Bizerte 1961

Moderátor: Tempik

Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Bizerte 1961

Příspěvek od Mantra »

Bizerte 1961 – čtyřdenní bitva, část první


Obrázek

„Pořád jsem to říkal, že opustíme Bizerte. Bohužel, Bourguiba jednoho krásného dne zaútočil na naší základnu, aby to vypadalo, že nás vyhnal silou a že nám vnutil to, co jsme chtěli udělat. Nechal na nás divoce střílet. Věřil, že se vzdáme, že vyvěsíme bílý prapor a že odejdeme ze základny. Samozřejmě, že jsme museli odpovědět silou. Kdybychom to neudělali, ztratili bychom uznání. Jednoduše, tato aféra ukázala slabost frankofonního politického světa, který si myslel, že je nutné aplaudovat Bourguibovi. Ponižující! Nesnesitelné! Teď, už nám nic nebrání odejít. Za chvíli budeme mít atomové zbraně a pak budeme schopni zlikvidovat Bizerte i Moskvu jedním tahem.“ de Gaulle

Poslední koloniální bitva Francie

Po druhé světové válce mocná Francie začala opouštět své zámořské kolonie. V roce 1954 opustila Indočínu, následovaly Maroko a Tunis v roce 1955 a jako další byla opuštěna tzv. Černá Afrika. Největší problémy nastaly v Alžírsku, kde od roku 1954 probíhala válka za nezávislost, která skončila až v roce 1962.

V roce 1961 se staly dvě důležité akce, první se odehrála v dubnu 1961 v Alžíru, kde skupina generálů nesouhlasících se samostatností Alžírska provedla puč a druhá se odehrála v červenci v sousedním Tunisku a stala se z ní Bitva o Bizerte – poslední koloniální bitva Francie v Africe.

Bizerte byla poslední francouzská základna na území Tuniska. Jednalo se o samotný přístav Kharouba, přilehlou leteckou základnu Sidi-Ahmed, suchý dok v Sidi-Abdallah a další místa jako Kebir, kde byly nainstalovány letecké radary. V roce 1961 byla tato základna důležitá i pro NATO, kvůli sledování letového provozu, které částečně Francii proplatilo náklady na její výstavbu.

Obrázek
A co k této bitvě vedlo? Strach a nedostatečná sebedůvěra prezidenta Habiba-Bourguiby, který se nutně potřeboval zviditelnit nejen u svého národa (špatná úroda), ale i u svých arabských sousedů. Druhá věc byla nejasná jižní hranice, kde byla nalezena ropná pole v provincii Hassi-Messaoud, které si chtěl zabrat pro sebe. Prezident Bourguiba, ale potřeboval nějakou kvalitní záminku, aby mohl tlačit ještě víc na Francouze, aby základnu opustili. Podle smlouvy o nezávislosti si Francouzi mohli v Tunisku ponechat jednotky, které byly rozmístěné na námořní základně v Bizerte a na přilehlém letišti Sidi-Ahmed. První věc, kterou používal proti Francii, byl útok na tuniskou vesnici Sakiet Sidi Youssef v roce 1958, kdy došlo k zabití civilistů. Na to, ale de Gaulle moc nereagoval a napětí narůstalo až do 4. května roku 1961, kdy velitel francouzské základny, admirál Amman (převzal velení základny vříjnu roku 1960), oznámil tuniským úřadům, že se bude prodlužovat runway na letišti Sidi-Ahmed tak, aby na něm mohly přistávat letadla Mystére IV. Toto prodloužení znamenalo, že se runway dostane na výsostné území Tuniska (podle Francouzské strany o celý 1,5m!!).

Pro Bourguibu byla záminka na světě a ihned začal požadovat okamžité stažení francouzské posádky z Tuniska. V tu dobu de Gaulle už souhlasil se stažením svých vojsk, ale požadoval ještě jeden rok, neboť věděl, že za rok už bude mít Francie svojí atomovou bombu a její pozice k vyjednávání bude podstatně silnější.

Ale to už se věci daly do pohybu a tuniská armáda obdržela rozkaz zabránit pracím a obklíčit základnu. Jaké bylo složení tuniské armády po pěti letech existence samostatného státu? No byla to bída.

Pozemní vojsko

Ve velení byli stáří důstojníci, kteří neměli vojenské vzdělání na to, aby mohli sedět na takto vysokých pozicích. Na druhou stranu na generálním štábu bylo pár schopných důstojníků, kteří ale obklopeni starými mastodonty, nebyli schopni prosadit své názory. K tomu žádný z nich neměl bojovou zkušenost.

12 pěších praporů, z nichž tři byly v Kongu na výcviku, bylo postaveno po vzoru německé pěší divize
z první světové války. Většina vojáků byly záklaďáci, a co mohlo být do důstojníků, kteří vycházeli ze škol? Byl jich nedostatek a většinou byli zavaleni administrativou (byli zde i absolventi francouzské důstojnické školy ze Saint-Cyr), takže výcvik byl řízen rotmistry nebo starším nástupním termínem. V armádě byl i dostatek bývalých příslušníků Francouzské armády s bojovými zkušenostmi z druhé světové války a Indočíny.

1 dělostřelecký pluk s 950 vojáky, vybavený dvanácti 105 mm houfnicemi typu HM2, čtyřmi německými lehkými houfnicemi 105 mm LeFH a šestnácti britskými protitankovými děly QF 17 pounder.
1 přepravní železniční pluk a 1 spojovací prapor

1 smíšená obrněná rota se 450 vojáky, vybavená 16 obrněnými automobily, pěti samohybnými minomety 81mm a 22 half-traky s 12.7mm. (Rota provedla svoje první ostré střelby na jaře 1961!!)

Většina techniky byla nová, dodaná z Francie, Německa, Anglie, USA a Jugoslávie, munice byl dostatek, spojovací prostředky byly poslední generace. Jediný a dost zásadní problém byla logistika – zásobování, údržba a opravy, neboť chyběli kvalifikovaní mechanici.

Námořnictvo (tři čluny) a letectvo byly ještě ve vývinu.

Prezident Bourguiba trošku doufal, že mu přijdou na pomoc tuniští bojovníci z FLN (Front de Libération Nationale), což se nestalo. Nikomu ze zúčastněných ale nechybí motivace a fanatické odhodlání bít se až do konce.

Na druhé straně stála v boji zocelená válečná mašinérie, sice unavená a opotřebovaná ze sedmi let války v Alžírsku a zdecimovaná po dubnovém generálském puči, ale stále motivovaná podpořit francouzské zájmy a ochránit francouzské spolubojovníky a civilisty, která mohla využít úplné vzdušné nadvlády.

Cesta k otevřenému střetnutí

V dubnu 1961 padlo v Paříži rozhodnutí předat zastaralé letouny Mystere IV z Dijonu k 7. stíhací letce do Bizerte. První dvojice letounů se v Bizerte objevila ve dnech 14. – 17. dubna. Tunisanům tato skutečnost neunikla a ihned pojali podezření, že se Francouzi nechtějí stáhnout, jak de Gaulle přislíbil v rámci jednání s prezidentem Bourguibou v Rambouillet 27. února 1961.
V průběhu těchto dubnových zkoušek se zjistilo, že dráha v Sidi-Ahmed je krátká a nemá dostatečné zajištění pro přijetí letadel Mystere IV. Na základě těchto výsledků Francouzi zahájili práce na zlepšení situace (např. umístěním roll-stopů). Jak zmíněno výše, admirál Amman oficiálně požádal Tunisany 4. května o povolení k prodloužení runwaye.

Obrázek
Admirál Amman
Narozen 1904, námořním důstojníkem se stal v roce 1925. Druhá světová válka ho zastihla ve službě na křižníku Jean-Bart v Saint-Nazaire, s kterým se posádce podařilo uprchnout do Casablancy. V průběhu války velel různým plavidlům a zúčastnil se bitvy o Casablancu v roce 1942. Po jejím konci se stal velitelem křížníku Jeanne d´Arc a pak velel námořní aplikační škole. Úspěšně zvládl velení základně v Bizerte a svojí kariéru ukončil v roce 1965.

13. června národní garda vyhrožovala dělníkům, kteří pracovali anebo chtěli pracovat na základně, smrtí. Francouzi nahradili dělníky vlastními silami a 14. června měli vojáci zahájit stavební práce. V tom jim ale dost nevybíravě zabránila národní garda sodůvodněním, že zabírají jejich území. V té době ještě měli vojáci zakázáno odpovědět silou (ani nebyli ozbrojeni), protože de Gaulle nechtěl být ten, kdo udělá první krok a bude označen za viníka.

22. června byli cvičící vojáci v Nadhouru (Nadoru) vyhnáni národní gardou z výcvikového prostoru. Místní úřady vyhlásily, že když jakýkoliv Francouz bude chtít na dovolenou do Tunisu, bude potřebovat povolení guvernéra z Bizerte.

24. června se na protest proti tomuto rozhodnutí sám admirál Amman šel nahlásit na dovolenou a byla mu zamítnuta!! Po vznesení diplomatické nóty mu povolení bylo uděleno. Ten samý potom zakázal práce na runwayi, aby trochu odlehčil situaci, ale to už bylo pozdě. V Bizerte jsou nacionální stranou Neo-Destour organizovány demonstrace vyzývající k opuštění základny
a složení zbraní.

26. června se admirál Amman snažil domluvit s guvernérem, ale ten trval tvrdě na tom, že „práce a výcvik se mohou provádět pouze na základně“!

28. června probíhal opět výcvik v Nadhouru, ale tentokrát národní garda po diskuzi s Francouzi, nechala jednotku cvičit dál. Tento den také proběhl bilaterální rozhovor mezi tuniským ministrem obrany a francouzským ministrem pro Tunis, který se nesl v nepřátelském duchu a po kterém francouzský ministr nařídil ukončit všechny práce na Sidi-Ahmed.

29. června začali tuniští dělníci pod dohledem Národní gardy stavět suchou kamennou zídku na konci runwaye v těsné blízkosti plotu. V tu samou dobu už Tunisané zahájili hloubení zákopů po celé délce letiště, jak napsal jeden pilot, který je viděl ze shora „jako zuby pily“.

30. června guvernér z Bizerte podal protest proti nízkým průletům letadel, které znepokojují obyvatele.

1. července je vydán zákaz všem tuniským firmám ke spolupráci s Francouzi.

3. července tuniský ministr obrany v doprovodu politiků navštívil Bizerte a Menzel-Bourguibu („Malá Paříž“), navštívili kasárna, zkontrolovali postavenou zeď a zavítali na shromáždění příznivců Neo-Destouru, kteří požadovali okamžitý odjezd Francouzů.

Obrázek
suchá zídka v ose runwaye

4. července se opět konala schůzka tuniského ministra obrany a francouzského ministra zahraničních věcí, na které ministr obrany Francouzovi oznámil, že už je pozdě na jakýkoliv dialog ohledně Bizerte. 1500 dělníků se pouští do práce na budování zákopů, které se přesunuly k cestě vedoucí z letiště na západ. Dochází krušení dovolených, aby na základně bylo neustále 75% vojáků. Velitel 8. vševojskového pluku, plukovník de Verthamon, odlétá do Francie, aby předal informace o současné situaci v Bizerte a zároveň, aby požádal o doplnění pluku, který byl v té době na 50 %. Generál de Pouilly mu odpověděl „vezměte si propuštěné důstojníky z vězení ve Fresnes“!

Admirál Amman si vyžádal důstojníky zodpovědné za přípravu Plánu obrany základny, který byl vytvořen před dvěma roky. Všichni tři se dostaví na základnu do 17. července a jsou začleněni do štábu.

5. července Neo-Destour vydává výzvu všem obyvatelům Bizerte, aby vystoupili jako jeden blok proti francouzské základně.

6. července proběhla manifestace v Bizerte proti francouzské přítomnosti, které se zúčastnilo na 4.000 demonstrujících, na většině z nich bylo vidět, že jim chybí přesvědčení.
Dělníci pokračují v budování zákopů okolo letiště Sidi-Ahmed. V tento den už byl de Gaulle rozhodnutý odpovědět silou na narůstající tuniský tlak. Mladý tuniský poručík El-Kateba je se svojí rotou určen k ochraně nádraží Sidi-Ahmed. Při příjezdu do prostoru zjišťuje, že „dělníci budují zákopy bez jakékoliv znalosti manévru a jasného úkolu“.

7. července dochází k rozmísťování tuniských jednotek kolem francouzské základny. Plukovník de Verthamon obdržel rozkaz - „Okamžitě se dostavte k jednotce!“.
Admirál vydává nařízení k zesílení ostrahy a základna je uvedena do stavu dlouhotrvajícího obležení. Prezident Bourguiba posílá de Gaullovi osobní dopis.

8. července pokračují práce na zákopech a u nádraží Sidi-Ahmed je rozmístěna tuniská minometná baterie.

9. července se koná opět demonstrace, které se tentokrát zúčastnilo na 6.000 lidí, z nichž asi 400 bylo velice motivovaných. Admirál Amman žádal přelet průzkumného letadla a zároveň, aby byla připravena helikoptéra na vyžádání.

10. července ráno oznamuje guvernér admirálovi, že do města přijede na 10.000 příznivců strany Neo-Destour, a aby se vyvaroval jakýchkoliv provokací, aby nikdo nechodil ven v uniformě až do nastolení nového pořádku ve městě. Odpoledne začínají mladí „destourijenci“ přijíždět všemi možnými dopravními prostředky ze všech koutů Tuniska. Tuniská armáda provádí „označování“ francouzských pozic. Všechny nemocnice a klinika v Bizerte byly vyklizeny a připravovaly se na příjem raněných, v tu chvíli jistě netušili, že jich bude tolik. Obyvatelé města byli požádáni, aby darovali krev.

11. července je vydáno nařízení admirálu Ammanovi:
Velmi tajné – Zpráva č. 2 100 EMGDN/AG/AFN
pro admirála Ammana
PRIMO, Musíte oznámit místním tuniským představitelům, že Francouzská vláda odmítá jakýkoli nátlak, který vytváří demonstrace a mobilizace, na základnu.
SECUNDO, Musíte oznámit tuniské straně, že máte instrukce reagovat v případě potřeby silou na jakékoliv nebezpečí, které bude namířeno proti jednotlivcům nebo zařízením. Dále, průplav musí zůstat otevřený a všechny zátarasy bránící jeho použití musí být okamžitě odstraněny.
TERTIO, Nesmíte dovolit jakýkoliv pohyb cizích osob ve vojenských zařízeních.
QUARTO, Všichni vojáci musí, samozřejmě, udržet chladnou hlavu a nesmí vyprovokovat žádný konflikt.
QUINTO, Pro Vaši informaci, vězte, že generál de Gaulle oznámí prezidentu Bourguibovi, že situace, do které postavil vojenská zařízení v Bizerte neumožňuje žádnou konverzaci.
Podepsán: Michel DEBRE (předseda vlády)


Jedna helikoptéra Alouette a sedm helikoptér H-34 z 23. vrtulníkové letky v La Réghaia (Alžírsko), z nichž jedna je ozbrojený Pirát, odlétá pod velením kapitána Kauffera do Bizerte.

12. července je ve městě na 4.000 nových stoupenců prezidenta, kteří strávili noc v kasárnách. Admirál Amman žádá vyslání výsadkového pluku na základnu. Letka Corsairů provádí na letišti součinností výcvik s tankisty z 8. vševojskového pluku. Vojákům jsou vydány zbraně a munice. Velitelství základny se přesouvá do bunkru.
Z Paříže přilétá major Evaux, ze Section Operationelle Technique des Troupes Aéroportés (SOTAP), aby admirálu Ammanovi vysvětlil možné scénáře nasazení výsadkářů v případě konfliktu. (Plán Boule-dogue vznikl na SOTAPu pod velením generála Gillese, hned jak se začala situace zhoršovat). Po tomto jednání se přesunul do Blidy, aby velitelům 2. a 3. RPIMa vysvětlil podmínky jejich výsadku a poté řídil jejich vysazení v Bizerte.

14. července byly uvedeny do šesti hodinové pohotovosti jednotky 1. zásahové brigády v Alžírsku pod velením plukovníka Lalanda,pod kterou patřili 2. RPIMa (těsně před zrušením) v Oranu a Blidě, kde byla i jedna ženijní četa, 3. RPIMa na základně Sidi-Ferruch na předměstí Algieru(na zaslouženém odpočinku po třech měsících bojů s FLN. Za tři hodiny museli být všichni vojáci zpět! Pro všechny to ale byla vítaná změna, a hlavně se těšili, že si opět skočí na padáku, což jak uvidíme, jim nevyšlo.), commando Guillaume, 3. REI a dvě roty 8. tankového pluku v Bone. Výsadkové jednotky měly být dopraveny na místo letecky a 3. REI s tankisty kombinovaně po moři a letecky z Bone.

Obrázek
plukovník Lalande
legionář, prošel druhou světovou válkou od Norska 1940 až po rok 1945, velel opěrnému bodu „Isabelle“ v Dien Bien Phu a strávil pět měsíců ve vietnamském vězení, působil ve Washingtonu v rámci NATO, poté se zúčastnil alžírské války a velel 11. výsadkové brigádě, zemřel v roce 1995.


V tuto dobu, ale ještě nebylo možné výsadkáře vyslat, aby nedošlo k poškození dobrého jména na mezinárodní scéně, a tak bylo nutné vyčkat na první útok Tunisanů, a zároveň ohlídat, aby Tunisané nepronikli na letiště. Poslední instance pro vydání rozkazu byl prezident de Gaulle.

15. července jsou zřízeny zátarasy a barikády na přístupových komunikacích a do palebných postavení jsou rozmístěny kulomety. Admirál Amman žádá oficiální stanovisko francouzské vlády k případnému útoku a dále jak se má zachovat. Odpověď je jasná –„použít sílu v případě napadení!!“.

17. července prezident Bourguiba před tuniským národním shromážděním požaduje okamžitou evakuaci základny a vytýčení hranic Tuniska s Alžírskem na jihu země. Zároveň dal Francii ultimátum, aby vyklidila základnu do 19. července a uvedl tuniskou armádu do nejvyššího stupně bojové pohotovosti.

05.00 na základně přistává jeden Noratlas s ženijní četou poručíka Favieraz 60. ženijní výsadkové roty (60. C.G.A.P). Ihned po přistání byli vojáci převlečeni do uniforem letectva, aby skryli před tuniskými novináři a politiky přílet předvoje elitních jednotek.

18. července se do vybudovaných pozic rozmísťuje tuniská armáda, která přesunula i tři prapory z Konga a zároveň uzavírá veškeré silnice v okolí, v celkovém počtu asi 6000 vojáků.

Francouzská vláda vysílá na podporu základny flotilu (253-2) ve složení – letadlová loď Arromanches (uvedena do služby 1943), křižníky De Grasse (1956), torpédoborce Chevalier Paul (1956) a La Bourdonnais (1958). K tomu byla k dispozici 7. stíhací letka (EC 1/7 a 2/7) s 15 letadly Mystére IV a 10 Mistraly, a tři letky – 11. F s dvanácti de Havilland Aquilon, 12. F se šesti a 17. F s osmi F4U Corsair přímo v Bizerte. Zbytek letadel byl v Alžírsku v Telergma.

ObrázekObrázekObrázek

Tunisanům se pod dohledem Francouzů, kteří nesměli zasáhnout, podařilo rozmístit barikády mezi jednotlivými částmi Sidi-Abdallah a tím ho rozdělili na čtyři úseky – suchý dok, nemocnici, cvičiště Sidi-YAYA a „prachárnu“. Byl to risk, na který přistoupil i admirál Amman, aby nezhoršil situaci. Celou tuto část měla na starosti pouze 12. rota 8. RIA pod velením kapitána Van Poucke.

ALEA ACTA EST
V noci z 18. na 19. července tuniští vojáci dokončili zátarasy na všech důležitých místech a křižovatkách v okolí základny a napojili je na systém zákopů. U zátarasů jsou rozmístěny skupiny 20 až 50 bojovníků z řad policie, národní gardy (nosili kořistní helmy po Afrikakorpsu), vojáků a dobrovolníků. Především cementárna a nádraží jsou přeměny na pevnosti.

Obrázek

V Bizerte jsou zadrženi první obyvatelé Francie, kterých bylo v tu dobu 60tisíc na území Tuniska. Potom je zadrženo osm francouzských náklaďáků. Celkem bylo tu noc zadrženo 30 vojáků a 22 civilistů, kteří byli umístěni do vězení v Sousse. K tomu bylo přímo ve městě na 5.000 příslušníků Neo-Destour z nichž nějakých tisíc dostalo zbraně a 200 příslušníků národní gardy, kteří měli tvořit úderné jednotky. Do oblasti jsou přisouvána děla a minomety. Tuniští vojáci uzavírají Bizerte. Admirál Amman obdržel povolení ke střelbě v případě útoku na základnu.

Prezident de Gaulle vydává povolení k provedení operace „Boule-dogue“ s cílem zlikvidovat obležení základny.

Operace byla naplánována do tří fází:
1. posílení a uvolnění základny – Charrue Courte
2. dobytí evropského města a průplavu – Charrue Longue
3. dobytí starého města Mediny a přístavní pevnosti Fort d´Espagne – Charrue Longue

Na všech pozicích v Bizerte bylo v tu dobu 7500 francouzských vojáků, z nichž nějakých 2000 bylo určeno pro přímou obranu na perimetru cca. 30 km, zbytek byly podpůrné jednotky od doktorů přes spojaře až po letecké mechaniky. Většinu tvořili příslušníci letectva, 8. vševojskového pluku s dvacítkou tanků M24 Chaffee (které byly na různých základnách v okolí Bizerte), rota mariňáků, baterie 105 mm houfnic a roty PVO. V přístavu kotvily čtyři vyloďovací čluny EDIC, jeden pobřežní hlídkový člun l´Effronté (1959) a křižník Colbert (1959), který se včas přesunul do rejdy před Bizerte.

Rodiny vojáků bydlely částečně ve městě a na základně a určitě prožívaly hodně těžké období.

19. července 1961

09.30 se francouzská sanita pokusila projet do Sidi-Abdallah, ale byla zastavena příslušníky národní gardy, kteří se jí pokusili doprovodit, ale do nemocnice v Bizerte!! Po cestě se zdravoťákům podařilo opustit doprovod a vrátili se zpět na základnu.

Okolo 11.50 je rozhodnuto zahájit operaci Charrue Courte, tzn. provést přesun části jednotek z Alžírska do Bizerte a posílit tak jednotky na základně.

První je na řadě 2. RPIMa (heslo „Kdo vyhrává“), který je pod velením majora Molla, připraven již od 17. července vjedno hodinové pohotovosti v Blidě (major Mollo převzal pluk před osmi dny!!). Tady je také větší část pluku -velitelská rota a všechny čtyři výsadkové roty. Zbytek pluku, rota podpory a aero-mobilní rota, jsou v Oranu pod velením zástupce velitele majora Bonneta. (Pluk se zapojil do puče a touto dobou byl ve „vyhnanství“ v opuštěné pevnosti cizinecké legie na jih od Oranu).
Obrázek


Okolo poledne je vydán rozkaz k odletu a za necelou hodinu již výsadkáři nasedají do rozpálených letadel, kterým říkali „Air Force sauna zdarma“.

Úkolem první výsadkové vlny bylo zajistit oblast letiště a zlikvidovat jakýkoliv odpor v jeho okolí. Vzdušné místo velení (Noratlas), s majorem Evaux na palubě, odstartovalo před první vlnou, aby bylo schopno navázat spojení se základnou a podle získaných informací upravit plán seskoku. Výsadek měl být proveden pouze v případě, že to situace bude vyžadovat.

2. rota (2-2) měla zajistit západní stranu letiště a3-2 měla za úkol zajistit perimetr na jiho-východě. Druhá část první vlny měla podpořit tu první a to tím, že buď provede odlehčující výsadek mimo prostor letiště, nebo přistane rovnou na letišti. Čtvrtá rota byla ponechána jako záloha velitele a její první úkol byl zajistit obranu velitelského stanoviště základny a pluku.

13.30 ohlásilo rádio Tunis, že armádní velení nařídilo střelbu na jakékoliv francouzské letadlo, které naruší tuniský vzdušný prostor.

15.25 je při vzletu z letiště ostřelován vrtulník Alouette. Několik minut na to je ostřelován další vrtulník v Nadoru. Jako poslední je ostřelována dvojice Corsairů přímo nad letištěm.
Okolo 16 hodiny Tunisané umisťují několik stovek metrů západně od letiště Sidi-Ahmed, přímo v ose hlavní runwaye, jeden QF 17 pounder a minomet. Další dělo je na farmě VITTOZ v ose kratší runwaye. Francouzští ženisté, kteří rozmísťovali osvětlovací miny okolo letiště, byli napadeni palbou a museli přerušit svůj úkol.

16.14 čtrnáct Noratlasů odlétá z Blidy. Dalších deset odlétá po půlhodině z Oranu.

17.15 se nad letištěm objevuje šestice Corsairů ze 17. F a v 18.00 se k nim připojuje čtveřice Mystralů ze 7. EC, kteří mají v případě potřeby zasáhnout.

17.30 se křižníky COLBERT a De GRASSE přesouvají na hranici výsostných vod Tuniska. V ústrety jim vyráží tuniský člun, aby je „identifikoval“.

18.15 se objevují Noratlasy a výsadkáři dostávají pokyn k seskoku. 2., 3. a 4. rota a část velitelské roty seskakují mezi runwaye. Jakmile se výsadkáři ocitli mimo letadla, dostali se pod kulometnou palbu. V tu samou dobu zahájili tuniští vojáci střelbu na stanoviště Francouzů na základně. Soustředění výsadkářů první vlny pod velením poručíka Jacquemina (2-2), který vystřídal při seskoku zraněného kapitána Besse, a 3-2 kapitána Subregise je provedeno velice rychle a roty zaujímají svá postavení na jihu a západě letiště. Když třetí rota zaujímala pozice, zaměřili na ní Tunisané palbu minometu. 4-2 se přesouvá do prostoru místa velení základny. Z první vlny bylo zraněno deset výsadkářů, z toho dva těžce.

Obrázek
(Pozn. Francouzští výsadkáři používali staré padáky Typ 661 s plochou cca. 60 m2, což jim působilo velké problémy při přistání, kvůli vysoké rychlosti. Z toho důvodu měli „povoleno“ až 5% ztrát při seskoku!)

Až v 18.30, po poradě s konzulem, vydává admirál Amman konečně povolení k palbě.

18.42 dosedá na letištní plochu posledních sedm Noratlasů z první vlny. Ty jsou ostřelovány kulomety a protitankovými kanony, jejichž obsluhám se podařilo zasáhnout dvě letadla, z nichž jedno shořelo. Minometná palba se přesouvá na Noratlasy parkující na stojánce a na budovy na letišti. Jeden granát vybuchl v budově, kde zabil dva Francouze a dalších 23 zranil. Vrtulníky snažící se dostat těžce zraněné do nemocnice v Sidi-Abdallah jsou při přistávání pod palbou. Další selhaný granát propadl střechou do hangáru námořního letectva v Kharoubě a poškodil jeden SO.95 „Bretagne“. Ostatní letadla skrytá v úlech neutrpěla žádné škody.

Z letiště startují pod palbou Corsairy a ničí detekované pozice těžkých zbraní. Jako první byly zničeny oba protitankové kanóny v blízkosti letiště. Minomety a pozice na nádraží Sidi-Ahmed jsou ostřelovány palubními kulomety. Poté několikrát prolétají nad zákopy kolem letiště a vyprazdňují do nich své zásobníky. Druhý nálet ničí sklad munice poblíž přístavní cementárny.

18.56 admirál Amman naléhavě žádá vyslání zbytku jednotek předurčených pro tuto operaci.

19.00 dosedá na plochu zbytek pluku, 1-2, rota zbraní, rota podpory a zbytek velitelské roty, bez jakýchkoliv problémů a 814 vojáků pluku je v Bizerte.1-2 se rozmisťuje ve stanoveném prostoru a společně se 4-2 vytváří zálohu velitele základny. Je zřízeno místo velení a je navázáno spojení mezi všemi jednotkami a základnou.

19.26 je admirálovi Ammanovi dáno povolení k provedení operace mimo prostor letiště v průběhu noci vedoucí k likvidaci pozic ohrožujících letiště.

19.30 se major Mollo, přesunul na velitelské stanoviště základny a domluvil následující sled akcí. Ve 20 hodin je letiště zajištěno a na noc byly rozmístěny dvě výsadkové roty na letišti, dvě se přesunuly na námořní základnu v Kharoubě a dvě poslední se rozmístily u zátoky Ponty.

20.34 je vydán rozkaz bojové skupině COLBERT držet se celou noc nějakých pět mil od Bizerte.

21.06 je vyžádána letecká podpora na ráno tak, aby byla schopna zlikvidovat přisunuté dělostřelecké prostředky. Šlo o B-26 a Skyraidery v Bone a Corsairy v Telergma. K dispozici byly Aquilony z 11. F, aby v případě potřeby osvětlovaly terén (tento úkol ještě plnily staré dobré Ju-52 Toucan), ale k bojům víceméně nedošlo.

22.58 je vyčleněn torpédoborec La Bourdonnais k mysu Bizerte, aby zabránil přísunu posil, které byly detekovány.

Tunisané natahují ocelová lana ve vjezdu do přístavu, jedno 5cm napříč a druhé 3cm šikmo.

23.00 probíhá další porada a je přijato rozhodnutí k uvolnění letiště. Rozhodující úkol je dobytí pahorků na severozápadě, odkud je letiště neustále ostřelováno, tato akce dostane název „Collines“.

20. červenec 1961

00.30 obdržel admirál Amman telegram s tím, že 20. července by mělo proběhnout jednání mezi ministrem pro Tunis a v důsledku toho se mu zakazuje provést jakoukoliv akci.

01.30 přichází další telegram potvrzující ten předchozí, a že vyslání posil se odkládá o 1 až 6 hodin. To znamenalo, že admirál nemůže, provést již naplánovanou operaci Collines.

02.30 v odpovědi na dotaz velitelství, admirál Amman potvrdil nemožnost uvolnit kanál Bizerte bez vyslání posil.

Všechny jeho starosti ale zmizely díky aktivitě Tunisanů, kteří v 04.30 opět zahájili útok na dok Sidi-Abdallah a začali z minometů ostřelovat letiště Sidi-Ahmed, kde se jim podařilo poškodit sedm letadel. Situace v Sidi-Abdallah byla natolik vážná, že admirál Amman musel uvolnit rotu podpory 2. RPIMa ze svého plánu, kdy měla obsadit farmu DOMANGE na druhé straně přístavu a zajistit tak jižní křídlo.

04.45 se dvojice Mystralů vydává na likvidaci zjištěných pozic. K jejich překvapení, ale poručík Bordachar zpozoruje rychle jedoucí kolonu čtyř náklaďáků staženými kanóny, s vpředu jedoucím Jeepem směrem k letišti. Informace je předána na místo velení. Vzápětí byla vozidla nucena zpomalit, aby projela šikanu střeženou Tunisany. To byla vhodná příležitost jak pro letectvo, tak pro pozemní jednotky na letišti k útoku. Halftraky, Corsairy s Mystraly rozpoutávají peklo na zemi a kolona je během několika minut zničena.

06.30 je vyslána do Sidi-Abdallah rota podpory pod velením kapitána Buissona na výsadkovém člunu EDIC 9606 v doprovodu pobřežního hlídkového člunu l´Effronté. Přijíždí akorát ve chvíli, kdy se Tunisané snažili prolomit vstupní bránu pomocí kulometů a protitankových zbraní. Výsadkáři se ihned pouští do boje a do pomoci se také pustily obě lodě, ale ani to nestačilo. Musely rozhodnout až rakety vypálené zpod křídel dvou Corsairů a palba z jejich kulometů. Oba Corsairy se bezpečně vrátily na základnu. Po přistání ale bylo na jednom z nich osm nevypálených raket. Mechanik Colin se bál, že byly selhané, ale pravda vyplavala na povrch, až když pilot, rotmistr Malglaive, vylezl z kokpitu a se slovy „Tam dole byly lidi a já na ně střílel. Dej mi tvoji cigaretu!“, se odebral do stínu hangáru.

Tunisané se za těžkých ztrát stáhli za svoje barikády. Víceméně celý den se bojovalo na přístupech k základně a rota ve spolupráci s 12. rotou 8. vševojskového pluku likvidovala jednu barikádu za druhou, aby opět propojila všechny části. Poté zůstala v prostoru Sidi-Abdallah do konce bojů o Bizerte a uváděla všechna bezpečnostní opatření do původního stavu. Tunisané je vyrušovali hlavně v noci, kdy se dokonce bezúspěšně pokusili zapálit palivové nádrže v autoparku.

06.30 je vydán rozkaz zničit postavení národní gardy ve starém domě nějakých 200 m od vstupu na základnu z kterého vedou zabarikádovaní gardisté palbu na základnu. Úkolem je pověřena výsadková ženijní četa, která ho splní během jedné hodiny na konci které, je dům zničen a 14 gardistů zabito a šest zajato.

Ve městě je vypnuta elektřina a voda. Veškeré operace se v místní nemocnici provádějí při světle ručních baterek. Mrtvoly v márnici a maso v lednicích se začíná velice rychle kazit při teplotách 40 stupňů ve stínu.

07.36 je schváleno vyslání jednotek 3. RPIMa.

07.48 admirál Amman opětovně žádá vyslání 3. RPIMa, aniž by tušil, že to již bylo schváleno, s odůvodněním, že jeho vojáci po osmi dnech pohotovosti a bojů jsou vyčerpáni. Výše uvedené rozhodnutí mu je doručeno v 08.22.

Okolo 09.00 se skupina ozbrojených dobrovolníků kryjících se za ženami a dětmi pokusila přiblížit k bráně do La Pecherie. Po prvních výstřelech se ženy a děti rozutekly. Několik ozbrojenců bylo rychle zastřeleno a zbytek se rozutekl do domů lemujících ulici, odkud vedli palbu na francouzské vojáky, naštěstí bez většího efektu.

09.30 vydává prezident Bourguiba rozkaz:
„Já, Prezident Tuniské republiky, vrchní velitel ozbrojených sil, v souladu s ústavou, vám nařizuji zabránit všemi prostředky francouzské okupaci města Bizerte. Hodně odvahy. Kéž vám pomáhá Bůh.“

Operace COLLINES

Rozkaz k zahájení operace Collines je vydán a v 06.00 se vydávají všechny roty vpřed.

2-2 pod velením poručíka Jacquemina vyráží na západ a snadno překonává překážky z ostnatého drátu, ale po asi 200 m se dostává pod palbu tří rot 6. tuniského praporu, pod velením majora Hammara, posíleného četou minometů a družstvem těžkých kulometů a její postup se zastavuje. Tunisané jsou pod velením mladých důstojníků ze Saint-Cyru a bývalých rotmistrů francouzské armády, kteří prokazují obrovskou statečnost a odhodlání udržet své pozice. Ani dělostřelecká podpora houfnic ze základny situaci 2-2 nijak neusnadňuje. A tak si vyžádá leteckou podporu a s její pomocí vyráží francouzští vojáci na zteč a okolo 11 hodiny se jim daří obsadit první cíl-pahorek Sidi-Zid.

Po velmi těžkých bojích rota zajišťuje pozice a po odpočinku a doplnění munice vyráží odpoledne k druhému cíli, osadě Djaffeur. Před osadou je zastavena a dvěma četám hrozí obklíčení, z kterého se probily až po hodině bojů a po doplnění zásob vrtulníky. Letectvo bylo k dispozici, ale protože průzkumný Piper nemohl z technických důvodů vzlétnout, jeho účinnost nebyla až tak vysoká. Vyslání posil (1-2) bylo zamítnuto, kvůli hrozbě možného útoku z cementárny. V 17 hodin po příjezdu 2-3 se rotám po opravdu těžkých bojích podařilo dosáhnout osady Djaffeur. Tunisané se stáhli na jihozápad. 2-2 bude držet pozice až do druhého dne.

3-2, uprostřed sestavy, útočí na sever směrem k osadě Chellouf, a dále na kótu 79, pokrytou vinicemi. Tady je rozmístěn 10. pěší prapor, který taky nechce dát svoji kůži zadarmo, ale Francouzi s leteckou nadvládou Corsairů dobývají jednu pozici za druhou. Po doplnění jednotky o commando Guillaume,kvečeru dosahují svého cíle, kde přečkají i noc.

Obrázek
(Commando Guillaume – jedna z nejslavnějších výsadkových jednotek Francie. Její heslo je „Pozoruj a udeř!“. Tato jednotka vznikla v roce 1956 a byla ihned vyslána do Alžírska, kde prokázala svoje kvality pod velením por. Jean-Marie Guillauma především v bitvě o Alžír. V roce 1957, přesně 22. března, je vjednom střetnutí u města Mouzaiville zabit její velitel. Jelikož příslušníci komanda se při vzniku domluvili, že jednotka ponese jméno toho, který první zemře na poli slávy, tak přijala jméno „Guillaume“. Po puči byla podřízena 3. RPIMa. Jednotka i nadále plnila svoje úkoly v nejvyšší možné kvalitě, což prokázala i v bojích o Bizerte. Commando bylo zrušeno v roce 1963 a k obnově jeho tradice došlo až v roce 2003, kdy její standartu předal osobně jeden z jejích bývalých velitelů generál HAMEL v.v. při příležitosti obnovení činnosti commanda v rámci 3. RPIMa veliteli pluku.)

07.00 vyráží ad hoc zformovaná jednotka z příslušníků 11. roty 8. RIA pod velením kapitána LeVagueresse, posílená četou obrněných vozidel a tří čet námořní pěchoty ze základny KHAROUBA. Jednotka postupuje podél cesty vedoucí na sever do prostoru mezi 3-2 a uskupením Orange. Po několika stech metrech je napadena těžkou střelbou a její postup se zpomaluje. Až s pomocí dělostřelectva se jim podařilo probít k osadě Sidi Bou-Zazoura.

4-2 kapitána Gazala a rota zbraní kapitána Demetze, vytvářejí úkolové uskupení „ORANGE“ pod velením posledně jmenovaného, které bez podpory 105 mm děl postupuje velice pomalu a přes tvrdý odpor se prokousává na sever ke kótám 110 a 114. Zde jsou boje obzvláště těžké a Francouzi jsou po dobu tří hodin přikováni k zemi a nemohou se pohnout vpřed. Leteckou podporu jim poskytuje i bitevní vrtulník S-58 (námořní verze H-34), který je zasažen a přistává nějakých 300m od jejich pozic. Část výsadkářů vyráží na „rescue-mission“. Posádku se podařilo zachránit a vrtulník byl ještě v průběhu bojů provizorně opraven a kapitán Kauffer s ním osobně přeletěl na letiště Sidi-Ahmed. Díky této epizodě, která upoutala pozornost Tunisanů, se uskupení podařilo s podporou Aquilonů obsadit předurčené pozice. Boje trvají až do 20.00hodin.

Při zahájení operace Collines zahájily minomety ze základny Nadhour a torpédoborec La Bourdonnais likvidaci zjištěného opěrného bodu pěší čety a nově zřízeného tuniského dělostřeleckého postavení na kótě 217 poblíž Kebiru, které začalo ostřelovat okolí základny, a pěší četa vedla palbu na prolétávající letadla. Torpédoborec potom ostřeloval shromaždiště Tunisanů poblíž mysu Bizerte a zabránil jim zaútočit.

Na východ od základny

08.00 na východní straně města začíná svůj boj obrněné uskupení složené z čety velení, dvou tankových čet, čety obrněných vozidel a čety zbraní (Jeepy s bezzákluzovými kanóny), které je v Menzel-Djemilu. Jeho prvním úkolem je probít se k jednotce v Roumadii a po navázání spojení zaujmout vyvýšeninu Ben Negro.

Přibližně v tu samou dobu průzkumné letadlo odhalilo opevněná postavení a několik barikád na silnici severně od Menzel-Djemilu. Zpráva je předána na velitelství a jsou přivoláni „korzáři s nebeskými jezdci“ a Mistraly. Po několika náletech je v 08.45 obrněné uskupení vysláno ke zjištění výsledku náletů. Velitel rozděluje uskupení na dvě části – první má za úkol zlikvidovat jakýkoliv odpor u barikád na silnici vedoucí do hlavního města Tunisu a druhé má provádět jeho krytí na severu. Boje s několika zásahy letectva probíhaly, až do 13.00 kdy se Tunisané bez munice stáhli zpět. Jejich místo převzali Francouzi a zamezili přísunu posil z tohoto směru a umožnili tak provést operaci k uvolnění východní části přístavu.

09.45 hlásila malá opuštěná základna v R´melském lese (východně od Menzel-Djemilu), obsazená pěti mariňáky a několika strážními psi, minometnou palbu na její pozice a pohyb tuniských vojáků v okolí základny. Mariňáci měli za úkol udržovat pobřežní baterie z kořistních 105mm houfnic Krupp. Pro oklamání Tunisanů otočili děla směrem od pobřeží a rozmístili figury z překližky, aby vytvořili idylu většího množství vojáků na základně. První průlet letectva znamenal „preventivní“ ostřelování okrajů lesa kolem základny.

10.42 posádka v Roumadii ostřelovala tuniské minomety, které se jejich obsluhy snažily rozmístit.

11.00 musí opět zasahovat letectvo ve prospěch základny v R´melském lese ve kterém se podle odhadu rozmístily dvě nepřátelské roty, pod velením kapitána Boubakera El-Bekri (bývalý praporčík francouzské armády, který bojoval za Francii od roku 1940 až do Indočíny, což mu pomohlo získat hodnost kapitána v tuniské armádě). Na nebi se opět objevily Corsairy a Aquilony a raketami napadly vozidla, která začala hořet. Vojáci se stáhli a začali ošetřovat raněné, mezi kterými byl i kapitán El-Bekri. Po tomto náletu už se Tunisané do R´melu nevrátili.

11.10 přilétá na kontrolu situace z Paříže generál DODELIER a námořní kapitán BRASSEUR. Po zjištění situace odlétají po poledni zpět. Kolem poledne se dvěma Mistralům podařilo zničit kolonu náklaďáků s pěchotou, které se snažily nalodit na přívoz v Menzel-Djemilu. Všechny pozice nebezpečné pro letiště a základnu byly zlikvidovány, a tak je vydán pokyn pro zahájení přesunu 3. RPIMa.

12.30 zástupce velitele 2. RPIMa, major Bonnet, dostává za úkol velet úkolovému uskupení „GRIS“ vytvořenému z 1-2 kapitána Tartera, tankové čety s třemi M24 Chaffee, která je v tu chvíli ještě v Nadhouru a četou zbraní z 8. RIA. 1-2 zatím tvoří zálohu velitele základny a připravuje se na dobytí cementárny, z které je přímo ostřelováno hlavní velitelství a další postavení kolem základny. Cementárna, ať byla hodně velký problém pro základnu, byla zatím ušetřena větších akcí. Ke změně se odhodlal admirál Amman až když zjistil, že to opravdu po dobrém nepůjde a přestal se starat o možný ekonomický dopad na tuniskou ekonomiku.

12.42 předává plukovník de Verthamon rozkaz kapitánu Godardovi (velitel základny Nadhour):

Rozkaz admirála Ammana
Provést přesun jednou tankovou četou a četou zbraní na základnu.
Čas zahájení 14.00.
Úkol musí být splněn rychle, bez vyhledávání kontaktu s nepřítelem. K přesunu využít trasu východně či západně od Kebiru, na základě zpravodajských informací před odjezdem. Na základnu vjet „novou“ bránou.


kapitán Godard: „Kdy smíme zahájit palbu?“
plukovník: „Palbu opětovat, nezavazovat se do boje, pouze střílet na podezřelá místa. Budete mít letecké krytí a vězte, že parašutisti jsou již v osadě Bou-Halloufa.“


Mezitím Alžír (hlavní město Alžírska)


13.00 je zahájena „Operace Charrue Longue“ v rámci které, odlétá 3. RPIMa na pomoc svému bratrskému pluku (všichni pevně přesvědčení, že získají červený – válečný zápis do jejich knihy seskoků).
Obrázek
3. RPIMa – heslo „Být a vytrvat“, plnohodnotný výsadkový pluk s osmi bojovými rotami a celkovým počtem 2000 vojáků je podle slov francouzského velení „dobře fungující bojovou mašinou“. Puče se nezúčastnil, i když bylo hodně jeho příslušníků, kteří ho schvalovali. Pluk byl řízen 50 schopnými důstojníky, všichni rotmistři a praporčíci byli ostřílení profesionálové, a vojsko bylo půl na půl vojáci základní služby a profesionálové.

Pod velením podplukovníka LeBorgne je okolo 15.15 na místě a všechna letadla mohou dosednout na letištní plochu. Zklamaní vojáci sesedli a ihned se zapojili do bojů, aby podpořili bojové úsilí druhého pluku. Jednotlivé roty se zapojují ihned do boje nebo zaujímají postavení k uzavření sestavy. (Při přistání došlo k incidentu, při kterém se kulometník četař Violaud zachytil o část kabiny a nechtěně odjistil granát, který zůstal v sumce! Jeho velitel čety se mu snažil pomoc, ale četař si rychle lehl na zem. Jenom zázrakem nevybuchly další granáty, které měl na sobě).

Obrázek
podplukovník Guy LeBorgne se narodil v roce 1920. Po ukončení studia na Saint-Cyr vroce 1940 a po kapitulaci Francie uprchl do severní Afriky, odkud se dostal do Velké Británie a stal se členem vojenského štábu de Gaulla. V roce 1944 byl vysazen na okupované území Francie, aby pomáhal hnutí odporu. Po válce byl nasazen v Indočíně jako velitel 8. úderné výsadkové skupiny. V průběhu Alžírské války velel 3. RPIMa a v kritické době zůstal věrný de Gaullovi. Poté velel 11. výsadkové divizi a kariéru ukončil po 40. letech, jako velitel posádky v Lyonu vhodnosti generálporučíka. Zemřel ve věku 87 let.

16. května 1950 byl jako mladý poručík zraněn v Indočíně a s dalším legionářem byl jako první v historii francouzské armády evakuován pomocí vrtulníku Hiller 330 do nemocnice na venkovních lehátkách.

Bizerte

2-3 pod velením kapitána Canna nasedla na přistavená vozidla a vyrazila směrem k Sidi-Zid, kde byla 2-2 těžce zkoušena a pomohla jí překlopit misky vah na svoji stranu. Tunisané, kteří byli pod neustálou palbou z letadel, přerušili kontakt a zanechali za sebou na 80 mrtvých, více jak dvě stě kusů pušek, 10 kulometů, 4 minomety a 2 kanóny.

Ze vzpomínek kapitána Canna, který velel 2-3 o 184 vojácích již celý rok v Alžírsku: „Sestup letadel je rychlý a přistání opravdu tvrdé. Je cítit, že posádka letadel nemá žádnou chuť na výlet po letišti. Na konci dráhy vidím doutnající Nordatlas. Naše letadlo se rychlým manévrem dostává mimo runway. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Za zvuku motorů rychle sesedáme a po chvíli s radostí zjišťuji, že celá rota je shromážděna u stěny jednoho leteckého krytu. Vzápětí k nám přibíhá vyšší důstojník, kterého neznám a který se ptá, zda jsem Velitel Patriote-Rouge, tedy velitel druhé roty. Ano, to jsem. Tak tamhle máte osm GMC bez řidičů. Pavie Rouge, 2-2, má problémy 4 km západně od letiště. Rychle se přesuňte na její kótu 36 u Sidi-Ahmed. Tady je frekvence. Hodně štěstí, a prosím Vás, pospěšte si!“

Rychle nasedáme do vozidel z mobilizačních zásob a okolo 16 hodiny jsme u 2-2. Nacházím vyčerpaného poručíka Jacquemina a jeho rotu, která těžce bojovala bez odpočinku celý den. Poručík mě žádá, abych se postaral o jižní křídlo, kde Tunisané neustále otravují. Vydávám několik málo rozkazů a jednotka se tiše rozmísťuje. Odstřelovači a puškové granáty pomáhají umlčet jednotlivá palebná stanoviště nepřítele. Rok bojů v Alžírsku přináší své ovoce.

Okolo 17 hodiny nás překvapuje hluk tří Corsairů, kteří nám svojí přesnou palbou umožňují rozhodující útok, po kterém se Tunisané stáhli do osady Djaffeur. Po odletu Corsairů se rozhostilo ticho a bylo slyšet jenom hlasy z vysílačky…“

Po zaujetí pozic a doplnění, vyčkával kapitán Cann s 2- 3 na nové rozkazy. Než ale nějaký obdržel, zaslechl hlášení sousední 4-3 o ústupu jedné tuniské roty od nádraží Sidi-Ahmed a tak se neplánovaně rozhodl zaujmout pozice poblíž železnice spojující letiště s městem Ferryville. Díky tomuto rozhodnutí se rotě v noci podařilo rozehnat tuniskou pěší rotu, která se snažila proklouznout pryč.

Z jeho vzpomínek: „Byli jsme překvapeni, že je slyšíme povídat si nahlas. Cítili se bezpečně, že vyvázli z bojů o nádraží. Palba je překvapila. Ze začátku si mysleli, že jsme Tunisané a volali na nás. Jakmile zjistili, že se jejich ústup nepovedl, rozutekli se po okolí, hlavně směrem k jezeru. Rozmístil jsem hlídky, jak na silnici vedoucí do Ferryville, tak na železnici. Noc byla klidná. Nad ránem jsme napočítali dvanáct mrtvých a posbírali stejný počet zbraní. Pořád žádné spojení s velením pluku. Mám ale dobrý pocit z toho, že kryjeme naše jednotky v Bizerte z jihu, odkud logicky mohou Tunisané přisunout posily.“ Další rozkaz, který rota obdržela, byl –„Zůstat v prostoru. Provést doplnění materiálem. Po vystřídání 3. REI se přesunout do města Bizerte a zapojit se do bojů o město za 3-3“.

4-3, pod velením kapitána Volquemanna, vyrazila směrem k nádraží Sidi-Ahmed. Nádraží bylo předtím bombardováno letadly a Tunisané se stáhli. V odpoledních hodinách se vrátili zpět a vyčkali příchodu Francouzů. Ti se na ně po hlavě vrhli, ale nebyli schopni je vyhnat. Přivolané letecké posily svrhly na nádraží několik 500kg pum a nastalého šoku parašutisti využili a dobyli ho. Obrana nádraží stála Tunisany přes 130 mrtvých.

Ze vzpomínek poručíka Saïd El-Kateba: „Nádraží Sidi-Ahmed a jeho okolí s prastarými eukalypty, bylo srovnáno se zemí. Obě tratě procházející nádražím, byly úplně zničeny!“

Commando „Guillaume“ se vydalo směrem k 3-2 a posílilo její pozice a pomohlo s obsazením pahorku Zergoun.

3-3 dobyla stanovený prostor, farmu VITTOZ, mezi 2-2 a 3-2 a uzavřela tak perimetr. Když se snažila posunout více na sever, narazila na čerstvě přisunutý 12. pěší prapor z Konga, který ji dál nepustil. Až s podporou letectva, které mělo problémy lokalizovat pozice nepřítele, se jim podařilo Tunisany zahnat a obsadit prostor západně od Zergounu.

Základna Nadhour

14.00 zahajují čety pod velením poručíka Calleca přesun na základnu Kharouba a hned při výjezdu jsou napadeny kulometnou palbou. K likvidaci zjištěné pozice je povoláno letectvo, jehož rakety ale zasáhnou vlastní základnu a způsobí zranění třem vojákům. Až zásah torpédoborce La Bourdonnais a minometů z Kebiru likviduje kulometné postavení. Čety se dají opět do pohybu v 14.15 a budou se pomalu probíjet k základně, na kterou se dostanou s jedním porouchaným tankem v16.30a připojí se k1-2. Po celou dobu přesunu potkávali jednotlivce a skupiny vystrašených vojáků a civilistů, kteří se kryli pod stromy ze strachu z letectva.

poručík Callec vzpomínal: „Když jsme se dostali na dohled letiště, viděli jsme hořet náklaďáky, několik domů bylo v plamenech, hořely i pole. Všude ležely mrtvoly, ohořelé, zmrzačené a ztuhlé v roztodivných pozicích…“

Kharouba

16.48 admirál Amman oznamuje do Paříže, že není jiná cesta než dobýt cementárnu silou.

17.00 shazují Corsairy první 500kg pumy na cíl. Výbuchy pum otřásají nejen místem velení, ale i ostatními domy v Bizerte. Je zasaženo silo s uskladněným cementem, což vytvoří „atomový“ hřib na obloze, kterým vzápětí prolétají vypálené rakety. Nejbližší stanoviště francouzské armády, tvořené vojáky velitelské roty 8. RIA, kteří několikrát zabránili průniku Tunisanů do prostoru základny, jsou pokryty cementem. Stejně tak jako Tunisané, kteří se snažili ukrýt před náletem a teď zmateně pobíhají po areálu.

Po tomto bombardování přichází na řadu pozemní jednotky pod vedením majora Bonneta. 1-2 je doplněna o dva funkční tanky a jeden halftrak. Výsadkáři s podporou tanků pronikají do prostoru cementárny, která vypadá opuštěná. Tanky zaujímají výhodná palebná postavení a čety se rozmisťují na severní a jižní straně továrny. Na této straně jde vše hladce a vojáci nenarazí na žádný odpor a zaujímají pozice k obraně. Po chvíli se scéna dramaticky změní, když ze všech možných úkrytů i z rákosí na druhé straně průplavu začnou dobře ukrytí tuniští vojáci střílet na nic netušící Francouze. Hned v první chvíli umírají rotný Pernalon a desátník Wilhem a během několika minut jsou zraněni další čtyři vojáci. První četa schovaná v příkopu se nemůže ani hnout. Zástupce velitele roty vyskakuje na tank a střídá střelce z 12.7 mm a snaží se četu uvolnit.

Během chvíle jsou na scéně Corsairy a vedou palbu těsně kolem pozic výsadkářů, kteří velice rychle označili svoje pozice domluvenými signály. Kulometné družstvo druhé čety pomohlo krýt ústup první čety, která odnesla i svoje zraněné a mrtvé. Boje trvají až do 20.00, kdy je cementárna ve francouzských rukách. Je povolán vrtulník k přepravě zraněných a rota se rozmisťuje na třech místech tak, aby pokryla celý prostor cementárny. Ve večerních hodinách se je Tunisané pokusili vytlačit, ale Francouzi je za podpory tanků odrazili a donutili ustoupit.

Letectvo ještě bombardovalo farmu DOMANGE na jižní straně vjezdu a vyhnalo z ní všechny tuniské jednotky, které ostřelovaly základnu.

Večer přistává letadlo s plukovníkem Lalandem a štábem brigády, aby zplánovaly další průběh pozemních bojů, za které byl plukovník Lalande přímo zodpovědný.

Následující noc, podstatně klidnější než ta předešlá, strávily všechny roty na svých místech. Ve vzduchu létaly Ju-52, připravené osvětlovat terén podle požadavku pozemních jednotek.
Večer ještě proběhla diskuze o odstranění lan z vjezdu/průplavu do přístavu potápěči za podpory vyloďovacích člunů. Plánovači s admirálem došli k závěru, že dokud nebudou obě strany vjezdu obsazeny pěšími jednotkami, nemá smysl jí provádět. Na jižní straně totiž byly kasárna plná tuniských vojáků.

22.00 guvernér Bizerte Mohamed Ben-Lamine opustil město.

22.30 obdržel admirál Amman telegram snovými úkoly:
A: Zajistit neprodyšnost našich prostorů.
B: Udržte a obnovte systém našeho velení a zajistěte volnost operací; se zaměřením na volné použití letiště Sidi-Ahmed, volnost pohybu v průplavu a mezi jednotlivými prostory.
C: K dosažení tohoto cíle použijte, když bude třeba, i prostory mimo naše základny.
D: K dispozici jsou Vám všechny prostředky z operací Charrue Courte a Longue, a dále i letecké a námořní síly, které pro Vás byly vyčleněny.
E: Tuniské demonstrace, které smíchávají ženy a děti s ozbrojenci jsou velký problém. Kdykoliv to bude možné, pokusíte se stáhnout naše vojáky a vyžádáte si přítomnost civilních nebo vojenských představitelů anebo se pokusíte vyjednávat přímo s civilními nebo vojenskými představiteli, kteří by bránili v provedení Vaší operace.
F: Ale, ať už bude výsledek tohoto jednání jakýkoliv, vždy musíte upřednostnit splnění Vašeho úkolu, který má hlavní prioritu.
G: Závěrem, je možné pracovat smyšlenkou prodloužení bojů vedoucích k okupaci města.


23.03 admirál obdržel zprávu, že prezident Bourguiba a jeho vláda jednoznačně odmítli podmínky příměří, které mu byly předány ve 22.00. Tuniské jednotky mají stůj, co stůj bojovat proti Francouzům.

Na základě výše uvedeného telegramu řekl admirál plukovníkovi Lalandovi: „Již není třeba otálet, zítra musíme uvolnit průplav pro přísun posil.“

23.38 informuje admirál Amman velení v Paříži:
„S příslibem přesunu 3. REI do mé podřízenosti, počítám s obsazováním města Bizerte v průběhu 21. července a uvolněním průplavu. Jsem toho schopen s dostupnými prostředky. Pro déle trvající okupaci města bude potřeba další výsadkový pluk a rota vojenských policistů.“

Během těchto dvou dnů se Francouzům podařilo vytlačit Tunisany z okolí letiště a zajistit Sidi-Abdallah, a jediné co zbývalo, bylo dobýt vjezd do přístavu a pak samotné město Bizerte. Admirál Amman se snažil ještě spojit s Tuniskou reprezentací, aby jim nabídl příměří, ale nikdo mu nebral telefon. Předehra pro další dějství je ukončena.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bizerte 1961

Příspěvek od jarl »

Pěkné obrázky k tomuto zajímavému tématu je možné si prohlédnout zde: http://www.aha-helico-air.asso.fr/bizerte.htm

Obrázek
Křižník Colbert
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bizerte 1961

Příspěvek od Zemakt »

Já jsem tedy zatím u prvního dílu, ale za mne dost dobrý. Prakticky neznámé dění. Děkuji.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Re: Bizerte 1961

Příspěvek od Mantra »

Taky jsem o tom nic nevěděl a narazil jsem na to při psaní o intervenci v Čadu, kde byl zabit jeden Francouz - Chaussin, a ten byl v jednom článku zmíněn, že v Bizerte pomohl zlikvidovat několik opěrných bodů díky své udatnosti a statečnosti.
A díky.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Odpovědět

Zpět na „Státy NATO mimo USA“