CRDA Z.1007 Alcione

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

CRDA Z.1007 Alcione

Příspěvek od YAMATO »

Jak známo, většina italských druhoválečných středních bombardérů byla třímotorová. Tato koncepce byla zvolena vzhledem k absenci dostatečně výkonné a zároveň i spolehlivé pohonné jednotky, která by umožnila stavět dostatečně výkonné dvoumotorové bombardéry. Nejzdařilejší z těchto třímotorových bombardérů a vlastně nejlepší italský sériový bombardér vůbec byl Z.1007, vyvinutý u firmy CRDA (Cantieri Riuniti dell' Adriatico...také známou pod do roku 1931 používaným jménem CANT, tedy Cantieri Navali di Monfalcone) inženýrem Fillippem Zappatou (proto Z).


Obrázek

Vývoj se rozjel v roce 1935. Již v lednu 1936, kdy byl teprve stavěn prototyp, bylo objednáno 18 kusů (včetně dvou prototypů), neboť se letoun jevil být velmi perspektivním. Zmíněný prototyp byl zalétán 11. 3. 1937. Jeho konstrukce byla z převážné části dřevěná, jak bylo pro firmu CRDA typické.

Ledacos se poté měnilo, např. kapalinou chlazené motory Isotta Fraschini Asso XI RC.15 o výkonu 617 kW byly zaměněny za RC.40 o výkonu 660 kW, značně byla změněna jejich chladící soustava, když došlo k přesunu chladičů zpod motorů do jejich čel. Bohužel se postupně začalo ukazovat, že ne vše je úplně ideální, především motory byly příliš slabé a těžké, také drak stroje by zasloužil úpravy. Fillipu Zappatovi toto bylo jasné již brzy po zalétání a začal proto pracovat na dosti výrazné modernizaci. Výroba Z.1007 tedy dala jen oněch 18 strojů, které sloužily jako cvičné. V roce 1942 mělo být třináct zbývajících přestavěno na meteorologické, poháněné motory RC.35 o výkonu 515 kW, ale vznikl nakonec jen jeden prototyp.

Obrázek

Vraťme se k vývoji další verse. Na tu získala firma zakázku v prosinci 1938, když bylo požadováno osm strojů. První z nich vzlétl v červnu 1939. Zappata celý drak mírně zvětšil, zároveň ale i odlehčil. Pro pohon byly tentokrát použity motory firmy Piaggio a to vzduchem chlazené P.XI RC.40 o výkonu 735 kW. Obranná výzbroj byla tvořena kulometem Scotti nebo Breda SAFAT ráže 12,7 mm v na hřbetě trupu umístěné ručně ovládané věži Caproni Lancia Delta E, dalším kulometem stejné ráže v prosazení pod trupem a dvojicí kulometů Breda SAFAT ráže 7,7 mm v bočních střelištích. Nosnost pum byla až 2200 kg (ale to již bylo omezeno množství neseného paliva na pouze 1275 l a tím dolet na 640 km), z toho do 1200 kg v pumovnici, zbytek na závěsech pod křídlem. Používány byly pumy ráží 15, 20, 50, 100, 250, 500 a 800 kg. Také bylo možno nést torpédo o hmotnosti 840 kg.

Obrázek

Při zkouškách tentokrát letoun nezklamal, ba právě naopak, byl přijat s velkým uznáním. Ukázal se být velmi stabilním, dobře ovladatelným, štíhlá křídla spolu s dostatečným výkonem motorů mu dávala velmi dobré vlastnosti i ve velkých výškách. Neprodleně byl proto zařazen do výroby jako Z.1007 bis Alcione (ledňáček). První stroje se k jednotkám dostaly v lednu 1940.

Obrázek

Od září začaly být dodávány upravené stroje (od 4. výrobní série) se změněnými ocasními plochami, když VOP dostaly 10° vzepětí a SOP byla z jednoduché změněna na dvojitou na koncích VOP. Toto řešení zlepšilo stabilitu při letu s vysazeným motorem i zároveň zlepšilo možnost palby z hřbetní věže. Stroje s jednou SOP byly označovány jako Monoderivo (postaveno jich bylo 94 kusů), s dvojitou Biderivo. Od 6. výrobní série byly montovány motory P.XI bis o stejném výkonu, ale s úpravou pro noční provoz, především šlo o omezení záblesků z výfuků. Také začalo být montováno pancéřování sedaček osádky, nový autopilot Siemens a nový pumový zaměřovač, když místo italského typu Jozza V.3 byl montován německý Lottenrohr. Mnohé tyto úpravy se dostaly zpětně i na starší stroje. Došlo také z změně ostruhového kolečka ze zatahovatelného na pevné, neboť docházelo k jeho zanášení bahnem a pod. a následně k poruchám výsuvného mechanismu. Další změna nastala od 11. výrobní série, kdy byla věž Caproni Lancia Delta E nahrazena elektrohydraulicky ovládanou věží Breda V, vyzbrojenou opět kulometem ráže 12,7 mm. Také boční kulomety byly nyní ráže 12,7 mm. Stroje byly také vybaveny pro noční akce výfuky upravenými pro eliminaci záblesků.

Obrázek

Velmi dobré výkony a vysoká spolehlivost vedly k úvahám o zavedení Z.1007 bis jako jediného standardního bombardéru. Od toho však muselo být upuštěno, neboť výroba probíhala dosti pomalu, na vině byla hlavně celodřevěná konstrukce, která se ukázala být dosti nevhodnou pro velkosériovou výrobu tak velkého stroje. Celkem bylo u CRDA postaveno jen 459 kusů Z.1007 bis, dalších 74 bylo v licenci vyrobeno firmou IMAM (Industrie Meccaniche e Aeronautiche Meridionali). Ty byly dosti problematické, neboť byly objeveny strukturální závady, které dokonce vedly k dočasnému uzemnění. Dalších 150 kusů mělo být postaveno firmou Piaggio, ale nevznikl ani jediný.

Další práce na zvýšení výkonů stroje vedly k Z.1007 ter. Jednalo se o montáž výkonnějších motorů Piaggio P.XIX RC.45 Turbine B o výkonu 857 kW. Výkony letounu, zalétaného v březnu 1942, opravdu znatelně stouply a proto byla zadána zakázka na 50 a následně na dalších 25 a 50 kusů. Zdržení výroby motorů zapříčinilo, že prvních deset předsériových strojů mělo ještě motory P.XI bis. Podařilo se realizovat jen první zakázku na 50 kusů, dodávány byly od února 1943. Dalších již nebyly dokončeny z důvodů kapitulace Itálie, ač značná část dalších zakázek byla rozpracována.

Jeden zajímavý stroj vznikl v Tunisku po ukořistění standardního Z.1007 bis Francouzy, když byl přestavěn na motory Pratt & Whitney R-1830-S3C4-G Twin Wasp o výkonu 882 kW. Odstraněna byla také výzbroj, používán byl jako dopravní.

V roce 1938 byl vypsán požadavek na rychlý poštovní letoun, který by byl schopen unést 2000 kg nákladu na vzdálenost 2000 km při rychlosti až 500 km/h. CRDA nabídla stroj Z.1015, což byl upravený Z.1007 bis, poháněný motory Alfa Romeo 135 RC.32 Tornado o výkonu 587 kW. Prototyp (MM.394) byl hotov v prosinci 1938, zalétan byl 20. 1. 1939. Největším problémem byly značně poruchové motory, které proto byly brzy zaměněny za spolehlivější a zároveň podstatně výkonnější Piaggio P.XII RC.35 o výkonu 1140 kW, s nimiž dosahoval rychlosti až 560 km/h a doletu 3000 km. Byl sporadicky používán jako Z.1015 B (B jako Bellico čili bojový) k transportu vojenské pošty. V roce 1942 byl přestavěn na torpédový (a přeznačen na MM.512) a poté srovnáván se standardním italským torpédovým bombardérem SM.79 S, přičemž jej dosti výrazně překonával. K další výrobě ale nedošlo.

Obrázek


TECHNICKÉ ÚDAJE (Z.1007 bis / Z.1007 ter)

ROZMĚRY
Rozpětí: 24,8 m
Délka: 18,55 m
Výška: 5,65 m
Nosná plocha: 75,3 m2

HMOTNOST
Prázdná: 8900 kg / 9350 kg
Vzletová: 13100 kg / 13550 kg

VÝKONY
Maximální rychlost u země: 370 km/h / 400 km/h
Maximální rychlost v 5000 m: 465 km/h / 490 km/h
Cestovní rychlost: 370 km/h / 380 km/h
Praktický dostup: 8000 m / 9800 m
Dolet s 1200 kg pum: 1500 km / 2000 km
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

[align=center]Tady je pár obrázku a výkresů

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Hektor
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1022
Registrován: 28/5/2008, 15:49

Příspěvek od Hektor »

Bolo by možné dohľadať koľko vážili tie Talianske motory? A nejaké Ďalšie technické dáta o nich?
Stačí link ja to preberiem a zavesím sem.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Jak tento typ letounu vyznívá v porovnání se světovou konkurencí? A když byla severní část Itálie obsazena v roce 1943 Německem, pokoušeli se tito nějak využít tyto stroje, nebo jejich výrobní linky? Díky
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

kacermiroslav píše:Jak tento typ letounu vyznívá v porovnání se světovou konkurencí? A když byla severní část Itálie obsazena v roce 1943 Německem, pokoušeli se tito nějak využít tyto stroje, nebo jejich výrobní linky? Díky
Srovnání se světovou konkurencí vyznívá zle a nenapadá mě důvod, proč by Němci, resp. Luftwaffe mohla mít o tento typ zájem. Starší CANTy (bis)nedosahují výkonů současníků Ju 88 A a v mnoha směrech ani He 111. Novější lze považovat za současníky rychlých bombardérů Ju 88 S - no a moc srovnatelné to tedy také není (byť díky slabší nosnosti těchto Junkersů se alespoň tento parametr přiblíží).

Vezmeme-li v úvahu, že tyto stroje (bis) měly k dispozici 3000 PS při maximální vzletové hmotnosti 13100 kg a unesly cca 2000 kg pum, srovnání s velice dobře ovladatelnými Ju 88 A-4 (celkem 2840 PS, 14000 kg, 3600 kg pum) vyznívá pro Itala vyloženě špatně. Pravda, je starší.
Uživatelský avatar
glock
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 132
Registrován: 22/4/2010, 15:34

Příspěvek od glock »

No Canty nebyly špatné letouny. Pravda je že jako u jiných italských letadel, koncepce spadala před začátek války. Byly coledřevěné což není zrovna výhoda ale na druhou stranu vydržely značné poškození v boji.

Nejvýkonější byla Z.1007 ter jak píše Yamato. To nebyl vůbec špatný letoun.

K působení Z1007 po kapitulaci. Intenzivně je využívalo italské spojenecké letectvo (CoBAF) a to pro shoz materiálu italským a partizánským jednotkám na Balkáně.

Severoitalské letectvo ANR vytvořilo jednu bombardovací letku s Z.1007 ter ale ta byla záha z politických důvodů rozpuštněna (italové nemohli bombardovat italskou půdu i když na ní byl nepřítel).
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“