Vepříci v Alexandrii
Napsal: 13/1/2006, 16:57
Na podzim 1941 zahájilo vrchní velitelství italského námořnictva přípravy na novou akci. Cílem se tentokrát měl stát přístav v Alexandii a akce měla být provedena osvědčenými Vepříky. Pro jejich přepravu byla opět vybrána ponorka Sciré, které velel fregatní kapitán kníže Borghese a která se již osvědčila při akcích v Gibraltaru. Přípravy a plánování operace s označením EA-3 řídil osobně přímo kapitán Borghese.
3. prosince 1941 vyplula Sciré z La Spezie a 9. prosince zakotvila v přístavu Porto Lago na ostrově Leros v Dodekanesském souostroví. 12. prosince přiletělo 5 osádek Vepříků a 6 mechaniků. Po důkladné kontrole vyplula Sciré 14. prosince z přístavu a zamířila k Alexandrii. Cestou kníže Borghese posádky Vepříků seznámil se situací v cílové oblasti – rozmístění minových polí, nástrah, přehrazení, hlídek apod. 16. prosince je zastihla silná bouře. Ponorka plula celou noc pod hladinou, aby nedošlo k poškození miniponorek v kontejnerech. 17. prosince po rádiové depeši se kapitán Borghese rozhodl akci uskutečnit v noci z 18. na 19. prosince. Brzo ráno 18. prosince se krátce vynořili a přesně stanovili svoji polohu. Zároveň celou ponorku důkladně vyvětrali. Měli před sebou 17 hodin plavby pod vodu v hloubce 17 metrů. Po 15 hodinách plavby se začalo zvedat dno. Podle propočtů již měli minout pásmo hloubkových minových polí a proto pro jistotu vystoupali do hloubky 15 metrů. Po zkušenostech z Gibraltaru, kdy téměř zachytili lano podhladinové miny, kapitán osobně zkontroloval celou ponorku a nařídil odstranit všechny nebezpečné výstupky a ke kontejnerům dal přivařit ochranná zábradlí. Přesto nikdo neměl dobrý pocit, když proplouvali zaminovanou oblastí. Po asi půl hodině plavby dosedli na dno a čekali na soumrak. Po setmění vystoupali na hladinu a kromě vyvětrání prověřili svoji polohu. Byli přesně v místě, kde podle navigátora měli být. Sciré nebyla vybavena gyroskopem a proto je možno tento výsledek po 16 hodinách plavby pod vodou považovat za přímo mistrovský kousek navigátora. Ve vzdálenosti asi 3 míle viděli světla obchodního přístavu a vlevo od něj osvětlené nábřeží Alexandrie. Válečný přístav samozřejmě osvětlený nebyl.
Na ponorce byl i nadporučík zdravotní služby Giorgio Spaccareli, který prošel úplným výcvikem jako potápěč i jako velitel Vepříka. Do akce byl přidělen jednak jako lékař a zároveň i jako velitel druhé náhradní osádky. Teď dostal příkaz zkontrolovat zdravotní stav všech 5 osádek, protože tentokrát sebou Sciré měla 2 náhradní. Po hlášení o výborném zdravotním stavu si dal kapitán zavolat 3 osádky, které byli vybrány do akce. Seznámil je s aktuální situací v přístavu a určil cíle:
Vepřík č. 1, velitel nadporučík Luigi Durand de la Penne, potápěč seržant Emilio Bianchi, cíl – bitevní loď Valiant, náhradní cíl bitevní loď Queen Elisabeth
Vepřík č. 2, velitel kapitán inženýr Antonio Marceglia, potápěč desátník Spartaco Schergat, cíl – bitevní loď Queen Elisabeth, náhradní cíl bitevní loď Valiant
Vepřík č. 3, velitel kapitán Vincenzo Martellota, potápěč desátník Umberto Marino, cíl – letadlová loď, jméno neznámé, náhradní cíl – největší ze tří tankerů u vnitřního mola.
Po položení náloží se měli dostat na určené místo na břehu, kde na ně bude čekat spojka. Druhou možností byla ponorka Zaffiro, která bude další dvě noci čekat na moři tři míle severně od ústí levého ramene Nilu.
Poté se potápěči za vydatné pomoci celé posádky převlékli do kombinéz a vydali se na palubu k Vepříkům. Vyndat Vepříky z kontejnerů jim pomáhali náhradní posádky. Asi za půl hodiny již byli všechny tři osádky na cestě ke svým cílům. Sciré se začala chystat na zpáteční cestu. Nemohli však nalézt doktora Spaccareliho. Feltrinelli tedy znovu vylezl na palubu a začal pečlivě prohledávat palubu. Při prolézání mezi kontejnery na zadní palubě šlápl na něco měkkého. Byl to Spaccareli, který zůstal zaklíněn mezi kontejnery a byl pravděpodobně v bezvědomí. Vyprostil jej a společně s kapitánem a prvním důstojníkem Ursanem jej spustili do ponorky. Položili jej na lůžka a okamžitě se pustili do oživování. Ponorka se mezitím ponořila a vydala se na zpáteční plavbu. Ani po deseti minutách oživovacích pokusů se stav doktora nezměnil. Obličej měl namodralý a puls nehmatný. Kapitán prohledal Spaccareliho zdravotnickou brašnu a našel v ní dvě ampule s nápisem „Pro povzbuzení srdeční činnosti“. Osobně je obě dvě píchl doktorovi do deltového svalu. Celou další hodinu se námořníci střídali v poskytování umělého dýchání. Pomalu už ztráceli veškerou naději, když se z jeho úst ozvalo zachroptění. Oživovací úsilí ještě zintenzivnili a po další hodině se začala měnit barva v obličeji a po chvíli se dostavilo i samovolné dýchání. K vědomí doktor Spaccareli přišel až v dopoledních hodinách. Vyprávěl, že se pokoušel zavřít víko kontejneru č. 2. To se ale vzpříčilo a tak s ním musel zápasit. Když se mu jej nakonec přece jen podařilo zavřít, pocítil tlak na prsou a v žaludku a dál už si na nic nepamatuje.
Sciré pokračovala pod hladinou v hloubce 60 metrů rychlostí dvou uzlů a až večer se vynořila a zamířila do přístavu Porto Lago. Doktora Spaccareliho do kapitán Borghese odvézt do vojenské nemocnice a Sciré pokračovala do domovského přístavu La Spezia, kam dorazila 29. prosince. Vánoční svátky tak oslavili pod vodou.
3. prosince 1941 vyplula Sciré z La Spezie a 9. prosince zakotvila v přístavu Porto Lago na ostrově Leros v Dodekanesském souostroví. 12. prosince přiletělo 5 osádek Vepříků a 6 mechaniků. Po důkladné kontrole vyplula Sciré 14. prosince z přístavu a zamířila k Alexandrii. Cestou kníže Borghese posádky Vepříků seznámil se situací v cílové oblasti – rozmístění minových polí, nástrah, přehrazení, hlídek apod. 16. prosince je zastihla silná bouře. Ponorka plula celou noc pod hladinou, aby nedošlo k poškození miniponorek v kontejnerech. 17. prosince po rádiové depeši se kapitán Borghese rozhodl akci uskutečnit v noci z 18. na 19. prosince. Brzo ráno 18. prosince se krátce vynořili a přesně stanovili svoji polohu. Zároveň celou ponorku důkladně vyvětrali. Měli před sebou 17 hodin plavby pod vodu v hloubce 17 metrů. Po 15 hodinách plavby se začalo zvedat dno. Podle propočtů již měli minout pásmo hloubkových minových polí a proto pro jistotu vystoupali do hloubky 15 metrů. Po zkušenostech z Gibraltaru, kdy téměř zachytili lano podhladinové miny, kapitán osobně zkontroloval celou ponorku a nařídil odstranit všechny nebezpečné výstupky a ke kontejnerům dal přivařit ochranná zábradlí. Přesto nikdo neměl dobrý pocit, když proplouvali zaminovanou oblastí. Po asi půl hodině plavby dosedli na dno a čekali na soumrak. Po setmění vystoupali na hladinu a kromě vyvětrání prověřili svoji polohu. Byli přesně v místě, kde podle navigátora měli být. Sciré nebyla vybavena gyroskopem a proto je možno tento výsledek po 16 hodinách plavby pod vodou považovat za přímo mistrovský kousek navigátora. Ve vzdálenosti asi 3 míle viděli světla obchodního přístavu a vlevo od něj osvětlené nábřeží Alexandrie. Válečný přístav samozřejmě osvětlený nebyl.
Na ponorce byl i nadporučík zdravotní služby Giorgio Spaccareli, který prošel úplným výcvikem jako potápěč i jako velitel Vepříka. Do akce byl přidělen jednak jako lékař a zároveň i jako velitel druhé náhradní osádky. Teď dostal příkaz zkontrolovat zdravotní stav všech 5 osádek, protože tentokrát sebou Sciré měla 2 náhradní. Po hlášení o výborném zdravotním stavu si dal kapitán zavolat 3 osádky, které byli vybrány do akce. Seznámil je s aktuální situací v přístavu a určil cíle:
Vepřík č. 1, velitel nadporučík Luigi Durand de la Penne, potápěč seržant Emilio Bianchi, cíl – bitevní loď Valiant, náhradní cíl bitevní loď Queen Elisabeth
Vepřík č. 2, velitel kapitán inženýr Antonio Marceglia, potápěč desátník Spartaco Schergat, cíl – bitevní loď Queen Elisabeth, náhradní cíl bitevní loď Valiant
Vepřík č. 3, velitel kapitán Vincenzo Martellota, potápěč desátník Umberto Marino, cíl – letadlová loď, jméno neznámé, náhradní cíl – největší ze tří tankerů u vnitřního mola.
Po položení náloží se měli dostat na určené místo na břehu, kde na ně bude čekat spojka. Druhou možností byla ponorka Zaffiro, která bude další dvě noci čekat na moři tři míle severně od ústí levého ramene Nilu.
Poté se potápěči za vydatné pomoci celé posádky převlékli do kombinéz a vydali se na palubu k Vepříkům. Vyndat Vepříky z kontejnerů jim pomáhali náhradní posádky. Asi za půl hodiny již byli všechny tři osádky na cestě ke svým cílům. Sciré se začala chystat na zpáteční cestu. Nemohli však nalézt doktora Spaccareliho. Feltrinelli tedy znovu vylezl na palubu a začal pečlivě prohledávat palubu. Při prolézání mezi kontejnery na zadní palubě šlápl na něco měkkého. Byl to Spaccareli, který zůstal zaklíněn mezi kontejnery a byl pravděpodobně v bezvědomí. Vyprostil jej a společně s kapitánem a prvním důstojníkem Ursanem jej spustili do ponorky. Položili jej na lůžka a okamžitě se pustili do oživování. Ponorka se mezitím ponořila a vydala se na zpáteční plavbu. Ani po deseti minutách oživovacích pokusů se stav doktora nezměnil. Obličej měl namodralý a puls nehmatný. Kapitán prohledal Spaccareliho zdravotnickou brašnu a našel v ní dvě ampule s nápisem „Pro povzbuzení srdeční činnosti“. Osobně je obě dvě píchl doktorovi do deltového svalu. Celou další hodinu se námořníci střídali v poskytování umělého dýchání. Pomalu už ztráceli veškerou naději, když se z jeho úst ozvalo zachroptění. Oživovací úsilí ještě zintenzivnili a po další hodině se začala měnit barva v obličeji a po chvíli se dostavilo i samovolné dýchání. K vědomí doktor Spaccareli přišel až v dopoledních hodinách. Vyprávěl, že se pokoušel zavřít víko kontejneru č. 2. To se ale vzpříčilo a tak s ním musel zápasit. Když se mu jej nakonec přece jen podařilo zavřít, pocítil tlak na prsou a v žaludku a dál už si na nic nepamatuje.
Sciré pokračovala pod hladinou v hloubce 60 metrů rychlostí dvou uzlů a až večer se vynořila a zamířila do přístavu Porto Lago. Doktora Spaccareliho do kapitán Borghese odvézt do vojenské nemocnice a Sciré pokračovala do domovského přístavu La Spezia, kam dorazila 29. prosince. Vánoční svátky tak oslavili pod vodou.