Blokáda Leningradu trvala od 8.září 1941 do 27.1.1944.
Evakuace se příliž nepovedla,město opustilo necelých 500.000 obyvatel,většinou starců a dětí. Dalších 2,8 milionu( z toho 400tis dětí) ve městě zůstalo.
Velká část zásob pro dobu nouze je v neurdržovaném stavu. Dílem plesnivé,rozmáčené či znehodnoené krysami a roztoči. Nebylo palivo a nastupuje krutá zima 1941-42.
V listopadu 1941 hlad dosahuje obrovských rozměrů. Pracující dostával příděl 250g chleba a 50g masa - rodiní příslušníci 125g/ 26g. Děti do 12let jen 13g masa.
Obrovským způsobem vzrostl počet krádeží a vražd pro potravinové lístky. Z ulic a bytů zmizeli psi, kočky a veškerá zvířata(snad i potkani).
Množili se útoky na obchody, vozy s chlebem a na pekárny. Zaznamenán je i případ, kdy drožkáři padl kůň, lidé se seběhli se sekerami a noži, koně rozřezali a odnesly domů.
Leningrad se stal velkým hřbitovem, ulice se stali prospekty mrtvých. Skoro v každém domě byl sklad mrtvol. Jen v lednu a únoru 1942 zemřelo hlady a mrazem 200.000 lidí.
V prosinci 1941 byli zaznamenány první případy kanibalismu.
V archivu Leningradské NKVD jsou zaevidované údaje o počtu zatčených z důvodu kanibalismu.
Zde konkrétní měsíční počty lidí zatčených za kanibalismus:
12/41 - 43, 01/42 -366, 02/42 - 612, 03/42 -399, 04/42 - 300, 05/42 - 326, 06/42 -56. Poté číslo pokleslo a mezi 07-12/42 30 zatčených.
Otřesné jsou i okolnosti jednotlivých případů:
Mrtvoly sebrané na ulici, těla kradli i na hřbitovech, jedli zemřelé příbuzné.
18-letá Věra utopila v umyvadle novorozenou dceru a s matkou snědla.
Sousedi ukradli mrtvolu 6leté dívky a snědli.
Vlákali souseda pod záminkou výměny potravin,zabili a snědli.
Vylákali děti na bonbón - zabili,snědli.
Muž zabil manželku a její maso dal neteřím s tím,že je psí.
2 starší sestry zabili svou 14-ti letou sestru a snědli.
69-letá žena zabila vnučku a nakrmila jejím masem její rodiče a sourozence.
Otec zabil 4 a 10-leté syny a snědl.
Vražda za učelem pojídání masa pak byla kvalifikována jako "banditismus" a spadala tak do pravomoci Vojenských tribunálů
Za kanibalismus pak v drtivé většině Vojenské tribunály vynášely rozsudky smrti a zabrání majetku. Odvolání nebylo možné a poprava byla vykonána bezprostředně po vynesení rozsudku.
V zápiscích vojenského prokurátora Leningradské oblasti A. Panfilenka byla vedena i "sociologická statistika" těchto případů.
Podle pohlaví se podíleli muži 36,5% a ženy 63,5% , věkově pak byly skupiny srovnatelné 16-20let stejně jako nad 40. Kriminální minulost mělo z kanibalů jen 2%.
Zaznamenány jsou též popravy řidičů nákladních vozů,kteří si odsypali trochu obilí z pytlů, které vozily přez Ladožské jezero. Jídlo bylo v té době cenější než zlato.
Zdroj: Sekretnie matěrialy Rosii
