Atentát na Hitlera – 20. červenec 1944

Politici, organizace, generálové, piloti, příběhy apod.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Nic si nemyslím,prostě to tak bylo,byl howado!!!
Obrázek
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Keby niekto mne odpálil pod nohami diplomatku,kde bola miesto svačiny bomba,tiež by som ho zavesil na hák a možno by som si to aj pozrel.Či opakovane to neviem...:-)
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Radar
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 513
Registrován: 24/8/2004, 12:24
Bydliště: Okolo Plzně :-)))
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Radar »

:-) Já asi taky......
ObrázekObrázekObrázek

Neruš nepřítele, když dělá chybu …
( Napolen )
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

...................
Obrázek
Melkor

Příspěvek od Melkor »

No nevim co bych dělal, ale asi bych se pěkně naštval.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

No ty ostatní za to nějak přímo nemohli, vše zpunktoval Stauffenberg .... ostatní si taky nic pouštět nemuseli Keitel, Jodl apod....
Hitler byl holt sadák.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Vše zpunktoval sám Staufenberg,hmm,to musel být,ale dost dobrý,za vším stál jen on sám.....
Obrázek
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Staufenbergovu obeť nepovažujem za dostatočnú...Keď už sa na to podujal,mal Hitlera zastreliť...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Myslel jsem tu bombu ..... byla to reakce na bombu a řeznické háky ... je jasné že spiknutí bylo šiřší ..... no však si myslel, že je mrtvý a zbraně se nosit nemohli ... i když uznávám, že na zastřelení odvahu asi neměl, navíc by potom nemohl spiknutí řídit .... Goebbels dobře poznamenal, že i když měli spiklenci všechny trumfy v rukou nedokázali situace využít a byli málo rozhodní, situaci mohli prý vzládnout i za předpokladu kdyby Hitler žil, ale pro některé byla vojenská přísaha něčím mýtickým....
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Veď práve.Všetci čakali so zahájením operácie Walkíria až na oficiálne potvrdenie Hitlerovej smrti.Po Stauffenbergovom telefonáte,že Hitlera zabil sa ešte stále čakalo...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

No zajali sice Goebbelse v Berlíně, ale ten mohl se své kanceláře klidně telefonovat a všechno mezitím z organizovat a uklidnit situaci.
Jen sem chtěl říci, že kdyby byly rozhodní mohli provést převrat nezávisle na tom zda byl Hitler mrtvý či nikoliv.
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Myslím,že bez smrti Hitlera prevrat nemal šancu na úspech.Predsa len národ ešte stále hitlera miloval...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Jsou známy převraty, které byly úspěšně provedeny i když byl lid proti. A spiklenci měli v rukách ozbrojenou moc.
Melkor

Příspěvek od Melkor »

Fakt je, ale že by museli mít pod kontrolou vekou většinu ozbrojených sil, a co třeba SS, ti by jistě dělali problémy, těch by asi ke spiklencům moc neprchlo.
Uživatelský avatar
Bruno
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 824
Registrován: 8/10/2004, 10:51

Příspěvek od Bruno »

Mali pod palcom len berlínsku posádku nie?
ObrázekObrázekObrázekObrázek

Najvačším nepriatelom mieru su pacifisti...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Berte to tak, že většina armády byla na Východě, a spiklenci měli pod kontrolou tzv. záložní armádu, i armádu na Západě. Reakce SS se také obávali, ale obsadili by její kasárna.
Jinak se samozřejmě počítalo s tím, že se západními spojenci se uzavře separátní mír, to znamená že by Angloameričané v podstatě částěčně okupovali Německo, všechna zbývající síla Němců by se vrhla proti Rusům .... mohlo to tak dopadnout, ale také ne. Spojenci by nejspíš požadovali stejně bezpodmínečnou kapitulaci, samozřejmě že nechtěli aby se Rusové dostali až do Francie, ale kde by Němci dostali záruky .... navíc by obyčejní Němce nakonec vnímali spiklence jako zrádce a mohla by vzniknout další legenda o dýce vražené do zad neporažené armády.
Olaf
desátník
desátník
Příspěvky: 40
Registrován: 17/6/2007, 18:52
Bydliště: Praha

Příspěvek od Olaf »

Nevím jestli má cenu reagovat, když je diskuse stará několik let ale stejně si to neodpustím. Je neuvěřitelné jak některé maličkosti mohou ovlivnit běh světových dějin. Představte si, že by Stauffenberg nebyl vyrušen než stačil odjistit druhou bombu (nebo kdyby ji dal do aktovky neodjištěnou - vybuchla by přece ihned po té první, která odjištěna byla) Hilter by byl zabit a atentátníci by se zřejmě snažili o brzké ukončení války. Můžeme se jen dohadovat jak by se situace dál vyvíjela, ale osobně si myslím, že rudá armáda by rozhodně ,,neosvobodila´´ Prahu. Takže bychom tu neměli 40 let komunismu. To všechno jenom kvůli tomu, že nedal do aktovky i tu druhou bombu. To ho stálo život i všechny ostatní včetně Canarise.
Inger
praporčík
praporčík
Příspěvky: 394
Registrován: 8/6/2007, 14:55
Bydliště: Kuusamo- Finland

Příspěvek od Inger »

Stejne od toho atentatu to slo s Hitlerem s kopce. Zdravotni stav se rapidne zhorsil(tres, zaludecni potize, Parkinsonova choroba), uzival leky, ktere mu predepisoval dr. Morell, az 17 tablet denne. Stavala se z neho postupne jen lidska troska, precpana lekami. Uz se nedokazal ani komtrolovat, a i kdyby se nezabil, zemrel by tak do 2 let sam po valce.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Aby Hitler předešel spekulacím o úspěchu či neúspěchu atentátu a zároveň aby spiklencům ukázal, že je živ a jejich vzpoura tak nemá šanci, rozhodl se pronést 21.července 1944 rozhlasový projev, který byl následně otištěn i v protektorátních novinách (Národní práce, Národní politika, Lidové noviny atd.).
------------------------------------------------------------------------------------------------

Historické dokumenty

Hitlerův projev 21. července 1944

Němečtí soukmenovci a soukmenovkyně!

Nevím po kolikáté již byl na mne chystán a proveden atentát. Mluvím-li však dnes k vám, děje se to obzvláště ze dvou příčin:

1. Abyste slyšeli můj hlas a věděli, že já sám nejsem zraněn a jsem zdráv.

2. Abyste ale také zvěděli něco bližšího o zločinu, který nemá sobě rovna v německých dějinách.

Docela malá klika ctižádostivých, nesvědomitých a současně zločinných, hloupých důstojníků ukula spiknutí, aby mne odstranila a současně se mnou vyhubila štáb vedení německé branné moci.

Puma, kterou položil plukovník hrabě Stauffenberg, vybuchla dva metry vpravo ode mne. Velmi těžce zranila řadu mně nejen drahých spolupracovníků, jeden z nich zemřel. Já sám jsem až na docela malé oděrky kůže, pohmožděniny nebo popáleniny vůbec nebyl raněn. Považuji to za potvrzení úkolu mne daného Prozřetelností, abych i nadále šel za svým životním cílem tak, jak jsem to činil až dosud. Neboť smím slavnostně doznat před celým národem, že od onoho dne, kdy jsem vtáhl do Wilhelmstrasse, jsem měl jenom jedinou myšlenku, to jest podle nejlepšího vědomí a svědomí konat svojí povinnost a že od chvíle, kdy jsem jasně poznal, že válka je neodvratná a že už nemůže být oddalována, znal jsem vlastně jenom starost a práci a že jsem v nesčetných dnech a probděných nocích žil jen pro svůj národ.

Ve chvílích, kdy německé armády stojí v těžkém zápolení, se podobně jako v Itálii nyní i v Německu nalezla docela malá skupina, která se domnívala, že stejně jako r. 1918, může zasadit ránu dýkou do zad. Tentokrát se však těžce zklamala.

Tvrzení těchto usurpátorů, že již nežiji, je vyvráceno v tomto okamžiku tím, že k vám mluvím, mojí milí soukmenovci. Kruh, který tvoří tito usurpátoři, je myslitelně malý. Nemá s německou brannou mocí a především také s německým pozemním vojskem nic společného. Je to docela malá klika zločineckých živlů, které budou teď nemilosrdně vyhubeny.

Proto v tomto okamžiku rozkazuji:

1. Žádný civilní úřad nesmí přijmout vůbec žádný rozkaz od jakékoliv služebny, kterou si tito usurpátoři osobují.

2. Žádný vojenský úřad, žádný velitel vojenského oddílu, žádný voják nesmí uposlechnouti žádného rozkazu těchto usurpátorů. Naopak, všichni jsou povinni , toho, kdo by takový rozkaz sděloval nebo jej dával, buď ihned zatknout nebo při odporu okamžitě skolit.

Abych definitivně vytvořil pořádek, jmenoval jsem velitelem domácího vojska říšského ministra Himmlera. Do generálního štábu jsem povolal generalobersta Guderiana, aby nahradil náčelníka generálního štábu, který je nyní nemocen, a za jeho pomocníka jsem stanovil jiného osvědčeného velitele východní fronty.

Ve všech ostatních úřadech Říše se nic nemění. Jsem přesvědčen, že vyhubením této docela malé kliky zrádců a spiklenců konečně nyní vytvoříme v týlu domoviny ono ovzduší, kterého potřebují bojovníci na frontách, neboť není možné, aby tam vpředu obětovaly statisíce a miliony statečných mužů i poslední, zatím co doma docela nepatrná kotérie1 ctižádostivých bídných kreatur se ustavičně snaží hatit tento postoj. Tentokrát bude zúčtováno tak, jak my jakožto nacionální socialisté jsme tomu zvyklí.

Jsem přesvědčen, že všichni řádní důstojníci, všichni stateční vojáci to pochopí v této hodině.

Jaký osud by byl postihl Německo, kdyby útok se byl dnes podařil, to si snad málokdo dovede představit. Já sám děkuji Prozřetelnosti a svému Tvůrci nikoli proto, že mne zachoval, můj život jest jenom starostí a prací pro můj národ – nýbrž děkuji mu jenom proto, že mi poskytl možnost, abych i nadále směl nésti tyto starosti a ve své práci i nadále pokračovat tak, jak to mohu zodpovědět před svým svědomím.

Povinností každého Němce nechť je to kdokoli, jest bezohledně čelit těmto živlům, buď je ihned zatknout nebo kdyby kladly jakýkoliv odpor, bez všeho dalšího je skolit. Všem vojenským oddílům byly vydány rozkazy. Budou provedeny slepě v souladu s poslušností, kterou zná německé vojsko.

Smím obzvláště Vás, moji spolubojovníci, znovu radostně pozdravit, že mi opět bylo dopřáno ujít osudu, v němž nebylo pro mě nic strašlivého, který by však přinesl hrůzu německému národu.


Vidím v tom také pokyn Prozřetelnosti, že i nadále musím pokračovat ve svém díle, a proto v něm pokračovat budu.


Zdroje:
Národní práce - 21.7.1944

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Kromě Hitlera řečnil o věrolomnosti atentátu na Vůdce snad každý velitel bez ohledu na jeho funcki a pozici. Ve stejný den jako Hitler tak pronesl svůj projev i Hermann Göring k příslušníkům německých leteckých zbraní.

Historické dokumenty

Projev Hermanna Göringa k příslušníkům Luftwaffe
21.července 1941
WW2


Kamarádi z letecké zbraně!

Plukovník hrabě Stauffenberg spáchal ve čtvrtek z rozkazu bídné kliky bývalých generálů, kteří museli být vyhnáni pro své stejně zbabělé jako špatné vedení, nepředstavitelně ničemný vražedný útok na našeho Vůdce. Vůdce byl všemohoucí Prozřetelností jako zázrakem zachráněn.

Tito zločinci se nyní pokoušejí jako usurpátoři falešnými rozkazy zanést zmatek do vojska. Proto nařizuji: V Říši vede z mého rozkazu generaloberst Stumpf jako vrchní velitel letecké flotily Říše všechny svazy letecké zbraně na říšském území. Jenom mých a jeho rozkazů smí být uposlechnuto.

Říšský vedoucí SS Himmler musí být na požádání co nejúčinněji podporován všemi služebnami letecké zbraně. Kurýrní lety nechť kterýmikoli stroji, smí být prováděny jenom s mým nebo jeho dovolením.

Důstojníci a vojáci všech hodností a stejně tak i civilní osoby, kteří hájí tyto zločince a přicházejí k vám, aby vás přemluvili pro svůj bídný záměr, musí být ihned zatčeni a zastřeleni.

Kde vy sami budete nasazeni k vyhubení těchto zrádců, musíte zakročit bezohledně. Jsou to titíž bídníci, kteří se pokoušejí zradit a sabotovat frontu!

Důstojníci, kteří se zúčastnili tohoto zločinu, se stavějí mimo svůj národ, mimo brannou moc, mimo všechnu vojáckou čest, mimo přísahu a věrnost. Jejich zničení dá nám novou sílu. Proti této zradě staví letecká zbraň svou věrnost, kterou přísahala a vřelou lásku k Vůdci a své bezohledné nasazení pro vítězství. Ať žije náš Vůdce, jemuž všemohoucí Bůh dnes tak viditelně požehnal!


Zdroje:
Národní práce - 21.7.1944
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Samozřejmě nemohli chybět ani další nejvyšší představitelé Třetí říše, kteří velebili Boha za to, že Adolf Hitler atentát přežíl, a vyhrožovali účastníkům těmi nejtěžšími tresty. Mezi takové další projevy pak patří projev velkoadmirála Karla Dönitze k příslušníkům Kriegsmarine a projev ministra propagandy Josepha Goebbelse.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Historické dokumenty

Projev velkoadmirála Karla Dönitze k příslušníkům Kriegsmarine
21.července 1944
WW2


Mužové válečného námořnictva!

Svatý hněv a bezmezná zuřivost naplňuje nás nad zločineckým útokem, kterým měl být zmařen život našeho milovaného Vůdce. Prozřetelnost rozhodla jinak. Zaštítila Vůdce, ochránila ho a tím neopustila naši německou vlast v osudovém boji.

Šílená malá klika generálů, která nemá nic společného s naším statečným vojskem, podnítila ve zbabělé proradnosti tuto vraždu a tak spáchala nejničemnější zradu na Vůdci a na německém národu. Neboť tito padouši jsou jenom pomahači našich nepřátel, jimž slouží v bezcharakterním, zbabělém a falešném chytráctví.

Ve skutečnosti však jejich hloupost bezmezná. Myslí, že odstraněním Vůdce by nás mohli osvobodit od našeho tvrdého, ale nezměnitelného osudového boje, a nevidí ve své zaslepené bojácné omezenosti, že svým zločineckým skutkem by nás uvrhli do děsného zmatku a bezbranné by nás uvrhli do děsného zmatku a bezbranné by nás vydali našim nepřátelům. Důsledkem toho bylo by vyhubení našeho národa, zotročení našich mužů, hlad a bezmezná bída. Náš národ by prožíval dobu nevýslovného neštěstí. Nekonečně krutější a těžší může být i nejtvrdší doba jakou nám může přinést náš nynější boj.

Učiníme přítrž počínání těchto zrádců. Válečné námořnictvo stojí věrno své přísaze v osvědčené věrnosti při Vůdci, bezpodmínečně ve své pohotovosti k nasazení a k boji. Aby bylo znemožněno jakékoliv oklamání podvodnými pokyny, přijímá rozkazy jenom ode mne, vrchního velitele válečného námořnictva a od svých vlastních vojenských velitelů. Bezohledně zničí každého, z koho se vyklube zrádce.

Ať žije náš Vůdce Adolf Hitler!

Zdroje:
Národní práce - 21.7.1944
--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Historické dokumenty

Projev ministra propagandy Josepha Goebbelse
27.července 1944
WW2


Němečtí soukmenovci a soukmenovkyně!


Je mou povinností podat německému lidu zprávu o událostech ze dne 20. července a o důsledcích, které nutno z nich vyvodit. Byl jsem o to žádán nesčetnými dopisy z celé země. Přesto však jsem měl za to, že nutno vyčkat ještě několik dnů, dokud nebude odhaleno i poslední pozadí těchto zahanbujících událostí. To se již stalo. Není na těchto událostech již nic, co by mělo být zamlčováno nebo zkrášlováno. Události mluví řečí tak zřetelnou a jasnou, že klidně možno jim udělit slovo. To chci nyní učinit zprávou střízlivou a nelíčenou. Německý lid má všechnu příčinu čerpat z toho zesílenou jistotu o příštím vítězství naší spravedlivé, a boží ochraně stojící věci a také naši nepřátelé sotva se budou moci ukolébávat nadějí, že tento ničemný a záludný kousek namířený proti Vůdci a jeho státu, přinesl třeba jenom nepatrný prospěch jejich vlastní věci. Jsem přesvědčen, že vůbec není žádného neštěstí a žádného nebezpečí, které by nakonec nevyznělo v náš prospěch.

Když jsem v poledne minulého čtvrtku byl telefonicky zpraven z Vůdcova hlavního stanu o ohavném zločinu, který krátce předtím byl spáchán proti Vůdci a jeho nejdůvěrnějším spolupracovníkům, tedy mi bylo právě tak, jak zajisté bylo všem Němcům, když po několika hodinách byla o tom vydána zpráva rozhlasem: Měl jsem na okamžik pocit, že půda mi začíná kolísat pod nohama. Viděl jsem v duchu apokalyptické obrazy historické možnosti, která by byla nastala pro náš národ, ba pro celou Evropu, kdyby se byl zdařil tento zbabělý a ničemný útok. Na nesčetné miliony dobrých německých dělníků, rolníků, vojáků a duševních pracovníků bylo by se za takových okolností přivalilo dnes nám úplně nepředstavitelné neštěstí, rozpoutané rukou sprostého zločince, jenž z rozkazu ctižádostivé, nesvědomité kliky dobrodruhů a hazardních hráčů pozvedl ruku, aby životu nám všem nejdražšímu, jaký známe na této zemi, učinil konec. Ale potom bylo mé srdce naplněno takřka náboženskou zbožnou vděčností. Poznal jsem už často, ale ještě nikdy tak zřetelně a jasně jako teď, že Vůdce koná své dílo, chráněn Prozřetelností, že žádná ničemnost a podlost není s to mu v tom zabránit nebo ho zadržet a že tedy tím nám také božský osud, vládnoucí veškerou lidskou činností, dává pokyn, že toto dílo, i když se ještě setkává s tak velkými potížemi, musí být dokončeno, dokončeno být může a dokončeno také bude.

Když došla tato zpráva z Vůdcova hlavního stanu, byli právě u mě na poradě dva moji ministerští kolegové. Pochopil jsem ihned naprosto jasně, že žádný z těch stavebních dělníků, zaměstnaných ve Vůdcově hlavním stanu, nemohl spáchat tento zločin. Jaký zájem by měl dělník nebo vůbec řádný Němec, aby pozvedl ruku proti Vůdci, který přece je nadějí národa a jehož životu a dílu vděčíme za všechno. Tento záludný útok mohl spáchat jenom naprosto špatný a zkažený člověk, a také jsem hned věděl, v kterém okruhu nutno ho hledat. O 4. hodině odpoledne dala se, jak jsem očekával, malá, za ním stojící klika zrádců do práce. Pachatel atentátu hrabě Stauffenberg přibyl mezitím kurýrním letadlem do Berlína a přinesl vylhanou zprávu, že Vůdce podlehl atentátu a že tito zločinečtí ctižádostivci mají volnost jednat.

Podnikli prý tento atentát, aby zprostili německou brannou moc její přísahy a potom, jak tomu věřili ve svém zaslepeném šílenství, v uměle vyvolaném zmatku ji snadno získali pro sebe a mohli ji použít pro své záměry. Se záminkou, že musí chránit politické vedení Říše, vydali, když se zmocnili, ač jenom na docela krátkou dobu aparátu v Bendlerstraße, berlínskému strážnímu praporu rozkaz, aby obklíčil vládní čtvrť, čímž však současně také skončila povstalecká činnost, pokud vůbec padala na váhu. Neboť oni zapomněli, že berlínský strážní prapor je jako všechny svazky německé branné moci složen z fanatických nacionálních socialistů a jeho velitel major Remer, jenž si při bleskurychlém zdolání státu nepřátelské činnosti této kliky, která zapomněla na svoji přísahu a věrnost, získal velkých zásluh, nemel nic spěšnějšího na práci, nežli přijít ke mne a dát se poučit o stavu věcí.

Padoušský čin vyřízen během hodiny

Tím byl prakticky vyřízen celý tento padoušský čin již po uplynutí sotva jedné hodiny.
Major Remer byl od mého psacího stolu spojen ihned s Vůdcem a přímo od něho přijal jasné a určité rozkazy o svých dalších opatřeních. Tento telefonický rozhovor jest jednou z nejdojemnějších vzpomínek mého života. Mladý důstojník německého pozemního vojska, jenž se osvědčil ve službě na frontě a byl vyznamenám Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži, měl čest vyslechnout z úst svého Vůdce nejvyššího velitele přímé pokyny, a to v hodině, kdy hlavně záleželo na samostatném jednání. Podstatou těchto rozkazů bylo hned zdolat kotérii1 zrádců a zločince pozatýkat. V několika minutách byla tento strážní prapor odveden ze svého místa ve vládní čtvrti a přiveden do mé zahrady. Na prosbu majora Remera jsem promluvil k shromážděným mužům, vysvětlil jsem jim, jak se věci mají, a zažil jsem výbuch zuřivosti a rozhořčení, jakého jsem dosud nikdy nepoznal. Nikdy nezapomenu na tyto chvíle. Jakmile jsem domluvil, ihned se důstojníci a vojáci uchopili svých automatických pistolí a pušek, aby se připravili konat zúčtování. Bylo na mne naléháno se všech stran, abych žádné jiné formaci než právě této nepřenechal čest krví zrádců samotných smýt hanbu, kterou se tato klika zrádců pokoušela poskvrnit německou vojenskou uniformu.

Mezitím se hlásili z Berlína samého stejně jako z bližšího i ze vzdálenějšího okolí velitelé tam umístěných vojenských svazů, z pěchotních a pancéřových škol, ze skupin protiletadlového dělostřelectva a stíhacích letců, z vojenských SS, policie a jiných jednotek a nikdo z nich nechce druhému přenechat výsadu vyčistit hnízdo zrádců. tento úkol byl svěřen strážnímu praporu. Blok na Bendlerstraße byl obsazen, aniž padl byť jediný výstřel. Neboť v tomto bloku již všechno povstalo proti zrádné skupině. Je už odzbrojena, sedí úplně bezmocná a opuštěná, stěsnána ve služební místnosti, a zoufale se pokouší hrát si na vládu. Její hlavou je generál, který se až dosud vyznamenal ve válce jenom tím, že sabotoval každé velké rozhodnutí. Jeden Generaloberst, který už před lety musel být vystřídán a poslán do výslužby, protože se mu i při nejmenším zatížení zhroutily nervy a měl záchvaty křečovitého pláče, má převzít civilní vedení Říše. Proto přišel v občanských šatech, což byl jediný věcný předpoklad, který přinesl do svého nového úřadu. Jiný Generaloberst, který už před delší dobou byl pro svůj zbabělý ústup na východní frontě vyloučen z branné moci a rozsudkem mu bylo odňato právo nosit uniformu, je vybrán k tomu, aby velel německé armádě. Zločinecký útočník hrabě von Stauffenberg si hraje na politického poradce. K tomu dlužno přičíst ještě několik bezvýznamných šarží a statistů, kteří jsou krátce a dobře pozatýkáni, aniž se pokoušejí třeba jen o zdání nějakého odporu. Stanný soud, jenž se sešel na místě samém, odsuzuje zřejmé provinilce k smrti, ostatní jsou vzati do bezpečné vazby. Peloton strážního praporu ihned provádí popravy. Křivopřísežné zrádce postihuje dole na dvoře smrt, kterou si zasloužili. A tím je celá akce zakončena.

Pokus o puč zdolán vojskem samotným

Ušetřte mne toho, abych vám musel sdělit další podrobnosti. Jsou tak zahanbující pro účastníky komplotu, že by jenom mohly uvést ve zmatek samu podstatu věcí. Věcí rozhodující podle mého názoru je, že pokus o puč, podniknutý řadou zločineckých ctižádostivců, kteří chtěli pošpinit památku svých padlých kamarádů a vpadnout bojující frontě do zad, byl zdolán vojskem samým. Žádný voják a žádný důstojník se nemusí stydět, že nosí tutéž uniformu, kterou nosili, po případě nosit nehodni byli tito hazardní hráči. Žádný stav není diskreditován tím, že i v jeho řadách je několik zločinců. Uniforma německého vojska je reprezentována statisíci německých vojáků, kteří v ní zemřeli hrdinskou smrtí za svého Vůdce a národ, a miliony jiných, kteří v ní nasazují denně a každou hodinu na frontě svůj život za život národa, nikoliv těmito ctižádostivci. Ostatně jsem onoho čtvrtečního odpoledne a večera poznal tak velký počet statečných a z nejhlubší duše věrných nacionálně socialistických důstojníků a vojáků pozemního vojska, že podle mého přesvědčení mohu podat směrodatný úsudek i o této věci. Žádný vojenský svaz, ani na frontě ani v domovině, nezakolísal v kritických hodinách ani na okamžik ve své věrnosti k Vůdci, k režimu a k německému lidu. Všichni důstojníci a vojáci jenom soutěžili ve vřelé snaze odčinit hanbu a k zemi srazit křivopřísežnou kliku zrádců.

Že budou, pokud se to ještě nestalo, postiženi zaslouženým trestem, to sotva třeba ještě zdůrazňovat. Vyžaduje to německý lid, zejména však to vyžaduje německá armáda. Chce být nyní zbavena i toho posledního žalostného zbytku reakční zaostalosti oněch pochybných postav, které žijí ještě v představách ze 17. století, které nechtějí a nejsou s to pochopit náš lidový stát, které nikdy neodpustí Vůdci, že i synu z lidu otevřel cestu k důstojnickému povolání, že voják dostává za svou statečnost totéž vyznamenání jako důstojník a že v našem režimu je každý posuzován jen podle svého výkonu a nikoliv podle jména, rodu a jmění. Nejsou-li s to opustit toto stanovisko, pak nepatří do vedení lidu a to ani ve vojenském sektoru. Pozvednou-li ruku proti našemu novému z nacionálně socialistické revoluce vzniknuvšímu státu, nebo dokonce sáhnou-li na život Vůdce, pak budou jménem lidu zničeni.

Tím jsme povinni frontě, která teď už skoro pět let řádně a statečně koná svou těžkou povinnost a pro celý národ je prakticky vzorem nacionálně socialistické lidové pospolitosti. Má právo na to, aby v týlu ji chránil celek lidu. To by ještě chybělo, aby ti tam na frontě bojovali proti nepříteli a za frontou aby političtí bankrotéři sváděli domovinu k zbabělosti a slabosti! 20. červenec opět ukázal, jak nepatrné je toto nebezpečí.

Zločinci jednali z rozkazu nepřítele

Již po několik měsíců bylo mi nápadné, že nepřátelský tisk poukazuje v pravidelných přestávkách na to, že jejich vedení války má v záloze ještě zvláštní pointu a že ji jednoho dne dá k lepšímu. V Londýně, ve Washingtonu a Moskvě tvrdili znovu a znovu, že v Německu je opozice v jistých kruzích generality, a znovu a znovu byla při tom uváděna určitá jména, která se také teď objevila při pokusu o puč dne 20. července. Není to však jediný důkaz, že tito zločinci konspirovali s nepřítelem a jednali z jeho rozkazů. Zda tomu nenasvědčuje také skutečnost, že při atentátu na Vůdce bylo použito anglické třaskaviny, že pachatel atentátu byl spřízněn s anglickou vysokou aristokracií a že londýnský tisk , když byla vydána zpráva o atentátu, projevil živou naději, že události ze dne 20. července povedou už co nejdříve ke zhroucení Říše? Byl to tedy útok z nepřátelského tábora. I když se našly kreatury s německým jménem, které byly ochotny je provést.

Ale ti všichni se přepočetli. Přepočetli se v oceňování německého lidu, německého vojáka, zejména však nacionálně socialistického hnutí. Konec konců s námi si nikdo nemůže hrát na Badoglia2. A pokud jde o Vůdce, on je v rukou Božích.

Právě jsem se vrátil z několikadenní návštěvy ve Vůdcově hlavním stanu. Vyslechl jsem všechny zprávy a vylíčení očitých svědků, prohlédl jsem si místnost, kde útok byl spáchán a mohu jenom říci, jestliže zachránění Vůdce z největšího nebezpečí života nebylo zázrak, pak už vůbec není zázraků. Jeden ze zatčených generálů poslal pachatele atentátu do denní porady o situaci, aby tam podal předstíranou zprávu. Pachatel si přinesl do poradní místnosti třaskavinu v aktovce a se záminkou, že ji chce odložit, položil ji Vůdci v nestřeženém okamžiku přímo před nohy. Generaloberst Korten, který stál těsně za Vůdcem, byl těžce zraněn a v sobotu svému zranění podlehl. Účastníci porady byli sílou výbuchu vyhozeni oknem na několik metrů daleko a jejich uniformy byly roztrhány v cáry.

Osud vzal Vůdce do své milostivé ochrany

V celé místnosti bylo v okruhu vlny obrovské detonace, která byla rozpoutána třaskavinou jenom jedno jediné místo, které zůstalo poměrně nedotčeno , a to bylo právě ono místo, kde Vůdce seděl u stolu s mapami. Tento stůl a mapami byl výbuchem vyhozen z místnosti, ale Vůdce zůstal až na lehké pohmožděniny, popáleniny a oděrky na čele nezraněn. Neostýchám se doznat, že věřím, že dějiny mají svůj smysl a také logiku, i když tato logika vyjde mnohdy najevo teprve později. To mne chrání také před nebezpečím, že bych někdy třeba jenom na okamžik pochyboval, že přes všechna zatížení přece jenom si z této války na konec odneseme vítězství. Moje víra v hluboký smysl dějin byla znovu potvrzena dne 20. července. Historičtí materialisté se snad tomu smějí, já však přes to přese všechno jsem přesvědčen, že osud vzal Vůdce v této tragické hodině do své milostivé ochrany, protože ho chce mít pohově ještě pro velkou budoucnost a mám pocit, že také náš lid je ve svém celku téhož přesvědčení.

Jak by jinak bylo možné, aby den tak chmurný dal lidu podnět tak mohutný? Nepřátelské noviny psaly ještě dva dny po 20. červenci, že povstalcům pomalu dochází střelivo a že je nebezpečí, že brzy budou muset kapitulovat, což prý je příčinou velkého zármutku berlínského obyvatelstva. Mezitím v se v Berlíně a v celé Říši vznášela k Všemohoucímu jedna jediná modlitba vyslovovaná miliony úst, že ochránil Vůdce a zachoval ho jeho lidu. Tomu se tam venku vůbec nerozumí, a proto také jsme vždy znovu a znovu tak mylně oceňováni. Že zrádcovská kamarila3 činila totéž, to jest prostě nový důkaz, že vůbec nepochopila náš lid a že neměla k němu nijakých vnitřních vztahů. Domnívat se, že by lid někdy opustil Vůdce, nebo dokonce poslušně šel za zločineckou klikou, která chtěla Vůdce násilně odstranit, to je přímo absurdní.

20. července je pravý opak toho, co by se mohlo považovat za známku mravního rozkladu našeho lidu. Z četných tisíců dopisů jsem zvěděl, že nesčetní lidé, kteří se vůbec neznali, se objímali na ulicích a v dopravních prostředcích, když slyšeli, že Vůdce nebyl při atentátu zraněn. Žádný z nich nečerpal z tohoto zázračného zavhránění úsudek, že bychom měli polevit nebo ochabnout ve svém válečném úsilí, všichni však byli přesvědčeni, že musíme chápat tento den jako znamení osudu a že žádné úsilí nemůže být dost velké, aby bylo nasazeno pro boj za náš život.


Zdroje:
Národní práce - 29.7.1944
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti, organizace, vojáci“