Papírové "ICBM"

Odpovědět
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Papírové "ICBM"

Příspěvek od vodouch »

Papírové „ICBM“ (L&K 1979)

Touha po odplatě
18. dubna 1942 zaútočilo 16 bombardérů B-25 na japonské hlavní město Tokio a průmyslová města Nagoju, Ósaku a Kóbe. Materiální škody, způsobené náletem, nebyly příliš velké. Obyčejné japonské obyvatelstvo se o náletu prakticky nedovědělo-tak dobře se jej japonským úřadům podařilo před obyvatelstvem utajit. Všude, kam se zprávy o náletu dostaly, však vyvolaly stavy od nejistoty po paniku. Zjištění, že domácí půda Japonska není bezpečná před napadením Spojenými Státy, ohromovalo. Ve velení armády vyvolal nálet vášnivou touhu po stejné odplatě americké pevnině.

Objev
V první polovině 20. let minulého století zkoumal japonský meteorolog Wasaburo Ooishi výškové větry nad Japonskem. Přitom zjistil, že jeho výzkumné balóny byly ve výškách kolem 10 km unášeny silným západovýchodním prouděním.
Meteorologický výzkumný balón, známý v anglickém meteorologickém žargonu jako pibal, je jen obal s nosným plynem; má výraznou barvu pro co nejlepší kontrast s oblohou. Balón po vypuštění stoupá známou rychlostí, danou jeho nosným plynem; tato rychlost určí výšku balónu v daný okamžik po vypuštění. Úhlová souřadnice (azimut) polohy balónu se měří teodolitem. Ze známé výšky a úhlové souřadnice balónu lze stanovit horizontální složku pohybu balónu a tím směr větru, unášejícího balón.
Ooishi publikoval výsledky svých výzkumů; přesto, že měl kontakty s Mezinárodní Meteorologickou Organizací (IMO, nyní WMO) a přesto, že cestoval do Německa a Spojených států, jeho práce nebyla mimo Japonsko téměř zaznamenána, protože ji napsal v jazyku esperanto, který byl ve vědeckých kruzích málo užíván.
Pozdějšími měřeními, vykonanými z palub ponorek, bylo zjištěno, že výškové proudění směřuje přes území Severní Ameriky.
Často je dávána určitá zásluha při objevu výškového proudění americkému pilotovi Wileymu Postovi, prvnímu člověku, který v roce 1933 sám obletěl svět. Post vynalezl přetlakový oblek, který mu umožnil létat ve výšce přes 6200 metrů. V roce 1935 se pokusil o čtyři výškové transkontinentální lety a všiml si , že občas jeho traťová rychlost značně převyšovala rychlost jeho letadla. V březnu letěl ve svém slavném Lockheedu Vega „Winnie Mae“ z Burbanku v Kalifornii do Clevelandu v Ohiu; urazil 3274 km za 7 hodin a 19 minut s průměrnou traťovou rychlostí 447 km/h v letadle s maximální rychlostí 274 km/h. Občas jeho rychlost překročila 547 km/h.
O ražení názvu „jet stream“ (Strahlströmung) pro toto výškové proudění se zasloužil německý meteorolog H. Seilkopf v článku v roce 1939.
Mnoho zdrojů připisuje skutečné pochopení vlastností jet streamu pravidelným leteckým přesunům během WW2. Letci si shodně všímali silných větrů do zad o rychlosti 160 km/h (100 mph) při letech například mezi USA a Anglií.

Vznik
Jet stream vzniká, zjednodušeně řečeno, mezi hmotou studeného vzduchu a hmotou teplého vzduchu, která se nachází jižně od vzduchu studeného. Obě vzduchové hmoty jsou výrazně odděleny a jejich teploty se značně liší. Na tlakovém rozhraní je velká tlaková změna, která vyvolá silný vítr; ten neproudí přímo z teplého do studeného prostoru, jak by se dalo očekávat, ale je odkloněn Coriolisovou silou a proudí podél hranice obou vzduchových hmot.
Na severní polokouli se vyskytují dva hlavní jet streamy; slabší subtropický je blíž k rovníku. Polární jet stream se nalézá v nadmořské výšce od sedmi do dvanácti kilometrů, subtropický je o něco výš, mezi deseti a šestnácti kilometry. Jet streamy se nejčastěji nalézají mezi 30° a 60° severní zeměpisné šířky, subtropický je umístěn blízko 30° šířky. Oba se formují blízko poruch v tropopauze, nejčastěji 1 až 2 km pod tropopauzou.
Polární jet stream se posouvá severně během teplé sezóny (jaro a léto) a jižně během chladné sezóny (podzim a zima), proto se mu říká „follow the sun“.
Jet stream je proudění s rychlostmi větru přes 30 m/s (108 km/h); průřez jet streamem má značně protáhlý zploštělý tvar. Charakteristickým znakem je také vertikální střih větru kolem 10 m/s (36 km/h) na 1 km výšky.

Realizace
Nápad, jak využít jet stream k napadení americké pevniny, i jeho realizace se zrodily v Deváté armádní technické výzkumné laboratoři pod velením generálmajora Sueyoshiho Kusaby. Do jet streamu měly být vypuštěny balóny, nesoucí bomby; nad územím USA měly být bomby shozeny, aby zabíjely lidi, ničily budovy a založily lesní požáry. Jet stream mohl dopravit balóny napříč Pacifikem ve třech dnech přes vzdálenosti víc než 8 000 km.
Balónová kampaň byl čtvrtý útok Japonců na americkou pevninu. První útoky bylo několik desítek granátů ráže 140 mm, vypálených z palubních děl japonských ponorek na objekty na pobřeží, a dvě 80 kg zápalné bomby, shozené do lesů z hydroplánu, který vysadila rovněž ponorka.
Kampaň fūsen bakudan, což doslovně znamená „zápalné bomby”, ale překládalo se jako „zápalné balóny“, byla nicméně z útoků nejvážnější.
Přípravy na útok trvaly dost dlouho, protože bylo nutno vyřešit značné technologické problémy. Balón stoupal, když se nosný plyn ohřál slunečním zářením, a klesal, když plyn v noci vychladl. Proto byl navržen ovládací systém řízený výškoměrem, který elektrickým odpálením malé nálože odhodil zátěž, když balón sestoupil pod výšku 9 km, a elektricky ovládaným ventilem vypustil malé množství nosného plynu, když balón vystoupil nad výšku 11.6 km. Ovládací systém řídil balón během tří dnů letu. V té době byl balón pravděpodobně nad Spojenými státy a veškerá zátěž již byla odhozena. Poslední nálož uvolnila bomby a zapálila 19.5 metru dlouhou zápalnou šňůru, zavěšenou podle “rovníku” balónu, která posléze zničila balón.
Balón měl průměr 10 m a byl naplněn vodíkem. Základem balónové gondoly byl kruhový rám z hliníkové slitiny, který nesl ovládací systém s baterií; byly na něm zavěšeny bomby (tři až čtyři tříštivé nebo zápalné o celkové hmotnosti do 35 kg) a 32-36 pytlíků s pískem; každý vážil asi 3 kg a byly odhazovány vždy dva z protilehlých stran rámu z důvodu udržení vyvážení gondoly.
Balón měl nosnost okolo 454 kg u země, okolo 200 kg ve výši 10 000 m.
Nejprve byly balóny vyráběny z běžného pogumovaného hedvábí, ale našel se lepší materiál na obal, který dokonce méně propouštěl nosný plyn. Byl to “washi”, papír, vyráběný z morušového dřeva, který byl nepropustný a na papír velmi odolný. Vyráběl se jen v poměrně malých arších, proto byl slepován do velkých ploch ve třech nebo čtyřech vrstvách; používalo se jedlé lepidlo z konnyaku (“ďáblův jazyk”-bramboru podobné hlízy). Část lepidla byla snědena-příděly potravin byly malé, hladoví pracovníci při lepení obalů tišili hlad lepidlem. Mnoho pracovníků byly mladistvé dívky, jejich prsty byly hbitější než prsty příslušníků jakýchkoli jiných věkových skupin obyvatelstva. Bylo jim nařízeno, aby nosily rukavice, nechávaly si krátké nehty a neužívaly vlásničky. Pracovníci při lepení papíru neměli představu o účelu své práce.
Papírové obaly balónů se slepovaly v mnoha částech Japonska. Pro skládání obalů byly zabrány velké vnitřní prostory, jako haly pro zápasy sumo, kina a divadla.
Jako materiál na balónové obaly je uváděn také voskovaný rýžový papír.

Útok
Počáteční testy balónů se uskutečnily v září roku 1944 a jejich výsledky byly uspokojivé. Dříve, než byly dokončeny přípravy, začaly své nájezdy na japonské ostrovy bombardéry B-29; to neustále živilo touhu po pomstě, vyvolanou Doolittleovým nájezdem.
První balón byl vypuštěn počátkem prosince roku 1944. Japonci vybrali pro zahájení kampaně období, kdy je jet stream nejsilnější. To omezilo možnost vyvolat zápalnými bombami lesní požáry, protože v té době byly lesy v severní Americe většinou příliš vlhké na to, aby snadno vzplanuly, nebo pokryté sněhem.
Balóny dosahovaly Oregonu, Kansasu, Iowy, Britské Kolumbie, Manitoby, Alberty, Severovýchodních Teritorií, Washingtonu, Idaha, Jižní Dakoty, Nevady, Colorada, Texasu, Severního Mexika, Michiganu a dokonce předměstí Detroitu.
Počátkem roku 1945 si Američané začali uvědomovat, že se dělo cosi podivného. Obyvatelé pozorovali letící balóny a slyšeli exploze, nacházeli celé balóny i jejich zbytky, krátery po explozích a střepiny bomb. Kousky papíru washi byly nalezeny na ulicích Los Angeles.
Jakmile se o podivných balónech dověděl generální štáb americké armády, bylo sdělovacím prostředkům okamžitě zakázáno o balónech informovat. Zákaz měl jednak zabránit panice mezi obyvatelstvem, jednak zamezit útočníkovi získání informací o účinku útoku. Výzkumný ústav amerického námořnictva dostal za úkol ověřit původ a možnosti balónového bombardování. Zpočátku měl k dispozici nalezené fragmenty, později se podařilo získat několik kompletních balónů; jednomu stíhači se nad Kalifornií podařilo odehnat jeden z balónů průlety poblíž něj nad opuštěnou oblast, kde balón nedotčený přistál. Američané se báli jednak možného velkého množství lesních požárů, jednak možnosti, že by balóny mohly nést bojové plyny i biologické zbraně (mor, sněť slezinná); Japonci dělali pokusy s biologickými zbraněmi ve velkém a bez zábran na válečných zajatcích, hrozilo nebezpečí, že stejně bez zábran tyto zbraně použijí. Byla připravena opatření pro ochranu před balóny i před následky účinku jejich bomb. Proti přilétajícím balónům byli nasazeni stíhači, pro mobilní nasazení v prostorech lesních požárů bylo připraveno několik jednotek výsadkářů s protipožárním výcvikem (nebo hasičů s výsadkářským výcvikem). Stíhači měli malý úspěch; balóny letěly velmi vysoko a neobyčejně rychle a stíhači jich zničili méně než 20. Do obrany proti balónům se zapojilo dokonce i civilní obyvatelstvo-je známa historka, kdy v Montaně sestřelil jeden balón revolverem místní šerif.
10. března 1945 jeden z posledních papírových balónů sestoupil v blízkosti objektů projektu Manhattan v Hanford Site. Balón způsobil zkrat napájecí sítě zásobující elektřinou chladicí čerpadla jaderného reaktoru, ale záložní bezpečnostní zdroje obnovily napájení téměř okamžitě.
Během kampaně fūsen bakudan bylo vypuštěno 6-9000 balónů. Předpokládá se, že do Ameriky jich doletělo asi 1000 (mělo být zaznamenáno 285 dopadů); způsobené škody byly velmi malé-několik požárů, strhaných telefonních a elektrických vedení a rozbitých oken a 6 mrtvých (pět dětí, které si hrály s balonem, a žena).
Japonská propaganda rozhlašovala, že přišly zprávy o velkých požárech a o americké veřejnosti zachvácené panikou; ztráty na obyvatelstvu udávala vyšší než 10 000 mrtvých.
Ve skutečnosti díky americkému informačnímu embargu nemělo japonské vedení zprávy o reálných výsledcích balónového bombardování (vyskytly se dokonce předpoklady, že balóny do Ameriky vůbec nedoletí). Proto bylo generálu Kusabovi nařízeno zastavit operace v dubnu 1945. Náklady byly velké a mezitím B-29 zničily dvě ze tří zařízení na výrobu vodíku, potřebných pro projekt. Poslední balón byl vypuštěn v dubnu 1945.
Ironií osudu dva balóny přistály zpátky v Japonsku, ale nezpůsobily poškození.

Literatura:
L & K 1979
en.wikipedia.org
www.acepilots.com
www.crystalinks.com
www.pilotballoon.com
Obrázek
Uživatelský avatar
thor03
rotný
rotný
Příspěvky: 95
Registrován: 2/9/2006, 12:35
Bydliště: Karviná

Příspěvek od thor03 »

Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Japonci zahajují svou "balonovou ofenzivu" v listopadu 1944, zrovna v době, kdy se nad Tokiem objevují americké superpevnosti B-29. Ve čtvrtek 23.listopadu 1944 objevují děti v americkém státě Montana jenen hořící, napul zničený balon. Podle nalezených kousků s japonskými texty, je původce tohoto "zboží" zjištěn. Následně jsou kousky balonu zkoumány v americkém námořním výzkumném ústavu ve Washingtonu. Podle výsledku se jedná o vrstvený japonský papír slepený klihem. Balony o průměru 10 metrů jsou schopny překonat vzdálenost mezi Japonskem a USA přes Pacifik ve výšce 9-11 km, jelikož zde převládají větrné produdy o rychlosti 150 až 350 km/h, které navíc vanou směrem na Severní Ameriku.

Každý z balonů vypuštěných proti USA nese asi 30 sáčků, každý o hmotnosti cca 3 kg, které jsou automoticky shazované a to jakmile balon klesne pod letovou hladinu 9 km. Další spoušť otevírá ventil a upouští plyn a to když balon vystoupá nad 11 km. Každý balon je pak vybaven třemi nebo čtyřmi bombami. Většinou jednou zápanou a dále dvěma až třemi 15 kg tříštivými. Po odhozu posledního zatěžovacího sáčku s pískem jsou uvolněny i bomby. Podle výpočtů se balon tou dobou již nalézal kdesi nad územím USA. další zařízení mělo balon po splnění úkolu zničit (zapálit). Nicméně tento sebezapalující mechanismu prakticky u každého desátého balonu selhává a proto jich je nalezená celá řada nepoškozených.

Zhodnocení amerických expertů je pak následující. Tříštivé pumy, vzhledem k ploše cíle mají nulový efekt. Určitou hrozbu tak pouze představují zápalné pumy, které mohou zažehnout v letních měsícíh požáry lesů a savan. Nicméně rozhlas i tisk v USA a Kanadě o "úspěších" balonových útoků mlčí a tak ani Japonci nemají nejmenší představu o úspěších či fiascích své "tajné" zbraně.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1871
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Papírové "ICBM"

Příspěvek od El Diablo »

Japonské ohnivé balóny: kuriózní bombardování Ameriky armáda tajila
13. května 2015
První mezikontinentální řízené střely. Pozoruhodná ukázka vynalézavosti japonských konstruktérů. Bravurní detektivní práce Američanů. Jediné oběti druhé světové války na území kontinentálních USA. To všechno jsou Fu-Go, japonské papírové balóny, kterými císařství chtělo zabíjet a vyděsit Američany.
Zdroj: http://technet.idnes.cz/japonske-papiro ... chnika_pka
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 934
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Papírové "ICBM"

Příspěvek od vodouch »

Bomba na balónu
Patrick Zoll, Ogawa 19. 7. 2015, 10:00 hodin

(Další z řady článků o japonské balónové bombardovací ofenzívě proti Spojeným Státům. Ogawa je městečko, pověstné výrobou papíru washi)

Úryvek:
Že byla jako lepidlo (papíru na obal balónu) použita Konyaku, jedlá hlízovitá rostlina, ačkoli jídlo bylo vzácné, podtrhuje, jak zoufalí byli japonští vojenští stratégové v té době. Aby hladové děti nejedly lepidlo, bylo zbarvené zeleně. A dětem bylo namluveno, že zelená hmota je jedovatá.
Obrázek
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Papírové "ICBM"

Příspěvek od Alfik »

vodouch píše: Že byla jako lepidlo (papíru na obal balónu) použita Konyaku, jedlá hlízovitá rostlina, ačkoli jídlo bylo vzácné, podtrhuje, jak zoufalí byli japonští vojenští stratégové v té době
U nás se tomu neříká "zoufalí", u nás se tomu říká "stupidní". Njn...
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“