Od svého založení v roce 1948 porazil Izrael větší arabské armády než byla jeho vlastní. Mezi arabskými sousedy měl statut neporazitelné armády až do osudného roku 2006, kdy utrpěl krvavou porážku od militantského křídla hnutí Hezbolláhu – Islámského hnutí odporu – IHO. Izraelské nejvyšší velení se rozhodlo a bylo pevně přesvědčeno že zničí IHO UNIFIvzdušnými údery na jeho pozice. Chyba lávky, na místo vítězství přišli oběti v řadách civilního obyvatelstva a zničené civilní objekty. Tyto údery nemohly zastavit denní raketové ostřelování izraelského území ze strany IHO. Když se jednotky IDF rozhodly vést válku proti dobře vybudované obranné pozici, selhaly. Vypadá to jako kdyby Israel Defense Forces – IDF ztratily svojí schopnost vést manévrovou válku.
Co se stalo s IDF?
Tato operace vešla v známost v Libanonu pod jménem July War a v Izraeli jako Second Lebanon War.25
Trocha historie na úvod
Proč druhé kolo v Libanonu? První se odehrálo v roce 1982, kdy izraelské jednotky vstoupily dne 6.června na území Libanonu jako odplata za pokus o atentát na izraelského velvyslance Shlomo Argova ve Velké Británii. Operace byla pojmenována Operation Peace of the Galilee a později jako First Lebanon War.
Strategické okolnosti
Dne 12.července 2006, IHO zorganizoval přepad izraelských obrněných Humvees na izraelském území s využitím RPG. Při této akci zahynuli 3 vojáci, tři byli zraněni a příslušníkům IHO se podařilo zajmout zbývající dva vojáky. IDF ihned vyslalo Merkavu Mark II a mechanizovanou četu na jejich záchranu. Pod Merkavou příslušníci IHO odpálili nálož o hmotnosti přibližně 300kg a jeho osádka na místě zemřela. V tento den padlo celkem osm vojáků IDF což byla největší ztráta od roku 1987, poslední osmý byl zastřelen když se snažil vyprostit posádku Merkavy.
Šarvátky mezi těmito dvěmi ozbrojenými složkami na hranicích s Libanonem byly na denním pořádku již od poloviny 80-tých let. V roce 2000 Izrael rozhodl o stažení svých vojsk z jižního Libanonu a tím splnil jedno z největších přání Hezbolláhu. Po tomto stažení, izraelské vedení varovalo Hezbolláh že jakákoliv akce s cílem překročit jeho hranice vyústí v odvetnou vojenskou operaci v plné parádě.
Po několika letech relativního klidu dospělo izraelské vrchní velení k závěru že Hezbolláh je neškodný a soustředili se na likvidaci palestinské teroristické infrastruktury na území Izraele
a v Gaze. Mezitím IHO budovalo obranné pozice proti příští možné akci IDF. Irán jim dodal většinu moderních zbraní a vycvičil jeho příslušníky. V létě roku 2006 již IHO nebylo jentak nějaké hnutí odporu dobrovolných bojovníků, ale dobře vycvičená a k boji připravená jednotka, která byla schopna vést úpornou obranu proti silnějšímu nepříteli.
Taktická situace
Cílem IHO bylo podnikat raketové útoky na izraelské území a způsobit psychické a fyzické utrpení jeho obyvatelům. Úkol IDF byl naprosto opačný – zastavit tyto útoky a snížit počet obětí v řadách vlastního obyvatelstva.
Výzbroj a výstroj
Jelikož IHO už nebylo partyzánské hnutí měl každý jeho příslušník svou osobní zbraň AK 74. Dále měli k dispozici protitankové zbraně jako RPG 7, RPG9, TOW, AT-3, 4, 5 ,13 a 14. Protiletadlovou výzbroj tvořili SA-7 Strela-2, ZU 23AA, S 60 a možná také SA-18.
IHO mělo k dispozici rakety 122mm, 240mm Fajr-3, Fajr-5, Ra-ad 1, Khaibar-1, rakety Zelzal-2 a Uragány syrské výroby. Protilodní střely C-802 a C -701. V neposlední řadě mělo k dispozici UAV – Mirsad 1, které používalo k provádění průzkumu a pozorování.
Na druhé straně IDF je jedna z nejmodernějších armád na světě, která je vybavena jak americkou tak technikou z vlastní výroby, ale jak se ukázalo na nadcházející válku nebyla dostatečně připravena.
C 802
Terén
Jižní Libanon je kopcovitý terén, a díky jeho členitosti i přes řídkou vegetaci poskytuje dostatek míst ke schovaní a k přepadům. Bojovníci IHO měli dostatek času připravit systém výbušných i nevýbušných protitankových zátarasů a hlavně znali terén, což vojáci IDF neznali.
Jednotky k dispozici
IHO: 600-800 mužů ve zbrani,
Izrael: 8.000 vojáků
Čas nasazení
Izraelští politici věděli že mají jenom několik týdnů než rada bezpečnosti OSN a světové velmoci začnou naléhat na zastavení bojů v Libanonu. Také dlouhá vojenská operace by byla nepříjemná z ekonomického hlediska. IHO žádné takové starosti nemělo, ba naopak, čím déle vydrží tím větší získá podporu v arabském a možná i okolním světě.
Civilisté na scéně
IHO zahrnulo do své obrany i vesnice neboť věděli, že IDF nebudou chtít způsobit ztráty na civilním obyvatelstvu. Tato obrana donutila IDF k velmi nebezpečnému boji v zastavěné oblasti, kde utrpěli vysoké ztráty a způsobili ještě větší.
Srovnání celkových sil protivníků
IDF mají celkem 168,000 vojáků ve zbrani. Pozemní vojsko má k dispozici 4tis. tanků a 11tis. obrněných vozidel.
Tak jak to říká Murphyho zákon: „Když se něco má podělat, tak se to podělá.“ Totiž těsně před ofenzívou spustil náčelník generálního štábu novou logistickou koncepci tzv.regionálního zabezpečení a to hlavně kvůli úspoře peněz a ta se ukázala jako velmi nebezpečná, neboť vševojskové jednotky přišly o své jednotky logistického zabezpečení a nový systém ještě naplno nefungoval.
Tradiční úloha izraelské armády je bránit izraelské území ve velmi intezívní konveční válce. Přesto, léta nízko intezívních bojů s Palestinci ji donutili změnit výcvik s ohledem na boj ve městě. Druhá intifáda zvýšila své tempo a jednotky museli zredukovat čas na výcvik, jak byly zahlceny bojovými úkoly. Cvičení se prováděla jenom na úrovni četa, rota.
Praporní a brigádní cvičení se staly raritou a k tomu všemu se přidaly těžké škrty v rozpočtu. V roce 2003 nebylo pro záložní jednotky zorganizované žádné cvičení neboť nejvyšší velení rozhodlo, že tyto cvičení se budou provádět jednou za tři roky.
Před vypuknutím války měl Izrael obrovské kvantum informací o nepříteli a možnosti jak tyto informace získat a i přesto IDF vedly útok s omezenými informacemi o síle, aktivitách
a možnostech IHO. Hlavním důvodem tohoto stavu byly politická rozhodnutí a nesouhra civilních zpravodajských služeb s armádními.
Od Yom-Kippurské války byly izraelské jednotky nasazeny v bojích se střední či nízkou intenzitou, což znamená od družstva po rotu. To vedlo k tomu že mladí velitelé měli dostatečné zkušenosti z bojů s teroristy, ale narážely na starší vojáky ve vyšším velení kterým tyto zkušenosti chyběli.
Generál Halutz, bývalý příslušník air-force se soustředil na výcvik IDF v zastavěných oblastech a věřil, že neúčinější zbraní proti teroristům je „target-killing“ neboli likvidace cílů a pak převedl potřebné peníze z pozemního vojska na letectvo a jeho zásluhou se pozemní vojsko ocitlo na druhé koleji v boji proti teroristům. Nehledě na tyto změny, byla morálka izraelských vojáků na začátku konfliktu vysoká po úspěšných bojích proti Palestincům. Vojáci šli s nadšením proti IHO a chtěli s ním skoncovat jednou provždy.
Islámské hnutí odporu mělo okolo 600-800 mužů ve zbrani a 5000 až 7.000 tisíc záložníků. Hezbolláh „mohl“ povolat do zbraně dalších přibližně 25.000 ozbrojenců. Díky výzbroji a výcviku v Iránu se IHO stalo nejlépe vycvičenou a vybavenou polo-vojenskou jednotkou na světě.
Bojovníci IHO měli jedny z posledních verzí noktovizorů a spojovacích prostředků a měli možnost získávat informace o nepříteli pomocí UAV’s, které byly vybavené infra kamerou
a navigací GPS. V průběhu bojů našli izraelští vojáci místnosti s iránskými odposlouchávacími zařízeními, spojovacími prostředky a počítači. IHO vybudovali systém tunelů a bunkrů, kde skladovali jídlo, zbraně a munici tak aby každý podzemní systém byl soběstačný. Dále se IHO podařilo vybudovat velmí účinný systém spojení a velení, který díky použití optických vláken, byl odolný proti izraelskému REBu. Jižní Libanon byl rozdělen na menší celky, každý s asi 12-15 vesnicemi a pro spojení mezi nimi používali notoricky známé Motoroly, ty byly jen dvou cestné (two-way) a využívali šifrované spojení, takže každý stupeň velení měl jasný přehled o situaci jak ve svém sektoru tak i v sousedním.
Hezbolláh taky používal internet k propagandistickým účelům a snažil se vtáhnout do hry arabské státy. Je samozřejmé že IHO mělo k dispozici informace od HUMINTu a to z řad izraelských arabů a od druzů (víc na: http://en.wikipedia.org/wiki/Druze), kteří sloužili v IDF. K rekrutování těchto lidí měli nemalé finanční prostředky a drogy.
Operace začíná...
Izraelský náčelník generálního štábu prohlásil: „Jestliže nevrátíte naše vojáky, vrátíme my Libanon zpátky o 20 let.“
V den kdy se došlo k přepadení izraelských jednotek, zahájilo letectvo bombardování pozic IHO s cílem přerušit jeho zásobovací linie. Den po útoku IHO vyhlásilo, že má 13.000 raket k vypálení na Izrael, to přimělo Izraelské velení evakuovat 220tis. lidí do leteckých krytů.
14.července se IHO podařilo raketou C-802 zasáhnout INS Hanit (třída Sa’ar 5), která kotvila 10 námořních mil od Libanonského pobřeží. 16.července IHO poprvé použili rakety Fajr-3 s doletem 45km.
První větší pozemní operace s nasazením IDF začala 17.července a to asi 1km od hranic, kde obrněné buldozery CAT- 9 (jsou ve výzbroji i US Marine a US Army, nasazeny v Iráku) srovnaly se zemí palebné stanoviště IHO.
Víc na: http://www.israeli-weapons.com/weapons/ ... 9_D10.html
Předpokládá se, že již 21.července bylo na území Libanonu rozmístěno 300-500 vojáků IDF s 30 tanky. Dne 22.července oficiálně vniklo 2000 izraelských vojáků do Libanonu a proniklo k vesnici Maroun Al-Ras. Bitva stála IDF šest mrtvých a 18 zraněných. Jednotky IDF byly překvapené vybudovaným obranným systémem tunelů a bunkrů. Po jejím dobytí a zajištění se z ní stal výchozí prostor pro další operaci, která byla zaměřena proti šiítskému městu Bent Jbail u hranic s Izraelem.
Bitva začala klasicky dělostřeleckou palbou při které bylo vystřeleno přibližně 3.000 granátů na pozice IHO, přesto byl odpor houževnatý. Bojovníkům IHO se podařilo připravit několik IED a proti-tankových přepadů. Při jednom takovém se jim podařilo zničit další Merkavu, ale z posádky zahynuli jenom dva vojáci.
51.prapor z brigády Golani se přesunoval na východ od města a dostal se pod prudkou palbu RPG a minometů a ztratil 8 vojáků a víc jak 20 raněných. Úzké uličky stěžovaly pohyb izraelským obrněným vozidlům.
35.výsadková brigáda dostala za úkol vybudovat blokovací pozici severo-západně od města, ale kvůli těžkému odporu se jim to nepodařilo.
Dne 26.7.2006 utrpěly izraelské jednotky největší ztráty od začátku konfliktu a to na hranici s Libanonem, kde došlo k boji s příslušníky IHO. Výsledek 9 mrtvých vojáků IDF a 27 zraněných.
Po pěti dnech těžkých bojů o město Bent Jbail, toto stále nebylo pod izraelskou kontrolou a tak velení IDF zaměřilo svou pozornost na město Aita el-Shaab. Toto bylo chápáno jako ústup a neschopnost splnit úkol dobýt město. Velitelé IDF však tvrdili, že úkol byl splněn neboť bylo zabito na 70 příslušníků IHO. Jenže město bylo pod kontrolou IHO.
Bitva o Aita el-Shaab vypukla 31.července a jednotky opět narazily na tvrdý odpor IHO jehož příslušníci používali taktiku „hit and run“, zatímco jejich spolubojovníci mimo město organizovali léčky. Bitva trvala až do vyhlášení příměří. V průběhu bojů došlo k vyřazení jedné Merkavy, která podle IHO byla zasažena Kornetem a ihned po zasáhu se vzňala. Toto velení IDF komentovalo tím, že proti požární systém tanku nefungoval.
V průběhu těchto bojů došlo k třenicím mezi Mossadem a vojenskou kontrarozvědkou, když Mossad tvrdil že IHO může vést tento typ války ještě hodně dlouho, ale vojenská kontrarozvědka AMAN tvrdila, že IHO už je vyřízeno. Jak ukázal čas, Mossad měl pravdu.
3.srpna došlo k největšímu raketovému útoku na Izrael a to odpálením 132 raket. Tohoto dne také ministr obrany přikázal velení IDF, připravit operaci k obsazení celého prostoru jižně od řeky Litani a likvidaci všech odpalovacích stanovišť v tomto prostoru. Tou dobou bylo na území Libanonu přibližně 10tis. vojáků IDF.
11.srpna jednotky IDF zahájili rozsáhlou ofensívu proti vesnici al Ghandourieh s cílem obsadit strategicky důležitou křižovatku jižně od řeky Litani. Pěší brigáda Nahal provedla letecký výsadek poblíž této křižovatky, aby zajistila bezpečný průjezd obrněných vozidel jež se přibližovaly z východu od Wadi Saluki. Jejich úkolem bylo zlikvidovat palebné pozice IHO, místa pro odpalování raket a skryté základny.
Bojovníci IHO využili předem vybudovaných pozic a rychle se rozmístili a připravili v husté vegetaci léčku pro tanky. Jakmile se vedoucí tank přiblížil bojovníci odpálili nástrahu a zničili ho. Tento výbuch odstaroval obrovskou proti-tankovou léčku ve které bojovníci IHO stříleli ze všech protitankových zbraní a minometů, které měli k dispozici. Zabili 12 izraelských vojáků a poškodili 11 tanků. I přes tyto ztráty dokázali izraelská vojska obsadit vesnici al Ghandourieh. Bylo to ale Pyrhovo vítězství neboť 14.srpna všechny velké bojové operace skončili a 16.srpna začalo stahování izraelských jednotek.
Při všech těchto bitvách došlo k malému použití bojových vrtulníků, neboť velení letectva se obávalo použití protiletadlových střel SA 18 a tak došlo k masovému použití ozbrojených UAV’s k zajištění podpory pozemních jednotek. Stíhací letectvo bylo použito na bombardování cílů v hloubi Libanonu.
V průběhu měsíce bojů byly rozmístěny baterie Patriotů u Haify a Tel-Avivu jako obrana před raketami Khaibar-1.
Chybná strategie IDF
Je třeba poznamenat, že Izrael nikdy nepokládal Hezbolláh za větší hrozbu neboť izraelské zkušenosti vycházely z obav z útoku větších armád. Hezbolláh byl považován za spíš obtěžovací než hrozící nebezpečí neboť jenom střílel rakety na izraelské území. To vedlo Izrael k použití strategie domluvy - zastrašování.
Nejdříve se snažili přimět Libanonskou vládu, aby se snažila urovnat tento problém s Hezbolláhem. K tomu použili „malého“ psychického nátlaku leteckým bombardováním klíčových pozic. Tato strategie byla zárukou nízkých ztrát, neboť pozemní jednotky nebyly nasazeny. Jenže čím dál tím víc bylo jasné, že libanonská vláda není v pozici kdy může vyjednávat nebo zakročit proti Hezbolláhu.
Dalším krokem bylo bombardování poziv IHO. Ze strany Izraele opět výhodná situace, ztráty žádné, ale letectvo občas minulo cíl a tak rostly oběti na civilním obyvatelstvu Libanonu a to se nelíbilo okolnímu světu. Po selhání i tohoto kroku došlo k nasazení pozemních sil v malých operacích, kdy byl ze začátku nasazen maximálně prapor což se ukázalo jako špatné rozhodnutí. Tuto slabost napravil Izrael až ke konci této války, kdy nasadil do boje větší jednotky s větší palebnou silou. Jenže to už bylo v době kdy tlak UN a dalších států byl opravdu veliký a Izrael musel přistoupit na podmínky příměří. A do toho všeho se projevily nedostatky ve vycvičenosti a vybavenosti vojáků, pramenící z jejich cílené přípravy na bojové operace větší intenzity a boj ve městě.
V souhrnu tato strategie byla pomalá a postupná, což umožnilo bojovníkům IHO být flexibilní a v klidu pokračovat v této válce. Je ironií osudu, že přilišná schovívavost ke svému nepříteli (jako rusové v Čečně, když vyhlašovali klid zbraní a tím dali čečencům čas na přeskupení a doplnění zásob) a obavy z civilních ztrát se nevyplácí. Možná bylo lepší zasáhnout včas a silou a ztráty nemusely být tak vysoké.
Ve finále, Izraelské síly zajistily území 40km na délku a přibližně 30 km na sever od hranic.
Chyby v taktice IDF
Ze začátku si IDF myslelo, že obranné pozice IHO budou hned u hranic, ale realita ukázala že jsou rozmístěny podstatně hlouběji. Bojovníkům IHO se podařilo nalákat izraelce do hloubky Libanonského území a jakmile tam byli, rozpoutali jejich předem připravenou obranu, ve které izraelské jednotky hrály hru na kočku a myš. Když se jim podařilo obsadit jedno palebné postavení, zjistili že bojovníci IHO jsou pryč a zaujali pozice v dalším postavení. K jejich skrytému přesunu využívali vybudované tunely a tak se mohly přesouvat po bojišti bez větších problémů.
V průběhu bojů, vyšší velení IDF rozhodlo o použití tanků pro palebnou podporu pěších jednotek na místo přímé podpory. Na druhou stranu, používali Merkavu jako doprovodné vozidlo pro zdravotní službu nebo logistické jednotky, které se pohybovaly velmi pomalu a tím je vystavili smrtelnému nebezpečí ze strany RPG. Tank bez podpory pěchoty je docela snadný cíl. Toto byl jeden z důvodů proč ztráty na tancích byly tak vysoké.
Kdyby si izraelské jednotky více zrekognoskovali obranné pozice IHO mohli obejít zodolněné pozice a napadnout je z boků. Bohužel se tak nestalo a tak pozemní jednotky zakusily co znamená Verdun na vlastní kůži a dělaly přesně to, co IHO naplánovalo.
Islámské hnutí odporu
Bojovníkům IHO se podařilo způsobit izraelským silám ztráty díky jejich kreativitě
a volnosti v taktice a postupech nasazení. IHO se nepokoušeli bojovat proti praporům, natož brigádám s obrněnými vozidly a pěchotou neboť historie mluvila jasně, pět válek bylo prohráno díky této taktice a připravili se na boj proti pěchotě v předem připravené obraně a soustředili se na slabiny IDF. Jaké byly ty slabiny:
1. Strach izraelců způsobit ztráty na civilním obyvatelstvu.
2. Strach izraelců z vysokých ztrát ve vlastních řadách.
3. Nedostatečná zkušenost IDF z bojů v hornatém terénu.
A další výhody, které stály na straně IHO v této válce:
1. Jasně stanovené úkoly, které byly snadno dosažitelné, tzn. přežít a stále posílat rakety na izraelské území. Tento úkol se jim podařilo splnit na výbornou a způsobili hodně ztrát na straně IDF.
2. Bojovníci IHO znali skvěle terén a oproti průměrnému izraelskému vojákovi byli odhodláni bojovat a chtěli vyhrát.
3. Byli schopni bojovat s minimálním počtem bojovníků proti mnohonásobně větší přesile.
4. Byli schopni ovládnout a kontrolovat průběh bojů tím, že dokázali rozhodit klid IDF neustálým používáním přepadů a léček.
Co říci závěrem...
Izraelci moc věřili, že letectvo dokáže samo vyřešit problém. Po několika dnech bombardování jižního Libanonu, stále na Izrael dopadaly rakety. Když velení IDF zjistilo, že musí vyslat pozemní jednotky do této oblasti, udělali to bez náležité přípravy, výcviku, s nedostatečnou výstrojí a výzbrojí pro tento typ bojů a dostatečných zpravodajských informací. Již od počátku bylo jasné, že v tomto boji musí izraelské jednotky dostat co proto neboť po tolika letech protiteroristických bojů se najednou měli účastnit bojů v přírodním terénu na který se už dávno nikdo nepřipravoval a hlavně IDF zjistily, že jejich nepřátelé přizpůsobili svoje doktríny a výcvik silným a slabým stránkám izraelské armády. Jako další ponaučení pro pozemní síly IDF bylo to, že musí být připraveny na boj jak proti teroristům v obydlených oblastech, tak na manévrový boj v normálním terénu.
V této válce Izrael nebojoval s guerillou, ale překvapivě s plně vybavenou a vycvičenou jednotkou, která byla všestranná a skvěle vedla boj v obranných pozicích. Opravdu to byl budíček pro IDF, který jim v plné síle odhalil nevhodnost soustředění výcviku na problémy dneška, když zítřek může být úplně jiný. Tato válka také bohužel, ukázala možnost, že lze bojovat, a úspěšně, proti moderní armádě jakou IDF je.
A jak to všechno skončilo?
7.září byla ukončena letecká blokáda Libanonu.
8. září byla ukončena námořní blokáda.
Velení IDF potvrdilo, že 1.října opustil poslední voják území Libanonu.
V „dobytém“ území byly rozmístěny jednotky UNIFIL, jejichž hlavní náplní je odminování prostoru zamořeného submunicí, kterou tam v měsíci srpnu 2006 Izraelci vysypali a tyto byly nalezeny ve 249 oblastech jižně od řeky Litani. Celkem bylo hlášeno 822 útoků. Izraelci použili americké protipěchotní (protivozidlové) M42, M46 vystřelené z 105mm dělostřeleckých granátů, o trochu větší M77 z raket M-26; „baseballové míčky“ BLU42 a BLU63, také byly nalezeny izraelské M-85(stejné jako M42) a ještě plno dalších. Izraelci je použili s tvrzením, že jsou velmi efektivní proti odpalovacím zařízením a jeho obsluhám.
V Libanonu bylo zničeno 42 mostů a poškozeno 38 silnic. Dále bylo silně poškozeno telekomunikační a elektrické vedení, přístavy, letiště atd.
Došlo k poškození palivových nádrží v Jiyeh což vedlo k úniku 15,000 tun (asi 15mil.litrů) topného oleje do moře. Zasaženo bylo 80 km pobřeží. Hezbollah na oplátku zapálil raketami lesy v severním Izraely, největší škody byly v pohoří Naftali v okolí Kiryat Shmona, kde shořelo přibližně 67 km˛ lesa a polí.
Když to člověk čte tak má pocit, že všechny tyhle vojenské velmoci dělají stejné chyby, dokud nedostanou přes čuňu. Mám takový divný pocit že NATO dopadne podobně v Afghánistánu i přes navyšování počtů vojáků a bude vymalováno.........
Ztráty na životech jsou rozepsány na:
http://en.wikipedia.org/wiki/Casualties ... ebanon_War
http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/116953
