Anonymní 4. června 2019 23:46 píše:Vážený pane Fialo, děkuji Vám za jazykovou korekturu mého minulého diskusního příspěvku, ale hlavně za jeho zveřejnění ve svém článku, a tímto způsobem jeho šíření.
Především tedy Vás (i čtenáře) mohu ujistit, že nejsem zástupcem žádného výrobce žádných zbraňových systémů, ale o vojenská letadla a vojenské letectví se zajímám přes 45 let. A vše, co jsem uvedl, mohu doložit fakty získanými z veřejně dostupných zdrojů, včetně webů výrobců. Jediné, co je jen hypotéza, je mé tvrzení, že USA zřejmě požadují, abychom vyřadili víceúčelové bitevní Mi-35. To samozřejmě nikde nenajdete, ale jinak si nedovedu vysvětlit, proč bychom tento bitevník vyřazovali, zejména v půli jeho životnosti a zejména když je to systém s největší palebnou silou v rámci AČR. To by udělal snad jen blázen nebo vlastizrádce. Problém ale je tento: Každý, byť jen mírně poučený amatér, ví, že v rámci NATO se od USA nějaké zbraně prostě kupovat musí. My jsme si však naběhli, protože jsme za dobu existence ČR od USA nic podstatného pro armádu nekoupili. A teď se nám to vrací i s úroky. Na jedné straně chápu, že je neúnosné, v tak malém státě provozovat v armádě 3 (a po nákupu Bellů 4) typy vrtulníků. Chápu odborníky MO ČR, že poukazují na trend, v takto malých státech provozovat z praktických a úsporných důvodů víceúčelové vrtulníky. Jenže Bell je prostě lehký transportní vrtulník, který je schopen na 2 závěsnících nést i trošku neřízené výzbroje. Za víceúčelový se dá považovat např. US Sikorsky UH-60M Blackhawk, který se navíc pod firemním označením S-70i vyrábí kompletně v Polsku(!!!), kde by tím pádem mohlo probíhat i školení veškerého personálu, GO a modernizace, tedy v rámci V4(!). S-70i unese až 11 vyzbrojených bojovníků a může být vybaven nosníky/křídly s několika pylony, na kterých může nést až 1.200 kg neřízené i řízené výzbroje. A pak tedy unese i více PT řízených střel než Mi-35.
Jenže – Poláci v rámci vyzbrojování postupují promyšleněji a plánovitěji než ČR. Zbraně si pořizují rovnoměrně ze 4 stran (EU, Rusko, USA a vlastní, systematicky budovaný obranný průmysl), takže jsou na každé ze stran závislí jen cca z 1/4, a přitom dávají práci spoustě lidí i doma. Z USA koupili stíhačky F-16, ale MiGy-29 a Su-22 stále udržují dalšími modernizacemi na vysoké úrovni s vysokou bojovou hodnotou. Vrtulníky u nich vyrábí USA a Itálie, ale používají i vlastní (W-3 Sokol) a s Ruskem letos zahájí velkou modernizaci Mi-24. Vyrábějí vlastní cvičné a lehké transportní letouny, ale střední transportní (CASA) koupili od Airbusu. Nakoupili z USA systémy PVOS/PROS Patriot, ale používají modernizované rakety PVOS krátkého a středního dosahu z Ruska. Nakoupili z přebytků Bundeswehru těžké tanky Leopard 2, ale hlavní bojovou silou jsou již podruhé modernizované T-72 (které mají stále velký modernizační potenciál) a BVP-2. Hlavně ale budují jednotky domobrany, které se nepočítají do ozbrojených sil omezených Smlouvou o KOS, a přitom zvýší počet OS o 50 %.
Takže to vypadá, že my ty Belly nakonec prostě budeme muset koupit, abychom něco od USA koupili (zejména když Bellu hrozí fatální potíže a MO a MZ USA dělá vše pro to, aby nás k tomu donutily). Hlavně se ale nenechejme donutit k vyřazení Mi-35! Tím bychom dokázali, že už nejsme svrchovaný stát, ale jen nesvéprávný protektorát nadnárodních zájmových skupin, a ještě bychom za neuvěřitelné peníze snížili obranyschopnost státu. Ostatně již roku 2015 o tom psal T. Pajonk (
text), který sice také není odborník na zbraně, ale (asi díky svým poradcům) vystihnul problém zcela jednoznačně. Zejména fatální důsledky pro národní zbrojní průmysl v důsledku možného vyřazení ruských vrtulníků popisuje velmi jednoznačně!
