Dne 17. dubna 2009 se náhle uzavřel plodný život předního českého historika soudobých dějin, autora čtrnácti knih, řady překladů a bezpočtu odborných studií. Stalo se tak symbolicky v den 40. výročí Husákova nástupu k moci, přičemž osudy Jaroslava Hrbka jako by odrážely normalizační glajchšaltování lidských osudů i schopnost jednotlivce překonat nepřízeň doby.
Narodil se 26. října 1951 v rodině s tradicí odporu proti nesvobodě: dědeček Jaroslav Hrbek bojoval v řadách legií v Rusku a coby československý generál a člen Obrany národa byl za 2. světové války vězněn nacisty. Spolu s Hrbkovým otcem Ivanem, předním evropským orientalistou a překladatelem arabské literatury včetně Koránu, utvářeli jeho zájem o moderní dějiny vojenství.
V roce 1976 však Státní bezpečnost iniciativně „odhalila“ protistátní spiknutí studentů Filozofické fakulty UK a do čela postavila Jaroslava Hrbka. Po vyšetřovací vazbě v Ruzyni následovalo vyloučení ze studia a práce v dělnických profesích. Historii později dostudoval dálkově, ale mohl se jí věnovat jen jako koníčku. Odborné uplatnění nalezl až po roce 1989 – nejprve v Historickém ústavu Armády ČR, od roku 1998 pak v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Byl právem hrdý na to, že na rozdíl od jiných nemusel náhle své nevydané texty přepisovat – monografie Arnhem 1944 vyšla v roce 1992 v podobě, v níž ji v 80. letech napsal „do šuplíku“. Následovala pětisvazková syntéza dějin 2. světové války na moři (1993–1999, s otcovým spoluautorstvím) a čtenářsky úspěšné knihy Monte Cassino (1995), Tobrúk (1997), Válka o Falklandy 1982 (1999) či pětidílná Velká válka na moři 1914–1918 (2001–2002). Dvoudílná práce Draze zaplacená svoboda o osvobození Československa v letech 1944–1945 je nyní v tisku…
Své vpravdě encyklopedické znalosti dokázal Jaroslav Hrbek kombinovat s vytříbeným stylem i skvělými verbálními schopnostmi, pro něž byl vyhledáván médii a oblíben mezi studenty. Asi až s odstupem času si uvědomíme, koho česká historická obec i odborná veřejnost tak předčasně ztratily.
O autorovi| VÍT SMETANA, historik, Ústav pro soudobé dějiny
Miroslav Kačer
Upřimnou soustrast rodině, která během krátké doby ztratila dva členy rodiny. Před pár měsíci zemřel tchán pana Jaroslava Hrbka. Příznivci historie se tak již zřejmě nedočkají plánovaného knižního díla pana Hrbka o rusko-japonské válce a řadě dalších, které měl jistě v plánu.
Hartmann píše:Tak jsem rád, že si na tohoto pána někdo také vzpomněl.
Zrovna nedávno odhalený grandiózní projekt Pacific Panzer General jsme věnovali právě jemu (viz sekce Geneze).
To jsem také rád, že si aspoň někdo touto formou na něho vzpoměl. Osobně lituju, že se s ním již nikdy neuvidím, protože to byl velice zajímavý člověk z rodiny s bohatou tradicí (dosti vzdáleně do této rodiny patřím i já:-). Ale jsem rád, že jeden z jeho synů kráčí v jeho i otcových šlépějích a snad dodělá jeho Rusko-Japonskou válkou.
Setkal jsem se s ním osobně někdy v roce 1996 a dokonce jsem se ho i na něco ptal ohledně Heydricha. Škoda, že jsem s sebou neměl nějakou knížku na jeho podpis.
Já jsem se s ním bohužel v dospělém věku nesetkal, i když jsem měl těch příležitostí dost (moje matka a jeho tchýně jsou sestřenice). Pořád jsem to odkládal, že jednou bude vhodná příležitost. Bohužel už se tak nestane. Lituju, že jsem se ani nemohl zůčastnit pohřbu, abych aspoň takto vyjádřil svou úctu k jeho osobě (bohužel ve stejný den se ženil můj bratr). Pro rodinu Hrbkových to byla dvojnásobná ztráta během pár měsíců, protože předtím zemřel jeho tchán, vynikající člověk.
