Stránka 1 z 1

VÚ 5934 Sabinov

Napsal: 21/3/2019, 10:43
od Firefly
Razítko VÚ5934
Razítko VÚ5934
VÚ 5934 Sabinov

K sepsání článku o vojenském nápravném zařízení VÚ 5934 Sabinov mě inspirovala debata o šikaně v ČSLA v sekci Úmrtí vojáků v ČSLA. O tomto vojenském nápravném zařízení panují mýty, polopravdy i dohady jaké to tam bylo a pro koho byl útvar určený. Není nad osobní zkušenost a chci poopravit názor na již neexistující legendu a strašáka mezi vojáky – Sabinov, ale vše od začátku.
Na vojnu jsem narukoval na jaře 1983, abych doplnil stav u VÚ 5944 Čáslav jako nabíječ tanku T 55A. Hned při ohlášení u dozorčího s povolávacím rozkazem se mě zeptal kolik mám odsezeno v kriminále? Netušil jsem do čeho jdu i jakou roli sehraji v taškařici nazvané armáda ČSLA. Na období nabíječe, kterým jsem byl 6 měsíců nevzpomínám zrovna rád, ale i po přeřazení na odbornost střelec to nebylo o mnoho jiné. První rok se táhl nezkutečně dlouho jako kouř z výfuku tanku a před sebou jsem měl velice zajímavou etapu života, což jsem ještě netušil. Vše podstatné začalo na vojenském cvičení v Boleticích. V té době jsem zastupoval velitele tankové čety a měl na starost přesun tanků z nádraží do vojenského tábora. Naše věci tj. velkou polní, spací pytle, nafukovací matrace jsme před tím naložili na V3S usedli do tanků a vyrazili. Přes noc pršelo a teplota spadna na hranici bodu mrazu i když byl červen. Do tábora jsme přijeli mokří, hladový a ospalí. Představa odpočinku a jídla byla velice silná. Stany stály a kuchaři vařili snídaní. Zaparkovali jsme tanky a hrnuli se pro ešusy, ale čekal nás velký šok. Naše věci byli naházený před stany a úplně promáčený. Mladý voják nabíječ - myšák, který měl naše věci složit je nechal na dešti a teď v klidu snídal vyspinkaný dorůžova. Velitel roty to nechal být, vždyť se myšák nijak neprovinil, ale od nás dostal myšák tzv. „deku“. Nenechal si to pro sebe a po návratu ze cvičení z původního počtu pěti „šikanistů“ nás tři doprovodila vojenská eskorta do Brna k vojenskému soudu. Naše dva zbývající spolubojovníky jsme uhájili před potrestáním.
Vojenský prokurátor v Brně na nás uvalil vazbu. Je to velice silný zážitek a šok, když se za vámi zavře brána a vy víte, že skončila svoboda i nesvoboda. Jenže po aklimatizaci na nové prostředí jsem zjistil, že vazba je lepší než kasárna. Zní to hloupě, ale to tak. Žádná nesmyslná buzerace a nástupy ve 2 hodiny ráno do parku techniky, zákaz vycházek po dobu dvou měsíců pro 1.Tp naprosto běžné, zákaz dovolenek atd. Na "moji" celu přibyl záložák, který na cvičení zastával funkci výkonného praporčíka, ale měl smůlu, ztratil se mu ze stavu zbraní Sa 58. Jaký dostal trest nevím, ale v případě odnětí svobody nepodmíněně ho čekala civilní věznice. Po dvou měsících nás prvotrestané soudce ohodnotil na 8 měsíců nepodmíněně a zbytek trestu jsme měli odpykat ve VÚ 5934 Sabinov. Přijela pro nás eskorta z našeho útvaru a jeli jsme vlakem směr Prešov. Cestou jsme si dali pivo a pokecali o vězeňském životě a jiných pitomostech. Vystoupili jsme z vlaku a spatřili čtyři strážní věže. Útvar byl totiž hned u nádraží, jeho rozloha byla celkem impozantní. Kasárna byla oplocená a měla dvě brány, uvnitř bylo několik budov, velitelství, ošetřovna, prapor, kuchyň s jídelnou a společenským sálem. V budově praporu byly dvě roty pro potrestané vojáky a jedna rota složená jen ze záklaďáků, kteří měli na starost ostrahu objektu, kuchaři a další nutné funkce. Mě byla určená 1. rota, které velel major Fignár, ale o něm později. Vybalil jsem si své nové oblečení, kecky, ponožky a jiné potřeby. Proč nové, protože vše mi bylo ukradeno po dobu mé vazby a musel jsem si vše zaplatit. Rota měla tři čety a četám veleli desátníci nebo četaři. Velitelé družstev byli stejně jako strážní jednotka vojáci základní služby ne za trest. Měl jsem před sebou ještě 6 měsíců trestu a pak jsem měl opět vrátit do VÚ 5944. Ta podobnost až zarážející 5944 a 5934. Samozřejmě žádné samostatné vycházky, na to jsem byl zvyklý v Čáslavi a cenzura dopisů, na to jsem byl zvyklý z vazby. A nastala vojna podle vojenských řádů. Byl to vlastně takový přijímač vše podle vojenských řádů. Zařazování se před vstupem na pokoj či PVS a jiné hlouposti. Budíček v 6 hodin, rozcvička, úklid a pak snídaně. Po snídaní nástup rot a odchod do zaměstnání. Jak jsem uvedl, přijímač. Pořadová cvičení, taktická příprava bez zbraní a pro některé vybrané i služba v kuchyni či jako pomocník dozorčího roty, což byl i můj případ. Po dopoledním zaměstnání byl chutný oběd. Po obědě se opět pokračovalo ve výcviku do 16 hodin a pak osobní volno. Hráli jsme karty, šachy či stolní tenis. Pokud bylo počasí šly jsme hrát fotbal s veliteli družstev, fotbalové hřiště bylo travnaté. Bez velitele družstva se nesměla opustit budova. Sobota byla určená k úklidu v budově a v areálu kasáren. V kasárnách stál opuštěný a zchátralý dům, který jsme postupně zbourali a očištěné cihly zmizely na stavbě jiného domu. Kdo měl chuť pracovat, mohl opustit s velitelem družstva kasárna a pomoci kopat rýhu pro kabely nebo pomoci zemědělcům sklízet zelí. To nebylo vůbec špatné, každý dostal cigarety, svačinu, jedno pivo a ještě peníze na účet. Neděle byla jako z pohádky, volno. Opět jsme hráli fotbal, stolní tenis, karty četli knihy a někdy zašli do kina. V kasárnách byla jen jedna kuchyně, která vařila jak pro vojáky s povolání, záklaďáky tak i pro nás potrestaný. Opravdu vařit uměli a nic nebylo ošizený. Rád vzpomínám na Štědrý den. K večeři byla hrachová polévka, smažený řízek s bramborovým salátem a jedno pivo. Prostě se nás snažili polepšit.
Zmínil jsem majora Fignára, byl to starší pán kolem 45 let s kulatým obličejem a trochu mohutnější postavy. Jestli někdy platí rčení, že byl jako náš táta, tak to byl ON. Pomáhal, radil a hlavně dokázal přimhouřit oko, když potrestaný voják neudělal přesně to co měl podle řádů. Připomenu velitele útvaru podplukovníka Žipaje a politruka kapitána Chamylu, ten pocházel od Ostravy a byl fajn. Čas plynul a mě svitla naděje podmínečného propuštění. Podal jsem si písemnou žádost, kterou „posvětil“ major Fignár a čekal až přijede do kasáren vojenský soud. Za týden od podání přijel vojenský soud a já byl předvolán k posouzení jestli mi bude zbývající trest proměněný na podmíněný. Předstoupil jsem před soudce a zažil jsem druhý šok. To předvolání si podal můj jmenovec z druhé roty, který chudák nic nevěděl, protože byl dlouhodobě na odloučeném pracovišti mimo Sabinov, což byla další možnost pracovat za peníze. Soudce si myslel, že si z něj dělám srandu, když se ptal na formality včetně vojenského soudu v Českých Budějovicích. Já na to, že jsem byl souzený v Brně. Vše se vysvětlilo a s úsměvem na rtech mi sdělil, že příště mě určitě propustí a to prý nikdy nezažil, aby dva jmenovci byli v Sabinově. Za několik týdnů jsem opět stanul před soudcem a ten mě uznal vhodným na podmínečné propuštění. Sbalili jsem si věci a spolu s ostatními propuštěnými jsme čekali na nabytí právní moci soudního rozhodnutí. Chtěl jsem zbytek základní služby dosloužit v Sabinově, ale musel jsem zpět. Po návratu do útvaru 5944 jsem poslal majorovi Fignárovi dopis, že cesta proběhla v pořádku a všichni vojáci vystoupili kde měli.
Potrestaní vojáci, kteří měli tu čest být ve vojenském nápravném útvaru v Sabinově, nepoznali civilní věznice a její nástrahy, což bylo jen dobře. I když se občas stalo, že voják si nevážil dobrého bydla a byl přemístěn do civilní věznice. Kapacita míst pro potrestané vojáky v Sabinově byla omezená. Odsouzení do trestu dvou let měli šanci se tam dostat, dva roky byla hranice, kterou většinou dostávali vojáci za pochybení ve strážní a dozorčí službě. Za krádeže, útěky s kasáren, výtržnictví či šikanu, většinou hodnotil soudce trestem kolem jednoho roku. Jedinou nevýhodou bylo, že vězeňská vazba i pobyt v Sabinově se musel nasluhovat. :-)
Kdo může, ať zavzpomíná na VÚ 5934 Sabinov a není nás málo, v místnosti zvaná PVS visel seznam všech odsouzených a k mé „radosti“ tam přede mnou pobyl kamarád z ulice a jeden spolužák ze střední.

Příloha razítko útvar se dnem propuštění 10.1.1985 a číslo rozkatu 7/85

Re: VÚ 5934 Sabinov

Napsal: 30/3/2019, 15:17
od fotr
Zdravím, v Sabinově jsem tu čest neměl. Ale po příjmači, když nás zobáky rozdělili na roty, se vrátil do "pracovní" čety mazák našich starých. Na krku toho měl víc, poslední kapka byla, že stáhl kočku zaživa z kůže a vykřikoval, že "trénuje na mladých". Vyfasoval něco přes rok, a nadsluhoval snad jen dva týdny, propuštěn na trvalou zdravotní dovolenou (snad, už si to nepamatuju přesně).
S nikým se nebavil a fungoval jak "motorová myš", komínky ve skříňkách, oholený, ....

Re: VÚ 5934 Sabinov

Napsal: 16/6/2019, 22:46
od Firefly
Zdař bůh, nevím co je pracovní četa, ale ten člověk asi byl mimo realitu, možná léčba na psychiatrii měla své oprávnění. Na útvaru, kde jsem musel přetrpět dva roky včetně "lázní" Sabinov nasluhoval "špagát" voják absl. 150 dní za útěky atd. Po návratu ze Sabinova mě chtěl politruk útvaru Pavelka využít jako "užitečnýho" idiota při politickým školení. Přesně jsem zopakoval co jsem napsal, Sabinov naprostá pohoda bez buzerace. Nu, po několika větách mě zarazil ..... a tak jsem raději šel na uran v Příbrami, než potkávat při nasluhování podobné idioty včetně hoch idiota mjr. Trippé :-)