Katastrofa bitevní lodě Novorossijsk

Moderátor: Julesak

Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Katastrofa bitevní lodě Novorossijsk

Příspěvek od Scrat »

Bitevní loď Novorossijsk
Potopení chlouby Černomořské flotily
Obrázek
Po italské kapitulaci byla podle podmínek příměří všechna italská válečná plavidla jimž se podařilo v září 1943 uniknout před Němci předána Spojencům. Většina těžkých lodí byla následně zakotvena na Maltě a později na své dřívější základně v Tarentu. Už v té době se spojenecké mocnosti dohodly na rozdělení této snadné kořisti a ruský podíl činil jednu bitevní loď, lehký křižník, čtyři torpédoborce, dvě ponorky a několik desítek lehkých plavidel.(1)
Vláda SSSR se snažila získané lodě převzít co nejdříve a urychleně je zařadit do vlastního válečného námořnictva. Nebyl však problém v samotném aktu převzetí jako spíše v tom jak lodě dopravit do sovětských přístavů. Těžké lodě byly totiž určeny k posílení Černomořské flotily, jenomže podle dohody z Montreaux byl zakázán přesun válečných lodí tureckými úžinami Bospor a Dardanely.(2) Navíc Britové nechtěli dráždit nově získané italské spojence, jejich lehké jednotky se totiž spolupodílely na hlídkové službě v Atlantiku.

V únoru 1947 zahájila v Paříži svou činnost čtyřstranná komise zabývající se rozdělením italského válečného námořnictva. Přibližně ve stejné době se v SSSR začala formovat jádra posádek pro nové lodě. Shodně s dřívějším rozhodnutím politbyra měla i nyní převážná část lodí posílit Černomořskou flotilu a mezi nimi se nacházela i bitevní loď Giulio Cesare,. K samotnému převzetí mělo následně dojít v období prosinec1947 – červen 1948 v Oděsse přičemž za samotný transport odpovídala italská strana. Z různých důvodů se však tyto termíny nepodařilo dodržet a část lodí byla dokonce Rusy převzata v albánské Valoně. V případě bitevní lodě bylo toto předčasné převzetí umocněno nepodloženými obavami z případné italské sabotáže. A tak bylo Giulio Cesare obsazeno ruskými námořníky 3, února, tedy ještě před provedením oficiální předávací procedury. O tři dny později byla konečně bitevní loď předána, přeznačena na „Z-11“ a 19. února vyplula z Valony míříce do Sevastopolu. Do svého nového a posledního domovského přístavu dorazila 26.2.1948.
Krátce po připlutí do sovětského přístavu byla loď, stále ještě pod označením „Z-11“ zařazena do stavu Černomořské flotily jako její vlajková loď. Posádka byla tvořena námořníky kteří ještě nedávno sloužili na palubě jiných bitevních lodí, Archangelska (3) a Sevastopolu (4). 5. března 1949 byla přejmenována na Novorossijsk.

Krátce po připlutí do Sevastopolu prošla bitevní loď kompletní prohlídkou mající za úkol zhodnotit její aktuální stav. Komise konstatovala že i přes fakt že loď byla spuštěna před 35 lety je na tom technicky dobře. Jedinou vážnou výtkou bylo vnitřní členění trupu vzniklé po rozsáhlé přestavbě v letech 1933 – 1937. Sovětským odborníkům vadil hlavně fakt že vodotěsné přepážky byly ve skutečnosti děravé jak řešeto, procházelo jimi příliš mnoho technických průchodů a vodotěsných dveří. Další kritika byla směřována i k více než dvěma stům okének které byly často i jen pouhý metr nad vodoryskou. Celkově však bylo zjištěno že technický stav plavidla je velmi dobrý, komise byla například velmi příjemně překvapena minimálním opotřebováním kotlů a turbín (5). Bylo konstatováno že jde o jednotku ve všech parametrech výrazně převyšující vlastní bitevní lodě Sevastopol a Okťabrskaja Revolucija a komise se shodla na závěru že loď vydrží ve službě minimálně do roku 1960. Kvůli nezvyklé ráži hlavních děl však bylo doporučeno přezbrojení lodi vlastními modernizovanými a velmi kvalitními děly ráže 305mm s délkou hlavně 52 ráží (6) a zároveň posílení protiletadlové výzbroje. K tomu druhému docházelo průběžně, výměna těžkých děl však nebyla provedena nikdy i když příležitostí k tomu bylo několik. V letech 1950 – 1955 prošla loď celkem čtyřmi rozsáhlými rekonstrukcemi a mimo to byla třikrát odstavena kvůli údržbářským pracích. Při těchto zásazích byly kompletně odstraněny všechny 37 a 22 mm automaty Breda a na uvolněná místa byly umístěny sovětské 37 mm automaty vzorů V-11 a 70-K(7), loď dostala nové radiolokátory, modernizováno bylo stanoviště řízení palby, původní generátory byly nyní poháněny diesely.

Loď byla zařazena do nově vzniklé 1. eskadry (skupiny palebné podpory) jako její vlajková loď a v dalších letech se účastnila velkého množství námořních cvičení Černomořské flotily. V průběhu nich například proběhly zkoušky prvních sovětských vrtulníků startujících z její záďové paluby. Mimo jiné se však bitevní loď vyznačovala i vysokou fluktuací důstojnického kádru. V průběhu posledních několika měsíců života lodě se například třikrát měnili zástupci velitele, velitelé lodních úseků, velitelé havarijních a dělostřeleckých skupin a mnoho dalších. Prakticky se dá říci že než se důstojníci ale i mnoho poddůstojníků - specialistů stačili zabydlet byli převeleni jinam a toto se záhy projevilo na úrovni proškolení posádky, hlavně havarijních skupin. I to byl jeden z důvodů kvůli nimž se odvážím tvrdit že katastrofa k níž zanedlouho došlo mohla být jen velmi vážnou nehodou s těžkými následky, nemusela však znamenat definitivní ztrátu lodě.


V 9:00 28. října 1955 byla bitevní loď Novorossijsk po téměř měsíční nečinnosti uvolněna z kotevní bóje č 14 v severní zátoce sevastopolského přístavu a vyplula na volné moře. Důvodem byly rychlostní zkoušky a cvičné střelby nedávno nainstalovaných protiletadlových baterií. Kolem 17:30 se vrátila zpět na základnu, nebyla však zavedena na své obvyklé kotviště, byla uvázána u bóje č 3, v místě kde obvykle kotvila bitevní loď Sevastopol. V blízkosti Novorossijsku byly zakotveny křižníky Molotov, Admiral Nachimov, Kerč, Frunze a Michail Kutuzov. Hloubka kotviště byla v těchto místech asi 17 metrů a dno tvořilo několik desítek metrů jílu a bahna. Krátce po zakotvení dorazilo 67 důstojníků štábu 1. eskadry včetně velitele kontraadmirála Nikolaje Nikolského.
Alexandr Kuchta, současný velitel lodě byl na dovolené a v době jeho nepřítomnosti ho zastupoval kapitán II stupně (přibližně fregatní kapitán) Churšudov. Ten však po večeři svěřené plavidlo opustil i s většinou vyšších důstojníků na které nevycházela služba (proč by si nenapsali propustky místo tvrdnutí na lodi), službu na můstku vykonával druhý zástupce velitele kapitán II stupně Serbulov a od 19:00 šéf navigačního oddělení poručík Nikitěnko. Neoblíbená psí hlídka (8) pak připadla na neschopného poručíka Laptieva politického zástupce velitele skupiny turbín, sice Hrdinu Sovětského Svazu ale absolutního laika v námořní problematice.

A právě za jeho služby došlo v noci z 28. na 29. 10 přesně v 01:30:48 k mohutné explozi pod přídi na pravoboku bitevní lodě (9). Na lodi došlo ke krátkodobému výpadku proudu a jen reflektory okolostojících křižníků osvětlovaly otvor o průměru více než 4 metry před první dělovou věží Novorossijsku a silnou vrstvu bahna na jeho příďové palubě. V obšívce pod hladinou zela díra jejíž plocha byla později, po prohlídce vraku odhadnuta na minimálně 120 m². Síla exploze byla tak velká že prošla celým trupem přičemž rozervala celkem čtyři paluby (z toho dvě pancéřové) o celkové tloušťce 136 mm a zaznamenaly ji i seismografy geofyzikální stanice Simferopol vzdálené asi 50 km od místa události. Voda rychle zaplavovala zasažené úseky přídě a zde ubytovaní námořníci většinou neměli šanci na záchranu. Podle pozdějšího vyšetřování zahynulo během samotné exploze a v prvních minutách po ní nejméně 150 členů posádky.
Dodávky proudu se v nezasažených částech podařilo obnovit poměrně rychle, kvůli selhání telefonní sítě byl však poplach vyhlášen „postaru“ lodními zvony a bocmanskými píšťalkami. V době kdy havarijní družstva bojovala s vodou a uzavírala zaplavované úseky byla již většina lodě uvedena do stavu bojové pohotovosti. Kotelny jely na plný výkon a strojovny byly připraveny k okamžitému spuštění turbín. Na bitevní loď postupně připlouvaly havarijní a zdravotnické týmy vyslané okolními plavidly.
Situace byla velmi vážná, příď byla již pár minut po explozi zaplavena odhadem asi 3200 tunami vody a vyčnívala necelý metr nad hladinu. Mírný, asi třístupňový přechyl na pravobok se podařilo vyrovnat přečerpáním zásob mazutu a vody v nádržích. Nyní se projevila „netěsnost“ vodotěsných přepážek, některé dveře se zkřížily a nešly uzavřít a i mnoho technických prostupů začalo prosakovat. Za této situace se přišlo na další závadu na hermetičnosti jednotlivých úseků, vodotěsné dveře v přepážkách neměly gumové těsnění ale jakousi netěsnící náhražku z konopné pleteniny. Navíc měly vodotěsné přepážky zásadní konstrukční chybu, nebyly dostatečně vysoké a tak se voda postupně přelévala přes jejich horní hrany dál do dalších úseků (10).
V 01:50, tedy pouhých 20 minut po explozi se na stanoviště velení Černomořské flotily dostavil zástupce náčelníka štábu „kapitán I stupně“ Ovčarov který se pokusil koordinovat havarijní práce. Díky svým zkušenostem brzy pochopil vážnost situace a vydal rozkaz okamžitě odtáhnout loď ke břehu a posadit ji přídí na mělčinu. Rozumný nápad, který byl ale po necelé čtvrthodině zrušen dorazivším velitelem Černomořského loďstva viceadmirálem Parchomenkem který se chtěl nejprve podrobně seznámit s rozsahem škod. V následujících minutách se však příď bitevní lodě ponořila již tak hluboko že když v 02:30 vydal konečně Parchomenko pokyn pokračovat v odtažení na mělčinu bylo pozdě. Havarijní týmy se již nemohly dostat ke kotevním a uvazovacím prostředkům a samotná příď se po několika dalších minutách opřela o dno. Navíc neustávající příliv vody způsobil že loď rychle ztrácela příčnou stabilitu a akutně hrozilo převrácení. Protože již nebylo v silách havarijních skupin pohnout s přídí, nařídil Parchomenko aby byla loď natočena alespoň zádí na mělčí vodu, stále totiž doufal že Novorossijsk sedne na dno rovně a bude možné jej v krátké době vyzvednout a opravit. Toto natočení prováděné remorkéry však dále výrazně zhoršilo příčnou stabilitu potápějící se lodi. Zároveň však admirál nepovolil evakuaci lidí a to ani těch kteří se přímo nepodíleli na havarijních pracích, prý aby se nešířila panika.
V té době se na lodi objevil hlavní inženýr Černomořské flotily kapitán Ivanov a upozornil Parchomenka že situace lodi je nanejvýš kritická a že hrozí bezprostřední nebezpečí převrácení. Za tento svůj odborný, zkušenostmi a fakty podložený názor byl však velitelem loďstva seřván a bylo mu nařízeno aby se okamžitě hlásil na stanovišti velení havarijních skupin.
Teprve po několika dalších minutách, v době kdy přechyl na levobok dosahoval 18° Parchomenko změnil názor a nařídil částečnou evakuaci (11). Ta se měla týkat pouze záchranářů a zdravotníků z jiných plavidel kteří zatím nečinně stáli na záďové palubě bitevní lodě. Nikdo jim totiž nepřidělil žádnou práci a tak byly desítky specialistů nastoupeny jako na přehlídku. Rozkaz k evakuaci však vyzněl tak že se jedná o kompletní evakuaci potápějící se lodi. Navíc byl koncipován ve smyslu že odsun bude proveden pouze pomocí člunů a nebyla v něm ani zmínka o použití záchranných vest a pásů.
A v okamžiku kdy stovky mužů sestupovaly do člunů se Novorossijsk začal převracet na levobok. Už jistou dobu měl výrazný přechyl na tuto stranu a proto zde bylo nastupování do člunů snazší. Všichni se ocitli ve vodě a z lodě na ně padaly těžké předměty (utržená protiletadlová děla, části můstků, trosky které na palubu vyhodil prvotní výbuch).Ve 04:14 tedy dvě a tři čtvrtě hodiny po explozi se Novorossijsk obrátil dnem vzhůru. Mnoho trosečníků se utopilo když je převracející se trup zavalil a stáhl pod hladinu. Dalších přibližně 200 jich zůstalo uvězněno uvnitř vraku ale jen pouhých sedm se jich podařilo po prořezání obšívky zachránit. Poslední dva zachráněné se podařilo vytáhnout potápěčům. Stav kdy dno lodi vyčnívalo nad hladinu trval až do následujícího večera kdy kolem desáté hodiny vrak zmizel pod vodou. Poslední klepání uvězněných námořníků však podle svědectví potápěčů umlklo až k večeru 1. listopadu.
I když se konečný stav obětí katastrofy zastavil na čísle 604 (12) nepřinutilo to místní politiky upustit od plánovaných velkolepých oslav VŘSR. Menší změna spočívala pouze v tom že nový narychlo jmenovaný velitel Černomořské flotily admirál Andrejev položil květiny na hladinu nad místem kde spočíval Novorossijsk.



Hned ráno 29.10.1955, tedy v době kdy dno bitevní lodě ještě čnělo nad hladinu sevastopolského přístavu a nikdo mimo Sevastopol nevěděl nic přesnějšího se v Moskvě sešla na mimořádné schůzce Rada ministrů SSSR. Neprodleně byla jmenována vládní komise mající za úkol vyšetřit katastrofu Novorossijsku a určit míru zavinění jednotlivých osob. Jejím předsedou se stal zástupce předsedy Rady ministrů Vjačeslav Malyšev a kromě politiků, generálů a admirálů byli jejími členy i techničtí specialisté z Ministerstva lodního průmyslu. Komise dorazila do Sevastopolu letecky 29.10 přibližně ve 23:00 (pouhou hodinu po tom co bitevní loď definitivně zmizela pod vodou) a okamžitě začaly výslechy. Technici přijeli později a svou práci zahájili 31. října. V té době byl již na místě katastrofy i vrchní velitel válečného námořnictva SSSR admirál Kuzněcov se svou nezávislou skupinou námořních specialistů (13).
Členové vládní komise nezaháleli, v průběhu pouhých šesti dnů vyslechli celkem 52 osob (z toho například adm. Parchomenka 3x)
Samotná práce komise měla za úkol najít odpovědi na dvě otázky:
1 – proč došlo k explozi, co bylo její příčinou?
2 – proč došlo k potopení bitevní lodě i přesto že probíhaly záchranné práce ve velkém rozsahu?

K první otázce se komise od začátku postavila realisticky. Katastrofální exploze bitevních lodí nebyly sice na denním pořádku, přesto k nim však docházelo a v převážné většině případů byla příčinou zásoba nesené munice. Proto bylo od počátku předpokládáno že i v tomto případě došlo buď k samovznícení ve skladištích prachu nebo k hrubé nedbalosti při manipulaci s náložemi. Komise vzala do úvahu všechny možnosti zanedbání v tomto směru a to i včetně možnosti sabotáže. Bylo přihlédnuto i k nehodě k níž došlo několik týdnů před katastrofou. Při částečné vykládce munice došlo k samovolnému vznícení jedné z výmetných náloží. Proto bylo rozhodnuto urychleně vyměnit zbylé nálože dodané ještě italskou stranou zároveň s lodí v roce 1949. Protože však bylo stále naplánováno přezbrojení plavidla na vlastní děla 305 mm nebyla 320 mm munice v SSSR vyráběna a tak nebylo možné tento příkaz splnit. První zpráva odeslaná do Moskvy tak uváděla že výbuch pravděpodobně způsobilo vznícení prachových náloží v muničním skladu věže „A“.
Potom však došlo na výslech velitele skupiny těžkých děl kapitána Marčenka odpovídajícího mimo jiné právě i za muniční sklady. Komise zjistila že dotyčný krátce po výbuchu vyslal své podřízené zkontrolovat sklady munice a výmetných náloží na přídi a že podle hlášení byly tyto prostory v naprostém pořádku. Toto tvrzení následně potvrdila i potápěči provedená prohlídka poškozených úseků. Zároveň tato prohlídka potvrdila dřívější názory že rozsáhlou devastaci trupu bitevní lodě způsobila vnější exploze.

Proto hned začalo hledání jiné možné příčiny exploze Technici vyšetřovací komise spočítali že výbuch byl ekvivalentem 1000 - 1100 kg nálože TNT ležící na dně pod přídí. Byl vyloučen výbuch letecké pumy a zásah torpédem a jako nejpravděpodobnější viník byla techniky určena německá nekontaktní magnetická mina typu LMB nebo RMH (14). Pro tuto možnost hovoří i názor techniků vyšetřovací komise že i přes odminovací práce prováděné v letech 1944 – 1946 není žádná záruka že je sevastopolský přístav čistý. A to i přes skutečnost že bylo kombinováno tralování elektromagnetické, akustické a tlakové (15). I po těchto operacích však potápěči nacházeli ve „vyčištěných“ oblastech nevybuchlé miny. Například kompletní prohlídka kotvišť potápěči v letech 1950 – 1953 odhalila v několikrát tralovaných sektorech 7 kontaktních a 26 nekontaktních min a další tři miny byly objeveny později v průběhu vyzvedávání vraku. Všechny tyto miny však měly vybité baterie a tedy nefunkční roznětky, podle sovětských poválečných zkoušek měly baterie používané v německých minách maximální životnost „jen“ 9 let. Teprve až další výzkumy připustily možnost že za velmi specifických podmínek by mohla baterie fungovat až 11 let. Ke všemu potápěči při průzkumu původního místa katastrofy objevili ve vrstvě jílu dva krátery, jeden velký vzdálený přes 30 metrů od místa kotvení lodě a na místě samotném druhý ale velmi malý, podle propočtů by odpovídal explozi nálože max. 10 – 15 kg TNT přímo na dně. To by zřejmě lodi poškodilo dno lodi, možná i vnitřní ale nezpůsobilo by to tak těžké škody. Navíc byly dva dny po katastrofě provedeny zkušební detonace vlastních min za obdobných podmínek a po porovnání záznamů seismografů ze Simferopolu se všichni přítomní shodli na tom že záznamy zkušebních explozí a skutečného výbuchu se vůbec nepodobají.
Vyšetřovací komise se však přiklonila k výše zmíněné verzi a tak závěrečná zpráva uváděla jako příčinu výbuchu německou nekontaktní minu z období WWII. Jediný z jejích členů ji nepodepsal, shodou okolností šlo o generála KGB A. Šilina.


Co tedy mohlo způsobit zánik bitevní lodě?
Přiznám se že nevím, exploze muničních skladů byla nade vší pochybnost vyloučena a výbuch miny je sice možný ale podle odborníků vysoce nepravděpodobný. Ale když vyloučím tyto dvě možnosti zůstávají už jen konspirační teorie a tady už se pouštím na hodně tenký led.

Vládní prohlášení vydané v Moskvě 23.11.1955 totiž nastínilo i možnost diverzní akce italských speciálních jednotek. Dodnes příznivci této teorie upozorňují na skutečnost že loď původně patřila Itálii a její námořnictvo mělo dokonale proškolené specialisty v oboru námořní diverze. Navíc se prý podle některých zdrojů v té době na západě objevily informace že SSSR pro tuto loď připravuje speciální munici s jadernou náloží.
Tato hypotéza má však dva háčky (spíš pořádné háky).
Za prvé byl sevastopolský přístav jako hlavní námořní základna chráněn jak pasivně (protiponorkové sítě se signalizací) tak i aktivně (pobřežní sonarové a radarové stanice a hlídkové čluny vybavené výkonnými hydroakustickými zaměřovači na přístupech k přístavu) a celý tento složitý systém byl schopen detekovat plavidlo na vzdálenost mnoha kilometrů. Dodatečné vyšetřování však prokázalo že tato detekční síť byla odpoledně 28.10.1955 z větší části mimo provoz. Shodou náhod (??) totiž měly všechny hlavní detekční stanice naplánovanou běžnou údržbu a hlídkový člun měl údajně špatně zkalibrované hydroakustické zařízení. Navíc tu samou noc nechala obsluha síťových uzávěr otevřený průchod kvůli očekávanému připlutí téměř 20 plavidel. Příliš mnoho náhod najednou ale když tomu všemu budu věřit dá se zároveň uvěřit i faktu že se italští diverzanti trefí akorát do tohoto několikahodinového výpadku detekční sítě a zároveň narazí na otevřenou síťovou uzávěru?? Možné to je ale pravděpodobnost že se to skutečně stane je jak já říkám „nula, nula nic“.
A za druhé, kolik výbušnin byli schopni italští žabí muži dopravit na místo exploze? Jak jsem uvedl výše, síla výbuchu odpovídala více než tuně TNT. Samotný potápěč by možná zvládl 20 – 30 kilo a SSB (poválečná verze italských Maiale) disponovala náloží 250 - 300 kg. Při vypočítané minimálně tuně TNT by se tedy sevastopolský přístav musel doslova hemžit italskými diverzanty. Při známé rychlosti těchto prostředků však pochybuji že by dokázaly zaútočit a následně se stáhnout v tom relativně krátkém několikahodinovém okně.
A ještě jedna drobnost. Dvacet let po pádu železné opony by se na italské straně objevily alespoň náznaky o této akci. Ale Italové se k tomuto „úspěchu“ nehlásí.

Jiná spiklenecká teorie říká že nemuselo jít o italské diverzanty ale o útok britských speciálních sil, 12. flotily vybavené miniponorkami typu X. Novorossijsk měly potopit dvoutunové nálože jimiž tyto bojové prostředky disponovaly. Příležitost k tomu byla, na přelomu října a listopadu probíhaly v Egejském a Marmarském moři manévry sil NATO s názvem Bospor '55 a podle očitých svědků se britské (??) ponorky objevily i na vodách Černého moře. V tomto případě mi ale nějak uniká smysl této operace. Běloruští autoři Taras a Jelagi naznačují že mohlo jít o snahu vyvolat výbuch jaderných granátů (??) v muničních skladech bitevní lodě přičemž následná jaderná exploze by zničila hlavní základnu Černomořské flotily i se samotnými loděmi.

Další hypotéza je ještě šílenější.
Nabízí možnost že nálož byla do lodi umístěna ještě před jejím předáním SSSR v roce 1949 a její zastánci argumentují neochotou italské strany předat Rusům kompletní výkresovou dokumentaci lodě. To vše prý proto aby ztížili možnost objevení nálože umístěné v tajných komorách dvojitého dna. Zde je však problém v tom že podle pořízených fotografií je dno bitevní lodě proraženo zvenku dovnitř což by bylo při náloži v trupu technicky nemožné. Ani nálož na trupu neobstojí neboť během šesti let v sovětských rukách byla loď několikrát v suchém doku a že by si nikdo nevšiml tunového závažíčka na trupu? Spíš budu věřit tomu že Elvis žije.
Navíc je u všech tří hypotéz problém v tom co by se stalo kdyby byly předčasně prozrazeny. Ale určitě by Rusům přinejmenším „hodně vadilo“ kdyby zjistili že jim Italové nebo Britové potopili nejsilnější jednotku Černomořské flotily.

A konečně poslední, mně známá konspirační verze říká že Novorossijsk nechala potopit sovětská vojenská rozvědka. Měla to být záminka k zahájení vojenských operací proti Turecku a výsledkem této kampaně mělo být obsazení tureckých úžin. A rozkaz k útoku na Turecko měl být odvolán na poslední chvíli protože 28.10.1955 připlula do Istambulu na přátelskou návštěvu americká 6. flotila. Nepodařilo se už ale zrušit již zahájenou „tureckou operaci“ proti Novorossijsku. Útočníci měli u přídě bitevní lodě uvázat člun naložený směsí hexogenu a TNT. Ten následně potopili s tlakovou roznětkou nastavenou tak aby nálož explodovala těsně pod lodí.
Pokud by některá z těchto konspiračních teorií měla být pravdivá, vsadil bych si i když jen velmi neochotně na tu poslední. Zaráží mně třeba rychlost s jakou byla hned po prvních neurčitých zprávách svolána mimořádná schůze ministrů v Moskvě, rychlost s jakou byla ustanovena speciální komise a hlavně fakt že tato komise dorazila na Krym pouhou hodinu po potopení lodě a hned v noci začala s výslechy. Jako by vše běželo podle nějakého předem pečlivě naplánovaného scénáře kdy je potřeba co nejrychleji určit viníka. A v protikladu k rychlosti s jakou bylo vyšetřování zahájeno je zvláštní k jak nejednoznačným závěrům dospělo a také to že uložené tresty jsou dosti symbolické. V době kdy se v SSSR zavíralo prakticky za kdejakou kravinu a nezáleželo na postavení viníka mi pouhá degradace o jeden až dva stupně přijde jako dost zvláštní. Navíc je zde nikdy nezodpovězená otázka proč nebyla bitevní loď zavedena na své obvyklé kotviště v hloubi severní zátoky ale zcela bezdůvodně zakotvena na místě kde neměla co dělat a které bylo mnohem blíž vstupu do přístavu.


Druhou základní otázkou Malyševovy komise bylo proč se loď potopila i přes probíhající záchranné práce.
A zde byla odpověď ještě složitější. Vyšetřování totiž ukázalo že zprvu poškozené lodi nevelel nikdo kompetentní a později se zase snažil velet každý. Kapitán lodi Alexandr Kuchta byl na dovolené, první důstojník Grigorij Churšudov si podepsal propustku na pevninu a na loď se dostavil až mnohem později (kolem 03:30) a další v pořadí druhý důstojník Zosim Serbulov měl normálně na starosti administrativní práci. Kolem 02:00 na palubu Novorossijska dorazili viceadmirálové Viktor Parchomenko a Nikolaj Kulakov se svými štábními důstojníky a krátce po nich i kontraadmirál Nikolaj Nikolski. Vyšetřování však ukázalo že nikdo z nich oficiálně nepřevzal velení lodě přestože všichni tři admirálové z titulu své hodnosti neoprávněně zasahovali do řízení záchranných prací. A to i vydáváním často protichůdných rozkazů. Velmi kritizováno bylo například Parchomenkovo rozhodnutí pozastavit začínající odtahování poškozené lodě na mělčinu. Byla zde totiž reálná šance že pokud se proražená příď opře o dno podaří se Novorossijsk udržet na hladině. Jako nesprávné se naopak ukázaly pokusy natočit loď na mělčinu pouze zádí, tato snaha byla jednou z bezprostředních příčit samotného převrhnutí lodě.
Všichni tři admirálové v závěrečné zprávě označení za zodpovědné ze ztráty poškozené lodě byli odvoláni ze svých funkcí, degradováni o jeden stupeň a přeloženi na méně atraktivní místa. Stejně dopadl také kontraadmirál Galicki (16). I několik důstojníků z posádky lodě bylo degradováno a odešlo z námořnictva včetně kapitáa lodi Kuchty obviněného z nepřipravenosti důstojníků na mimořádné situace. Ministr obrany SSSR Georgij Žukov se navíc při této příležitosti zbavil admirála Kuzněcova, kterého osobně nesnášel a nahradil jej Chruščovovým oblíbencem admirálem Gorškovem. Komise došla k závěru že samotné potopení lodě nastalo v důsledku absolutní nepřipravenosti všech přítomných vysokých důstojníků flotily na řešení takto mimořádných situací. Na druhou stranu komise ve své zprávě ocenila chování samotné posádky lodě, například obsluhy kotelen, strojoven a elektrocentrál zůstaly na svých stanovištích až do konce a téměř polovina z nich poté zahynula v převráceném vraku. Zpráva dále konstatuje že posádka si udržovala vysokou morálku až do samotného konce, na lodi vládl pořádek a námořníci kteří se nepodíleli na záchranných pracích byli shromážděni na zádi aby nepřekáželi havarijním skupinám. Až do přímého rozkazu k evakuaci se nikdo z posádky nepokusil opustit palubu potápějící se lodě.


Vrak Novorossijska ležel na dně a částečně blokoval provoz námořní základny. Ve skutečnosti tvořil stálou hrozbu, v jeho skladech se skrývalo obrovské množství munice a v nádržích stovky tun mazutu. Proto již 9.2.1956 rozhodla Rada ministrů o nutnosti vyzdvižení a sešrotování vraku. Ke splnění tohoto úkolu byla vytvořena speciální skupina s označením EON-35 pod velením kapitána 1. stupně Nikolaje Čikera. Tento důstojník měl se záchrannými pracemi tohoto druhu velké zkušenosti, vedl například vyzvedávání německých pasažérských lodí Hansa a Hamburg na Baltu (17).
Bylo rozhodnuto že trup bude vyzdvižen vcelku za pomoci pontonů, pouze budou odděleny věže a příďová nástavba (18). Samotné práce byly zahájeny na podzim 1956 vyproštěním velké části munice a utěsněním nepoškozených vodotěsných přepážek. Zároveň bylo připraveno 32 obrovských pontonů které byly potopeny a upevněny k trupu. 4. května 1957 potom začaly samotné vyprošťovací práce, do pontonů a utěsněného trupu byl napumpován vzduch a již kolem 10:00 se vrak objevil nad hladinou. Čerpání vzduchu trvalo tak dlouho až se podařilo snížit ponor na pouhých 16 metrů. Poslední cesta Novorossijska začal 28. května 1957 kdy čtyři remorkéry odtáhly převrácený trup do Kozácké zátoky. Ze dna přístavu byly vyzvednuty i obě oddělené věže zatímco celá přední nástavba zůstala na místě dodnes.
V Kozácké zátoce bylo vyčerpáno palivo z nádrží a odstraněna zbývající munice a začalo se řešit co s vrakem dá, byly zde čtyři možnosti. Buď trup obklopit kesony, vyčerpat vodu a rozebrat ho nasucho, nebo ho pomocí pontonů otočit a odvléct k sešrotování. Další možností bylo odtáhnout ho tak jak je do suchého doku v Sevastopolu a tam rozebrat. Později se však všichni přiklonili ke čtvrté, nejlevnější variantě, roztrhat trup pomocí náloží a jednotlivé kusy vylovit plovoucími jeřáby. Práce byly ukončeny v polovině roku 1959 a celkově se Rusům podařilo vyzvednout téměř 21.000 tun oceli a barevných kovů. Jediné co tam po ukončení prací zůstalo byly dva pontony na nichž byl původně Novorossijsk vlečen a podle některých zdrojů tam rezaví dodnes.

Kdo, nebo co ve skutečnosti potopilo chloubu Černomořské flotily se patrně nedozvíme nikdy. Když byly po rozpadu SSSR otevřeny archívy a o událost se začali zajímat historici přišlo se na to že v dokumentaci je neuvěřitelný bordel. Velké množství stránek chybí nebo je nenávratně poškozeno a tak není například možné kompletně zrekonstruovat ani závěrečnou zprávu Malyševovy komise. Jedině pokud to skutečně způsobili imperialističtí diverzanti je možné že se časem objeví informace zpoza „železné opony“.



Poznámky:
1 Podle některých historických pramenů měly Rusům původně připadnout dvě moderní bitevní lodě – Italia (Littorio) a Vittorio Veneto. A jen důsledný odpor americké a britské strany tomu zabránil.
2 Jako dočasná kompenzace byly Rusům poskytnuty bitevní loď, devět starých torpédoborců a čtyři ponorky z rezerv Royal Navy a starý americký lehký křižník.
3 Archangelsk byl na počátku roku 1949 vrácen Velké Británii. Šlo totiž o jednu z výše zmiňovaných kompenzací, britskou bitevní loď třídy Revenge HMS Royal Sovereign.
4 Starý ruský dreadnought třídy Gangut ještě z carské éry. V březnu 1921 přejmenována na Parižskaja Kommuna, a v květnu 1943 se vrátila k původnímu jménu Sevastopol.
5 To však byl stav příznačný pro všechny těžké italské lodě. Vzhledem k minimální ochotě Italů riskovat jejich poškození, případně ztrátu v boji kotvily stále v přístavech takže se jejich mechanismy neměly kdy opotřebovat.
6 Šlo o děla původně použitá na všech ruských dreadnoughtech. V tomto případě byla drobně modifikována a připravena k osazení na superkřižníky projektu 82 (Stalingrad)
7 Šlo o identické zbraně rozdíl byl pouze v tom že automaty typu 70-K byly chlazené vzduchem zatímco 11-V používaly pro chlazení hlavně vodu..
8 Hlídka v době 24:00 – 04:00 v angličtině označovaná jako "Gravy eyed watch" (hlídka zavírajících se očí) a později spojením slov v nepřesné výslovnosti: "Graveyard watch" (hřbitovní hlídka)
9 Podle některých očitých svědků se jednalo o dvě exploze následující těsně po sobě doprovázené ohnivým zábleskem pod vodní hladinou..
10 Toto řešení bylo celkem běžné u konstrukcí postavených před WWI. Italské lodě však byly krátce před WWII rozsáhle přestavěny a tak nebyl problém použít nově rozšířené řešení kdy je každý vodotěsný úsek hermeticky oddělen od vedlejšího a je přístupný pouze shora. Navíc jsou úseky shora uzavřeny vodotěsnou palubou která zabrání onomu nebezpečnému přelévání vody.
11 Kritická hodnota náklonu byla u tohoto plavidla 20°, zde je vidět jak dlouho velení loďstva otálelo s nařízením evakuace. Dřívější vydání tohoto rozkazu mohlo zachránit odhadem minimálně dalších 200 – 300 mužů.
12 Z toho bylo 544 mužů přímo z posádky Novorossijska a 16 důstojníků štábu 1. eskadry a z velitelství Černomořské flotily. Zbytek tvořili členové záchranných týmů z jiných lodí.
13 Kuzněcov byl na místě pouze z vlastní iniciativy, oficiálně byl na zdravotní dovolené po infarktu.
14 Mina RMH byla pokládána hladinovými plavidly, měla magnetickou roznětku M-1 nebo M-2 napájenou z baterie a kvůli ztížení magnetické detekce byla uložena v dřevěném pouzdře. Samotná nálož byla tvořena 770 kg THA (směs TNT, hexogenu a práškového hliníku – odpovídala cca 1040 kg TNT) Oproti tomu mina LMB byla shazována na padáku z letadel. Roznětky byly kombinované akusticko-magnetické a trhavou nálož tvořilo 705 kg THA.
15 Poslední metoda byla prováděna pomocí hlubinných bomb shazovaných v odstupech 50 – 70 metrů. Byla však velmi náročná na spotřebu hlubinných bomb a tak byla tímto způsobem čištěna pouze hlavní kotviště.
16 Šlo o velitele 24. divize mající za úkol obranu námořní základny a přístupů k ní. Tomuto důstojníkovi bylo dáno za vinu že po zhruba 18 hodin nebyl zabezpečen vstup na základnu i když byl stejně jako kapitán Kuchta v době incidentu na dovolené.
17 Obě byly po opravách zařazeny do sovětského civilního námořnictva.
18 Ve skutečnosti se mimo velitelské věže podařilo oddělit jen dělovou věž č.2. Další dělová věž (č.3) později odpadla vlastní vahou.



Použité prameny:
M.S.Sobanski – Tajemství Novorossijska - Okrenty vojenne 05/2000, 06/2000, 03/2001
A. Taras + S. Jelagi - katasrofa bitevní lodě Novorossijsk - Okrenty vojenne 02/2003
J. Kubiak + K. Kubiak – Zkáza bitevní lodě Novorossijsk - Morze statki i okrenty 04/1999
N. G. Kuzněcov – Vyzvednutí bitevní lodě Novorossijsk - Moskva 1996
B. A. Karžavin – Tajemství zkázy bitevní lodě Novorossijsk - Sankt-Petěrburg 1991
B. A. Karžavin – sborník dokumentů Zkáza bitevní lodě Novorossijsk - Sankt-Petěrburg 1992
Naposledy upravil(a) Scrat dne 5/7/2010, 17:33, celkem upraveno 1 x.
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Tak mě napadá - nejspíš je to nesmysl a dost divoká spekulace, ale zarazil jsem se u té zmínky o dvou kráterech ve dně. Jednom malém, těsně pod trupem, a druhém mnohem větším, asi 30 metrů od lodi. Nemohlo by se (aspoň teoreticky) stát, že kdosi neznámý, ať už šlo o kohokoli (cizí diverzní skupina, samotní Rusové, atd.) umístil relativně malou nálož k trupu lodi s úmyslem ji celkem lehce poškodit (třeba z politických důvodů zmíněných v textu), a neuvěřitelnou smůlou či blbostí se mu podařilo přivést k výbuchu zapomenutou námořní minu, jejíž sedmimetráková nálož vytvořila poněkud větší "rošambó", než měl dotyčný původně v úmyslu? Není tu nějaký expert na trhaviny, který by se k tomu fundovaně vyjádřil? Ale aspoň teoreticky, jestliže se k čištění plavebních drah od nastražených min používají hlubinné pumy, třeba by podobný efekt mohla vyvolat i diverzní explozivní nástraha...
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

"Zabudnutá" mina v prístave, navyše v blízkosti kotviska, je značne nepravdepodobná. Predsa len - k udalosti došlo desať rokov po vojne. To je už skôr pravdepodobná doprava druhej nálože a jej odhodenie miniponorkou napríklad pre nemožnosť dostať sa až priamo k cieľu.

Vzdialenosť tridsať metrov je pomerne vysoká - na prenos detonácie vodným prostredím je to rozhodne mimoriadne veľká vzdialenosť aj pri náloži rádu sto kilogramov, takže druhá nálož musela na prvý výbuch reagovať cez svoje normálne iniciačné okruhy (zapalovače). Lenže aktívnu životnosť desať a viac rokov si uchová len mechanický systém iniciácie - a to ešte s výhradami.
Existuje určitá malá pravdepodobnosť, že niektorý typ nemeckých mín, ktorých nemci používali pomerne dosť, mohol byť vybavený vhodným typom mechanického, napríklad hydrostatického, zapalovaču, a došlo u neho k nejakej poruche, či zaseknutiu, takže na normálne impulzy prestal reagovať, ale zareagoval na mocný impulz od výbuchu prvej nálože.

Príliš veľa náhod s nízkou pravdepodobnosťou. Ale nedávno som našiel:
"Náhoda je len nespoznaná súvislosť."
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

No tak o tom že Rusové byli schopni kompletně odminovat nějaký prostor bych pochyboval. Už jen kvůli tomu že při samotném vyzvedávání vraku byly objeveny další tři dnové miny. Sice s vybitými bateriemi a tedy nefunkční, ale znepokojivý je už ten fakt že se našly přímo na hlavním kotvišti Černomořské flotily.
Ale nedokonalé odminování nebyl problém jen Černého moře, na baltském pobřeží byly občas po velkých bouřích nacházeny vyvržené miny ještě v šedesátých letech. Jenom ve Finském zálivu položili Rusové v roce 1941 přes 10.000 min z toho třetinu hned v první den války. Celkový počet všech min na Baltu bych odhadl na minimálně čtvrt milionu, spíš ale mnohem víc. A i když po válce Rusové tvrdili že všechna minová pole byla zlikvidována časem se provalilo že vytralovali jen plavební koridory.

Ale zpět k Novorossijsku.
Vzhledem k charakteru poškození mi vzdálenost 30 metrů přijde jako hodně velká pro takový rozsah škod. Vyhrabal jsem tři fotky pořízené v průběhu vyzvedávání vraku:
Obrázek Obrázek Obrázek
Na prvních dvou je zřetelně vidět chybějící část dna a částečně i plechy vyhnuté dovnitř trupu. Třetí fotka zabírá tutéž partii ale z pravé strany vraku a je na ní vidět deformace zbylé části dna přídě.
Navíc, kdyby se jednalo o výbuch 30 metrů od lodi tak by exploze prošla spíš šikmo přes trup a ne zdola nahoru.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

To je velmi zajímavá práce. O této katastrofě jsem toho zatím věděl poměrně málo a teď tu máme podrobný článek, který nás seznamuje snad se všemi možnými i nemožnými způsoby, jak k této tragédii mohlo dojít. Nejsem velkým příznivcem nejrůznějších konspiračních teorií, ale ta o potopení Novorossijsku, jako záminka k útoku na Turecko, nezní až tak šíleně.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Pokud jde o ty konspirační teorie, tak bych možná ještě jednu doplnil ( nebo spíš rozvinul tu poslední ).
Scrat píše:A konečně poslední, mně známá konspirační verze říká že Novorossijsk nechala potopit sovětská vojenská rozvědka. Měla to být záminka k zahájení vojenských operací proti Turecku a výsledkem této kampaně mělo být obsazení tureckých úžin. A rozkaz k útoku na Turecko měl být odvolán na poslední chvíli protože 28.10.1955 připlula do Istambulu na přátelskou návštěvu americká 6. flotila. Nepodařilo se už ale zrušit již zahájenou „tureckou operaci“ proti Novorossijsku. Útočníci měli u přídě bitevní lodě uvázat člun naložený směsí hexogenu a TNT. Ten následně potopili s tlakovou roznětkou nastavenou tak aby nálož explodovala těsně pod lodí.
Pokud by některá z těchto konspiračních teorií měla být pravdivá, vsadil bych si i když jen velmi neochotně na tu poslední. Zaráží mně třeba rychlost s jakou byla hned po prvních neurčitých zprávách svolána mimořádná schůze ministrů v Moskvě, rychlost s jakou byla ustanovena speciální komise a hlavně fakt že tato komise dorazila na Krym pouhou hodinu po potopení lodě a hned v noci začala s výslechy. Jako by vše běželo podle nějakého předem pečlivě naplánovaného scénáře kdy je potřeba co nejrychleji určit viníka. A v protikladu k rychlosti s jakou bylo vyšetřování zahájeno je zvláštní k jak nejednoznačným závěrům dospělo a také to že uložené tresty jsou dosti symbolické. V době kdy se v SSSR zavíralo prakticky za kdejakou kravinu a nezáleželo na postavení viníka mi pouhá degradace o jeden až dva stupně přijde jako dost zvláštní. Navíc je zde nikdy nezodpovězená otázka proč nebyla bitevní loď zavedena na své obvyklé kotviště v hloubi severní zátoky ale zcela bezdůvodně zakotvena na místě kde neměla co dělat a které bylo mnohem blíž vstupu do přístavu.
Co když celá operace vůbec nesměřovala proti vnějšímu nepříteli a byla zaměřená dovnitř?
Jen prostě něco nevyšlo a tak nezbylo než " jen " uklidit stopy.
Něco by mohla naznačit i tato část....
Scrat píše:Ministr obrany SSSR Georgij Žukov se navíc při této příležitosti zbavil admirála Kuzněcova, kterého osobně nesnášel a nahradil jej Chruščovovým oblíbencem admirálem Gorškovem.
Sice to bylo už po klasickém " čistkovém období ", ale přijde mi to pravděpodobnější než ty ostatní...
Pokud jde o ty miny, tak pokud to kotviště metr po metru neprohledali potápěči, tak není až tak divné, že tam zůstaly dnové miny s nefunkčním zapalovačem....
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Problém je, že hodně by při pokusu o nějaké vysvětlení pomohlo, kdyby se našel kvalifikovaný odhad jaká nálož odpálená buď přímo na trupu nebo pod ním by dokázala takové škody napáchat. Od velikosti nálože se totiž dá odvodit její rozměrová velikost a tím i jak mohla být dopravena na místo použití. Bylo by jasněji.

A kolego Scrate - to je zatraceně dobrý článek.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Já si myslím, že výbuch byl připravován v SSSR, (možná se jim nějak vymknul z ruk,) aby se Chruščov mohl zbavit některých velitelů, o kterých nebyl přesvědčen, jak by reagovali na jeho kritiku Stalina a nepostavili se proti němu. V politbyru to bylo pro Chruščova a pro Stalina skoro 1/2 na 1/2. Tak potřeboval mit za sebou kromě armády i námořnictvo.

Chruščov osobně navrhoval tresty pro tyto důstojníky:
Velitel floty admirál Kuzněcov - snížit hodnost, odvolat z funkce a penzionovat.
Velitel Černomořské floty admirál Parchomenko - uvolnit z funkce.
Kapitán 1. stupně Kuchta - uvolnit ze služby.
Důstojníci štábu Černomořské floty - snížit hodnost o jeden stupeň a uvolnit z funkci.
A jak známe, co nejvyšší v SSSR navrhne, to se splní. A dosadil si na tyto místa své věrné koně.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Loď byla pod vedením kapitánporučíka Choršudova, který se s ní vracel ze cvičné plavby a střeleb. Jelikož byl večer a neuměl s lodí příliš manévrovat, nechal ji na okraji přístavu u kotviště č. 3 a na obvyklé kotviště č. 12. v hloubi přístavu by odvlekly ráno remorkéry, takže zakotvení na tomto místě bylo nečekané a neplánované a možná úplně první.

Rozsah poškození byl značný,
Obrázek

ale je nutné si uvědomit, že loď byla přestavěna, zvýšil se její ponor a pancéřová výbava odpovídala první světové. Tím, jak se zvýšil ponor, se změnila efektivní síla pancíře, takže velikost výbuchu se mohl zdát větší.
Krom toho systém pancéřové ochrany se zničil v případě silného výbuchu. http://wunderwaffe.narod.ru/Magazine/MK/1996_04/12.htm
Kompletní informace + nákresy: http://wunderwaffe.narod.ru/Magazine/MK ... /index.htm

Další důležitá věc - odhad velikosti výbuchu nebyl shledán vyšší než 1.000 kg TNT, což by odpovídalo náloži v německé magnetické mině.
V tomto hledisku je zajímavá tato analýza, jestli to mohla být mina nebo ne (životnost baterií).
Je zde uvedena zajímavá možnost, že miny mohly být trvale napájeny kabelem, tj. buď pro dlouhodobé zaminování, nebo naopak pro rychlé odminování (byl to vjezd do přístavu a jedno z prvních stání, zde by to mělo smysl).
http://army.armor.kiev.ua/engenear/rmh.shtml
Této možnosti nahrává to, že byly objeveny na dně dva krátery cca 30 m od sebe, ale byl slyšet jen jeden výbuch (tj. výbuch musel být současný, takže nálože musely být nějak propojeny). Prý i nějaké kabely, ale tehdy tomu nebyla věnována dostatečná pozornost.

Další možnost - pravděpodobně větší ponor než ostatní lodě kotvící v přístavu mohl při manévrování miny dostat z hromady usazenin, které tak mohly pomalu stoupat z bahna.

Osobně se mi zdá jakákoliv konspirace v tomto případě nepravděpodobná, dobře mne pobavily konspirace ohledně atomového dělostřeleckého granátu (tak malé a k tomu nestandardní ráže a ještě v roce 1955) a k tomu, že by jej bylo možné přivést tímto typem výbuchu k aktivaci.
Likvidace nepohodlných lidí ve vedení KSSS nebo armády se prováděly běžně na jiných základech, likvidovat loď (vzhledem k trestům uděleným) byl nebezpečný a nelogický špás.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Scrate, no to je dost (a taky dobře), že ses zase ozval! :wink:
Jen jestli můžu, tak dodám, že zkázou Novorossijsku dostal Chruščov do ruky pořádnej klacek na to, aby z velení námořnictva vyhnal koho chtěl a dosadil tam svoje lidi. Padáka dostal admirál Parchomenko a admirálové z jeho štábu Nikolskij a Kulakov. Časem vyrazil i vrchního velitele Kuzněcova a nahradil ho Gorškovem. A co Gorškov těch třicet let ve funkci vyváděl, to snad říkat nemusím, to ví každej...
さようなら。
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Atomový granát je zjevný nesmysl. Nejde tu o ráži ve smyslu průměru vývrtu, jaderný dělostřelecká munice existovala od ráže 152 mm výše. Jenže už v ráži 203 mm měla hlavice granátu explozivní ekvivalent 2 kt. Takže dvakrát více než uváděných 1000 kg TNT. V ráži přes 300 mm (305 nebo 320 mm) by toho po explozi takové střely asi z Novorossijsku moc nenašli... Nehledě na to, jak by vypadala základna loďstva a její okolí.
Co mě ale zaujalo: Na schematu rozsahu poškození je přerušovaně vyznačen původní tvar přídě s klounovcem, jaký měla loď před modernizací. Pokud Italové pojali rekonstrukci v tom smyslu, že původní příď ponechali (do jisté míry vlastně logické řešení, klounovec se odléval v jednom kuse s předním vazem a býval napojený na boční pancéřové pásy - jeho odstranění by bylo dost náročné a hrozila by deformace trupu) a kolem ní upachtili novou, kliprového typu, nešlo asi o nejpevnější konstrukci. Částečně by to mohlo vysvětlit, proč šla bitevní loď po explozi jediné nálože velikosti námořní miny tak snadno ke dnu.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Atomový granát je zjevný nesmysl. Nejde tu o ráži ve smyslu průměru vývrtu, jaderný dělostřelecká munice existovala od ráže 152 mm výše. Jenže už v ráži 203 mm měla hlavice granátu explozivní ekvivalent 2 kt. Takže dvakrát více než uváděných 1000 kg TNT. V ráži přes 300 mm (305 nebo 320 mm) by toho po explozi takové střely asi z Novorossijsku moc nenašli...
Dovoluji si nesouhlasit. Američané v 50.tých letech testovali 280mm jaderný granát (tzv. "Atomic Annie") a v pohodě. Odhadovaná síla výbuchu okolo 15kt(podle jiných 10, což mi přijde pravděpodobnější) Následně byl tento granát o hmotnosti 365kg i zaveden do výzbroje coby munice W9. Pak byl zdokonalen a jako W19 zůstal ve výzbroji do konce 60tých let. Ale hlavně - amíci měli i jaderný granát 406mm pro užití na bitevních lodích tř. Iowa. Označení Mark 23, homotnost 862kg, ekvivalent 20kt(!). Takže 320mm by technicky rozhodně šlo. Ovšem ta ráže je skutečně tak netypická, že dost pochybuji.

S tou přídí máš ovšem pravdu, Italové skutečně při rekonstrukci s původní přídí nedělali nic, tu novou prostě "obepnuli" kolem té původní.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Martin Hessler: Však u té konspirační teorie vůbec nešlo o výbuch jaderného granátu, ale o údajnou snahu odpálit jaderné granáty které se údajně měly nacházet ve skladišti munice...

Bublifuk: on taky nikdo netvrdil, že to nejde...
Když jde i tohle...
M-28/M-29 Davy Crockett
Obrázek
Destroyman píše:A co Gorškov těch třicet let ve funkci vyváděl, to snad říkat nemusím, to ví každej...
A co vyváděl? To chce článek :D
Naposledy upravil(a) kopapaka dne 8/7/2010, 18:12, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Ale hlavně - amíci měli i jaderný granát 406mm pro užití na bitevních lodích tř. Iowa. Označení Mark 23, homotnost 862kg, ekvivalent 20kt(!). Takže 320mm by technicky rozhodně šlo.
Asi si nerozumíme. Já jsem určitě netvrdil, že by NEŠEL ZKONSTRUOVAT - jaderná nálož (spíš náložka) se dá technicky vzato vměstnat i do ručního granátu. Dokonce k tomu v 50. letech došlo. V projektilu do velkorážního námořního kanonu je pro ni místa víc než dost. Měl jsem na mysli to, že exploze jaderného granátu v takové ráži by byla mnohem silnější, než k jaké ve skutečnosti došlo. Nemluvě o tom, že by ji provázely natolik typické atmosférické a seismické jevy, že by se nedala ututlat.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

A co vyváděl? To chce článek :D
No to raději ne, nebo když už tak zkuste ukecat Destroye :twisted:, on dokáže i smutné věci okořenit trochou humoru. Ale je pravda že Gorškov byl pro sovětské námořnictvo doslova pohromou. A to ještě v těch letech námořníkům pořádně nakládal Žukov.
......Italové skutečně při rekonstrukci s původní přídí nedělali nic, tu novou prostě "obepnuli" kolem té původní.
To je fakt, v případě Giulio Cesare a Conte di Cavour skutečně obestavěli tu původní příď novou konstrukcí. Ale u polosester třídy Andrea Doria tu starou příď jednoduše uřízli a zkonstruovali novou.

A ironií je že druhá sesterská loď Julia Césara Leonardo da Vinci šla ke dnu v srpnu 1916 také po katastrofálním výbuchu. Tentokrát šlo ale prokazatelně o explozi ve skladu prachových náloží. A úplně nejlepší je že o necelých 40 let dříve se v tomtéž přístavu jako Novorossijsk (Sevastopol) asi kilometr severněji potopila jiná ruská bitevní loď Imperatrica Marija a také kvůli explozi munice.

Scrat
All great things are simple, and many can be expressed in single words: freedom, justice, honor, duty, mercy, hope.
Winston Leonard Spencer-Churchill
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

to MH: á tys myslel, že je nesmysl, že by příčinou potopení byl jaderný granát! :) Tak to jsme si skutečně nerozuměli.
On Scrat nic takového nepíše, jen to, že dle jedné konspirační teorie zde byla snaha vyvolat potopením Novrossijsku explozi jaderné munice, což je něco jiného, než to, že příčínou byla ta exploze. Takže jsem myslel, že reaguješ na možnost velkorážové jaderné munice obecně. O.k., tak jsme si to vyjasnili. Takhle máš samozřejmě pravdu, to by to museli zavřít a vybudovat nvý přístav někde jinde.
O tom ručním granátu vím :roll: krachlo to samozřejmš na tom, že by zařval i jeho vrhač...
Mimochodem byli amíci dost poetičtí, jestliže 280mm jaderku nazvali Annie, tak 406mm Mark 23 byl(a) "Katie". :)

To Scrat: Omlouvám se, z nějakého důvodu jsem myslel, že přestavba (technicky) probíhala stejným způsobem u všech čtyřech lodiček. Mimochodem dost zdařilá. Díky za upřesnění!
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

A ironií je že druhá sesterská loď Julia Césara Leonardo da Vinci šla ke dnu v srpnu 1916 také po katastrofálním výbuchu. Tentokrát šlo ale prokazatelně o explozi ve skladu prachových náloží. A úplně nejlepší je že o necelých 40 let dříve se v tomtéž přístavu jako Novorossijsk (Sevastopol) asi kilometr severněji potopila jiná ruská bitevní loď Imperatrica Marija a také kvůli explozi munice.
Ony exploze munice na lodích nebyly nic tak výjimečného. Pokud pomineme sporné případy jako USS Maine, daly by se kromě zmíněných lodí jmenovat německá Karlsruhe, španělská Jaime I. a řádka dalších. Střeliviny a trhaviny na nitrobázi mají prostě své specifické vlastnosti, a chemická stabilita holt nepatří k jejich nejsilnějším stránkám. Navíc klesá úměrně stáří a délce skladování, zvlášť u munice válečné výroby. Další rizikový faktor představují klimatické podmínky, např. v tropech. Nitrovýbušiny obecně nemají rády vlhko, a dokonale utěsněný lodní trup zkrátka neexistuje. Na pozemních frontách s tím nebyl problém, tam se vyrobené střelivo nejpozději za pár týdnů spotřebovalo, ale na lodích se granáty a výmetné náplně skladovaly často celá desetiletí. Po uplynutí "expirační lhůty" by se měla taková munice vyjmout ze skladů, delaborovat a nahradit novou. Jenže se šetřilo, a pokud přičteme neochotu velících důstojníků vyprázdnit muniční komory a vyřadit tak loď na jistou dobu z činné služby, je na průšvih zaděláno.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Vladimír
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 486
Registrován: 9/7/2010, 10:34

Příspěvek od Vladimír »

Kdysi, nevím už kde, jsem se potkal i s konspirační teorií, že skutečným cílem výbuchu neměl být Novorossijsk ale Sevastopol, jehož kotviště si "vypůjčili" a díky rozdílné konstrukci obou lodí by nálož vybuchla v případě Sevastopolu pod muničním skladištěm, které údajně jaderné granáty obsahovalo.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Pro Vladimír :

U bóje č. 3 obvykle kotvila bitevní loď Sevastopol.

Jelikož kapitán Kuchta byl na dovolené, kotevní manévr řídil jeho zástupce komandér-poručík Churšudov. Neměl loď v ruce, špatně odhadl její délku a dobu spouštění kotvy. Výsledkem bylo, že "Novorossijsk", jehož příď držela kotva, ležel zádí mnohem blíže k zadní vyvazovací bóji než obvykle. Nicméně Churšudov se domluvil s technickou obsluhou základny, že pozice bitevní lodi bude korigována až ráno.

Dále se stalo to, že v průběhu ukotvení vítr posunul postupně trup lodi do boku, čímž se jedna z náloží dostala těch 30 metrů od boku lodě.

Pod lodí se nacházela hloubka v průměru 17 metrů a dále ještě téměř 30 metrů jílu. Ponor bitevní lodě večer 28. 10. 1955 byl na přídi 10,05 metru a na zádi 10,10 metru při výtlaku cca 27 000 tun. V nádržích se nacházelo 1 872 tun mazutu, 58 tun oleje, 133 tun vody pro kotle, 205 tun sanitární vody a v muničních skladech 420 tun munice (cca 52 procent).

V 90. letech začali zkoumat v archivech dva běloruští badatelé Anatolij Tarasov a Sergej Jelaginov. V prvé řadě začali analyzovat explozi. Podle protokolu Malyševovy komise musela mít sílu nejméně 1000 kg TNT, když rozervala na výšku celý trup a ve dně způsobila otvor o ploše 150 metrů čtverečních. Podle těchto znaků a záznamů krymské seismologické stanice musela být exploze 2 x až 2,5 x silnější než výbuch německé magnetické miny. Ze zprávy potápěčů zase vyplynulo, že nalezli v bahně na dně dva krátery po explozích, každý o průměru 14 a hloubce 1,5 metru. Jeden se nacházel přímo pod trupem lodi, druhý 30 m vpravo od boku. Dále běloruští badatelé uvádějí, že Novorossijsk byl toho kritického dne naveden k bóji č. 3, kde obvykle kotvívala bitevní loď Sevastopol. I to má v jejich teorii význam, neboť dvojice badatelů došla k názoru, že Novorossijsk se stal obětí diverze, promyšleného útoku na základnu, který bezchybně provedlo britské komando s miniaturní ponorkou typu X-51. Cílem by měl být ale pravděpodobně Sevastopol.

Podle ing. Sergijeva, který publikoval v ruském časopisu válečného námořnictva "Morskoj sbornik" 10/1996, byla byla bitevní loď Novorossijsk vyhozena do vzduchu pomocí dvou náloží o celkové mohutnosti 2 až 2,5t TNT. Nálože byly uloženy v malé vzdálenosti od sebe na dně přibližně v podélné ose zakotveného plavidla. Jejich exploze byly načasovány s malým odstupem, aby se efekt kumuloval. Chyba v umístění (minimálně 10 m) nevedla k okamžité řetězové explozi munice hlavního kalibru ve skladišti přední věže, která by stopy diverze beze zbytku zahladila. K tomu poslednímu Taras a Jelagin dodávají, že chybné umístění náloží nemuselo být ani tak chybou polohy jako omylem v identifikaci cíle, když v případě Sevastopolu, jehož kotviště si Novorossijsk jenom zapůjčil, by poloha byla přesná, tj. přímo pod věží č. 1, neboť Sevastopol ji měl umístěnou blíže k přídi.

Běloruští badatelé pak rozebírají, že Britové měli pádné důvody, aby diverzi podnikli. Měli i příležitost - od 22. října 1955 probíhaly v Egejském a Marmarském moři manévry NATO "Bospor 55", v jejichž rámci, jak je ověřeno, několik velkých britských ponorek vplulo i do moře Černého. A jak napsal ing. Sergijev do časopisu "Morskoj sbornik", od 05.50 dne 28. října až do 00.17 dne 29. října 1955 nebyl vstup do sevastopolské základny hydroakusticky střežen, takže útočník by měl více než 18 hodin k proniknutí do základny, uložení náloží a návratu na volné moře.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Komisař - velmi zajímavá teorie. Ale když se nad tím zamyslíš - jaké důvody tedy mohli Britové k tomuto útoku mít? Nejsem si jistý jestli by v roce 1955 NATO risklo riziko, že se rozjede válka.

Mohl bys tedy ty důvody trochu přiblížit? Byla to hra o zničení velké lodě na kterých sovětům jistě velmi záleželo.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 9/7/2010, 21:53, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“