Flogger:
Jako už mnohokrát úplná shoda.
První ze všeho je třeba řešit ty učebnice taktiky a způsoby boje.
Pak teprve má cenu řešit ty hrátky "je lepší T-72 nebo Leopard".
Ono se totiž může stát, že pokud se setkají s vrtulníkem, budou na tom úplně stejně blbě.
Současná teorie věří, že vrtulník nad tankem vyhraje snadno a rychle. Platilo to už 1988, přesně tak, jak stojí tadyl:
např. roj moderních bojových vrtulníků armády RF schopen zničit Pátračově brigádě všechny tanky do tří minut - samozřejmě, ve skutečném boji taková situace nastane jen velmi těžko a náhodně, ovšem nastat může (osobně tyhle střelnicové údaje nemám rád, jsou zavádějící).
Ano, je to suchá teorie, něco do toho může vlézt, ale vrtulník zatím jasně vede. Dřív vidí, dřív střílí.
Zejména, pokud tam bude stát starožitná a trochu naivní linie, klínem vpřed, klínem vzad a tak; vrtulník se může dost spolehnout, že další tanky budou ve zhruba pravidelných intervalech právě za tamtím kopečkem a vyzobá si je jako rozinky.
Linie zakopaných tanků v této pozici, mimochodem, prohraje dvakrát rychleji, protože tanky ani nemohou manévrovat. Proti útoku shora ani nevzdechnou.
Stejně ničivě to dopadne s tou metodou Kiowa - malý vrtulník vykukuje a značkuje cíle pro mocnější mašiny, co stojí někde za kopcem, třeba vrtulníky Apache, nebo jiné obludnosti.
V takové pozici lze vyházet miliony za Leopardy, M1 Abrams, Merkavy, spousty BVP nebo cokoli jiného, ale vrtulníky si je namažou na chleba, jako by to byly obyčejné T-55 a Skoty.
Možný závěr je zahodit tanky a koupit vrtulníky. Ale myslím, že i to se zase může stát drahým omylem v dalších kolech, až věda zase popojede.
Jakákoli úvaha o výstavbě pozemní jednotky se musí zakládat na tom, 1) jak eliminovat toto nebezpečí, 2) zda tento způsob boje - zvaný
vzdušná a pozemní bitva, o které byla řeč dříve a jinde - neumíme taky, levně a rychle. Pokud se to rychle neaučíme, budeme out.
takže - jako vojevůdce amatér dělám první nutné opatření - tanky a pěšáky v BVP roztahat do rot a v ohrožení klidně i do čet, co nejdál od sebe, ale přesto tak, aby na sebe viděly. Papor mám tím pádem roztahaný na spoustě kilometrů, třeba dvaceti. To je standardní pohyb vpřed, při přesunu, který se může klidně změnit v obranu a v útok. Pokud na mne bafne cizí vrtulník, něco sice trefí, ale nebude toho tak moc a nebude to tak jednoduché. Spíš bude cíle zmateně hledat.
Druhé opatření - obrana ručními zbraněmi, která vypadá naivně a slabě. Její vtip je v té kooperaci na velkou dálku. Vrtulník se může smát jednomu šoumenovi s Iglou, který má šanci asi 10%, nebo méně. Až na něj začnou vlažit tři šoumeni ze tří kopců a tří stran, možná se bavit přestane.
Třetí opatření - ty drony, co za kopec vidí, a cizí vrtulník už nemůže snadno bafnout. Mám dojem, že to je stejná myšlenka:
Spíš se mi zdá schůdnější do sestavy praporů a oddílů zařadit leteckého návodčího, který vybere vhodné cíle a na vyžádání velitele praporu přisviští vrtáci, aby vyčistii situaci dle výběru.
Lletecký návodčí nemůže být pěšák, který běhá po lese. Letecký návodčí v mém snu je značkovací dron nebo ten značkovací Kiowa, který vidí všechno shora a snadno a rychle účelně zapojí i ty tanky a BVP, co už tam jsou a mají v mém snu nějaké řízené střely - třeba právě putující po laserovém paprsku. Nemusím možná ani nikoho volat. Tím totiž sranda pro samostatné cizí vrtulníky definitivně končí a převaha roje vrtulníku začíná být k diskusi. Je totiž zřejmé, že vrtulník nerozchodí nejspíš už tu první ránu.
Snadně vypadající boj vrtulníků proti tankům se může ukázat pozoruhodně neefektivní a drahá metoda.
Základem je ten požadavek
vidět za kopec. Kdo vidí vrtulník za kopcem, je lepší. Kdo vidí za dva kopce, je dvakrát lepší. A kdo tam umí i střelit, je pánem situace. S úžasným čelním pancířem se můžete akorát vyfotit, když to všechno bude stejně lítat shora.
Taková dvojice moderních bojových vrtulníků je schopna do čtvrt hodiny od vzletu začít řešit nástup protivníkova tankového praporu i s jeho podpůrnými prostředky ve vzdálenosti větší než 50 km od místa vzletu. současně na přeletové trase provádí průzkum celkové situace a potřebné informace okamžitě předává k vyhodnocení.
To je pro mne další důvod pro to, proč má mít prapor po ruce tu dvojici vrtulníků. Třeba malých a lehkých. Mají hlavně koukat, ne střílet. Pokud mne někdo nepřesvědčí, že drony jsou na tohle už teď lepší.
Jak dlouho by na stejnou čáru zasazení jel mechanizovaný prapor?
Můj prapor dává 50 kilometrů v cizím terénu za dvě hodiny, pokud se spěchá. Nedrží linii, kašle na ni. Nejede v proudu. To je taky další důvod, proč se prapor blbě trefuje. Pracně zjištěné pozice jsou za pár minut zastaralé. Cokoli přivolávat zdálky je problém.
Všechno, co neudrží tempo, nemůže v praporu být. Odtud nic vlečeného, stojícího a tak.
Flogger G píše:Vlastní PVO musí řešit velitel praporu silou baterie samohybných systémů... čtyři moderní samohybné protivzdušné mašiny
tak nějak. Zruší to běžnou partu vrtulníků. Zruší to i běžné protipozemní letadlo v rozumném množství (dvojice A-10 nebo SU-25, jinak dost podobný problém, jako vrtulníky).
Nevýhoda je, že dosah PVO musí být poměrně veliký, neb jsem na těch dvaceti kilometrech. Nevykryju všechny díry a všechny kopce (to je na ty rozptýlené menší jednotky), ale střelím všechno v běžné výšce a podzvukové rychlosti. Nebo mu alespoň znechutím život a donutím ho, aby Pátračův prapor raději nechal na pokoji a vybral si něco jiného.
Systém předávání údajů z bezpilotních prostředků vzdušného průzkumu jsem už popsal do stupně brigáda, ale i ta může přenášet tyto informáce podřízeným praporům a oddílům, když do elektronizace nasypeme víc mincí.
Computerový systém praporu je zřejmě další mocná vychytávka. Mám podezření, že prakticky všechny mašiny mají před velitelem computerovou obrazovku, kde se promítají různé informace o cílech.
na cíle i ve vyšších letových hladinách.
další napínavá otázka - jak vysoko. V nedávné době byl hit létat co nejníž a vykukovat za kopcem (shodně ten vrtulník i A-10). Pokud něco letělo vysoko, moc se to nezajímalo o Pátračův prapor. Viděl jsem to právě na té brigádě, jako konečném mobilním PVO článku.
Jinak, upřímně řečeno, ani ve snu jako tankista F-15 nesundám. Ona na mne ostatně taky nejspíš kašle a řeší úplně jiné věci. Lovit stíhačkou tank je metoda, která mi připadá jako hodně nouzová (i když loni s těmi letadlovkami jsme narazili i na tohle).
), ktoré vybojuje nadvládu vo vzduchu a tým zabráni útokom vzdušných síl protivníka na vlastné jednotky.
