Bofors 40mm/60

vše co přesahuje rámec výše uvedených témat
Odpovědět
Mr.Otradice
vojín
vojín
Příspěvky: 18
Registrován: 5/2/2010, 18:24
Bydliště: Náměšť nad Oslavou

Bofors 40mm/60

Příspěvek od Mr.Otradice »

Legenda jménem Bofors 40mm/60
Obrázek
[align=justify]Vždy, když jsem četl o protiletadlové výzbroji na lodích z druhé světové války, tak jsem narazil na dělo Bofors 40mm/60 s přívlastkem legenda, ale nikde jsem o něm nenašel podrobnosti. Rozhodl jsem se proto sepsat menší článek o této „legendě“. Legendě, kterou vlastní dělostřelci milovali a letci jistě proklínali a která v podstatě dodnes slouží kdekoliv ve světě v různých modifikacích.
Článek je koncipován pouze jako úvod do celé problematiky s uvedením hlavních výrobců a uživatelů. Tímto bych chtěl taky požádat o shovívavost a trpělivost při čtení.
Vznik 40mm/60
[align=justify]Vše začalo roku 1928 požadavkem švédského námořnictva na vytvoření náhrady za 2-liberní Pom-Pomy, které shledalo již nedostačující. Švédské námořnictvo požádalo firmu Bofors o vývoj a konstrukci nové zbraně. Bofors zakázku přijal, ale s podmínku plného zaplacení nákladů na její vývoj.
Společnost použila při vývoji prototypu existující 57mm poloautomatické dělo vlastní konstrukce. Během vývoje zbraně odkoupila firma Krupp 1/3 akcií Boforsu a začala s modernizací továrny, hlavně novými hutěmi a moderním vybavením. Přes třetinový podíl se nikdy společnost Krupp nedozvěděla o projektu 40mm protiletadlového děla.
První testy proběhly již v roce 1929, během niž byly zjištěny problémy se systémem zásobování municí, který nebyl dostatečně přizpůsoben pro požadovanou kadenci. Mechanismus zbraně byl sice dostatečně dimenzován pro zvládnutí zpětného rázu z náboje, ale byl příliš těžký, aby dosáhl dostatečné kadence. Tento problém se snažili konstruktéři odstranit použitím spalitelné zinkové nábojnice. Po testech se ukázalo, že zinek zanáší hlaveň a od tohoto řešení bylo odstoupeno. V létě 1930 začaly nové zkoušky s upravenou zbraní. Byl na ni předělaný podávací mechanismus a závěr zbraně. Nové uspořádání již splnilo očekávaní konstruktérů.
Obrázek
[align=justify]K prvnímu výstřelu z této zbraně došlo v říjnu 1930. Počáteční zkoušky byly neúspěšné až do 10. listopadu 1931, kdy zbraň dokázala plně automatickou střelbu v dávkách po 2-3 nábojích. Do konce roku se podařilo dosáhnout kadence 130 ran/min. Přes úspěch s prototypem, ještě čekala zbrojovku dlouhá cesta, během níž bylo nutno zdokonalit a zjednodušit výrobu. Vývoj zbraně byl ukončen v říjnu 1933. Do výzbroje švédského námořnictva bylo dělo zavedeno pod názvem 40mm Akan m/32. Tato verze byla primárně určena pro ponorky a měla hlaveň dlouhou pouze 42 ráží.
Úvodním zájemcem o tento kanón, ale již s prodlouženou hlavní na 56 ráží, bylo nizozemské námořnictvo. První lodí, která jim byla vybavena, se stal křižník De Ruyter s pěti páry děl v Hazemeyerové věži.

Veškerý dosavadní vývoj byl zaměřen na námořní verzi, ale v dubnu roku 1935 v Belgii byla představena pozemní verze vezená na přívěsu vybavena reflexním zaměřovačem. První objednávky na sebe nenechaly dlouho čekat a přišla zakázka na prvních 8 děl z Belgie a následně i z ostatních zemí (Polsko, Norsko, Finsko…) Do výzbroje švédské armády bylo dělo zavedeno pod označením 40mm Ivakan M/36 (velké M se používalo u zbraní určených pro pozemní vojsko a malé m pro námořnictvo).
Pro dělo byla zvolená jednotný náboj 40x311R.
Obrázek
Funkce děla
Následující obrázky názorně představují základní princip zbraně:
ObrázekObrázek Obrázek
Obrázek Obrázek Obrázek
Obsluha děla se podle typu většinou skládala z 5-6 mužů. Před střelbou nejprve nabíječ vložil dva plné klipy (8 nábojů) a manuálně nabil do komory první náboj. Po vložení prvního 4-ranného klipu došlo automaticky k oddělení spony od nábojů. Druhá spona z druhého klipu se neoddělila dokud nebyly vypáleny první 2 náboje z 8. Dělo mělo také možnost automaticky zastavit palbu pokud zůstaly v zásobníku poslední 2 náboje a v palbě pokračovalo po vložení dalšího 4-ranného klipu.
O nabíjení se starali první a druhý nabíječ. 2.nabíječ se staral o správnou orientaci celého klipu při podávání 1.nabíječi a ten již je vkládal do zbraně. Pokud ovšem 1.nabíječ dostal špatně orientovaný klip tak jej nejprve musel správně otočit a pak teprve nabít. Samozřejmě že si to žádalo více času než 1,5-2s (doba za kterou se vystřílí klip), tak docházelo k přerušení palby a z toho důvodu bylo i zavedeno automatické zastavení palby. Zkušení nabíječi byli schopni vypálit 24 ran bez přestávky.

Nyní si představíme největší uživatele na stranách Spojenců a Osy.

US 40mm/56 Mark 1, Mark 2, M1
Spojené státy se staly největšími producenty a uživateli této zbraně. Jejich výroba dosáhla takového množství, že nejen pokryla jejich vlastní požadavky, ale zbylo i pro potřeby spojenců. Přes 789ks Mark 1,2 a kolem 400ks M1 dodaly Anglii a samozřejmě i Rusům „něco“ poslaly v rámci programu Lend-Lease v podobě 700ks námořní verze a 680ks M1

US Army
O zbraň poprvé projevila v roce 1937 zájem US Army a zahájila zkušební testy . Testy proběhly 18 a 20.srpna 1937. Jednalo se o vzduchem chlazený model. Na dotaz Ministerstva obrany USA o dodávkách zbraní a munice odpověděla fi. Bofors, že dříve než za dva roky není schopna je dodat, ale navrhla prodej licence na jejich výrobu. Od roku 1940 začala výroba děla ve společnosti Chrysler Corporation. Pro výrobu byly převzaty plány z Velké Británie.
US Navy obdržela mnoho těchto děl, ale nikdy nedosáhly takového množství jako její sestřička chlazená vodou.

US Navy
Již před začátkem WW2 projevila US Navy zájem o vzduchem chlazenou verzi děla. První vzduchem chlazené dvojče bylo přivezeno do New Yorku ze Švédska 28.srpna 1940. Ve stejném měsíci se holandské doprovodné plavidlo Kinsbergen setkalo s těžkým křižníkem USS Tuscaloosa (CA-37) za účelem předvedeni trojice Boforsu 40mm/60 u ostrova Trinidad. Cvičný cíl byl tažen hydroplánem z těžkého křižníku. Názorná ukázka velmi zaujala a její výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Zbraň byla urychleně převzata do výzbroje a ačkoliv byla smlouva podepsána až v červnu 1941, již dávno probíhala její neoficiální výroba.
US Navy, přes všechny klady, považovala Bofors 40mm/60 za nezpůsobilý pro hromadnou výrobu v moderních továrnách.

Veškeré změny, které musely být vyřešeny před sériovou výrobou, se dají shrnout do pěti skupin:
• Veškeré rozměry, jak na plánech tak na zbrani, byly v metrických jednotkách, které v té době byly v USA neznámé. Z jedné věci však konstruktéři nemohli spát a to z rozporu mezi výkresy a naměřenými rozměry na vlastní zbrani.
• Při výrobě děla bylo potřeba velkého množství ruční práce před dokončením jediného výrobku. V originálních švédských plánech se velmi často objevovaly poznámky typu „upravit při montáží“ , které výrazně prodlužovaly kompletační časy.
• Všechny švédské věže byly opatřeny pouze manuálním ovládáním náměru a odměru, kdežto USN požadovalo již elektrické ovládání, které zvyšovalo šance na sestřelení manévrujícího letadla.
• Vzduchem chlazená hlaveň, která nebyla způsobilá pro dlouhé dávky (nezbytné pro protiletadlovou obranu lodí)
• Nevhodnost munice pro skladování na lodi a celkově nevhodná pro masovou produkci.
Výsledkem byly radikální změny v původních plánech. Veškerá děla byla postavena v anglických mírách, krom prvních pár kusů, které byly v metrických jednotkách. Další změny proběhly již přímo v továrnách Chrysler Corporation, který přepracoval deset součástek pro snadnější masovou výrobu. Tyto změny ve finále ušetřily 3 402t materiálu a 1 896 750 hodin práce během roku výroby. Došlo také k uvolnění 30 soustruhů, který se daly využít pro výrobu dalších součástí.
Efektivita výrobní linky dosáhla takového vrcholu, že produkce byla dvojnásobná oproti výrobě v kanadské a 4 britských linkách dohromady. V Anglii potřebovali na jedno dělo 260-340 hodin v Chrysleru jim na to stačilo 14 hodin!!!

První kompletní dvojče (věž Mk.1) podle přáni USN bylo hotovo v lednu 1942 a čtyřče (věž Mk.2) v dubnu 1942. První lodí, která byla vybavena věží Mk.2 se stala cvičná loď USS Wyoming (AG-17) dne 22.června 1942 a první věž Mk.1 dostal torpédoborec USS Coghlan (DD-606) dne 1.července 1942.
Rozjela se masivní výroba, kdy počet vyrobených děl dosáhl kolem 39 200ks. Prakticky všechny typy lodí jimi byly vybaveny. Jen některá předválečné plavidla (třída Grindley(DD-380)) jimi nebyla modernizována. V průběhu války začala USN nahrazovat všechny 20mm Oerlikony 40mm Boforsy. Impulsem pro přezbrojení byli japonští kamikadze. Trpkou zkušeností bylo zjištěno, že 40mm je nejmenší možná ráže, kterou je možno zastavit sebevražedné letadlo.

Námořní verze děla 40mm/56 Mark 1, Mark 2
Obě verze měly vodou chlazené hlavně a byly určeny pro umístění ve věžích Mk.1 a Mk.2. Vždy byly montovány nejméně v páru. Každý pár vždy představoval spojení obou verzí. Jediný rozdíl mezi verzemi byl v tom, že verze Mark 1 byla určena pro levostrannou a Mark 2 pro pravostrannou montáž v páru. Jediný zaměnitelný prvek byla hlaveň. Tyto zbraně mohly střílet v polo- nebo plně automatickém módu, který se volil pomoci několika-polohového přepínače na boku zbraně. Vývrt hlavně nebyl opatřen chromováním.
Obrázek
M1 - Jednalo se o vzduchem chlazenou pozemní verzi 40mm/56. Jednalo se prakticky o totožný typ, který užívala Kanada a Velká Británie i s možností zaměnitelnosti součástí.Tento typ byl používán u pozemního vojska a na malých plavidlech USN (ponorky, hlídková plavidla…)

M2 - Zase se jedná o spojení dvou děl 40mm/56 upravených na pravo- a levo-strané dělo. Chlazení zajišťoval vzduch.


TTD Mark 1, Mark 2, M1
Ráže.............................................40mm
Váha zbraně................................. 1 150lb(522 kg) M1...470kg
Délka zbraně.................................148.8in (3779,5mm)
Délka hlavně.................................88.583in (2250mm)
Délka hlavně v rážích.....................56,25
Vrtání hlavně................................(16) 0.0236in x0.220in (0,60 x 5,59mm)
Stoupání vývrtu.............................1:45 – 1:30
Délka zákluzu................................7.5-8in (18,5-20cm)
Předpokládaná životnost hlavně......9500 výstřelů
Úsťová rychlost..............................2890ft/s (881m/s)
Maximální dostřel...........................11 000yd/42° (10 060m/42°)
Výškový dosah..............................22 800ft/90° (6950m/90°)
Kadence.......................................120-160 ran/min v závislosti na elevaci (v horizontální úrovní pomáhala nabíjecímu mechanismu gravitace)

Munice pro US 40mm/56
Pro 40mm dělo se vyráběla munice vysoce explozivní HE a protipancéřová AP.
Obrázek
Obrázek
Munice byla skladována v klipech vždy po 4 nábojích. Jeden plně nabitý klip vážil necelých 10kg.
Často používanou munici pro protiletadlovou obranu byla HE/SD,HE-T/SD, HE-I-T/SD a HE –I/SD, která byla opatřena autodestrukcí po vyhoření stopovky (8,5-10,5s což odpovídá dálce 3700-4500m). Autodestrukce měla omezit nebezpečí sestřelení vlastního letounu nacházejícího se mimo obranou zónu protiletadlových děl lodí.
Průbojnost střely AP-T je 40mm pancíře HB240 při sklonu 60° na 150m.

Použité věže v USN a US Army
Obrázek

Veškeré věže byly vyráběny v různých subvariantách, kdy se jednotlivé varianty lišily třeba jinou pohonnou jednotkou či pancéřovým plátem.
Navádění věží na cíl bylo řešeno dálkově a na samotných věžích se nacházela pouze záložní mířidla.

Mk.1 – věž pro instalaci dvojčete
Obrázek
Mk.2 – jednalo se pouze o zdvojení věže Mk.1, dostatečně nadimenzované na větší zatížení od hmotnosti. U některých verzí bylo možné zvedat každý pár děl samostatně, ale tato možnost se aplikovala pouze v případě poruchy jednoho páru.
Obrázek

Mk.3 - Věž byla pro upravené dělo M1. Subvarianty 0,4 a 9 byly používány na lodích, verze 5 a 6 byly přizpůsobeny pro službu na ponorkách. Verze 4 byla opatřena motorickým posunem náměru a odměru o stejné rychlosti jako věže. Mk.1 a 2.
Obrázek

Mk.4 - byla vlastně odlehčenou verzí Mk.2 a do konce války jich bylo vyrobeno pouze 100ks.

A abychom toho značení neměli málo, tak jsou ještě samozřejmě pozemní verze.

M2 - Jednalo se o 4-kolový přívěs za vozidlo opatřený 40mm dělem M1. Přívěs je opatřen elektrickým brzdným systémem všech 4 kol ovládaným z vozidla a mechanickou ruční brzdou. Přívěs je vybaven jak manuálním tak elektrickým ovládáním odměru a náměru. Manuální elevace je od -6°~ +90° a elektrická je od 0° ~ +88°. Odměr je plných 360°. Ovládání spouště je přizpůsobeno pro nožní pedál.
Obrázek

M3 - Je identická s námořní verzí Mk.3 a byla ovládána pouze manuálně. Byla primárně určena pro instalaci na pozemních platformách či vozidlech

M4- - Byla uzpůsobena pro dvojče M2 a byla ovládána mechanicky nebo elektricky. Manuální ovládání elevace bylo v rozsahu -3°~ +87° a elektrické v rozmezí -3° ~ +85°. V horizontální ose to bylo plných 360°. Spoušťový mechanismus byl ovládán buď nožním pedálem nebo elektricky přes ruční spoušť.
Obrázek

Velká Británie QF 40mm/56.3
Poprvé zástupci armády Velké Británie shlédli 40mm Bofors v roce 1933 a brzy na to následovala první objednávka na 100ks v roce 1937. Jednalo se o pozemní verzi vzduchem chlazeného 40mm děla. Po první objednávce zástupci Velké Británie začali jednat o výrobě kanónu na území Anglie.
Prvními loďmi, které byly oficiálně vybaveny vzduchem chlazenou verzí, byly bitevní lodě Prince of Wales, Nelson a křižníky Manchester a Erebus v roce 1941. Pár lodí jimi bylo vybaveny již dříve, ale jednalo se pouze o dočasné řešení pomoci pozemních verzí zachráněných během evakuace Norska v roce 1940.
Protože vzduchem chlazená verze nebyla moc vhodná po námořnictvo a staré Pom-Pomy již nedostačovaly, tak se museli poohlédnout po vodou chlazené verzi.
A řešení na sebe nenechalo dlouho čekat. Přišlo v podobě příjezdu nizozemské minonosky Willem van der Zaan v roce 1940. Minonoska byla vybavena vodou chlazeným dvojčetem v troj-osé stabilizované věži Hazemeyer. Neuteklo mnoho času a už v listopadu 1942 byla namontována první britská kopie na korvetu třídy Black Swan jménem HMS Whimbrel.

Během zavádění do výzbroje se ani Anglie nevyhnula problémům s přepočtem metrických měr do imperiálních. A stejně jako USA tak i oni museli přizpůsobit konstrukci pro moderní velkovýrobu.
Testováním se také zjistilo, že stávající sytém není schopen efektivně postřelovat rychle letící cíle. Přestože měl dostatečně vysokou rychlost odměru a náměru, tak hlavním problém byla samotná přesnost zaměření. Britové se snažili tento problém vyřešit mechanicky- analogovým počítačem – Kerrisonův zaměřovač. Byl obsluhován tříčlennou osádkou, která se starala o zaměřování na cíl, vkládání atmosférických podmínek a odhadované vzdálenosti. Zaměřovač se pak pomocí elektrického ovládání postaral o potřebný posun náměru a odměru na dělu. Záložní zaměřovače v podobě jednoduché „pavučiny“ byly namontovány místo původních reflexních zaměřovačů.
V praxi se bohužel ukázalo, že Kerrisonův zaměřovač je příliš složitý pro polní využití. Musel být napájen generátorem a ani celkově jeho výroba nebyla jednoduchá. Ve většině případů jednotky používaly pouze záložní zaměřovače, které však výrazně snižovaly jejich efektivitu vůči kolegům s reflexními zaměřovači. Nakonec na praktické a jednoduché řešení přišla dělostřelecká škola pro protiletadlovce v Stiffkey na pobřeží Norfolku. Pro zaměřování přibyl další člen, který měl na starost jednoduché mechanické zařízení pro vnášení oprav do zaměření. Zařízení se jmenovalo podle místa svého vzniku Stiffkey zaměřovač.
Obrázek

Velká Británie používala velké množství odlišných variant QF 40mm/56.3 a tomu i odpovídalo značení:
Vzduchem chlazené verze:
Mark.I, I*, III – rozdíly mezi jednotlivými variantami byly pouze v automatickém podavači. Mark III byla nejčastěji používanou verzí za války a o její důležitosti pro obranu ostrovů, po pádu Francie, hovoří film The Gun natočený jako motivace pro zámečníky, kteří ji vyráběli.
Mark VI – jednalo se o upravenou verzi pro provoz na samohybných protiletadlových vozidlech ( Crusader III AA Mark I a na nákladních automobilech Morris)
Obrázek
U některých verzí se můžeme setkat s přídomkem C (např.:Mark IC), které označuje verze postavené v Kanadě. Přes značnou různorodost výrobců, kteří se nacházeli po celém Impériu, tak byla stále zaručena zaměnitelnost dílů.

Vodou chlazené verze:
Úprava spočívala v přidání vodního chladiče na hlaveň a připojení pomoci cirkulační pumpy na hlavní chladící nádrž střeliště. První verze se začaly vyrábět v roce 1942.
Mark IV – vyráběla se pro montáž v páru. Pro levé dělo se používal přídomek D a pro pravé
E. Vlastně se jednalo o americkou verzi vyráběnou ve Velké Británii
Mark VIII, IX, X, XI – rozdíly spočívaly jen v určení pro jednotlivé věže

TTD pro všechny varianty
Ráže..................................................40mm
Váha zbraně.......................................1 120 – 1 163lb(508 - 528 kg)
Délka zbraně......................................145.3 – 145.5in (3690.6 – 3695.7mm)
Délka hlavně......................................88.583in (2250mm)
Délka hlavně v rážích..........................56,25
Vrtání hlavně.....................................(16) 0.0236in x0.220in (0,60 x 5,59mm)
Stoupání vývrtu..................................1:45 – 1:30
Délka zákluzu.....................................7.5-8in (18,5-20cm)
Předpokládaná životnost hlavně............10 000 výstřelů
Úsťová rychlost...................................2890ft/s (881m/s)
Maximální dostřel................................10 750yd/45° (9830m/45°)
Výškový dosah...................................23 500ft/90° (7160m/90°)
Kadence............................................120-160 ran/min v závislosti na elevaci (v horizontální úrovní pomáhala nabíjecímu mechanismu gravitace)
Celkově bylo vyrobeno v zemích impéria 2100 - 2800ks vzduchem chlazených děl, dalších 400ks M1 dovezené z USA. Vodou chlazených bylo vyrobeno 442 Mark IV+342 Mark XI a dovezeno 789ks z USA.

Munice pro QF 40mm/56.3
Angličané používali pro svá děla munici HE a SAP
Obrázek
Standardně byla nastavena autodestrukce HE střel na 3000-3500yd(2700-3200m), ale později byla zvýšena na 7000yd (6400m) u některých typů.
Obrázek

Věžové montáže
RP50 Mark I (Remote Power) – určena pro 2x 40mm. Byly dodány z USA do Anglii v rámci programu Lend – Lease. Jedná se o americkou věž Mk.1. První byly instalovány na eskortní letadlový lodi HMS Attacker v lednu 1943. Později byly namontovány na několika LST a i na linkové lodě Queen Elizabeth a Queen Mary.
RP50 Mark II – opět americká dodávka jejich věže Mk.2 pro instalaci 4x40mm. První nositelkou byla HMS Phoebe od června 1943.
LS Mark III (Land Service) – pozemní verze určená pro vzduchem chlazenou verzi 40mm děla. Byla vybavena hydraulicko-elektrickým ovládáním náměru o odměru. Používala se i na lodích, avšak nebyla přizpůsobena pro lodní elektroinstalaci.
RPLS Mark III (Remote Power Land Service) – stejná verze jako LS Mark III, avšak přidána možnost připojit Kerrisnův zaměřovač pro řízení palby.
Mark III CN – ručně ovládaná pozemní verze. Byl přidán štít pro ochranu posádky a celkově byla lépe přizpůsobena pro službu na moři.
Mark III* - přidán gyroskopický zaměřovač Typ 6
Toadstool – armádní verze s joystickovým ovládáním a gyroskopickým zaměřovačem Typ 6

TTD pro verze Mark III:
Rozsah elevace................................... -5°~ +90°
Odměr................................................. 360°
Hmotnost............................................ 1120kg

Boffin – předělaná věž pro 20mm dvojče Oerlikon Mark V(C), upravená aby pojala jedno 40mm dělo chlazené vzduchem. Byla opatřena gyroskopickým zaměřovačem. Její značnou nevýhodou byl malý rozsah elavace -5° ~ +70°. Posledních pár věží ještě sloužilo v Kanadském námořnictvu během války v Perském zálivu v roce 1990.
Obrázek
Mark IV – tato věž, na svoji dobu značně pokročilá, byla stabilizovaná ve všech 3 osách. Původní verze pocházela z nizozemské spol. Hazemeyer, což byla dceřina společnost k Siemens-Halske. Součástí každé věže byl radar typ 282, dálkoměr a analogový počítač pro řízení palby. Věž byla vybavena dvojicí vodou chlazených děl Mk.IV a elektrickým řízením náměru a odměru poháněným přes Ward-Leonardovo soustrojí pro řízení automatického sledování cíle. Bohužel celá věž byla značně citlivá pro použití na torpédoborcích a korvetách, a proto bývala často užívaná v manuálním módu nežli v automatickém.
TTD:
Váha............................................................ 7160kg
Elevace........................................................-10° ~ +90° s možností vyrovnání příčného sklonu ±14° a regulací výkyvu ±12°
Rychlost elevace......................................... 25°/s v manuálním módu pomoci joystiku; 10°/s v automatickém módu
Obrázek
RP50 Mark V – vycházela z varianty pro US Navy Mk.1, ale jednalo se čistě o anglickou věž. Vznikla spojením věže z 2-liberního děla a elektrickým ovládáním z věže pro dělo 4.5“Mark V a byla osazena dvojicí děl Mark IX, gyroskopickým zaměřovačem Typ 6 a joystickovým ovládáním. První instalace proběhla na torpédoborec třídy Hunt HMS Meynell v únoru 1945.
TTD:
Váha......................................... 6500kg
Elevace..................................... -15°~ +90°
Rychlost elevace....................... 28°/s(pro Mark VC(kanadská) 35°/s)
Rychlost odměru....................... 35°/s

RP50 Mark VI – věž určena pro 6 děl Mark IX, které byly nabíjeny ze zásobníku na 36 nábojů místo klasického 4-ranného klipu. Věž však nestihla vstoupit do služby před koncem války.
TTD:
Váha.......................................... 21 580kg
Rychlost náměru a odměru....... 30°/s
Obrázek
Mark VII – jednalo se o plně navalizovanou pozemní verzi z lehkých slitin a ochranou vůči počasí. Součásti věže byl gyroskopický zaměřovač Typ 6 a elektro-hydraulické pohonné ústrojí. První prototyp byl postaven v roce 1945.
TTD:
Váha.............................................. 1410kg
Obrázek

Mark VIII – neúspěšný pokus o bateriové napájení

Mark IX – vylepšení věže Mark VII o elektrické ovládání. Věž se plně osvědčila během války o Falklandy v 80-tých letech.

STAAG (Stabilized Tachymetric Anti Aircraft Gun) – obsahovala dvojče Mark X, pro zaměřování věže se používal radar Typ 262. Věž byla pseudo-trojosá, kdy jako třetí osa byla prostorová odchylka.Bohužel, ve službě moc dlouho nepobyla, jak z důvodu velké hmotnosti (15t) na pouhé dvojče, tak z veliké citlivosti radarové aparatury na vibrace způsobené palbou.
Obrázek
The BUSTER (Bofors Univerzal Tachymetric Electric Radar) – další pokus o vytvoření stabilizovaného střeliště, který opět ztroskotal na přílišné váze celého kompletu (20,3t) na pouhé dvojče.

To by bylo za spojence asi vše, teď je na řadě Osa.

Japonsko 40mm/60 Typ 5
První kusy získali Japonci po kapitulaci britské posádky v Singapuru v roce 1942. Na základě ukořistěných kusů vznikly plány, podle kterých postavili prototyp a na jaře 1943 proběhly první zkoušky děla. První střelby se konaly na střelnici Torigasaki v Yokosuka Naval Arsenal. Následně se od října 1944 rozběhla výroba 5-7 děl měsíčně v Yokosuka Naval Arsenal a v továrně Hitachi Manufacturing Company. Jednalo se o vzduchem chlazenou verzi opatřenou ručním ovládáním náměru a odměru. Při výrobě také došlo k prodloužení hlavně na 2400mm a záměně původního tlumiče záblesku za tlumič od fi.Rheinmetall. Japonská kopie nebyla celkově moc podařená a často docházelo k zaseknutí mechanismu.
TTD:
Váha........................................................................... 516kg
Délka hlavně.............................................................. 2400mm
Vrtání hlavně............................................................. drážek 16 Hloubka drážky 0,25mm
Stoupání vývrtu.......................................................... 1:30
Délka zákluzu............................................................. 216mm
Úsťová rychlost.......................................................... 900m/s
Maximální dostřel...................................................... 10 000m/50°
Výškový dosah........................................................... 8000m/90°
Efektivní dostřel......................................................... 3000m
Kadence...................................................................... 120ran/minutu

Munice
Japonci používali pouze HE projektily pro protivzdušnou obranu bez autodestrukce.
Váha střely................................................................1000g
Váha výmetné nálože................................................ 280-300g
Pracovní tlaky........................................................... 2600kg/cm2

Věž
Japonci používali jednoduchou lafetaci pro jedno dělo 40mm/60 Typ 5 s ručním ovládáním.
Váha......................................850kg
Elevace.................................. -10° - +95°

Německo 4cm Flak 28
Němci používali velké množství ukořistěných polských, britských, holandských pozemních verzí. Malé množství zbraní vyráběla norská zbrojovka v Kongsberku pro Kriegsmarine. Jednalo se vlastně o licenční výrobu původně pro Royal Navy ze 30-tých let 20.stol, ale po pádu Norska byla zachována výroba pro Německo. Dělo sloužilo na křižnicích Admiral Hyper, Princ Eugen na několika lehkých křižnicích a Schnellboot. Vždy se jednalo o vzduchem chlazenou verzi.
TTD:
Úsťová rychlost................................................................... 853m/s
Maximální dostřel............................................................... 9600m/45°
Výškový dosah.................................................................... 7000m/90°
Váha HE náboje.................................................................. 0,955kg
Hmotnost a typ pohonné nálože.......................................... 0,303kg a Str PC/38N
Veškeré ostatní údaje odpovídají britským verzím Mark I
Obrázek Obrázek

Závěr
Jednalo o střízlivě zkonstruovanou zbraň, která dobře posloužila všem stranám. O její kvalitě hovoří i to, že některé země ji mají stále ve výzbroji (např.USA:AC-130 Gunship) a vzniklo i velké množství modernizací (Modernizovaná verze L/70 dosahovala kadence 330ran/min). Přesto musela vyklidit místo prvoliniové zbraně díky nástupu proudových letadel, na které již neměla dostatečnou kadenci (Edit 1:platí pouze pro původní druhoválečnou verzi 40mm L/60, zmodernizovaná L/70 má své stálé uplatnění v moderní PVO).
Dokonce jsem se dočetl, že byla použita proti dánskému tanku Leopard 1A5DK v Bosně v roce 1993. Tanku to pouze oprýskalo nátěr a postavení bylo pak následně zničeno odvetnou palbou.
Tímto bych chtěl taky poděkovat Všem, kteří dokázali článek přečíst celý. A u dalších možná nashledanou!


Zdroje:
Naval Weapons of World War Two, John Campbell
Ordnance pamflet OP 820 – 40mm AntiAircraft Gun
Technical Manual TM 9-1252 - 40-MM AUTOMATIC GUN M1, 40-MM DUAL AUTOMATIC GUN M2
US Naval Technical Mission to Japan report O-47(N)-2: Japanese Naval Guns and Mounts - Article 2, AA Machine Guns and Mounts
History of Americanization of the Bofors 40mm automatic AAGun
http://www.navweaps.com
http://www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) Mr.Otradice dne 2/3/2010, 21:15, celkem upraveno 1 x.
pepacz
desátník
desátník
Příspěvky: 58
Registrován: 1/10/2007, 17:19
Bydliště: Praha

Příspěvek od pepacz »

zajímavé téma, přehledně napsané, gratulace a díky
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Přidávám se s gratulací, fakt super článek.

Jen malý doplněk, tady na PALBĚ už o PL kanónu d/60 Bofors malá zmínka je a to v souvislosti s naší armádou...
V létě 1938 bylo zakoupeno ve Švédsku osm kanónů Bofors s municí, spolu s nimi byla zakoupena i licence na jejich výrobu. Termín dodávky 4cm automatického PL kanónu d/60 Bofors byla však ale až v roce 1939, po okleštění republiky byla smlouva zrušena.
A pokud jde o toho Leoparda:
Dokonce jsem se dočetl, že byla použita proti dánskému tanku Leopard 1A5DK v Bosně v roce 1993. Tanku to pouze oprýskalo nátěr a postavení bylo pak následně zničeno odvetnou palbou.
Pokud to opravdu jenom oprýskalo barvu, tak ten Leopard měl docela dost štěstí...
Pokud i základní náboj AP-T probije 40mm pancíře HB240 při sklonu 60° na 150m. Jugoslávci totiž uvažovali u starších PL kanónů o použití převážně proti pozemním cílům a pořizovali si k nim poměrně moderní průbojné náboje...

EDIT: A to sem ještě zapomněl na jednu aplikaci...

Bojové vozidlo CV 90 (SWE)
Obrázek Obrázek

http://www.youtube.com/watch?v=YUsgZZeJqhE

EDIT_2: dokonce i cvičný průbojný ( 40 mm L/70 TPDS-T ) má průbojnost 60 mm RHA na cca 800 m...
40 mm APFSDS-T, tak tam sem viděl údaje od 100 - 150 mm na 1000 m.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Mr.Otradice
vojín
vojín
Příspěvky: 18
Registrován: 5/2/2010, 18:24
Bydliště: Náměšť nad Oslavou

Příspěvek od Mr.Otradice »

Díky za gratulace. Dalo to celkem práci popřekládat.
Pokud to opravdu jenom oprýskalo barvu, tak ten Leopard měl docela dost štěstí...
Pokud i základní náboj AP-T probije 40mm pancíře HB240 při sklonu 60° na 150m. Jugoslávci totiž uvažovali u starších PL kanónů o použití převážně proti pozemním cílům a pořizovali si k nim poměrně moderní průbojné náboje...
EDIT_2: dokonce i cvičný průbojný ( 40 mm L/70 TPDS-T ) má průbojnost 60 mm RHA na cca 800 m...
40 mm APFSDS-T, tak tam sem viděl údaje od 100 - 150 mm na 1000 m.
Teď je otázka jestli toho Leoparda postřelovali z 40mm L/60 nebo L/70(to jsem už nikde nenašel). 40mm L/70 má prodloužený náboj 40x365R s úst´ovou rychlostí cca 1012-1100m/s (APFSDS-T dokonce 1470m/s)kdežto L/60 je 40x311R s 881m/s. Nejsem si jistý, ale myslím že pro L60 se dělá jen AP-T

Kluci v tanku určitě byli štastni tak či tak, že se jim nic nestalo

EDIT 1:tak pro L60 se určitě vyrábí munice APHC-T, tak je možný že i APFSDS-T
Naposledy upravil(a) Mr.Otradice dne 2/3/2010, 19:10, celkem upraveno 1 x.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Příspěvek od radecky »

Četl jsem o výrobě 40mm Boforsů v Maďarsku za WWII. Ví se podrobnosti ?
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Montovali je na lehké tanky Toldi (licenční Landsverk), jmenovalo se to tušim "Nimrod" dle mého názoru nadčasová konstrukce, myšleno protiletadlovej tank.

EDIT: tak vozidlo vycházelo z Toldi, ale bylo originál. Kanon označovali 36M a vyráběl to MAVÁG. Vozidla šla použít sekundárně i na pozemní cíle. Kanony dělali i tažené, produkce 1936-1944 cca přes 400 kusů.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Něco málo o Toldi a 40 mm kanonu - http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2588
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

.....Přesto musela vyklidit místo prvoliniové zbraně díky nástupu proudových letadel, na které již neměla dostatečnou kadenci......
S tímto názorem bych si dovolil nesouhlasit.
Poukázal bych přitom na italský dělostřelecký systém DARDO což je vlastně CIWS společnosti OTO Melara. Tento námořní komplet je osazen dvěma licenčními Boforsy 40/L70 patřícími ve své kategorii stále k absolutní špičce. Modernizovaná verze nazývaná "Fast Forty" dosahuje rychlosti palby až 450 ran za minutu na hlaveň.
Kadencí se opravdu nevyrovná vícehlavňovým kanónům Phalanx nebo Goalkeeper ale s moderní 40 mm PFHE nebo APFSDS municí dosahuje vynikajících výsledků. Navíc může díky čtyřem samostatným zásobníkům podle potřeby přepínat mezi těmito typy munice pro každou z obou hlavní což třeba americký systém nedokáže.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Mr.Otradice
vojín
vojín
Příspěvky: 18
Registrován: 5/2/2010, 18:24
Bydliště: Náměšť nad Oslavou

Příspěvek od Mr.Otradice »

.....Přesto musela vyklidit místo prvoliniové zbraně díky nástupu proudových letadel, na které již neměla dostatečnou kadenci......
S tímto názorem bych si dovolil nesouhlasit.
Poukázal bych přitom na italský dělostřelecký systém DARDO což je vlastně CIWS společnosti OTO Melara. Tento námořní komplet je osazen dvěma licenčními Boforsy 40/L70 patřícími ve své kategorii stále k absolutní špičce. Modernizovaná verze nazývaná "Fast Forty" dosahuje rychlosti palby až 450 ran za minutu na hlaveň.
Kadencí se opravdu nevyrovná vícehlavňovým kanónům Phalanx nebo Goalkeeper ale s moderní 40 mm PFHE nebo APFSDS municí dosahuje vynikajících výsledků. Navíc může díky čtyřem samostatným zásobníkům podle potřeby přepínat mezi těmito typy munice pro každou z obou hlavní což třeba americký systém nedokáže.

Scrat
Celý článek popisu pouze druhoválečnou verzi 40mm L/60, která i přes různé úpravý nepřesáhla kadence 180 ran za minutu.
40mm L/70 z ní vychází, ale má výrázně vetší kadenci(první model 240 ran až po 450ran) , učinný dostřel se také zvedl použitím prodloužené nábojnice 40x365R. Vývoj L70 sahá do poválečných let, kdy již v roce 1948 byla zavedena do výzbroje švédského námořnictva jako Bofors 40mm Ivakan m/48. Pro L70 se vyrábí i munice 3P se 6 možnostmi fragmentace střely. Celkově Itálie má asi nejpovedenější modernizace L70
Asi ještě udělám článek o 40mm L/70, abych měl podchycenou celou problematiku a zbytečně se to nemýchalo dohromady.
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Aha, tak to se omlouvám.
Já jen reagoval na to že v závěru je právě zmíněna verze L70 a poněkud nešťastně následuje věta že musela vyklidit místo modernějším systémům. A já si to spojil dohromady.

Jinak je pravda že už koncem války se uvažovalo nad možností výměny za něco výkonnějšího. 40 mm granát sice dokázal útočící letadlo poškodit a zahnat ale pro zastavení např. Kamikaze nebyl dostatečně efektivní. Proto se koncem války uvažovalo o výměně čtyřhlavňových Boforsů za rozměrově stejné a jen o málo těžší komplety osazené modernizovanými 3"/50 Mk 22.
Jenomže válka skončila dřív než přejímací zkoušky nových AA kompletů.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Mr.Otradice
vojín
vojín
Příspěvky: 18
Registrován: 5/2/2010, 18:24
Bydliště: Náměšť nad Oslavou

Příspěvek od Mr.Otradice »

Nemusíš ses omlouvat, jistě je více lidí , který jsem popletl tím závěrem. Radši ho pro jistotu upravím.

Se ani nedivím, že USN přemyšlela nad silnější ráží než 40mm. Přeci jenom, když na tebe letí kamikaze a tvoje 40mm ho pomale rozebírá jak lego,tak bys uvítal něco silnějšího s větším dostřelem. Otázka je jestli by dneska tento problém neřešila moderní munice s řízenou fragmentací při zachování 40mm ráže...
Odpovědět

Zpět na „OSTATNÍ“