PALBA.CZ

Na základě bojových zkušeností z Číny zjistila Japonská císařská armáda, že potřebuje lehký automobil s velkou průchodností pro průzkumné a spojovací úkoly. Výběrové řízení vyhrála společnost Nihon Nainenki Kurogane (od roku 1965 je součástí společnosti Nissan), která navrhla malý automobil s náhonem 4x4.
Společnost Nihon Naineki Kurogane se do této doby zaobírala pouze výrobou a vývojem motorek, maximálně pak tříkolkami. Přes nulové zkušenosti s vývojem automobilů, anebo právě proto, navrhla společnost poměrně moderně řešený automobil. Pan Tetsushi Makita navrhl třímístný kabriolet poháněný vzduchem chlazeným dvouválcovým motorem (původně z motorky), který svůj výkon přenášel přes čtyřstupňovou převodovku na zadní nápravu. V případě potřeby pak šlo přiřadit i přední nápravu. Přední náprava byla lichoběžníková s dvojicí trojúhelníkových ramen odpružená vinutými pružinami. Zadní náprava pak byla tuhá odpružená půleliptickými listovými pery. Na rámu podvozku byla umístěna třímístná shora otevřená karoserie s dvojicí dveří, které se "moderně" otvíraly dopředu. V případě nepříznivého počasí pak mohla osádka natáhnout plátěnou střechu. Čelní sklo bylo půlené. Zvláštností byly velké blatníky, které ukrývaly velké pneumatiky o rozměru 6x18". Jak již bylo výše uvedeno automobil poháněl vzduchem chlazený dvouválec s rozvodem OHV, obsahem 1399cm3 a o výkonu 33koní při 3300 otáčkách za minutu. Motor měl vrtání 95mm a zdvih 98mm. Během operačního nasazení v Mandžusku si získal pověst spolehlivého a na opravy nenáročného motoru, který nelze "uvařit".
Kombinace podvozku, nízké hmotnosti, motoru a velkých pneumatik propůjčovala vozu dosud nevídanou (v Japonském císařském vojsku) průchodnost terénem, díky níž si vůz získal velkou oblibu u jednotek, kde byl vůz přidělen. Během nasazení se ovšem ukázalo, že krom spojovacích a průzkumných úkolů se k ničemu jinému nehodil a nemohl se stát univerzálním dříčem jako se stali jeho "následovníci" KdF82 Kübelwagen, GAZ 64 a hlavně Jeep Willys. To vše znamenalo, že se od roku 1936 do roku 1944, kdy byla ukončena výroba, vyrobilo pouhých 4800 vozů.
Po ukončení války se mezi vojáky amerických okupačních jednotek stal „Black Metal“, jak byl tento vůz Amíky přezdíván, vyhledávaným suvenýrem.






Rozměry a hmotnosti
Délka x šířka x výška (mm: 3550x1250x1500
Rozvor (mm): 2000
Rozchod přední/zadní (mm): 1250/1250
Světlá výška (mm): 230
Hmotnost (kg): 1060
Velikost pneumatik: 6.00 x 18"

Motor:
Počet válců: 2
Objem (cm3): 1399
Vrtání x zdvih (mm): 95x98
Výkon (k/ot.min-1): 33/3300
Rozvod: OHV
Počet převodových stupňů (vpřed/vzad): 4/1

Výkony:
Max.rychlost (km/h): 75
Dojezd (km): 450
Brodivost (mm): 500


Detailní fotky automobilu najdete na těchto stránkách, jsou velice vhodné pro modeláře
http://www.primeportal.net/trucks/yuri_ ... php?Page=1
Zdroj:
http://www.avtomir.com/
http://kimmzmaazlk.4bb.ru/
http://www.jsae.or.jp/
internet

Velmi pěkně napsáno, velice zajímavé. Díky za článek.

Takový fešný chrobáček. Jako suvenýr by šel a navíc kdybys jsi sním dneska tady někam dojel na sraz nějakým militaristů tak jich půlka padne na znak závistí.

Zajímavé počtení, bravo.

Co si mám představit pod pojmem univerzální dříč? Co mu k tomu chybělo? Byl moc lehký na převoz kulometu nebo jeho podvozek nezvládl těžší terén nebo byl moc slabý motor?

hydrostar píše:Co si mám představit pod pojmem univerzální dříč? Co mu k tomu chybělo? Byl moc lehký na převoz kulometu nebo jeho podvozek nezvládl těžší terén nebo byl moc slabý motor?

Co jsem našel tak kombinace lehké konstrukce a slabého motoru neumožňovala jeho větší využití než v roli průzkumného automobilu nebo automobilu spojovacího. Když jej porovnáš s Jeepem Willysem tak byl Kurogane o cca 400kg lehčí a motorově mu na něj scházelo podstatných cca 30koní. Pro tahání děl byl tedy nevhodný. O montáži kulometů na podvozek jsem nikde nic nenašel. Ale klidně se přiznám, že informace o tomto typu se sháněly těžko.

V článku je jedna chybička, autu američané říkali "black metal" což není "černá medaile" (to by bylo medal) ale v doslovném překladu "černý kov", ovšem překládat doslovně z angličtiny moc nejde, takže může jít o nějaký méně běžný idiom, vyjadřující něco (nevím co) nebo o frázi vyjadřující pohrdání, slovíčko black je občas používáno jako vyjádření něčeho nepříjemného (black mood - špatná nálada). Takže určitě nikoli medaile, možná pohrdavé označení (ale to je dohad).
Dveře se otevírali "moderně" asi proto, aby se ten chlap vzadu snáz dostal dovnitř. Pokud jsem pročítal různé zdroje, tak armáda o Kurogane moc nestála a dávala přednost větším vozům dělaným pro civilní použití.

Máš pravdu, mám tam chybu v překladu. Za upozornění díky.
Nicméně dle všeho to není žádné "hanlivé" označení, ale překlad z japonštiny do angličtiny. Pokud si dáš do překladače originální název 九十五式黒金 , tak ti to vyhodí mimo jiné i překlad "Black gold". Ale to by nám musel objasnit nějaký překladatel

Tak přiznám že tak hluboko jsem nešel :-) jen mi prostě černá medaile zněla divně, tak jsem si našel originál a tím odhalil tu chybu. Jak to měli japonci jsem nezkoumal, ale docela mne překvapuje že by se američani zabývali tím jak to nazvali japonci, ale třeba ano. I když mně by spíš přišlo že američani to brali jako dost křáp a tedy to pojmenovali hanlivě :-)

No to nevím, nevím.. honba za tímhle vozítkem došla tak daleko, že se tím muselo zaobírat i americké velení, neboť Amíci byli ochotni za něj dát Japoncům prakticky cokoliv včetně Jeepa

skelet píše:Máš pravdu, mám tam chybu v překladu. Za upozornění díky.
Nicméně dle všeho to není žádné "hanlivé" označení, ale překlad z japonštiny do angličtiny. Pokud si dáš do překladače originální název 九十五式黒金 , tak ti to vyhodí mimo jiné i překlad "Black gold". Ale to by nám musel objasnit nějaký překladatel

Vypadá to jako to autíčko co s ním jezdil Kačer Donald. Možné vysvětlení by mohlo být zde:
4. black metal 88 up, 29 down

Jednou z nejvzácnějších forem kovu, nalezeno v horách Norska. Objeven a první kované z kováře Burzum.
To zbroj je vyrobena z černého kovu. Pouze většina zlo může nosit.

Ovšem nevím co si pod tím mám představit, možná jde o nějako severskou legendu.

http://translate.googleusercontent.com/ ... YkwcTWJt_g

No nevím, nejsem Jersey, abych za vším viděl Vikingy

Jinak je tam o Black Metalu jakožto formě Heavy Metalu, což bych do souvislosti už vůbec nedával...

Je to hodně mimo původní téma, ale muziku bych za tím fakt nehledal. Ten vztah k severským legendám asi taky nebude to pravé, i když hodně teoreticky by to nějaký amík s norskou babičkou mohl znát, ale že by se to rozšířilo moc nevěřím. To že amíci sháněli suvenýry je docela příslovečné, takže snaha si pořídit něco takového co nikdo nemá )výroba za asi deset let 4800 je asi 500 ročně což rozhodně není mnoho, část jich skončila někde po číně a podobně, takže to byla zajímavá rarita, i když by mne zajímalo jak to dostali domu :-) ono provést samurajský meč (většina byly levné armádní krámy) je rozdíl než provést auto :-) ale to že něco chci, neznamená že tomu všichni neříkají třeba "pixla", "plecháč" nebo jinak pejorativně. Ale tohle je na o dost hlubší znalost lazyků než mám třeba já. Navíc ta vazba na japonštinu, to vypadá na celou studii :-) co znamená v japonštině to černé zlato (pokud to google překládá správně a nemá to další význam třeba "trus černé čejky" :-) ) což může mít nějaký hodně specifický význam v souvislosti buhví s čím (ropa to asi nebude - černé zlato je asi spíš náš obrat i když u Googlu člověk nikdy neví). No a pokud je to přejato z japonštiny může to mít v angličtině zcela specifický význam navíc třeba i dobově a místně ohraničený (armádní angličtina a specificky americká je docela šílenost) Myslím že to je tak pro nějaký lingvistický ústav :-) ten by se s tím mohl tak rok bavit :-)

Tak ten "Black metal" má vysvětlení velmi prosté a kupodivu na netu se neobjevující (chyba s medajlí - medal - se naopak objevuje celkem často). Slovo Kurogane v japonštině znamená ocel, je to ale jak je v japonštině časté složenina ze slov Kuro a Gane. No a první znamená černý a druhé kov :-) Takže americké black metal je prostě jen otrocký překlad japonského slova. Vysvětlení je v knize "Encyklopedie vojenských historických vozidel" od Barta Vanderveena. Počet tam uváděný je 4775, ukončení výroby v roce 1944 (zřejmě byla nálety zničena fabrika). Oproti zde uváděné převodovce je v knize uváděno že převodovka měla 3 stupně vpřed a jeden vzad. náhon přední nápravy bylo možno odpojit, vůz měl brzdy jen na zadní nápravě, mechanické. Karoserie existovaly i jako malý valník a údajně i dvoumístná osobní. Experimentálně byl postaven i se čtyřválcem a čtyřdvéřovou karoserií
Motor bych za až tak slabý nepovažoval KdF 82 měl myslím slabší. Spíš asi byla nevhodně konstruovaná karoserie a podvozek. To že se nestal univerzálním dříčem je spíš proto, že jich bylo málo, takže je nebylo možno používat pro jiné než štábní a průzkumné úkoly.
Ta obliba u američanů byla asi způsobena tím, že prostě měli možnost získat zadarmo auto pro volné chvíle. Ono v Japonsku moc aut obecně nebylo a po válce už to s Jeepy nebylo tak snadné jako za války, takže pokud jste chtěli za gejšami někam dál než do putyky naproti základně, tak buď rikša nebo nějaké auto :-). A s těmi "nákupy" je to nesmysl, podle zákona veškerá armádní výzbroj a výstroj se stává majetkem vítězného státu, takže japonec nemohl mít vojenský automobil jako soukromý a prodat ho. Samozřejmě že se mohlo naopak stát, že kořist nebyla zcela přesně evidována a auto mohlo skončit v rukou vojáka USA. Pokud docházelo k prodejům bylo to spíš mezi GI (odjíždím domů tak prodám to co nedostanu na loď).

S těmi nákupy se nehodlám nikterak přít, ale vycházel jsem především z japonských zdrojů. Kdo ví kde je dneska pravda..

No oni pamětníci obvykle vynikají tím že si moc nepamatujou :-) Ale to o vojenském materiálu je prostě fakt a japonec se ke Kurogane mohl dostat pouze přes US armádu, pokud je třeba jako přebytek prodávala, po válce byla v Japonsku docela přísná vojenská správa a že by si někdo "ulil" auto a pak se ho pokusil prodat, by bylo nejspíš na pověšení, nebo dlouhé vězení. Součástí podmínek kapitulace bylo i to, že materiál (tedy i vozidla) musí být předáván nepoškozený, za poškození hrozily tresty a byla snaha to poškození přesunout do doby před vstupem v platnost. Proto šance na nákup od japonců byla mizivá. Výroba skončila v roce 1944 takže ani novovýroba nepřicházela v úvahu. Ono jich ani v Japonsku nebyla zase tak moc, většina skončila v Číně a Mandžusku, takže v Japonsku šlo o několik set (známé jsou fotky s rusy) na ostrovech jich asi bylo minimum, takže zbytek byl někde v Barmě a Indočíně, kde byli spíše Britové. Pravděpodobně se jedná o fámu.
Mimochodem, auto nemělo uzávěrku diferenciálů a není ani zmíněno že by diferenciály byly samosvorné (jako u KdF) takže ty vlastnosti v terénu asi nebyly až tak zázračné, váhově to bylo na svou "velikost" docela těžké (1200 kilo s posádkou) takže ani váhově to nebyl zázrak, pravděpodobně to bylo dobré ve srovnání s ostatními japonskými vozy, ale třeba srovnání s KdF 82 byla nosnost výrazně menší a to měl ten německý slabší motor (24 ks). Pokud vím je vše založeno jen na různých japonských zdrojích a nikdy nebyly dělány nějaké testy (třeba spojenci) které by dali relevantní údaje, takže bohužel budeme muset brát ty japonské zdroje, byť je to vyprávění poněkud nejisté (asi jako když si vyprávíme o našich prvorepublikových zbraních, taky si malujeme jejich úžasné vlastnosti, realita z testů u cizích armád je občas dost jiná).

Další věc, co se týká "univerzálního dříče" v Jap. armádě za ww2 je skutečnost, kolik paliva měli k dispozici.
Za nedostatku paliva, neměl šanci se stát "univerzálním dříčem" jakýkoliv automobil, to spíš kolo a kuli co kmital za misku nudlí.

Pokud vím tak nedostatkem paliva netrpěli, první útoky směřovali právě na zdroje ropy v Holandské východní Indii, něco jiného je že na ostrovech kdesi v pacifiku ho nešlo dodávat, ale v pevninské Číně a na domácích ostrovech s palivem problémy zřejmě nebyly až do konce. Ona letadla létala taky až do samého konce a nedostatek se objevil až v době kdy už Kurogane skončilo s výrobou a to bombardováním rafinerií a přerušením dodávek ropy US ponorkami. Palivo pro auta bylo, ono je problém, že si všichni situaci idealizujeme podle popisů námořnictva (boje v Pacifiku) ale realita na domácích ostrovech a pevnině byla režii armády a ta fungovala jinak a celkem úspěšně. Ostatně i to námořnictvo si pro ježdění třeba na Guadalcanal palivo našlo, takže ho asi nedostatek nebyl.
To že Kurogane se nestal univerzálním dříčem bylo asi opravdu dáno minimálním počtem a konstrukcí. Ono to auto by zcela zapadlo, ale je to první japonský automobil který konstruovali sami bez toho aby něco kopírovali (ostatní auta byla kopiemi většinou amerických vozů a byla obecně oblíbenější).