PALBA.CZ

Nebylo jich 61...40 bombardovacích, 19 zvědných, jeden u VLÚ a jeden ztacen při havárii?

Yamato: přesně tak.

Původní výzbroj SB byly 3 ŠKASy-2 v předním střelišti(ale jen s vertikálním mířením) a jejden v střelišti na hřbetě trupu na úrovni odtokové hrany křídla pod odsuvným krytem. MNO požadovalo vylepšit obrannou výzbroj, která sestávala ze tří vz.30 v přídi(tentokrát vychylovaného do obou rovin), kruhového střeliště na hřbetě(jako u originálu) a třetího na kloubovém závěsu ve štěrbině na spodní části trupu(ten ovládal opět radiotelegrafista-střelec). Podstatnou změnou byl i pumový zaměřovač vz.37.

Jen jedna věc mně ohledně předlohy tohoto letadla dělá problémy s pochopením. Všude se píše, že je to Tupolev, ale po vypuknutí války a přeznačení letadel se objevuje Archangelsky Ar-2. Tak která konstrukční kancelář to navrhla je pro mě stále záhada.

hydrostar píše:Jen jedna věc mně ohledně předlohy tohoto letadla dělá problémy s pochopením. Všude se píše, že je to Tupolev, ale po vypuknutí války a přeznačení letadel se objevuje Archangelsky Ar-2. Tak která konstrukční kancelář to navrhla je pro mě stále záhada.

No taky by se mohlo uvádět označení ANT-40 což je označení pro SB-2 i Ar-2. Letadlo vznikalo v CAGI kterému šéfoval Tupolev. A toto letadlo vyvinula konstrukční skupina pod vedením A. Archangelského.

SB-2 je vojenské označení, znamena to Skorostnoj Bombardirovščik. Ar-2 se začalo letadlo označovat poté, co Tupoleva odsoudili na 15 let nápravných prací. Parodoxně v base se zrodil bombardér Tu-2

Jo označení SB sem znal a věděl aj co přibližně znamená. Označení ANT-40 taky. Takže díky za Ar-2.

A za ty počty kulometů se omlouvám, to mně uletělo. Ale v knížce je uveden počet kulometů u sb-2 čtyři pohyblivé kulomety, dva a dva (ale ještě ověřím)

To není úplně nejpřesnější. Označení Ar-2 dostaly SB zmodernizované pod vedením pouze konstruktéra Archangelského. Tupolev měl v té době úplně jiné starosti, viz předchozí příspěvky.
Změny byly vynuceny potřebou vyšších výkonů i taktických vlastností. Na první pohled se poznají chybějícími čelními chladiči motorů, které už nebyly M-103, ale M-105 s vyššími výkony (po 1100 ks). Motory byly mnohem lépe aerodynamický kapotovány, chladiče byly štěrbinové. Dále bylo upraveno hřbetní střeliště, místo posuvného krytu byla montována manuálně otáčená věž s dvojicí kulometů ŠKAS.
Celkově se výkony zlepšily, např. max. rychlost vzrostla na 512 km/h, nosnost až do 1 600 kg pum. Ty bylo možno nést i zavěšené i pod centroplánem.
To jen tak v kostce, těch změn bylo více a jednotlivé verze Ar-2 se od sebe samozřejmě lišily.

Tupolev je asi největší osobnost celého sovětského/ruského letectví. Podle všeho byl velmi dobrý organizátor a dokázal se své pozice prosadit některé zásadní rozhodnutí důležité pro budoucnost sov. letectví - nákup licencí motorů (Wright Cyklone - AŠ, Hispano Suiza), licence DC-3 (Li-2)...

Ono to, že se letadlo po někom jmenuje nemusí znamenat, že bylo jím zkonstruováno...třeba u Jaku-1, Ilu-2 to tak do velké míry bylo...

Mám otázku ohladne počtu SB-2 na Slovensku, v knížke Slovenské letectvo 1939-1944 od Rajninca sa píše že pri pri teroristickom útoku Maďarov na letisko Spišská nová Ves 27. Marca 1939 bol na letisko okrem iného zničení jeden B.71.
Na inom mieste sa píše že jediní SB-2 sa v tom čase opravoval v Nitre.

V knize Slovenská armáda 1939 - 1945 je napsáno, že v roce 1939 k 15.04. bylo v etectvu Slovenskéího štátu pouze a jen jedno jediné letadlo SB-2, tedy B-71.

Podle toho, že není v této knize přiřazen do stavu ani k jedné peruti nebo samostané letce, ani u technické letky myslím si, že šlo pouze o vzorek k testování. K danému datu není uveden tento letoun ani u leteckého parku nebo leteckých dílen v Nitře.

Nic více se mi nepodařilo zjistit ani ve Vojenských dějinách Československa 2 a 3 díl.

Žádná jednotka ČSL dislokovaná na Slovensku B-71 ve výzbroji neměla. B-71 byl ve výbroji lehkých bombardovacích letek u LP 6 (49 ks), zvědných letek u LP 1 a LP 2 (celkem 9ks). Další 2 ks B-71 byly u LP 5, ty měly údajně sloužit jako jakési letouny včasného uvědomování. Zbylé letecké pluky (č. 4 a a slovenský č.3) stroje B-71 nedostaly. Většinou se udává, že ten jeden B-71 zůstal na Slovensku kvůli poškození a že si ho Němci nevyžádali. V tom pak ulétli v roce 1943 slovenští letci do Turecka.

Podla Rajninca išlo o stroj ktorý po poruche opravovali v Nitre.
Ale ten stroj zo SNV je mi záhadou, nieje možné že si SB-2 z Nitry Nemci vyžiadali a aby sme oň neprišli nahlásili sme ho ako poškodení pri bombardovaní?

Možné je všechno. Je otázka co ho poškodilo. Pokud to byla operační závada tak jeho nahlášení, že je poškozen a opravován mohlo být účelovou lží aby stroj zůstal na Slovensku.

Ona je to spíše taková historická exkluzivitka. To jedno ledadlo nemělo žádný význam pro případnou obranu Slovenka pro případné vedení útočné činnosti zrovna tak.

Mě spíše zaujalo, že se u výcvikové letky v Piešťanech nacházela letadla D-1.
Šlo o tyto stroje: http://www.vinar.cz/mitte/d1.htm

Navíc je neuvěřitelné, že k datu 15. 04. 1939 slovenské letectvo mělo ve svých stavech 38 (slovy třicet osm) typů letadel. To je prostě úžasné jak to dokázali držet v chodu.

Tak 38 rôzmich typov lietadie je dedičstvo po doktríne ČSR ktorá na Slovensko posielala staršie verzie (až na prvolíniové útvary s B-534IV). LP3 tak síce vyzeral na papieri silný ale prvú ligu tvorilo 82 B-534 a okolo 100 Š-328 (šmolíkov nám ešte asi 20 vzali Nemci v Žiline a Malackách).
D-1 som myslel že slúžili u četníkov ale spýtam sa dedka som z Piešťan a dedko cez vojnu aktívne lietal s táčkami.

Tak som konečne odfiltoroval nereálne spomienky môjho dedka (88 rokov) a dospel som k záveru že po rozdelení pre D-1 neboli u žandárov piloti a D-1 tak používala letecká škola ku kondičním letom inštruktorov kde ich asi po roku nahradili novo dodané Ba-122.

To by byla zajímavá informace. Ale spíše si myslím, že létali v armádě ve prospěch policie nebo ostrahy hranic.

Rajninec píše: Okrem výzbroje pluku sa na území Slovenska nachádza aj 6 Š-328, 6 B-534 a 4 D-1 patriace četnickým leteckým hliadkam na letiskách Piešťany, Zvolen, Trenčianske Biskupice a Vajnory.

V článku jsem si se zájmem přečetl o snaze čs. letectva zvýšit účinnost obranné výzbroje.
Je známo, že SB-2 byl nad Pyrenejským poloostrovem tvrdým protivníkem i letadlům Bf-109 s motory Jumo 210, také při nasazení v konfliktu mezi Sovětským svazem a Finskem patřil SB-2 k tomu lepšímu co letectvo RA nasadilo.. Avšak, z pohledu bojového nasazení na východní frontě v r. 1941, stroji chyběla ochrana palivových nádrží a pancéřování motorů.Letadla byla přeřazena k plnění nočních úkolů.
O nutnosti převedení SB-2 na noční operace se zmiňuje také A. I. Pokryškin ve svých vzpomínkách.

Pop píše:Avšak, z pohledu bojového nasazení na východní frontě v r. 1941, stroji chyběla ochrana palivových nádrží a pancéřování motorů.Letadla byla přeřazena k plnění nočních úkolů.
O nutnosti převedení SB-2 na noční operace se zmiňuje také A. I. Pokryškin ve svých vzpomínkách.

Byl by to velký problém dodatečně letadla modernizovat a opatřit potřebnou ochranou palivových nádrží a motorů?

Určitě na něco takového nebyl v dané chvíli čas. Ten už RA prohospodařila. Každý modernizační zásah do konstrukce je třeba řádně prověřit a to chce určitou dobu- Navíc, po takové úpravě se sníží dolet a nosnost, pokud nedojde k montáži větších nádrží a výkonnějších motorů.
Z pohledu r. 1941 je zde další důvod k modernizaci nepřistoupit - nový Pe-2, který již prošel zkouškami a právě začínala jeho výroba. Ale ani ten na tom s pasivní ochranou nebyl dobře!
V neposlední řadě je na vině i doktrina VVS, která uvažovala pouze o boji při vlastní vzdušné převaze.