PALBA.CZ

Japonsko ve vývoji samohybných děl dosti zaspalo. Ačkoliv se jejich projekty objevovali již dříve, tak teprve v průběhu války začaly být oceňovány jejich výhody, např snažší výrobu nebo možnost montáže těžších zbraní než do věží tanků. V bojích s Angloameričany se ukázalo, že výzbroj japonských tanků není dostatečně účinná ani pro boj s pancéřovými cíly, ani pro palebnou podporu. Vývoj nových tanků se silnější výzbrojí byl dosti náročný a proto se začali stavět také SHD, jež šlo vyvinout na bázi existujících tankových podvozků dosti rychle.Na bázi středního tanku typ 97 Chi-Ha (viz.) vznikly stroje Ho-Ro, Ho-Ni I a Ho-Ni II, na bázi tanku typ 1 Chi-He (viz.) pak Ho-Ni III.

Ho-Ro
Jednalo se o samohybnou houfnici, svým řešením podobnou německým SHD Grille. Výzbroj tvořila polní houfnice typ 38 ráže 150 mm, umístěná v zezadu a seshora otevřené nástavbě. Osádku tvořilo pět mužů, velitel, střelec, řidič a dva nabíječi. Od roku 1942 bylo vyrobeno pouze 13 (25?) kusů.

Ho-Ni I
Jednalo se o stíhač tanků, řešení bylo podobné německým Marderům. Výzbroj, kanon typ 90 ráže 75 mm, byla umístěna v zezadu a shora otevřené nástavbě, jejíž čelní pancíř byl silný 51 mm. Kanon byl poměrně účinný, na vzdálenost 900 m prorážel až 75 mm silný pancíř. Posádku tvořil velitel, střelec, řidič a nabíječ. Od roku 1942 bylo vyrobeno cca 100 vozidel.

Ho-Ni II
Vozidlo vycházelo z Ho-Ni I, odlišovalo se výzbrojí, tu tvořila houfnice typ 91 ráže 105 mm. Stroj byl určen pro palebnou podporu, omezeně byl schopen působit i jako stíhač tanků. Od roku 1942 bylo vyrobeno 38 strojů.

Ho-Ni III
Jednalo se o dosti odlišné vozidlo. Výzbroj tvořil kanon typ 3 ráže 75 mm, který byl umístěn v plně uzavřené nástavbě. Stroj lze přirovnat k německému StuG 40. Od roku 1944 bylo vyrobeno 41 (42?) vozidel, ta však do bojů již nezasáhla.

TECHNICKÉ ÚDAJE (Ho-Ro/ Ho-Ni I/ Ho-Ni III)

ROZMĚRY
Délka: 5200 mm/ 5900 mm/ 5520 mm
Šířka: 2330 mm/ 2290 mm/ 2290 mm
Výška: 2360 mm/ 2390 mm/ 2390
mm
HMOTNOST
Bojová: 16300 kg/ 15400 kg/ 17000 kg

VÝKONY (stejné pro všechny)
Max. rychlost: 38 km/h
Max. dojezd: 200 km


Ho-Ro


Ho-Ni 1


Ho-Ni 2

Ho-Ni III




Ho-Ni III nástavba.

Super obrázky Yamato, kde je bereš? Máš snad příbuzné v zemi vycházejícího slunce?

taky něco přidám


Ho-Ro_malba. a Ho-Ro_foto.


Ho-Ni_akce.

Tady by mě zajímalo, jestli ta podoba s německými stroji je čistě náhodná, a nebo vznikla ve spolupráci s německými konstruktéry? Třeba jako když něm. ponorky do Japonska vezli letouny Me 163 a Me 262, aby je Japonci mohli okopírovat (tady si říkám, že ta tradice kopírování technologií ve směru západ-východ, začala zřejmě již v této době:-) jen ji místo Japonců dnes převzala Čína:-)

Podobně na tem byli i Rumuni. Já bych to spíš bral jako jediné možné rychlé využití stávajících podvozků za nízkou cenu. No a ať se kdo snažil jak chtěl, tak aby nebylo extra vysoké vozidlo, tak vzniklo toto.

Samohybná děla (nebo spíše stíhače tanků?) typů Ho-ni se bitvy dostala prakticky jen na Filipínách, kde byla nasazená proti postupující Americké armádě a to v rámci 2.tankové divize japonské armády. Způsob vedení japonského boje spočíval především v nečekaných výpadech ze zálohy proti postupujícímu nepříteli a i když se jednalo na japonské poměry o účinný obrněný prostředek, tak se stávali obětí především útoků pěšáků vyzbrojených bazookami. K tankovým soubojům docházelo naprosto výjimečně. A pokud k nim došlo, tak více méně "nouzové" stíhače tanků Ho-ni byli prakticky jediným japonským prostředkem, který mohl americké Shermany ohrozit. Američané se několika strojů zmocnili a po válce je testovali a následně umístili v muzeích. Jeden Ho-ni I je tak dochován v tankovém muzeu v Aberdeenu.

Tu by ma zaujimalo či za celú dobu Japonci neukoristili bazooky alebo nedostali Panzerfaust či sa ich nepokusili skopirovat.

Nevím jestli Japonci něčím takovým alespoň v omezené míře nedisponovali, ale zřejmě asi ne. Když si vezmeme, že v Německu se na konci války rozdávali pancéřové pěsti prakticky každému, kdo je unesl, ale v Japonsku se celý národ chystal vyzbrojit mimo jiné bambusovými tyčemi, tak prostě je neměli, nebo je nedokázali vyrábět v masovém měřítku.

Protitankové zbraně v omezeném počtu existovaly, ale nikdy nebyly nasazeny, viz např. zde.