Stránka 1 z 1

PzKpfw 35(t) vs. Vickers 6-ton typ B (1939)

PříspěvekNapsal: 1/2/2014, 18:31
od kacermiroslav
Německo vs. Polsko (září 1939)

PzKpfw 35(t) vs. Vickers 6-ton typ B

Po delší době se vracím k sérii článků, jejichž ideovým tvůrcem je kolega Hydrostar, která tato srovnání obrněné techniky před léty začal. Jelikož jsem měl některé z nich již řadu let rozpracovaných, tak jsem se rozhodl trošku si udělat pořádek „na stole“ a ty téměř hotové dokončit a hodit na Palbu. Snad to pro vás nebude moc nudné čtení, i když v řadě případů je takové srovnání téměř zbytečné, protože i laik pozná nadřazenou pozici jednoho ze srovnávaných tanků. Nicméně časem bych zde chtěl vytvořit ucelenou řadu a proto jsem se pustil i do takových srovnání, kde je výsledek předem jasný a kde i ta vlastní pravděpodobnost střetu techniky, je poměrně nízká. Což je zrovna tento případ.

Obrázek
PzKpfw 35(t) – Německo (244 ks)

Obrázek
Vickers 6-ton typ B – Polsko (22 ks)

V dalším srovnávacím díle tankové výzbroje jsem si tak vzal za úkol srovnat konstrukce, které na sebe narazili během zářijových bojů mezi Německem a Polskem v roce 1939 (i když nevím, jestli se skutečně tyto dva tanky proti sobě někde setkaly). Ze strany Německa se tohoto srovnání zúčastní původně československá konstrukce lehkého tanku LT vz. 35, což byl nejpočetnější tank naší prvorepublikové armády proti Polské modifikaci úspěšného britského exportního tanku Vickers 6-ton, z které dále vzešly stroje 7TP (v SSSR pak především lehký tank T-26). Toto srovnání by se samozřejmě mohlo použít i na případný konflikt v září 1938, kde Polsko vůči Československu vystupovalo rovněž poměrně agresivně a bylo odhodláno využít krize s Německem vůči svůj prospěch a získat rozsáhlá uhelná území kolem Ostravy a Těšínska. Teoreticky by tak na sebe tyto dvě konstrukce skutečně mohli narazit, kdyby se čs. vláda rozhodla bránit se vůči vnějším agresorům. Ovšem otázkou je, jak velké tankové síly by v tomto prostoru soustředila jedná či druhá strana. Československé tanky byly především dislokovány proti německému nepříteli a tak je možné, že by se v případě záříjového konfliktu s Polskem ke slovu vůbec nedostali.



Jako již tradičně, tak i v tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný.


Pancéřování
Obecně můžeme říct, že kvalita polského a československého pancíře z předválečného období byla přibližně srovnatelná, protože bližší informace k tomu prostě nemám. Nehledě na to, že nemám k dispozici údaje o pancíři užitém na tancích Vickers. Pro toto srovnání jej zkusíme postavit na stejnou úroveň s československým, což nám zjednoduší celé srovnání. Odolnosti proti střelám se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli (cementovaná ocel byla kvalitnější). Přibližně tedy platilo, že 1 mm pancéřované oceli z Polska mohl být stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z původního Československa.

Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Polské tanky Vickers 6-Ton Typ B chránil čelo i boky korby, předek i boky věže pouhých 13mm pancíř. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohla v žádném případě odolat zásahu střely z protitankového děla.

Oproti tomu PzKpfw 35(t) měl na předních stěnách pancéřování tlusté 25 mm, které odolávalo zásahu standardního protitankového děla ráže 37 mm ze vzdálenosti 1.000m. Boční a skloněné desky dosahovaly jen 16 mm a vydržely ostřelování průbojným střelivem z pušek a kulometů ráže 7,92 mm na všechny vzdálenosti a do určité míry mohlo chránit i proti malorážním dělům na větší vzdálenost.

U obou strojů kromě boků věží nebyly pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Spojování jednotlivých desek u obou strojů pak bylo pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Polská konstrukce z roku 1934 sice měla část čelních partií poměrně ostře skloněnou, ale to se týkalo především prostoru kolem řidiče. Na druhé straně byla naopak hranatá konstrukce, která přímo vybízela k zásahům. Rovněž věž neměla nějak účelněji skloněné pancéřování a byla tak na přímo vystavená nepřátelské palbě. Původně čs. konstrukce na tom byla obdobně, ale ve střední partii bych přeci jenom řekl, že byla logičtěji provedená. Lepší pasivní ochranu tak jednoznačně poskytoval mladší stroj československé konstrukce, který nejen že měl silnější pancéřování, ale i trochu účelněji provedené.


Výzbroj
Hlavní výzbroj PzKpfw 35(t) představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 2000 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m.

Jeho polský protivník nesl protitanková kanón Vickers QF s délkou hlavně L/18 a ráží 47 mm. Kanón se vyznačoval velkou účinností, zejména při použití trhavých granátů proti nepancéřovaným cílům. Kanón vystřeloval 1,5 kg protitankové AP střely rychlostí 488m/s. Na vzdálenost 500 m prostřelil pancéřovou desku tlustou 25 mm skloněnou pod úhlem 60°. Teoretická kadence palby byla 10 ran/min. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži a oba byly zaměřovány pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač). Zde se ukázala velká slabina polského stroje, který měl sice těžší kalibr hlavní zbraně, ale krátká hlaveň a malá úsťová rychlost nedávala patřičné průrazné hodnoty, které by jinak laik od děla ráže 47mm očekával. Spíše než jako protitanková zbraň by se tak dělo Vickers QF dalo uplatnit proti slabě pancéřovaným cílům a proti živé síle díky většímu ničivému účinku v cíli a střepinovému efektu.

Vše 60°…….. 100m…500m…1500m…2000m
---------------------------------------------------------------
PzKpfw 35(t)..37……..31…..…26………22
Vickers B………….......25

Proti pěchotě měl PzKpfw 35(t) první kulomet vz. 35 ráže 7,92mm (během roku 1938 nahrazovaný modernějším vz. 37) spřažený s kanónem uložený ve věži a druhý uložený uprostřed přední desky korby. Vickers 6-Ton Typ B měl jeden spřažený kulomet TMG wz.30 ráže 7,92mm ve věži stejné ráže jako jeho konkurent. Trupový kulomet nebyl k dispozici. U PzKpfw 35(t), se dal věžový kulomet odpojit a zaměřovat samostatně. U jeho protějšku tuto informaci nemám, ale dá se předpokládat, že i on se dal odpojit.

Celková dotace střeliva pro PzKpfw 35(t). 35 byla 78 nábojů do děla a 2700 střel pro kulomety. U polského protějšku to bylo 50 nábojů pro dělo a 5940 pro kulomet.

Co se výzbroje týče, tak jednoznačným vítězem je PzKpfw 35(t). Polský kanón, i když větší ráže, byl schopen konkurenta prostřelit na 500m pancíř, zatímco kanón u tanku PzKpfw 35(t) dokázal svého soka v čelním souboji zničit na vzdálenost přesahující 2.000 metrů. To německému stroji poskytovalo dostatek času, aby v případě neúspěchu první rány znovu zamířit a svého soupeře druhou, či další ranou zničil. Polský tank tak měl šanci zničit PzKpfw 35(t) pouze na krátkou vzdálenost, nebo když se mu podařilo k nepříteli přiblížit se z boku, kde byl slaběji chráněn.


Jízdní vlastnosti
Stroj Vickers Typ B poháněl benzinový motor o výkonu 80-98 hp (60-70 kW), který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 7,3 t (to je max. 9,6 kW/t – max. 13,4 hp/t). Maximální rychlost polského stroje činila 35 km/h na silnici a dojezd dosahoval 160 km.

PzKpfw 35(t) o hmotnosti 10,5 t poháněl pro změnu benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 88,7 kW (to je 8,44 kW/t). Výkonový potenciál byl tedy u obou strojů téměř srovnatelný, ale přeci jenom trošku více v prospěch československé konstrukce, což se muselo v terénu projevit. Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil jen 190 km na silnici a 120 km v terénu. Po převzetí německou armádou byly na zádi instalovány závěsy pro pět kanystrů pohonných hmot. Tím se zvýšil akční rádius stroje v bojových podmínkách a pár desítek kilometrů.

Podvozek polského tanku sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obroučkami, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Zvláštní bylo zavěšení pojezdových kol. Vždy dvě dvojice byly spojeny a vypruženy listovými pery, které se uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. Nejvíce namáhaný první a poslední pár kol tak byl držen zmíněným kyvným ramenem a listovými pery, méně namáhaný druhý a třetí pár držen pouze listovými pery.

PzKpfw 35(t) měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u PzKpfw 35(t) použití pneumatické řazení a pneumatického pořizovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Byla to sice pokročilá konstrukce, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo případné opravy v polních podmínkách.

Měrný tlak na půdu nebyl velký ani u jednoho vozidla, ale PzKpfw 35(t) ho měl díky svým širokým pásům menší, i když vážil víc (0,51 kg/cm2 pro PzKpfw 35(t); a cca 0,58-0,60 kg/cm2 pro Vickers 6-ton typ B).

Obrázek
Polský Vickers typ B


Posádka
Oba stroje měly původně trojčlennou osádku. U PzKpfw 35(t) seděli v korbě dva muži. Řidič a radista, který byl současně i střelcem z trupového kulometu. Ve věži seděl velitel, který zastával i funkci střelce a nabíječe. K dorozumívání mezi velitelem a řidičem sloužily tři barevné žárovky umístěné v úrovni řidičových očí. Ostatní členové na sebe museli křičet, aby se mohli nějak domluvit. Přetěžování velitele a neexistence vnitřního komunikačního systému v původně československém tanku značně omezovala možnost rychlé reakce posádky v boji, což se nový majitel, Třetí říše, rozhodl změnit. Poté co Němci z původní čs. výzbroje převzali 244 tanků, testovali je a shledali jako velice zajímavé a vhodné k jejich použití. Jedinou změnou tak byla výměna československé radiostanice za standardní německou a dále tank obdržel ve věži další sedačku pro nabíječe. V praxi ale tento čtvrtý muž osádky stejně většinou musel stát. Nicméně bojová hodnota stroje se tak zvýšila, protože se efektivně mohli rozložit úkoly velitele a nabíječe ve věži.

Naproti tomu polská konstrukce používala modernějšího rozložení členů osádky. V trupu seděl řidič, ve věži pak velitel a střelec. Toto uspořádání bylo efektivnější pro vedení boje, velitel nebyl tolik přetěžován a mohl se věnovat pozorování bojové situace a vyhledávat cíle. Nicméně otáčení věže bylo činěno ručně ovládacím kolem a na jednu obrátku byla věž otočena o 5°. Což nebylo a prodlužovalo to dobu potřebnou k zaměření cíle a zahájení střelby.


Ostatní
Velikostně byly oba stroje podobné. Dneska by se daly velikostně přirovnat k většímu automobilu kategorie off road. Rozměry polského tanku byly, délka 4,56m, šířka 2,41m, výška 2,1žm a hmotnost 7,35 tun. Ex československý stroj pak měřil 4,9m, šířka 2,06m, výška 2,37 a hmotnost 10,5 tun.

Na délku byl tedy původně československý tank o 25cm delší a na stejně tak i o 25 cm vyšší. PzKpfw 35(t) byl však o 37 cm užší (2,37 m, 2,06 m). Co se čelních partií týče, byla československá konstrukce výrazně užší a tím poskytovala méně prostoru k zasažení. Z boku však byl na tom polský tank se svou menší výškou a kratší délkou lépe.

Oba tanky měly radiové vybavení. Radiotelegrafista v LT vz. 35 obsluhoval stanici vz. 35, která fungovala jako vysílač i přijímač a pracovala jako telegrafní. Po převzetí Němci byla tato původní čs. výstroj nahrazena výkonnější německou. Další možností ke komunikaci mezi vozidly bylo použití praporků různých barev, což se v praxi neosvědčilo a myslím, že nový majitelé to ani nepoužívali. Polský tank měl radiostanici až v produkci od roku 1938. Jednalo se o radiostanici N2C, zahrnovala přijímač a vysílač pracující jak v režimu mluveném tak telegrafním.

Československá branná moc měla na podzim 1938 k dispozici 298 lehkých tanků vz. 35 s tím, že v březnu 1939 se Němci zmocnili 244 strojů. Zbytek zůstal na Slovensku, kde se stali součástí sil nově vzniklého Slovenského štátu. Oproti tomu Polsko disponovalo pouze 22 stroji Vickers typu B s kanónovou výzbrojí, protože se průmysl soustředil na modernější konstrukci 7TP. V případě bojového střetnutí s Československem v září 1938 se tak nedá moc předpokládat, že by Poláci nasadili tento stroj, který se spíše v danou dobu hodil k cvičným účelům. Na druhou stranu v době německého vpádu v září 1939 se agresorům v boji postavilo prakticky všechno, co mělo nějakou bojovou hodnotu, což ostatně dokazují i snímky zničených polských tanků Vickers typ B.

Výsledek
V tomto případě není o lepší konstrukci pochyb. PzKpfw 35(t) vychází proti svému polskému soupeři jako lepší stroj. V případě přímého střetu dvou strojů měl Vickers typ B šanci jedině, pokud se k PzKpfw 35(t) dostal na vzdálenost 500m a menší. Naproti tomu německý stroj jej dokázal vyřadit z dvoukilometrové vzdálenosti, což dávalo čas k zaměření a likvidace cíle. Lepší pohyblivost a průchodnost terénem opět hrála v prospěch bývalého čs. tanku, stejně jako dva kulomety proti živé síle, lepší pancéřová ochrana, větší počet strojů atd. Tažení proti Polsku se nakonec zúčastnilo 106 tanků a dalších osm velitelských strojů PzBfWg 35 (t) soustředěných do 1.lehké divize. Nenávratně byl při této kampani zničen pouze jeden tank a dalších 10 strojů bylo poškozeno, ale opraveno. K nasazení polských strojů jsem bohužel nic konkrétního nenašel. Fotky zničeného stroje ale jasně prokazují bojové nasazení.

Obrázek
Polský stroj zničen protitankovými děly




Zdroje:
I.Pejčoch, O.Pejs – Obrněná technika 5 – Praha 2004
I.Pejčoch, O.Pejs – Obrněná technika 6 – Praha 2005
http://www.panzernet.net
http://www.fronta.cz
http://www.valka.cz
http://www.palba.cz
http://utocnavozba.wz.cz
http://derela.republika.pl/index.htm