Stránka 1 z 3

Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 18:57
od Aaron Goldstein
Historie vývoje a použití chemických otravných látek


Obrázek


Prehistorie chemických zbraní sahá do dávné minulosti. Otrávené šípy byly historicky první chemické zbraně, ovšem bez efektu hromadného ničení. Jako jejich základ sloužili rostlinné výtažky a zvířecí toxiny. Předci do jedů přidávali dráždivé příměsi, které usnadňovaly vstřebání jedů z prokrvené rány.

Počátek moderních chemických zbraní s plošným účinkem a efektem hromadného ničení se datuje do prvního roku Velké války. Na pruském ministerstvu války vzniklo chemické oddělení. Do jeho čela se v listopadu 1914 postavil profesor Dr. Fritz Haber (pozdější nositel Nobelovy ceny za chemii – v roce 1918 jí obdržel za syntézu čpavku)

Obrázek
Dr. Fritz Haber

Ten navrhl použití dostupného a dostatečně toxického chloru plněného do ocelových lahví. Celý projekt byl předán do hlavního chemicko-výzkumného zařízení, kde pracovalo 150 kvalifikovaných vědců, včetně několika budoucích nositelů Nobelovy ceny – James Franck a Gustav Hertz (1925 zákony pro srážku elektronu s atomem), Erwin Madelung, Richard Martin Willstätter (1915 výzkum rostlinných pigmentů)a jistou dobu i Otto Hahn (1944 za objev jaderné fúze těžkých radioaktivních jader). Zde byl projekt vypracován do použitelné fáze.
25. ledna 1915 se konala porada náčelníků štábů, na níž padlo rozhodnutí, že útok chlorem bude proveden u belgického města Ypres, kde se schylovalo k Druhé bitvě u Ypres. Přípravy probíhaly v březnu a dubnu a na místo bylo dovezeno 5700 tlakových lahví obsahující celkem 168 tun kapalného chloru. Pak se čekalo na příznivý vítr. Ten nastal 22. dubna 1915. Chlor byl vypuštěn a vítr ho unášel k nepřátelským pozicím. Zasaženo bylo 7000 vojáků. 3000 jich zemřelo. Přestože došlo k masivní devastaci protivníka, tak k průlomu nedošlo. Nebyl připraven postup. Nikdo nečekal takovýto obrovský účinek.

Obrázek
Chemický útok u Ypres 22.4.1915

V noci 13. července 1917 na frontě u Ypres použila německá armáda látku s chemickým názvem bis(2- chlorethyl)sulfid s kódovým označením Lost. První účinky se projevily po dvou až čtyřech hodinách. Poškození zraku, kůže, dýchacích orgánů. Britská armáda za šest týdnů napočítala kolem 20000 vážně zasažených vojáků. Látka dostal jméno podle místa svého prvního použití „Yperit“. V anglofonních zemích je látka nazývána podle charakteristického hořčicového zápachu „Mustard Gas“. Oba názvy se používají dodnes.

Obrázek
Kanadský voják zasažený yperitem při chemickém útoku 13.7.1917 u Ypres

USA vypověděly Německu válku 16. dubna 1917 a už od počátku pracovaly na vývoji otravných látek. Prioritu měly látky na bázi arsenu. 23. srpna 1918 byl objeven 2-chlorvinyl dichlorhydrazinu, silné zpuchýřující látka, která dostala označení lewisit, případně „rosa smrti“ a vzápětí na to byla objevena látka 10-chlor-5,10-dihydrofenarsazin, pod označením adamsit. Obě látky nebyly pravděpodobně už v první světové válce použity.

V první světové válce použily armády nejméně 45 bojových chemických látek, z toho 18 se smrtelnými účinky (14 dusivých a 4 zpuchýřující). Pro válečné použití bylo vyrobeno více než 210 000 tun bojových otravných látek, z toho použito nejméně 113 000 tun. Ztráty způsobené chemickými zbraněmi činili 1,3 milionu osob, toho více než 90000 zemřelo. Statistická úmrtnost na zasažení chemickou látkou představovala asi 7 %, tedy efektivnost otravných látek proti explozivním byla asi 20x vyšší.

Versailleská mírová smlouva s Německem ze dne 28. června 1919 v článku 171 ukládá poraženému státu zákaz používání chemických zbraní, jejich výrobu i dovoz. Nezakazuje mu však jejich vývoj.
Ženevský protokol ze dne 17. června 1925 obsahuje zákaz používání „dusivých, otravných nebo podobných plynů, kapalin, látek nebo podobných prostředků ve válce“ a zákaz používání bakteriologických prostředků. Neobsahuje však zákaz jejich výzkumu, vývoje a výroby.

A tak se vývoj otravných látek nezastavil, ba naopak zintenzivnil. Na scéně se objevují nervově – paralytické látky.

Dr. Gerhard Schrader byl špičkový vědecký pracovník německého koncernu IG Farben a navázal na rozsáhlé práce v oblasti fluororganických sloučenin. Objevil toxické sloučeniny vhodné jako bojové látky s krycím označením „trilony“.
23. prosince 1936 byl syntetizován první kilogram látky ethyl-n,n- dimethylfosforamidokyanidát neboli Tabun jako nový kontaktní insekticid, ale s vysoká toxicitou pro teplokrevné živočichy. V roce 1938 byl objeven isopropyl-methylfosfonofluoridát, neboli Sarin. Na jaře 1944 nositel Nobelovy ceny dr. Richard Kuhn objevuje 2,2,3-trimethylpropylmethyl-fosfonofluoridát, který dostal název soman a byl ještě účinnější než sarin a tabun.

V USA byla situace obdobná. I když se chemický výzkum a vývoj podle nařízení z roku 1922 orientoval na obranné aktivity, už o rok později připustilo ministerstvo války výzkum různých typů útočných otravných látek. Armáda nejprve spolupracovala s policií na vývoji prostředků ke kontrole nepokojů (riot-control), na bázi chloracetofenonu a kapsaicinu (aktivní složka cayenského pepře). Probíhal vývoj analogu yperitu a studovaly se přírodní jedy, zejména ricin, saxitoxin a botulotoxin.

3. 10. 1935 vtrhla italská vojska nenadále, bez vypovězení války, do Etiopie..V polovině prosince 1935 maršál Badoglio spolu s generálem Grazianim obrátili na Mussoliniho s žádostí o „plnou moc k použití dusivých plynů“, protože se obávali, že by Etiopie mohla přejít k Partyzánské válce. „Použití plynů se povoluje“ opověděl krátce nato Duce. Italské letouny začaly nad etiopskými městy a dokonce i malými osadami rozptylovat velké dávky yperitu. Nasazen byl také fosgen. Účinek na nechráněné etiopské vojáky a zejména civilní obyvatelstvo byl strašlivý.

Obrázek
Etiopský civilista zasažený yperitem v ošetřování norským Červeným křížem

Následovala Druhá světová válka.
Druhá světová válka není spojována s masovým operačně taktickým nasazením chemických zbraní. Obě válčící strany se obávaly jejich nasazení z důvodu odvetného úderu. Chemické zbraně proto znamenitě sehrály úlohu vysoce účinné psychologické zbraně dalekosáhlého významu. Ovšem otravné látky nasazeny byly. Ať už k hromadnému vybíjení zajatců v německých koncentračních táborech anebo k experimentům na lidech.

Od září 1939 se začaly provádět v koncentračním táboře Sachsenhausen experimenty na vězních. Testoval se především yperit a difosgen. Podobné pokusy probíhaly i v Osvětimi a Lublinu. Zkoumaly se účinky yperitu na válečných zajatcích ze sovětského území. V Sachsenhausenu probíhaly zkoušky otrávených střel, nábojů ráže 9 mm Parabellum obsahující skleněnou ampuli s jedem, nikotinem nebo kyanidem draselným.
Pomocí chemických látek probíhala také fyzická likvidace válečných zajatců, Židů, Slovanů a dalších nečistých ras v koncentračních táborech Buchenwald, Osvětim, Sachsenhausen, Neuengamm, Lublin, Gros-Rosen, Ravenbruck, Treblinka a dalších. Ať už se jednalo o usmrcování oxidem uhelnatým zaváděním výfukových plynů na korbu nákladního automobilu anebo používání plynových komor zařízených jako sprchy, kde se používal Cyklon B, což byl původně vysoce účinný prostředek k hubení hmyzu a hlodavců z roku 1922. Tento přípravek obsahoval pevný nosič nasycený kyanovodíkem.

Obrázek
Cyklon B

Po druhé světové válce pokračovaly ve Fort Detricku v USA výzkumné práce započaté již za druhé světové války na vývoji herbicidů. V době korejské války letectvo a námořnictvo hledalo způsob využití defoliantů na bázi kyselin 2,4-dichlorfenoxyoctové a 2,4,5-trichlorfenoxyoctové pomocí postřikovacího systému. V průběhu tří let bylo otestováno dalších 11000 chemických látek, do roku 1969 se jejich počet zvýšil na 26000. Zejména v 60. letech se soustředila pozornost na oblast toxinů živočišného a rostlinného původu (kurare, botulotoxin, saxitoxin, tetrodotoxin a jiné.

Nejtoxičtější nervově-paralytické látky - látky typu V - byly objeveny ve Velké Británii v 50. letech. Za spolupráce britských a amerických chemiků byl z látek tohoto typu vybrán S-(2-diisopropylamino)ethylmethylfosfonothioát, označený jako látka VX. Technologie výroby byla osvojena v dubnu 1961 v Newportu (Army Chemical Plant). Látka byla dlouho utajována. Jejímu odhalení napomohl až incident na základně chemického vojska USA Dugway Proving Ground nedaleko Great Salt Lake v roce 1968, kdy při leteckém postřiku došlo k odvátí látky k blízkým farmám a zasažení 6 tis. ovcí.

Válka ve Vietnamu přinesla možnost vyzkoušet použití defoliantů a herbicidů. Začátkem roku 1961 dorazila do Saigonu americká komise pro „průzkum a studium topografie jižního Vietnamu“, která měla za úkol prostudovat podmínky pro použití herbicidů a defoliantů v této oblasti. První letecký postřik se uskutečnil 13. ledna 1962. Ve Vietnamu se používaly především tři základní receptury: látky White, Orange a Blue, podle přepravního barevného kódu na sudech. Nejpoužívanější Orange je směs speciálně vyvinutá pro tvrdé a širokolisté porosty. Látka White byla stabilní, nerozkládala se na neaktivní substance a byla tedy využívána při potřebě dlouhodobé účinnosti. Látka Blue je vysoce toxická pro trávy a používala se k ničení rýžových polí. Zvláště intenzivně se používaly v letech 1964-1967 na jižním pobřeží jižního Vietnamu.

Obrázek
Postřik defoliantem v oblasti jižního Vietnamu

Další nasazenou skupinou látek byly dráždivé otravné látky. Jednalo se zejména o Chloracetofenon a o látku CS. Používala se k vypuzování živé síly z tunelů, buď ve formě kouřových granátů a nebo byla do tunelů vháněna agregáty.

Obrázek
agregát Mitey-Mite

V roce 1971 vydal prezident Richard M. Nixon zákaz masového používání herbicidů.
10. dubna 1972 byla podepsána Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení.
18. květen 1977 v Ženevě byla podepsána Úmluva o zákazu vojenského nebo jakéhokoli jiného nepřátelského použití prostředků měnících životní prostředí.

Koncem 70. let USA obvinily Sovětský svaz z použití nespecifikovaných otravných látek, označovaných jako „žlutý déšť“, v Laosu, Kambodži a Afghánistánu.

Počátkem osmdesátých let se vztahy obou velmocí znovu ochladily a následoval růst zbrojení s důrazem na zbraně hromadného ničení, rozsáhlá propagandistická válka, absence v pokroku při jednáních, snaha přenést konflikt mezi Východem a Západem do „třetího světa“.
Období tzv. druhé studené války je příznačné i v tom, že zájem o chemické zbraně se pomalu přesouvá do rozvojových zemí a je daný snahou opatřit si relativně levné a účinné zbraně jako protiváhu ke zbraním nukleárním, ke kterým mají přístup jen světové mocnosti nebo vysoce vyspělé země.

Irák použil nervově-paralytické látky a yperit v průběhu íránsko-irácké války (1980-1988) nejen proti iránským jednotkám, ale i proti vlastnímu kurdskému obyvatelstvu.

USA i SSSR intenzivně pracovali v osmdesátých letech na vývoji psychoaktivních látek, jakožto neletálních chemických zbraní.

Historie vývoje psychoaktivních látek sahá do 40. let.
Koncem 40. let navázala CIA na válečné studie, týkající se možnosti ovlivnit pomocí drog myšlení lidí a využít je pro operativní a špionážní činnost.
V roce 1953 získala vzorek N,N-diethylamidu kyseliny lysergové od švýcarské společnosti Sandoz, látka je známá pod označením LSD-25. Výzkum se stal hlavní náplní tajného projektu Mk-Ultra a otevřel cestu zcela novému typu chemické zbraně. Hledaly se i další sloučeniny: počátkem 60. let dostávalo středisko v Edgewoodu měsíčně kolem 400 chemikálií a do konce roku 1971 tak shromáždila asi 26000 drog a léků pro testování.

V sedmdesátých letech natočil Armádní film dokument o testu LSD na důstojnících ČSLA. Snímek se jmenoval Experiment a byl dlouhou dobu utajován.



V lednu 1993 byla v Paříži předložena k podpisu Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Tuto Úmluvu podepsalo 160 zemí.

Česká republika podepsala úmluvu v den jejího slavnostního otevření 14. 1. 1993 a ratifikovala ji 6. 3. 1996. Úmluva vstoupila v ČR v účinnost 29. 4. 1997


Tím by měla být kapitola chemických zbraní uzavřena. Současné dění ve světě však nasvědčuje, že bohužel není. Je podezření na použití otravných látek v Sýrii. Před pár dny Islámský stát použil chlor u města Fallúdža. Chlór údajně zabil na 300 vojáků.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 19:17
od Lord
V sedmdesátých letech natočil Armádní film dokument o testu LSD na důstojnících ČSLA. Snímek se jmenoval Experiment a byl dlouhou dobu utajován.


Jak je vidět operační důstojníci po požití LSD ztratili schopnost se správně rozhodnout, i když si možná mysleli, že je to v pořádku.
Prostě byli normálně zhulený :D
Ovšem u umělců vedlo LSD k posílení jejich kreativity.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 19:31
od Aaron Goldstein
Mysleli... V tom byla právě "taktická síla" těchto látek (nebylo to pouze LSD, ale i třeba MDMA, PCP a nebo Indolové deriváty), že si zasažení neuvědomovali, že došlo ke kontaminaci a svými rozhodnutími pod vlivem těchto látek se měli dopouštět vážných taktických a strategických chyb...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 19:32
od Lord
Jak by dokázali vojska LSD kontaminovat, to je nutný nějak pozřít ne.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 19:44
od Aaron Goldstein
Např. kontaminací vodního zdroje...

I když v bojovém použití je větší pravděpodobnost použití místo psychodelik anticholinergika (např. BZ, skopolamin - způsobují delírium, vedou k zmatenosti, halucinacím, zmatené řeči nebo zmatenému chování) nebo disregulátorů (např. IDPN - působí na centrální nervovou soustavu a vyvolávají zvýšenou únavu, podrážděnost, nervozitu, poruchy pohybové koordinace, poruchy zraku (případně přechodnou slepotu), poruchy sluchu, svalové záchvěvy a křeče, případně až paralýzu)... Navíc např. IDPN má nevratný účinek...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 19:48
od Norek
Během WWII sice nedošlo k bojovému použití chemických otravných látek, ale během náletu na Italský přístav Bari v noci 2.prosince 1943 došlo k zasažení muniční lodi a jejímu výbuchu. Tato loď "John Harvey" převážela z USA 2000 stoliberních bomb plněných yperitem. Při výbuchu zahynuly všichni na palubě kdo o nákladu věděly a v přístavu nebylo hlášeno co loď veze. Celkem bylo zasaženo kolem 800 spojeneckých vojáků a námořníků a zřejmě nikdy neupřesněný počet italských civilistů.
Prý trvalo několik dní, než přišli na to co je postiženým.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 20:17
od Lord
O tom píše např. IKE ve svých pamětech. Němci provedli na přístav nálet a zasáhli i onu loď.
Počet zasažených civilů mohl být ještě větší, ale vítr foukal naštěstí od pevniny.
Spojenci se katastrofu snažili ututlat, neboť se obávali, že by toho využila německá propaganda.
Amíci sebou yperit vozili pro "všechny případy", ale těžko by to vysvětlovali.

Zajímavostí je, že látka mustin (dusíkatý yperit) byla vyvinuta po válečné nehodě v roce 1943 v Bari (Itálie), kde byli civilisté a vojáci vystaveni působení yperitu.
Bylo totiž zpozorováno, že přeživší měli snížený počet lymfocytů, což bylo využitelné pro možnou léčbu rakoviny lymfomů.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 20:24
od Aaron Goldstein
Co je ale výmluvné, je že ani jedna strana konfliktu si "netroufla" chemické otravné látky bojově použít... A to ani Třetí Říše, či Japonské Císařství těsně před svou porážkou, kdy už byly poražené strany schopni pro odvrácení porážky použít téměř cokoliv...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 20:40
od Lord
Aaron Goldstein píše:Co je ale výmluvné, je že ani jedna strana konfliktu si "netroufla" chemické otravné látky bojově použít... A to ani Třetí Říše, či Japonské Císařství těsně před svou porážkou, kdy už byly poražené strany schopni pro odvrácení porážky použít téměř cokoliv...

Existovalo nebezpečí, že je použije i druhá strana. Navíc se píše, že Hitler měl k těm látkám odpor. Němci mohli např. použít účinný Tabun, kterého měli zásoby.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 20:47
od Aaron Goldstein
Jistě že existovalo nebezpečí odplaty... Ale vlévá to člověku naději, že podobně by to snad mohlo fungovat i s jadernými zbraněmi... Ovšem vyjma radikálních islamistů... Tam se obávám, že ti jsou schopni a ochotni použít cokoliv a kdekoliv...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 21:35
od Lord
Aaron Goldstein píše:Jistě že existovalo nebezpečí odplaty... Ale vlévá to člověku naději, že podobně by to snad mohlo fungovat i s jadernými zbraněmi... Ovšem vyjma radikálních islamistů... Tam se obávám, že ti jsou schopni a ochotni použít cokoliv a kdekoliv...

Džihádisté jistě, ale zase jejich nasazení nebude relativně masivní a příliš časté. Západ by se rozpakoval je použít proti nim, a má hlavně účinné konvenční prostředky proti nim.
Zatím si to vyzkoušeli islamisté mezi sebou. Horší, kdyby něco zatáhli na Západ a do Ameriky, což je snad relativně pod kontrolou.

Je znám případ i sekty Óm šinrikjó v Japonsku, která použila tokijském metru sarin.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 21:49
od Aaron Goldstein
Ono těch teroristických incidentů bylo povícero...

V roce 1987 bylo zjištěno, že křesťanská skupina v Arkansasu skladovala 30 galonů kyanidu, který plánovala použít k otravě obecních vodovodních zdrojů v USA.
V roce 1992 byl zmařen útok neonacistů kyanidem na synagogu v Německu.
V březnu 1994 se sekta O´m Šinrikjó neúspěšně pokusila zavraždit sarinem vůdce konkurenční náboženské sekty Soka Gakkai. Rozprašovací systém, umístěný na dodávkovém voze, však selhal a došlo ke kontaminaci obsluhy.
První větší test teroristického použití chemických zbraní uskutečnila 27. června 1994 stejná sekta ve městě Macumoto. Cílem testu bylo pomocí speciálně vyvinutého rozstřikovacího systému kontaminovat sarinem budovu oblastního soudu. V důsledku náhlé změny větru byla část náplně sarinu vypuštěna do volného prostoru. Výsledkem útoku bylo 7 mrtvých a 200 zasažených osob, příčina otravy byla zjištěna až za dva týdny.
V lednu 1995 usmrtila tádžická opozice 6 ruských vojáků vínem otráveným kyanidy.
Nejrozsáhlejší teroristický chemický útok byl proveden 20. března 1995 ráno v tokijské podzemní dráze. Způsob provedení útoku byl primitivní: pět členů sekty O´m Šinrikjó, jímž bylo předtím aplikováno antidotum, umístilo do tří vlakových souprav celkem jedenáct plastikových obalů s celkovým obsahem asi 7,5 litru 30% sarinu a v rozmezí několika minut v době před průjezdem nejživější křižovatkou Kasumigesaki propíchlo obaly deštníky se zaostřenými hroty. Zemřelo 12 osob a dalších 5500 bylo zasaženo, z toho značná část měla příznaky těžké otravy. Pokud by použitý sarin byl vyšší čistoty a útok by byl proveden profesionálněji, oběti by byly nesrovnatelně vyšší.
V dubnu 1995 byl v USA díky úsilí FBI zmařen útok sarinem v Disneylandu v Kalifornii.
V únoru 1996 zabavila německá policie neofašistické skupině kódované informace o výrobě yperitu.
V únoru 2002 byl odhalen pokus marockých teroristů o použití nálože s obsahem kyanidu u velvyslanectví v Římě.
23. říjen 2002 – moskevské divadlo Dubrovka, 50 teroristů, 700 diváků-rukojmích, po 58 hodinách konec akce – 120 mrtvých - použitou látkou byl fentanyl

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 23:25
od Lord
K tomu terorismu existuje ještě případ z moskevského divadla, kdy zásahová jednotka Alfa použila v té době ještě neznámý plyn a osvobodila zadržované rukojmí.
Osvobození divadla však nepřežilo více než 100 rukojmích. Neznámý omamný plyn všechny čečenské útočníky uspal a znemožnil jim tak odpálení připravených náloží.
V případě rukojmích se částečně podepsalo na selhání organismu mimořádné vypětí a nemohoucnost lékařů, kteří nevěděli jakou léčbu mají nasadit.
Nakonec vyšlo najevo, že v divadle byl použitý derivát fentanylu ve směsi, která zůstala tajemstvím ruské strany.

U toho vojenského použití bych ještě dodal, že koncem 19. století během anglo-burské války již Angličané používali dělostřeleckou munici s kyselinou pikrovou.
Dále koncem května 1915 provedli Němci u Bolimova útok proti ruským vojskům. Na 12km úseku fronty vypustili 264 tuny chlóru.
Účinek byl značný – 9000 osob otráveno, 1200 z nich zemřelo.
Efektivnost chemických zbraní ve srovnání s klasickou municí byla zřejmá na první pohled.
W. Churchill prohlásil v r. 1940, že v případě německé invaze použije proti invazním jednotkám yperitu.
ZDROJ: http://www.unob.cz/fvz/struktura/k304/D ... itelne.pdf

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 23:27
od Aaron Goldstein
Moskevské divadlo Dubrovka tam mám úplně na konci...

Edit: Tedy na konci předchozího příspěvku mám na mysli... Obrázek

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 23:35
od Lord
Jo já vím, chtěl jsem to jen upřesnit :) Ti teroristi byli v podstatě pak zastřelený. Byla to docela zajímavá akce.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 27/9/2014, 23:37
od Aaron Goldstein
Obrázek

Tak to pardon... Každé upřesnění, či doplnění je vítáno...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 28/9/2014, 08:46
od Bublifuk
Ještě po první světové se všeobecně udává užívání yperitu Japonci ve válce s Číniu od r.1937 - většinou šlo o dělostřelecké granáty plněné yperitem. Je to označováno za jediné masovější užití chemických látek za druhé války a za likvidaci zbyvších chemických zbraní muselo následně japonsko vyplatiti ČLR celkem 222 mio US dolarů.
Jinak Japonci zejména na území Mandžuska celkem rozsáhle experimentovali se zbraněmi biologickými (známá postava majora Išiho, který následně za poskytnutí výsledků svých experimentů získal imunitu). Ovšem to je jiná kapitola, tedy pardon, třeba se k tomu kolega Goldstein ještě dokope, bylo by to logické a zajímavé pokračování. :)

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 28/9/2014, 09:33
od Dzin
Co se týká nasazení BOL za WW2, nedávno jsme si koupil knihu Absolutní válka od Chrise Bellamyho a tam se jejich nasazením na Východní frontě zaobírá. Popisuje tam pár případů, kdy k tomu mělo dojít, či kdy bylo vše připraveno. Jedná se jen o epizodní role, ale co si vybavuji, má tam tvrzení, že opravdu obě strany v malé míře BOL nasadili. Má to na základě archivního hledání ve zprávách z bojiště. Nemám tu teď knihu po ruce, jakmile budu moci, dohledám a napíši více.

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 28/9/2014, 10:50
od Lord
Je tam i o použití chem. látek na pevnost v Sevastopolu, nebo to není dostatečně prokázané ...

Re: Historie vývoje a použití chemických otravných látek

PříspěvekNapsal: 28/9/2014, 15:48
od Aaron Goldstein
Že se dostanu i k biologickým zbraním nevylučuji... Obrázek

O Sevastopolu jsem pár zmínek našel, ale vždy podané jako "prý" a "údajně"... Takže budu vděčný za vyjasnění, jak to s tím Sevastopolem je....