13. 7. 1934 vydala STAé (Service Technique de l'Aeronautique čili technická správa letectva) požadavky na nový jednoplošný stíhací stroj o maximální rychlosti nejméně 450 km/h v 4000 m, s výzbrojí jednoho či dvou 20 mm kanonů, zatahovacím podvozkem a zakrytou kabinou. Firma Aéroplanes Morane-Saulnier, sídlící v Puteaux, nabídla projekt M.S.405, vypracovaný pod vedením Reného Gauthiera. Přes jeho dosti konservativní řešení (nebo možná právě proto) byl v soutěži s moderněji řešenými Dewoitine D.513 (ZDE), Marcel Bloch MB.150 (ZDE), Loire L.250 a Loire-Nieuport LN.160/161 nejúspěšnější.
První prototyp MS.405-01, zalétaný 8. 8. 1935 Michelem Détroyatem, byl poháněn motorem Hispano-Suiza HS 12Ygrs o výkonu 641 kW (872 ks). Regulace chlazení byla řešena pomocí výsuvného chladiče, což bylo řešení pokládáné za dobrý kompromis aerodynamiky a dostatečně účinného chlazení. Praxe později bohužel ukázala, že opak je pravdou. Prozatím byl použit provisorní pevný podvozek, který byl po několika letech vyměněn za zatahovací. Výzbroj tvořil dutým hřídelem motoru střílející kanon Hispano-Suiza HS 9 ráže 20 mm s 60 náboji v bubnu, v křídle byly místo původně uvažovaných dvou kulometů Darne 32 ráže 7,5 mm instalovány modernější MAC 34 stejné ráže (s 300 náboji v bubnu na zbraň). K zaměření sloužil reflexní OPL RX-31. V prosinci byla místo vrtule Chauviére instalována stavitelná Ratier 1495M o průměru 2,6 m. Při vojenských zkouškách v zkušebním středisku letecké techniky (CEMA čili Centre d'Essais du Matériel Aérienne) ve Villacoublay, započatých 30. 2. 1936, byl letoun hodnocen dosti pochvalně, mimo solidních výkonů byla oceňována i spolehlivost a robustní konstrukce. Poté byl vrácen na dopracování, především byly pro zvýšení stability zvětšeno vzepětí křídla. 24. 12. 1936 byly zahájeny další vojenské zkoušky, zkoušely se různé vrtule (Levasseur, Hispano-Suisa 56) a podobně až do 29. 7. 1937, kdy byl zničen při havárii.
MS.405-0120. 1. 1937 byl zalétán druhý protoyp MS.405-02 s motorem HS 12Ycrs o výkonu 662 kW (900 ks) a vrtulí Chauviere 351M (?) o průměru 3 m, později zaměněnou za stavitelnou Hispano-Suiza 270 o průměru 3,1 m. Z důvodu použití vrtulí o větším průměru měl zvýšen podvozek. V březnu byl předán ke zkouškám letectvu, 20. 7. 1937 byl po havárii odepsán.
Objednávka na 16 ověřovacích strojů MS.405 C.1 přišla 1. 3. 1937, první byl však zalétán až 3. 2. 1938! Letouny se navzájem lišily různými motory, vrtulemi atd., často představovaly prototypy jiných versí, kupříkladu třetí stroj byl upraven na dvoumístný MS.407 (viz. níže), čtvrtý, zalétaný 20. 5. 1938, zase obdržel motor HS 12Y-31 o výkonu 663 kW (861 ks) s vrtulí Chauviére 351M a stal se prvním prototypem verse MS.406 (viz.). Dvanáctý stroj, vybavený motorem HS 12Y-45 o výkonu 687 kW (935 ks) a pevným chladičem, představoval zase prototyp verse MS.411 (viz.), kdežto třináctý a patnáctý byly dokončeny jako MS.406 H (viz.) pro Švýcarsko. Šestnáctý stroj, zalétaný v červnu a vybavený motorem HS 12Y-31 a upraveným křídlem se zjednodušenou a odlehčenou konstrukcí, se stal vzorovým pro velkosériovou verzi MS.406 C.1. Na tuto versi byly převedeny objednávky z května 1937 (na 50 MS.405) a srpna 1937 (80 MS.405).
MS.405 No 4 alias první prototyp MS.406MS.406
Sériová výroba nebyla svěřena neznárodněnému (!) Morane-Saulnieru, ale státnímu koncernu SNCAO (Société Nationale de Constructions Aéronautiques du l'Ouest), který obdržel v dubnu 1938 objednávku na prvních 50 strojů, ke které v srpnu přibylo dalších 80 (šlo původně o objednávky na MS.405). Potřeba zmodernisovat velmi zanedbané letectvo v souvislosti se zhoršující se mezinárodní situace pak vedla k objednání dalších 325 u SNCAO, 370 u SNCAC a 130 u SNCAM. Později to bylo změněno, všechny objednávky byly převedeny k SNCAO a dále navyšovány na konečných 1064 strojů z konce roku 1939. Částí výroby (cca 10 %) byl konečně pověřen i Morane-Saulnier. Dlouhý vývoj a chaos způsobený znárodněním způsobil, že první sériové letouny byly u SNCAO hotovy až koncem roku 1938, u M-S byl první dokončen až 29. 1. 1939! Mezitím se ovšem situace výrazně změnila, v polovině 30. let vynikající stroj byl nyní již sotva průměrný. Kromě pomalu se rozbíhající výroby draků dělal velký problém neustálý nedostatek vybavení (především vrtulí), kanonů (zpočátku byl proto někdy montován jen třetí kulomet MAC 34) a motorů. Ty byly nakonec nakupovány i v ČSR (80 ks HS 12Ycrs/Ydrs), neúspěšně se jednalo se SSSR o M-100 A (licenční HS 12Y) a se švýcarským koncernem Sauer byla dojednána licenční výroba HS 12Y-31, ale ta dala plody až po porážce Fracie.
MS.406 C.1
Pěkný pohled na chladící soustavu, povšimněte si výfuků typu BronzaviaNěkolik MS.405 C.1 dostala na seznámení jednotka GC I/7 již na jaře 1938, k 1. 4. 1939 pak měla 27 letounů obou versí. Na základě získaných zkušeností byly provedeny některé úpravy, především byl zesílen podvozek a instalován ochranný pylon za hlavu pilota. Kulomety dostaly vyhřívání, neboť ve výškách nad 4000 m často zamrzaly, standardem se stal účinnější kanon HS 404. Některé stroje byly vybaveny kolektorovými výfuky typu Bronzavia. Na jaře se výroba konečně pořádně rozjela, takže k 3. 9. 1939, kdy Francie vyhlásila Německu válku, bylo hotovo již 557 MS.406. Problémy s nedostatkem vrtulí a dalšího vybavení však přetrvávaly i nadále. Od října 1939, po vyhodnocení prvních bojových zkušeností, byla montována pancéřová deska o síle 5 mm za sedačku. V prosinci byla na stroji N° 1005 otestována dvojice podkřídelních přídavných palivových nádrží (neodhazovatelných) o objemu po 148, díky nimž stoupl dolet na až 1500 km. Byla vyrobeno 100 takto upravených strojů. Letouny pozdějších sérií byly vybaveny vrtulí Ratier 1607 o průměru 3,1 m. Do 25. 6. 1940, kdy byla výroba zastavena, vzniklo 1064 kusů MS.406.
Prototypová přídavná nádržO MS-406 byl zájem i v zahraničí. Švýcarsko se o licenční výrobu začalo ucházet již v roce 1936, více o ní v kapitole D.3800 a následujících. V roce 1937 uvažovala o licenční výrobě Belgie, ale sešlo z toho. Litva v roce 1938 objednala 13 strojů MS.406 L s odlišným přístrojovým vybavením, byly vyrobeny na jaře 1939, ale zabaveny pro francouzské letectvo. 12 strojů vyzbrojených místo kanonu třetím kulometem objednala Čína, tyto však byly v Indočíně zabaveny francouzskými úřady pro vlastní jednotky, ačkoliv se jeden či dva stroje (bez výzbroje) podle některých zdrojů ještě do Číny dostaly. Tyto incidenty jasně ukazují, jak kritická byla tehdejší situace Armée de l'Air! 160 letounů pro Polsko již bylo možné dodat, ale nesihlo se to. Do Finska, bojujícího v Zimní válce, bylo na přelomu let 1939-40 dodáno 30 kusů. Nebyly vybaveny kanonem, ale třetím kulometem. V roce 1941 získalo od Německa dalších 25 trofejních strojů, které byly modernisovány německým vybavením, zlepšenou pancéřovou ochranou kabiny a ostruhovým kolem. Takto byly později upraveny i starší stroje, ty také dostaly kanony HS 404. Stroj MS-311 byl zkušebně vybaven lyžovým podvozkem, ten ale drasticky snížil výkony, takže zaveden nebyl. V roce 1942 bylo přímo z Francie získáno ještě dalších 30 MS.406, avšak pro jejich bídný stav byly využity převážně jen jako zdroj náhradních dílů. Turecko v listopadu 1939 získalo 30 strojů a na jaře 1940 ještě dalších 15, sloužili zde do roku 1950. Řecko objednalo 25 strojů, ale později to bylo změněno na MB.151 (ZDE), kterých však nakonec dostalo jen devět. V dubnu 1940 o 25 strojů usilovala Jugoslávie, ta je však již nedostala pro porážku Francie. V roce 1942 se uvažovalo o prodání 20 letounů do Bulharska, ale pro obsazení zbytku Francie Němci k tomu nedošlo. Němci získali kolem stovky MS.406/410, 52 jich předali Itálii (jen cca polovina letuschopných), 46 Chorvatsku.
Finský stroj MS-311 s lyžovým podvozkemMS.406 H
Byly stroje MS.405 N°13 a N°15 dodané do Švýcarska v září 1938 a dubnu 1939. Šlo o kombinaci draku MS.405 s motorem HS 12 Y-31. Po vyhodnocení byla vyjednána jejich licenční výroba. Více viz. D-3800.
MS.407 LP
Byl MS.405 N° 3 upravený na dvoumístný. Druhá kabina byla v místě trupové palivové nádrže, palivo bylo přemístěno do křídla. Používán byl pro zkoušky opuštění stroje při vysokých rychlostech. V roce 1939 vznikly přestavbou z MS.406 ještě dva.
MS.408
Zkušební stroj s motorem HS 12Y-51 o výkonu 808 kW (1100 ks).
MS.409
Výsuvný chladič se v praktickém nasazení ukázal být poruchový a co hůře, vykazoval příš velký odpor. Aby bylo možno dosáhnout rychlostí přes 450 km/h, bylo nutné jej zasunout, pak byl ale zase nedostatečně chlazen motor, takže jeho maximálního výkonu bylo možno využít jen krátkou dobu. Vznikl proto projekt MS.409, kde se počítalo s použitím pevného chladiče. Nebyl však realizován, přednost dostala komplexnější modernizace označená MS.410 (viz. níže).
MS.410
Francouzské velení si uvědomovalo zastarání MS.406 a proto hledalo způsob, jak jejich výkony zlepšit. Modernizace spočívala v montáži nového křídla se čtyřmi kulomety MAC 34 s 550 náboji na zbraň v pásu, jejich lepším vyhříváním a spolehlivejším elektropneumatickým systémem ovládání, výměně zasunovacího chladiče za pevný, který zlepšil chlazení při maximálních rychlostech a uvažovalo se i o použití modernějšího zaměřovače OPL RX-39. Prototyp, přestavěný z MS.406 N° 1028 a zalétáný v lednu 1940, měl ještě původní chladič, následující, vzniklý z MS.406 N° 1040, byl již kompletní. Zkoušky potvrdily predpokládané zlepšení výkonů a vlastností, takže bylo přikázáno upravit takto 550 MS.406 jak nově vyrobených, tak již starších u jednotek, z těch především pozdější stroje s vrtulí Ratier 1607. V Clermont-Ferrandu byly upravovány nově vyrobené stroje, z přestavby starých nakonec sešlo, neboť stažení od jednotek na cca tři týdny bylo nepřijatelné. Do uzavření příměří (20. 6.) bylo vyrobeno 150 modernisačních sad, dokončeno bylo už jen 5 kompletních MS.410 a dalších 15 rozpracováno. Po uzavření příměří bylo povoleno dokončit původně plánovaných prvních 70 kusů, šlo ovšem jen o použití nového křídla, chladiče zůstaly původní.
V roce 1941 dadalo Německo 9 z nich do Finska, tyto byly modernisovány po vzoru zde užívaných MS.406.
Finský MS.410...stroj s původním chladičemMS.411
Byl MS.405 N° 12 vyvíjen pro motor HS 12Y-45.
MS.412
Projekt vycházející z MS.411, ale s motorem HS 12Y-51. Vývoj byl dokončen ve Švýcarsku, kde byl zaveden jako D-3801 (viz. níže).
MS.420
Projekt stíhače s plně zasouvatelným chladičem.
MS.430
Dvoumístný cvičný stroj na bázi draku MS.406, poháněný motorem Salmon 9Ag o výkonu 290 kW (390 ks). Prototyp byl zalétán 3. 3. 1937, testy probíhaly až do roku 1939, ale k zavedení nedošlo.
MS.430MS.435
Byl MS.430 s motorem Gnôme-Rhône 9Kdrs o výkonu 410 kW (550 ks). Prototyp byl zalétán 6. 12. 1939. Z uvažované zakázky na 60 strojů nakonec sešlo.
MS.435MS.440
Projekt nočního stíhače.
MS.450
Ještě než byl MS.405/406 vůbec zaveden začalo letectvo uvažovat o nebezpečí jeho zastarání. V lednu 1937 byl zveřejněn technický program A23, požadující nový, výkonnější stíhač, pro který se počítalo se s motorem HS 12 Y-51. Byly nabídnuty projekty CAO.200, D.520 (ZDE), VG.33 (ZDE) a MS.450. Ten svým řešením navazoval na MS.405, ale jeho konstrukce byla moderněji řešena s spoloskořepinovým trupem, podstatně lepším aerodynamickým řešením motorové instalace a chlazení a dalšími změnami. Tento stroj se také, na rozdíl od konkurentů, opravdu dočkal motoru HS 12 Y-51, který se ve vývoji velice zdržel.
Prototyp MS.450-01 byl ve Villacoublay zalétán 14. 4. 1939. Nebyly s ním žádné problémy, vlastnosti i výkony byly hodnoceny kladně. V červnu byl předán CEMA k vojenským zkouškám. Vznikly ještě další dva prototypy. Výzbroj byla obdobná MS.406, pro případnou sériovou výrobu se však počítalo se čtyřmi kulomety s municí v pásu v křídle. Nicméně k výrobě nedošlo, neboť se letectvo rozhodlo pro perspektivnější stroje D.520 a VG.33, které i se slabšími motory dosahovaly podobných výkonů, s HS 12Y-51, kterého se bohužel nedočkali, by byly nepochybně podstatně lepší.
MS.450-01MS.460
Projekt na bázi MS.450.
MS.540
Poslední projekt vycházející z MS.450, byl v roce 1943 prodán do Švýcarska, kde byl s úpravami zaveden jako D.3802 (viz.).
D-3800
O licenci na tehdy ještě MS.405 se Švýcarsko začalo zajímat již v roce 1936. V září 1938 a dubnu 1939 byly dodány dva vzorové stroje MS.406 H, na jejich základě byla u EKW (Eidgenössiche Konstruktions-Werkstätte)zavedena sériová výroba, která od listopadu 1939 do srpna 1940 dala 80 strojů. Poháněny byly motory HS 12Y-31, vyráběnými licenčně firmou Saurer, ze změn jmenujme spolehlivější vrtuli Esher-Wyss EW-V3, švýcarské kulomety Bern ráže 7,49 mm s municí v pásu a jiné rádiovybavení. V roce 1942 byly ještě dva stroje sestaveny z náhradních dílů. V roce 1943 byly provedeny úpravy po vzoru D-3801 (viz. níže), tj. byl instalován pevný chladič, hydraulické systémy a motor dostal ejektorované výfuky. Po válce byly zbývající stroje užívány k výcviku. Vyřazeny byly do roku 1954.
D-3801
Byl licenčně vyráběný MS.412 s vybavením po vzoru D-3800. První byl zkoušen v prosinci 1940. Zpočátku byly problémy s motorem HS 12Y-51, vyráběným firmou Sauer, ale podařilo se je vyřešit. U EFW (Eidgenössiche Flugzeugwerke, což byla přejmenovaná EKW), Doflugu (švýcarská pobočka Dornieru) a SWS bylo vyrobeno 100 kusů + deset později sestaveno z náhradních dílů. Vzhledem k nedostatku stíhačů byla v září 1944 (!) výroba obnovena, dala ještě 97 kusů. Dalších 17 bylo v období 1947-48 sestaveno z náhradních dílů. Část strojů byla upravena na bitevní s výzbrojí doplněnou o šest raket ráže 80 mm, jiné sloužily jak cvičné a pro vlečení terčů. Vyřazeny byly do května 1959.
D-3801 jako bitevníkD-3802
V roce 1942 byl firmě Doflug zadán vývoj modernisace D-3801. Vycházelo se z plánů MS.540. Stroj označený D.3802 byl poháněn motorem Sauer YS-2 o výkonu 919 kW (1250 ks) s novou čtyřlistou vrtulí a výrazně změněným systémem chlazení, když kapalina byla chlazena ve dvou plochých chladičích pod křídlem. Podvozek byl plně zakrytý, ostruha zatahovací, VOP samonosná, SOP zvětšena. Výzbroj byla zesílena o další dva kulomety v křídle, pod ním bylo možno nést až 220 kg pum. Prototyp byl zalétán 29. 9. 1944. Ukázal se být povedeným, takže následovala zakázka na 12 předsériových strojů D-3802A. Ty se lišily upravenými konci křídla, což vedlo k zmenšení rozpětí, a zesílenou výzbrojí, když namísto kulometů byly v křídle další dva kanony. První byl zalétán 8. 5. 1946. Třetí vyrobený byl přestavěn na D-3803 (viz.). Sloužily do roku 1956.
D-3803
Vznikl dalším vývojem D-3802 A. Prototyp vznikl přestavbou třetího D-3802A. Nový byl motor Sauer YS-3 o výkonu 1066 kW (1450 ks) a snížená zadní část trupu, která umožnila instalaci kapkovitého krytu kabiny. Zalétán byl v květnu 1947. Při zkouškách byly problémy s motorem a jelikož již potřeba zavedení nebyla urgentní vzhledem k nákupu výkonnějších a levnějších P-51, byl vývoj ukončen. Jediný D-3803 pak sloužil spolu s D-3802, vyřazen byl v roce 1956.
D-3802 A (vepředu) a D-3803MÖRKÖ-MORAANI
Finové si MS.406/410 značně oblíbili, zvláště poté, co byly lépe upraveny na zdejší tvrdé podmínky. Nicméně s postupem doby začaly výkonnostně za protivníkem zaostávat i přesto, že zde VVS nasazovala převážně méně výkonné stroje. Ve firmě Valtion Lentokonetehdas byla proto pod vedením ing. Aarne Lakomaa vypracována modernizace označená Mörkö-Moraani (Mörkö je překládáno jako duch nebo vlkodlak). Pro výraznější nárůst výkonů bylo potřeba především instalovat silnější pohonnou jednotku. Zvolen byl sovětský motor Klimov M-105 P o výkonu 820 kW (1100 ks) s vrtulí VIŠ-61 P. 200 jich bylo zakoupeno od Německa po jejich repasi v pražské Avii. Jasnou výhodou tohoto motoru byla jeho příbuznost s HS 12Y, což přemotorování podstatně usnadnilo. Drak letounu byl zesílen pro instalaci těžšího motoru, úplně nově byla řešena chladící soustava. Ve výzbroji se původně počítalo s německými kanony MG 151/20 ráže 20 mm, ty ale nebyly dodány, takže byl nakonec použity kořistní sovětské kulomety UBK ráže 12,7 mm, které byly ostatně často využívány již dříve v MS.406/410. Křídelní výzbroj zůstala zachována původní, neboť jí byl dostatek.
První prototyp, stroj MS-637, byl zalétán v únoru 1943. Ukázal se být poměrně povedený, rychlost stoupla na 525 km/h, výrazně se zlepšila stoupavost, přitom dobré letové vlastnosti zůstaly zachovány. Původně se počítalo s rychlou přestavbou všech schopných MS.406/410, ale do 4. 9. 1944, kdy bylo uzavřeno příměří se SSSR, vznikly jen další dva, do jara 1945 pak celkem 41. Byly vyřazeny do roku 1952.
Finský „mutant“ Mörkö-MoraaniHODNOCENÍ
MS.406 byl svými vlastnostmi nezáludným letounem, proto přechod ze starší techniky nečinil větší problémy. Problémem byla doba zavedení. V polovině 30. let špičkový stroj, ale vinou zdlouhavého vývoje a zavádění do výroby používaný až v roce 1939, kdy již byl sotva průměrný. Ve srovnání s hlavním protivníkem, Bf 109 E, zaostával s vyjjímkou obratnosti prakticky ve všem a to velmi výrazně, např. rozdíl v maximálních rychlostech byl kolem 80 km/h. Velmi zranitelné se ukázaly být pneumatické systémy. Zatažitelný chladič se ukázal být slepou uličkou, oprávněná je ovšem otázka, proč toto nebylo zjištěno a napraveno během více než tří let ležících mezi zahájením zkoušek a sériovou výrobou. Také palebná síla byla hodnocena spíše záporně pro malé množství kulometné munice.
TECHNICKÉ ÚDAJE (MS.406 C.1 / MS.450 / D-3801 / D-3802A / Mörkö-Moranii)
ROZMĚRY
Rozpětí: 10,61 m / 10,62 / 10,61 m / 10,02 m / 10,61 m
Délka: 8,16 m / 8,83 m / 8,17 m / 9,31 m / 8,1 m
Výška: 2,84 m / 2,75 m / - / 3,34 m / 3,25 m
Nosná plocha: 16 m² / 16 m² / 16 m² / 17,5 m² / 16 m²
HMOTNOST
Prázdná: 1870 kg / - / 2125 kg / 2945 kg / 2060 kg
Vzletová: 2540 kg / 2640 kg / 3900 kg / - / 2625 kg
VÝKONY
Maximální rychlost: 465 km/h (v 4000 m) / 560 km/h (v 5000 m) / 535 km/h (v 4200 m) / 630 km/h (v 6500 m) / 525 km/h (v 4000 m)
Dostup: 9500 m / 10000 m / - / 11500 m /
Dolet: 750 km / 750 km / - / - / 650 km /
MS.406 C.1
Rentgenový pohledZDROJE aneb opsáno z:
French Fighters Of World War II, A. Pelletier, In Action č.180, Squadron/Signal Publications 2002
Letadla Francie 39-45, J. Schmid, Fraus 2003
MS.406 (a vše okolo), G. Botquin, AJ Press 1996, Monografie Lotnicze 28
MS.410, letadla 39-45, V. Němeček, L+K 3/1997
MS.450, letadla 39-45, V. Němeček, L+K 1/1985
Mörkö Marene, letadla 39-45, V. Němeček, L+K 11/1987
Jen bych se příště taky přimlouval alespoň za zjednodušený technický popis.
Konstruktéři ho řešili konvenčně, neprogresivně. Neriskovali a postavili..no prostě průměrné letadlo, které se navíc díky dalším potížím nedařilo pořádně vyrábět.