Dzin píše:Potom čelo NATO jsou např. USA, které vlastní hlavní expediční sílu Aliance a pravidelně ji používá
Ne! Naprosto špatně a naprosto zcestné! Unilaterální akce členských států NATO nejsou, opakuji, NEJSOU, totéž co "akce NATO"! A z toho plyne, že fronta takových bojů nemůže být "frontou NATO", nýbrž výhradně "frontou samostatně ranařících členských států".
NATO mělo pouze tři akce a tři "fronty": v Jugošce pod záštitou OSN, v Afghanistánu, a bylo donuceno převzít koordinující roli v Libyi poté co Obama rozhodl že USA vycouvají a Cameron odmítl aby vedoucí roli převzala Francie či arabské státy.
Nic jiného (včetně původního útoku na Libyi) nejsou a nebyly akce NATO, a tudíž ani "fronta NATO", nýbrž "americké akce" a "americká fronta", "britské akce" (Falklandy např.) a "britská fronta", a "francouzské akce" (Mali např.) a "francouzská fronta". Např. od Mali se generální Tajemník NATO otevřeně distancoval.
Co se obrany před početní převahou týče, nemůžeš udržet iniciativu pokud je tvůj protivník alespoň trochu schopný, protože on může přejít do útoku na několika místech a ty nemáš kapacitu je vykrýt -> někde bude mít protivník svobodu pohybu -> někde protivník záskí iniciativu na kterou prostě musíš reagobat a "hasit požár".
Navíc i McRaven jasně naznačuje, že dominantní faktor té "relativní převahy" je moment překvapení - a pokud se SoF brání, potom moment překvapení má útočník který si vybírá kdy a kde zahájí útok.
Co se týlu týče, pravdu má Skelet: nejsme zranitelní jen raketovou a leteckou technikou, ale i leteckým výsadkem či infiltrací SoF. Viz ostatně tato moje práce, body "útok na projíždějící spojenecké přesuny vojsk". Základna v Čáslavi a Kbelích jsou vojenské cíle které by "obsluhovaly frontu" a tedy byly první na ráně. Z letišť na frontě se jaksi létat moc nedá, s výjimkou FOBů pro bitevní vrtulníky.