Já jsem se de facto zúčastnil obou Štítů. V roce 72 jsme byli v uším výběru (II. odd. 362 děl. plk. Lešany) a makali jsme celou zimu jako mourovatí. Přestože byl odd. perfektně sehraný a stříleli i na neznámých střelnicích jen výborně (Libavá, Boletice, Jince, Milovice) tak jel jiný. Byli jsme málo pořadový a za tahače k houfnicím 18/47 jsme měli staré dobré T 111. Jiné útvary již měli T 138 a 148. My dostali za úkol posádkovou službu včetně stráží v Píseckých kasárnách (dragounských). Od zde ubytovaného T plk. vyjelo vše a všichni až na 2 staré lampasáky před důchodem jež se střídali jako devěťáci a jedna směna kuchařů v kuchyni (ti byli od spojpluku). Taktéž vyjeli komplet veškeré zde dislokované armádní jednotky včetně hudby (až na jednoho zubaře a doktora z marodky). My chodili obden do stráží a služeb (včetně posádkových) i po návratu vojsk ze cvičení. Ve volnu jsme se flákali po budově muziky kde jsme byli i ubytováni a sledovali televizi v Důstojnickém klubu (výborně vybavený, součást budovy). Mělo to jednu obrovskou výhodu. Zubař byl vynikající doktor, vyhlášený fachman se špičkově vybavenou ordinací tak nám všem před odchodem do civilu zkontroloval chrup a dal ho do pořádku (již tehdy běžně používal bílé plomby). Na Štít 84 jsem narukoval jako záložák do Vimperka k MS plk. který stavěl i Imitaci (podřízena ZVO). Zarazilo mě, že mi odmítli na OVS vzít zpět povolávák i když jsem byl 14. dní po marodění s prasklým žal. vředem. Ať si to prý vyřeším na útvaru. Při nástupu jsem měl smolíčka a doktor mi jen dal poslední krabičku prášků proti bolesti. Jinak měl marodku vyžranou díky tomu, že k Imitaci rukovalo 800 postarších záložáků. Se mnou rukovali i např. bratři Herdové, prvoligový fotbalisté. s T prp. jsme odjeli na Lešť kde Štít za účasti papalášů z celé VS začínal. Proto se zde nestřílelo ostrými ale slepými a vše se minovalo a bouchalo (imitovaly se výsledky střelby) ze země (úkrytů). To byla práce pro pár ženistů, několik pyrotechniků a Imitaci. Nechat si hrát s výbušninami a pyrotechnikou (spotřebovány cca 4 vagóny) starší záložáky byl výborný nápad, protože se nás všech 800 vrátilo domů živých a se všemi končetinami i prsty. Největší úraz byl když si blbeček v prstech odpálil omylem rozbušku a měl spálenou dlaň a roztržený prst střepinou na 3 stehy (nehlášeno jako mimořádka, prst si zranil v táboře). Stejně tak jsme neriskovali prokurátora při "pašování" do civilu pyrotechniky (největší obava načálstva). Při cestě vlakem nás ve Zvolenu velmi potěšil pohled na vagón plný rakví který za námi cestoval do shodné cílové stanice. Největší průlom ale byl, že zapomněli nafasovat z NZ pro Imitaci polní kuchyně (stanové polní jídelny vybudovány). Tak si záložáci vše museli zorganizovat sami a ZVT plk. zajišťoval jen požadavky (zásobování z VVO). 3 polní kuchyně T prp. vařili pod vedením dvou p. kuchařů (z povolání, zál.) ve dvou směnách, záda jim kryli dva předsedové JZD (praporčíci v zál.) a za den a půl vše fungovalo a my jedli jako u maminy. Ostatní nám záviděli a i kluci kuchařští, záklaďáci se něco z řemesla naučili.
Naposledy upravil QVAK dne 17/4/2014, 05:26, celkově upraveno 1
LewisCollins píše:Ahoj Palbáci, děkuju za přízpěvky i Floggerovi za video. Když tak komentátor popisuje vzlet letounů, má to atmosféru... Setkali ste se někdy s nějakou reakcí západu (pozorování, zvýšená bojová činnost) a nebo případně s nějakým narušením? L.C.
Vojenští přidělenci se kolem toho motali dost často, někdy šli i za hranice tolerovaného . Francouze chytili v Domažlicích s velkým uchem, když nahrával dění na nástupu pluku, při přesunech se často míchali do vojenských kolon a vjížděli i do vojenských prostorů a fotografofovali co mohli. Když je ale chytili "In flagranti " čekalo je vyhoštění. Hlas Ameriky a Svobodná evropa se naladily na vlnové rozsahy vysílaček ve vozidlech a podobně
Jak říká můj táta, stálo to zato. Rád, nejen, na toto cvičení vzpomíná ( např. Jaro 72, ... ) a hlavně na kluky co s ním byli na vojně.Stále se setkávají a fakt jeto sranda.Sice už je v důchodovém věku, ale stále má sil a energie na rozdávání. Tak aspoň přiložím pár jeho malých vzpomínek...
V roce 1983 koncem února jsem byl s velitelskou rotou Kroměřížské divize týden na Libavě a protože jako bývalý PS (ČVO161) jsem byl na takovém podniku poprvé, nestačil jsem se divit. Takových jak já nás tam bylo asi deset ostatní , dálnopisci , kresliči map , šoféři atd. Aby nás deset něco nezvrzlo tak s nás udělali "strážní četu , jeden byl letecký pozorovatel (od rána do večera stál na kopci a kdyby letělo nějaký letadlo měl vystřelit červenou světlici a byl určené jeden maník , co mu nosil v poledne oběd). Zbytek se zabýval výrobou dřeva na topení , pro štáb divize. "Bojovníky" jsme viděli jen jednou, byla posádka tanku , který tam uvázl s rozsypanou převodovkou a kluci čekali dva dny na trailer , který je měl odvézt . Jeden den měl být "chemický poplach" a zjistilo se , že nemáme ochrané pomůcky, tak velitel roty rozhodl , že musíme ten den někam zmizet a taky jo ráno jsme dostali každý "kádéčko", tři chleby a V3S a jelo se na dřevo asi 5 km daleko . Podobných akcí za ten týden "neurekom" . Zkrátka byl zážikem na , který se vzpomíná až do smrti
Zdravím Vás všechny, za účastníky cvičení Štít 72 nemusíte chodit do domova důchodců. Je mi nyní 63 a toto cvičení jsem prodělal jako miřič (prvním rokem) protitankového 100mm děla. Byl tam celý protitankový pluk z Dobřan útvar 1040 a stříleli jsme nepřímou přehradní palbu. Já byl u 5. baterie. Ještě mám doma z tohoto cvičení odznak. Tenkrát ho kupovali civilisté z Velké Bystřice za 50,-Kč. Někteří ho prodali.
