Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Odpovědět
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

Francie – kořistní plavidla (I)
“aneb poprvé, leč ne naposledy“
Obrázek
Situaci francouzského válečného loďstva po skončení První světové války lze bez uzardění označit za nepříliš uspokojivou. Hlavním problémem nebyly ani tak ztráty plavidel (které sice nelze zcela bagatelizovat, ale v globálním kontextu byly skromnějšího rázu a nejmodernějším lodím se vyhnuly), jako spíše přerušení kontinuity vývoje/výroby a nasměrování výkonu válečného průmyslu do jiných oblastí. Díky tomu francouzské námořnictvo v letech 1914 až 1918 kvalitativně i kvantitativně ustrnulo. Stavba těžších jednotek prakticky ustala a na poli lehkých sil se loděnice zaměřily především na produkci protiponorkových plavidel. Zbytek kapacit pak vytížily opravy válečných a obchodních plavidel. Celá situace byla dále komplikována odčerpáváním pracovních sil a materiálu ve prospěch výroby pro pozemní frontu. Na oltář války tak byla položena řada načatých projektů, které se po jejím skončení již nepodařilo vzkřísit k životu (ať již pro zastaralost koncepce či finanční problémy) a tato plavidla putovala buď do šrotu (jako například bitevní lodě třídy Normandie) nebo přímo do propadliště dějin. V 20tých letech sice pomalu započala radikální obroda francouzského námořnictva, které se v období mezi dvěma světovými válkami postupně opět propracovalo na výsluní a mohlo se pyšnit řadou prvotřídních plavidel (jejichž využití v následujícím konfliktu je žel zcela jiná věc), ale do té doby bylo třeba pracovat se vším, co se namanulo. A jednou z cest bylo i využití kořistních plavidel předaných v rámci válečných reparací.

Francie tak využila situaci a spolu s Itálií (která se taktéž po svém „výkonu“ cítila nesmírně oslabena a oprávněna vybrakovat nepřátelský inventář) zažádala o poskytnutí části z moderních plavidel poraženého nepřítele, jež by mohla zařadit do svého námořnictva. Hlavní mocnosti nebyly proti a oběma státům bylo na základě dohody z konce listopadu 1919 přiděleno po pěti lehkých křižnících a deseti torpédových plavidlech. V té době byl sice výběr již trochu omezený, neboť jádro nejmodernějších německých plavidel kleslo o pár měsíců dříve ke dnu ve Scapa Flow, ale i tak se podařilo vytipovat třicet vhodných lodí, jež měly nově nést pruhované vlajky svých bývalých soupeřů (a to často až hluboko do 30tých let), nemluvě o soupeřích samotných na jejich palubách. Francouzům připadly čtyři německé (Kolberg, Stralsund, Regensburg a Königsberg) a jeden rakousko-uherský křižník (Novara) plus devět německých (V79, V130, S113, S133, S134, S135, S139, H146 a H147) a jeden rakousko-uherský torpédoborec (Dukla). Kromě těchto lodí se francouzský stát samozřejmě zmocnil ještě řady dalších plavidel, včetně bitevních lodí, ale ta byla použita buď jako cílové jednotky nebo rovnou zpracována na druhotné suroviny. Vedle zmíněných plavidel tak bylo do služby zařazeno jen několik ponorek (U 79, U 105, U 108, U 119, U 139, U 162, U 166, UB 94, UB 99 a UB 155) a některé pomocné jednotky. Nedá se říci, že by Němci své protivníky milovali a lodě předávali bez problémů, takže sabotáže a striktní výklady podmínek předání (tj. očesání jednotek o vše, co nebylo výslovně uvedeno) byly na denním pořádku. Tyto porodní bolesti se ale podařilo překonat a kořistní plavidla měla Francouzům sloužit ještě dlouhá léta a přinést jim řadu cenných podnětů a poznatků zužitkovaných při vývoji domácích jednotek.

Bitevní lodě

Thüringen

Německá bitevní loď Thüringen patřila ke starší třídě Helgoland a nebyla tak vyžadována její internace ve Velké Británii, tudíž nebyla ani postižena událostmi ve Scapa Flow. Díky tomu mohlo v dubnu 1920 dojít k jejímu předání francouzskému námořnictvu (jako loď „L“), přičemž redukovaná německá posádka ji měla svému bývalému nepříteli naservírovat na stříbrném podnose a dopravit ji do Brestu. Tato plavba se ale poblíž Cherbourgu poněkud zvrhla, a to když se ji Němci rozhodli sabotovat a poslat ke dnu i s oním stříbrným podnosem. Ke kompletnímu dokonání činu sice nedošlo, ale Francouzi se i tak při přemisťování polozaplaveného plavidla do bezpečí cherbourgského přístavu notně zapotili a měli co dělat s jeho udržením na hladině, přičemž remorkéry pumpovaly vodu ven ve dne v noci.

Po této nucené zastávce byl šestivěžový bitevní kolos v únoru 1921 odvlečen do Brestu, odzbrojen a v květnu téhož roku vypraven na svou poslední cestu. Ta nakonec skončila poblíž Gâvres (původně se plánoval Toulon), kde byla ukotvená loď použita při dělostřeleckých testech (cca červen až srpen 1921, s pauzou v průběhu července). Po jejich ukončení bylo pochroumané plavidlo odtaženo na mělčinu (kde se zakrátko oslabený trup rozlomil vedví) a v březnu 1923 prodáno na sešrotování (Société ouest des Métaux de Paris, za 207 000 franků). Je možné, že k usazení na pláž došlo až po zhodnocení obtížnosti přemístění vraku do nedalekého Lorientu. Ať tak či tak, ke šrotování nakonec došlo na místě a probíhalo následujících cca 10 let. Ale i po ukončení prací v roce 1933 zde zůstala značná část trupu, jež byla až do 90tých let příležitostně využívána jako cvičný cíl. V inkriminované oblasti (47°41' 278N - 03°18' 370W, asi 400m od pobřeží, hloubka cca 10m) zůstává dodnes, byť ve stavu odpovídajícím hlodání zubu času a nenechavých vln. I tak se jedná o asi nejpřístupnější pozůstatek císařské bitevní floty a oblíbený cíl pro zvídavé plavce a potápěče.

Obrázek
Thüringen v Cherbourgu (1920)

Prinz Eugen

Z těžkých plavidel zabavených bývalé rakousko-uherské flotě zaujme především bitevní loď Prinz Eugen, již si do francouzského Toulonu odvlekla dvojice remorkérů s příznačnými jmény Goliath a Rhinoceros (patrně v roce 1920). Zde došlo k jejímu odstrojení a následnému využití při rozličných testech (podvodní exploze, letecké útoky, testy výbušnin obecně), které byly na konci června 1922 zakončeny střelbami bitevních lodí. Za asistence děl francouzských dreadnoughtů tedy Prinz Eugen 28.6.1922 klesá poblíž Toulonu k mořskému dnu. Po sobě tato bývalá chlouba rakousko-uherského námořnictva zanechala demontovanou výzbroj a vybavení. Děla ráže 305mm ležela dlouhá léta ve skladech, než bylo rozhodnuto přeměnit 11 ks na železniční zbraň s vložnou hlavní ráže 220mm a dostřelem 55 km. Leč kvůli vypuknutí Druhé světové války a následné francouzské porážce musely být tyto plány opuštěny a na kanóny se dále prášilo ve skladech. Po obsazení zbytku země v roce 1942 mělo dojít k jejich rekvizici Němci, kteří je plánovali začlenit do opevnění Atlantického valu (těžko říci, zda k tomu nakonec vůbec došlo). Co se týká vybavení, tak jako příklad může posloužit šestice 110cm světlometů Siemens, jež putovala na bitevní lodě třídy Bretagne (po 2 ks na každou z lodí). Do dnešních dnů se pak dochovala jedna z kotev, jež byla poslána do přístavního města Saint-Raphaël, kde řadu let sloužila jako kotvící pomůcka malých plavidel (řetězem spojena s bójí na hladině). Kotva se časem ztratila (v průběhu druhé světové války byl řetěz utržen a kotvu postupně pohřbilo bahno na dně přístavu) a na dlouhá léta se na ni zapomnělo, než byla v roce 1975 vyhrabána z nánosů bahna a vystavena jako památník.

Obrázek Obrázek Obrázek
Prinz Eugen v roli cílového plavidla (1, 2) a jeho dochovaná kotva v Saint-Raphaël (3)

Erherzog Karl

Bývalý rakousko-uherský pre-dreadnought Erherzog Karl byl Francii přidělen v roce 1920, přičemž měl putovat přímo do šrotu. Původně mělo dojít k jeho rozebrání až v Toulonu, ale dovléct se jej podařilo pouze do Sidi Abdallah (poblíž Bizerty), kde se ve špatném počasí vysmekl a skončil jako polozatopený vrak na tuniském pobřeží. Nakonec byl tedy rozebrán na místě a to během roku 1921.

Křižníky

Francouzská křižníková flotila na tom nebyla po právě skončené První světové válce nejlépe a situace se tak dá směle a bez okolků označit za velice nelichotivou. Zastaralé chráněné křižníky začaly být promptně vyřazovány ihned po ukončení bojů a zbývaly tak jedině silně vyzbrojené, leč koncepčně již taktéž překonané pancéřové křižníky. Řada z nich se sice udržela ve službě hluboko do poválečného období, ale svojí konstrukcí měly k moderním trendům a požadavkům velmi daleko. Není tedy divu, že francouzské námořnictvo hladově vystartovalo po moderních jednotkách poražených soupeřů a vyplnilo jimi vlastní vakuum v kategorii lehkých křižníků. Ve Francii tyto lodě nesly jména významných měst oblasti Alsaska-Lotrinska, což mělo symbolizovat sepětí s těmito opětovně přičleněnými kraji. Zároveň se tato města stávala patrony a sponzory dotyčných jednotek. Ex-německá/rakousko-uherská plavidla byla vyřazena (případně přeřazena do rezervy) na přelomu 20tých a 30tých let a ačkoli období jejich aktivní služby zahrnuje prakticky necelé jedno desetiletí, tak svému novému majiteli prokázala platné služby. A to i přesto, že se jednalo o lodě opotřebované, původně formované jinými požadavky a určené pro odlišnou operační oblast. Po jejich vyřazení byla děla a přístroje pro řízení palby uložena do skladů a později došlo k jejich použití na pomocných křižnících a v pobřežních bateriích.

Colmar

Nejstarší převzatou ex-německou jednotkou v dané kategorii byl lehký křižník Kolberg stejnojmenné třídy dokončený v roce 1910. Francouzům byl předán na konci dubna 1920 (v Cherbourgu) jako plavidlo „W“ a v podobném stavu jako jiné jednotky, tj. důsledně očesaný a prakticky nebojeschopný. Jinak řečeno pokud měli Němci dodat jednotky s jejich děly, dodali je s jejich děly, ale ani o chlup více. Ve Francii (ale nejen tam, neboť stejným problémům čelila i Itálie) se tak sešla plavidla bez munice a s odmontovaným střeleckým vybavením (a vlastně jakýmkoli užitečným vybavením obecně). Tento striktní výklad podmínek předání patrně Němcům přinášel chmurné uspokojení, ale nové majitele těšil již o poznání méně (pro zbojeschopnění přiřknutých lodí by bylo třeba vyměnit výzbroj, pohonnou soustavu a další důležité náležitosti). Po ostrých protestech a následných vleklých tahanicích ale nakonec Němci ustoupili a zaslali potřebnou munici a vybavení. Tím práce na převzatých jednotkách samozřejmě neskončily, neboť bylo třeba ještě provést revize, opravy a řádné zkoušky. Teprve po jejich ukončení se mohlo hovořit o zařazení do aktivní služby. Do té vstupovaly ex-německé křižníky v takřka nezměněné podobě, pouze protiletadlová výzbroj byla obměněna za francouzské vzory (místo 88mm kanónů byly osazeny místní ekvivalenty ráže 75mm). Kolberg sice patřil ke starším jednotkám původně nesoucím 105mm kanóny v počtu 12ti kusů, ale v druhé polovině války byl přezbrojen 150mm kanóny SK L/45 (6 ks). Výzbroj doplňovaly již zmíněné protiletadlové kanóny (2 ks) a čtveřice torpédometů (2 podhladinové ráže 450mm a 2 standardní ráže 500mm). Loď byla uzpůsobena i pro nesení min (100 ks).

Bývalý německý křižník obdržel na počátku října 1920 nové jméno Colmar, které si ale vzhledem ke své krátké době služby příliš neužil. Jeho opravy totiž skončily v roce 1922 (první plavba v červnu 1922) a k vyřazení došlo již o pět let později, tj. v červenci 1927 (v roce 1928 prodán na šrot, odtažen do Brestu a během roku 1929 rozebrán). Samotná aktivní služba ale byla ještě kratší a sestávala prakticky jen z jeho působení v roli vlajkové lodi v rámci dálněvýchodní eskadry (Division navale de l'Extrême Orient, září 1922 až listopad 1924). Angažován byl například při ničivém zemětřesení v Japonsku v září 1923 (v době neštěstí se nacházel v Port Arturu, do Jokohamy dorazil ráno 7.9., komunikace s personálem francouzského velvyslanectví a nabídnutí pomoci japonským úřadům) či akcích při nepokojích v Číně (Šanghaj, září 1924, vylodění části mezinárodního kontingentu). V únoru 1925 se navrací do Francie, dochází k jeho deaktivaci (Brest) a nadále se využívá již jen jako plovoucí kasárna. Následuje již zmíněné vyřazení a sešrotování.

Obrázek Obrázek
křižník Colmar, na prvním snímku v roce 1922

Mulhouse

Druhá jednotka, lehký křižník Stralsund, zastupovala již o poznání modernější třídu Magdeburg. Ta sice ještě nesla 105mm kanóny, ale výraznými změnami prošla konstrukce trupu, jeho vnitřní členění a systém pancéřování. Třída Magdeburg se tak stala předobrazem pro celou německou konstrukční linii lehkých křižníků produkovaných až do konce první světové války. Stejně jako ostatní přeživší jednotky, i Stralsund obdržel v druhé polovině války silnější 150mm kanóny (v roce 1916, 7 ks) a jeho výzbroj v době příměří tedy představovalo 7x150 (7x1), 2x88, 2x500TT k čemuž se pojí ještě možnost nést až 120 min.

Na konci roku 1918 se nacházel v Kielu (snad odzbrojený), posléze byl přidělen Francii (pod označením „Z“) a na konci července 1920 se doprovázen jedním torpédoborcem vydal do francouzského Cherbourgu. Tam dorazil na počátku srpna a došlo k jeho oficiálnímu převzetí. V říjnu 1920 obdržel nové jméno Mulhouse a byl předán do péče loděnice v Brestu, již opustil v březnu 1922, vyzbrojený, opravený a jen s menšími úpravami. Jeho operační oblastí se mělo stát Středomoří a tak Mulhouse vplouvá na konci března 1922 do toulonského přístavu. Následuje nezbytná ceremonie za účasti delegace z jeho patronského města (červen 1922) a konečně přidělení k běžným hlídkovým úkolům u syrského, tureckého a severoafrického pobřeží (v rámci 3ème Escadre légère). Ty byly zpestřeny problémy s obsluhami kotelen, které kvůli vedru a nedostatku vody odmítaly pracovat. Opotřebovaný křižník byl později přesunut do Brestu (někdy kolem roku 1925 či 1926), kde strávil nějaký čas odstaven a jen s minimální posádkou (cca 30 mužů) zajišťující základní údržbu. V roce 1928 absolvoval důkladnější revizi spojenou s opravou (výměnou?) kotlů a přidáním pomocného dieselového motoru pro výrobu elektrické energie. Následoval návrat do aktivní služby (v srpnu 1929 na své palubě například hostil španělský královský pár) u atlantické eskadry (v rámci 2ème Escadre légère), ale starý uhlím poháněný křižník měl již svá nejlepší léta za sebou. Výkony a výzbroj zaostávaly za nejnovějšími konstrukcemi a poruchy se množily. V lednu 1931 byl převeden do rezervy a umístěn v tradičním námořním odkladišti poblíž Brestu (Landévennec). V polovině února 1933 byl Mulhouse definitivně vyřazen a v listopadu téhož roku určen k sešrotování. K tomu mělo dojít snad v roce 1935 (Mulhouse je ale někdy zaměňován s další ex-německou jednotkou Strasbourg a udáván jako potopená protitorpédová ochrana ponorkových bunkrů v Lorientu za Druhé světové války).

Obrázek Obrázek Obrázek
křižník Mulhouse

Strasbourg

Na počátku června 1920 byl Francouzům v Cherbourgu pod označením „J“ předán i lehký křižník Regensburg třídy Graudenz. Ve Francii obdržel jméno Strasbourg (říjen 1920) a do služby byl zařazen v květnu 1922. Chvíli působil v Atlantiku (v srpnu 1922 se například podílel na záchranných pracích při ztroskotání bitevní lodi France), ale posléze byl přeřazen do Středomoří (1923), kde se v září 1925 zúčastnil i bojového vystoupení v rámci Třetí rifské války (spolu s dalším ex-německým křižníkem Metz, s nímž sloužil v jedné divizi). V roce 1925 prošel údržbou a v roce 1926 se přesunul zpět do Atlantiku. Na konci 20tých let se podílel na několika humanitárních a pátracích akcích (zemětřesení v Koryntu, pátrání po vzducholodi Italia a polárníkovi Amundsenovi, to vše v průběhu roku 1928), ale již v prosinci 1929 došlo k jeho převedení do rezervy. Finálně vyřazen byl v prosinci 1936 a jeho jméno převzala zbrusu nová rychlá bitevní loď třídy Dunkerque. Nějaký čas pobýval na odkladišti v Landévennec, než byl přesunut do Lorientu a využit jako pomocné ubytovací plavidlo. Bývalý německý křižník se tak nakonec dočkal ještě druhého světového konfliktu, přežil německé údery na přístav a po obsazení země se dostal do rukou svých staronových majitelů.

Poslední etapa života křižníku je tak spojena s německými okupanty, kteří ho při výstavbě zdejší ponorkové základny (Kéroman) a jejích mohutných bunkrů nadále využívali v roli pontonu/ubytovacího plavidla. Jeho osud zůstal spjat s těmito betonovými monstry, neboť měl posléze posloužit k jejich ochraně. V roce 1944 byl tedy ještě spolu s jedním plavidlem potopen jako dodatečný ochranný prvek před komplexem K III (Kéroman III) a měl zabránit případným spojeneckým torpédovým útokům a nízkým náletům obecně. Pro tyto účely byl dodatečně vybaven vysokými stožáry s napjatými sítěmi a snad i upoutanými balóny. Vrak se zachovalými zbytky přídě s kotevními průvlaky se na místě nachází dodnes. Takže pokud je Thüringen nejpřístupnějším pozůstatkem bitevní lodi císařské floty, v případě křižníků to bude nejspíše právě tento.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
křižník Strasbourg – v Cherbourgu v roce 1920 (1), taktéž v roce 1920 (2), bez bližšího určení (3), v Casablance v druhé polovině 20tých let (4) a na odkladišti v Landévennec (uprostřed mezi torpédoborci) (5, 6)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
bývalý Strasbourg jako ubytovací plavidlo v Lorientu (v pozadí, cca 1941) (1, 2) a trup použitý jako ochrana komplexu Kéroman III (na prvním snímku ještě s namontovanými stožáry, zbytek pak ukazuje současný stav) (3 až 7)

Metz

Lehký křižník Königsberg byl oficiálně předán Francii v druhé polovině července 1920 (Cherbourg) pod označením „A“. Náležel k třídě Königsberg, jejíž lodě byly pojmenovány po slavných předchůdkyních ztracených na počátku První světové války a tak se lze setkat i s označením přidávajícím za jméno číslovku II (tedy Königsberg II, Emden II atd.). Zatímco jeho sestry byly později potopeny/těžce poškozeny ve Scapa Flow, Königsberg zachránila role přepravního prostředku pro německé vyjednávače seskupené kolem kontraadmirála Meurera. A tak zatímco německá flotila mířila do internace, křižník plul zpět do vlasti a vstříc zatím netušené dlouholeté službě v rukou Francouzů. Ti tak získali svůj jediný provozuschopný křižník, jež byl již od počátku projektován pro děla ráže 150mm (sesterská jednotka Emden byla taktéž předána Francouzům, ale následkem vylomenin ve Scapa Flow byla příliš poškozena). Těch nesl celkem osm kusů a výzbroj doplňovaly dva protiletadlové kanóny ráže 88mm, čtveřice 500mm torpédometů (dva podhladinové, dva klasické) a případně 200 min.

Němci předali loď, která byla v říjnu 1920 přejmenována na Metz, v tradičním neutěšeném stavu. Před vstupem do služby bylo tedy třeba nejdříve z bývalých vlastníků vymámit potřebné součásti a provést potřebné opravy/úpravy (Cherbourg) a zkoušky (Brest, říjen až listopad 1921). Následovalo přidělení k středomořské eskadře (polovina března 1922) a vzápětí první série úkolů. Ta probíhala od konce března do počátku května 1922 a zahrnovala rozličné reprezentativní a demonstrační akce u pobřeží severní Afriky. V průběhu slavnostní přehlídky v Alžíru (duben 1922) s bohatou zahraniční účastí (za zmínku stojí bitevní lodě Benbow, Utah a Caio Duilio) hostil křižník na své palubě i francouzského prezidenta. Další slavnostní akce jej a jeho posádku čekala vzápětí po návratu do Toulonu, neboť svého ocelového kmotřence přijela navštívit delegace z města Metz. Nálada byla povznesená, byly předány cenné a symbolické předměty, proneseny patřičné proslovy, zkonzumovány různé dobroty a vše proběhlo prostě tak, jak to při takovýchto příležitostech bývá. Delegace z členů posádky lodi pak tuto návštěvu oplatila v listopadu 1923 a opět se jednalo o vřelou akci s pestrým programem. Město pak kromě předaných darů a symbolických předmětů každý rok přispívalo na vánoční prémie a občas zakoupilo i nějaký užitečný předmět pro zpříjemnění života posádky.

Mezitím ale Metz čekaly další úkoly. Poněvadž je zmíněn mezi plavidly, která se v srpnu 1922 podílela na záchranných pracích při potopení bitevní lodi France, lze předpokládat menší odskok do Atlantiku, patrně v rámci cvičení. Nepříznivá situace na řecko-tureckém pomezí ho pak odvolala do východního Středomoří a přinesla mu dočasné přidělení k syrské námořní divizi. Od září 1922 se tedy pohyboval mezi různými řeckými a tureckými přístavy (Smyrna, Konstantinopol, Moudania a další). Do Toulonu se vrátil na konci května 1923. V roce 1924 absolvoval několik plaveb a manévrů v západním Středomoří (přidělen k 2ème Escadre légère, spolu s jednotkou Strasbourg) a podobné akce pokračovaly i během první poloviny roku 1925, než byly přerušeny událostmi Třetí rifské války. Metz byl nejdříve součástí francouzského kontingentu určeného pro udržování blokády marockého pobřeží (respektive kontroly dováženého materiálu). Ten zahrnoval divizi lehkých křižníků (2ème Escadre légère, Metz, Strasbourg), eskadru torpédoborců (5ème escadre de torpilleurs) a jistý počet dělových člunů. Hlídkové akce se brzy zvrhly v regulérní bojové vystoupení, přičemž francouzská plavidla se zaměřila na pobřežní cíle a tvořila součást námořních sil kryjících španělské vylodění. Dosavadní seskupení bylo za tímto účelem posíleno bitevní lodí Paris s mohutnější výzbrojí. Ta zároveň sloužila jako návnada pro nepřátelské pobřežní baterie – křižováním blízko u pobřeží se snažila vyprovokovat jejich palbu, načež by se na odhalená postavení snesla smršť granátů (k níž by přispěly právě i křižníky číhající mimo předpokládaný dostřel). Tato taktika přinesla své ovoce a jedna takto odhalená baterie byla zničena dělostřelectvem křižníku Metz. Obecně si vystoupení francouzského kontingentu v rámci Třetí rifské války vysloužilo oficiální uznání a poděkování španělské vlády.

Metz nadále sloužil ve Středomoří, a to do konce roku 1927, než byl přesunut k atlantické eskadře. Od roku 1928 byl ale již jen držen v rezervě (Brest), později zcela odstaven na odkladišti v Landévennec (patrně někdy kolem roku 1929, neboť do té doby se na jeho palubě ještě stále nacházela posádka) a v roce 1933 byl Metz vyřazen. V roce 1934 pak bylo zasloužilé plavidlo odprodáno do šrotu (za cca 302 000 franků) a není bez zajímavosti, že město Metz na základě toho požadovalo návrat svých darů. Nakonec ale městská rada odhlasovala jejich ponechání v rukou námořnictva, přičemž to mělo tyto předměty použít na další jednotce tohoto jména (byť k tomu nakonec nemělo nikdy dojít). Křižník byl rozebrán na šrot v roce 1936.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
křižník Metz – bez bližšího časového určení (1, 2), v roce 1925 (3) a v Monaku v březnu téhož roku (4 a 5)

Thionville

Našinci bude z ukořistěných křižníků asi nejblíže bývalá rakousko-uherská jednotka Novara, spojená s akcemi na Jaderském moři. Při prvním pokusu o odtažení do Bizerty (březen 1920) začala loď nabírat vodu a remorkér musel změnit směr na italské Brindisi. Tam byl křižník usazen na mělčinu a teprve po pěti týdnech zdvižen a dopraven do Bizerty, kde prodělal potřebné opravy. Francouzi svůj přírůstek pojmenovali jako Thionville (říjen 1920) a v říjnu 1921 ho odtáhli do Toulonu. Zde byl řádně vystrojen a přezbrojen – 9x100 (Schneider-Creusot Model 1917), 1x75 (protiletadlový) a 7 torpédometů (1x3, 2x2). Do služby byl zařazen v květnu 1922 (ceremonie se zúčastnila i delegace z města Thionville) a po krátké službě v rámci 3ème Escadre légère byl přřazen ke cvičným účelům (pro výcvik dělostřelců a torpédistů, na palubě bylo zpravidla 50 kadetů). Celou svou aktivní službu strávil ve Středomoří a ani v rámci této oblasti nepodnikal žádné dlouhé plavby (nejdále se dostal tuším na Korsiku). V květnu 1932 byl odzbrojen a využíván jako stacionární cvičná loď (Toulon). V srpnu 1933 byl finálně vyřazen a nadále sloužil jako plovoucí kasárna. V prosinci 1940 byl prodán do šrotu a v roce 1941 patrně rozebrán.

Obrázek Obrázek Obrázek
křižník Thionville

Jednotky přiřknuté Francii, ale nikdy nezařazené do služby:

Německo – lehký křižník Emden (Emden II, poškozen ve Scapa Flow, sešrotován v roce 1926)
Rakousko-Uhersko – chráněný křižník Kaiser Franz Joseph I (ztroskotal v říjnu 1919 poblíž Kumboru v Boce Kotorské, příčinou bylo nepříznivé počasí a přetížení lodi ukořistěným materiálem, později částečně rozebrán na místě)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

Torpédoborce

První světová válka významně zasáhla i do programu výstavby francouzských torpédoborců. V průběhu konfliktu se tak francouzské námořnictvo muselo spoléhat na předválečné třídy a malé množství přírůstků rozmanitého původu. Vlastní loděnice mohly přispět pouze čtveřicí zrekvírovaných lodí stavěných pro Argentinu (třída Aventurier, 1914) a dvěma plavidly třídy Enseigne Roux dokončenými v roce 1916 (třetí jednotka, Enseigne Gabolde, byla dokončena až v roce 1923 dle upraveného projektu). Ambiciózní plány námořní výstavby z roku 1912, které předpokládaly například i stavbu 52 torpédoborců, tak vzaly očividně za své a do zapomnění spolu s tím putoval například i projekt velkého torpédoborce (z roku 1914) o výtlaku 1 530 tun a se silnou výzbrojí v podobě dvou 138mm kanónů a osmi 450mm torpédometů. Do roku 1920 jich měly francouzské loděnice dodat dostatek na vybavení čtyř osmičlenných eskader, leč nebylo z toho nic. Není tedy divu, že Francouzi v roce 1916 dokonce zabavili a dočasně využívali řecká plavidla (18 jednotek tříd Aetos, Thyella, Niki a Doris) a v roce 1917 objednali v Japonsku sérii 12ti torpédoborců prakticky identických s třídou Kaba. Přebírány byly od září 1917 jako třída Arabe a sloužily především jako eskorty středomořských konvojů. Plavidla to nebyla špatná, ale nesla si sebou některé nedostatky své nouzové konstrukce a v případě Francouzů i pro ně nepříliš kompatibilní japonskou výzbroj.

Záhy po skončení války došlo k vyřazení starších malých jednotek, jež tvořily převážnou část inventáře a zůstalo tak pouze jádro složené především z jednotek o výtlaku 800 tun (třídy Bouclier a Bisson). To bylo doplněno výše uvedenými plavidly. Opět se tedy nelze divit, že Francie nepohrdla kořistními jednotkami zabavenými bývalému nepříteli a využila možnost posílit své téměř nedoplňované a válkou oslabené stavy. Dalším přínosem byla možnost prozkoumání konstrukce a trendů vzešlých z několikaletých bojů. Asi největší dopad na francouzské meziválečné konstrukce měl velký a silně vyzbrojený torpédoborec S 113 (výtlak přes 2 000 tun, výzbroj 4x150, 4x600TT, 40 min) a kladně byla hodnocena i německá výzbroj (především 105mm a 150mm kanóny posledních vzorů s vysokou rychlostí palby a značnou spolehlivostí mechanismu), jež se nezřídka stávala inspirací pro vlastní vzory (jako byl 138mm kanón Model 1927 vycházející z mechanismu německého 15cm Tbts KL/45). Na rozdíl od křižníků se navíc jednalo o nejmodernější a navíc prakticky zánovní jednotky, dokončené většinou těsně před koncem války nebo krátce po ní. Převzaté nepřátelské jednotky tak byly všechny vyřazeny až v první polovině 30tých let.

Převzaté torpédoborce (zařazené do služby):

Pierre Durand (ex V 79, třída V 67, dokončen v roce 1916, výtlak 924/1 188 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 34-35 uzlů) – Předán Francii v polovině června 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1933, sešrotován v roce 1934 (Toulon).

Obrázek
Pierre Durand

Buino (ex V 130, třída V 125, dokončen v roce 1918, výtlak 924/1 188 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 34 uzlů) – Předán v srpnu 1920 (Cherbourg), vyřazen 1933, sešrotován 1934 (Toulon).

Obrázek
Buino

Chastang (ex S 133, třída S 131, dokončen v roce 1918, výtlak 919/1 170 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v druhé polovině července 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1933, sešrotován v roce 1935 (Toulon).

Obrázek
Chastang

Vesco (ex S 134, třída S 131, dokončen v roce 1918, výtlak 919/1 170 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v polovině června 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1935, sešrotován v roce 1936 (Toulon).

Obrázek
Vesco

Mazaré (ex S 135, třída S 131, dokončen v roce 1918, výtlak 919/1 170 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v druhé polovině července 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1935, sešrotován v roce 1936 (Toulon).

Obrázek
Mazaré

Deligny (ex S 139, třída S 131, dokončen v roce 1918, výtlak 919/1 170 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v druhé polovině července 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1933, sešrotován v roce 1934 (Toulon).

Obrázek
Deligny

Rageot de la Touche (ex H 146, třída H 145, dokončen v roce 1918, výtlak 990/1 147 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v druhé polovině května 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1933, sešrotován v roce 1935 (Toulon).

Obrázek
Rageot de la Touche

Delage (ex H 147, třída H 145, dokončen v roce 1920, výtlak 990/1 147 tun, výzbroj – 3x105, 6x500TT, 24 min, rychlost 32 uzlů) – Předán v druhé polovině července 1920 (Cherbourg), vyřazen v roce 1933, sešrotován v roce 1935 (Toulon).

Obrázek
Delage

Amiral Sénès (ex S 113, třída S 113, dokončen v roce 1919, výtlak 2 060/2 415 tun, výzbroj – 4x150, 4x600TT, 40 min, rychlost 36 uzlů) – Jednotka patřící k nové generaci německých lodí stavěných jako reakce na nové třídy britských torpédoborců a spadající do zcela nové váhové a výzbrojní kategorie. Tato plavidla sice představovala na poli torpédoborců momentální špičku, ale před koncem války se jejich výroba sotva začala rozjíždět. Ojedinělá dokončená plavidla z tohoto programu tak posloužila hlavně bývalým protivníkům (Francie a Itálie). S 113 byl přidělen Francii, předán na počátku června 1920 (Cherbourg), přejmenován na Amiral Sénès a v květnu 1922 zařazen do aktivní služby. Tato loď vzbudila ve své nové domovině velkou pozornost a zkušenosti z jeho technického řešení a provozu pomohly formovat zdejší vývojovou linii známých meziválečných „supertorpédoborců“. K vyřazení došlo až v roce 1936 a o dva roky později byl ex-německý torpédoborec potopen jako cvičný cíl.

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
Amiral Sénès – na prvním snímku v Cherbourgu v roce 1920

Matelot Leblanc (ex Dukla, třída Ersatz Triglav, dokončen v roce 1917, výtlak 880/1 045 tun, výzbroj 2x100, 6x66, 4x450TT, rychlost 32,6 uzlu) – Tato osamocená rakousko-uherská jednotka představovala vrchol vývoje torpédoborců zaniklého mocnářství. Po přiřknutí Francii jí bylo v září 1920 přiděleno jméno Matelot Leblanc, v srpnu 1921 byla přemístěna do Toulonu a následně zařazena do aktivní služby (v rámci 1. eskadry torpédoborců). Mezi lednem až dubnem 1923 prošla loď údržbou (Toulon, použity náhradní díly z jednotek Fassano a Zenson, bývalých Tátra a Balaton, vyřazených Itálií v roce 1923). Mezi únorem 1924 a květnem je torpédoborec 1925 mimo službu (špatný technický stav), do níž se vrací po opravách v rámci 3. eskadry torpédoborců (od roku 1928 přeřazen k 9. eskadře se základnou v severoafrické Bizertě). Vyřazen v květnu 1936 a v srpnu téhož roku odprodán na sešrotování (Bizerta, Societé Klaguine).

Obrázek Obrázek Obrázek
Matelot Leblanc

Jednotky přiřknuté Francii, ale nikdy nezařazené do služby (většinou rovnou sešrotovány):

Německo – torpédoborce V 46, V 100 a V 126 (vše jednotky poškozené ve Scapa Flow), torpédovky A 75, A 76 a A 86
Rakousko-Uhersko – torpédoborce Pandur, Reka, torpédovky Tb 14, Tb 17, bývalý torpédoborec Satellit

Ponorky

Přísun nových ponorek nebyl na rozdíl od výše uvedených kategorií v průběhu války přerušen (stavy byly navíc posíleny konfiskací tří jednotek stavěných pro Řecko a Japonsko a dočasným provozem dalších dvou řeckých ponorek zabavených v roce 1916), ale i tak si do řad francouzských podmořských plavidel našlo cestu 11 ex-německých jednotek (z toho jedna ještě v době válečného konfliktu). Po válce sice ve francouzských rukou skončilo podstatně větší množství nepřátelských ponorek (něco kolem 40ti kusů), ale pouze deseti z nich bylo povoleno vstoupit do aktivní služby. Zbytek mohl být využit maximálně k experimentálním účelům/na náhradní díly a byl zpravidla sešrotován kolem roku 1920. Některé vybrakované součásti z těchto plavidel byly zakomponovány do francouzských jednotek (zde šlo především o nahrazení nevyhovujících parních pohonných soustav u některých starších ponorek německými diesely, takto byly například v roce 1922 upraveny jednotky Gustave Zédé, Dupuy de Lôme a Sané). Některé ex-německé jednotky vydržely ve stavu francouzského námořnictva až do druhé poloviny 30tých let.

Převzaté ponorky (zařazené do výzbroje):

Roland Morillot (E 1) (ex UB 26, třída UB 18/typ UB II, dokončena v roce 1916, výtlak 265/291 tun, původní výzbroj 1x50, 2x500TT, rychlost 8,9/5,7 uzlu) – Tato ponorka představuje trochu výjimku, neboť se do francouzských rukou dostala již v dubnu 1916. Nedávno postavená UB 26 vyplula na svou první bojovou plavbu 30.3.1916 a 5.4.1916 zaznamenala svůj první úspěch, když v Le Havru potopila torpédem norský parník Baus. Zároveň to ovšem měl být úspěch poslední, neboť do honu na ponorku se zapojila řada francouzských a britských hlídkových plavidel, přičemž se UB 26 zamotala do sítí hlídkové lodi HMS Endurance. Z torpédoborce Trombe byly na uvězněnou ponorku svrženy 3 hlubinné nálože, načež Němci vyhodnotili odpor jako marný a začali se vynořovat. Do trupu se ještě stačilo zabořit několik granátů ráže 47mm, ale to již na palubu začala vybíhat vzdávající se posádka (která akci přečkala bez úhony). Ukořistěná ponorka se ale v průběhu vlečení potopila (v hloubce 20ti metrů) a Francouzi si tak svou kořist nejdříve museli vyprostit z mořského dna. Práce ale probíhaly rychle a UB 26 byla neprodleně prozkoumána francouzskými a britskými odborníky a některé prvky vybavení odeslány k další analýze. Zároveň se začalo pracovat na opětovném zprovozuschopnění ponorky a jejím uvedení do aktivní služby. Prací se ujala společnost Ateliers et Chantiers Augustin Normand (Le Havre).

Po opravách, nutných úpravách a dokončení testů byla v polovině listopadu 1917 připravena k plnění nových úkolů, ovšem nyní již jako francouzská Roland Morillot (E 1), se základnou v Cherbourgu. Odtud pak působila po celou svou aktivní kariéru (cca 1917 až 1923). Ve francouzských službách byla vyzbrojena dvěma torpédomety ráže 450mm (nesena 4 torpéda Model 1906), kanónem ráže 47mm (Model 1885, 144 nábojů) a jedním kulometem (osm pásů po 250 nábojích). Během své krátké válečné kariéry byla očividně využívána aktivně, neboť na rok 1918 připadají dva střety s menšími plavidly. Po válce je nějaký čas využívána k cvičným a experimentálním účelům, ale špatný technický stav (pohonná soustava) urychlil její odstavení (1923) a následné vyřazení (srpen 1924, vyškrtnut ze seznamu námořnictva v dubnu 1925). V následujících letech je používána k různým destruktivním zkouškám, než byl v září 1931 zbytek bývalé německé ponorky odprodán (za 265 franků).

Obrázek Obrázek Obrázek
UB 26 po vyzdvižení při opravách v Le Havru (1, 2) a již jako Roland Morillot v aktivní službě (3)

Victor Réveillé (E 11) (ex U 79, třída U 75/typ UE I, dokončena v roce 1916, výtlak 755/832 tun, původní výzbroj 1x105, 2x500TT, 38 min, rychlost 9,9/7,8 uzlu) – Ve službě od června 1922 ve Francii vedena jako minonosná ponorka 2. třídy. Ve francouzských službách byly torpédomety opatřeny reduktory na ráži 450mm (ale nejspíše pouze pro cvičné účely, standardně nesena 4 torpéda ráže 500mm), palubní kanón vyměněn za francouzský typ ráže 100mm a výzbroj doplňovaly dva kulomety. Min bylo neseno 34 kusů (originální německé nebo vlastního typu Sautter-Harlé HS 1). Služba – v letech 1922 až 1926 na základně v Cherbourgu (v rámci 1ère flottille), v letech 1926 až 1930 v Toulonu a v letech 1930 až 1935 opět v Cherbourgu (ale patrně již neaktivní, přinejmenším od roku 1933). Vyškrtnuta v roce 1935, následující rok byla odtažena na odkladiště v Landévennec a v srpnu odprodána do šrotu (za 70 642 franků, rozebrána v Brestu). Zajímavý je výčet surovin, které se z vyřazené ponorky podařilo získat – 460,5 tuny oceli, 12,5 tuny bronzu, 23,7 tuny železa, 7,3 tuny mědi a 6,5 tuny olova.

Obrázek Obrázek Obrázek
U 79 (pozdější Victor Réveillé) (1) a širší snímek pořízený patrně ve stejné době, přičemž společnost jí dělají UB 94 (pozdější Trinité Schillemans, uprostřed), U 105 (pozdější Jean Autric, vpravo) a francouzské ponorky (2) a již jako Victor Réveillé (3)

Jean Autric (E 3) (ex U 105, třída U 93/typ MS, dokončena v roce 1917, výtlak 798/1 000 tun, původní výzbroj 1x105, 1x88, 6x500TT, rychlost 16,4/8,4 uzlu) – Ve Francii provozována jako oceánská ponorka první třídy, počínaje lednem 1922. Torpédomety obdržely standardní reduktory a na palubě bylo neseno 12 torpéd ráže 500mm (německý typ G6) a 3 cvičná torpéda ráže 450mm. Původní německou výzbroj ještě doplňovaly dva kulomety (Model 1907). Informace ze služby jsem bohužel nedohledal, pouze jsem narazil na zmínku z roku 1928, kdy byla přiřazena ke stejné jednotce (4ème Escadrille de sous-marins) jako dvě další ponorky německého původu (Pierre Marast, Jean Roulier) a trojice modifikovaných francouzských typů s německými pohonnými jednotkami (Gustave Zédé, Dupuy de Lôme a Sané). Jean Autric byla v lednu 1935 převedena do rezervy a v srpnu téhož roku vyškrtnuta. O rok později byla odprodána a odtažena z Cherbourgu do Brestu, kde byla v roce 1938 rozebrána.

Obrázek Obrázek
U 105 v Cherbourgu v roce 1920 (v pozadí ponorka typu UC a UB 94, pozdější Trinité Schillemans) (1) a již jako Jean Autric (2)

Léon Mignot (E 4) (ex U 108, třída U 93/typ MS, dokončena v roce 1917, výtlak 798/1 000 tun, původní výzbroj 1x105, 1x88, 6x500TT, rychlost 16,4/8,4 uzlu) – Zařazena do služby v březnu 1922, přičemž úpravami se nelišila od výše uvedené sesterské jednotky Jean Autric (až na kulomet Hotchkiss, který v roce 1924 nahradil dosavadní dvojici kulometů). K převedení do rezervy došlo v srpnu 1935, ještě tentýž měsíc byla ponorka vyřazena a o necelý rok později odprodána do šrotu (květen 1936). V roce 1938 byla rozebrána (Brest).

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
U 108 (v pozadí bitevní loď Lorraine) (1) a již jako Léon Mignot (ex U 108), na druhém snímku v roce 1925 (2 až 4)

René Audry (E 10) (ex U 119, třída U 117/typ UE II, dokončena v roce 1918, výtlak 1 164/1 512 tun, původní výzbroj 1x150, 4x500TT, 42+30 min, rychlost 14,7/7 uzlů) – Ve službě od ledna 1922, ve Francii vedena jako minonosná ponorka první třídy. Modifikace – reduktory na torpédometech (neseno 8 standardních torpéd ráže 500mm a 3 cvičná ráže 450mm), neseno 38 min německých či francouzských (HS1M) typů a dva kulomety (Model 1907). Ve službě byla pronásledována řadou incidentů, včetně srážky s ponorkou Amphitrite (říjen 1924), k převedení do rezervy dochází v září 1937, k vyškrtnutí v říjnu téhož roku a v září 1938 je odprodána do šrotu. K demontáži dochází v Cherbourgu.

Obrázek Obrázek
René Audry (ex U 119), na druhém snímku ještě jako U 119 v Cherbourgu v roce 1919

Halbronn (E 2) (ex U 139 „Kapitänleutnant Schweiger“, třída U 139/křižníkový typ, dokončena v roce 1918, výtlak 1 930/2 483 tun, původní výzbroj 2x150, 2x88, 6x500TT, rychlost 15,3/7,6 uzlu) – Ve službě od října 1920, torpédomety opatřeny reduktory (neseno 12 torpéd ráže 500mm a 3 torpéda ráže 450mm), přinejmenším jeden 88mm kanón nahrazen francouzským typem ráže 75mm (Model 1897), výzbroj doplněna dvěma kulomety (Model 1907). Největší francouzskou kořistní ponorku nečekala nijak zvláště dlouhá služba, neboť již v květnu 1928 byla odzbrojena a zakonzervována. V červenci 1935 byla převedena do rezervy a měsíc později vyškrtnuta ze stavu flotily. K odprodeji do šrotu došlo v květnu 1936, demolice proběhla v Brestu.

Obrázek
U 139 (pozdější Halbronn) v Cherbourgu v roce 1919

Pierre Marast (E 5) (ex U 162, třída U 93/typ MS, dokončena v roce 1918, výtlak 820/1 000 tun, původní výzbroj 1x105, 1x88, 6x500TT, rychlost 16,2/8,2 uzlu) – Ve službě od ledna 1922, standardní úpravy (reduktory, kulomety, atd.). Pierre Marast si zahrála i ve filmu, neboť byla v roce 1925 použita při natáčení amerického filmu Mare Nostrum (spolu se sesterskou jednotkou Jean Roulier). Vyřazena v lednu 1937, odprodána do šrotu v dubnu 1938 (rozebrána v Cherbourgu).

Obrázek
U 162 (pozdější Pierre Marast)

Jean Roulier (E 6) (ex U 166, třída U 93/typ MS, dokončena v roce 1919, výtlak 820/1 000 tun, původní výzbroj 1x105, 1x88, 6x500TT, rychlost 16,2/8,2 uzlu) – Do služby vstoupila v červenci 1923, úpravy identické s Pierre Marast. Do rezervy v červenci 1935, vyškrtnuta v srpnu téhož roku. V květnu 1936 odprodána, rozebrána v Brestu.

Obrázek
Jean Roulier (ex U 166)

Trinité Schillemans (E 8) (ex UB 94, třída UB 48/typ UB III, dokončena v roce 1918, výtlak 510/640 tun, původní výzbroj 1x105, 5x500TT, rychlost 13,3/7,5 uzlu) – Do služby v dubnu 1922, standardní úpravy (reduktory na torpédometech, neseno 10 torpéd ráže 500mm, 3 ráže 450mm, dva kulomety). Ve Francii vedena jako pobřežní ponorka druhé třídy. V srpnu 1932 přeměněna na plovoucí kasárna (Brest), v dubnu 1933 převedena do speciální rezervy. Vyřazena v druhé polovině roku 1935, odprodána v prosinci 1936 (Toulon), potopena v průběhu blíže nespecifikovaného testu.

Obrázek Obrázek
UB 94 v Cherbourgu v roce 1919 (1) a již jako Trinité Schillemans (2)

Carissan (E 7) (ex UB 99, třída UB 48/typ UB III, dokončena v roce 1918, výtlak 510/640 tun, původní výzbroj 1x105, 5x500TT, rychlost 13,3/7,5 uzlu) – Do služby v říjnu 1920, úpravy shodné s předchozí jednotkou. V červenci 1935 přeřazena do rezervy, v srpnu 1935 vyřazena a v říjnu 1936 odprodána na sešrotování (realizováno v Toulonu).

Obrázek
Carissan (ex UB 99)

Jean Corre (E 9) (ex UB 155, třída UB 48/typ UB III, dokončena v roce 1919, výtlak 539/656 tun, původní výzbroj 1x105, 5x500TT, rychlost 13,5/7,5 uzlu) – Do služby v říjnu 1920, úpravy shodné s předchozí dvojicí (Trinité Schillemans a Carissan). V lednu 1935 předisponována do zvláštní rezervy, v dubnu téhož roku převedena jako stacionární cvičná jednotka pod školu podvodní navigace (Ecole de Navigation Sous-marine). Vyřazena v říjnu 1937 a v květnu 1938 prodána na sešrotování (Toulon).

Obrázek
Jean Corre (ex UB 155)

Jednotky přiřknuté Francii, ale nikdy nezařazené do služby (letopočet v lomítku značí rok předání Francii/rok likvidace):

Německo

UA – 1918/1921 (rozebrána v Toulonu)

U 25 – 1919/1922 (rozebrána v Cherbourgu)
U 38 – 1919/1921 (rozebrána v Brestu)
U 39 – 1918 Cartagena, 1919/1923 (rozebrána v Toulonu)
U 57 – 1918/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
U 71 – 1919/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
U 91 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
U 113 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
U 118 – 1919/1919 (ztroskotala při vlečení do Francie)
U 121 – nedokončena – 1919/červenec 1921 jako cíl
U 136 – 1919/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
U 151 – 1919/červen 1921 jako cíl
U 157 – 1918 Trondheim, 1919/1921 (odprodána za 20 000 franků, rozebrána v Brestu)
U 160 – 1918/1922 (rozebrána v Cherbourgu)

UB 6 – 1919/1921 (rozebrána v Brestu)
UB 8 – 1919/1921 (rozebrána v Bizertě)
UB 23 – 1918 Corruna, 1919/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
UB 24 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
UB 47 – 1920/??
UB 73 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
UB 84 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
UB 87 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)
UB 114 – 1918/1921 (používána k testům podvodních explozí, rozebrána v Toulonu)
UB 121 – 1918/1921 (používána k testům podvodních explozí, rozebrána v Toulonu)
UB 126 – 1918/1921 (používána k testům podvodních explozí, rozebrána v Toulonu)
UB 130 – 1918/1921 (používána k testům podvodních explozí, rozebrána v Toulonu)
UB 142 – 1919/1921 (odprodána za 15 000 franků, rozebrána v Brestu, popřípadě Landerneau)

UC 22 – 1919/1921 (rozebrána v Landerneau)
UC 23 – 1918 Sevastopol, 1919/1921 (rozebrána v Bizertě)
UC 27 – 1919/1921 (rozebrána v Landerneau)
UC 28 – 1919/??? (cíl)
UC 56 – 1918 Santander, 1919/1923
UC 58 – 1918/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
UC 74 – 1918 Barcelona, 1919/1921 (rozebrána v Toulonu)
UC 100 – 1918/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
UC 103 – 1918/1921 (rozebrána v Cherbourgu)
UC 104 – 1918/1921 (rozebrána v Brestu)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
U 118, jež ztroskotala u pobřeží Anglie (1 až 3) a patrně ponorky U 151 a U 157 (byť popisek je určuje jako U 153 a U 157) (Brest, rok 1920) (4)

Obrázek Obrázek
UB 126 (na prvním snímku v Sables v roce 1919)

Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
UC 22 (Landerneau, rok 1921) (1), UC 23 (Bizerta) (2), UC 56 (spolu s remorkérem Rhinoceros, jež pro ni byl vyslán do španělského Santanderu, rok 1919) (3), UC 58 (Cherbourg) (4) a UC 74 (Toulon, rok 1920) (5)

Rakousko-Uhersko

U 4 (1920/??), U 22 (1920/??), U 31 (1920/??), U 41 (1920/??), U 43 (1920/??) a U 47 (1920/??)

Ostatní plavidla

Aurore – Bývalá rakousko-uherská minonoska Basilisk z roku 1903, již si Francie podržela jen krátce. Již v roce 1922 byla prodána Rumunsku (přejmenována na Aurora) a zde sloužila střídavě ve vojenských a civilních službách až roku 1941, kdy byla poškozena a následně zničena sovětskými letouny.

Obrázek Obrázek Obrázek
rakousko-uherská minonoska Basilisk (1918) (1) a v rumunských službách jako Aurora (na prvním snímku v roce 1940, na druhém někdy v průběhu Druhé světové války i s minami na palubě) (2 a 3)

Wolf (I) – Bývalý pomocný křižník. Převzat v roce 1919, provozován v civilní sféře jako Iowa, vyřazen v roce 1934.

Wolf (II) – Bývalý pomocný křižník. Převzat v roce 1919, provozován v civilní sféře jako Antinous, vyřazen v roce 1931 a sešrotován v Janově.

Silvana – Pomocná minonoska, vydána Francii v roce 1919 a o rok později odkoupena nazpět. Sešrotována v roce 1924.

Obrázek
Antinous, bývalý německý pomocný křižník Wolf

Seznam použitých zdrojů:

Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři
http://pages14-18.mesdiscussions.net/
http://atf40.forumculture.net/
http://forummarine.forumactif.com/
http://www.worldnavalships.com
http://sous-marin.france.pagesperso-orange.fr/
http://france-coree.pagesperso-orange.fr/
http://sousmarinmonge.perso.sfr.fr/
http://www.wikipedia.org/
a další
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
hitt
Příspěvky: 9
Registrován: 7/8/2012, 22:11

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od hitt »

zajímavý článek, jen by mně zajímalo na co v té době měli němci na některých svých lodích protiletadlová děla?
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od jarl »

No, nechtěl bych, aby má odpověd vyzněla nějak uštěpačně, ale Němci, stějně jako ostatní účastníci první světové války, své lodě začali vybavovat protiletadlovými zbraněmi z jednoduchého důvodu. Prostě letectvo jako zbraň prokázalo svou účinnost a bylo nutné na něj reagovat.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od jarl »

Polarfox píše: Roland Morillot (E 1) (ex UB 26, třída UB 18/typ UB II, dokončena v roce 1916, výtlak 265/291 tun, původní výzbroj 1x50, 2x500TT, rychlost 8,9/5,7 uzlu) – Tato ponorka představuje trochu výjimku, neboť se do francouzských rukou dostala již v dubnu 1916. Nedávno postavená UB 26 vyplula na svou první bojovou plavbu 30.3.1916 a 5.4.1916 zaznamenala svůj první úspěch, když v Le Havru potopila torpédem norský parník Baus.
To mě zaujalo. Opravdu pronikla UB 26 až do přístavu? Očekával bych, že tak velký přístav bude dobře zabezpečen a němečtí ponorkáři budou raději číhat někde u vjezdu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od kacermiroslav »

Bude pokračování i na téma italská kořistní plavidla? Tam by se našla celá řada původně rakousko-uherských plavidel a tudíž i z částí výrobků vyrobených v Čechách (dělová výzbroj, pancéřové plechy atd.).
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Bublifuk »

Bezva článek. Nebyly by nějaké bližší informace o těch testech podvodních výbuchů a výbušnin na Prinz Eugen. To by mě zajímalo, už kvůli tolik kritizované podvodní ochraně těchto plavidel, ale krom lakonické větičky o tom, že loď vše přežila a nakonec byla potopena jako cíl dělostřelbou, jsem nikde nic nenašel.. :(
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

Bublifuk píše:ale krom lakonické větičky o tom, že loď vše přežila a nakonec byla potopena jako cíl dělostřelbou, jsem nikde nic nenašel..
To jsme bohužel dva. Já byl vůbec rád, že jsem ke každé lodi nametl alespoň ten střípek a nějak je nakřivo slepil dohromady. Sám bych se k tomu jednou rád vrátil a šel trošku hlouběji (poptání se u konkrétních vytipovaných lidí a institucí). Ale zatím nemohu sloužit.
kacermiroslav píše:Bude pokračování i na téma italská kořistní plavidla? Tam by se našla celá řada původně rakousko-uherských plavidel a tudíž i z částí výrobků vyrobených v Čechách (dělová výzbroj, pancéřové plechy atd.).
Je to v pořadí, ale zatím spíše na zadních místech. Až se k tomu jednou dohrabu, tak to vezmu i s jinými národy (tj. využití kořistních plavidel Američany, Brity, Japonci, Řeky, Portugalci atd.). No a samozřejmě pak zbývá ještě samostatné téma pro lodě po WWII :D. Ale teď se držím Francouzů a nepustím, protože jestli začnu těkat, tak jsem zas v... :)
jarl píše:To mě zaujalo. Opravdu pronikla UB 26 až do přístavu? Očekával bych, že tak velký přístav bude dobře zabezpečen a němečtí ponorkáři budou raději číhat někde u vjezdu.
Podívám se na to. Velký přístav je široký pojem, popravdě moc jsem to nezkoumal.

Takže jsem vás všechny hromadně neuspokojil a pokračování příště :D
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
johny_g
svobodník
svobodník
Příspěvky: 27
Registrován: 18/12/2010, 22:38

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od johny_g »

Ještě k té ex UB 26 - opravdu byla prodána do šrotu za 265 franků? Nechybí nějaká nula? To bych koupil dvě, být tehdy na světě ... :-)
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

Také jsem se divil, může to být chyba, ale takhle jsem to tam viděl. Otázkou je, zda-li byla ještě UB 26 něco jiného než kus ohnutého šrotu a jaké byly podmínky. Vrak měla odkoupit soukromá osoba, dokonce bylo uvedeno jméno.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:To mě zaujalo. Opravdu pronikla UB 26 až do přístavu? Očekával bych, že tak velký přístav bude dobře zabezpečen a němečtí ponorkáři budou raději číhat někde u vjezdu.
S největší pravděpodobností to opravdu bylo někde na přístupech k samotnému přístavu. Parník Baus klesl ke dnu cca 15 mil západně od mysu Hève (Cap de la Hève), což je severně od Le Havru.
Polarfox píše:Vrak měla odkoupit soukromá osoba, dokonce bylo uvedeno jméno.
Jistý pan Cousin z Cherbourgu.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od kacermiroslav »

Máš nějaké bližší informace o sejmuté dělostřelecké výzbroji pro ostatní plavidla? De facto jsi ve svém popisu zmínil osud jen děl z jedné bitevní lodě. Dále bych se chtěl zeptat, jestli se někdy u lehkých křižníků neuvažovalo, že by před WW2 posloužili jako platforma protiletadlových děl.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Polarfox »

Moc informací k tomu nemám, snad jen že 150mm kanóny z křižníků byly použity v WWII na vyzbrojení pomocných křižníků (snad je to tam někde i uvedeno).

Ad platforma - nevidím pro to moc důvod, Francouzi pokud vím před válkou ani nevyvíjeli nějaké speciální protiletadlové plavidlo, tj. proč konvertovat starý křižník. To vztahuješ k pozdějším německým konverzím postaršího šrotu, co splašili po půlce Evropy? :)
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od kacermiroslav »

Přesně tak. Myslel jsem, že nějaké plány na AA křižníky byly již před válkou i ve Francii.
ObrázekObrázekObrázek
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Kouzelnik »

Pár doplnění ohledně kořistních (ex-německých) torpédoborců ve francouzských službách - čerpáno z kapitoly "Beyond the Kaiser:
The Imperial German navy’s destroyers and torpedo boats after 1918
(knížka vydána 2019 = ze které logicky nemohl @Polarfox čerpat při sepisování tohoto článku

edit: Tento uživatel publikoval na academia.edu uvedenou kapitolu, která je IMHO volně k náhledu - nadpis dokumentu je "Dodson German destroyers post WW1 Warship" ... po zadání nadpis do google se dokument mi objevuje ve výsledcích vyhledávání


Kořist se dělila do dvou skupin:
a) krátkodobá kořist = lodě které noví majitelé museli po čase sešrotovat. Ukořistěné lodě měly být využity např. k propagačním účelům nebo k experimentům (což např. US Navy udělala tím, že kořistní torpédoborce použila jak cíl pro dělostřelce). V případě Francouzů se jedná o torpédoborce, které zmínil @Polarfox "Jednotky přiřknuté Francii, ale nikdy nezařazené do služby (většinou rovnou sešrotovány): torpédoborce V 46, V 100 a V 126 (vše jednotky poškozené ve Scapa Flow)"

b) dlouhodobá kořist, která je popsána v tomto článku a který lze aktualizovat o info z odkazované kapitoly. Konkrétní francouzsko-italský výběr probíhal v Cherbourgu v květnu (a červnu) 1920, kde si z dvacítky dodaných torpédoborců vybírali své kořistní lodě jak Francouzi, tak Italové (patrně rovným dílem neboť např. nejmodernější torpédoborce S113 a V116 získali po jednom jak Francouzi, tak Italové). Z dvacítky "nabízených" si našlo nového pána 9 pro Francii resp. 3 pro Itálii. Nebyl zájem o S24, V26, V28, T189, T192–193, T195 a T197, které převzala Velká Británie a poslala je do šrotu (spolu dalšími torpédoborci, které se staly britskou kořistí už v rámci dohadování tj. bez "předvádění" v Cherbourgu).

Mě jako laikovi se zdá rozumný výběr Francouzů z nabídky na jaře 1920 v Cherbourgu. A s jednou výjimkou rozumím i výběrů Italů (ale o nich není článek @Polarfoxe).

Pravdou ovšem je, že Pierre Durand byl patrně nejstarším/nejslabším ukořistěným ex-německým torpédoborcem ve francouzských službách a tipuji, že byl vybrán jednoduše proto, že už nebyl k dispozici žádný další disponibilní kořistní torpédoborce ze skupiny "Großes Torpedoboot 1916 M" (=S131/H-147) k 8-mi, které si z této skupiny Francouzi vybrali.

Mám pocit, že pokud by Francouzi usilovali o posílení loďstva formou inspirace jiných konstrukčních přístupů, tak mohli zapracovat na vytipování lodí, které němci museli dodat do Cherborgu na jaře 1920. Protože poražené německé námořnictvo disponovalo dalšími (novějšími) loděmi např. G 95 zařazený do služby na přelomu 1916/1917, který nebyl dodán do Cherbourgu. A přesto se G95 v srpnu 1920 se stal britskou kořistí a obratem šel do šrotu. Nevím co bylo důvodem této absence, např. G95 byl nějak poškozen (a proto nebyl spolu se svými sesterskými loděmi internován a posléze potopen ve Scapa Flow).

Další zajímavostí je, že autor kapitoly v odkazované knize uvádí u některých torpédoborců šrotovaných v Británii i částku kterou vyinkasovala britská vláda za kořistní lodě prodané do šrotu (ve stovkách či tisících librách)... tj. čistě ekonomickým pohledem by pro francouzské námořnictvo mohlo být výhodné přikoupit ke kořistnímu Pierre Durand buď náhradní díly (nebo rovnou odzbrojené celé plavidlo) ze sesterského V71, který byl jedním z kořistních plavidel pro Británii a šel do šrotu (výběru z dvacítky v Cherbourgu se patrně V71 nemohl zúčastnit, neboť teprve až v květnu 1920 byl uvolněn ze švédské internace).

Pro úplnost doplním, že součástí francouzsko-italského výběru na jaře 1920 v Cherbougu nebylo ani necelých 20 kořistních menších torpédoborců předválečné výroby, o které nebyl zájem a byly šrotovány cca v 1922. Nešlo o jednu lodní třídu se shodným vybavením, nýbrž kromě společného výtlaku a výzbroje se tyto menší lodě lišily jak výrobcem tak vesměs i odlišnými dodavateli pohonu lodí.


Nad rámec výše uvedeného bych upozornil zájemce o tuto problematiku, že v odkazované kapitole je rozsáhle popisováno i situace ohledně konverze rozestavěných německých torpédoborců na mírové podmínky (míněno např. na lodě pro civilní použití).
Polarfox píše: Situaci francouzského válečného loďstva po skončení První světové války lze bez uzardění označit za nepříliš uspokojivou. (...) Díky tomu francouzské námořnictvo v letech 1914 až 1918 kvalitativně i kvantitativně ustrnulo. Stavba těžších jednotek prakticky ustala a na poli lehkých sil se loděnice zaměřily především na produkci protiponorkových plavidel. (...) V 20tých letech sice pomalu započala radikální obroda francouzského námořnictva, které se v období mezi dvěma světovými válkami postupně opět propracovalo na výsluní a mohlo se pyšnit řadou prvotřídních plavidel (jejichž využití v následujícím konfliktu je žel zcela jiná věc), ale do té doby bylo třeba pracovat se vším, co se namanulo. A jednou z cest bylo i využití kořistních plavidel předaných v rámci válečných reparací.

Francie tak využila situaci a spolu s Itálií (která se taktéž po svém „výkonu“ cítila nesmírně oslabena a oprávněna vybrakovat nepřátelský inventář) zažádala o poskytnutí části z moderních plavidel poraženého nepřítele, jež by mohla zařadit do svého námořnictva. Hlavní mocnosti nebyly proti a oběma státům bylo na základě dohody z konce listopadu 1919 přiděleno po pěti lehkých křižnících a deseti torpédových plavidlech. V té době byl sice výběr již trochu omezený, neboť jádro nejmodernějších německých plavidel kleslo o pár měsíců dříve ke dnu ve Scapa Flow, ale i tak se podařilo vytipovat třicet vhodných lodí, jež měly nově nést pruhované vlajky svých bývalých soupeřů (a to často až hluboko do 30tých let), nemluvě o soupeřích samotných na jejich palubách. Francouzům připadly čtyři německé (Kolberg, Stralsund, Regensburg a Königsberg) a jeden rakousko-uherský křižník (Novara) plus devět německých (V79, V130, S113, S133, S134, S135, S139, H146 a H147) a jeden rakousko-uherský torpédoborec (Dukla). (...)
Zajímavostí je, že Francouzi si z devíti ex-německých lodí vybrali pět torpédoborců z produkce loděnice v Elbląg (tehdy Elbing, ve východním Prusku), která sice byla dodavatelem největšího počtu torpédoborců (a "oceánských" torpédovek), ovšem její podíl na celkové německé produkci byl cca 40%.
Tipuji, že v tomto případě však spíše o francouzskou snahu o standartizaci lodí, tj. z disponobilních lodí byla preference vybrat co nejvíce lodí s co nejvíce shodnými parametry viz
http://www.navypedia.org/ships/germany/ger_dd_s131.htm
http://www.navypedia.org/ships/germany/ger_dd_h145.htm

A doplním, že pro zájemce o počtení o kořistních plavidlech z rakousko-uherské flotily je článek z pera @kacermiroslav (součástí následné diskuze je i koment od @Polarfox, který popsal zobecnění kdo si co vybíral z kořistních lodí a proč)

Dílčí závěr:
Tvrdím, že v rámci možností si Francouzi na jaře 1920 vybrali patrně víceméně dobře z kořistních torpédoborců poraženého Německa.

Jinou věcí k diskuzi je, jestli pro experimentální/vývojové účely se Francouzi neměli pokusit dokoupit jiné kořistní torpédoborce (míněno odzbrojené). Kořistní lodě pro Británii (poté šrotované) jsem už zmínil. Nicméně v "nabídce" bylo i několik kořistních ex-německých lodí pro Brazílii a pro Japonsko, které se rozhodly, že namísto transportu z Evropy do vzdálené domoviny tyto lodě prodají do šrotu přímo v Evropě... tj. tvrdím, že patrně nebylo možné si dlouhodobě ponechat více kořistních lodí než zmíněných deset, nicméně pro účely jednoho či dvou-letého provozu za účelem získávání zkušeností by to mohla být cesta pro Francouze.






Polarfox píše:
Torpédoborce

(...)
Záhy po skončení války došlo k vyřazení starších malých jednotek, jež tvořily převážnou část inventáře a zůstalo tak pouze jádro složené především z jednotek o výtlaku 800 tun (třídy Bouclier a Bisson). To bylo doplněno výše uvedenými plavidly. Opět se tedy nelze divit, že Francie nepohrdla kořistními jednotkami zabavenými bývalému nepříteli a využila možnost posílit své téměř nedoplňované a válkou oslabené stavy. Dalším přínosem byla možnost prozkoumání konstrukce a trendů vzešlých z několikaletých bojů. Asi největší dopad na francouzské meziválečné konstrukce měl velký a silně vyzbrojený torpédoborec S 113 (výtlak přes 2 000 tun, výzbroj 4x150, 4x600TT, 40 min) a kladně byla hodnocena i německá výzbroj (především 105mm a 150mm kanóny posledních vzorů s vysokou rychlostí palby a značnou spolehlivostí mechanismu), jež se nezřídka stávala inspirací pro vlastní vzory (jako byl 138mm kanón Model 1927 vycházející z mechanismu německého 15cm Tbts KL/45). Na rozdíl od křižníků se navíc jednalo o nejmodernější a navíc prakticky zánovní jednotky, dokončené většinou těsně před koncem války nebo krátce po ní. Převzaté nepřátelské jednotky tak byly všechny vyřazeny až v první polovině 30.-tých let.

Převzaté torpédoborce (zařazené do služby): (...)
Doplním kontext - a to početní význam kořistních ex-německých torpédoborců v rámci poválečného francouzského námořnictva

Dle stavu v 1925 provozovalo Francouzské námořnictvo v polovině 20.-tých let 56 lodí z éry (před)WW1... I po poválečné redukci se parametry i stáří provozovaných "torpédoborců" dosti lišily. Z tohoto bych vypíchnul IMHO nejvíce užitečné lodě:
12 x Arabe,
4x Aventurier,
3x Bisson,
8x Bouclier
jejichž charakteristiku uvedl již @polarfox

plus řadu menších/starších jako např. Claymore nebo Branlebas které vesměs dožívaly.

A 9+1 kořistních torpédoborců. Vesměs lze shrnout, že tyto kořistní torpédoborce byly větší a s početnější výzbrojí než jaké byly francouzské konstrukce. Např. torpédoborce třídy Arabe nesly 1x12cm děla plus 4xděla 3-palcové a to na lodi se zhruba polovičním výtlakem než např. kořistní zařazené jako třída Chastang, které nesly 3x105mm děla.

Jak je uvedeno již výše, tak mám pocit, že z ex-německých plavidel vybrali francouzi relativně slušně, ovšem osamocený kořistní torpédoborec z rakousko-uherské flotily jim nijak zvlášť nepomohl.

Nicméně Francouzi neviděli tuto skladbu torpédoborců jako trvalé řešení, neboť již v první polovině 20.-tých let se spustili relativně prudké tempo investic do torpédoborců, která dala 12x lodí třídy Bourrasque a 14x lodí třídy L'Adroit... vesměs s parametry, které teoreticky převyšovaly téměř všechny dřívější torpédoborce (ať už domácí francouzské výroby nebo ty WW1 koupené z Japonska či ukořistěné z Německa/R-U).

A této rozsáhlé výstavbě torpédoborců předcházel zrealizovaný zájem o tzv. supertorpédoborce viz jejich pěkné shrnutí z klávesnice od @polarfox

Dílčí závěr:
Největší přínos kořistních lodí pro Francouzské námořnictvo vidím v tom, že nabrali zkušenosti a praktické znalosti z jiných konstrukčních škol, proto např. dával smysl zájem o jeden kořistní z R-U (že jeho praktické využití ve Francii se moc nepovedlo, je věc jiná)

Nicméně z hlediska praktického byla hlavní vadou kořistních torpédoborců, že jich bylo málo k mání = ve smyslu málo lodí obdobných parametrů (neboť vesměs v "nabídce" kořistních lodí byly od každé třídy maximálně pár torpédoborců a zbytek buď byl zničen za WW1 nebo byl poškozen/úplně potopen v poválečném období (ve Scapa Flow).

V této souvislosti mě napadá otázka, proč Francouzi už někdy v 1920 se nesnažili za levno získat torpédoborce z ex-carského Ruska kotvící v tuninské Bizertě, konkrétně z jedné ze válčících stran v Ruské občanské válce např. těch 5 třídy Derzky

A spíše jako kuriozitu bych doplnil další potencionální zdroj plavidel označovaných jako torpédoborce. A to lodě dodané před WW1 pro turecké námořnictvo, které prý byly odvozeny z dřívější francouzské série z přelomu století ... Ovšem bavíme se o lodích o výtlaku zhruba 300 tun přičemž u tureckých (=více než o 5 roků mladších než francouzské) lodí jsem nenaznamenal jejich výraznější aktivitu během WW1, tj. možná má pravdu navypedia, když píše, že tyto turecké torpédoborce během WW1 nebyly v dobrém technickém stavu.
http://www.navypedia.org/ships/turkey/tu_dd_samsun.htm
http://www.navypedia.org/ships/france/f ... randal.htm
Dle původních poWW1válečných dohod mělo i turecké námořnictvo přijít o plavidla pro účely poskytnutí kořistních plavidel vítězům (nevím jestli by se týkalo i těch dodaných z Francie, nebo jestli cílem bylo připravit turecké námořnictvo o akceschopnější torpédoborce dodané z Německa http://www.navypedia.org/ships/turkey/t ... illiye.htm).
Naposledy upravil(a) Kouzelnik dne 23/1/2020, 11:07, celkem upraveno 1 x.
R.I.P.
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Francie - kořistní plavidla (I), po WWI

Příspěvek od Kouzelnik »

Kouzelnik píše: (...)
Mě jako laikovi se zdá rozumný výběr Francouzů z nabídky na jaře 1920 v Cherbourgu. (...)

Dostal jsem reakci, že se obtížně dá vyznat v německých WW1 torpédovkách/torpédoborcích = že není snadné zjistit TTD kořistních plavidel... mj. protože některé lodě se přejmenovaly v průběhu WW1 a leckdy uvolněné jméno dostala nová loď:

Příklad:
sesterská (nedokončená) loď S114 kořistního torpédoborce ve francouzských službách Amiral Senes (německé označení S113) s TTD: http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html
... je velmi odlišné plavidlo od S114 z roku 1902 (sešrotované po WW1) s TTD:
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html


Pro zájemce o stručné shrnutí TTD kořistních ex-německých torpédoborců ve francouzských službách:
TTD Amiral Senes - viz odkaz výše

TTD Pierre Durand (německé označení V79):
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html

TTD zbývajících 7 kořistních ex-německých torpédoborců ve francouzských službách:
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html




Kouzelnik píše: (...)
Zajímavostí je, že Francouzi si z devíti ex-německých lodí vybrali pět torpédoborců z produkce loděnice v Elbląg (tehdy Elbing, ve východním Prusku), která sice byla dodavatelem největšího počtu torpédoborců (a "oceánských" torpédovek), ovšem její podíl na celkové německé produkci byl cca 40%.
Tipuji, že v tomto případě však spíše o francouzskou snahu o standartizaci lodí, tj. z disponobilních lodí byla preference vybrat co nejvíce lodí s co nejvíce shodnými parametry viz
http://www.navypedia.org/ships/germany/ger_dd_s131.htm
http://www.navypedia.org/ships/germany/ger_dd_h145.htm
Pro zajímavost - Jak otázku standartizace řešilo poražené německé námořnictvo? Když mělo možnosti si ponechat některé torpédoborce/torpédovky?
Šlo o mix plavidel:
a) Jednak těchto:
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html
- odkazovaný seznam 12-ti poválečných plavidel výmarské Reichsmarine jsem křížově ověřoval se stavem německého poválečného námořnictva na navypedia.org a měl by souhlasit
- zajímavostí je poslední loď z této skupiny byla vyžádána na přehlídku kořisti na jaře v Cherbourgu, ale nevybrali si ji ani Italové a Francouzi pro zařazení do svého námořnictva. Takže si ji vzali Britové, kteří předpokládám měli v plánu sešrotovat.
- další detaily viz wiki

b) Zbytek do celkových 32 byl tvořen plavidly z této skupiny:
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html
- v uvedeném seznamu upozorním např. na V144 nebo na S168 u kterých není explicitně popsáno, že to bylo Reichsmarine, které tuto loď používalo po rozdělení kořisti a následné šrotaci nadpočetných lodí ...nicméně asi nemůže dojít k omylu, protože jediné přeživší lodě z této skupiny dlouhodobě používala pouze Reichsmarine a žádné jiné poWW1válečné námořnictvo
- zajímavostí je, že část z této skupiny lodí byla vyžádána na předváděčku v Cherbourgu na jaře 1920, ale ani jedna nebyla vyžádána Francouzi nebo Italy pro operační službu v jejich námořnictvu a putovala do Británie, kde byly šrotovány... šlo o T189, T192, T193, T195, T197 (použil jsem označení dle výše uvedené kapitoly z knížky od Osprey, tj. v odkazované tabulce na german-navy.de je použito dřívější označení, které má stejné pořadové číslo, ale prefix vychází z označení výrobce)
- další detaily viz wiki



Také je zajímavé jak otázka kořistních plavidel dopadla u Belgického námořnictva, které IMHO dostalo patrně to co nejlépe využilo v říční deltě/belgickém pobřeží
http://www.navypedia.org/retro_view/192 ... m_1925.htm
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... /tech.html



IMHO patrně nejlépe si dokázalo vybrat z kořistních plavidel Polské námořnictvo (pouze upozorním, že ty plavidla dostalo buď zcela bez výzbroje, nebo snad jen s nějakou menší částí)
http://www.navypedia.org/retro_view/192 ... d_1925.htm
http://www.german-navy.de/hochseeflotte ... ships.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Z-class_torpedo_boat (ten optimální výběr poláků, kdy si vybrali V105 a V107 myslím v kontextu toho, že lodě s podobnou konstrukcí a později i s podobným pohonem používalo i poWW1válečné holandské námořnictvo)



Tj. v rámci zdejší diskuze o tom, jak dobře/méně dobře si z kořistních plavidel vybralo námořnictvo Královstí SHS (Jugoslávie), tak sesterská loď polských a polo/sesterská loď holandských torpédoborců V106, by IMHO mohl být přínosem Jugoslávského námořnictva, kdyby si jugoslávci dokázali vyjednat/koupit od brazilců, aby V106 nešel do šrotu, ale do Jugoslávie.
Nemyslím ani tak úplně z hlediska bojových TTD ve srovnání s případným úspěchem jugoslávců, kdyby získali některé ex r-u torpédoborce třídy Huszár, jako spíše kombinace pohonu jednak na mazut a jednak na uhlí... takže by si jugoslávci mohli osahat německé řešení této kombinace pohonů...

Nicméně nemyslím si, že polský výběr zbývajících lodí (4 x ex-německých torpédovek) by nějak výrazněji převyšoval těch 8 torpédovek (z výzbroje bývalého Rakouska-Uherska) v jugoslávských službách.



Z mého osobního pohledu bych vypíchnul vesměs neúspěšné státy v rámci dělení kořistních lodí a těmi se staly pobaltské státy (a Portugalsko), které byly předWW1 součástí carského Ruska, které IMHO nedostaly skoro žádnou ex-německou kořistní loď. Např. by se jim patrně velmi hodily některé příbuzné či sesterské lodě těch 4 polských kořistních torpédovek, po WW1 ve velkém šrotovaných (nemyslím ty specifické varianty přidělené Belgii). Nicméně dostaly pouze jedné minolovce, resp. Estonsko ex-německou torpédovku A-32 https://www.naval-history.net/XGW-Germa ... 1918.htm#9
R.I.P.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“