1)To je překroucený bazmek čechoslovakismu, tedy nešlo o žádnou neexistenci či ignoraci českého a slovenského národa, ale o spojení těchto dvou národů.Pátrač píše:Cassiusi – pořád po mě chceš abych Ti napsal kde kdy a komu – Masaryk řekl že neexistují národy český a slovenský. Cassiusi, já nevím. Já vycházím ze těchto věcí:
1)Masaryk byl člověk, který vyznával teorii čechokoslovakismu. To je snad nezpochybnitelné a není o tom tedy spor. Pokud to chceš zpochybnit, máš problém budeš se muset utkat nikoliv se mnou , ale S Masarykovým ústavem Československé akademie věd. Pokud je to tak, tak nerozlišoval dva národy Čechy Slováky. Pokud je nerozlišoval v rámci teorie kterou vzal za svoji, nemohl nikdy říci, že jeden nebo druhý nebo oba národy neexistují když v jeho mysli byl jen jeden.
Podle Masarykova ústavu zmíněné akademie věd Masaryk celou svoji dobu prezidentského působení o vyřešení také marně usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu federativního uspořádání státu podle švýcarského vzoru. Jiné zdroje to popírají. POud má AV pravdu- není jasné které národy by měly být v této federaci. To nahrává Tvému pohledu.
2)Ať je tomu jak je, zdá se, že politik a prezident Masaryk občas měnil své názory. Návrh na federaci neuspěl ze dvou důvodů:
- pro silný odpor československé nacionální pravice,
- pro odpor mnohých jiných politiků obávajících se snížení svého vlivu.
3)Tak se prosadila centralistická koncepce podle francouzského vzoru. Ta vedla k nerovnoprávnému postavení, k diskriminaci četných národů a menšin:
- slovenského národa a menšin bylo více:
- německé
- maďarské
- polské
- romské
- rumunské
- rusínské
- židovské
4)Byl to projev toho omílaného „čechoslovakismu“. Ten vedl k tomu že byla potlačena obsahová rovnost mnoha ujednání které vedli ke vzniku samostatné Československé republiky. Jde o:
Clevelandskou dohodou z 22. října 1915, která měla dva zajímavé body:
- samostatnost Českých zemí a Slovenska.
- spojení Českého a Slovenského národa ve federativním svazku států s úplnou národní autonomií Slovenska, s vlastním jménem, s vlastní státní správou, úplnou kulturní svobodou, teda i s úplným užíváním jazyka slovenského, vlastní správou finanční a politickou, se státním jazykem slovenským.
Už další dohoda mezi Čechy a Slováky ale zněla jinak. Byla to pittsburská dohoda, kterou 31. května 1918 v americkém Pittsburghu podepsali zástupci Slovenskej ligy v Americe, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků s Tomášem G. Masarykem, který také text dohody při této své návštěvě USA zformuloval. Pokud ho zformuloval, muselo se v jeho duši něco dít. Proč?
Dohoda totiž schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, ve kterém mělo Slovensko mít:
- samostatnou státní správu
- parlament
- soudnictví.
Tedy Slováci tím že ji podepsali připustili nemalé ústupky od hlavních požadavků Clevelandské dohody aler zaručovala - zatím - Slovákům samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk. Zásadní rozdíl byl v tom, že na rozdíl od Clevelandské dohody ale už nemělo jít o federativní uspořádání státu ale o republiku.
A v roce 1919 pak došlo vše tak daleko, že se tato dohoda stala předmětem politického boje o autonomii Slovenska. Sám její spoluautor a signatář Masaryk najednou kdoví proč už jako prezident tvrdil, že smlouva „není právně závazná“ a že se mělo jednat „pouze o lokální dohodu amerických Čechů a Slováků“.
5)Pokud ani toto není důkazem že nepovažoval Slováky za samostatný národ, potom by to mělo být důkazem, že pro něj Slováci rovni Čechům. Ale já jsem přesvědčený, že celý problém byl v tom, že viděl jen národ československý a pokud je zde jeden národ, tak na co federace a autonomie pro část jednoho národa. Potvrzuje to pak další dokument:
Tedy známá a myslím i mnou už citovaná Washingtonská deklarace, která ale má plný název Prohlášení nezávislosti československého národa jeho prozatímní vládou československou. Vznikla v americkém Washingtonu 16. října 1918. Vydána bylo 18. října 1918 v Paříži. Autorství prohlášení je připisováno Masarykovi. Pokud i nebyl jediným autorem, někdo tam musel termín československý národ vložit. Masaryk dokument podepsal, tedy s jeho zněním a názvem souhlasil. 6)Když jsem se pozastavil nad tím, proč československý národ a ne národ Český a Slovenský, tak jsi to shodil ze stolu.
Přitom i Martinská deklarace používá termín československý národ a díky tomu byla Slováky po celé meziválečné období zpochybňována.
7)Toto vše vedlo k trvalému oslabování předválečné Československé republiky. Tento čechoslovaskistický postoj a koneckonců i ústava z roku 1920, která jej potvrdila, nakonec vedl k tou že když došlo na lámání chleba Slováci si založili vlastní stát a Československo je přestalo zajímat.
Já mam vždy chladnou hlavu. Ale jelikož se diskuse vydal jiným směrem který pro mě je zajímavý a já necítím potřebu se vám do ní míchat, tímto svoje působení v tomto vláknu končím. Jedině až dokončím vstup - bohužel ne dlouhý o těch táborech pro navrátilce tak sem vstoupím.
2)Tohle je zajímavá otázka a rozhodně by si to zasloužilo vlastní kapitolu. Problém s federací by chtělo pořádně probrat a proprat.
3)Řekni mi stát na východ od Rýna, kde by existovala lepší menšinová politika a to včetně zaniklých (R-U, Rusko atd.). Vždyť právě že ČSR žádný zákon o menšinách neměla. Právě postavení menšin v ČSR bylo jednou z hlavních věcí, která byla probírána ve Versaill a měla velký podíl na přisouzení Podkarpatské Rusi k ČSR.
Již samotný volební systém ČSR umožňoval místním oblastem (tedy menšinám) získat na mandátech zastoupení v poslanecké sněmovně. Ještě jsem nenašel volební systém, jenž by umožňoval lepší obsazení parlamentu dle oblastní.
Obviňovat ČSR potažmo její zákony z diskriminace menšin v meziválečném období, je jako obviňovat Švýcarsko z vedení agresivní zahraniční politiky.
4)K otázce Slovenska a potažmo i dohod za 1. s.v.:
SETON-WATSON, Robert William, Nové Slovensko, Praha: Fr. Borový, 1924
První léta Slovenska po světové válce (1918-1923), problémy společného soužití Čechů a Slováků. Je to malá "brožura" o 120 stránkách, kde jsou řečeny problémy a logické vývody.
5)Je to mnohem složitější a rozhodně to nemá nic společného s pohledem Masaryka na existenci slovenského národa.
Na Slovensku vzniklo v Bratislavě vlastní ministerstvo, jenž se mohlo stát později zárodkem dalších institucí, jenže záhy bylo slovenskými úřady obcházeno, až ztratilo na významu a bylo zase přičleněno k Praze. Existence federace se ukázala v roce 1919 jako nereálná záležitost z jednoho prostého důvodu, na Slovensku chyběli lidé. K těm dohodám, byl to Štefánik, kdo radil "ignorovat" hlavně Pittsburgskou dohodu, tedy spíše jí brát, jen jako "přátelskou" dohodu čs. vlády se slovenskou kolonií v USA, protože byl toho názoru, že slovenská kolonie nemá právo jednat o postavení Slováků v R-U a ČSR. Tedy primát ve vztahu Slováků k ČSR měla až domácí Martinská deklarace z 30. října 1918.
Ale je nezpochybnitelný fakt, že podepsání Pitt. dohody Masarykem, byla jeho velká chyba, jenž pak posloužila "hospodským" rádoby politikům soustřeďujícím se kolem Hlinky.
6)Jestli ti jde o název Československá republika, tak to se musíš vrátit zpět na začátek roku 1916 do Paříže, kde došlo k ústní dohodě M+Š+B, potažmo Štefánikem byla po celou válku doporučené používat název jen "Česká národní rada", neb se obával, že by svět jednak těžko vyslovoval a pak i těžko chápal Československá, nebo Česká a Slovenská národní rada. A ani pak asi zrovna moc neřešili tvůj velký problém spojeného a odděleného názvu.
7)Jestli někde hledat chybu federace ČSR, tak to nebyl konec světové války a vytváření ČSR, ale konec 20. let, potažmo "lennost" československých politiků řešit tento problém, ale jak jsem řekl, to je na samostatné téma a půl knihy.
S těma sedlákama, zdá se, zase budete v 1-om státě (EU) 
