PALBA.CZ

Vozidlo pohybující se pomocí vzduchových měchů

Český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel Julius Mackerle (1909-1988) se narodil 18. června roku 1909 v Jevíčku do rodiny majitele cihelny. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Po roce 1935 pracoval v Plzeňské Škodovce jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel na pražské ústředí Škodových závodů. Po válce odešel do Tatry Kopřivnice, kde jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů. Podle jeho návrhu a pod jeho vedením vznikl v roce 1949 vidlicový osmiválec T603 (2545 cm³), který byl v roce 1950 namontován do závodního monopostu Tatra 607 - tehdy se uplatnil i systém ejektorového chlazení motoru, aby ventilátor zbytečně neodebíral užitný výkon. Motor T603 o výkonu 70 kW byl od roku 1955 montován do reprezentativní limuzíny Tatra 603, která převzala označení právě podle motoru. Vedle toho zkonstruoval i vidlicový vznětový osmiválec T928 s úhlem válců 75°, který sloužil ve velmi úspěšném nákladním automobilu Tatra 138. Jeho dílem je také motor pro vojenský valník Tatra 128. V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde mimo jiné postavil v roce 1964 pokusné vozidlo Rotoped. Pohybovalo se pomocí systému vzduchových měchů místo pneumatiky, na každém kole bylo 12 válcovitých měchů v úhlu 30°, jejich vyfukováním a opětovným nafukováním docházelo k pohybu. Pohon zajišťoval motor z Trabantu, který poháněl vzduchové dmychadlo ze starého dieselového motoru. Vzduch byl následně veden až ke kolům, kde byl rozváděn k jednotlivým měchům. Rychlost u představeného prototypu činila o něco víc jak 19 km/h, a vůz překonával svah o náklonu až 20°. Dle pamětníků byl pohyb velice podobný jízdě po kostkách, gumové měchy vydávaly při vyfukování a opětovném nafukování specifické zvuky. Práce na projektu probíhaly až do roku 1970 a na Západě je znám jako Rotoped Walking Wheel. Julius Mackerle přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře. Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize. Zemřel 11. září 1988.

Zdroj:
http://cyberneticzoo.com/walking-machin ... slovakian/
https://books.google.cz/books?id=OwEAAA ... le&f=false
https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Mackerle

Proboha živého, k čemu taková věc mohla být??? Jistě, asi projede slušně blátem... a dál? Rychlost? Stoupavost? Nosnost? UŽITEČNOST????

Různých podivných samohybů tehdy vznikalo docela dost, ale nějaké smysluplné využití bych v nich nehledal. Zkrátka jde spíš jen o takový pokus jak sestrojit vozidlo na úplně jiném principu. Osobně si tohle umím představit spíš u nějaké sondy třeba na Marsu nebo Měsíci, než na Zemi. Vozidlo vzniklo když pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel, tak měl v popisu práce kutit podobné podivnosti

Rase píše:Různých podivných samohybů tehdy vznikalo docela dost, ale nějaké smysluplné využití bych v nich nehledal. Zkrátka jde spíš jen o takový pokus jak sestrojit vozidlo na úplně jiném principu. Osobně si tohle umím představit spíš u nějaké sondy třeba na Marsu nebo Měsíci, než na Zemi. Vozidlo vzniklo když pracoval v Ústavu pro výzkum motorových vozidel, tak měl v popisu práce kutit podobné podivnosti

Ve vesmíru asi těžko, když by vzduch na nafukování neměla mašinka kde brát.

Jednu z Mackerleho spíše populárních knih: Julius Mackerle: Motory závodních automobilů, převedli do elektronické verze nějací nadšenci (pdf verze, FOLY a PetrWRC). Doporučuji, dá se to stáhnout z ulozto.

Co se rotopedu týče, tak jeho uplatnění je v současné době prakticky rovno nule. Je to ale zajímavá myšlenka a není vyloučeno, že se v budoucnosti neuplatní. Jde o typ pohonu, který se nemůže sám "zahrabat". K jeho funkci je ale nutná gravitace. Co se týče přísunu vzduchu z okolního prostředí, byly ty jeho pokusné stroje uvažovány s uzavřeným vyduchovým obvodem.

Rase ode mě dostává bezvýznámnou hvězdičku za představení autora ejektorového chlazení vzduchem chlazených motorů Tatra.

Škoda, že zvuk ejektorového chlazení tady NENÍ SLYŠET! To je takový kravál, že bychom se nedomluvili ani písemně!!!

Tento samohyb jsem ještě jako děcko vídal na nějakých těch předváděčkách Tatry. Využití asi nulové - akorát že nějaké části byly použity jako řešení u patentů na nezávislé foukání pneu u Tatřích náklaďáků.
Možná je ten pán jako ten člověk, který (u Cimrmana) zkoušel zda lze vyrábět zlato foukáním dýmu do lavóru s vodou
Jak princip těch kol, tak injektorové chlazení našlo uplatnění jinde Takový už je holt osud vynálezců...

Řekl bych, že hlavním důvodem vývoje toho vozíku byla obratnost. Přeci jen kola se dala natáčet v rozsahu 360° (jestli se nepletu). A teoreticky mu nehrozí defekt
Vyzkoušel si na tom kde co, co se dalo využít pak použil jinde.

Podle mého názoru šlo z jeho pohledu spíše o konstrukci měsíčního vozítka (v té době akceptovatelné stranou i vládou), na což šli sehnat peníze. Tomu odpovídá i ta obratnost. V jednom z těch Raseho odkazů jsou obrázky vhodnějšího uspořádání těch nafukovacích měchů. Z celé té práce se určitě něco vytěžilo. (Pro mne je to aplikovatelné tak jedině u vozidel dinosauřích rozměrů někde na planetě Duna.)

K tomu ejektorovému chlazení. Tatra ho úspěšně používala. Používala ho tam, kde HLUK nebyl problém. Tedy u závodních strojů. Takže žádné foukání kouře do vody.

Já se jenom snažím zastávat vyjímečného inženýra, protože po přečtení diskuze by člověk mohl nabýt dojmu, že ten člověk byl sám kuriozitou.

To nebyla snaha ponížit pana konstruktéra. Tatru a její výrobky mám rád, ostatně jako kluk jsem nemálo z těch fajnšmekrovin vídal - ať už v muzeu fabriky, nebo na předváděčkách (pocházím z Havířova).
Ostatně, jak píšu - jak systém postupného plnění, tak systém injektoru posloužil a slouží i nadále v jiných strojích.

K mým příspěvkům je třeba si domyslet takovou tu nálepku s nápisem:
"Příspěvek může - ale nemusí - obsahovat stopová množství: sarkasmu (E 1/100exp-10), ironie (E 2sqr), parodie (E kvadratura kruhu), cynismu (E 0 exp n), a černého humoru (na to ani Éčko není)