Jezdecký tank Somua S 35

Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Jezdecký tank Somua S 35

Příspěvek od TonyHazard »

Francouzský tank z období 2. světové války

Francouzský jezdecký tank Somua S 35 Obrázek
(Char de combat SOMUA S 35 / Char de cavalerie Somua S 35)

Předmluva
Po dobu trvání první světové války byla sériová výroba tanků velmi malá, v Německu se počítala na kusy, a s nadsázkou se dá říci, co kus, to originál. Ve větším množství se montovaly jen ve Velké Británii a Francii a na konci války bychom mohli přičíst také Spojené státy, které tyto obrněnce vyráběly jen licenčně. Tanky byly používány hlavně na průlomy obranných pozic, kde vytvářely v zátarasech cesty pro pěchotu a zároveň ničily kulometná hnízda a další ohniska odporu.
Oba jmenované státy (V. Británie a Francie) vycházely při vývoji těchto strojů z pásových traktorů, které byly schopny se pohybovat ve ztížených terénních podmínkách. Britové se této varianty nijak nedrželi a při vývoji vozidla Tank 3 "Litte Willie" použili řešení s pásy obepínající celou korbu a tohoto způsobu využili u všech těžkých tanků vyrobených v období první světové války. Střední tanky variant B a C měly velmi podobné řešení, výjimku tvořily střední tanky A, jejichž podvozek byl delší než korba a s pásy po stranách vozidla.


Obrázek

Část první : Vznik, vývoj, konstrukce a technická data tanku Somua S 35

Ke konci 20. let minulého století bylo i francouzskému velení armády jasné, že klasická jízdní kavalerie v příští válce nemá šanci uspět. Velení jezdectva začalo plánovat modernizaci některých jednotek a vyzbrojit je tanky a auty. Ve francouzské armádě byla tankům přidělena jen podpůrná úloha pěchoty, tento názor převládal od ukončení první světové války až do roku 1928. Generál Joseph Doumenc v roce 1929 vydal memorandum, ve kterém řešil mimo organizační strukturu velkých tankových jednotek také jejich možné použití. Francouzi započali motorizovat své jízdní jednotky, a to v roce 1931, kdy byla do jízdní divize včleněn pluk obrněných automobilů. První pokusná mechanizovaná divize vznikla o dva roky později (1933) a o další dva roky (1935) byla vytvořena první mechanizovaná divize ve Francii. V součinnosti s těmito změnami započal francouzský průmysl s výrobou tanků, které byly přizpůsobeny nové taktice, manévrovému vedení války.
Nová obrněná technika byla rozčleněna do několika kategorií - první zahrnovala lehké průzkumné tanky (AMR), další obsahovala lehké tanky podpory pěchoty (Renault R 35, Hotchkiss H 35, FCM). Ve třetí kategorii byly vedeny střední tanky všeobecného použití (D, B) a v poslední byly uvedeny tanky jezdecké (Hotchkiss H 39 a Somua S 35) a poslední jmenovaný je uváděn jako nejlepší francouzský tank, který byl vyroben před druhou světovou válkou.
Jak bylo zde již uvedeno, první obrněné vozidla požívané francouzskou armádou, byly obrněné automobily a vedení jezdectva je považovalo za nedostatečné, pro jejich omezené využití a žádalo skutečné tanky. Koncem roku 1933 byly zahájeny testy s prototypy tanků, které však nesplnily zadané požadavky. Jednalo se o Renault YR (AMC 34), stejně dopadly prototypy AMR 35 a AMC 35, největší výtky se týkaly velmi křehké konstrukce a příliš tenkého pancéřování.
Z důvodu prodlení, aniž se čekalo na požadavky zadavatelů bylo rozhodnuto dne 26. června 1934 o parametrech budoucího vozidla. Vše bylo utajováno, jen v názvu by se dalo vytušit, že jde o obrněný stroj, jednalo se o vozidlo v kategorii AMC (Automitrailleuse de Combat), tedy lehkého tanku přímé podpory jednotek s velkou pohyblivostí. Požadavky určovaly hmotnost kolem 13 tun s pancířem tloušťky 40 mm, které mělo být vyzbrojeno kanonem ráže 47 mm nebo automatický protitankový kanon ráže 25 mm a kulomet ráže 7,5 mm. Vozidlo by se mělo pohybovat po silnici (zpevněný povrch) rychlostí ne menší než 30 km/h s dojezdem 200 km neboli pěti hodinovou jízdou v různých terénech.

Obrázek

Zakázka byla zadána koncernu Schneider, a to firmě SOMUA (Société d'Outillage Mécanique et d'Usinage d'Artillerie) , jejichž fabrika byla v Saint-Ouenu u Paříže, a to také proto, že firma Renault udržovala styky s německou vládou. Firma SOMUA se sice skoro patnáct let nezabývala výrobou zbraní, ale měla vlastní vývoj v tomto směru a byla v kontaktu s Výzbrojní službou velitelství jezdectva. Vývoj stroje, pro jezdectvo byl spuštěn dnem 17. května 1934, vstupní projekt byl hotov 16. července a do 12. října 1934 byl dodán technický projekt na Výzbrojní službu. Firma SOMUA zahájila stavbu prototypu ihned (listopad, možná říjen), bez schválení, a když přišla 23. února 1935 potvrzená objednávka na 600 kusů, byl prototyp označený AC 3 skoro hotov.
Prototyp byl hotov 14. dubna 1935, a to na firmu, jenž nevyráběla zbraně, byl úctyhodný výkon, pravděpodobně ovlivněn tím, že bylo u prototypu využito velké procento technických řešení (např. zavěšení a pětistupňová převodovka) jako u československých tanků vyprodukovaných firmou Škoda, která spadala pod koncern Schneider a která dříve zaměstnávala hlavního inženýra.
Problémy nastaly při výrobě velkých dílů a i když firma produkovala různé pohonné jednotky, nehodil se žádný z nich na pohon tak těžkého vozidla. S pohonem pomohla firma Javier Sabin, která dodala projekt osmiválcového motoru s uložením do V, o výkonu 141,6 kW (190 HP). Tovární testy začaly 14. dubna 1935 pouze s vozidlem APX 1 bez věže (nahrazena závažím), Zbrojní konzultační komise (Commission de Vincennes), jej poslala i přes překročenou hmotnost (více než 17 t) do státních testů v období od 4. července do 2. srpna. I přes časté poruchy motoru SOMUA AC 4, testy dopadly velmi dobře, nejvíce byla chválena rychlost stroje (46 km/h) a jízdní vlastnosti. Nové testy začaly 15. října a trvaly s přestávkami (další úpravy) do března 1936. Po dobu zkoušek (stále bez věže, tím nebylo možné provést zkoušky zbraní) došlo k různým úpravám a výměně motoru, věž dostal až další prototyp. Jednalo se o standardní odlévanou věž APX 1 (Atelier de Puteaux) s kanonem SA 34 ráže 47 mm (krátká hlaveň) a s kulometem ráže 7,5 mm, jenž byla také použita u tanků AMC 34 a D 2.

Obrázek Obrázek

Sériová produkce začala 1. července 1936 do 3. března 1937 , při níž bylo vozidlo stále testováno (jeden tank po celou tu dobu), za účelem další modernizace. Změny se týkaly chladícího systému motoru, ventilace bojového oddílu a pásů, radiostanice byla přeložena z věže do korby.
Jak zde bylo již uvedeno, objednávka předběhla testy a prvních 50 strojů (první označení bylo Char 1935S) bylo skoro kopií druhého prototypu. Největší rozdíl (od pátého kusu) byl v nové věži APX 1 CE s větší základnou, tím také těžší (celk. 19,5 t). Montován byl v té době nejlepší kanon, model SA 1935 s hlavní s délkou 34 ráží, schopný zničit německý tank na do vzdálenosti 1000 m.
Vozidlo obdrželo název AMC SOMUA Modéle 35 S, později "Char de cavalerie" nebo také "Char de combat SOMUA S 35". Evidenční čísla strojů této série byly evidovány od čísla 67 200.
Vozidla, zatím s namontovanou věží APX 1byla předávána jednotkám, kde se podrobila provozním zkouškám. Nové stroje byly náročnější než zastaralé Renaulty FT, a osádky u jednotek je nešetřily jako firemní řidiči. Tímto se tanky častěji porouchaly, opravovat je jezdili firemní mechanici. Ti pak podávali hlášení o nejčastějších poruchách, a ve firmě pak konstruktéři zkoušeli lepší řešení. Jako první je dostal do výzbroje v lednu 1936 4. kyrysnický pluk v Remeši. Aby mohly být vyzbrojeny těmito tanky tři lehké mechanizované divize, byla objednávka zvýšena na 600 kusů, ale z důvodů nedostatku financí, byla snížena pouze na 300 strojů. Později při nutnosti vytváření dalších divizí, byla opět zakázka zvýšena o 200 vozidel S 35. Stroje z další výrobní série (50 kusů), opatřené čísly začínající od 22 301byla taktéž upravována a byly provedeny další změny, vynucené zkušenostmi z provozu předchozích strojů. Například byly odmontovány žaluzie z motoru a na jeho přístupech, dále se změny týkaly opět chladícího ventilačního systému, bylo vyměněno hnací kolo (méně zubů) a pásy se rozšířily z původních 75 mm na 105 mm. Po těchto úpravách konečně armáda tank přijala jako hotovou věc, i když později byl vytvářen tlak na jeho modifikaci. Armáda provedla test odolnosti, byly použity německé miny (tellerminen) a na tank se střílelo z letadla (Morane MS-406, třináct střel, jen jedna prošla, a to pancířem o tloušťce 12 mm).
Další vyplnění objednávky (100 strojů) od června 1938 do června 1939 byla vozidlům dána čísla od M 801 do M 900 a pokračující realizace (150 kusů vyrobených do ledna 1940) obdržela očíslování M 10 601 - M 10 750.
Když začala válka, vlastnila francouzská armáda 246 tanků Somua S 35, bylo též plánováno přezbrojení lehkých mechanizovaných divizí (S 35 měly nahradit tanky Hotchkiss), objednáno 100 dalších strojů (1939, čísla série M 50 201 - M 50 300), ty měla armáda převzít do června 1940. Do vyhlášení příměří bylo vyrobeno celkem 427 strojů, plán výroby zahrnoval rozhodnutí, že od 451 kusu se tanky převedou do verze S 40. Předválečná měsíční výroba činila 11 tanků, po vstupu do války se zvýšila o 4 kusy a vzápětí se ustálila na 20 vozidlech měsíčně. Při možnosti přerušení výroby se vyskytla myšlenka přesunu výroby do USA (až 2000 kusů), ale ta byla později zamítnuta, neboť americký průmysl neměl zájem o výrobu cizích tanků.

Obrázek

Celkové hodnocení tanku Somua S 35 bylo příznivé, byl poprvé ukázán veřejnosti dne 14. července 1938. Francouzi ho vyhlašovali, jako nejlepší tank své kategorie na světě, a poukazovali na tloušťku pancíře a velmi dobrou výzbroj. Chválili také podvozek a motor, umožňující vysokou rychlost, pohodlný bojový oddíl a moderní řídící a ovládací systémy. Ale našly se i negativy, např. úzká a docela vysoká korba, těsná věž, absence průlezu ve věžičce, problémy s kolmými překážkami a v boji problematické spojení částí korby.
Na toto spojení jednotlivých částí korby navazuji při popisu konstrukce. Korba byla sešroubována ze čtyř odlévaných částí, vana se skládala ze dvou částí (po délce 15 šroubů), byly zde kontrolní otvory a nouzový průlez, po stranách jen otvory pro nápravy. Do vany se vešel motor, převodovka, systém přenosu točivého momentu, palivové nádrže a schránky na munici. Kontrolní dveře oddělovaly bojový oddíl od motorového, řidič měl zespodu sedačku chráněnou silnějším pancířem a vepředu větší okno opatřené pancéřovým poklopem (vedle menší radistovo). Řidič používal k ovládání tanku brzdné páky, pedály a volant, a před ním ležela přístrojová deska o základních údajích (teplota, mazání motoru aj). Zadní díl pancíře, opatřená průlezy pro kontrolu a chladícími otvory, byla spojena dvanácti šrouby, přední část obsahovala šroubů 14. Horní části pancíře korby nebyly spojeny, zde se také nacházel otvor pro mechanismus otáčení věže. Otáčení věže zajišťoval elektrický pohon, při jeho výpadku se odlévaná věž obsluhovala ručně, v její zadní části byl směrem dolů otvíraný průlez, používaný při přejezdu jako sedadlo velitele tanku. Ve specifických lafetách byl instalován kanon i kulomet, který měl možnost samostatné horizontální střelby v rozsahu 10˚ a lafety se daly zablokovat. Kanon měl náměr od -18˚ do + 20˚, pomocí ručního pohybu zaměřovacího ramene. Pod věží se nacházel bojový prostor, kde bylo uloženo 84 nábojů a dvanáct diskových zásobníků po 150 nábojích pro kulomet. Osmiválcový motor AC 4 byl složen ze dvou čtyřválcových bloků do V (pod úhlem 60˚) s obsahem 12 700 cm3. Motor měl vodní chlazení s nuceným oběhem, trubičkový chladič se nacházel na konci motorového oddílu a byl chlazen ventilátorem umístěným na levé straně. Motorová jednotka měla tlakový oběhový systém mazání (s tzv. suchým karterem), tlak oleje zajišťovalo trojcestné čerpadlo a bralo si olej z 30 litrové nádrže nacházející se na levém boku. O dopravu paliva k motoru se staraly dva karburátory Soleks a jeho start elektrický startér Scintilla o výkonu 4,47 kW (6 HP) a dvě magneta nebo pneumatický startér s kompresorem a nádrží na stlačený vzduch. Hlavní nádrž pojmula 310 l a záložní 100 l paliva. Za motorem byl instalován systém přenosu točivého momentu, to znamená, hlavní spojka (suchá dvoukotoučová) a převodovka (pětirychlostní s jednou zpátečkou). Jeden blok tvořil systém mechanismu otáčení, a byl zkompletován z diferenciálu, čelisťových brzd a postranních spojek, diferenciál nedovoloval zablokování jednoho pásu, proto měl tank S 35 větší rádius otáčení. Hnací kolo mělo na každé straně kotouč se 22 zuby, a uvnitř čelisťové brzdy. Nosná kola byla ocelová, opatřená vodícím hřebenem, napínací kolo mělo instalovány vnitřní tlumiče a olejový tlumič měl navíc přední čtyřkolový vozík. Elektrický proud s napětím 24 V dodával generátor a dvě dynama, mimo to tu byly dvě baterie. Spojení bylo plánováno instalací radiostanice ER 26 ter, později ER 29 Mle 1939, jenže radiostanici měl ve skutečnosti jen každý pátý tank. Vozidlo bylo vybaveno vpředu reflektory, na levé straně navíc potkávací a speciální světlo pro noční vidění, pravá strana nesla dálkový reflektor a klakson. Vzadu byl tank osazen dvoubarevným koncovým světlem. Vybavení vozidla radiostanicemi, byl ve francouzské armádě problém, ve velké většině na to nedošlo. V plánu bylo : velitelé čet - typ ER-29, velitelé eskadron - typ ER-29 a ER-26, velitel praporu - typ ER-27, tak tohle byla teorie. A praxe : v malém počtu jen u velitelských tanků a to převážně typ ER-29 s malým dosahem a výkonem, s nemožností spojení s pěchotou nebo dělostřelectvem.

Obrázek

Zmodernizovaný tank, s hmotností přesahující 20 t (bojová hmotnost 20,1 t), v rámci mobilní války, měl nyní slabý motor, který se přehříval a už nedosahoval dostatečnou rychlost. Byla navržena nová pohonná jednotka SOMUA AC 5 s výkonem 163,3 kW (219 HP) a o obsahu 13 745 cm3. Blížící válka uspíšila jeho vývoj a první testy proběhly 7. listopadu 1939, a byly vcelku úspěšné. Rozhodnutí o namontování tohoto motoru do právě probíhající výrobní série tanků padlo, neboť byla již plánována montáž nových tanků s touto pohonnou jednotkou. Šlo o vývojovou verzi s názvem Somua S 40 (jinak 1940 S). Tanky této verze měly unifikovaný podvozek, se samohybným dělem SAu 40, a největší rozdíl mezi starou verzí (S 35), bylo v posunu napínacího kola nahoru a dopředu. Pro lepší překonání kolmých překážek bylo doplnění desátého pojezdového kola. Měl být poháněn dieselovým motorem o výkonu 220 HP. Jako nejdůležitější změnou v konstrukci tanku bylo použití nového výrobního postupu, a to svařování, které bylo také výrobně méně náročné a přispělo to ke zvýšení odolnosti pancíře. Nová věž ARL 2C byla také svařovaná. Rychlá porážka Francie znemožnila pokračování testů na nových podvozcích (asi pět), a není vůbec jisté, že byly postaveny kompletní tanky (snímek z června 1940 ukazuje jen maketu s dřevěnou korbou a věží). K rozjetí sériové výroby plánované na červenec 1940 nedošlo.

Obrázek Obrázek

Po ukončení první světové války se Francouzi nezabývali myšlenkou vytvoření samohybného dělostřelectva. O tohle vozidlo se začala francouzská armáda zajímat až v roce 1935, kdy se začaly vytvářet rychlé mechanizované divize typu DLM a s odstupem času záložní tankové divize typu DRC (division cuirassiers de reserve). kde byly brány jako vzor staré jezdecké divize. Tahle činnost a velké zvýšení rychlosti německých vozidel (vyloučení dopravy děl koňmi nebo auty), mělo zásadní důvod vzniku samohybného děla SAu 40. Začalo to již v roce 1935, kde na armádní základně Mailly byl pokusně umístěn kanon ráže 75 mm na podvozek tanku D3. Testy dopadly velmi dobře, a proto bylo rozhodnuto zadat zakázku společnostem SOMUA a ARL na sestrojení podobného stroje. Aby se ušetřil čas a finance byla zakázka rozdělena následovně : společnost SOMUA se bude zabývat vývojem vozidla pro divize typu DLM a firma ARL vyvine stroj pro divize typu DCR. Společnost SOMUA nečekala a již v roce 1935 měla hotovy tři projekty a v půlce roku 1936 byl u ní objednán prototyp. Z důvodu velkého zpoždění dodávky hlavní výzbroje, byl ke konci roku 1937 připraven jen obrněný podvozek. Od podvozku S 35 se lišil tím, že byl delší, širší (o 33 cm) a napínací kola byly výše, tím se nápadně podobal podvozku vyvíjeného tanku S 40. Byl v něm umístěn motor Hispano s výkonem 163,3 kW (219 HP), spalující různé palivo. Do změněného čela korby, na kterou měla být instalována malá věžička s kulometem, bude namontována hlavní zbraň. V plánu bylo i umístění radiostanice E 26 ter a R 61 s dosahem přes 30 km a výkonem 150 W. Konečně byl hotov kanon pro SAu 40 (1938), který byl náležitě upraven z původního pevnostního kanonu model 29, používaného v kasematech. Kanon byl instalován v lafetě, která byla šrouby připevněna ke korbě a jeho odměr činil horizontálně 7˚ vlevo a 7,6˚ vpravo a náměr byl od -10˚ do +30˚. Kanon byl opatřen poloautomatickým závěrem a nabíjecím automatem a při převozu nebo manévrování byla možnost uložení v bojovém oddíle. Počet nábojů pro tuto zbraň se uvádí až 200 kusů. Zezačátku byl vyroben jen jeden kanon a ten byl používán pro oba prototypy (SAu 40 a ARL 39) a později přibyl další kus. Testy prototypu s kanonem v roce 1939 (Bourges) a další na polygonech v Mailly a Courtine poukázaly na mnoho závad, z nichž hlavní byla utržení kanonu (daleko posunuté těžiště kanonu v bojové poloze). I přes to bylo rozhodnuto, že po určitých úpravách bude zahájena výroba. Zakázka ze dne 15. října 1939 zněla na 24 děl SAu 40 (+12 nevyzbrojených ve velitelské verzi), později (1940) byla zvýšena na 72 strojů se speciálním protitankovým kanonem ráže 47 mm. Plán počítal s výrobou 20 vozidel do konce roku 1940, ale ta nebyla nikdy započata a prototyp byl poslán na frontu u Compiégne (červen 1940), není však jisté či se účastnil bojů.

Obrázek

Charakteristika a technická data jezdeckého tanku Somua S 35
Charakteristické znaky tanku Somua S 35 :
> klasické uspořádání s věží ve středu přední části korby
> hranatá věž s velkou velitelskou věžičkou na levé straně
> odlévaný pancíř i věž
> vozíky s pojezdovými koly chráněné pancéřovými kryty
> dlouhé výfukové potrubí umístěné na horní desce pancíře korby

Technická data tanku Somua S 35:
> bojová hmotnost : 20,1 t
> osádka : francouzská 3, německá 4 muži
> rozměry : délka 5380 mm, šířka 2120 mm, výška 2620 mm, světlost 420 mm
> motor : osmiválcový řadový (vidlicový, uložení do V), kapalinou chlazený zážehový SOMUA AC 4, výkon 141,68 kW (190 HP) při 2000 ot./min.
> palivo / obsah nádrží : benzin / 410 l
> rychlost : 57 km/h, přechodně až 45 km/h
> dojezd : silnice 240 km, terén 110 km
> výzbroj : kanon SA, model 35, ráže 47 mm L/32 (84 nábojů, max. 118), kulomet Chatellerault, model 31, ráže 7,5 mm (1250 nábojů, max 3000)
> zaměřovací a pozor. přístroje : teleskopický zaměřovač kanonu, lunetový zaměřovač kulometu, periskop a pozorovací štěrbiny ve velitelské věžičce, dvě pozorovací štěrbiny v bočních stěnách věže, pozorovací okénka řidiče a radisty
> pancíř : odlévaný, šroubovaný a svařovaný, tloušťka korby : čelo a záď 35 - 40 mm, boky 40 mm, strop a dno 20 mm, věž : čelo 55 mm, boky a záď 45 mm, strop 28 mm
> podvozek : po 9 pojezdových kolech, opatřené gumovou bandáží (8 z nich umístěno ve dvou vozících složených ze dvou párů kol zavěšených na vahadlech s pérovými tlumiči, deváté kolo zavěšeno samostatně s pružinovým tlumičem), ozubená hnací kola vzadu, napínací vpředu, pásy kovové, se dvěma hřebeny a jedním čepem, složené ze 144 článků o rozteči 75 mm, nebo 103 článků o rozteči 105 mm (šířka pásu 360 mm - podepřeny dvěma páry nosných kladek)
> pohonný systém : mechanická pětistupňová převodovka s jednou zpátečkou, diferenciály s dvojitým přenosem, postranní spojky
> překážky : svahy o sklonu do 32˚, příkop šířka 2,30 m, svislá stěna 0,76 m, brod do 1,00 m.

Obrázek Řez tankem Somua S35

Francouzská armáda po skončení druhé světové války byla kompletně vyzbrojena spojeneckou nebo kořistní technikou, válka sice velmi zabrzdila vývoj zbraní, ale byly učiněny pokusy (1945) zvrátit tento stav, např. projekt stíhače tanků na podvozku S 35. Bylo v úmyslu na tento podvozek postavit vysokou nástavbu s britským protitankovým kanonem ráže 76,2 mm, ale nebyl postaven ani prototyp.
Po ukončení francouzské kampaně Němci ukořistěné tanky používali a také upravovali, nejčastější změny se týkaly věžiček, kde na jejich místo přišly poklopy z PzKpfw II. Tanky byly vybaveny radiostanicemi (FuG 5) a držáky na kanystry s palivem. Převáželo se také více munice a přibyl další člen osádky, nabíječ. Dále byly tanky S 35 přeměňovány v různá speciální vozidla, jako třeba velitelská verze (Panzerbefehlswagen 35S 739(f), nebo jako dělostřelecké tahače a transportéry munice (odstranění věže). Používala se také na výuku s názvem Fahrschulpanzer 35S 739(f). K 1. červenci 1943 bylo rozmístěno na frontě ke 150 těchto tanků, z toho pár jich používala armáda Střed, 43 v Jugoslávii, 67 ve Francii, a po 16 v Norsku a Finsku. Německá armáda také s těmito vozidly vyzbrojovala pancéřové vlaky a ještě začátkem března 1944 jich sloužilo 5. Nejméně jeden tank se dostal do rukou partyzánům Josipa Broze-Tita a ti po malé úpravě vyměnili poškozený kanon britským kanonem ráže 57 mm (z obrn. auta AEC Mk. II).

Část druhá : Služba tanku Somua S 35 ve francouzské a německé armádě a jeho nasazení v boji

Tanky Somua S 35 sloužily převážně ve francouzské a německé armádě. Na žádost Italů došlo k prodeji kořistních tanků, kteří je chtěli použít v Africe, kde měly být těmito tanky vyzbrojeny experimentální smíšené roty. Rota měla být tvořena četou S 35, R 35 a četou obrněných automobilů. Po určité době bylo k 15. září 1941 dovezeno na Sardinii 32 strojů S 35, ale transport neobsahoval žádné náhradní díly, proto nebyly poslány do boje. Maďaři a Bulhaři měli také zájem o tyto tanky, maďarské armádě byly prodány dva tanky (1942), ale o dovozu do Bulharska (1943) neexistuje žádný záznam.
Také polská armáda v roce 1938 měla o koupi S 35 velký zájem, v té době nebyl tank prodejný.


Obrázek Obrázek

Služba a použití tanků Somua S 35 francouzskou armádou :
První tanky Somua byly začleněny do pluků mechanizovaného jezdectva, a to v roce 1937. Organizaci Lehké mechanizované divize - DLM (Divizion Légére Mécanique) tvořily dva pluky. Označení "lehký" přeloženo do prvorepublikové češtiny nejspíše jako "rychlý", takže "rychlé divize". Nejvíce se o vznik DLM (první v roce 1935) postarali generálové Maurice Gamelin a Jean Flavigny.
Pluk tvořily dvě eskadrony, každá měla čtyři čety, počet tanků eskadrony byl 20, v pluku celkem 48 (+velitelské), divize pak 96. Vozidla S 35 měl jen jeden pluk, v druhém byl S 35 jen jeden (velitel), zbytek vyzbrojen tanky Hotchkiss H 35/38. Jako první byla vytvořena 2. DLM, složena z 13. a 29. dragounského pluku. Při napadení Francie disponovala armáda 270 stroji, ale jen 191 bylo u jednotek, zbytek byl ve skladech a u firem. Divize byly tímto chudší o 16 vozidel. Tanková brigáda se skládala ze čtyř praporů, prapor byl rozdělen na čtyři roty a tanky Somua měly jen dva prapory (pět tanků v četě)
Francouzi plně spoléhali na Maginotovu linii, ale váleční plánovači se zaobírali myšlenkou vstupu do Belgie a Nizozemí (válečný plán "Dyle"). Tři lehké divize v případě konfliktu mohly vyvíjet činnost na cizím území (7. armáda mohla do první linie nasadit 1. DLM), celkem disponovaly 910 bojovými vozidly. Organizace francouzských jednotek vlastnící tanky Somua S 35 při zahájení německého útoku (10. květen 1940) : 1. DLM (4. kyrysnický a 18. dragounský pluk), 2. DLM (13. a 29. dragounský pluk), 3. DLM (1. a 2. kyrysnický pluk). Byl jimi vyzbrojen také 3. pluk obrněných automobilů 3. DLC (Division Légére de Cavalerie - lehké jízdní divize), po kusech pak byly i jiných jízdních útvarů a ve výcvikových jednotkách. V ohnisku bitvy se jako první střetla s německou 9. tankovou divizí 1. DLM, zatímco 2. a 3. DLM (Jezdecký sbor) měly zabrzdit německý útok, a tím pomoci 1. a 9. armádě připravit novou linii obrany. Divize se rozmístily na na pruhu území o šířce 40 km (od Tirlemontu po Huy). Jako úplně historicky první tanková bitva se rozhořela mezi 3. a 4. německou divizí a 2. DLM, podporovanou sedmi průzkumnými pluky. Zrána 14. května vyjely stroje Somua do útoku, ač asi polovina zničena, znamenalo to zastavení postupu (Hannut v Belgii). Němci se v druhém útoku vyhnuli francouzské linii a obešli ji. U Sedanu německé jednotky prorazily a donutily 3. DLM stáhnout se za řeku Sambra. 1. DLM v souboji s 5. německou tankovou divizí ztratila polovinu tanků a 3. DLM se zasloužila o celkem úspěšný ústup jednotek u Dunkerque, vojáci se převezli do Británie a bojeschopné tanky 18. dragounského pluku 1. DLM se odmlčely po obsazení Dunkerque.

Obrázek Obrázek

Po ústupu se trosky mechanizovaných divizí snažily seskupit do smíšených eskader. V 1. a 2. DLM zůstalo jen asi 10 tanků S 35 a 10 tanků H 35/38 a ze 3. DLM vytvořila dvě eskadrony s tanky S 35. Ze zbytků 1. DLC a 17. a 2. průzkumné skupiny byla vytvořena 4. DLM, ale nebyla už plně využita. Byly sestaveny i další improvizované skupiny, např. Delaroche (20 tanků), tanky se nacházely v 7. kyrysnickém pluku (počet ?), 3. pluk obrněných automobilů 3. DLC (3 kusy), 3. kyrysnický pluk 4. DLC (39 kusů), avšak tyto síly tvořily ve skutečnosti jen papírovou realitu. Nevycvičené osádky, chybělo střelivo, zaměřovací přístroje, radiostanice a u některých tanků dokonce i závěry u kanonů. Jen 3. kyrysnický pluk 4. DLC odolával až do příměří.
Po vyhlášení kapitulace zůstalo asi 50 tanků na neobsazeném území, v roce 1941 byla asi polovina transportována do Afriky. Bylo myšleno je využít k výcviku (bez německé kontroly) a na obranu francouzských osad před spojeneckým útokem. Jejich další přesun byl naplánován do Senegalu (19. července 1941), ale objevily se v Oranu (Alžírsko), pak vlakem do Casablanky. Byl jimi vytvořen 12. GACA (Groupement Autonome des Chasseurs d' Afrique), a to 1. září 1941. V listopadu přejela tato skupina do Senegalu, kam se přesunul 15. února 1942 také i 12. RCA (Regiment de Chasseurs d' Afrique).

Obrázek Obrázek

V době spojeneckého vylodění na africkou půdu se tyto vozidla dostala k útvarům Svobodných Francouzů, 21. ledna 1943 se přesunula do Oranu, a 8. února do Alžíru. Dále jimi byl vyzbrojen 2. obrněný prapor (velitel kapitán Gribius) a poslány na frontu do Tuniska. Zde byl včleněn do 19. GBF (Groupement Blindé Francais - Francouzské obrněné skupiny) jako 7. prapor 12. RCA a zúčastnil se bojů u Kafsy (17. březen) a o něco později o mys Bon. S německými jednotkami se potkal 9. května a po snadném postupu (5 tanků S 35 se dostalo až 2 km od hlavních sil). Tyto tanky však padly do léčky a dva byly zničeny (jeden ze zničených tanků byl zasažen 12x). Tanky Somua S 35 byly též použity 11. května 1943 ke zničení 21. tankové divize a v bojích v Tunisku (zničeny jen čtyři S 35), za což byly hodnoceny velmi vysoko. 17 vozidel z 19-ti pak tvořilo část výzbroje 1. praporu 7. gardového pluku, byly pak transportovány zpět do Francie a začleněny do obnoveného 13. dragounského pluku dne 7. října 1944. Jednotka byla v pohotovosti 20. prosince 1944, do bojů však zasáhla až 1. března 1945 o La Rochelle. Dále bojovala o Royan (14. dubna) později ztratila 2 tanky (18. - 20. dubna) a jako poslední střetnutí bylo vylodění 30. dubna 1945 na ostrově Oléron. Akci provedla jedna četa s upravenými plováky (ocelové sudy)
Prapor, nyní včleněn k 3. obrněné divizi, byl převelen v září 1945 do Rýnské Falce (Německo), v dubnu roku 1946 zrušen ve Wittlichu a provozuschopné tanky pak sloužily pro výcvik.
(Jeden tank S 35 nalezený u firmy Billancourt, se zúčastnil pařížského povstání, i bez munice)

Obrázek Foto německého PzKpfw 35S 739(f), pořízená v Norsku v roce 1942

Služba a použití tanků Somua S 35 německou armádou :
V roce 1940 podpisem příměří získali Němci 297 tanků Somua S 35, s malými výhradami je hodnotili jako dobrou kořist a byly jimi vyzbrojeny jednotky (tanky byly testovány ve výzkumném středisku v Kummersdorfu, s rozhodnutím služby v druhém sledu). K útvarům se dostaly s označením PzKpfw 35S 739(f) a sloužily v méně náročných oblastech (ochrana komunikačních linek a ke střetům s partyzány). V prvním období se většinou nacházely ve Francii, jako záložní výzbroj. Jako první je dostaly v letech 1940 - 1941 dvě jednotky, Pz. Regt. (Panzer Regiment) 201 a Pz. Regt. 202 (organizace Regimentu : dva prapory, každý se třemi lehkými rotami). Prapor Pz. Abt. 301 kompletně vyzbrojen tanky S 35, včleněn k Pz. Regt. 202, byl převezen do Finska, kde bojoval v Karélii. Pz. Regt. 201 se nacházel koncem roku 1941v sestavě 23. tankové divize a I Abt. Pz. Regt. 202 byl už v září převelen do Jugoslávie. II a III Abt. Pz. Regt. 202 převeleny k 26. tankové divizi, Pz. Regt. 203 byl samostatným útvarem. Pz. Regt. 204 podléhal velení 22. tankové divize, jednotky Pz. Abt. 212 dislokovány na Krétě a Pz. Abt. 214 v Norsku. Tanky S 35 vlastnily také samostatné jednotky (roty), sloužící na střežení administrativních středisek.

Obrázek

V prosinci 1941 sloužily tanky S 35 už jen v praporech Abt. I/201 (Jugoslávie), Abt. II/201 (Finsko) a v praporech č. 121 a 214. Tankové pluky pro výcvik byly vytvořeny asi v březnu 1942 (Pz. Regt. 1, 2, 7, 11 a 36). Bojů na Krymu se zúčastnila 223. tanková rota, jinak ve stavu 22. tankové divize. Pz. Brigade 100 narychlo změněná na Pz. Regt. 100, poskládaná z rot č. 81, 100 a 223, byl určen jako záloha 21. tankové divize (červenec 1943), nakonec označen jako Pz. Regt. 22.
Pluk Pz. Abt. 202 měl ještě v roce 1944 v potyčkách s partyzány na Balkáně ve stavu 5 tanků Somua S 35, několik jich vlastnil SS Pz. Abt. 7 Prinz Eugen. Posledními majiteli tanků S 35 byly Pz. Abt. 205 a 206, první z nich, sestaven v listopadu 1943 na severu Francie měl přiděleno 10 kusů a ke konci roku 1944 se z něj stal protitankový prapor. Druhý jmenovaný, Pz. Abt. 206 zdržoval Američany na poloostrově Cotentin a zanikl v boji o Cherbourg. Poslední tank Somua S 35 využívaný výcvikovým střediskem Pz. Ersatz Abt. 100 byl odevzdán 91. tankové divizi dne 19. 5. 1944.
Jak zde bylo již uvedeno, byly tanky Somua S 35 používány k palebné síle pancéřových vlaků, nacházely se na plošinových vagonech, doplněné o kryty podvozků, aby mohly ve vhodný okamžik po speciálně upravených rampách sjet a podpořit pěchotu. V období let 1941až 1943 byly umístěny vždy dva tanky na vlacích č. 25, 29, 30 a 31 a tři tanky S 35 se nacházely ve každém z vlaků č. 26, 27 a 28. Zcela výmečně byla tanky Somua S 35 také vybavena 223 Pz. Kompanie operující v oblasti Sevastopolu, později včleněná k 22. Panzerdivizion nacházející se na Krymu.

Obrázek Tank Somua S 35 jako součást německého pancéřového vlaku

Část třetí : Zajímavosti, fota a doplňující informace k tanku Somua S35

Modelářský koutek
Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
Somua S35 By Michael Bedard
SOMUA S35 By Tony Richard
Somua S-35 By Bruce Williams
Somua S-35 By Randall Smith


Kamufláže tanků Somua S35 určitých jednotek
Obrázek
Tank Somua S 35 z . kyrysnického pluku 3. lehké mechanizované divize (2e Régiment de Cuirassiers, 3e DML), květen 1940.
Vozidlo se standardní tovární kamufláží, určenou pro tanky vyrobené podle třetí vládní objednávky. Kamufláž se skládala ze skvrn ve dvou odstínech zeleně, oddělených tenkou černou čárou. Registrační čísla vozidel začínala číslem M 10700. Jiné označení než taktické číslo na věži (zde 65) a národní kokardu na horní desce pancíře tyto tanky neměly.

Obrázek
Tank Somua S 35 z 12. pluku afrických střelců (12e Régiment de Chasseurs d'Afrique), Tunisko 1942.
Tank má standardní kamufláž francouzských bojových vozidel z roku 1940. Přídavnými identifikačními znaky jsou francouzská vlajka na boku vozidla (označení strojů Svobodných Francouzů) a bílá hvězda Spojenců na střeše velitelské věžičky.

Obrázek
Tank Somua S 35 ze 4. kyrysnického pluku 1. lehké mechanizované divize (4e Régiment de Cuirasseiers, 1re DLM), květen 1940.
Vozidlo s tovární kamufláží, skládající se z nepravidelných vodorovných pruhů ve světle béžové, hnědé a zelené barvy. Na zadní desce je namalována francouzská národní kokarda a na boku vozidla se nachází znak jednotky, bílá postava Johanky z Arku na koni na červeném štítu s bílým lemem, jako připomínka Orléansu, posádkového města jednotky.

Použité zdroje :
kn. Obrněná technika 7, Pejčoch, Spurný, nakl. Ares
čas. Tanky, nakl. Polskie Media Amer.Com
chars-francais, český rozhlas
achtungpanzer, Wikipedie (překl. z angl.)
kn. Tanky, Chris Chant, Naše vojsko, 2006
kn. Tanky a obrněná vozidla 2. svět. války, Jim Winchester, nakl. Svojtka&Co, 2000
Foto zdroje :
armyfort, wikipedia, k-report,
vojsko, chars-francais.
Zdroj modely : 70.86.163.186/gallery/images/


- Článek aktualizován a upraven.
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 2/10/2011, 11:29, celkem upraveno 8 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Trochu jsem upravil začátek příspěvku, ty ornamenty se líp hodí na sklípek než k článku o tanku :D
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom pro úplnost tvé práce a pro další kdo to bude číst.
Jelikož se toto týká Francie, kterou mám rád, tak jsem se podíval na různé francouzské zdroje, a na nich jsem našel, že:

Tank S35 byl velice rychlý při otáčení, právě proto: “že díky důmyslnému systému se mu nejenže zpomalil jeden pás, ale ten druhý zrychlil a tím pádem se líp točil." a v mrtvém bodě se mohl točit na místě.

un système astucieux de rotation du blindé, qui agissait avec des embrayages latéraux fonctionnant à la vitesse du moteur, pas celle de la boite. La rotation du char s’obtenait non pas seulement par freinage d’une des chenilles, mais par accélération de l’autre. Il en résultait qui plus le rapport de vitesse était important, plus le char virait court. Au point mort le S35 pivotait sur place.

Pak ten rádius asi nebyl tak velký.

One other advantage was that it was able to turn faster than most other tanks because for that not only one track was slowed down but the opposite track was also accelerated

Další plus bylo, že celý tank byl svařovaný, bez použití nýtů, což ho dělalo velmi odolný.

It was the world first tank made of whole casted parts instead of bolted plates.

En fonte coulee.

Věž je popisována jako “jedno a půl mužná” jak byla malá a těsná.
Turret is sometimes described as a "one-and-a-half-man turret"


V boji, při střelbě kulometem 7,5mm bylo nutné vytvořit průvan k vysátí spalin z interiéru tanku a to i přesto, že tank měl otvor v horní části.

Au combat, il fallait créer un courant d’air en ouvrant les écoutilles et les fentes de visée aprés avoir tirer une centaine de coup de 7.5, pour évacuer les gaz, et ce malgré la présence d’ouvertures dans la partie supérieure du blindage.

Nejsem rýpal ale v názvu je Société d’Outillage Mécanique et d’Usinage d’Artillerie S 35 a ne Usimage.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Matra: Další plus bylo, že celý tank byl svařovaný, bez použití nýtů, což ho dělalo velmi odolný.
Tady bych si dovolil nesouhlasit a podobně jako Tony tvrdit, že tank vyl složený sešroubováním velkých odlévaných kusů. Zasažení tohoto spoje znamenalo rozklad tanku na prvočinitele. Myslím, že na frontě dokonce psali že při zásahu kulometným střelivem tank zvonil.

TonyHazard: osádka : francouzská 3, německá 4 muži
Nemám přesnější informace, ale ten čtvrtý člen posádky se mně tam nějak moc nezdá. Je to přibližně stejná věž jako na R 35, která je opravdu moc malá pro dalšího člena. Ale říkám, je to jen má doměnka.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

hydrostar píše:Myslím, že na frontě dokonce psali že při zásahu kulometným střelivem tank zvonil.
A co ty ostatní?

Píší že tank byl složený ze tří velkých dílů a věže. Ta osádka je podle všech zdrojů tak jak uvedeno. Ten čtvrtý asi seděl s vysílačkou na zadní části. :lol:
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Nezapomeň, že velký odlitek je o hodně méň tlumený než mnoho ploch spojených nýty nebo svarem.

Jo a s tou vysílačkou ti nerozumím ;-) Myslíš jako mimo bojový prostor?
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

V materiálech a jejich chování jsem neznaboh.

S tím 4-tým máš recht.

Já když to četl tak jsem si to taky nedokázal představit, kde by mohl být.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Tyto obrázky sem hledal. Je na nich dobře vidět ten spoj. Je na první pohled vidět vysoká zranitelnost, protože těch šroubů je málo a nejsou nijak chráněné.

Obrázek

Tady je odkaz na stránku ještě s ukazovacím rámečkem.
Zde klikni :wink:
Naposledy upravil(a) hydrostar dne 5/11/2008, 19:22, celkem upraveno 1 x.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Mantra-4-tý člen posádky byl na detašovaném pracovišti v blíže neurčeném prostoru. Novelu vojenských řádů, které by jeho pracovní prostor vymezili přesně, Frantíci nestihli :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

ty hydrostare myslíš při přímém zásahu do šroubového spoje nebo do pancíře nad tím?

Při zásahu do boku to nemuselo být až tak hrozné, do spoje to vidím jako velkou náhodu.

Ten radista musel sedět venku i s rádiem, neboť původně rádio bylo umístěno uvnitř tak dobře, že po výstřelu na něj padaly nábojnice......

Byrokrati, takhle škodit tak dobrému, na svou dobu, tanku.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Jo tak to těžko říct, ja přesný ten zásah musel být, ale když se dobře podíváš, tak jsou to vlastně jen relativně tenké a slabé pacičky. Taková místa mají asi už při odlévání problémy se zatékáním a podobně, takže rozhodně to nemohlo být nějak pevné místo. Jo a máš pravdu, že přední díl byl při zásahu horším místem. Celý horní díl vany byl připevněn ze předu jen čtveřicí šroubů, což moc asi není no.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Tady jsou obrázky zasaženého tanku. Stejná diskuse se vedla na jiném fóru a byly tam názory podložené prohlášením muzea v Anglii, odkud je tvá fotka, a pak francouzů, kteří nevěřili že by se tank otevíral jako konzerva, a hlavní argument byl váha samotného pancíře.

Obrázek

Obrázek

jiné foto zasaženého S35 jsem nenašel.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Při hledání zničených S-35 sem narazil na tuto fotku:

Obrázek

není to náhodů prototyp?

A tady je ještě jeden další zničený, ale všechny jsou trefeny do jiného místa, jak do spoje. Kdo ví, kde je nakonec pravda a jestli to není jen vymšlený blábol.

Obrázek

Podobně se mluví i o odtrhávání pancéřových desek z našich předválečných tanků a taky je to jen mýtus.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

ta první jako testovací prototyp, na té druhé je vidět opět přeražený pás. Což je další fotka kde je trefený do téhle části?!

Ty, na tom tanku, to jsou Jugoši ne?

Tak jsem našel spojaře.........

Obrázek
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Příspěvek od TonyHazard »

Procházel jsem zpětně zdroje, ohledně osádky, Francouzi měli skutečně tříčlenou osádku (velitel, řidič a radista, který zároveň vykonával funkci nabíječe) i když si myslím, že jeho náplní byla spíše funkce nabíječe, neboť většina těchto tanků nebyla vybavena radiostanicí.
Němci naopak do většiny tanků radiostanice instalovali, a přidali nabíječe, ale nebylo to podmínkou. (ve zdroji se uvádí ..zpravidla byl přidán další (čtvrtý) člen osádky, který plnil funkci nabíječe....

A další věc, co se řešila : svařovaný pancíř korby se používal později u modifikovaných typů, první měly korbu sešroubovanou ze čtyř odlévaných dílů.

Poslední netechnický problém, "ozdoby jako u moravského sklípku" jsem pořešil i dalších typů, mělo to imitovat tankový pás :) (s nadhledem), nebylo to tam dáno bezúčelně, jsou tak označeny nové a přepracované články (sloužící nejen pro můj přehled). Následně zrušeno.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

No abych ti řekl pravdu, tak ten přehled to spíš jen kazí a na portálu to vypadá jak pěst na oko.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

TonyHazard napsal:

"V roce 1940 podpisem příměří získali Němci 297 tanků Somua S 35". V Obrněné technice 7 díl, jsem se dočetl, že kromě 297 pojízdných S-35 se Němci zmocnili také 110 poškozených a zničených a dále 40 strojů na výrobních linkách. Docela by mě zajímalo, jestli někdo ví, zdali se tyto tanky dostali také do výzbroje Němců. Předpokládám, že těch 40 strojů z linek si vzali a také opravili některé méně poškozené z těch 110 kusů. Tuším, že pak ještě z toho celkového počtu S-35 dali tuším nějakých 20-30 kusů k dispozici vládě ve Vichy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re:

Příspěvek od IgorT »

kacermiroslav píše:TonyHazard napsal:

"V roce 1940 podpisem příměří získali Němci 297 tanků Somua S 35". V Obrněné technice 7 díl, jsem se dočetl, že kromě 297 pojízdných S-35 se Němci zmocnili také 110 poškozených a zničených a dále 40 strojů na výrobních linkách. Docela by mě zajímalo, jestli někdo ví, zdali se tyto tanky dostali také do výzbroje Němců. Předpokládám, že těch 40 strojů z linek si vzali a také opravili některé méně poškozené z těch 110 kusů. Tuším, že pak ještě z toho celkového počtu S-35 dali tuším nějakých 20-30 kusů k dispozici vládě ve Vichy.
Ja som sa dočítal nasledovné, že do nemeckého útoku sa vyrobilo asi 400 tankov, z ktorých zasiahlo do bojov 250. Keďže jeho vlastnosti sa Nemcom pozdávali, tak ho zaradili do svojich radov. Najprv pod označením PzKpf 35-S 739(f), ako výcvikový, potom prišlo aj k jeho zaradeniu do bojových jednotiek. Na prelome rokov 1940 a 1941 vznikla z francúzskych koristných tankov 100. pancierová brigáda zložená z dvoch plukov.Bližšie neurčený počet tankov šiel do Juhoslávie, Talianom, Bulharom a Maďarom. Niektoré bojovali aj v Normandii, keď ich spojenci ukoristili, predali ich Slobodným Francúzom, takže nakoniec bojovali tak, ako bolo plánované na začiatku, proti Nemcom !
Obrázek
T-35
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 234
Registrován: 29/12/2013, 23:22

Re: Jezdecký tank Somua S 35

Příspěvek od T-35 »

Zajímalo by mě jak si podle vás tento tank stojí v mobilitě. Měrný výkon motoru mi přijde nedostatečný, nějakých 9,5 koní na tunu - horší než třeba u Tigera 2 - stačí to podle vás na jezdecký tank?
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Jezdecký tank Somua S 35

Příspěvek od Pátrač »

Celé předválečné a válečné dělení tanků je krajně nepřehledné a odpovídá každé jiné zemi. viz wikipedie, cituji:

První moderní tank - francouzský Renault FT-17 - vznikl již roku 1917 a tato koncepce se stala základem pro výrobu těchto dalších obrněných prostředků. Francie byla v počátku meziválečného období i na čele výroby co do počtu kusů. Její obranná doktrína rozdělovala tanky do dvou skupin – pěchotní tanky a jezdecké tanky. Pěchotní tanky, které byly silně pancéřované, pomalé a jejichž výzbroj byla určena k ničení nepřátelské pěchoty, kulometných hnízd a děl, byly zařazovány do pěších divizí pro účely podpory pěchoty. Jezdecké tanky, jež byly rychlé, lehké, avšak méně pancéřované, byly určeny pro boj s nepřátelskými tanky, rychlý průnik na území nepřítele a vedení protiútoku. Mírně odlišná byla meziválečná britská doktrína, která dělila stroje dle způsobu nasazení na tzv. lehké tanky (Light tanks), křižníky (Cruiser) a pěchotní tanky (Infantry tanks). Tuto doktrínu převzaly na čas i USA. Jiná byla situace v Německu, které nemělo mít v důsledku Versailleské smlouvy žádný tank. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci začala výroba lehkých tanků PzKpfw I a PzKpfw II, měly sloužit jako cvičné a přechodné tanky do doby, než budou vyvinuty tanky pro skutečné bojové použití PzKpfw III a PzKpfw IV. PzKpfw III byl plánován jako hlavní bitevní tank a PzKpfw IV jako těžký podpůrný tank. V SSSR byly v 30. letech tanky rozděleny do tří skupin. První skupinou byl pěchotní tank, druhou skupinou průlomový tank určený k vyčistění oblasti boje a třetí skupinou rychlý tank pro operační manévry bleskové války. Ve čtyřicátých letech 20. století se specifikace tanků ustálila na třech hlavních typech: lehkém tanku, středním tanku a těžkém tanku. Vzhledem k tomu, že neexistovala žádná nadnárodní kategorizace, specifikace tanků byla poplatná představám jednotlivých zemí o použití té které zbraně. U všech armád byl však patrný vývoj, posun chápání dané kategorie a snaha po zjednodušení terminologie. A tak se např. stalo, že americký těžký tank M26 Pershing či sovětský těžký tank IS-1, byly hmotnostně lehčí, než německý střední tank Panther, přičemž ve srovnávání dalších typů by se dalo pokračovat.

Osobně se domnívám, že u tohoto tanku uvedená rychlost 57 kilometrů v hodině pro jezdecké tanky je více než dostatečná a i 45 by bylo dost.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko a Cizinecká legie“