Jak daleko má český voják ke zhroucení?

[Alchymista]

Prakticky v žádném něnajdeš popisy těch problémů, kteří mají současní vojáci. To ani v těch britských, kde by se to vzhledem ke společenské atmosféře (mám na mysli počátek 19. století) dalo očekávat.

Charakter bojovej čínnosti a celého "procesu" vojny sa za posledných dvesto rokov podstatne zmenil.
Ešte v období nie dlho pred prvou svetovou vojnou prebiehali ozbrojené konflikty prevažne formou "významných bitiek", v ktorých sa stretli jadrá alebo významné časti dvoch armád a zviedli "rozhodujúcu bitku" (alebo aj nie...). Podstatné je, že medzi jednotlivými bitkami, trvajúcimi len zriedkakedy viac ako dva-tri dni, boli dlhé, i niekoľkomesačné prestávky s relatívne veľmi nízkou intenzitou bojovej činnosti vedenej prevažne len malými alebo "nie veľkými" jednotkami. Za "najdrsnejšie" vojenské stretnutia sa obecne považovala obrana alebo naopak obliehanie novovekej bastionovej pevnosti, ktoré sa vyznačovalo vysokou intenzitou bojovej činnosti a predovšetkým paľby, trvajúce niekoľko týždňov až pár mesiacov.
Spôsob vojenských stretnutí sa výrazne zmenil v období prve svetovej vojny - vzniká "frontová línia", dlhé, hoci ešte relatívne úzke územie, na ktorom sa vedie intenzívna a nepretržitá bojová činnosť po dlhú dobu.
Za druhej svetovej vojny sa frontové pásmo výrazne rozširuje a predovšetkým na východnej fronte sa objavuje ďalší "moderný" fenomén - partizánska/diverzná/záškodnícka činnosť a odbojové hnutie na okupovanom území.
To všetko významne zvyšuje stres vojakov - na okupovanom území prakticky prestáva pre okupačnú armádu existovať "bezpečné zázemie".
Ďalší posun, aj vplyvom dôsledkov udalostí druhej svetovej vojny, nastáva počas bojov v Alžírsku a potom predovšetkým počas konfliktu vo Vietname. Predovšetkým "protipartizánske" operácie vlastných vojsk pre zabezpečenie zázemia frontovej línie sú predložené vlastnému civilnému obyvateľstvu v ich plnej brutalite a priblížené slovom i obrazom. Armáda tak stráca podporu domáceho obyvateľstva a to sa prestáva stotožňovať s prostriedkami a spôsobmi vedenia bojovej činnosti a následne aj s cieľmi vojny - účastníci bojovej činnosti sa z "vojnových hrdinov" menia na "vojnových zločincov", pretože ich činy sú často skutočne zločiny.

Vojny v Iraku a Afganistane sa vyznačujú ďalším špecifikom - regulérna armáda protivníka bola zničená relatívne rýchlo a ľahko, ale politický cieľ vojny sa nedarí dosiahnuť. Dosadené bábkové vlády sú veľmi slabé a prakticky bez skutočnej autority medzi obyvateľstvom a miestne politické a vojenské sily nespoľahlivé.
Naopak hnutie odporu, ktoré vzniká aj zo zvyškov ozbrojených síl predošlej vlády, je relatívne silné. (Tu sa zrejme stala závažná chyba - iracká armáda bola "zrušená a rozpustená", čím sa nemalá časť jej vojakov ocitla celkom bez prostriedkov a v hlbokej existenčnej kríze.) Celá ťarcha kontroly okupovanej krajiny sa teda ocitla na bedrách okupačnej armády s prakticky nulovou miestnou podporou. Navyše kroky bábkovej vlády a okupačnej armády zasiahli aj časť obyvateľstva a tú časť ozbrojených síl predošlej vlády, ktorá bola ochotná z rôznych dôvodov s okupačnou armádou kolaborovať alebo dokonca aj spolupracovala, ale bola zo spolupráce následne vyradená a následne obvykle napadnutá okupačnou armádou.
Nastala tam teda situácia, že celá alebo aspoň podstatná časť miestnej populácie je voči okupantom nepriateľská. Okupačná správa a ňou dosadená bábková vláda nie je schopná zabezpečiť ani minimálne podmienky prežitia obyvateľstva. Naopak, hnutie odporu je schopné rôznymi spôsobmi svojich sympatizantov alebo aj "neangažovaných" podporiť.

Za takýchto podmienok je celý pobyt okupačných vojsk v okupovanej krajine pre vojakov krajne stresujúci - prakticky všetci obyvatelia krajiny sú potenciálni členovia hnutia odporu a teda potenciálni útočníci, ktorí môžu kedykoľvek a za akýchkoľvek podmienok zaútočiť.
Navyše, vplyvom veľmi špatných životných podmienok a extrémneho stresu sú títo útočníci často "sebevražedný" - ich cieľom je predovšetkým zasiahnuť a zabiť okupantov, a to bez ohľadu na vlastné prežitie.
Objavuje sa i ďalší, v predošlých konfliktoch málo sa vyskytujúci fenomén - sebevražedným útočníkom je vojak novovytváranej miestnej armády alebo polície, ktorý už prešiel výberom a výcvikom, často dokonca aj bojovými operáciami, pri ktorých spolupracoval s okupačnými vojskami - a teda u nich získal istý stupeň dôvery. Kým je zlikvidovaný, zabije obvykle aspoň niekoľko vojakov okupačnej armády.

[Bleu]

Alchymista - Začnu tak nějak od půlky - partyzánska bojová činnost, není nic nového. Teoretické spisy o "petit guerre" jsou mám dojem už z konce 16. století. Já sám jsem na vlastní bulvy viděl francouzské originály dvou francouzských spisů z poloviny 18. století. Úplně ukázkovej případ malé války spojené s všeobecnou nenávistí místního obyvatelstva je španělsko 1808-1814. Právě tam najdeš i konstatování, že vojáci neznali dne ani hodiny, útok mohl reálně přijít prakticky odkudkoli. Jiná sitauce spočívala v tom, že měl irelativně neomezené možnosti řešení. Například naše historická předloha - tj. skutečný 44e bataillon de flottille, fungovala ve Španělích právě jako jednotka určená k boji proti guerrilos. Při jednom takovém střetu o městečko Almazan, došlo po jeho dobytí námořníky, k vypálení onoho města. Částečně náhodou, částečně z nasranosti.
Podobně si počínali republikánské "pekelné kolony" během bojů ve Vendeé v letech 1793/94. Na vesnici padlo podezření a ta bylá následně srovnána se zemí, obyvatelstvo zhusta nahnáno do kostela ten i s ním u vnitř zapálen. Chouané - ta nesourodá skupina lidí z Vendeé, Normandie, ale i odjinud, pak prováděli přepady ke kterým se krajina francouzské bocage výborně hodila.

Prakticky cokoli co platí pro afghánistán platí v obecných rysech, vyjma sebevražedných útoků, pro Španělsko let 1808-14.

Dzin - jde mi o něco trochu jiného - v těch pamětech či denících, se dočteš kde co, jako se vojáci (ať už autor sám nebo, autor jen tvrdí, že to viděl) před bojem pochcali nebo posrali, jak se třeba klepali hrůzou, jak dělová koule toho a toho roztrhla vejpůl, nebo mu uškubla hlavu, nebo třeba jak u jilového spali na mrtvolách rusů, aby nespali na zemi, protože byla zima. Ta válka nebyla o nic miň stresující činnost než je dnes.

[Dzin]

To snad ale nikdo netvrdil, nebo ano? Válka je stále stejně stresující, jediné co se zvětšuje je úroveň ničení a velikost ztrát civilního obyvatelstva.

[Dzin]

Alchymista: Asi jak píše Bleu. To co tu je tu bylo i dříve. Jen díky technickému pokroku se mění přímí způsob boje, ale už ne jeho základní postupy.

[Alchymista]

Bleu - vďaka za poučenie, španielsko a jeho vojny sú pre mňa dosť "španielska dedina".

Podľa tvojho stručného popisu by som povedal, že jediným prvkom, ktorý vtedy bránil nasadeniu sebevražedných útočníkov bola nedostatočná technická úroveň vtedajšej výzbroje - nebola dostatočne účinná, aby v krátkom čase a s využitím momentu prekvapenia umožnila útočníkovi zlikvidovať väčší počet okupantov, než bude sám zlikvidovaný. Automatické zbrane a výbušniny to už umožňujú.

[jmodrak]

Vojakom "šibalo" už v staroveku. Len nikto nevedel, čo sa dialo, že sa vlastne jedná o psychiku. Za vinu sa dával alkohol a strata disciplíny. Opisy sú aj v Illiade. Scvokli aj Briti dokonca za "humnami" v Jakubských vojnách a Škótskom povstaní. Moderná vojenská psychológia vznikla až po 1.sv. vojne, kedy sa psychicky rúcali celé jednotky, aj keď navonok im nič nechýbalo. Až keď sa tento fenomén stal masovým, uvedomili si generáli, že vešanie a chlast nestačia na potlačenie týchto javov. Aj Apokalypsa - Srdce temnoty, má svoj vlastný predobraz v skutočných udalostiach, keď sa "scvokla" celá francúzska expedičná koloniálna jednotka v Afrika na čele so svojim veliteľom. Do "normálu" ju priviedla až trestná expedícia, keď zabila jej veliteľa. Nie je to iba o armáde, aj kapitána Achaba a jeho posádku tiež môžme priradiť k týmto úkazom.
Partizánska - asymetrická atď. vojna je tu tiež od staroveku, len "výmyselníci" za oceánom stále musia objavovať Ameriku. Asi nevedia pochopiť, že vojna nekončí vtedy, keď dedinský idiot vyhlási jej koniec na dedinskej veselici, ale až vtedy, keď padne jej posledný výstrel.

[Bax]

Alchymista: Asi jak píše Bleu. To co tu je tu bylo i dříve. Jen díky technickému pokroku se mění přímí způsob boje, ale už ne jeho základní postupy.

A ještě bych chtěl podotknout.

Někdy jsou teroristi nazýváni dle potřeb vlády, jak potřebuje ovlivnit lidi: teroristi, partyzáni či sabotéři.

V jedné knize od Chlíbka byla popsána definice terorismu.

K terorismu se uchyluje armáda, či uskupení lidí, kteří nemají možnost či sílu se postavit v rovném boji proti nepříteli, který je příliš silný.
(nějak tak to tam bylo).

Franz Kafka: Jasný beru, že právník je na to, aby obhajoval. ALE je zde jedna věc. Vždy se odehrává fraška. (Proto vojáka taky rychle odvezli do USA).
Když se podíváme do historie stejných prohřešků u amerických vojáků. Třeba akce v MY LAI. Jednotka byla snad týden pod palbou Vietnamců při pochodu v džungli. Pak narazila na vesnici a poručík pustil svoje muže. Ti se de fakto pomstili. Poručík v USA dostal 20 let. odvolal se. Dostal 3 roky domácího vězení z nichž splnil nějak 6 měsíců.
Byl vysílanej ještě jeden film. Znásilnili v něm Vietnamku a zabili. Jeden z těch vojáků je udal a usvědčil. Všechny nakonec na odvolání pustili. A řekli, že v tomto duchu se odehrávaly soudy. První soud jim dal trest. Noviny byly spokojený. A odvolací soud je pustil. Jenže to už noviny měly jiný starosti. (to je ale všude).
Logicky: přece kvůli nepříteli nebudu ničit svý lidi ne?
Stejně tak dopadl první zločin SS v Polsku. Soud a pak ho pustili pro "mladickou nerozvážnost". (jsem četl náhodou včerá).

Př.: Kdybychom byli ve válce a stalo se to nám. Vy byste byli v pozici, která má nějakou rozhodovací moc. Armáda měla ve válce ztráty jako USA. Opravdu byste dali toho borca do lochu?

[Franz Trubka]

Trubka jsem dobrej, ke Kafkovi mam dost daleko

[Dzin]

Bax: To je dost pochybná definice terorismu. Obvykle se uvádí, že terorismus jsou násilné akce na obyvatelstvu a infrastruktuře státu s cílem dosáhnout svých cílů. To co píšeš má daleko blíže k partyzánskému boji.

[Alchymista]

Terorizmus a partizánska vojna sú dva v prejavoch totožné, ale rozdielne motivované javy, ktoré sa z "politických dôvodov" veľmi často zamieňajú, občas neúmyselne - ale spravidla zámerne.

Povedal by som, že o partizánskej vojne možno hovoriť vždy, pokiaľ existuje okupačná alebo koloniálna mocnosť, prípadne jej miestni spolupracovníci a kolaboranti, a útoky sú primárne zamerané proti ich ozbrojeným a civilným zložkám.

Podstatný rozdiel medzi partiánskou vojnou a terorizmom je tiež v miere podpory politických a ideologických cieľov, ktoré chce ozbrojená skupina dosiahnuť medzi miestnym obyvateľstvom a v pomere podpory a sympatií, ktorú miestne obyvateľstvo poskytuje neregulérnym ozbrojeným skupinám a regulérnym ozbrojeným silám.

[Alfik]

Terror (lat.) = děs. Z toho terorismus = prosazování svých cílů pomocí šíření děsu.
Je naprosto jasné, že toto je definice, a nikoli to co se píše v propagandě (promiňte - v pí ár). Tam je to jednoduché: je-li to proti nám, je to terorismus, je-li to pro nás, je to partyzánský boj. Jednoduché, černobílé...

[Mantra]

to Alfík - taky Ti nabízeli ženský do postele? A co heslo nejhezčí podívaná je na černošku na bílém prostěradle?

Jinak v misích jsem byl několikrát, a vždycky jsem tam jel s tím že se chci vrátit domů. Peníze jsou dobrý, ale jsem guma, a musím říct, že to jediné místo kde zúročíš to co jsi se naučil. A to jak od pohybu vojáka po bojišti, zacházení se zbraní tak po práci na štábu.

A když 24hodin nevíš minutu kdy něco někam spadne nebo tě někdo tzv. "smahne" na patrole, anebo se odpálí nějakej mamrd poblíž tak je to na bednu. A pak jediné co tě drží je tvoje rodina doma. K tomu ti ale armáda stanoví pravidla, že smíš volat 30minut týdně a internet na hodinu týdně tak to taky nepomáhá!!!!
Moderní doba, info z první ruky, a jak ho nemáš tak je všechno špatně, to dřív nikdo nevěděl co se doma děje, když třeba Napoleon táhl na Moskvu. To ti vojáci žili svým životem, sem tam dopis toť vše.

Jinak američané, a to i civilové, mají jasno proč jsou v Afghoši a kdekoliv na světě a přinášejí pro to oběti - chtějí zabezpečit svým potomkům krásný život bez sebevražedných útočníků. Proto je armáda oblíbena u většiny obyvatel. U nás víte sami jak je voják vnímán a nepomůže tomu ani pan Vondra se svým Promoprem.

Jinak mnozí občané českých měst už ani pořádně neví jak vypadá voják a spolužáci mých dětí jsou překvapeni že něco takového existuje.......

je to smutný obrázek, a kolotoči politiky "vyrovnaného rozpočtu" a vlády zodpovědnosti bude voják vždy na posledním místě.

Je mi líto všech z IZS, ti viděli větší hrůzy, a to v mírovém!!!! životě než většina ze 17000 vojáků co prošli misemi.

[Stuka]

od Mantra:
chtějí zabezpečit svým potomkům krásný život bez sebevražedných útočníků.

To je asi to oficiálne stanovisko určené pre verejnosť, iba čiastočne pravdivé. V skutočnosti za tým musí byť aj
1. nerastné bohatstvo a ropa, alebo
2. využitie svojho zbrojného priemyslu, aby nevyšiel na zmar, alebo
3. "vojenské cvičenie" a vyskúšanie zbraní priamo v teréne alebo
4. možnosť zárobku pre zbrojársky priemysel alebo
5. spôsob ako získať dotácie na ďalší výzkum technológie, ktorý pre mierové účely by žiadne dotácie nedostal alebo
6. ukazovať svetu svoju bojaschopnosť a výzbroj alebo
7. množstvo iných dôvodov zväčša spojených s peniazmi a áno, určite jeden z nezanedbateľných dôvodov je dať svetu najavo, kto je "dobrý" a kto "zlý."

občané českých měst už ani pořádně neví jak vypadá voják

Na jednej strane je to chvalabohu dobre, na druhej strane verejnosť vojakov chvályhodne vníma, ak dojde k nejakej prírodnej katastrófe alebo hromadnému nešťastiu a veľkej ujme na životoch a majetku.

"vyrovnaného rozpočtu" a vlády zodpovědnosti bude voják vždy na posledním místě

U nás určite vojak nie je v rozpočte na poslednom mieste. Naopak. Dostáva taký plat, príplatky atď. len za to, že v kuchyni škrabe zemiaky, že ostatným sa o tom ani nesníva. Oproti policajtom sa majú kráľovsky. Hoci práve policajt je ten, čo musí každý deň makať, je buzerovaný z každej stranya aj zo strany verejnosti, je zavalený spismi a v neustálom strese a musí nasadzovať krk. Samozrejme nehovorím o vedení polície, ktoré sa má kráľovsky. Hovorím o normálnych policajtoch, ktorí sú v kontakte s občanmi a riadne si robia svoju robotu. Na rozdiel od vojakov musia robiť. Vojak dostáva väčší plat a podľa toho, čo hovoria známi, čo sú u armády, buď od nudy musia slopať alebo sa tváriť, že sú na nejakom cvičení.
Vo vojnovom stave je situácia iná.

[Dzin]

Stuka: Ty zkoušky zbraní (cvičení, využití zbraní atd.) rovnou můžeš zavrhnout. Tohle jsou bláboly spíše ideologického ražení, než reálné. Když už chci něco vyzkoušet, tak mám neskonale levnějších možností, než začínat kvůli tomu válku.

[josefg]

Je mi líto všech z IZS, ti viděli větší hrůzy, a to v mírovém!!!! životě než většina ze 17000 vojáků co prošli misemi.

No nevím. jestli ses s lidni od IZS někdy setkal, ale doporučuji Ti moc si je neidealizuj, nejsou to žádní citliví andělé spásy z televizního seriálu, ale dost otrlí týpci pro které tam někde leží pacoši a hotovo. Pokud by dispečink náhodou zjistil, že zraněný je příbuzný záchranáře zařídí, aby na místo neštěstí jel jiný. To aby se předešlo šoku.
Stejně tak se řadový občan nedostane na místo nehody kde jsou jeho příbuzní nebo známí, ba ani neznámí .
Vojáci jsou v poněkud jiné situaci. Když některému na hlídce či v boji ustřelí ruku či nohu, nemohou ostatní volat sanitku, ale své raněné a padlé si musí sami vyprostit, ošetřit posbírat kusy a kousky a bez piety odvézt někam na obvaziště. Mnohdy musí ještě odehnat nepřítele střelbou dřív než začnou s první pomocí. Slyší raněné naříkat, vidí je krvácet, ztrácet vědomí i umírat. A co je nejhorší, nejsou to pro zachránce cizí anonymní "pacoši" ale jejich kamarádi, znají se jmény, zají své životní příběhy sny, plány rodiny apd. Je to podobné situaci jako by byli například rodiče, kterým v autě havarovaly děti a úřad je vyzval vysílačkou, ať si pro ně okamžitě dojedou, ať si máknou dřív než je někdo z místních najde protože je jinak dorazí, zohaví a vůz ukrade. A že mají co nejrychlej hlásit podrobnosti.

[Mantra]

Právě proto jsem psal že těch co zažili naříkání a ošetřování svých kamarádů moc není. Zatím nám přeje štěstí.
Na druhou stranu nemá armáda v ruce bič na politiky, aby je mohla tlačit do lepšího materiálu a vybavení pro vojáky.
A vojáci jsou stejně už zdemoralizovaní přístupem politiků a každý čeká co vymyslí letos za zvěrstvo s výsluhami, hodnostmi atd.

[Polarfox]

A vojáci jsou stejně už zdemoralizovaní přístupem politiků a každý čeká co vymyslí letos za zvěrstvo s výsluhami, hodnostmi atd.

Kdyby jen politiků. Spousta lidí v téhle republice si z vlastní méněcenosti nebo malé a pokřivené informovanosti z médií nevidí takzvaně do huby a nemá pro ně dobré slovo. To myslím na náladě a prestižnosti také příliš nepřidá.