carro armato M 11/39

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

carro armato M 11/39

Příspěvek od sa58 »

carro armato M 11/39
...italský předchůdce M3 ...

Obrázek
Všeobecně se soudí, že italská armáda stála během druhé světové války za … pendrek. Lze samozřejmě argumentovat, že nestála za mnoho nikdy, Italové se vždycky dokázali „přilepit“ k té správné straně. V předešlé světové válce hodili přes palubu tehdejší spojence a lze asi bez problému říci, že novým spojencům moc nepomohli... Po „vyhrané“ světové válce se však dostavilo vystřízlivění, království nedosáhlo na své územní požadavky a to umožnilo nástup „černé smečky“ v čele s Benitem Mussolinim.

I když se dá bez problémů Itálie označit za zemi automobilům zaslíbenou, zdejší obrněná technika většinou vyvolává mezi „širokou věřeností“ jen posměšné ušklíbnutí. Přitom již v době WW1 se na Apeninském poloostrově zrodilo několik schopných obrněných automobilů, firma FIAT postaví první domácí těžký tank FIAT 2000, později dochází k licenční výrobě nejlepšího tanku té doby – Renaultu FT. Italský klon nesl název FIAT 3000 a 152 vyrobených tanků znamenalo ve 20. a 30. letech minulého století solidní základ pro další rozvoj a výcvik obrněných jednotek. Na přelomu 20. a 30. let Itálie nemohla zůstat ušetřena „nízkorozpočtového šílenství“ v podobě tančíků Carden Loyd. Italský pozdější výtvor, tančík L3 (dříve CV3), překvapivě díky úpravám netrpěl nedostatky původních tančíků a představovat v tomto segmentu použitelné vozidlo (i když tento segment jako celek nestál ani za ten spotřebovaný plech...). Z L3 vycházel větší lehký tank L6/40, tato vývojová větev však neměla šanci na přežití. Souběžně s tančíky se proti vyvíjí i střední tanky a o jeho praotci bude dnešní článek.

Lehké tanky FIAT 3000 byly v 30. letech minulého století za zenitem, tančíky se hodili tak do kolonií, bylo proto jasné, že armáda bude brzy potřebovat tank schopný obstát i proti potencionálním protivníkům. Jak první se na scéně objevil prototyp carro armato 1932, řešený jako průlomový stroj s pevně lafetovaným kanonem ráže a složitým podvozkem. Stroj prošel řadou úprav a na něm si konstruktéři vyzkoušeli mnoho prvků, použitých u pozdějších konstrukcí. Další tanky měly být vybaveny klasikou otočnou věží a jejich hmotnost se měla pohybovat někde mezi lehkými a středními tanky.

Obrázek
carro armato 1932

Konstrukční týmy Ansalda a FIATu pracovali v první polovině 30. let na tancích o hmotnosti cca 8 tun, nakonec došlo ke sloučení vývojových týmů a jejich společná práce vyústila koncem roku 1935 v prototyp středního tanku. Ke slovu se dostaly výše zmíněné zkušenosti z vývoje tanku 1932, podvozek nového vozidla odpovídal jeho poslední verzi. Co se ale zrovna nepovedlo byla celková koncepce vozidla, v otočné věži byl pouze kulomet, kanon byl uložen v kasametě na čelní korbě. Jako pohon měl sloužit běžný civilní motor, do nádrží se ale neměl tankovat v té době obvyklý benzín. Italské tanky byly totiž vybaveny naftovými motory (zde se opravdu hodí označení „nafta patří na pole“).

Obrázek Obrázek

Prototyp se zrovna v provozu nevyznačoval nějakou velkou spolehlivostí, problémem byl relativně složitý podvozek s dvěma vozíky, proto je v roce 1938 testován prototyp s novým podvozkem. Ten tvořily dva vozíky, každý se čtyřmi pojezdovými koly menšího průměru. Na vozíku byla dvojice kol na jednom závěsu, vozík byl odpružen listovými pery a kola byla vybavena gumovou bandáží. Pás se nahoře podpíral třemi napínacími kladkami (rovněž s bandáží), vpředu bylo hnací a vzadu napínací kolo. Celé to poháněl vzduchem chlazený osmiválcový diesel FIAT SAP 87, z objemu 11140 ccm se podařilo jeho konstruktérům dostat obstojných 105 HP. Se 180 litry nafty (určitě bez řepky...) v nádrži dojel tank po silnici cca 200 km, při tom se mohl „řítit“ rychlostí 33 km/h. Řidič mohl použít pro jízdu vpřed čtyři rychlosti, zpět to jelo jen na jednu.

Obrázek

Řidič seděl v trupu vlevo, před sebou měl poměrně velký průzor s krytem opatřeným štěrbinou. Napravo od řidiče měl své stanoviště střelec s kanonu, jako vedlejší zaměstnání měl ještě nabíjení kanonu. Za řidičem byla na korbě osazena věž. V ní měl své království velitel. Ten měl mimo velení možnost v boji ještě používat kulomety, asi toho měl podle konstruktérů málo na starosti. Ti se zato postarali o to, že měl každý tankista svůj vlastní vchod (nebo východ, záleží na situaci). Řidič měl k dispozici obdélníkové dveře na boku korby, střelec poklop na střeše korby (opět obdélníkový) a velitel měl na střeše věže k dispozici poklop ve tvaru... no připomíná to poklop od WC. Mimo tyto poklopy jsou na čelních snímcích vidět zřetelně dva kryté servisní přístupy k pohonů (spojky?).

Obrázek

Tank M 11/39 sice disponoval na svoji dobu poněkud ujetou koncepcí, úroveň pancéřové ochrany ale odpovídala průměrnému tanku té doby. Čelní pancíř (vana, korba, věž) mělo sílu 30 mm, bočnice vany mají poloviční sílu (15 mm). Zbytek trupu a věže má sílu 14 mm mimo dno (10 mm) a stropu korby (6 mm), střecha věže má sílu 7 mm. I technologie použitá pro výrobu je „průměrná“, pancíř je spojen nýty.
Jak jsem již výše uvedl, koncepci tanku a umístění výzbroj navrhoval nějaký šílenec. Hlavní palebnou silou byl 37 mm poloautomatický kanon Vickers Terni. Pokud vám toto označení nic neříká, jedná se o dnešní firmu Oto Melara. Kanon disponoval hlavní dlouhou 40 ráží (L/40), úsťová rychlost střely se pohybovala někde okolo 600 až 640 m/s. Ve vozidle se vezl solidní palebný průměr 84 nábojů. Díky „skvělému“ osazení kanonu do kasamety mohl střelec pohybovat kanonem v rozsahu +/- 15° do stran, náměr se pohyboval v rozmezí -8° až + 12°. Střela o hmotnosti 0,9 kg měla prorazit na vzdálenost 500 metrů pancéřovou desku o síle 38 mm. V čelní stěně věže byly koaxialně lafetovány dva kulomety Breda M38 ráže 8 mm (8x59 RB), velitel tanku měl k dispozici 2800 nábojů, uložených do zásobníků po 24 nábojích (tady to nějak nevychází...). Boční odměr kulometům udělovala plně otočná věž, náměr se pohyboval od – 13° do +23°. Vozidlo nebylo vybaveno radiostanicí.

Obrázek
Breda M38

Prototypy prošly testy u tankové pluku a následně byla objednána stokusová série. Armáda přiřadila tanku označení carro armato M 11/39, písmeno M znamená označení pro střední tank (medium). První stroje jsou dodány v létě 1939, celá série je dokončena na jaře 1940. Ve výrobě ji nahrazuje dokonalejší střední tank M 13/40.

Obrázek

První tanky jsou odeslány do tehdejších koloníí (Somálsko a Habeš), zde se koncem roku 1940 setkávají (v Britském Somálsku) s pěchotními tanky Matilda II. Tento tank nejen že disponuje účinějším 2pr kanonem, na jeho masivní pancíř italský kanon prostě nestačí. Větší část vyrobených vozidel končí v Lybii a je nasazena proti Britům (těm z kolonií...). Na počátku jde o významovou posilu, na horké africké půdě tehdy na italské straně působí jen lehké tanky či tančíky. Jejich bojové nasazení končí někdy v únoru 1941, u výcvikových jednotek působí zbylé tanky až do kapitulace v roce 1943. Několik ukořistěných tanků používala australská 6. pěší divize u Tobrúku.

Technické údaje carro armato M 11/39
délka – 4,85 m
šířka – 2,18 m
výška – 2,40 m
hmotnost – 11 t
měrný tlak na půdu – 0,71 kg/cm2
výkon motoru – 105 HP
maximální rychlost silnice – 33 km/h
dojezd silnice – 200 km
osádka – 3

Tolik něco málo k prvnímu sériově vyráběnému střednímu tanku z Apeninského poloostrova.


zdroje:
Nicolo Pignato - Italian Armored Wehicles of WW2
I.Pejčoch - Obrněná technika 9
Historie a plastikové modelářstvá 3/98
Nowa technika wojskowa 7/95
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

sa58 píše:Jak jsem již výše uvedl, koncepci tanku a umístění výzbroj navrhoval nějaký šílenec.
Já bych je zas tak přísně neodsuzoval, výhody kanónu v otočné věži se projeví spíš v obraně a ještě jen u zakopaného tanku. V době kdy se nepoužívala stabilizace, nebyly kanóny v korbě až tak nevýhodné a velká část úspěšných tankistů řešila rychlé natáčení zbraní na cíl otáčením celého tanku. Platí to sice ve větší míře až v pozdější době, kdy už byly věže moc těžké na ruční protočení bez jakéhokoli mechanizmu, ale kdo ví jak kvalitní měli Talijáni ložiska...

Když nad tím tak přemýšlím tak mi carro armato M 11/39 připomíná spíš lehký stíhač tanků s věží pro velitele...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Příspěvek od Petrz »

No sice bych asi taky preferoval klasicky řešený tank,ale důvody pro takovouto koncepci bych spatřoval ve snaze zmenšit siluetu a hmotnost tanku(věž s kanónem by byla větší a těžší)a snížení palebné výšky. To poslední má na přesnost děla poměrně velký vliv,jejím snížením z 185cm na 135cm (přibližný rozdíl získaný z výkresů)by při počáteční rychlosti projektilu 640 mps,hmotnosti 680 gramů za předpokladu že se jedná o typ AP(bez balist.čepice)stoupla metná dálka na cíl vysoký 2 metry z 460-470 metrů na cca. 550 metrů. Samozřejmě jde o orientační a ilustrativní výpočet.
Kopapaka: S tím že se jedná spíše stíhač tanků souhlasím,ta věž tam má podle mne smysl spíš jako pancéřová pozorovatelna pro velitele.

Podle mne je výhoda otočné věže i v tom že nevystavíš palbě většinou slabě(ji) pancéřované a rozměrné boky korby.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Na svou dobu si myslím, že až tak moc ujetou koncepci nepředstavoval. Opravdu progresivní konstrukci dali Francouzi tomu svému Renaultu FT 17 a od té doby nikdo nic moc co lepšího nevymyslel.

Ten dejme tomu kasematní kanón není nic výjimečného.

Vememe-li si si třeba americký tank M2 Medium kde byl hlavní kalibr otočný a kulometná výzbroj - 7 kulometů bylo také tak divně v kasematním uspořádání. A M3 Lee už je skoro ten Ital akorát větší. A to ten Ital je starší a M3 bojovaly tedaskde až do konce války.

Každopádně bylo možno vést boj trvale ve směru jízdy a to oběma zbraněmi nebo otočná zbraň mohla vést boj v kruhovém perimetru. Nedokážu posoudit jak to fungovalo ale potenciál proti špatně vybaveným koloniálním jednotkám Britů v Africe zde byl a proti třeba Habešanům to musel být odvaz.

Navíc je i poměrně hezký.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Když uvážíme jaká země byla Itálie, nebylo to zase tak zoufalé. Před vstupem do války Itálie nebyla připravena na vojenskou výrobu. Měla zařízení a technologii pro mír. Byla to vcelku chudá a zemědělsky zaměřená krajina, které chyběla jakákoli výraznější a propojenější infrastruktura. Neměla např. dostatek montážních linek, moderní technologii, nedovážela rudu. Nápady určitě byly - Italové nebyli a nejsou hlupáci, co se týče výroby čehokoli, ale v té době výrazně zaostávali v tom, jak dobrý nápad začít rychle, kvalitně a sériově vyrábět. Prostě neměli k dispozici mnoho ostatních věcí, které je potřeba k realizaci kvalitního výrobku. A tak lepili co se dalo. Aspoň já si to tak myslím. :D
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
badaxe
poručík
poručík
Příspěvky: 786
Registrován: 1/10/2011, 13:49

Příspěvek od badaxe »

Důvodem pro kanon v korbě nebylo to že by to bylo nějak módní, nebo že by si konstruktéři neuvědomovali problémy, ale to že byl časový pres, tedy bylo nutno co nejrychleji dodat tanky s kanonem v ráži ohrožující nepřítele (zkušenost ze Španělska byla jasná) a vývoj uložení věže nebyl dostatečně rychle hotov. Proto byl dostupný kanon lafetován do trupu a věž měla nadále kulomet (a technologii zvládnutou na obrněných autech). Je třeba si uvědomit, že ráže kanonu je dána právě průměrem věnce věže (prostě na malý věnec se velký kanon dát nedá), tedy i možnostmi obrábění docela velké a přesné součástky. Italové sice strojařsky na tom nebyli špatně, ale právě velké obrobky tohoto typu začali vyrábět až dost pozdě.
Mimochodem i pojezd tanku se notně inspiroval u kořistních T-26 (a tedy původně u Vickersů), byť stejně jako u tančíků tam italové odvedli kus práce. Italové tank objednali v poměrně malém počtu a už při jeho zavádění se počítalo že bude rychle nahrazen dalším typem (13/40) což se také stalo. Jejich výroba ale nikdy nestačila na požadavky armády a tak i zastaralé tipo 3000 byly použity ještě v roce 1943 na Sycilii.
Obrázek

Socialisté ti slibují střechu nad hlavou, slibují tě nakrmit slaninou a fazolemi, slibují tě léčit, když onemocníš.
To vše jsou ale věci, které se dostane každý vězeň nebo otrok.
(Ronald Reagan)
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak kanon v korbě byl skutečně brán spíše jako nouzové řešení. Bojiště v Etiopii a ve Španělsku ukázali, že tančíky L3 s pevně umístěným kulometem nedokážou pokrýt prostor v plném 360° rozsahu kome tanku. Rychlá a levná varianta se tak jevila usadit kanon do korby a nepřátelskou pěchotu držet dál od tanku pomocí kulometu v plně otočné věži. Kanon 37mm ráže pak odpovídal tehdejšímu předválečnému průměru (viz. např. naše LT-34, LT-35 a LT-38 nebo německé Pz III prvních verzí). Kanon pak měl max. dostřel 4 km ale účinný byl menší. Průraznost na 900 m proti kolmé pancéřové desce byla stále ucházejících 34mm.

Velkou nevýhodou byla chybějící radiostanice. Ta se instalovana jen do některých velitelských strojů. Další nevýhou byl neskutečně dlouhý proces od vývoje k sériové produkci. Prototyp, který tak byl postaven již v roce 1935 se dočkal sluštění výroby až v roce 1939!

První stokusovou sérii se podařilo dokončit na jaře 1940 (prvních 12 ks v létě 1939). Ty byly postupně zařazovány do tří tankových divizí (131.Centauro, 132.Ariete a 133.Littorio) kde nahrazovala neúčinné tančíky L3.

Přestože M11/39 nebyl nijak oslnivý tank, přesto hrál v silách italských jednotek významnou roli v prvních měsících války. Navíc podvozek byl úspěšně použit o bojově účinnějšího M13/40 a jeho následovníků.

Stoupání: 35°
Příkop: 2m
Brod: 1m
Stěna: 0,8m
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“