něco. Oni strůjci naší samostatnosti z našeho odboje to věděli. Vpomeňme jen jak si TGM plácá játra na téma středoevropského soustátí po Velké válce
---------------------------------------------------------------------------------------

A když R-U hymnu, tak celou

RAKOUSKÁ HYMNA
1. Zachovej nám, Hospodine, Císaře a naši zem!
Dej, ať z víry moc Mu plyne, ať je moudrým vladařem! Hajme věrně trůnu Jeho proti nepřátelům všem;
|: osud trůnu Habsburského Rakouska jest osudem! :|

2. Plňme věrně povinnosti, chraňme právo počestně,
a když třeba, s ochotností v boj se dejme statečně!
Na paměti vděčně mějme slávu vojska vítěznou;
|: jmění, krev i život dejme za Císaře, za vlast svou! :|

3. Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej;
uměním i vědou silný duch se zmáhej, jasně skvěj!
Bože, račiž slávy příti, žehnej vlasti milené;
|: slunce Tvé nechť v míru svítí na Rakousko blažené!

4. Stůjme k sobě každou chvíli: svornost jenom moci dá;
spojené kde vládnou síly, snadno vše se vykoná.
Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří;
|: říš Rakouská nepomine: sláva vlasti Císaři! :|

5. Císaři po boku vládne, rodem, duchem spřízněná,
v kráse, kteráž neuvadne, Císařovna vznešená.
Bože, račiž rozkvět nový Habsburskému domu dát!
|: Františkovi Josefovi, Alžbětě rač požehnat!

[Zemakt]

Svoboda národa v Československu: Tak tady, po dlouhé době, nesouhlasím hóóódně tvrdě Cool Nemyslím si, že Československo by pro nás bylo místem svobody v čase a prostoru. A tím vnímám jeho obyv., jako celek, tedy bez ohledu na národnost. Osobně si myslím, že v českém státě může být svoboda tehdy a jen tehdy, když bude součástí nějakého rozumného soustátí. Státní samostatnost mezi kameny mlejnice není řešení, které by mne okouzlovalo ... Evil or Very Mad

V tomto případě bych Vás požádal o "Vaší definici" pojmu svoboda, děkuji

[Pátrač]

Johan - že se zrovna my dva dostaneme do rozporu to bych snad ani nečekal. Ale není to nic tragického. Na odpověď potřebuji čas. Je pozdě, zítra jedu do Prahy a vrátím se kdoví kdy. V sobotu jsem zde a pokusím se vysvětlit proč jsem napsal co jsem napsal.

Takže zatím se pokus odpovědět Zemaktovi.

[Johan]

ad. Zemkat:
Svobodu? Jako možnost, schopnost a potenciál ovlivňovat (v nejlepším z možných případů vést) své věci/záležitosti, a to i v krizových obdobích. Tedy být hráčem ve vlastním osudu.

Státní samostatnost mezi (minimálně) 2-ma tytány evropské i světové politiky? Jsme tedy mnohem spíše objektem jejich her, než svobodní hráči. A teď to porovnejte se 2-ma faktory R-U reality (když už jsme u tohoto tématu). Jednak s jeho (R-U) mezinárodní silou (1 ze 6-ti nejvýznamnějších států své doby). A 2) s naším vlivem (ministři vlád, vojenští velitelé, kapitáni průmyslu ...) na chod téhle velmoci